Věda ve sto slovech

Obrázek uživatele netopýr budečský

Růžovka

Drabble: 

Netopýří mimina se rodí holáí, růžová a slepá. Hned po narození je máma, otočená zrovna hlavou nahoru, chytí do ocasní blány a pomůže mu pod křídlo. Tam se mládě důkladně přichytí k bradavce a následující dny stráví pod křídly mámy, v přechodové komoře mezi dělohou a světem.
Po pár dnech už je mimino tak velké, že je máma nenosí na lov. Taky začne černat.
Proč?
Chlupové folikuly se totiž začínají činit a skrz kůži pak prosvítá budoucí netopýří heboučká (u některých druhů až huňatá) srst.
Ve dvou týdnech má mládě pár chlupů, ale ve třech už hladkou tmavohnědou mláděcí srst.

Závěrečná poznámka: 

Fotky růžovek uvidíte třeba tady.
Mimino pod křídlem

Obrázek uživatele mila_jj

Není fotka jako fotka, některá je infrafotka

Úvodní poznámka: 

Fyzici se připravují na show s infračervenými paprsky. A dnes narazí na zvídavého diváka, který o tématu už něco ví.

Drabble: 

"Když člověk konstruoval něco, co funguje jako lidské oko, neměl k dispozici stejné materiály. Pro CCD čip se používá křemík. A ten vidí dál než oko. Demonstrujme to.
Na stínítku je duha - spektrum žárovky. Fialová, modrá, zelená, žlutá, oranžová, červená. Za červenou udělám čáru. Víc oko nevidí. Teď se podívejme kamerou. Vidíte? Vidí dál, až do infračervené oblasti. Přepnu ji do režimu nočního vidění a uvidí ještě dál. V tom režimu vnímá blízké infračervené záření, které má zajímavé vlastnosti - prochází materiály, neprůhlednými pro viditelné světlo. Třeba..."
"Ženským oblečením! Viděl jsem rajcovní nahaté fotky!-"
"Pane, ale já myslel inkoust z centrofixu!"

Závěrečná poznámka: 

Jak řekl vyučující, křemíkový čip vidí dál. Infračervená fotografie je půvabná, ale dosti zkresluje barvy - viz https://www.megapixel.cz/infracervena-fotografie. Aby se tomu zabránilo, dává se před čip fotoaparátu či kamery filtr, který infračervené záření blokuje. V devadesátých letech se stala firmě Sony nemilá věc - zapomněli do série fotoaparátů filtry namontovat. A fotografové zírali, co vidí - třeba přes tenkou látku halenky, co pro oko průhledná nebyla, viděl jejich aparát... podprsenku. Tedy většinou. :)
P.S.: Když natřete inkoustem z lihového centrofixu skleněnou destičku, dostanete filtr, kterým prochází jen infračervené záření (teplo), ne světlo. Můžete ho použít například na pozorování slunce, anebo na důkaz, že solární články jsou nejúčinnější v této oblasti záření.
P.P.S.: Přes oblečení se koukají například letištní skenery. Je to už dlouhovlnnější infra, ale pořád ještě infračervené záření: https://www.quora.com/Is-it-true-that-you-can-see-through-clothes-with-a...

Obrázek uživatele mila_jj

Síla je ukryta v hlavě

Drabble: 

Jsem mravenec výzkumník, druhu Formica exsectoides, nyní na studijním pobytu u leteckých konstruktérů. Taky se divíte? Jsou to chytří hoši. Vědí, že příroda vyvíjí odolná řešení, která si nenechala patentovat, a tak je lze obšlehnout. V případě nás mravenců jde o velmi pevný krk. Proto mě pozvali.

Moc se mi tu ale nelíbí. Zchladili mě, přilepili na destičku a roztočili v centrifuze. Jsem drsoň. Tři sta gé a hlavu mám pořád na ramenou. Tři tisíce. Trochu to táhne za krk. Prý se mi podívají na spoj mezi hlavou a tělem. Elektronová mikroskopie a magnetická rezonance? Prima, tam jsem ještě nebyl!

Závěrečná poznámka: 

Zní to jako úlet, roztáčet mravence v odstředivce, ale konstruktéři věděli, co dělají. Zjistili, že tajemství toho, že mravenec unese až tři sta násobek jeho váhy je ukryto v jeho krku. Hlavu udrží až do zatížení pětitisícinásobku její hmotnosti. Dobrou vychytávkou je zvláštní tvar úchytu pro svalová vlákna, a také to, že tato vlákna přecházejí plynule z měkké tkáně v pevnou, takže nehrozí něco jako přetržení šlachy, jak se stává u vyšších živočichů. Výzkumníci doufají, že by tuto konstrukci mohli napodobit při výrobě robotů o velikosti srovnatelné s mravenci. Zdroj (Varování: obsahuje fotku bezhlavého výzkumníka): https://plus.rozhlas.cz/tajemstvi-mravenciho-krku-6607346

Obrázek uživatele Keneu

Pokus s kapalinou

Úvodní poznámka: 

Prosím přítomné přírodní vědce, aby mě nebili :)

Drabble: 

K pokusu budeme potřebovat kapalinu tvořenou atomy vodíku a kyslíku v poměru 2:1. Příměsi nejsou na překážku.
Tuto kapalinu vložíme do prohlubně ve tvaru válce rozříznutého na poloviny (řez je veden ve směru geometrické výšky tělesa). Prohlubeň by měla být umístěna v geologickém materiálu nižšího stupně tvrdosti, a to tím způsobem, aby se kapalina v prohlubni pohybovala působením gravitační síly z jednoho konce prohlubně na druhý.
Cílem pokusu je prokázat vztah mezi hlasitostí zvuku vznikajícího v popsaném modelu a schopností kapaliny erozně působit na zvolený geologický materiál.
Hypotéza: ve vztahu platí nepřímá úměra, tedy čím nižší hlasitost, tím větší eroze.

Závěrečná poznámka: 

Přísloví: Tichá voda břehy mele.
Dle metodiky se poměr počítá jako jedno slovo, počítadlo ho vnímá jako slova dvě, proto se zobrazuje počet slov 101.

Obrázek uživatele netopýr budečský

Otřes!!!

