DMD Bonus č. 1. pro 4. 4. 2013. Téma: Do větru

Těžký život veršotepce

Úvodní poznámka: 

Tak doufám, že se to vleze do zadání...

Fandom: 
Drabble: 

"Hotovo!"
Mášrecht zamával kupou papírů, kterou mu vzápětí Vínozpěv vyrazil z ruky a horečnatě se do nich začetl. Zhruba třetinu od konce mu začaly téct slzy.
"Tak tohle je to nejlepší, co jsi zatím napsal. Dokonalé drama. Ale," začal se Vínozpěv hrabat v papírech, "má to jeden háček. Jak tady píšeš, že její popel pak spolu s růžovými plátky a hejnem holubic vyhodí do horského větru..."
"Co je s tím?"
"To nemůžeme."
"Nemáme holubice?"
"Ty ano."
"Chybí nám okvětní plátky růží?"
Vínozpěv mávl rukou k napěchovaným pytlům.
"Tak co je?"
"Všechny větráky nám zabavila Hlídka v rámci trollí ochlazovací akce."

Obrázek uživatele Suzanne

Drama života

Drabble: 

(Interiér hospody, dřevěné stoly a lavice, tmavé obložení. On a ona sedí naproti sobě u stolu. On pije pivo, ona víno. Mezi nimi stojí popelník.)

Hlavní hrdinka: (zapálí si cigaretu) Potřebuju si s tebou promluvit.

Hlavní hrdina: Hm.

Hlavní hrdinka: (napije se vína) To to takhle bude na věky? Žádné závazky, žádná budoucnost? (mluví stále rychleji) Podívej se, kdysi to bylo fajn. Ale jak dlouho si myslíš, že to může vydržet? Proboha, takhle to spolu táhneme už skoro tři roky!

Hlavní hrdina: (zmateně) Cože?

Hlavní hrdinka: To mi chceš říct, že tu jen tak mluvím do větru?

Hlavní hrdina: Cože?

Obrázek uživatele Aplír

Matka a syn

Fandom: 
Drabble: 

Osoby:

matka
syn Petr
primář

Scéna: V POKOJI.

Petr: Sedí a upřeně se dívá na monitor. Mlčí.
Matka: Co bylo ve škole?
Petr: Nedbale pohodí hlavou.
Matka: Obědval jsi?
Petr: Přikývne.
Matka: Chutnalo ti to?
Petr: Pokrčí rameny.
Matka: Máš hotové úkoly?
Petr Cedí vdech skrze zuby.
Matka: Zvyšuje hlas. Neprovokuj!
Petr: Nereaguje.
Matka: Máš úkoly?
Petr: Nezřetelně zamručí.
Matka: Křičí. Slyšíš? Tak máš?
Petr Zavrtí hlavou.
Matka: Ječivě řve. Hned si je napiš!
Petr: Odchází.
Matka: Překvapivě potichu. Jakobych mluvila do větru. Kolabuje.

Scéna: V NEMOCNICI

Petr: Mlčí.
Primář: Je mi líto. Stav Vaší matky není slučitelný s životem.

Obrázek uživatele Envy

Pozdě litovat

Fandom: 
Drabble: 

"Do větru!" zvolá dívka. "Kéž by ses tak rozplynul do větru! A s tebou i všechny moje city k tobě!"
Chlapec se jen smutně usměje a špitne: "Víš, že musím jít."
"Tak ať se rozplynu já! Stejně tu už není nikdo a nic, co by mě poté postrádalo!" Padne děvče v slzách na zem. Chlapec k ní vykročí a pokusí se jí dotknout, když jí jeho ruka projde. Chlapec sebou vyděšeně trhne a pouze sleduje, jak se jeho milovaná rozplývá ve vzduchu. Padne na kolena a začne spílat nad svou hloupostí. Do konce života neopustí místo, kde o ni přišel.

