Do hlubin divoženčí duše

Tě ženo na bojišti

„A vůbec, proč by žena nemohla být v armádě?“
„Jo, proč by žena nemohla bojovat? Co je to za předsudky?“
„Máte pravdu, kamarádi.
Proč by žena nemohla být v armádě?
Proč by jí nemohla být ustřelena ruka?
Proč by nemohly její nohy létat vzduchem a její střeva viset na ostnaných drátech?
Proč by nemohla být její děloha roztrhána na kusy výbuchem granátu?
Proč by se nemohla dusit plynem, topit v ledovém oceánu, zalykat pískem v poušti?

Obrázek uživatele Krajina sopek

Nenápadní služebníci

Drabble: 

Tajně jsem kdysi mívala jedno z mých trapných přání. Trapných, protože nešlo o žádnou ušlechtilou touhu jako třeba býti světu užitečná, jako lékařka chudých v Africe nebo napsat báseň, která pohne osudem mnohých k dobrému už tím, že si ji tito pouze přečtou. Dnes jsem si znovu uvědomila, když se některé z nich už potolikáté třepotaly v jarním větříku, jako barevné prapory ve slunci zářícím nad naším domovem, jak dlouho, tiše a věrně nám slouží. Nevědí nic o našich vnitřních bojích ani radostech. Jen plní svou stále stejnou službu, než věkem zvetší. Stejně krásné ručníky, jako měli ostatní na plovárně.

Obrázek uživatele Krajina sopek

Pokojíček

Drabble: 

Nachystali jsme to se vší péčí. Jen vymyslet, kam s tou její havětí. Nakonec, už máme těch chlupatých či okrunýřovaných potvůrek doma dost. A čistá a nová místnost jen pro mou potřebu, to je sen, který si já můžu nechat jen zdát. Měla by být tedy vděčná. Jsem tu paní domu a žádnou další havěť tu už nechci. Hm. Vlastně jsem nikdy žádnou havěť doma nechtěla, víš! A nedělej tady ty svoje psí oči. Víš, že to na mě neplatí. Jasně, že nebyla vděčná. A nežebrej! A ty se taky nelísej. Potvory jedny. Tak pojďte. Brzy budete mít nové kamarády.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Krajina sopek

Naboso

Drabble: 

Její kročeje nebylo slyšet. Chodidly, vězněnými celou dlouhou zimu a ještě neuvyklými na svobodu, cítila každou nerovnost cesty, místa vyhřátá sluncem i chlad stinných koutů. Později v létě, až bude zvyklejší, její chůze se zrychlí a smysly zbystří, nohy budou umět rychle zareagovat tak, aby se nezranily. Zatím však kráčela pomalu -lehce nakročit a pak teprve přenést váhu. Měla ráda ten čas křehké citlivosti. Usedla u potoka a ulevovala chladnou vodou drobným zraněním. Myslela na všechny své milé, kterým obnažila nitro a pocítila je tak, jako dnes cítila krajinu. Zváženo, sečteno, věděla, že stojí za to příště se zas zout.

Obrázek uživatele Krajina sopek

Vernisáž

Drabble: 

"Je to nebezpečné. Radím vám, abyste to dále nerozvíjela. To, o co Vám jde, není možné."
Starostlivý pohled Starého pána ji na chvíli přesvědčil. Omezila komunikaci jen na nutný provoz.

Alespoň většinou.

Teď se však rozhodla, že to nevzdá.

Věci, jež za něco stojí,
právě ty nás něco stojí.

To je, panečku, myšlenka!
Svým způsobem může být v klidu. Není jeho tip.
Navíc - něco tak snobského ji zřejmě neuchvátí tak, aby se ocitla v ohrožení.

Jenže, překvapivě, má to tu půvab. Žádný snob okolo.

Invaze ticha dusivě zaplavující mozek poté, co vedle ní usedl.

Starý pán nelhal. Je to nebezpečné.

Závěrečná poznámka: 

Při loučení si nepodali ruce. Tím tuhle bitvu vyhráli.

Obrázek uživatele Krajina sopek

P.I. F.K.A. na výhybky

Úvodní poznámka: 

Jsem si jistá, že některá slova jsou použita špatně.
Ale snad lze i tak pochopit, že přiznání existence odboček může pomoci udržet se na hlavní trase, případně se na ni vrátit.