Úvodní poznámka: 

Varování pro netopýry: fujlidi

Drabble: 

My netopýří se probouzíme na různých místech.
V zimě v jeskyni, nebo v dutině stromu (my rezouni jsme zrovna otužilci), v boxu v záchranné stanici. Obvykle jen na půl jednoho oka, to nám na otočení se a vykonání potřeby stačí. Na jaře a na podzim všude možně. V létě v letním bejváku.
Jsou však místa, kde se jednoho krásného dne probudíte a víte, že tady jste spali naposledy.
Obvykle za to můžou lidé.
Třeba tihle chiropterologové nám procvaknou křídlo, prý kvůli nějaké DNĚ!
Někteří nás dokonce okroužkují!
A ti ostatní - protože máme huňaté heboučké kožíšky - nás omatlávají uprostřed dne!
Děs!

Závěrečná poznámka: 

Netopýři se v minulosti kroužkovali na předloktí. Takový kroužek jim ale překáží a když se jej zbaví, zůstávají jim velké jizvy. Místo kroužkování se tedy začíná používt odběr vzorku DNA pro porovnání s databází. Provede se "vycvaknutí" malého terčíku z létací blány. Netopýrovi taková malá dírka nevadí a rychle mu zaroste. Netopýří létací blána je totiž jedna z nejrychleji se hojících savčích tkání.

Obrázek uživatele mila_jj

Proč to dělá?

Úvodní poznámka: 

Možná se při čtení zarazíte, proč se v textu občas objevuje xxx. Je to samozřejmě šifra - na těchto místech se skrývá text přísloví. Celé se objeví až v závěrečné poznámce.

Drabble: 

Občas něxxx zatouží stát se učitelem fyziky. To se nemůže věnovat xxx povolání? Asi ne. A tak se učí spočítat energie pro nekonečně hlubokou potenciálovou xxx, zjistit, že elektrický proud opravdu xxx, a vůbec si často nabít ústa naprosto xxx.

A pak se postaví před studenty! Připadá si jako doxxx neboli blboun nejapný. Jenže když o fyzice celý život sxxx, tak to přece nevzdá! Takže píše přípravy, promýšlí písemky a chystá pokusy, až z toho na ústa xxx. A proč? Líčí vějičky na další fyzikální dušičky.

A místo toho se propadá on sám hlouběji a hlouběji do své oblíbené vědy.

Závěrečná poznámka: 

Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Přísloví pro nadšené pedagogy jako stvořené.

Obrázek uživatele mila_jj

Pan Tompkins už zase spí

Úvodní poznámka: 

Děkuji Toře za inspiraci - drabble je na její objednávku, tak si ho užijte.

Četli jste úžasnou knížku George Gamowa (a později i Russela Stannarda) Pan Tompkins (stále) v říši divů? Popisuje mnoho zajímavých situací na základě neustále stejného úvodního schématu: hlavní hrdina usne na fyzikální přednášce a propadne se přímo do tématu, které je na ní probíráno. Je to dost velká drzost, ale zkusme jeden příběh přidat.
Takže přednášející mluví, drásá na tabuli vzorce, a panu Tompkinsovi už padá hlava...

Drabble: 

Otevřel oči. Než se stačil rozkoukat, cosi do něj vrazilo, až se roztočil. A po chvíli znova a znova.
"Nechte mě!" zakřičel. Nenechali. Kam až dohlédl, točily se miliardy spolutrpitelů a z dálky zaznívala podivná píseň:
"Stojatá vlna - ouha,
je dvanáct centimetrů dlouhá,
molekuly vody rotují,
potraviny oteplují.
Magnetron silným je zdrojem
s proměnným magnetickým polem
o frekvenci gigahertzové..."

"Myslím, že máslo se už rozpustilo!" řekl povědomý hlas. "Mikrovlnka je skvělý vynález."
Maud?
No to je tedy dílo! Jeden si zajde na přednášku z elektrotechniky, objedná si sen o vysokofrekvenčních oscilátorech, a místo toho pomáhá v kuchyni své vlastní manželce!

Závěrečná poznámka: 

Princip mikrovlnné trouby spočívá v roztočení molekul vody, obsažené v potravinách - v másle jí je skoro dvacet procent - vlivem vnějšího elektromagnetického pole. Zdrojem tohoto záření je magnetron, který budí vysokofrekvenční oscilace na frekvenci 2,45 gigahertzu, čemuž odpovídá vlnová délka dvanáct centimetrů. Magnetrony jsou však součástí nejen mikrovlnek, ale i radarů a naprašovaček, které vytvářejí kovové povlaky na řezné nástroje či pokovují vzorky pro elektronové mikroskopy. Takže skončit v mikrovlnce je ze všech možných aplikací to nejnudnější. :D

Obrázek uživatele netopýr budečský

Mňamka

Úvodní poznámka: 

Štramák se vrací!

Varování: entomofágie :)
Věnováno Tomině k jejím dnešním druhým narozeninám a její mamině, která byla labužnice na zophobáky. (Minulý čas, protože teď už si dávno loví sama.)

Drabble: 

Copak jí netopýr?
Ovoce (takoví u nás nežijou), drobné živočichy (tihle taky ne), tři druhy olizují krev (u nás nežijou a krev nesajou, vy hlavy dubové!), a pochopitelně v neposlední řadě hmyz (ti u nás žijí, to byste neřekli, že?). Všechny možné druhy (hmyzu).
Bicas domutoval a někde se nakazil hudebním sluchem. Budčižel má stále nejradši tučné pavouky, přesně jako já.
Doufal jsem, že ho přeučím na zophobáky. Jsou chutnější a tučnější než moučňáci a rezouni se po nich obvykle můžou utlouct.
Mám vytříbený vkus. Pavouk je pavouk.
Bicase zophobáci taky netankujou!
Věřili byste, že mám takovou smůlu na spolubydliče?

Závěrečná poznámka: 

Člověk prohlašuje, že červy neochutnávala. Ale pavouka jednou snědla. Prý omylem. Jasněěě.

Obrázek uživatele HCHO

Barvy spěchu

Úvodní poznámka: 

Asi by to chtělo varování:
Inu, život je občas dost drsoň, v medicině katastrof obzvlášť.