Obrázek uživatele Zuzka

Tajemství

Úvodní poznámka: 

Osoby:
Mary Barton - chudá dívka, sirotek
Jem Wilson - dělník, její snoubenec
Esther - Maryina ztracená teta, lehká žena

Drabble: 

Mary a Jem přinášejí Esther na lůžko
Jem: "Zdá se, že už to dlouho nevydrží."
Esther se probudí, rozhlédne, tuberácky zakašle.
Esther: "Mary?" slabým hlasem "Holčičko, pojď sem."
Mary: klekne k posteli "Tetičko..."
Jem vyhlíží z okna, pak odchází.
Esther: "Mary, drahá, nesmíš se tím nechat zničit. Mě zná veškerá spodina jako Butterfly. Ty," kašle, "ty nesmíš padnout."
Mary: "Ne, tetičko," sklopí zrak.
Esther: "Všichni víme, kdo zabil továrníkova syna. Ale musíš to utajit. Nadosmrti. Slib mi to."
Mary: bere Esther za ruce "Slibuji, tetičko."
Esther: "Hodná," kašle, "hodná."
Položí hlavu, zavře oči, umírá.
Mary: sklopí hlavu, modlí se.
stmívačka

Závěrečná poznámka: 

Tentokrát jsem porušila challenge na selfinserty/youinserty. Představte si, že jsme všichni publikum.

p.s. nějak se nepovedlo...

Obrázek uživatele angie77

Drama

Fandom: 
Drabble: 

Harry stojí, pozoruje tým, soustředí se na nadcházející zápas.

Harry (rozhodným hlasem bez náznaku pochyb): Jdeme! Natrhneme jim zadky!
Ginny (plačtivě): Strašně mě bolí hlava, nezvládnu hrát…
Ron (přikročí k ní, rázně s ní zatřese): To snad nemyslíš vážně?!?
Ginny (vzdorovitě): Nemůžu za to, že Harrymu připadalo rande na zasněžené Astronomické věži ohromně romantické… Kdyby aspoň bylo dnes normální počasí, ale do tohohle větru nevylezu!

Ginny odchází. Ron vrhá po Harrym naštvané pohledy. Zbytek týmu se tváří rozpačitě.

Katie (odhodlaně): Zvládneme to i bez Ginny. Budeme bojovat jako lvi!
Všichni (nadšeně): Jako lvi! Za Nebelvír!

Odcházejí v hukotu sněžné vánice.

Závěrečná poznámka: 

Ehm... ne, nemá to být parodie... vůbec ne :-)

Obrázek uživatele Bilkis

Strašné drama svatební

Úvodní poznámka: 

Na scénické poznámky mi nezbylo místo, ale pevně věřím, že si tam dokážete výrazy a pohyby dosadit. ;)

Upozornění: Pokus o drama a dokonce ve verších!

Fandom: 
Drabble: 

Vypravěč:
„I byly sestry na vdávání,
obě krásné, k zulíbání,
kterou jen si vybrat má
pán, co z dálky přichvátá?“

Sestra:
„Vyber si mě, vzácný pane,
život rajský ti nastane!“

Sestra 2:
„Mě měl bys pojmout za ženu,
sic ti hlavou kuli proženu!“

Vypravěč:
„Pán možnosti své váží,
jedna věc ho však zaráží -
první žárlí na sestru,
tvrdí, že je do větru.
Druhá zas má výhrady,
že má první dvě brady.“

Pán:
„K oběma se v lože vetřu,
nevinnosti pel jim setřu,
otec jejich rozhodne,
na kterou se vybodne!“

Vypravěč:
„Otec měl však ruku jistou,
tak pán stal se bigamistou…“

Obrázek uživatele Tyto Alba

Klobouk

Fandom: 
Drabble: 

Ernest se plíží pokojem. Rozsvítí se světlo. Ernest strne.

ARTHUR : Ty vypadáš!
ERNEST : Děkuji.
ARTHUR : Kde máš boty?
ERNEST : Drožkář mi je nechtěl vrátit. Říkal, že buďto pojedeme na stanici, anebo mu je musím dát.
ARTHUR : Tvůj klobouk si nechal taky?
ERNEST : Klobouk? Já měl klobouk?
ARTHUR : významný pohled
ERNEST : Ten odplul.
ARTHUR : Odplul?
ERNEST : Když jsem pozoroval východ slunce nad řekou, zafoukal vítr a klobouk byl pryč. Teď už bude nejspíš někde v Severním moři. Ztratit klobouk je dneska snazší než ztratit poctivost.
ARTHUR : Severní moře před chvílí volalo, ať si ho laskavě přijdeš vyzvednout do Savoye.
ERNEST : Oh.

