Skřivánek

Obrázek uživatele Terda

Skřivánek

Když už jsem mu loni drze vytvořila vlastní fandom, tak bych mu konečně mohla vytvořit taky úvod do fandomu. I když to vlastně ani fandom není a já si prostě jenom hraju.

V současné chvíli se jedná o souhrn střípků, které vypráví o válečné fregatě Skřivánek a její posádce. Většina z nich je psaná z pohledu Frances Doylové, která se postupně prokousává posádkou od plavčíka po důstojnické hodnosti a občas to nemá lehký (prostě mařena jak vyšitá). V záložním mozku mám momentálně rozepsané dva větší příběhy (a při tempu mého psaní budou rozepsané ještě hodně dlouho), které na sebe navazují. Střípky z nich jsem sem dávala v rámci DMD 2012 - 2014.
Do Skřivánčího fandomu patří kromě večerníčků a střípků taktéž drabblátka, ve kterých vystupují pouze personifikované lodě uvedené níže.

Protože se mi to krapet rozrostlo, tak pro zájemce a lepší orientaci níže uvádím seznam lodí a plavidel, na které můžete ve stoslůvkách narazit.

Skřivánek - Je fregatou páté třídy. Nese třicet dva děl z toho dvacet šest dvanáctiliberek a šest šestiliberek. Nejprve byl pod velením kapitána Roberta Doylea, po jeho smrti převzal velení kapitán William Harris.
Stella - Desetidělová válečná šalupa s brigovým typem oplachtění pod velením Frances Doyleové.
Betsy - Osmnáctidělová válečná šalupa s brigovým typem oplachtění pod velením Frances Doyleové.
Mrož - Fragata páté třídy vyzbrojená třiceti šesti děly. Velí mu kapitán Thronton.
Orion - Řadová loď třetí třídy. Dvojpalubník vyzbrojený šedesáti čtyřmi děly nejprve pod velením kapitána Powella. Později je svěřen také do rukou Toma Martina.
Nemesis - Řadová loď třetí třídy. Dvojpalubník vyzbrojený šedesáti čtyřmi děly pod velením kapitána Clauda Bertranda.

Fandom: 
Obrázek uživatele Terda

Nerušit!

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Trošku odlehčíme :)

Drabble: 

Sotva za Frances zaklaply dveře kajuty, setřásla z ramen těžký svrchník. Muří nohy v lodním deníku zradily masku neúnavnosti. Bouře je srazila na dno. Ale přežili. A až se déšť rozptýlí, snad se opět setkají s Tomovou Královnou. Poslední myšlenka se rozplynula v propasti spánku.

“Jestli kapitána vzbudíš, vrazím ti takovou po papuli, že se ti hlava otočí třikrát do kola a druhou chytíš o podlahu!”
“Co je to tady za kravál!?”
Námořní pěšák na stráži se snažil splynout s dřevěným obložením.
“Prosím za prominutí, madam. Pan Keith se nechá poroučet. Plachta na obzoru.”
Trest počká. Teď je čeká práce.

Obrázek uživatele Terda

Sami

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Když už člověk nemůže spát, může aspoň napsat drabble...

Drabble: 

Dva dny se Skřivánek zápolil s bouří. Třetího dne se konečně vichr utišil. Jen hustý déšť skrápěl zbitou fregatu ploužící se vpřed. Zlámaný stěžeň. Pahýl vzpomínky na noční běsnění. Nebyl čas na odpočinek. Muži u pump do úmoru čerpali vodu z útrob lodi. Tepání tesařského náčiní vracelo Skřivánkovi křídla. Všeobecný lomoz v pravidelných intervalech přerušil kovový hlas lodního zvonu. Zdání rutiny v rozcuchané přítomnosti. Jeho volání se odráželo od širé hladiny oceánu. Znovu a znovu. Dával naději, že jim ztracená družka odpoví. Že šedou clonou probleskne světlo luceren. Mihne se běloba plachet. Že úder zvonu rozezní ozvěnu. Moře však mlčelo.

Závěrečná poznámka: 

Cituji tetu Wiki: "Slovo reklama vzniklo z latinského „reclamare“ (znovu volat)"
Plochou pro opětovné volání je mořská hladina.