Drabble: 

Zelená je barva naděje a čekání.
Červená je barva akce a spěchu.
Žlutá je něco mezi.
A černá? Černá je barva věčnosti.

Každá barva má význam, každá vypovídá tvrdě o šancích na život.

Hlavně nepřemýšlet, jako stroj označovat barvami jednoho za druhým přesně podle systému. Dech. Tep. Kapilární návrat. Reakce na oslovení. Základní odhad diagnózy, jen nejbazálnější ošetření, nic nepřecenit, nic nepodcenit, vypsat barevnou ceduli a honem dál. Někdo tam křičí? Ten je jistě žlutej, ten teď pomoc nepotřebuje. Hlavně včas najít všechny červený, než se přesunou mezi ty černý.

A nepřemýšlet, jen jako stroj označovat barvami jednoho za druhým.

Závěrečná poznámka: 

Medicina katastrof je kapitola sama pro sebe. Moc zraněných najednou, málo personálu na akutní ošetření, vše spěchá. Triáž pacientů má přesně daná pravidla a na ní nejvíc záleží to, kolik lidí se podaří zachránit.
Základní schéma je třeba zde
Jinak postupy se za různých situací mírně liší (třeba jsou jiné pro požár než pro dopravní nehodu; nebo jiné podle počtu zraněných osob; některá schémata mají ještě rozdělený ten žlutý stupeň na dvě podskupiny)
Poznámka pro otrlé: Jestli jste si všimli, že se nikde nemluví o resuscitaci, tak jste postřehli správně. Neresuscituje se, jen se uvolní dýchací cesty, ale pokud zraněný sám nedýchá, tak se nic dalšího nepodniká. Než by se jeden člověk zresuscitoval, tak budou další umírat…

Obrázek uživatele mila_jj

Sběratelé prvků

Úvodní poznámka: 

Další střípek z vědeckého nebe a pokračování periodické tabulky.
Dole na zemi se připravují Flerov (1967, Sovětský svaz) a Ghiorso (1970, Spojené státy) bombardovat těžká jádra lehčími, aby vytvořili nový prvek.
A nahoře ve vědeckém nebi jsou připraveni jejich fanoušci, kteří ani po smrti neztratili zájem o nejnovější objevy z oblasti radioaktivity. A jsou velmi natěšení - ve vzduchu totiž visí šance vstoupit do učebnic ještě jednou, nejen kvůli svým zásluhám zaživa. Totiž - po některých z nich už nějaký prvek pojmenovali, a po jiných ještě ne...

Drabble: 

"Flerove, k palbě připravit!" zavelel Niels Bohr. "Neonem do americia - tři, dva, jedna... pal! Je tam! A bude můj!"
"Těžko, kolego!" zahlodal červík závisti v Ottovi Hahnovi. "Ghiorso, dusíkem do kalifornia! Je tam! A bude můj!"
"Nechápu je," zvedla oči Lisa Meitnerová. "Stejně ten prvek vydrží nejvýš třicet dva hodin."
"Pořád víc, než ten váš," rýpla si Marie Curie.
"Bledá závist, madam. Jméno Joliotium se neujalo! Vaše rodinka ostrouhala."
"Transfermium," pronesl Fermi, "ten název by mu mohlo zůstat."
"Dal bych přednost neutrálnímu označení," pronesl Rutherford. "Co prostě stopětka - unilpentium?"
"Tak prý Dubnium!" zahlásil Seaborg. "Na počest všech vašich dubových palic!"

Závěrečná poznámka: 

Prvek dubnium má zajímavou historii. Byl připraven na dvou pracovištích v množství několika atomů - a ta čárka v hmotnostním spektrometru způsobila téměř dvacetiletý spor o prvenství. Nakonec se mezinárodní názvoslovná komise rozhodla přiznat prvenství ruským vědcům a pojmenovat prvek dubnium - ne podle tvrdých palic, ale podle Dubna, kde byl poprvé připraven.

Podrobnosti si můžete přečíst zde.
https://www.rsc.org/periodic-table/element/105/dubnium

Obrázek uživatele netopýr budečský

Nebudit!

Úvodní poznámka: 

Z tohohle si prosím neberte příklad.

Drabble: 

Spíme v jeskyni, tělo na tělo, kožíšek na kožíšek, křídla složená.

Najednou kolem chodí lidé, vzduch je vlhký od jejich dechu, hádají se o místa a nesvítí na nás baterkou, aby nás prý nerušili. Probouzíme se pomalu. Když jsme vzhůru, lidé jsou pryč.

Pár dní, další procesí. Probouzíme se. Jsme hubenější.

Hned den nato další lidé. Radují se, že se dostali na prohlídku ještě poslední únorovou neděli. Dva spoluspící letí ven hledat jídlo. Už je nikdy neuvidím.

První březnová sobota. Další nadšení lidé, spokojení organizátoři s těžkými pokladnami. Vím, že už se příště neprobudím. Letím hledat jídlo.

Držte mi palce.

Závěrečná poznámka: 

Ať už je sebevíc cool a top a exkluzivní akce, na kterou se dostanou jen nejrychlejší, tohle se dít nemá. Jestli jste se k něčemu takovému naskytli, ohlašte to organizaci ČESON.
Hibernující netopýři se neruší. Tečka. Když jim náhodou vlezete na zimoviště, okamžitě je opusťte. Probuzených hibernantů, kteří v záchranné stanici vykrmí a zazimují, je jen část. Mnozí nemají to štěstí, že se o ně někdo postará, a spousta jich nepřežije i přes veškerou péči.
Pokud vám zimují ve sklepě, zkuste to s nimi vydržet do jara. Odborníci z téže organizace vám poradí, co dělat pak. Určitě vám poradí, i kdyby to bylo akutní a nevydrželi jste s nimi do jara.

Obrázek uživatele Keneu

Zkažené odpoledne

Drabble: 

To jsem si tehdy náramně pohodlně neexistovalo. Máte leháro, nikdo po vás nic nechce, a najednou výbuch! Než jsem se rozkoukalo, už jsem mělo povinnosti.

Dobrá, řeklo jsem si, nějaké to vesmírné kamení se o sebe postará samo a stejně to všechno letí pryč. Jenže jsem se ani neohlídlo a na jednom tom šutru – ŽIVOT!

