Tři mušketýři

Obrázek uživatele Martian

Planchetův nouzový plán

Drabble: 

Mladý Gaskoněc zuřil.

„Zabiju Porthose! To bylo pořád: Potřebujeme novou výstroj a vy máte ten prsten od královny. Vsaďte ho do hry a bude po starostech… Výsledek? Čtyři tisíce zlatých v tahu a výstroj pořád žádná!“

„Pane,“ konejšil ho Planchet. „Však ono to nějak dopadne. Neznám vojáka, co by nakonec odjel do války bez výstroje. Když bude nejhůř, pudu a voklátim pár zmijí.“

Mladý muž udiveně zvedl hlavu.

„Nevoklácený jsou pěkný bestie, ale stačí ji bacit holí… Potom je prodáme tomu apotekáři od Hladové pijavice,“ rozvíjel sluha zálibně.

„Kam to zase letíš, Planchete?!“

„Přece vohlídnout se po nějakým pořádným klacku…“

***
Závěrečná poznámka: 

Nedalo mi to. Bylo to silnější než já…

Obrázek uživatele Martian

Morální dilema

Drabble: 

Soumrak, padající na zahrady Amiensu, z nich pomalu svlékal všechny vznešené tituly.

Anna Maria Mauricia, z Boží milosti královna Francie a Navarry…

George Villiers, vévoda z Buckinghamu, baron Whaddon…

Nakonec tam ve tmě pod hvězdami zůstali sami.

Jen oni dva. A vlahá letní noc, milosrdně přikrývající vše, co mělo zrakům dvora zůstat skryto.

„Přijdu si pro vás, Anno,“ šeptal naléhavě. „Pokud mne Paříž nepřijme jako vyslance, vtáhnu do ní v čele vojska!“

Úzkostí zatajila dech. „Ale to by znamenalo… Nesmím zradit krále. Nemohu svou zemi uvrhnout do války! Nikdy si nemohu přát -“

„Ani kousek obyčejného lidského štěstí?“ usmál se smutně.

***
Obrázek uživatele Martian

Vůně orientu

Drabble: 

Nový parfém pana de Chatnoir vzbudil hotové pozdvižení.
„…sto zlatých,“ šeptaly dámy.
„…indické pižmo s přídechem vanilky…“
„…neopakovatelné…“
„A vaše mínění, příteli?“ obrátila se vévodkyně de Chevreuse na rytíře Aramise.
„Raději ne.“
„Jistěže ano, vy zlý,“ třepla ho laškovně krajkovým okrajem vějíře.
Co by neudělal pro její úsměv.
„Voní to jako kočka vypraná v levandulových mydlinkách…“

*

„A kvůli tomu došlo k souboji s panem de Chatnoir?“ svraštilo Jeho Veličenstvo obočí.
„Ano, Sire,“ špitl Aramis pokorně. „Ale Vaše Veličenstvo samo uzná, že okolnosti -“
Ludvík XIII. odšrouboval drobný uzávěr.
Přičichl.
„Máte štěstí, rytíři.
Odchod!
A tu - věc - vyhoďte cestou někam do Seiny…“

***
Obrázek uživatele Martian

Planchetova inovace

Drabble: 

„Planchete!“

Hlas pana d’Artagnana zněl netrpělivě.

„Pane?“

„Vzhledem k tomu, že dnes večer očekávám jistou velmi příjemnou návštěvu, budu potřebovat lahvinku nebo dvě toho skvělého vína z Beaugency.“

„Rozumím pane, hned řeknu hostinskému.“

„Ovšem je tu drobný problém. Došly nám peníze. Poslyš, Planchete, vzpomínáš, jak jste s Mousquetonem vytahovali láhve ze sklepa pomocí takového šikovného udělátka? Šňůry se smyčkou…“

„Jenže kde té je konec, pane. Myslel jsem ale -“

„Ty nemáš co myslet!“

„Kdybyste ale dovolil -“

„Kušuj, Planchete!“

Sluha pokrčil rameny.