Obrázek uživatele Terda

Důvěra

Fandom: 
Drabble: 

V očích zraněného plavčíka se zrcadlil děs. Strach i noha uvězněná ve smyčce mu bránily v pohybu. Slaný déšť stékal po tvářích. Temnotou se blýskla čepel nože. Záblesk naděje v kolotoči zoufalství.
“Dostanu vás dolů.”
Pět kamenů nedobrovolného odporu.
“Věřte mi.”
Podaná ruka byla kotvou důvěry. Vír času se zastavil. Paluba se zdála v nedohlednu. Slézali pomalu. Co noha ruku mine. Každý yard byl malým vítězstvím. Prchavou jistotou v chaosu bouře.

Plavčíka odnesli do podpalubí. Úlevu skryla do těžkého svrchníku. Chlad svíral údy. Jak dlouho ještě vydrží? Plavčík jí dal důvěru. Teď musí věřit ona. Že živlům navzdory přijde den.

Závěrečná poznámka: 

Dle květomluvy kopr vonný znamená "důvěřuj mi" nebo "můžeš se na mě spolehnout".
Teta Wiki tvrdí, že v anglosaském světě kámen odpovídá 6,35 kilogramu.

Obrázek uživatele Terda

KOLESO VÁLKY NÁS OPĚT ŽENE DO ZÁHUBY!

Fandom: 
Drabble: 

LIDÉ BDĚTE!

Z důvěrného zdroje (který si z pochopitelných důvodů nepřeje být jmenován) se k nám doneslo, že zdejší flotila bude posílena o blíže neurčený počet fregat. Proslýchá se, že jejich úkolem bude kontrolovat pobřežní plavbu v místních vodách. Není již dost útlaku? Nestačí, že námořnictvo násilím odvádí muže z náručí žen? Kolik z těch které odvedli, se již nevrátilo. Nestačí, že nezkušené mladíky láká vidinou snadného výdělku a vhání je do osidel smrti? Službou tyranu ještě nikdo nezbohatl! Nyní připraví o obživu i naše poctivé obchodníky a rybáře a jejich děti nechá bídně živořit!

Lidé bděte!

A BRAŇTE SE!
Závěrečná poznámka: 

Doufám, že to podmínky fake news splňuje. Třikrát útlak je snad viditelný.

Obrázek uživatele Terda

Na hraně

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Znáte to, když se nápad dostaví formou představy či obrazu a pak se vám to slovy nedaří učesat?

Drabble: 

Nářek dubového trupu se ztrácel v ryku orkánu. Zkrátit plachty. Rutinní úkol okořeněný příchutí smrti. Stěžně podobné kyvadlům. Plátno se vzpíralo zkrocení. Pak přišla chvíle úlevy. Hluboký nádech.
Vichr zařičel s novou vervou. Stěžeň zapraštěl. Zoufalý výkřik plavčíka. Jeden z jeho druhů se vrhl zpět.
“Zadržte! Zabijete se oba!”
Bouře jí rvala slova od úst. Pršiplášť vyrval poryv. Boty se stříbrnou sponou spláchla vlna. Dech se zastavil. Šplhala vzhůru. Drž se, ať nespadneš! Slova posměváčků z jiného světa. Dávala naději. Šplhala na hraně možností. Balancovala nad propastí. Déšť mrazil údy. Umírající takeláž sténala. Ještě jeden hmat.
“Mám vás!”
Rychle dolů!

Závěrečná poznámka: 

Tohle mi dalo zabrat, tak doufám, že je téma zjevné. Posmívat se, je rozhodně špatné, i když je v posměchu schovaná dobrá rada.

Obrázek uživatele Terda

Bez konce

Fandom: 
Drabble: 

Zdálo se, že bouře nemá konce. Vlny se podobaly horám. Bělavé čupřiny probleskovaly v ocelové tmě. Malá fregata se zoufalou odvahou stoupala po jejich úbočí, aby se vzápětí propadla do hlubin. Ledový déšť bičoval palubu i shrbené hřbety námořníků. Tisíce provazců slité v jednolitou stěnu. Moře s oblohou svázané v nesmírném víru. Čtyři se opírali do kormidla v marné snaze udržet kurz. Vydržet. Přežít. Jak dlouho už? Hodiny? Den či dva? Čas se stal bezčasím. Okamžik věčností. Únava zbitá bdělostí. Kapitán neopustí svou loď hodině nejtěžší. Za hradbou odvahy skryté modlitby. Kéž se živly smilují. A nezaplatí moři cenu nejvyšší.