Dokud se ta drobotina šmrdolila ve vodě, dala se celkem ohlídat. Jenže oni začali z té vody vylízat!

Úplně nejvíc nejhorší jsou ale lidi. Vymysleli si na mě ontologii, vymysleli si fyziku, furt by mě zkoumali a popisovali a já, nebohé jsoucno, si ani nevydechnu.

Obrázek uživatele mila_jj

Ultrafialová katastrofa a její tři příbuzné

Úvodní poznámka: 

To je tedy téma - závěrečná poznámka bude mít opět hody. :D

Drabble: 

V té klasické fyzice
byly snadné rovnice.
Pak však řada problémů
nastoupila na scénu:

Jakým vztahem popsati,
když chce teplo zdrhati
z uzavřené dutiny?
Jméno UV katastrofa
přiřkly tomu dějiny.

Když na sodík posvítíš,
proud vodičem zachytíš.
Správné ale vysvětlení
k dispozici zatím není.

Jádro atomové není pudinkové!
Je to těžké zrníčko,
zabírá jen maličko
z rozměru atomu.
Ještě tohle k tomu!

V atomovém obalu
energií elektronů
povoleno pomálu.
Co ostatní zakazuje?
Žádný důvod pro to není.
To je tedy nadělení!

Jak to napravit?
Novou teorii
třeba připravit.

Vznikl přístup kvantový.
Svět už nebyl jako předtím,
svět už nebyl takový.

Závěrečná poznámka: 

Pro kontrolora - vybrala jsem čtyři pokusy, které byly ve své době ve sporu s tehdejšími fyzikálními poznatky. Tomu prvnímu se dokonce začalo říkat ultrafialová katastrofa.

Více o jednotlivých pokusech:

Záření (absolutně) černého tělesa: Typická ukázka, jak je těžké experimentální data propojit s teorií. Rayleigh a Jeans zkusili aplikovat zákony klasické fyziky a výsledek odpovídal ve viditelné a infračervené oblasti, ale ne v ultrafialové. Vysvětlení přišlo v témže roce 1900 - teorie Maxe Plancka, otce kvantové fyziky.

Fotoelektrický jev: Do rýmu se mi sice víc hodil sodík, který používal při svých pokusech Millikan, ale první pozoroval tento jev Hertz při detekci elektromagnetických vln. Píše se rok 1887, vysvětlení fotoefektu vytvoří v roce 1905 Albert Einstein.

Jak vlastně vypadá jádro atomu? Původní Thomsonova představa (1904), že v hutné kladné hmotě jsou rozmístěny drobné elektrony, vzala za své po Rutherfordově vysvětlení výsledku odstřelování zlaté fólie alfa částicemi (1909, 1911). Většinu atomu tvoří prázdnota - malé hmotné jádro a velký prostor pro elektronový obal.

A ten obal se řídí určitými pravidly - Bohr je vyslovil jako postuláty (1913), aby teorie nebyla v rozporu s pozorovaným čarovým spektrem zářících plynů. Teoretické vysvětlení dala až Schroedingerova rovnice (1925) - základní kámen kvantové fyziky.

Jak to koncem devatenáctého století vypadalo, že ve fyzice už skoro není co objevovat, tyto události tento názor rozmetaly jako domeček z karet.

Obrázek uživatele Lodní šroub

Velké bombardování

Úvodní poznámka: 

Varování: Nebojte, není to to, co si myslíte. Ani to druhé, co vás napadlo.
Varování teď už skutečně: meziplanetární slash

Drabble: 

Staré časy. Pořádný asteroid jednou za tisíc let.

Jakpak si myslíte, že vznikla měsíční "moře?"

Proč je asi na Marsu kráter přes půlku planety?

A to nás šutrů bylo pět, ale pátá se moc tulila a dostala kopačky. To byl fofr, že jste ji ještě ani nestihli pojmenovat.

Theia se tulila taky. Až moc. Země po ní zdědila Měsíc a ten impaktní kráter, co už ho pěkně přerovnala desková tektonika, dnes je v něm voda a říkáte mu Tichý oceán.

Ani mi nepřipomínejte Pátého, protože bych se nevešel do počtu strof.
Kdepak dneska, dneska už jsem já vesmír docela nudný.

Závěrečná poznámka: 

Poznámky:
1) Ty tmavé plochy na Měsíci nejsou dávná moře, ale obří impaktní krátery na Měsíci. Chixculub hadr.
2) Borealis basin pokrývající 40% Marsu. Pokud je to impaktní kráter, gratulujme si, že mělá pánové Wells a Welles odkud pořídit Zemi pořádnou aliení invazi.
3) Podle některých modelů měla původně Sluneční soustava pět kamenných planet, jedna ale měla dráhu velmi blízko Marsu. Byla časem vystřelena
4) Teorie velkého impaktu pro vznik Měsíce. Země se srazila s tělesem cca velikosti Marsu.
5) Na pátého obra strofa nezbyla.
6) Nenechte se ukolébat, ve vesmíru je pořád krapet nebezpečno. Na Zemi ostatně taky.

Obrázek uživatele HCHO

Kouzlo na prd

Úvodní poznámka: 

Psát Harryho Pottera je trochu drzost (mám načteno víc fanfikce než kánonu), snad to nebude moc velká blbost.

Drabble: 

Najít Freda s Georgem nad otevřenou knihou bylo celkem neobvyklé.
Pneumatosis cystoides intestinalis.“ Mávnul jeden hůlkou.
Nic.
Pneumatosis cystoides intestinalis.“ Zkusil to ten druhý.
Zase nic.
Přece to musí jít: „Pneumatooosis cystoiiiides intestinaaalis.
Nic.
„Já se na to…!“
„Co děláte?“ divila se Hermiona.
„Našli jsme kouzlo na bubliny plynu ve střevě, ale asi z toho žádná sranda nebude, nefunguje to!“
„A co to máte za knihu?“ zajímala se Hermiona.
„Prvotřídní materiál. Je ze zakázaného oddělení knihovny. Koukni,“ podal jí Fred knihu.
Přečetla titul a začala se smát. „Tak to vám fakt nevyšlo! To nejsou formule, to je nějaká medicinská kniha.“

Závěrečná poznámka: 

Pneumatosis cystoides intestinalis je věc, která snad ani nemá české jméno, jsou to skutečně bublinky plynu ve střevě, ale ne v lumen střeva (což by asi Fredymu s Georgem přišlo jako dobrý vtip). Je to nespecifický nález, kdy bublinky plynu (asi vzniklé působením bakterií) jsou ve stěně střeva a v jejich okolí vzniká reakce typu z cizích těles (tělo se je snaží ohraničit, když už je nezvládne vstřebat).
U dospělých je to vzácné a nemá to zásadnější klinický význam, u nedonošených dětí je to ale vážná věc – je to jeden ze znaků nekrotizující enterokolitidy, těžkého zánětu střeva, který může být až život ohrožující kompikací stavu těchto malých človíčků. Ty bublinky ve stěně střeva jsou vidět i na rentgenu a je to jeden z diagnostických znaků v časnějších fázích tohoto onemocnění.