„Já jenom, že od toho vinného sklípku mám klíč. Omylem jsem ho hospodskému vytáhl z kapsy, když se zrovna nedíval…“

***
Obrázek uživatele Martian

Jedno potřebné

Drabble: 

Anna Rakouská s úctou hleděla na drobného kněze.
„Konáte velké a bohulibé dílo, otče Vincenci. Starobinec, sirotčinec, špitál…“
Vincenc z Pauly, kráčející po jejím boku, pokorně sklonil hlavu. „S pomocí Boží a velkorysým přispěním Vašeho Veličenstva.“
Zvolna míjeli vyrovnané řady lůžek.
Královnin hlas zněl laskavě, ale její oči byly smutné, když opět promluvila: „Tolik bídy, bolesti a utrpení. Jak jen to vaše srdce dokáže unést…“
„Každá válka je krutá, Vaše Veličenstvo. Tím spíše nad jejími důsledky nesmíme zavírat oči. Musíme vidět, slyšet a cítit. A pokaždé znovu v sobě nalézt dostatek síly, abychom své srdce ponechali otevřené soucitu a lásce…“

***
Závěrečná poznámka: 

Vincenc z Pauly (1581-1660) byl francouzský kněz, jeden ze zakladatelů moderně pojímané charitativní činnosti. Roku 1737 byl prohlášen za svatého.

Obrázek uživatele Martian

Sám doma aneb Univerzální drabble

Drabble: 

Oznámila mu, že v dubnu odjíždí k sestře psát jakási drabble.
Tak s touhle proměnnou ve svých plánech rozhodně nepočítal.

Po týdnu:
Dřez přetékal špinavým nádobím.
Na okně vadly její masožravky.
„Pšššt!“ odehnal kočku, mňoukající hlady.
Využil toho, že se na něj nikdo nedívá a napěchoval kůlnu součástkami ze staré mlátičky. Na dveře načmáral: „Vstup na vlastní nebezpečí“.
Když vzápětí uklouzl po namrzlé mrkvi, zaklel tak jadrně, že duch spisovného jazyka hrůzou omdlel.

Tuhle dubnovou šílenost už nikdy více, brblal, když večer padl s knihou do postele.
Jen nechápal, proč se mu mezi Tři mušketýry pořád vtírají jakési punkové nutrie…

***
Obrázek uživatele Martian

Tvá víra, tvé rozhodnutí…

Drabble: 

Celé hodiny se modlil, aby mu Bůh seslal znamení.
Doufal. Obával se. Tápal.

Nezabiješ! pravil Hospodin zástupů, jehož slova jsou jako kov znějící a kámen pukající.
Je však také psáno: Poženete své nepřátele, takže padnou před vámi mečem! blouznil zaníceně, bije se pevně sevřenou pěstí v prsa.

- Ano, Johne Feltone, mečem - nikoli dýkou ukrytou v záňadří -
„Ach, Bože, pomoz mi,“ sténal ve chvílích mučivých pochybností, stravujících jeho duši jako plameny samotného pekla. „Jak odlišit hranici mezi oddaností Tobě a mrzkým zločinem?“
- To rozhodnutí náleží pouze tobě, Johne Feltone -

Nakonec si vybral.
S vědomím, že některé hranice lze překročit pouze jednou…

***
Závěrečná poznámka: 

John Felton byl za vraždu George Villierse, prvního vévody z Buckinghamu, roku 1628 odsouzen k smrti oběšením. Jak jeho čin posoudil Bůh není známo…

Biblická citace: Dt 26,7 dle Českého ekumenického překladu.

Obrázek uživatele Martian

Osudová žena

Drabble: 

První muž, který mi zkřížil cestu, byl kněz. Pod příslibem pozemských rozkoší však na svou zbožnost celkem rychle zapomněl.

Další byl prosťáček. Syn žalářníka. Ani nevím, jak skončil.

Ten třetí… Dal mi své jméno, ale více než mne miloval svou čest. To směšně prázdné slovo…

Čtvrtým byl hrabě de Wardes. Krom vznešeného titulu mi však nedokázal nabídnout nic.

A nakonec lord Winter. Jak mne zbožňoval ten večer, kdy pozvedal ke rtům pohár otráveného vína, aby jím připil na mou krásu.

Chudáček. Neuvědomil si, že krása dokáže být stejně zrádná jako ty masožravé rostliny, které odpoledne tolik obdivoval v královských sklenících…

***
Obrázek uživatele Martian

Dej se k nám!

Drabble: 

PŘIDEJTE SE K NÁM!
Nikdy více nebudete terčem posměchu!
Nábor do setniny královských mušketýrů.

Požadavky:
Věk 18-26 let, 2 roky vojenské praxe, týmová spolupráce nutností,
gaskoňský nebo béarnský původ vítán.