Obrázek uživatele Terda

Na sever

Fandom: 
Drabble: 

Západnímu větru navzdory se probily zálivem na otevřený oceán. Pak natočily své boky nemilosrdnému dechu blížící se zimy a zamířily k severu. Vytrvale ukrajovaly míle ocelové hladiny. Vystavovaly svá dubová, mědí pobitá těla nepřízni počasí. Černý nátěr zmatněl slanou patinou. Vlny se tříštily o příď a vodní tříšť zkrápěla palubu ledovým závojem. Pevné i zranitelné. Ořechové skořápky ztracené v nekonečné šedé dálavě. Denní chléb těch, co vyplouvají vstříc zimním bouřím.
Nedaly na sebe dlouho čekat. Den se změnil v noc. V divokém tanci živlů se jedna druhé ztratily z dohledu. Zůstaly samy s prchavým přáním, že se snad opět setkají.

Závěrečná poznámka: 

Lodě jsou rozhodně rodu ženského. A jejich úděl je doufám zřejmý.

Obrázek uživatele Terda

Domov

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Letos je ten rozjezd nějaký pomalý.

Drabble: 

V přístavu se jejich cesty rozešly. Toma kapitánský člun odnesl k jeho Královně. Elegantní dvojpalubník byl ještě cítit novotou. Na Frances čekal starý, dobrý Skřivánek. Vedle své vznešené souputnice působil křehce. Čerstvý nátěr zakrýval jizvy z bojů. Duši fregaty zakrýt nedokázal. Její kýl zbrázdil tisíce námořních mil. Boky se nesčetněkrát nastavily nepřátelské palbě. Posádka si toho byla dobře vědoma.
“Vítejte na palubě, madam.”
Zdvořilostní fráze s nádechem přátelství.
Letmý pohled. Kajuta obložená smrkovým dřevem vítala důvěrnou strohostí. Naleštěná deska stolu. Mapy letokruhů i moří. Závěsné lůžko a námořní truhla. Střapatý psík se labužnicky protáhl. Domov za hradbou z dubových fošen.

Obrázek uživatele Terda

Zájezdní hostinec

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Psát jedno drabble skoro čtrnáct hodin se mi ještě nepodařilo. Než jsem ho dopsala, dvě verze jsme hodila koše, několikrát propadla depresi, že to nenapíšu, nespočetněkrát zabránila tříhlavé Sani zabavit můj notebook a nechala si rozvrtat půlku tlamy. Ale zvítězila jsem. Snad.

Drabble: 

Pohostinnost venkovského sídla museli opustit časně. Dostavník nečekal na opozdilce. Přesto se Catherine nezapomněla rozloučit.
Na noc se zastavili v hostinci na kraji městečka. Způsobili pozdvižení. Tři námořní důstojníci ve vnitrozemí působili jako zjevení. Hostinský byl ochota sama. Ostatní hosté se ani nesnažili skrývat zvědavost. Blahobytný měšťan je vyzval k přípitku. Tom zdvořile pozvedl sklenku.
Těžké víno stoupalo do hlavy. Zdvořilé fráze vystřídaly přikrášlené historky.
Frances se držela stranou. Měšťácká podlézavost se jí příčila.
“Kapitáne, a co vy?”
“Omluvte nás pánové, máme za sebou dlouhou cestu.”
Zábava skončila.
Nazítří je přivítá moře.
A životy šosáků se vrátí do líných kolejí.

Závěrečná poznámka: 

Dle strýčka Googla je šosák poněkud omezený měšťák.

Obrázek uživatele Terda

Podzimní kratochvíle

Fandom: 
Drabble: 

Hladinu rybníka halila mlha. Rákosí šeptalo o zimě v kabátcích z jinovatky. Rákos se zavlnil. Hejno čírek se vzneslo v každodenním honu za potravou.
První výstřel umlčel krajinu v němém výkřiku. Druhý vyvolal paniku. Kačeny vzlétly bezhlavým úprkem. Třetí dokonal dílo zkázy. Lovečtí psi přinášeli bezvládná těla k nohám lovců.
Stranou ostatních stála postava v modrém kabátci.
“Vy si nevystřelíte, kapitáne?”
Frances pokrčila rameny. Kačírek v zimním šatě se zřítil z oblohy. Pozvání přijala ze zdvořilosti. Nelibovala si v lovu pro zábavu. Tenhle byl poslední. Zítra odjíždí.
Jen čírky budou vyplašeně kroužit nad rybníkem dlouho po tom, co lovci odejdou.

Závěrečná poznámka: 

Snad se počítá i panika vyvolaná lovné zvěři :)

P. S.: Jsem jediná komu nefunguje počítadlo slov?

Obrázek uživatele Terda

Právoplatná odměna

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

A to je konec. Snad zase za rok. Bude-li příznivá konstelace hvězd.

