Lidé s kocovinou

Obrázek uživatele Owes

Lidé s kocovinou

Lidé s kocovinou je oblíbený pořad z produkce Torchwoodu, vysílaný pravidelně na několika stanicích, zejména v raních a dopoledních hodinách v sobotu a neděli. Vyjímečně se reprízuje ve všední dny.

Tento pořad naladíte nejčastěji na důkladně vyčištěné a oprášené obrazovce svých televizních přijímačů.

Hlavními aktéry jsou všichni, kteří předešlé noci požili více než malé množství alkoholu.

Tento seriál je prakticky nekonečný, může směle konkurovat počinům jako je Tak jde čas nebo Esmeralda.

Kultovní epizodou je například: Jak se Jindřich Hubert probudil na Jižáku a zjistil, že všichni obyvatelé bytu jsou v bezvědomí, kterýmžto pádem může sníst jejich pizzu a dopít zbytek Cabernetu. Nebo kterak členové Torchwoodu Jižní město jednou procitli a uvědomili si, že absolutně netuší, kde se na podlaze vzaly všechny ty láhve od vína, vajgly a cizí lidi. Anebo ta s Ivanem, Sašou a Lyndou, jak ve dvě ráno úplně nalití ukradli sousedům z balkónových mříží vycpaného šusťákového Santu, kterého pak do Silvestra věznili v komoře, než ho slavnostně zapálili.

Největším kouzlem tohoto pořadu je fakt, že nikdy nevíte, kdy v něm budete hrát také vy. Scénář píše sám život a produkčního náklady na vaše zotavení příliš nezajímají.

Lidé s kocovinou vás chytnou za srdce, podráždí vaše smysly, zahoupou vaším žaludkem, proniknou až do středu vašeho mozku, ani na vteřinu vás nenechají v klidu a změní váš pohled na svět.

V současné době na motivy tohoto legendárního seriálu vzniká kniha se stejnojmenným názvem a do budoucna se uvažuje o natočení celovečerního filmu.

Obrázek uživatele Lyta

Zánovní

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní, říkalo si to o to.

Drabble: 

Ivanův děděček odešel na onen svět a po té, co proběhl řádný moravský pohřeb, bylo na Ivanovi, aby vyklidil jeho byt.

"Z Prahy...do Olomouce, vole. Po D1!" lamentoval Saša na gauči, přestože měli tankodrom dávno za sebou.

Lynda, Týna a Ivan mezitím vyklízeli šatník.

"Tohle snad dědek v životě neměl na sobě," prohlížel Ivan zánovní oblek.

"Tenhle kabát je taky novej," přitakala Týna.

"Tenhle Sklepmistr taky!" vynořila se Lynda s litrovou flaškou ze dna šatníku a vytáhla z kapsy vývrtku.

"Lyndo, neblbni, děda byl v důchoďáku od devadesátýhošestýho!"

"Archivní!" zakřičel Saša a běžel pro sklenky.

Byl to špatný nápad.

Obrázek uživatele Elrond

V židli

Drabble: 

Byla dopita poslední kapka alkoholu a všichni se začali ukládat k spánku.
Ivan se složil na gauč, Líza po jeho boku, ostatní zabrali postele a karimatky.
Saša se rozhlédl a řekl: "Nemám si kam lehnout."
Lynda prohlásila: "Na zemi je místo."
Saša si lehl v kuchyni na plovoucí podlahu a přikryl se sklápěcí židlí. Ozvala se poslední klapka a všichni to zalomili.
Ráno se Saša probral a zjistil, že se nemůže vysvobodit ze svého ležení.
"Volové, já jsem nějak uvíz v židli," oznámil.
Ivan, který to viděl, usoudil, že musí Sašu vysvobodit.
"Lízinko, prosím tě, přineseš mi pilku na železo?"

Obrázek uživatele Iantouch

Nálet

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č.7 "Bezpečnost letového provozu".

Drabble: 

„Ty vole, já už zase musim,“ zaúpěl Saša spěchaje ke kadiboudě.
„Čí to byl nápad, sežrat guláš, co stál dva dny v přetopený chatě?“ nadhodil Ivan.
„Muj ne!“ ohradila se Lynda. Vzápětí se zlomila v pase a vyběhla z verandy. „Sašo, dělej! To tu je vážně jen jeden hajzl?“
„Poté co Jiřík zalil chemickej záchod kýblem, si ho fotr zamknul do kůlny,“ vysvětlil Ivan.
„Tak já letim do křoví!“ oznámila Lynda.
„Tady už jsem já!“ zvolal Albert. „Leť si jinam!“
„Hlásim nouzový přistání na kompost.“
„Oukej, jdu bombardovat louku! Doneste mi pak letovej plán, ať si mam čim utřít prdel.“

Obrázek uživatele Lyta

Mentální průjem

Drabble: 

"Proč jsme vlastně dneska nepozvali Lyndu?" zeptal se u druhého piva Ivan.