Nabízíme:
Prestižní zaměstnání v prostředí královského dvora,
pravidelný plat, přátelství na celý život.

JEDEN ZA VŠECHNY,
VŠICHNI ZA JEDNOHO!

Obrázek uživatele Martian

Marie Mancini

Drabble: 

Miloval ji. Toužil po doteku jejích rtů, hebkých jako plátky rozvité růže. Toužil naslouchat jejímu smíchu, nesoucímu se červnovým podvečerem.
Jenomže byl král.

Milovala ho jako nikoho. Byl zářivým sluncem jejího života.
Nepocházela však z královského rodu.

Jejich ruce se co chvíli setkávaly v náhodném dotyku a v myšlenkách jim zněly verše Corneillova Cida:

Však v lásky nadvládě ač zoufalá se chvěji,
já neptám se jí přec, za povinností spěji…

„Nikdy se vás nevzdám, Marie.“

Něžně položila ukazovák přes jeho ústa.

Najednou ji držel v náručí.
Oba věděli, že naposled.

Vy jste král,“ zašeptala zlomeně. „Vy pláčete a já odcházím…“

***
Závěrečná poznámka: 

V textu byly použity verše z Corneillova Cida a Racinovy Bereniky. Traduje se, že slova z Bereniky jsou autentickým výrokem, jímž se Marie Manciniová loučila s francouzským králem Ludvíkem XIV. před jeho sňatkem se španělskou princeznou Marií Terezou.

Obrázek uživatele Martian

Kardinálův odkaz

Drabble: 

Kardinál Richelieu naposledy sklouzl pohledem po nákresech nového stroje. Soustava ozubených kol, válce s hřeby, strakatý poník zajišťující pohon… Ten vynález údajně dokáže oddělit obilná zrna z klasů stokrát rychleji než běžné cepy.

„Váš názor, Giulio?“ obrátil se na svého sekretáře.

„Převratné, Vaše Eminence. Mechanický cep ušetří sedlákům celé týdny namáhavé práce.“

Kardinál zamyšleně pokýval hlavou. „Přesně tak.“
A rozhodným gestem vhodil nákresy do plamenů v krbu.

„Eminence -“

„Giulio, jednou zaujmete mé místo. Proto pamatujte: přílišná volnost škodí. Musíte všechny něčím zaměstnat; sedláky, chudáky, šlechtu i duchovenstvo…

Protože je mnohem snazší vládnout rukám, které pracují, než hlavám, které svobodně myslí…“

***
Obrázek uživatele Martian

Krev mé krve

Drabble: 

Z dopisu, přiloženého do košíku s dítětem, vyrozuměl, že tříměsíční chlapeček se jmenuje Raoul.
Raoul August Julius.

Teď už byl o pár měsíců starší. Smál se na něj z kolébky a prohlížel si ho velikýma jasně modrýma očima. Jeho očima…
Ga!“ prohlásilo dítě, když v nestřeženém okamžiku chňaplo po jeho nose.
Sotva se vyprostil, drobné prstíky neúprosně sevřely jeho palec.
Pívá,“ dožadoval se chlapeček další pozornosti.
Chvíli mu něco tiše broukal.
Mata!“ souhlasil jeho syn spokojeně.

Posuzováno přísným měřítkem vznešených pařížských salonů, ta rozmluva zoufale postrádala cokoli z jejich preciózně vycizelovaného ducha.

Naštěstí pro ně oba jí však nescházela duše…

***
Obrázek uživatele Martian

Ve hře mocných

Drabble: 

Sněhové vločky ladně vířily nad střechami Louvru.
Takové počasí hrabě Rochefort nepamatoval. Zimomřivě přešlápl.
Jeho muži si v úkrytu dýchali na ruce.

Konečně se dočkali.
Ani nevykřikla, když jí přitiskli dlaň na ústa.
„Máme ji prohledat?“
Královnina švadlenka vypadala rozkošně. Ten Gaskoněc rozhodně nemá špatný vkus…
„Netřeba,“ chopil se Rochefort příležitosti.