Drabble: 

Úsvit odhalil v plném světle noční běsnění. Padlé odevzdali moři ještě před svítáním. Kamarádi. Druzi ve zbrani. Nepřátelé. Všichni si byli před smrtí rovni. Písek nasáklý krví. Polámaná ráhna. Kolébaly se vedle sebe v mírném vánku. Raněné. Znavené. Tepání seker však vlévalo život. Zalátat plachty. Zacelit rány. Frances pozorovala hemžení. Uspokojení skryté pod kůží. Obhájila své místo kapitána. Bude-li jim moře nakloněno, dopraví Nemesis do přísavu. Pak každý dostane díl, který mu po právu náleží. Za odvahu. Krev. Pot. Za práci. Za vítězství. Ani poslední plavčík nebude ošizen. Propijí ho. Prohýří. Nebo koupí dětem boty. Když jim štěstí bude přát.

Závěrečná poznámka: 

Kapitán je na lodi jediný pán a vládce a zisk z kořistného se dělí mezi posádku. Každý námořník si umí spočítat na jak velký podíl (podle svého postavení) má nárok. Nicméně to, že se podařilo ukořistit nepřátelskou loď ještě neznamenalo, že kořistné skutečně dostanou. Záleželo na okolnostech a rozmaru úředního šimla. Stačilo, aby ukořistěná loď patřila neutrálnímu státu a už z toho byly opletačky a žádný zisk.

Obrázek uživatele Terda

I mistr tesař...

Fandom: 
Drabble: 

Odkopla šavli stranou. Čas se zastavil.
„Odvolejte své muže. Stáhněte vlajku.“
Slova zněla jako z dálky. Nerozuměl. Nechápal. V jeho světě bitvy vyhrávala děla. Síla. Převaha. Měl zvítězit. Usínal s představou úspěšného boje. Teď před ním stála. Malá. Zjizvená. Bořila jeho svět z dubových třísek. Chlad oceli tížil hrdlo.
„Mám vám to říct po vašem?“
Chlad smrti. Věděl, že nazaváhá, dá-li jí záminku. Nedá mu šanci zjistit, kde udělal chybu. Poučit se.
Když vlajka klesala, jako by umíral. Celé roky byli jedním. Postrach nepřátel. Vládci moří. Toužil po slávě. Uznání. Kořisti. Pýcha ho srazila na kolena. Poprvé v životě prohrál.

Závěrečná poznámka: 

Jedním ze synonym pro vesmír je svět. A největší záhadou Bertrandova světa v tuhle chvíli je, jaktože dostal na frak.

Obrázek uživatele Terda

Na čem záleží

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 24 - Zmatek matek
Pro Zuzku, Tess a všechny ostatní, co mě zahltili nápady. Mám dojem, že jsem zužitkovala snad všechno kromě železářství. A koz.

Drabble: 

Pan Keith se přehoupl přes zábradlí. Jeho muži za ním. Tesáky. Sekery. Na rtech pokřik kuráže. Za Skřivánka. Za kapitána. Za vlast. Za ty, které se nedočkají. Manželů. Synů. Bratrů. Nezáleželo, s jakými slovy se vrhají do boje. Příval zuřivosti. Bičem jim bylo zoufalé odhodlání.

Šavle zazvonily studeným smíchem. Síla pantera a hbitost lasičky. Menuet na ostří čepelí. Elegance tanečního mistra proti syrovosti zrozené v podpalubí. Ve tváři sebedůvěra. Záblesk nože. Krev a řinčení kovu. Pohledy se střetly. V jeho překvapení. V jejím nenávist. Okamžik zaváhání. Opojný pocit pomsty. Stačilo bodnout. Rozehnala černé myšlenky. Msta byla zapovězena.
„Je konec, Bertrande.“

Závěrečná poznámka: 

Podle tety Wiki může matka kromě rodiče označovat také něco, k čemu máme silný vztah. Takže třeba vlast nebo loď (v případě námořníků). Případně ženu, která o něco pečuje a řídí. Takže Frances by vlastně mohla být taková matka pluku... totiž lodi.
Zmatek je v bitevní vřavě velký dost. Každopádně ho najdete jednak v prvním odstavci a jednak ve Francesině dilematu jestli bodnout nebo ne. Tak doufám, že se vlezu...