Závěrečná poznámka: 

Bylo jen otázkou času, kdy i to letošního DMD zatáhnu viktoriány. Ale že se mi přitom podaří splnit zadání nadvakrát jsem nečekala :-)

Obrázek uživatele Cathia

Planeta Travest

Úvodní poznámka: 

Neh, snad se to bude aspoň vzdáleně podobat tomu Drama :-D.

Drabble: 

Rimmer: Proč jsi nás neupozornil, že se blížíme k planetě Travest?
Holly: Neptal ses.
Rimmer: Hm… Kdy budeme přistávat?
Holly: Už.

* * *

Kocour: Co že je to za planetu?
Rimmer: Travest. Asi zase nějací mormoni.
Lister: Ani bych neřek… Zdrhejte!

* * *

Kocour: Do Listrových větrů. Ten Amanda chtěl můj ocas.
Lister: Brenda už ho málem měl.
Rimmer: Znásilní nás chlapi!

* * *

Kocour: Prosím, Amando, nedělej to. Jsem ještě panic.
Amanda: Zavrň kocourku, pohrajeme si.
Kocour: Cože?

* * *

Buch… prásk… zvuk motorů… útěk.

* * *

Rimmer: No to je dost, Holly. Kams nás to sakra zavezl? Málem z nás udělali ženské!
Holly: Ale byl to krásný pohled.

Obrázek uživatele petrulka

Skok

Fandom: 
Drabble: 

"Proboha, zbláznila jsem se, fakt se chci zabít?" zuřivě mi tepe hlavou. Stojím za zábradlím mostu a zírám dolů, do šílené hloubky, kam se právě chystám skočit. Kolem mě se rozprostřelo vražedné ticho, jen pomalu se zesilující vítr dává znát, že se čas úplně nezastavil.
Myslím na svoje děti, kterým dnes nepřečtu pohádku před spaním. Myslím na manžela, který na mě nikdy nemá čas.
Už je pozdě, rozhodla jsem se.
"JUMP!" ozve se za mnou hlasitý pokyn a já skáču, letím vzduchem, vítr mi hučí v uších a já ječím nadšením a radostí, když mě lano vymrští zpět k obloze.

Obrázek uživatele Hippopotamie

Mencíin monolog

Úvodní poznámka: 

Zcela AU.
Zařazení do děje: když Gutierre zamkne a odejde hledat nedobrovolného kata, Mencía se probírá z mdlob ...

Drabble: 

Zimní vítr venku fouká.
Na chlad smrti upomíná.
Mám se na ni připravovat.
Jaká je však moje vina?

Do větru jen mohu mluvit.
Můj život tu v prachu leží.
A že nejsem povětrná?
Na tom vůbec nezáleží.
Čest muže je ohrožena.

Do větru jen mohu mluvit.
Srdce hluché, uši taky.
Když uslyší moje slova
bude zázrak nad zázraky.

Nebo o pomoc mám křičet?
Vítr všechna slova odvál.
Každý, kdo by přijít mohl
se už jistě dávno schoval.

Tento svícen tady nechal
vítr ho už dávno zhasil.
Těžký svícen olověný …
Běda! Sklidí to, co zasil!

(Popadne svícen. Vstoupí Gutierre. Mencía udeří.)

Závěrečná poznámka: 

Pokud neznáte: téma podobné jako Othello, není to ale tolik o žárlivosti, jako spíše o cti: muž se pro podezření z nevěry rozhodne (velmi záludným způsobem) zabít svoji ženu, kterou přitom velmi miluje (a jejíž nevinu nejspíše tuší). Hra má také velmi překvapivý konec (nebudu prozrazovat, přečtěte si to!).

Moje drabble je 100% AU (Mencía je ve hře zcela bezmocná). Calderón se asi obrací v hrobě.

Obrázek uživatele Tess

Hic sunt homines

Drabble: 

scéna: osamělý vrchol, vítr přináší a odnáší mrak, na stožáru se pleskají zbytky vlajky
vítr: silný poryv
vlajka: odlétá
stmívačka
scéna: osamělý vrchol, vítr přináší a odnáší mrak, opuštěný stožár
vítr: kvílí
stmívačka
scéna: osamělý vrchol, vítr přináší a odnáší mrak, opuštěný stožár
hrdina: přichází zprava proti větru, zastaví se a natáhne ruku
hrdinka: je hrdinou vtažena na scénu
hrdinka: vytahuje balíček
hrdinové: rozbalují zářivě barevnou vlajku, vytahují na stožár
hrdinové: odcházejí
stmívačka
scéna: osamělý vrchol, vítr přináší a odnáší mrak, bodový reflektor na vlajku na stožáru
hudba: triumfální akord

poznámky: stroj na mlhu, stroj na vítr, práce s točnou!!!

