451°Fahrenheita (Ray Bradbury)

Obrázek uživatele Mairam

Zapomenuté znalosti

Drabble: 

Montag se cítil mezi všemi profesory nesvůj. Byly to studnice moudrosti, vypravěči knih, vzdělaní lidé. On byl jen bývalý požárník, co měl jen deset stupňů školy. Ale zvykl si a stal se jedním z nich. Přijal jejich život. Tak klidný a pomalý, přesný opak všeho, co doposud zažil a znal. Místo světel a digitální zábavy bavili se hrou jménem šachy. Černobílou desku viděl i u Clarissy, ale netušil, k čemu je dobrá. Brzy se naučil pohyby kamenů a dokonce i pochopil, jak budovat určitou strategii. Přišel na chuť té podivné hře.
Prohrál úplně všechny partie, ale vůbec mu to nevadilo.

Obrázek uživatele kytka

Ukradená kniha

Úvodní poznámka: 

Ještě jedno, nesoutěžní.

Drabble: 

Obracel útlou knížku v dlaních. Desky měla umolousané, s podivnými nechutnými skvrnami, snad od kávy. Zažloutlý papír vydával zvláštní pach nepodobný ničemu, co znal. Nechápal, co na ní viděli, že pro to byli ochotni obětovat všechno, i život.
Sama se mu v rukách otevřela a on přečetl větu. Pak druhou... Kniha kolem něj začala spřádat svůj příběh. Slyšel v něm šepot něžných dávno zapomenutých slůvek i troubení polnic. Srdce mu sevřela podivná teskná touha a v krku ho pálily neprolité slzy.
Když zjistil, že dočetl poslední stránku, zaplavil ho nevysvětlitelný smutek a on věděl, že něco tak krásného nemůže zničit.

Obrázek uživatele Arengil

Milý deníčku,

znáš mě.
Co pokus, to prohra.
Ráda bych ti vyprávěla ještě spoustu dalších, ale nemám k tomu sil a papír už stejně končí.

Na poslední stránce dopis na rozloučenou.
Hrozně jsem si vymýšlela, abych tam nemusela napsat pravdu.
Až pak jsem se vším skoncovala – a pěkně postaru.
Bolelo to jen chvilku.
Jak život odcházel z mých rukou, u srdce mi bylo podivně lehko.
Už žádná špinavá malá tajemství zašifrovaná v nicotných příbězích…
Teď už to bude dobré, už se nemusím bát.
Sbohem, Magdaleno Dobromilo, mé prokletí skončilo, můj poslední den se konečně zhroutil
a v teplé tmě hučí nakrmený kotel.

-A A +A