Drabble: 

Přemýšlím,
proč pouhý pohled přítele
prvně potěší, pěkně pohladí,
překlene potíže,
poskytne pocit přijetí, poslání.
Po pár poutavých příbězích
prožitých pospolu
přes přání povzbudit
podivně překáží,
působí půlnoční pláč,
palčivé představy,
překotnou potřebu přinést přehršli pitomé
Imprese intenzivních idejí,
imaginárních ideálů
i idiotských improvizací
imitujících intervenci inteligence
Formou frustrujících
freudovských fenoménů,
falešných fundamentů,
floskulí frivolních floutků,
filmových fiflen
fláknutých
Koketně kýmsi
kamsi
ke kraji kruhových kinosálů.
Kolik křehké krásy
kopnuto
ke krajnostem kuriozně
kousavého komična,
kryjícího
kroucení krutými křečemi
klamů
A agilních askezí
atrofujících autentičnost,
abychom auditem abstraktních apelů,
asimilačních akcí
a abortivních analýz
absolutního "asi"
akceptovali
alarmující...
...Ach, Adame!

Obrázek uživatele Krajina sopek

Chvíle před

Drabble: 

Jen pár okamžiků.
Po zvuku, znamenajícím jen jedno...
Příliš pozdě si uvědomila, že tohle byla cesta, kterou se vydat neměla.
Jen pár okamžiků ji dělí od úplného konce.
Právě teď, kdy už kráčela odhodlaně.
Po zoufalých chvílích, kdy chtěla jen skončit a vždy se objevil někdo nebo něco, co ji zastavilo, to přichází tak náhle?
Uprostřed jistoty, že není sama a její život má smysl pro druhé, pro Něho... kolik toho nedokončila...
"Pane..." stihla ještě zašeptat do tmy.
Ležela tiše.
Bez hnutí...

Pak jejím tělem projel záchvěv.
Druhý.
Zablublání.
Po chvíli už se svíjela smíchy.
Ach jo. Zas ta postel...

Obrázek uživatele Krajina sopek

Stavitelé mocných valů

Drabble: 

Nebyla zvyklá žádat pomoc. Pokud tomu došlo, přednesla svou žádost nesměle a s pocitem vlastního selhání. Snad pýcha, či co.
Ve tmě nebyl vidět lehký úsměv, který se jí mihl obličejem při tom pomyšlení. Právě jejich ústa zvolil. Ten, který si říká Alfa i Omega. Cítila na svém těle hebkost maličké tváře. Další, kdo jí byl svěřen. Další, kdo je na pomoc zcela odkázán. Další, kdo svým křikem přerušil, pomohl zvítězit, ale také způsobil nemálo bitev, jež svedla.
Ano ta ústa. Ještě se trochu pohybují, když ho ukládá do postýlky spokojeného a znaveného tou namáhavou prací. Sát umí skutečně mocně.

Obrázek uživatele Krajina sopek

Nejbližší možný násobek

Drabble: 

Stál uprostřed ztemnělého náměstí.V kuželech světla kolem něj byly vidět drobné kapičky. Dívala se a přemýšlela. Odváží přijít blíže? Věděla o něm příliš málo. Málo o pohnutých dobách, kdy již sloužil svému Pánu, ačkoliv ještě nebyl hotov. Málo o jeho kráse i temných zákoutích...

Přátelství prý dělí žalost a násobí radost. Může si dovolit přistoupit o dalších pár krůčků? Věděla, že je další z dlouhé řady. Přesto doufala. "Díky za přátelství" napíše jí v příštích dnech a bude to pro ni odpověď na nevyslovenou otázku.

Zatím její oči spočinuly na zdobných stěnách a vysoké věži starého kostela opatrně a zpovzdálí.

Obrázek uživatele Krajina sopek

Mami koukni

Drabble: 

Vždy cestou zpět jí to začalo docházet.
Lidé okolo ní nevycházejí ven, aniž by věnovali pozornost svému zevnějšku.
Tam v lesích na to ani nepomyslela. Ale teď? Každá skvrnka na její režné haleně na ni blikala a troubila. A... joj! Ve skalách taktéž nejsou zrcadla a skla. Bezděčně si sáhla do vlasů, aby učinila poněkud marný pokus o narovnání bujné záplavy, padající na její silná ramena. Ne, nepatřila mezi křehké krásky. S povzdechem se otočila od okna.
Pak ji uviděla, jak čmárá tuhou od propisky na zmačkaný kousek papírku. Na malém nose šmouhu, rozcuchané vlasy a v očích nejhezčí úsměv.

-A A +A