Obrázek uživatele Mairam

Pošli posly

Úvodní poznámka: 

Kam se na tyhle dva hrabe internet.

Fandom: 
Drabble: 

Kdesi v Rusku, před východem slunce

Bobčinskij (nervózně popochází): Žádné nové zprávy?
Dobčinskij (stejně nervózně): Žádní noví lidé?
Bobčinskij (mechanicky pokyvuje hlavou): Slunce už skoro vychází, za chvíli bude třeba vyrazit.
Dobčinskij (podrbe se ve vlasech): Musíme mít co roznášet.
Bobčinskij (smutně se pousměje): Ani Anna Adrejevna včera nepřišla domů pozdě, abychom jí popřáli krásné ráno?
Dobčinskij (smutně): Ani ta.
Bobčinskij: Poštmistrovi se zpozdila dodávka časopisů. Ale to jsme říkali včera.
Dobčinskij (s nadějí v hlase): Podívej, vypadá to, že budeme mít neznámé návštěvníky!
Bobčinskij (dívá se směrem k okraji vesnice): Vida, to bude revizor!

(Rozbíhají se k policejnímu řediteli)

Závěrečná poznámka: 

Jen doufám, že nejsem úplně mimo téma a že to jejich plácání do větru je z toho patrný.

Obrázek uživatele Zanthia

FELáčka IV - Poučenie

Fandom: 
Drabble: 

Úmysel bol nevinný, chcela som sa páčiť. Aby si uvedomili, že som dievča, a že sa nebojím to ukázať.
A malo to úspech. Cez deň som na sebe cítila Toľko pohľadov.
Ale po ceste zo školy začal skutočný horor. Praha... V Prahe sa nie je kam schovať.
Všadeprítomný prudký vietor mi ošľahával tvár. Z jednej ruky sa mi snažil vytrhnúť tašku, v tej druhej som ledva držala kelímok s horúcou čokoládou.
A v metre prišlo na najhoršie. Bezmocne som sa prizerala ako prúd vzduchu pritlačený prichádzajúcim vlakom ukazuje okolostojacim až priveľkú časť mojej spodnej bielizne.
Minisukňu do mesta nikdy viac.

Obrázek uživatele Scully

Taste meč!

Drabble: 

D’ARTAGNAN (Vběhne doprostřed jeviště a nadšeně tasí meč.): Jsem zde, připraven! Pojďme se tedy bít! (Zamává výhružně mečem, ale bez odezvy. Rozhlédne se.) Kde jsou kardinálovi muži?
ARAMIS: Nepřijdou. Kardinál je odvolal.
D’ARTAGNAN (Svěsí ruku se zbraní a zatváří se zklamaně.): Ale né. Jim do toho taky vždycky něco přijde. Ale my, mušketýři, máme přece svou čest! Já se chci bít!
ARAMIS: Drahý příteli, zasuň svůj meč a pojď si raději svlažit hrdlo číší vína.
D’ARTAGNAN: (Udiveně.) Víno? Ale já bych raději tasil! (Znovu vytahuje meč.)
ARAMIS (Mumlá si pro sebe.): U všech svatých, to je jak mluvit do větru.

Závěrečná poznámka: 

Inspirovala jsem se inscenací Divadla v Dlouhé. Pokud jste neviděli, doporučuji! (Ale chce to včasnou rezervaci vstupenek... :))

Obrázek uživatele Justinka

Cesta domů

Úvodní poznámka: 

Omlouvám se, ale na drama moc nejsem, pokud nepočítáte rvaní vlasů na pokusy něco napsat.:-)

Drabble: 

Paní učitelka nás s ustaranou tváří pustila ze školy dřív. Máme si pospíšit, abychom se my děti z Bullerbynu dostaly v pořádku domů. Obloha se černala, schylovalo se k pořádné bouřce.
Zvedl se veliký vítr. Nemohli jsme běžet, ani jít vzpřímeně. Chytili jsme se pevně za ruce. Přísahám, že bych uletěla, kdyby mě z jedné strany nedržela Britta a z druhé Bosse. Křičeli jsme do větru, ale vůbec jsme se neslyšeli. Schovali jsme se za kamenný plot, po kterém obvykle chodíváme domů. Začala jsem natahovat. My se snad domů nedostaneme. Ale Lasse zavelel: „Jde se k ševci!“ A šlo se.