Obrázek uživatele netopýr budečský

Popularizace

Drabble: 

Samice. Holka.
Samec. Kluk.
Nyctalus nyctalus. Nyktal. Rezoun.
Myotis myotis. Myoťák.
Pipistrellus pipistrellus. Pipouš.
Pipistrellus nathusii. Nathusiák. Parkouš.
Vespertilio murinus. Vespík. Pestrák. Syčák.
Epsteticus serotinus. Netopýr večerní. Serotin. Netopýr vzteklý.
Hypsugo savii. Netopýr Saviův. Saviák.
Rhinopolus hipposideros. Vrápenec malý. Vrápouš. Hruštička. Pytel. Ksichtíček.
Tolik jmen, kdo si to má pamatovat? Co hůř - kdo to má všechno zapomenout? Popularizace mimo vlastní bublinu může být pěkně složitá!
Stačí si vzpomenout, že netopýr nemá štětiny, na čůrání se otočí a zvedne ocásek, nesnáší vejce, kojí mláďata a nosí je pod křídlem, nemotá se lidem do vlasů a místo krve baští obyčejný nudný hmyz.

Obrázek uživatele HCHO

Stáří

Úvodní poznámka: 

Zdravím :)

Drabble: 

„Co ty, starouši! Opotřebované organely, tisíckrát opravovaná genetická informace, ty už se k dělení nedohrabeš.“
„Ty, mladej, zas nic jinýho neděláš - namnožení organel, replikace DNA, mitóza a znova. Myslíš někdy taky na něco jinýho?“
„Samozřejmě. Musím udržovat sliznici v pořádku, na to už ty, starouši, nemáš, tak nepřekážej a koukej se zapoptózovat.“
„Za mejch mladejch let jsme byli taky pracovití, ale aspoň jsme měli trochu úcty ke starším.“

„Ehm, že se vám mísím do diskuse. Co já, rezervní buňka, pamatuju, tak se takhle chováte vy bez telomerázy všichni a furt.

Na odpovědi se oba aktéři hádky kupodivu shodli: „Se nevytahuj.“

Závěrečná poznámka: 

Stárnutí buněk je v organismu řešeno už na úrovni DNA. Na konci jejích vláken jsou tzv. telomery, které se při každém zdvojení o kousek zkrátí (normální DNA polymeráza neumí tyto konce dosyntetizovat, tak je po každém dělení vlákno DNA o kousek kratší). Pokud se zkrátí docela, nemůže se zdvojit DNA, proto se buňka nemůže dále dělit a přestupuje do programované buněčné smrti (tzv. apoptózy). Tj. každá buňka má přesně definovaný počet možných dělení. Je to důležité zejména v rychle se dělících tkáních (např. sliznice zažívacího traktu), protože čím více dělení (tj. kopírování DNA), tím více pravděpodobnosti chyby v přepisu, což může vést k poruše funkce buněk (a je to také jeden z mechanismů vzniku nádorového bujení).
Aby nedošlo k postupnému vyčerpání všech buněk, existují specializované buňky – kmenové nebo rezervní, které mají speciální enzym, který dokáže tu telomeru dosyntetizovat. Například ve sliznici žaludku je jich velmi malé množství v oblasti krčků žlázek a jsou zdrojem nových buněk pro regeneraci povrchového epitelu i žlázek. (Jinak telomerázu mají také pohlavní buňky)

Jinak - podařilo se mi stvořit prima cvičení na čárky ve větě, asi zlehka přesahuje mé gramatické limity, tak prosím o schovívavost.

Obrázek uživatele mila_jj

Neobyčejné bubliny

Úvodní poznámka: 

Když bublina, tak bublina - to je téma pro fyzika

Drabble: 

Bublina je velmi zajímavý objekt. Trocha vzduchu obtažená mýdlovou blánou v sobě skrývá neuvěřitelný fyzikální potenciál.
Bubliny jsou kulaté. Má to dobrý důvod - minimální energii - povrch koule je totiž nejmenší možný pro daný objem vzduchu.
Bubliny jsou tenoulinké, srovnatelně s vlnovou délkou světla, proto mají krásné a jasné barvy. Pro porovnání - list papíru je tlustý jako dvě stě žlutých bublin.
Ale přesto jsou extrémně pevné, můžete na ně položit třeba žiletku nebo starý desetník.
A mají zajímavé matematické chování - mýdlová blána spojí všechny hrany, které může obalit, těmi nejmenšími možnými plochami. Tímto způsobem bylo projektováno zastřešení olympijského stadionu v Mnichově.

Obrázek uživatele mila_jj

Na vlnové délce 632.8 nm

Úvodní poznámka: 

Věnováno Toře, protože si to zaslouží. :)

Jak jsem se dívala, za našich mladých let byl žhavá novinka laser - ale nebudu raději specifikovat, jaký - podle toho se dá dohledat, kolikrát jsme už s úspěchem slavily třicetiny. :)

Drabble: 

"Před lety, to jsme měli pohodlíčko," zívl atom neonu. "Výtah až na metastabilní hladinu."
"Jak nás zvedaly atomy helia?" zamumlal z polospánku druhý neon. "To moc pohodlné nebylo, vždycky do nás vrazily."
"Ale laserovali jsme! Nevzpomínáš na to, jak krásně červeně jsme zářili? Inženýr Petrů býval tak nadšený!"
"Ten tu taky dlouho nebyl. A vůbec, kde je helium?"
"Zdrhlo. Propasírovalo se přes sklo."
"Takže šestsettřicedvojku bez něj nedáme. A hrát si na výbojku se mi nechce. Pojď zase spát."
"Dobrou."