"Sim tě, jsem si s ní dneska psal, má nějakou emoční koliku," odpověděl Saša.

"Tak to by se nám mohla vypovídat, ne?"

"Já na to nemám náladu. Víš, že vždycky když má emoční koliku, ožere se a pak má mentální průjem," připálil si už pátou cigaretu.

"Ty vole, kundy od dráh!" zaburácelo od vchodu do podniku a na lavici vedle Ivana přistál batoh a za ním Jindřich. "Já už tím vlakem nejedu, no ty pyčo, příště jedině Regiojet."

"Stačí, že přijel z Ostravy Jindřich," vydechl zdrcený Saša kouř.

Obrázek uživatele Lyta

Sedm osmin

Drabble: 

"Měl bych jít asi domu," povídá Saša U slepého koťátka.
"Kam bys chodil, tady je dobře," oponoval mu Ivan.
"Žena mě čeká. Psala mi smsku, že mi udělala papání."
"Před šesti hodinama," zvedla zrak od telefonu Lynda.
"Navic venku prší a máš ještě sedm osmin piva," upozornil ho Ivan.
"Spíš tři čtvrtiny," opravila ho Lynda.
"Dobře víš, že jsem z matematiky propadnul.
"Ne, musim, Týna mě čeká," zvedal se Saša vláčnými pohyby.
"Jo, bude nadšená až přijdeš na večeři ve dvě ráno."
"Určitě bude. Jestli teda nenašla toho záložního Chenetta."
"Já se tak těším na Týnin zítřejší status na facebooku."

Obrázek uživatele Iantouch

Záhadné zmizení čtyř osmin

Drabble: 

Saša bouchl prázdným panákem o konferenční stolek a pronesl: „Ty vole, já mam hlad.“
„Tak si objednáme pizzu,“ navrhla Týna.
Ivan se zahleděl do telefonu.
„Kolik toho mam objednat? Je nás pět, tak pět?“
„Já celou nesnim.“
„Tak čtyři.“
„Mádl, dobrý večer, já bych chtěl objednat čtyři pizzy…“

Za půlhodinku už se cpali.
„Když z každý sníme jenom sedm osmin, tak mi zbyde půlka pizzy na snídani!“ zvolal nadšeně Saša.
„Žerte jenom sedm osmin,“ upřesnila myšlenku Lynda.

Když se Saša ráno doploužil ke krabicím, zděšeně zjistil, že jsou prázdné.
„Kde jsou mý čtyři osminy?!“ zaskučel.
Nacpaný Jindřich jenom pokrčil rameny.

Obrázek uživatele Lyta

Už je tu zase to jaro

Drabble: 

"Venku je nějak hnusně," snažil se Ivan zaostřit z okna hospody.
"Jseš si jistej, že to není jen nikotinový kouř," zapálil si Saša cigaretu z ten večer již druhé krabičky viceroyek.
"Jsem. Vždyť mi bylo zima cestou sem. Prej jaro. Vždyť Lynda přišla v zimním kabátě."
Lynda zareagovala na své jméno a zvedla hlavu ze stolu, na který upadla již před dvěma pivy. "Tvoe, říkla jsemám jak jsme loni na ty velkonce zasněžili na chatě?"
"Dneska už třikrát," otráveně povzdechl Saša.
"Toblo loni..."
"My víme, Lyndo. Byli jsme tam s tebou. Byla to moje chata," složil hlavu do dlaní Ivan.

Obrázek uživatele Iantouch

Vylitej vejlet

Drabble: 

Chata Ivanova otce se nacházela v jakési řiti u Plzně. Sašovo auto funělo po dálnici naloženo čtyřmi opilými lidmi, pěti basami piva a jedním dehydrovaným řidičem.
"Musíme sjet na Starej Plzenec," radil Ivan.
"Mně navigace říká, že na Rokycany," reagovala Lynda.
"Ty vole, tak kudy teda?" rozčiloval se Saša.
"To máš fuk, nějak tam dojedem," uzavřel Jindřich a vyhodil z okýnka prázdnou plechovku.

O několik hodin později...

"Ty vole, už je tma," konstatoval Albert.
"Už musíme bejt blízko."
"Možná jsme přejeli bludnej kořen?"
Jindřich vykřikl: "Vidim bludnej kruh!"
Ivan vyhlédl z okna.
"Mně to teda připadá spíš jako zákaz vjezdu."

Obrázek uživatele Iantouch

Třikrát banán

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma z 19.4. "Banány to jistí".