Obrázek uživatele Terda

Strach a zoufalství

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ bez nároku na bod.
Varování: Týrám námořníky...

Drabble: 

Dým halil bitvu šedým závojem. Štípal v plicích. Poslední nadechnutí. Poslední salva. Kartáče umetly cestu. Háky a lana. Bojový ryk zoufalého útoku. Zvítězit nebo padnout. Touha po životě je nutila necouvnout. Překročit tělo padlého druha. Jít dál. Nebojovali za krále, ale za sebe. Svou loď. Svobodu.

Pan Keith vedl abordáž přes příď. Frances na záď. Ludlow jí klestil cestu. Tesák zbrocený krví. Rozložitá silueta bocmana šířila strach. To bylo jeho řemeslo. Nepotřeboval na ně školy. Měl ho v žilách. Couvali před ním. Náhodný výstřel. Ludlow se zapotácel. Kouzlo bylo zlomeno.
„Teď už vás nezachrání...“
Výsměch rozbil rozvahu. Vrhla se vpřed.

Závěrečná poznámka: 

Dle tety Wiki byl ve středověku za idiota označován zručný řemeslník bez řádného vzdělání. Čím byl Ludlow okouzlující je snad jasné.

Obrázek uživatele Terda

Boj

Fandom: 
Drabble: 

Nemesis plula nocí. Světla luceren se odrážela od temné hladiny. Ticho rušilo skřípění lan. Kroky námořníků. Tlumený hovor. Příď rozrážející hladinu. Poslední spánek před bojem. Šelma jistá si úspěchem.

Záblesk pročísl pačesy temnoty. Hromobití. Koule a řetězy. Zahryzly se do boků. Bubnování na poplach. Dusot nohou. Hrkání lafet.

Bertrand upíral oči do tmy. Nevzala nohy na ramena. Smekl před její kuráží. S dravostí teriéra tepala jeho loď. A teriér z boje nikdy neodchází. Tančily tanec ohně a železa. Salva za salvou. Fošny praštěly. Provazy praskaly. Dřevo se třítilo. Ryk a sténání. Zakleslé ve smrtícím objetí. Pak nastalo ticho. Na okamžik.

Závěrečná poznámka: 

Téma pojato poněkud metaforicky. Jednak je jím myšlen Skřivánek, který místo aby odplul někam do bezpečí se pustí do většího protivníka. Jednak ve zmínce o teriérech.

Obrázek uživatele Terda

Přízraky noci

Fandom: 
Drabble: 

Posádka vyčkávala v napjatém tichu. Siluety námořních pěšáků splývaly s plachtovím. Hlavně děl se zubily skrytým úsměvem. Noční dravci připraveni k výpadu. Oči protivníka mrkaly do tmy.

Naposledy se sešli. Než zavládne chaos. Frances. Pan Keith. Clifton.
„Musíme ji zchromit dřív, než se vzpamatují.“
„A pak vyčistit palubu,“ přikývl pan Keith.
„Vy,“ ukázala na Cliftona, „nevystrčíte nos z orlopu. Doktor vás zaměstná.“
Zbledl. Nadechl se k protestu. Pak sklapl podpatky.
„Při vší úctě, madam, tohle je šílené.“
„Blázni mají štěstí. Takže, pánové, do práce.“
Trpký smích odsouzenců. Noc byla jejich spojencem. I sokem. Až úsvit ukáže, komu štěstěna věnuje přízeň.

Závěrečná poznámka: 

Když se baví tři, baví se mezi šesti očima.

Obrázek uživatele Terda

Všechno nebo nic

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Mám obavu, že moje tvůrčí morálka je zruba stejná jako bojová morálka na Skřivánkovi. Nebýt velice plodné debaty s mužem, která zahrnovala mimojiné libry a kanóny, tak bych to snad vzdala a nechala to na neděli.

Drabble: 

Rozložila na stole námořní mapu. Vraštila čelo.
Nemesis má čtyřiašedesát děl a pět set mužů. Přinejmenším. A Bertrand je starý lišák. Po druhé chybu neudělá. V přímém boji nás rozmetá na cimprcampr.“
Pan Keith pokýval hlavou. Sklenku měl již téměř prázdnou. Vyhlídky na nadcházející boj ho nenaplňovaly očekáváním.

Brázdy vrásek na čele značily vír úvah. Jejich šance byly mizivé. Nebylo to poprvé, kdy čelila silnějšímu nepříteli. Museli vsadit na jedinou kartu. A vsadí na ni všechno. Svou odvahu. I životy. Jejich nepřítel je chytrý. Oni musejí být chytřejší.
Překvapení. To jediné rozhodne, zda získají vše. Nebo ztratí i to poslední.