Závěrečná poznámka: 

Jelikož ještě pořád nemám představu co s Alfasavcem, chtělo by se mi udělat dovětek:

... protože my děti z Bullerbynu vždycky děláme to, co Lasse řekne, jako všechny naše ovce chodí za beranem, tak my posloucháme Lasse. On je náš alfasavec. :D

Ale zdá se, že tak lehce z toho nevyváznu.:D Jdu přemýšlet dál...

Obrázek uživatele Owes

Tak vysyp ten popel, kamaráde.

Fandom: 
Drabble: 

Větrná hůrka ve Walesu.
Richard Hammond a James May stojí na jejím vrcholu.
Shlížejí dolů.
Richardova levá a Jamesova pravá ruka drží ouško zdobené urny.
Hammond: Tak co myslíš? Kam s ním?
May: Těžko říct. Do vody? Když mu bylo čtrnáct, vyhrál bronz v plavání.
Hammond: Já nevím. Myslím, že by to chtělo něco osobnějšího.
May: Oheň? Vždycky měl rád oheň. Vzpomínáš, jak zapálil ten karavan?
Hammond: To je divný. Jednou už ho sežehli.
May: A co vítr?
Hammond: Jo, to nezní špatně.
Vzájemný pohled.
Obrátí urnu dnem vzhůru.
Popel Jeremyho Clarksona odnáší severák.
May: Stejně byl vždycky do větru.

Obrázek uživatele kytka

V kostele

Úvodní poznámka: 

Je to uspěchané a tím pádem kostrbaté, ale ze sta slov asi víc parády nenadělám.

Fandom: 
Drabble: 

Des Grieux v kněžských šatech. Náhle vběhne Manon:
MANON: Miláčku, smiluj se. Bože!

DES GRIEUX: Nerouhejte se, dítě.

MANON:

Už nejsem dítě, teď jsem žena,
od mnoha mužů políbena,
Vaše Manon už dítě není.
Dejte mi, pane, rozhřešení.

DES GRIEUX:

Jak praporec ve větru vlaje
a každou chvíli mění směr,
proradná Manon nestálá je.
Není víc moje, teď patří všem.

MANON:.

Běda, můj abbé, tak to není,
dejte mi svoje políbení....

DES GRIEUX: vzrušeně

Bídná Manon! Já když vás vidím,
vzplanu vždy znovu jako vích.
Krásná Manon! Proč se tak stydím...
Může být vůbec láska hřích?!.

Odcházejí ruku v ruce.

Obrázek uživatele Jeřabina

декабрь

Úvodní poznámka: 

Soundtrack k tomuhle drabblu a zároveň věc celkem definující Tamaru Ivanovnu je tohle: http://www.youtube.com/watch?v=pNUQDN2Rbz8&feature=BFa&list=PL66A215D184...

Fandom: 
Drabble: 

leden 1825, vánoční ples
„Tamaro, pojď, seznam se s knížetem Lvem Michailovičem!“
„Omlouvám se, vaše krása mě oslnila. Směl bych vás požádat o příští valčík?“

duben, Tamařiny narozeniny
„Tamaro Ivanovno, víte, že vás miluji. Prosím vás, nejdražší, učiňte mě nejšťastnějším mužem na světě. Staňte se mojí ženou.“

prosinec, dopis od Lva
„Nejdražší...
povinnost volá... nikdy nezapomenu... odpusťte... v mém srdci...
Navždy Váš...“

leden 1826
„Za zradu... proti Carovi... spiklenci... katorga... Irkutsk... Sláva Carovi!“
„Tamaro, holčičko? Nerozmoč ty noviny docela. Neplač. Sny se po probuzení rozplynou do větru, takový je život. Ale bylas jeho snoubenka, jsi podezřelá – musíš se rychle vdát.“

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že šolíchnutí tématu je dostatečné. Tuhle srdcovou scénu jsem si prostě velmi chtěla napsat.