Drabble: 

Lynda se prodrala oblakem cigaretového dýmu.
"Mám pro vás blbý zprávy," oznámila ostatním. "Bankochvat u Billy je rozbitej a na Opatov nejdu."
Ivan smutně dopil svůj větrák a pronesl to, na co ostatní pouze mysleli: "Tak holt půjdem domů, no!"
Jindřich a Saša začali lovit v kapsách drobné.
"Za jedenáct korun si nedáme ani malý pivo," zhodnotila situaci Lynda.
"Je tu automat!" vykřikl Jindřich, sesbíral peníze a hnal se k jednorukému banditovi.
Ivan vstal ve snaze ho zadržet, ale zakopl o Jindřichův batoh.

Válce se zastavily.

"Třikrát banán!" zavýskl nadšeně Jinřich do zvuku sypajících se mincí. "Dáte si někdo daiquiri?"

Obrázek uživatele Iantouch

Okurčice

Drabble: 

Ivan típl máčko v přeplněném popelníku a lokl si piva řka:
„Makovice, makovice,
bolela mě převelice,
když jsem hleděl do lednice,
hledal marně v kyslém láku…“

„Utopence u hlaváku,“ doplnila Lynda hledíc do displeje svého smátrfounu.
„Ne, chtěl jsem napsat:
'Když jsem marně v kyslém láku
hledal velké okurčice.'“
„Okurčice neni slovo,“ uvažovala Lynda.
„Tak okurky, ale to tam rytmicky hapruje,“ zamyslel se Ivan.
„Já myslim, že tam haprujou i utopence,“ dodala Líza.
Přišla servírka a donesla další rundu piv, aniž by se snad ptala, jestli si dají další.
„To máš fuk,“ prohlásil Ivan. „Debilní to je tak i tak.“

Závěrečná poznámka: 

(Ano, dnes to vznikalo v hospodě.)

Obrázek uživatele Owes

Honba za klenotem českého vzdělání

Drabble: 

Když se Saša s Lyndou přihlásili na vejšku, věnovali přípravě na zkoušky všechno. S pravidelností menstruačního cyklu se scházeli v hospodě, aby konzultovali své pokroky, a zlanařili několik známých, aby jim pomohli upevnit si znalosti z požadovaných vědních disciplín a začít novou etapu života.
Uspěli s bodovým náskokem, který by jim záviděl kdejaký čerstvý maturant.
Úspěch patřičně zapili.
Na zápis se poctivě dostavili, ačkoli se Sašovo auto cestou do Brna málem rozpadlo.
Vše ztroskotalo na zadání první seminární práce.
"Vole, napsal jsi na to něco?"
"Vypadám snad jako idiot, kterej se pokouší napsat pojednání o tom, jak opice vnímají demokracii?"

Obrázek uživatele Owes

Nyan Cat

Drabble: 

Mezi lidmi existuje tolerance a tolerance. To, co dovolujete přátelům, se podstatně liší od toho, co byste dovolili cizímu člověku. Některé excesy jsou zábavné, pokud je má na svědomí kamarád. Kdyby je předvedla vaše matka, byl by to úlet. Pokud váš přítel trpí bizarní úchylkou, pravděpodobně se s ním nepřestanete stýkat. Nejspíš byste si však opatřili soudní zákaz styku, kdyby ji měl váš soused.
Když k nám Fanouš pozval kolegu, velmi záhy zjistil, že se na post přítele nekvalifikoval.
„Kde je?“
„Šel domů.“
„Už? Vždyť se tu sotva ohřál.“
„Jo, ale toast ve tvaru kočky, co sere duhu, prý nedává.“

Obrázek uživatele Owes

Půlnoční vlak

Úvodní poznámka: 

Upozornění: velmi vulgární chujovina

Scéna inspirována skutečnou událostí. Nikoli tak libreto.

Drabble: 

Scéna VLAK - chodbička z obou směrů napěchovaná cestujícími, hajzlík, přeplněná kupé.
Basová linka.
Saša (drží plechovky piva a prodírá se davem): Plzeň sehnal jsem, spěchám k vám, jestli cestou neomdlím, tak příběh vám zazpívám...
Ivan (stoje ve dveřích hajzlíku): Již vidím přítele v nouzi, dere se k nám! Jestli pivko mi dá, já příběh vám zazpívám...
Nastupuje kytara.
Saša (dospěl ke dveřím hajzlíku): Plznička dobrá, jen drahá jak štětka z Hiltonu.
Ivan (otevře plechovku a prolije hrdlo): Teplá jak chcanky, v tom svinstvu snad utonu!
Saša: Jenže jak schladit ji, když takovej je hic?
Tina (opřená o umyvadlo na hajzlíku, rozhodí vítězoslavně rukama): Vy nebojte se Vlkanic! Vodu do umyvadla pustím snadno, plechovky dám pěkně na dno a už se chladí Plznička. Tak jaká je vaše holčička?
(Jedna z plechovek padá na hlavu Lyndě dřímající pod záchodovou mísou.)
Hudba po hřmotném zaznění bubnu umlká.
Lynda (probuzená ranou do hlavy): Proč jsem skoro donaha? A proč se hejbe podlaha?
Kapela znovu hraje.
Ivan a Saša: Stejně jako vodka, pravda nejlepší je čistá.
Lynda: Tak tím si nejsem vůbec jistá. Neředěná bolí jak Tina s baseballovou holí.
Ivan a Saša: Před hodinou byla jsi na skupince a teď jedeš vlakem do Třince.