"První helium neonový laser, z roku 1963," uvedl exkurzi fyzik. "To už je let. Ale pamatuji časy, kdy ještě laseroval."

Závěrečná poznámka: 

První československý plynový laser byl postaven na Ústavu přístrojové techniky Akademie věd v Brně: http://alisi.isibrno.cz/upload/files/2010-05-15-tz-alisi-laser-oslavi-v-....

Tento laser byl helium neonový, to znamená, že jeho základem byla vyčerpaná skleněná trubice, naplněná heliem a neonem v poměru přibližně 10:1. Totiž, aby z laseru vyšlo laserové záření, musí se atomy neonu dostat na metastabilní hladinu, což není vůbec jednoduché.
Ale když něco nejde přímo, jde to oklikou - atomům helia se dodá pomocí elektrického pole energie, kterou předají při srážce atomu neonu. Protože atomy neonu si tuto energii nechtějí nechat, vyzáří ji ve dvou kouscích - a jeden z nich odpovídá právě energii, jaké má červené světlo laseru - té odpovídá vlnová délka 632,8 nanometrů.
Pokud máme v trubici jen čistý neon, na této vlnové délce nezáří a svítí na jiných vlnových délkách, ty ale nemají vlastnosti laserového paprsku. (Každý už je viděl, neonem se plní světýlka na vypínačích. )
Atomy helia se časem dokáží prodifundovat přes sklo, a tak laser, který před šedesáti lety krásně fungoval, už dnes slouží jen jako muzejní exponát.

Jestli téma dá, napíšeme si o tomto laseru více - třeba o tom, že každý laser má rezonátor, a jak takový rezonátor funguje.

Obrázek uživatele netopýr budečský

Divoké mládí

Úvodní poznámka: 

Užuž to vypadalo, že duben ovládne Štramák. Ale nějak se o slovo přihlásila Mariella.

Drabble: 

Narodila jsem se na teplé letní půdě lidského domu. Spala jsem máme pod křídlem, přisátá k bradavce a mléku. Za chladných nocí a čekání na mámu jsem se tulila se spolužáky ze školky. Po pár týdnech jsem roztáhla křídla a na první pokus vylétla do vzduchu, honem za mámou, abych ji neztratila.
První brouk mi utekl. Další už ne.
Podzimní motely. Zimoviště. Jarní motely. Zpátky do letoviska. Další rok po vlastní ose... a za klukama.
A pak léto, dámská kolonie a první dítě.

Teď je mi snad patnáct, snad dvacet. Na děti už nemám věk, nelétám a lovím z misky.

Závěrečná poznámka: 

Netopýři se dožívají desítek let, záležína druhu. Nejstaršímu známému netopýru velkému bylo přes 37 let.

Obrázek uživatele Dr. Dark Current

Náhle ztracená rovnováha

Úvodní poznámka: 

To si tak hezky plánujete jak si večer sednete k počítači a pustíte se vesele do psaní drabble!
Události dnešního dne tomu však nepřály a místo toho sedím v autě na parkoviště nemocnice a snažím se alespoň získat ten bodík za snahu!

Drabble: 

Po telefonátu oznamujícím, že si brácha při srážce hlavy s dveřmi propíchnout ucho, jsem si říkal, že to musí být vážně blbý aprílový vtip!

V zápětí však vyrážíme směrem do nemocnice.

Ovšem ani tyhle okolnosti nedovolily mému mozku nezačít přemýšlet o stavbě ucha a co způsobilo náhlou nevolnost při jeho poškození.

Ucho totiž nemáme jen k tomu abychom mohli poslouchat úpění trpící společnosti SOSáků, ale taky zajišťuje vnímání rovnováhy pro náš mozek. Evolucí máme zakořeněno to, že když mozek z vnitřního ucha získá informace, které neodpovídají tomu co vnímají ostatní smysly, tak to vyhodnotí jako otravu a vyvolá se zvracení.

Závěrečná poznámka: 

Snad další dny tohoto krásného měsíce budou klidnější, bráchovo ucho bude v pořádku (nakonec má propíchlý bubínek) a já se snad dostanu aspoň do 2 ráno do postele! :D

Obrázek uživatele netopýr budečský

Pořád dokola

Drabble: 

Pííííísk! Pořádné hlasité echo! Startující stíhačka hadr!

"Co jsííííí?"
"Můra!"
"Jak tlustá jsíííí?"
"Vůbec ne, nestojím za to!"
"Kde jsíííí?"
"Nikde!"
"Kde jsííí?"
"..."
(Mlčení je ti málo platné, stejně vím, že je to 32,689 metru!)
"Kde jsííí?"
"..."
"Kde jsííí?"
"..."
"Marcóóóó!"
"Polo! Ups..."
"Kde jsíííí?"
"..."
"Kde jsi, kde jsi, kdejsikdejsikdejsi?" (Rychle pár rychlých ech do zásoby)
"Vykašli se na to, ulov si nějakou tučněj -"
"Mlaskkřupkřup." (Fofrem polknout, ať zase můžu pískat a vidět!)
"Kde jséééém?"
(Tři celé osmnáct metru od stromu, vyhnout se)
"Kde jsíííí jídloooo?"

Hodina, pořád dokola. Pak se rozhlédnout, zjistit kudy se letí domů a letět spinkat.

Závěrečná poznámka: 

Netopýr těsně před ulovením kořisti zrychlí echolokaci, aby si udělal dobrý přehled o okolí, než bude žvýkat a nebude moci echolokovat. Říká se tomu potravní bzukot, protože je z něj jasné, že je netopýr vteřinu od svačinky.

Netopýři spí přes 20 hodin denně.

Obrázek uživatele mila_jj

Jak se jmenuješ?