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že je téma zřejmé.

Obrázek uživatele Terda

Ať je válka hodně krvavá!

Fandom: 
Drabble: 

Pan Clifton odešel. Zatrpklý vývojem událostí. Pan Keith si dolil z karafy.
„Vy tu loď znáte. I jejího kapitána.“
Oči lucerny se leskly na stěnách poháru.
„Kapitán Harris si na ní málem vylámal zuby. Štěstí při něm stálo.“
Při ní také. Jeden výstřel. Upila ze svého poháru. Ať je válka hodně krvavá!
„Otce ten střet stál život. Když se vyhnu konfrontaci, budou mě soudit za zbabělost a nesplnění rozkazu. A vy budete svědčit proti mně. Když ne...“
Kolik žen přijde o muže. Kolik matek o syny. Vržené do zmatku zběsilého světa. A kolik z nich získá šanci na lepší živobytí...

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že mi to projde... Doufám, že mi další témata budou přát, jinak to do konce dubna nedokončím.

Obrázek uživatele Terda

Návrat

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTEŽNÍ bez nároku na bod.

Drabble: 

Život rámovaný údery zvonu. Kovový hlas hlásající, že uplynula další půlhodina. Písek tekoucí ve skleněném žaláři. Skřípění pískovce. Rutina. Tradice. Zvyk. Dny šedé jako hladina oceánu.

Tak jako se oceán vzedme bouří, tak hvizt píšťaly třístí šeď o hladinu. Písek mezi střepy. Člun se objevil na obzoru před polednem. Návrat kapitána uvítali, jak se patří. Uznalé výkřiky patřily Ludlowovi. Radost zkalená ztrátou. Připijí si na padlé druhy. Až přijde čas.

Seděli pro ti sobě. Jen oni tři.
„Pánové, přiznejme si, že to bylo fiasko. Na navázání přátelských styků můžeme zapomenout. A do toho se nám tu pohybuje plně vyzbrojený dvojpalubník.“

Obrázek uživatele Terda

Útěk

Fandom: 
Drabble: 

Od cíle je dělilo poslednich pár desítek metrů pláže. Tmou štěkaly výstřely. Dva muži padli. Nekonečné vteřiny hry na život a na smrt. Opřít se do oblých boků. Chladný dotek vln. Vytáhnout vesla. Napnout plachtu. Chytit závan větru. Skomírající ozvěna mušket.
„Madam, jste v pořádku?“
„Jen trochu rozlámaná.“
„A co jejich loď...“
Zdráhavý hlas kadeta Miltona. Tušila, na co se chce zeptat.
„Nebuďte snílek, Benjamine. Nemesis má dvojnásobný počet děl i posádky. Dvě paluby.“
Dvakrát s ní Skřivánek změřil síly. Dvakrát stěží vyvázl. Ztratil kapitána. Noční můry z minulosti získaly jasné obrysy. Vyzvou štěstěnu do třetice?
Možná nedostanou na výběr.

Obrázek uživatele Terda

Na okamžik

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Bolí mě hlava. Asi ze sluníčka. Vůbec mi nejde myslet natož psát. Nic lepšího ze mě asi nevypadne.

Drabble: 

Rozhlížel se po táboře. Pak ji spatřil. A dva strážné. Na nic nečekal.
Běsnění boje ji probralo z neklidné dřímoty. Surové drapnutí za rameno.
„Zkus jen ceknout!“
Pokusila se vyškubnout. Železné sevření. Blýsknutí nože. Překvapené heknutí. Stisk povolil. Krev se vpíjela do látky. Druhý nepřežil o mnoho déle.
„Ludlow.“
Zabručení. Nikdy neplýtval důvěrnostmi. Pohled z minulosti.
Kdy ho viděla naposledy? Před lety. Připadalo jí to tak dávno. Pohled z jiného století. Prchavý okamžik rozbitý bitevní vřavou.
„Rychle!“
Přeřízl pouta.
Tesák strážného změnil majitele.
„Musíme zmizet.“
Ludlow kývl. Odvolat muže. Ztratit se ve tmě. Dostat se k člunu.
Ještě nemají vyhráno.

Závěrečná poznámka: 

Že jsem paranoidní neznamená, že po mě nejdou. Vidíte ho tam?