Obrázek uživatele vatoz

Svůj k svému

Drabble: 

Osoby:
-Ona
-Syn
-Soused
-On

Bar
On: Slečno, nechcete si zatancovat?
(tančí, polibek)

Byt
Ona: Jene, jsem těhotná.
On: Jak? Já... Ty nebereš prášky?

Nemocnice
(On kouří cigaretu)
(Ona přichází s dítětem v náručí)
On: To má být můj syn?
Ona: Ano, podívej, jak je krásný.

Narozeniny
On: Tak, fracku, tumáš lízátko.
Soused: (přichází s balíkem) Martine, mám tu dárek k tvým narozeninám. (Soused a syn se široce usmějí)
On: Co mi to rozmazluješ fakana?

Podzim
On: Opouštím tě, krávo blbá. (bouchne dveřmi)
Syn: Maminko, konečně můžem být s mým pravým tatínkem.
Ona: Ty o tom víš?
Syn: To každý.

Obrázek uživatele Profesor

De profundis clamavi ad Te – Z hlubin volám k Tobě

Úvodní poznámka: 

Přítomným latiníkům se velmi omlouvám za prznění tohoto krásného jazyka. Já latiník nejsem. Jenom jsem četla na internetu pár modliteb a přišel nápad.
***
Pro ty, kteří jsou na tom s latinou jako já, uvádím přibližný překlad (Latiníci, prosím, buďte na mě hodní.):
De profundis clamavi ad Te, Domine – Z hlubin volám k Tobě, Pane
Res divinae – mše svatá
Monachus secundus – doprovázející kněz (doslovně druhý/doprovázející mnich)
Amicus meus – přítel můj
Vita aeterna – život věčný
Deus Rex – Bůh král
Ave Maria Mater Dei – Zdrávas Maria, Matko Boží
Ora pro eum – Modli se za něj
In hora mortis – V hodinu smrti jeho
Misericordia Domini – Milosrdenství Páně
Spero spero aeterne – Doufám, doufám na věky
***
Je to jedna z temných částí Danielova příběhu. Malé lidské drama. Snad mi to bude uznáno.

Drabble: 

De profundis clamavi ad Te
De profundis clamavi ad Te, Domine

Mrtvé tělo kleslo do hrobu.

Z hlubin volám k Tobě, Pane
Modlitbu mou slyš
Já se příliš bál

Odpusť mu, Pane
Res divinae
Monachus secundus

Výstřel ukončil život jeho.

Amicus meus
Vita aeterna
Deus Rex

Ave Maria Mater Dei
Ora pro eum
In hora mortis

Hlína zaduněla na prknech

Dokonáno jest
Srdce žalem utichá
Hodina třetí právě odbila

Svět se rozdělil, opona roztrhla
Andělé vyšli do větru
S květy ve dlaních

Stromy bolesti lidské naslouchaly.

De profundis clamavi ad Te, Jene

Křičel do větru.

Misericordia Domini
Spero spero aeterne

Obrázek uživatele Danae

Sedmnáctá scéna

Úvodní poznámka: 
Sedmnáctá, závěrečná scéna "Rozhovorů karmelitánek" od George Bernanose z jiného úhlu pohledu. Nepřináší v zásadě nic jiného než zhuštěnou poctu fandomu. Sem tam čistý citát.
Drabble: 

Scéna XVII

Blanche de la Force stojí v civilních šatech uprostřed davu. Smrtelně bledá sleduje, jak její spolusestry jedna po druhé stoupají na pódium s gilotinou za zpěvu “Veni Creator Spiritus”. Hlasy karmelitek postupně umlkají.

BLANCHE (šeptá): Kriste smrtelné úzkosti... jehož jméno nosím...

Na pódiu zní poslední tenký hlásek sestry Kláry.

SESTRA KLÁRA: Teque utriusque Spiritum credamus omni tempo- (zmlkne)

Blanche vykročí.

BLANCHE (proráží si cestu lidmi a zpívá): Deo Patri sit gloria, et Filio, qui a mortuis surrexit ac Paraclito, in saeculorum saecula.
Dav jí smýkne k popravišti. Blančin hlas náhle zmlkne. Vítr její zpěv ještě několik vteřin unáší.

Obrázek uživatele Skřítě

Chce se mi snad učit?