Úvodní poznámka: 

Tak dneska je to hádanka... kdo uhodne, má... dobrý pocit. :)

Drabble: 

Jak se jmenuješ?
...
Ne, "dé tři" je přezdívka. Nejsi sodík, jak jsi zkusil namluvit Jansenovi! D3 čára tě identifikuje, je tvůj otisk prstu! I Rutherford a Royds tě podle ní rozpoznali, když ses tvářil jako kladně nabitá částice.
...
Podle svědectví Lockeyra se vyskytuješ ve fotosféře. Kde jinde tě ještě najdeme?
V mořské vodě? V uranitu? V zemním plynu?
...
Co ještě umíš, kromě žlutého svícení?
Jsi supratekutý? Ano, Kapica je ti svědkem, dobrá.
...
Jsi lehounký? Tak budeš nadnášet vzducholodě!
...
Zvuk je v tobě extrémně rychlý? Nadechnu se tě a budu mluvit jako kačer Donald!
...
Končíme. Teď už zná tvé jméno každý.

Závěrečná poznámka: 

Myslím, že podle poslední nápovědy už prvek poznali všichni. Rychlost šíření zvuku v heliu je skoro třikrát vyšší než ve vzduchu, proto je zvuk, který vydávají hlasivky v heliové atmosféře, také třikrát vyšší.
...
Helium je druhý nejlehčí prvek, a na rozdíl od vodíku není hořlavý, proto vzducholodě.
...
Supratekutost helia je kapitola sama pro sebe. Kapalné helium má velmi malou viskozitu, tedy by se o něm dalo uvažovat jako o ideálním mazivu pro různá ložiska, kdyby ovšem jeho teplota nebyla pouhé čtyři kelviny. Na druhou stranu, s jeho pomocí lze zchladit řadu látek, které při této teplotě vykazují supravodivost. Takže studium helia v kapalném skupenství je velmi zajímavé - viz Pjotr Leonidovič Kapica a jeho kniha Vzpomínky na kapalné helium.
...
Výskyt helia na zemi není tak častý jako ve vesmíru, kde tvoří jádra řady hvězd. Tam také bylo objeveno Lockeyrem, který správně poznal, že je to nový prvek. Charakteristická pro něj byla čára D3 s vlnovou délkou 587,5618 nanometrů.
...
Tuto čáru naměřili i Rutherford s Roydsem, když se snažili zjistit, co jsou zač alfa částice. Správně, kladně ionizované atomy helia.
...
Jansen jako první pozoroval D3 čáru ve fotosféře Slunce při jeho zatmění. Vcelku logicky předpokládal, že když se nachází blízko čar sodíku D1 (589,592 nm) a D2 (588,995) - sodíkový dublet - že bude také patřit k sodíku, proto označení D3.

Uznávám, dneska to byla rychlá inspirace z Wikipedie, ale jestli téma dá, napíšu o heliové hledačce a jejím čichacím módu. Anebo o helium neonovém laseru.

Obrázek uživatele netopýr budečský

Jak správně lovit?

Úvodní poznámka: 

Varování: Strašně moc ťuťuňuňu

Drabble: 

Jak loví netopýr?
Inu, složitá otázka.
Pro případ, že si pletete netopýry a kaloně a ve skutečnosti myslíte letouny, pak část otázky je jasná. Kaloni lovit nemusí. Ovoce totiž zpravidla nikam neutíká. Ale je potřeba je najít, proto má každý kaloň vyvalená očka, jež lidé považují kdovíproč za roztomilá.
Jak loví netopýr? Vyšle zvuk, najde hmyz, přiletí a chňapne?
Chyba lávky!
Netopýr je mnohem elegantnější.
Za letu udělá piruetu, bací kořist křídlem, chytí ji do ocasní blány a ham!
Já lovím na zemi. Poslouchám pozorně, tiše se připlížím, hop, hodit do ocasu, zabít!
... i kdyby to byl zophobák v misce.

Obrázek uživatele mila_jj

Podívej se po hlavičkách

Úvodní poznámka: 

Zdravím všechny po roce.

Zase jedno drabble z elektronové mikroskopie. Mikroskopička si přinesla tentokrát biologický vzorek. A protože tušila, že to nebude jednoduchá práce, pozvala si jako konzultanta staršího kolegu.

Drabble: 

"Stejně je zajímavé," protáhl se mikroskopik, "jak se historie opakuje. Vlastně neopakuje, stoupá po spirálách. Když si v roce 1947 nechal profesor Herčík přivézt elektronový mikroskop, jako první snímkoval bakterii Escherichia coli. Aby se podíval, jestli na ní neuvidí stopy působení bakteriofágů. Ti byli pro tehdejší transmisní mikroskopy příliš drobní. Dneska jsou v nich vidět v pohodě."
"Historie se opakuje," zavrčela mikroskopička, "bakterie je přes celý monitor a bakteriofágy na ní nevidím. Asi, že jsou pro skenovací mikroskop příliš drobní?"
"Špatně hledáš," oponoval kolega. "Jsou tady. Vidíš ten malinkatý kamínek? Tak to je hlavička. Tohle hledáš. Prostě koukej po hlavičkách."

Závěrečná poznámka: 

Bakteriofágové jsou zajímaví tvorové. Napadají a ničí bakterie, což může být prospěšné - používají se jako alternativa antibiotik. V skenovacím elektronovém mikroskopu se hledají právě podle hlaviček, které mají charakteristický mnohostěnný tvar. A jen ti nejlepší mikroskopici dokáží zobrazit i krčky a bičíky.
A pak vznikají takováto úžasná videa: https://www.youtube.com/watch?v=V73nEGXUeBY.

Obrázek uživatele netopýr budečský

Zuby!

Drabble: 

Netopýry každou chvíli lidé přirovnávají k myškám.
Myškám!
Přitom podobností mezi myší a netopýrem je určitě méně, než mezi myší a člověkem.
Myš má přední a zadní packy. Člověk nohy a ruce. Netopýr nožky a křídla.
Zuby máme taky. Všichni. Myši mají dva páry velkých přední hlodáky a někteří lidé mají taky čtyři pěkně velké řezáky! Sice jsou všechny nahoře a ne proti sobě, ale to je detail.
Naopak netopýr má všechny řezáky hezky srovnané (jako většina lidí), pak douhé špičáky a jídlo kouše ostrými stoličkami.
Naše zuby jsou na kousání hmyzu, ne nábytku.
A co vy lidé, okusujete židle?