„Hrabě?“ Kardinál Richelieu se svraštělým obočím pohlédl na zmuchlaný kousek papíru. Jediné rychle načrtnuté slovo. „Čekal jsem ledacos, ale zrovna MRKEV?“
„Vaše Eminence, určitě je to heslo nebo tajná šifra…“

Constance vzdychla. Bylo jasné, že se pan Bonacieux i tentokrát bude muset namísto mrkvového koláče spokojit s kapustovou polévkou…

***
Obrázek uživatele Martian

Srdci neporučíš

Drabble: 

„A jak jste s tou vaší sličnou švadlenkou daleko?“ vyzvídal Porthos po třetí láhvi společně vypitého šampaňského. „Procházky při měsíčku, květiny z královských zahrad a všechny ty sladké řečičky okolo jsou sice pěkná věc, ale –“

„Vůbec ho neposlouchejte, příteli!“ přerušil Porthosovu indiskrétní řeč Aramis. „Láska jest ušlechtilým a posvátným citem, inspirací a věčnou proměnnou, přinášející do našich životů potřebnou vášeň a vzrušení,“ horoval nadšeně.

Mladičký Gaskoněc stočil pohled ke třetímu ze svých přátel.

„Co o tom soudíte vy, Athosi?“

Posledně jmenovaný zkušeným gestem vyprázdnil zbytek láhve.

„Že jsem ve svém životě s abstraktními matematickými pojmy jednou provždy skoncoval!“ pronesl filozoficky.

***
Obrázek uživatele Martian

Vyjednavač

Drabble: 

Aramis uvažoval: Kardinálových gardistů bylo pět. Oni tři.
Čtyři s tím bláznivým Gaskoňcem.
Athos zraněný…
Opravdu neradostné vyhlídky.
Leda snad…

Gardisté spolu vyměnili zmatené pohledy.
„Co to dělá?“
„Modlí se, abychom ho zabili jako prvního,“ ušklíbl se de Jussac při pohledu na mušketýra, jehož rty se bezhlesně pohybovaly.

„Pane, slibuji, že ta teologická studia dokončím. Hned, jakmile bude příležitost. Teď se ale, prosím, raději chvilku nedívej. Tedy - ne, že bychom Tvou pomoc nepotřebovali…“

Když gardisty o pár minut později sbírali ze země, Athos nenápadně zašeptal Jussacovi do ucha: „Propříště, brigádníku, v Aramisově případě bych spíše než modlitba použil výraz vyjednávání…“

***
Obrázek uživatele Martian

Na vlastní nebezpečí…

Drabble: 

V jedné z londýnských hospod seděli kolem stolu čtyři muži a zaraženě hleděli před sebe.

Tíživé ticho nakonec přerušil pobouřený hlas s výrazným gaskoňským přízvukem.

„Mordieu! To je co?!“

Hostinský se uctivě zlomil v pase. „Dušené jehněčí, tuřín, jalovcové pivo –“

„U všech ďasů, když si vzpomenu na tu vynikající paštiku a ústřice v Parpaillotu…“

Aramis obezřetně pozdvihl korbel.

„Nemůžeme se z toho otrávit?“

„Těžko,“ zavrčel Porthos, „já už totiž otrávený jsem! Odpudivá země! Hnusné počasí, divný jazyk, beznadějně nepoživatelné jídlo…“

„Ale pánové,“ pokusil se jejich rozhořčení mírnit Athos. „Všichni jsme přece věděli, že tuto cestu podnikáme výhradně na vlastní nebezpečí.“

***

Mise

Drabble: 

Jeli bez ustání celý další den. Hladoví a zaprášení sluhové doprovázející je na mezcích si už dávno přestali stěžovat. Pozdě odpoledne uviděli z dálky siluetu Tarbes, města pod horami.
Zastavili před hostincem U žáby. D´Artagnanův gaskoňský dialekt v rodném kraji náhle nepůsobil směšně. Hostinský zaujatě gestikuloval: „Nebylo dosti na tom, že se drak vrátil pustošit náš kraj, přivedl si nevěstu!“

Dvojice draků se blížila od hor.

D´Artagnan si vzal na starosti saň, na Athose, Porthose a Aramise připadly tři hlavy drakovy.

Athos opřel mušketu do vidlice, druhým pokusem zasáhl poslední drakovu hlavu a utrousil: „Je lepší býti mrtvý, nežli ženatý!“

Obrázek uživatele ef77

Prach a popel

Drabble: 

Když se mi služebnictvo pošklebovalo, předsevzala jsem si, že jednou budu rozkazovat já.
Když mě matka přehlížela, slíbila jsem si, že jednou budu zářit já.
Když mě otec zavřel do šedi kláštera, umínila jsem si, že chci žít na výsluní.
Když se mě snažili předělat podle cizích představ, rozhodla jsem se nikdy se nenechat zlomit.
Když mi poroučeli, těšila jsem se na to, jak bude jednou rozhodovat jen má vůle.