Fandom: 
Drabble: 

Já: Ba ne.
Svědomí: Tuším, odkud vítr vane.
Já: Zítra ale píšu test.
Svědomí: Jsi jen lenoch, tak to jest.
Já: Mám svědomí zodpovědné, jistě káravě prst zvedne.
Svědomí: Na to kašlu, milá dámo, příliš práce, co já, samo?!
Já: Takže ty jsi jako já, stejně líné, stejně shnilé.
Svědomí: No bodejť bych bylo čilé. Jen mě krmíš, oblbuješ, odkládáš a prokrastiníš,
tváříš se, že děsně makáš a flákáš se.
Já: Ty mě viníš? Dělat nechceš, spát ti nedám, nad tahák si tedy sedám.
Svědomí: Jakže? Tohle?! Nebezpečno! Až tě zítra chytnou, slečno, ber laskavě na vědomí, NESPOLÉHAT NA SVĚDOMÍ!

Obrázek uživatele Samantha

Severusův triumf

Drabble: 

Pozemky kolem Bradavic se rychle plnily nedočkavými lidmi. Najednou se z nebe snesl kočár tažený dvěma Pegasy. Vystoupila z něj nejkrásnější dívka - ne, bytost, kterou si dovedete představit. Rudé vlasy, sněhobílá pleť, plné rty, štíhlá a oděná v zelený šat. Všem se zatajil dech a v úžasu poklekali, když kolem nich procházela. Všichni až na...
"Severusi?" podivila se svým něžným hlasem.
Odpovědí jí bylo zvednuté obočí.
"Co tady děláš?" ústa se jí zformovala do svůdného tvaru O.
Odfrknul si.
"Ty jsi tenkrát odešla a stalo se z tebe...tohle," vyplivnul zlostně.
"Ty se nepokloníš?"
"Neklaním se ženám, co jsou do větru."

Obrázek uživatele mila_jj

Odysseus a Aiolos (remake)

Úvodní poznámka: 

Drama. S pořádnou kolizí :).


Osoby a obsazení:

Aiolos, bůh větrů
Odysseus, král ithacký
Homér, pisálek
Lodník, nemehlo
Chór je prostě chór

Drabble: 

Lodník: Duj větře, plachty napínej!

Odysseus: Jen duj, však dávej pozor, pitomče, kormidluješ přímo proti skalisku, ty nemehlo!

Lodník: Nevyhneme se mu.

Chór: Nevyhneme se mu.

Lodník: Nevyhnuli jsme se mu.

Chór: Nevyhnuli jsme se mu.

Odysseus: Do větru volám, mocný Aiole, prosím tebe, spoutej větry nepříznivé v měch z kůže vola devítiletého, by ty ostatní zahnaly bárku naši pochroumanou domů.

Homér: Prima, píšu si.

Aiolos: Leda prd, Odyssee. Dokud toho pisálka nehodíš přes palubu, ani hubou nehnu.

Odysseus: Nemohu, bože větrů, kdo by tažení naše básní epickou oslavil?

....

Lodník: Odyssee, jak daleko ještě do Ithaky?

Chór: Nekecej a pádluj!

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Střet kultur

Úvodní poznámka: 

Nějak letos neumím brát věci vážně. Tak to berte s rezervou. :)

Fandom: 
Drabble: 

BORŮVKY (jsou sladké)
VYDRA (spokojeně se tváří a plave na hladině)
VOLAVKA (loví ryby a spokojeně se tváří)
VLCI (vyjí do rytmu na měsíc)
KÁMEN (leží)
ŘEKA (šumí do rytmu)
DUHA (přátelsky poblikává)
LES (obsahuje tajemství)
SEKVOJ (je vysoká)
VRBA (moudře se usmívá)
RYS (hopká kolem dokola)
LEDŇÁČEK (otravně poletuje kolem, útočí na Johna)
MÝVAL (krade sušenky)
POCAHONTAS (zpívá):
Ten déšť a říční proud jsou dva z mých bratří
A volavka i vydra přátelé
A vzájemně tu k sobě všichni patří,
Spolu sdílí i to dobré i to zlé.
(doufá, že nemluví zbytečně)
JOHN SMITH (překvapeně civí)
VÍTR (dokresluje atmosféru)

Závěrečná poznámka: 

Inspriováno písničkou Colors of the wind: http://www.youtube.com/watch?v=TkV-of_eN2w