Obrázek uživatele Terda

Večerka

Fandom: 
Drabble: 

Člun přistál v kryté zátoce. Mlčeli. Dva muži zůstali na hlídce. Zbytek se vydal za bocmanem. Z moře si byli jisti, že jsou na správném místě. Záblesky tančily mezi stromy. Nyní je obklopovala temnota. Plížili se nocí vedení touhou po odplatě. Sekery a tesáky v pohotovosti.

Tábor se chystal ke spánku. Hovor utichal. Plameny skomíraly. Z lesa se ozývaly skřeky nočních ptáků. Pak zazněl nepřirozený ryk. Ospalost přerval zmatek. Vtrhli do tábora jako příboj. Smečka urvaná ze řetězu. Ludlow srazil muže, který se postavil na odpor. Zastavil se. Nedbal na vřavu. Soustředil se na svůj cíl. Najít kapitána. Rychle. Sám.

Závěrečná poznámka: 

Opět jsem paranoidní. Tak doufám, že se pár desítek námořníků dá považovat za dav. Kdo je osamocen je snad zjevné.

Obrázek uživatele Terda

Táborové ohně

Fandom: 
Drabble: 

Cítila teplo ohně. Směs hlasů. Smích. Rozvázali jí pouta. Promnula sedřená zápěstí. Bertrand jí podal kus pečínky. Černé oči se leskly ve světle plamenů. Nevzala si nabízené sousto.
„Jak chcete. Budu vás muset zase spoutat.“
„To se tak bojíte, že uteču?“
Ve tváři úšklebek šelmy.
„Už jednou jste se dostala ze zamčené cely. Podruhé se vám to nepovede.“
Některé útěky se nezapomínají. Ne když svedete protivníka na scestí. Zadupala vzpomínky na dno mysli. Za zradu ho čekala smrt.
„To je prozíravé.“
Špetka výsměchu se prodrala k povrchu. Zajali ji. Ne Skřivánka. S trochou štestí zaplatí. Jsou chyby, které se neodpouští.

Závěrečná poznámka: 

Utéct ze zajetí s pomocí "ze vnitř" je rozhodně z určitého úhlu pohledu neodpustitelný hřích. A zajmout díky prachsprostý lsti taky.

Obrázek uživatele Terda

Rozhodnutí

Fandom: 
Drabble: 

Rozkazy se nesly od zádi se vzrušenou naléhavostí. Plachty se vzdouvaly. Museli zmizet. Pryč z dosahu přístavních baterií. Nepadnout do rukou nepříteli.
Vůně grogu štípala v nose.
„Všiml jste si, jaké měli ti muži uniformy?“
Otázka jako prásknutí bičem. Otřesené přikývnutí.
„Řekněte mi všecho.“

Pan Keith svolal posádku. Musel utišit doutnající zlobu. Najít řešení.
„Chlapi! Kapitána zajali.“
Pravda bodala do žeber.
„Byla to sprostá léčka. Musíme ji z té šlamastyky dostat. Hlásí se někdo jako dobrovolník?“
Pobouřené ticho křičelo.
„Pane, já půjdu.“
Pevný hlas zlomil pečeť mlčení. Slova bocmana byla hlasem posádky. Les rukou. Bzučení včelího úlu. Všechny postrádat nemohl.

Obrázek uživatele Terda

V zajetí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Mohlo by to být lepší, ale písmenka měla nějakou vzpurnou náladu.

Drabble: 

„Budete mi muset odpustit trochu nepohodlí. Vaše pověst vás předchází.“
Rozkazům, které rozčísly vzduch, nerozuměla. Zanikly v ruchu odchodu. Funění koní. Dusot nohou. Jeden z Bertrandových mužů jí nevybíravě zkroutil ruce za zády. Odpor byl marný. Provazy se zahryzly do zápěstí. Jiný jí strhl z krku černý šátek. Odzbrojit. Spoutat. Oslepit. Zdvořilost zadupaná do země.
Pár hrubých rukou ji postrčil vpřed. Nadávce rozumět nepotřebovala. Byla zřejmá. Pro tyhle muže byla nepřítel číslo jedna. Zosobnění zla. Netvor. Pravdivé střípky přibarvené slovy kapitána i pověrčivostí. Vedli ji v železném sevření. Mohla jen odhadovat, že k lodi. Směr a kotviště však halila temnota.

Závěrečná poznámka: 

Jakákoliv informace v přítomnosti nepřítele je přísně tajná.

