Jsem Ochu.
Kdysi jsem žil se smečkou, ale jako jeden z mála jsem nezapomněl mluvit a jak už to tak bývá, být jiný se trestá. A tak mě vyhnali.
Bál jsem se a byl jsem hladový.
Pak jsem ale potkal Chlapce a ty ostatní. Dali mi jíst. Milovali mě. A já miloval je.
Prošel jsem Středosvět, došel jsem dál, než kterýkoli jiný brumlák. Navštívil jsem i klíčový svět, ačkoli tam Chlapec ztratil život a já chuť žít. Šel jsem ale dál, přežil Dandela i odchod Ženy bez nohou.
Teď už můžu jít, Jake mě čeká na mýtině na konci stezky.