Závěrečná poznámka: 

Netopýři mají společné předky s rejsky a ježky. S myší je opravdu spojuje jen příslušnost k savcům a velmi přibližně velikost, která se zpravila měří v jednotkách centimetrů.
Netopýří zoubky (v tomto případě možná ještě mléčné) můžete vidět třeba zde: https://www.youtube.com/watch?v=x6_kB5nFUmQ

Obrázek uživatele netopýr budečský

Mám já vůbec řasy?

Úvodní poznámka: 

Toto drabble je nakouknutí pod pokličku autora. Fázi zděšení nad tématem následuje fáze brainstormingu, či spíš zoufalé snahy zachytit aspoň polovičatý nápad. V tomto případě překvapení, že po dvou letech pravidelné péče o netopýry nemám tušení, zda mají řasy.
Nejprve jsem kupodivu sáhla po zástupci netopýra velkého, tedy mém miláčkovi Marielle, pak teprve po knize (ve které jsou spíš praktické informace) a nakonec zkusila strýčka Google.
(Mají i na očích. Zjistila jsem po dlouhém zírání do detailních fotek netopýřích ksichtíků.)

Drabble: 

"Řasa? Mají netopýři řasy?"
Zrovna jsem dřímala po vydatné večeři, stylově uložená na flísové dece, která hezky kontrastovala s mou stříbřitě blond srstí.
Najednou mě popadla člověk, vytáhla z bejváku a začala mnou otáčet a pidlooce na mě mžourat. (Chytila totiž nějakou záhadnou oční chřipku. Nebo si nasadila kontaktní čočky naopak.)
Prý hledá moje řasy.
Začala jsem nadávat. Ona přestala omatlávat a radši se podívala do netopýří příručky.
Lidi!
Lidi!!
Lidi!!!
Někdy jsou fakt neuvěřitelní.
To se nemohla jednoduše zeptat?
My netopýři máme jemné kožní řasy mezi prsty rukou. Říká se tomu křídla (pro případ, že jste padlí na hlavu.)

Obrázek uživatele mila_jj

Právě deset z Vědy ve sto slovech

Drabble: 

Když jsem si procházela fandom Věda ve sto slovech, zjistila jsem, že do něj letos přispělo právě deset autorů. Kdo je tedy ta desítka statečných, kteří se rozhodli popularizovat svůj oblíbený vědecký obor?

Děkuji všem autorům, všem čtenářům a komentujícím a přeji především zdraví a hodně inspirace a nápadů. Na shledanou při komentování, ale hlavně - zase v dubnu!

Obrázek uživatele Dr. Dark Current

Rozhodující elektrický šok

Úvodní poznámka: 

Pán temných proudů se tímto loučí s letošním ročníkem. Nešlo to sice úplně podle plánu, ale někdy sem holt musel dát přednost profesi před drabblením, tak mi to snad odpustíte ^^

Díky za super komentáře! Občas to byla jedna z mála věcí co mě přiměla bojovat dál ;)

Drabble: 

„Páni ty šroubováky jsou super věc, teď dokážu opravit úplně všechno!“

Něco takového se mi v mém útlém věku začalo honit hlavou, když sem dostal svou první sadu šroubováků a začal sem rozebírat a zkoumat všechny hračky.

Jednou se pokazilo takové světýlko do zásuvky, abyste se v noci nebáli tmy a já jsem samozřejmě musel využít své nově nabité nástroje. Závada byla po rozebrání evidentní.

„Ha upadlý drátek, to jenom spojím dohromady a zase to bude fungovat!“

Avšak mé nezkušené já dostalo super nápad spojit drátky k sobě šroubovákem bez izolace.

„AAAAA!!!“

Tuhle první ránu od elektřiny si budu pamatovat!

Závěrečná poznámka: 

Od té doby jsem se elektřiny bál a zároveň jsem jí byl fascinovaný. To pak vedlo k výběru směru mého vzdělání a zkoumám ji doteď.

Jen teda s větším respektem a snad i bezpečností!

Obrázek uživatele mila_jj

Byl to NUF!

Úvodní poznámka: 

Věnováno mým milým betám, především Toře, která vymyslela konkretizaci zadání:
Napiš o tom, koho poprvé napadlo matlat ebonitovou tyč liščím ocasem!

Drabble: 

Copak liščí ocas, ten existoval od třetihor, ale ebonit! A kdo je dal poprvé dohromady? Musíme se ponořit hluboko do historie.

  • První, kdo objevil elektrostatické účinky tření, prý byl Thales z Miléta.
    Jenže - ten měl k dispozici jen jantar.
  • Posuňme se k Benjaminu Franklinovi, otci triboelektrické řady. Klatě! Vytvořil ji sto let před vynálezem ebonitu.
  • Charles Goodyear vůbec neplánoval ebonit na takové pitomosti. Chtěl náhražku ebenového dřeva. To, že získal vynikající elektrický izolant, se zjistilo až později.
  • Ještě v učebnici z počátku dvacátého století se doporučuje na pokusy pečetní vosk.

Takže kdo to tenkrát poprvé zkusil?
Nevím.
Neznámý Učitel Fyziky.

Závěrečná poznámka: 

Vezměme to tedy po řadě.
U Tháleta není jisté, co přesně s jantarem prováděl. Obvykle se cituje jen věta „Aristotelés a Hippiás praví, že přiřkl i neživým věcem účastenství na duši, a usuzuje tak podle magnetovce a jantaru.“ z díla Diogenes Laertius, Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Dá se soudit, že Thales pozoroval přitahování drobných předmětů - odlomků slámek, pazdeří, peříček ke třenému jantarovému šperku.
Triboelektrická řada, jejíž jedna verze vznikla kolem roku 1749 v dílně Benjamina Franklina, obsahuje jen ty materiály, které on mohl znát. Schválně, zamyslete se nad tímto seznamem, v čem se od Franklinova liší.
Vraťme se ještě k zadání otázky,
k té učebnici
a skončeme trochu veseleji: odkazem na místo, kde daný dotaz zodpověděli daleko fundovaněji..
Přeji všem krásné finální drabblení a v komentářích a výběrech na shledanou!

Stránky

-A A +A