Obrázek uživatele Terda

Tonoucí se stébla chytá

Fandom: 
Drabble: 

Neodpověděla. Namáhavě se postavila. Hrot meče opisoval její pohyb.
„Nechcete, abych přestal být zdvořilý.“
Mlčela, když jí brali zbraně.
„Jste nepředstavitelný zbabělec, Bertrande.“
Hlas stydl pohrdáním. Plavba pod falešnou vlajkou. Snaha přechytračit protivníka. Námořním uměním či lstí. Získat výhodu postavení. To k válce patřilo stejně jako smrt. Tohle byl špinavý tah.
„Historie se neptá, jak bylo vítězství dosaženo.“
Hedvábí sebedůvěry klouzající po povrchu.
Zajetí kapitána není vítězství. Ne bez lodi. Hvězdička naděje zamrkala. A sílila.
Že se Clifton dostal ke člunu.
Že pan Keith odhalil léčku. Odvedl Skřivánka do bezpečí.
Dokud neuvidí na zádi fregaty vlát cizí vlajku, nepřijme porážku.

Závěrečná poznámka: 

Nejzářivějí hvězdou v nouzi, je jedině naděje, že situace není tak zoufalá, jak se jeví.

Obrázek uživatele Terda

Hon na lišku

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Varování: Násilí na zvířatech... a na lidech vlastně taky.

Drabble: 

V Cliftonově tváři se mihl zmatek.
„Tak jeďte!“
Průvodce se je pokusil zadržet. Byl příliš pomalý. Zvíře bez jezdce těžce dýchalo. Ostře stiskla boky koně. Klobouk zadupaný v prachu. Balancování na kraji pádu. Vlasy bičující tváře. Nesrozumitelný výkřik. Závod o život. Klapot. Supění. Lesk karabin. Uniformy. Třesk výstřelů. Zoufalá snaha unikout.

Rána od nikud. Kůň klopýtl. Ztratila rovnováhu. Krátký let a tvrdý pád. Bolest. Železa sklapla čelisti zrady. Dotek oceli. Sametový hlas.
„Statečný pokus. Musím vás požádat, abyste mi dala svůj meč.“
Bertrand! Protivník ze starých časů.
Skřivánek. Osten studu pod žebry.
Prchavá naděje.
Pan Keith ví, co má dělat...

Závěrečná poznámka: 

První co se mi při přečtení tématu vybavilo, byl cválající kůň s jezdcem. Snad je tedy zřejmé.

Obrázek uživatele Terda

Na odchodu

Fandom: 
Drabble: 

Nervozita dosáhla vrcholu.
„Měli bychom se vrátit na loď.“
Slova zanikla v šumu.
„To by nebylo zvořilé. Ani vhodné,“ namítl Clifton.
„K čertu se zdvořilostí,“ zaklela. Pan Clifton ovládal diplomatické finesy. Ona měla svůj čich. Věrný druh, co nikdy nespal. A tady něco zatraceně smrdělo.
„Řekněte guvernérovi, že mám povinnosti. Nějak to zaobalte. To zvládnete. A vyřiďte mu mé pozvání k obědu. Řekněme zítra dvě hodiny po poledni.“
Do téhle nablýskané stoky už nevstoupí.

Z paláce je vyprovázel starý známý s knírem. Podkovy klapaly po dlažbě. Odpolední ruch města mlčel. Rychlý pohyb mezi domy. Ostré pobídnutí.
„Jeďte!“
Čich ji neklamal.

Závěrečná poznámka: 

Jsem paranoidní. Téma je schované jednak ve zmínce o čichu a jednak v posledním odstavci.

Obrázek uživatele Terda

Hostina

Fandom: 
Drabble: 

Hostina v domě guvernéra se vlekla. Mísy přetékaly masem. Vábily všudypřítomné mouchy. Pan Clifton udržoval živý rozhovor se skupinou místních pohlavárů. Bezduché tlachání se slévalo v jednolitý šum. Frances měla pocit, že v dusné místnosti sedí už celé hodiny. O důvodu jejich plavby zatím nepadla ani zmínka. Nedělala si plané naděje, že by se jednání odbyla rychle. Počítala s průtahy. Ale přesto se nedokázala zbavit vtíravého pocitu ohrožení. Snad to bylo něco ve tváři jejich průvodce, co nedovolilo ospalosti aby udolala její ostražitost. Cosi skrytého pod hedvábným baldachýnem. Faleš zahalená do pohárů laciného vína. Jed odkapávající se smějících se rtů.

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že téma je zřejmé...

Stránky

-A A +A