Mají se všechny sliby, rozhodnutí, plány, moje já, rozpadnout v prach pro ten cejch, který mě teď pálí na rameni, v mozku, v duši?

Nikdy.

Vstanu z popela jako fénix.

Obrázek uživatele Scully

Taste meč!

Drabble: 

D’ARTAGNAN (Vběhne doprostřed jeviště a nadšeně tasí meč.): Jsem zde, připraven! Pojďme se tedy bít! (Zamává výhružně mečem, ale bez odezvy. Rozhlédne se.) Kde jsou kardinálovi muži?
ARAMIS: Nepřijdou. Kardinál je odvolal.
D’ARTAGNAN (Svěsí ruku se zbraní a zatváří se zklamaně.): Ale né. Jim do toho taky vždycky něco přijde. Ale my, mušketýři, máme přece svou čest! Já se chci bít!
ARAMIS: Drahý příteli, zasuň svůj meč a pojď si raději svlažit hrdlo číší vína.
D’ARTAGNAN: (Udiveně.) Víno? Ale já bych raději tasil! (Znovu vytahuje meč.)
ARAMIS (Mumlá si pro sebe.): U všech svatých, to je jak mluvit do větru.

Závěrečná poznámka: 

Inspirovala jsem se inscenací Divadla v Dlouhé. Pokud jste neviděli, doporučuji! (Ale chce to včasnou rezervaci vstupenek... :))

Obrázek uživatele Rya

Před zrcadlem

Úvodní poznámka: 

Varování: drabble obsahuje neoblečeného muže

Drabble: 

Zatímco mu sluha chystal oděv, seděl nahý před zrcadlem a pročesával si dlouhé vlasy, dokud se neleskly jako černé hedvábí.
Oblékal se líně, zvolna, jako by se zdráhal uvěznit své tělo v opevnění vzácných tkanin. Sněhobílá košile z jemného batistu, s límcem a rukávy zdobenými krajkou. Přiléhavé kalhoty, zdobený pás, zlatý řetěz s křížem vykládaným safíry. Boty z měkké kůže. Pečlivě vykartáčovaný kabátec z anglického sukna, hedvábný šátek a klobouk s péry.
Nakonec si k opasku připjal kord. Na schůzku s d’Artagnanem nehodlal přijít beze zbraně.
Rty v bledé tváři zvlnil jemný úsměv.
Uvědomil si, jak nedočkavě touží být odzbrojen.

Obrázek uživatele Keneu

Bez názvu

Varování: preslash, můj první...

Kardinál přemýšlel dlouho, co si počít s tím vzpurným hochem. Jak získat jeho služby, jeho duši, jeho… srdce?
*
Richelieu zamyšlen pomalu roztrhal papír, který mu d’Artagnan tak lehkomyslně vydal.
Konečně ho tu mám. Zcela v mé moci. Ten zbrklý Gaskoněc si jistě myslí, že přijde o hlavu. Tak ho při tom ještě chvíli necháme…
Doplnil pár slov na listinu a předal ji d’Artagnanovi. Ten ji letmo prohlédl, klesl na kolena a… rozplakal se. Za poslední měsíc toho na něj bylo příliš. Kardinál se v duchu usmál. Zvedl d’Artagnana ze země a zlehka ho k sobě přivinul.
„Mušketýři přece nepláčou, chlapče.“

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Tess

Přilepšení

Fandom: Pokud nepoznáte čirou náhodou dřív, viz dole ;)

„Tak se podívej, co si přivezl z Francie.“
„Hezký,“ zhodnotil sklepmistr obsah krabičky, kterou mu ukazoval vévodův osobní sluha. „A co s tím bude dělat?“
„Jako obvykle, jednou nebo dvakrát si to vezme na ples, a pak zapomene, že to má.“
„Takže už můžu pomalu začít shánět překupníky, co?“

„Člověče, on se po tom začal shánět. Doufám, že jsi to už…“
„Ne, ještě to tu je. Říkal jsem si, že chvíli počkám. Ještě je to moc čerstvý.“
„To je dobře, ale asi to už neuvidíme,“ povzdechl si sluha.
„Ale co, dvanáct nebo deset přívěsků, kdo pozná rozdíl.“
Sklepmistr vytáhl nůžky.

Fandom: Tři mušketýři

Rok: 
2010

Stránky

-A A +A