Obrázek uživatele Champbacca

Vrásky a vřesoviště

Drabble: 

(noční vřesoviště, v dálce hřmí, zleva se přibelhávají tři rozjařené čarodějnice a smíchy skoro nemůžou mluvit)
PRVNÍ: Sestry moje, to je psina!
DRUHÁ: Skot se právě ve smrt řítí, nevyslyšel naše vytí.
PRVNÍ: Že prý je to naše vina!
TŘETÍ: Přitom dostal moudré rady, jak větru jim čelil: zády.
DRUHÁ: Varování nedbal, trouba, teď se jemu chystá zhouba.
TŘETÍ: Kouzla, čáry, vtipná kaše, u konce je šichta naše.
DRUHÁ: Kampak tedy půjdem příště varovati smělé sviště?
PRVNÍ: Anglie teď věštbám přeje, a i slunce víc tam hřeje.
DRUHÁ: Rozhodnutí tedy víme, další houby připravíme!
(rozplynou se ve větru, opona padá)

Závěrečná poznámka: 

(Skotská poznávačka trochu z jiného úhlu pohledu)

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Neviditelný fandom: 
Macbeth
Obrázek uživatele Gary Stu

Věčný boj

Fandom: 
Drabble: 

Vystupují:
Sbor molekul vody (SMV)
Prachové zrno (PZ)
Kapka - tvořená SMV a PZ

Čistá obloha.
SMV Jak krásně tu plujeme na nebi, pozvednuti žárem. Slastná svobodo!
PZ Tak samo tu jsem. Samo v oblacích, jen kdybych společnost mělo!
Stahují se mraky.
PZ (uvidí tvořící se mrak) Hle, tam zamířím. Jistě v mračnu osud svůj potkám!
SMV (uvidí blížící se PZ) Ach, pozor! Jen ať se nesrazíme.
Začíná déšť.
Kapka (SMV) Je pozdě. Ach, pryč je naše krásná svoboda! Jak svazující je pád z nebes!
Kapka (PZ) Jak slastné je být uprostřed všeho. Obklopeno tak velkou společností. Nechť to nikdy neskončí!

Obrázek uživatele Rya

O psech, kočkách a lidech

Úvodní poznámka: 

Viktorka

Varování: drabble obsahuje mezilidský vztah.
Varování pro alergiky: drabble obsahuje větší počet chlupatých zvířat.

Drabble: 

Příjezd kluků ke mně na chalupu připomíná nacvičené drama.

Šimon: Ahoj, pesové! (drbe Big a Bena za ušima) Kdepak máme sestry Bennetovy?
Kočky se k němu sbíhají ze všech stran.

Brácha: Nech ta zvířata na pokoji!

Šimon: usedá do křesla, obležen chlupatými tvory.

Brácha: Jako bych mluvil do větru! Celou noc budeš kašlat!

Šimon: To se nedá nic dělat. (pateticky) Láska bez utrpení jest ničím!

Brácha: (zvedá oči v sloup): Doufám, že sis vzal aspoň prášek. Jinak se vůbec
nevyspíme.

Šimon: (nevinně) Ty chceš dneska v noci spát?

Brácha: Ty chceš dneska v noci kašlat?

Šimon: Vzal jsem si prášek.

Obrázek uživatele Iantouch

Volání do větru

Fandom: 
Drabble: 

Osoby:

Myfanwy, pterodaktyl
Kapitán Jack Harkness

Jednání prvé:

Střecha výškové budovy v Cardiffu

Myfanwy:

Krouží kolem, několikrát zavřeští.

Jack:

Nehybně stojí na okraji střechy, pateticky deklamuje do větru.

Žít, nebo nežít — to je, oč tu běží:
zda je to ducha důstojnější snášet
střely a šípy rozkacené sudby,
či proti moři běd se chopit zbraně
a skoncovat je vzpourou. Zemřít — spát —
nic víc — a vědět, že tím spánkem skončí
to srdce bolení, ta stará strast,
jež patří k tělu, to by byla meta
žádoucí nade všechno. Zemřít — spát —

Učiní krok do prázdna, padá ze střechy, umírá.

Myfanwy:

Zakrouží nad ním, zavřeští.

Závěrečná poznámka: 

V textu je použit Hamletův monolog v překladu E. A. Saudka.

Stránky

-A A +A