Obrázek uživatele Owes

Jiříkova punková nutrie

Úvodní poznámka: 

Přístupnost: 15+
Upozornění: mučení malých zvířátek

Drabble: 

„Co to Jiří dělá?“ otázal se Albert během návštěvy Jiříkových rodičů, kde Jiřík stále bydlel navzdory své třicítce.
„Pamatuješ, jak jsme jeho tátovi loni vyparádili ty nutrie? Tak tu s čírem dostal k Vánocům na hraní. Teď ji zkouší naučit chlastat,“ vysvětlil Saša.
„A kolik těch panáků už vypila?“
„Dvanáct.“
„Poslyš, Jiří, napadlo tě, že třináctý už by nemusela přežít?“
O deset minut později se nutrie opřela bokem o klec a s mocným říhnutím pošla.
„Tak to nedala, kluci,“ zahlásil Jiřík.
Saša zareagoval jako první.
„Říkal jsem, ať zůstaneš u vizoura. Iron s mejdlem už byl trochu moc velkej punk.“

Obrázek uživatele Lyta

Jindřichova sklizeň

Drabble: 

Zasej vítr a sklidíš bouři, říkal si po první sklizni Jindřich.
Ivan ležel na střeše Fanoušova bytu a křičel: "Sašo, ty vole, vidím pivní dráhu!"
Saša se na terase smál. A smál. A smál. A nevěděl čemu. I přesto, že mu došly cigarety.
Lynda procházela pokojem se záclonou ve vlasech a tvrdila, že je víla a křehká ženská bytost. To by nevymyslel ani Tolkien.
Fanouš se pokoušel vlézt do klece k Vincentovi, přesvědčen, že je též křeček a musí běhat v kolečku.
Jindřich sám to s širokým úsměvem pozoroval z otáčecí židle, na které seděl hlavou dolů.
Vypěstoval dobrou bazalku.

Obrázek uživatele Owes

Snídaně šampiónů

Drabble: 

Věřil, že tentokrát bude štěstí na jeho straně. Včera večer, pln energie a sebejistoty, s věrnými kumpány po svém boku, zavítal na Jižák.
Naplněn nadějí, že vydrží až do oběda druhého dne, vyhledal Lízu a trochu se s ní zapovídal. Zatímco jeho pobočníci už se kolem půlnoci povážlivě kymáceli ve společnosti Ivana, on Lízu trpělivě hladil po duši a naslouchal jejím trápením, až ji nakonec ukolébal.
Kdyby Saša nevylezl z postele v osm ráno, možná by všechno dopadlo úplně jinak.
Ten prasák si ke snídani rozbafal doutník a zapil ho skleničkou vína.
Generál Chenet padl 15. března 2015 v 8:08.

Obrázek uživatele Owes

Romantyka ne asi!

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 20 - Sladká očekávání

Drabble: 

Přijímání do tajných spolků nikdy nezahrnovalo procházku růžovým sadem, ochutnávku mléčných karamelek nebo přátelské klábosení o tom, jakou romantickou komedii jste naposledy viděli s přítelkyní.
Když se Albert poprvé vyslovil, že by chtěl projít zasvěcením, Saša s Ivanem a Lyndou nijak nelenili a ještě týž večer nachystali přijímací rituál.
Probudil se uprostřed řepkového pole s hlavou podloženou porcelánovým umyvadlem. Vedle něj bečela ovce. Ovce přivázaná k traktoru, ve kterém pospával Ivan.
„Málem jsem si zavařil mozek, než jsem přišel na výmluvu pro Viktorii, proč jsem prošvihnul oběd u tchýně!“
„A cos čekal? Že si jedeme vypít malinovku do letního kina?“

Obrázek uživatele Owes

Já, poštovní robot

Drabble: 

Znáte takové ty konspirační teorie, co člověka doženou k pití?
Jelikož jsem musel odeslat důležitý dokument, s horečkou jsem se doplazil na poštu.
Vyjel jsem si pořadové číslo a poněvadž jsem neměl obálku, přistoupil jsem k přepážce, u níž nikdo nestál, abych ji z pracovníka vymámil.
"Já teď neobsluhuju," prohlásil.
"Prosím vás, potřebuju jen obálku, abych pak u okýnka nezdržoval."
"Já teď neobsluhuju," zopakoval.
"To vidím, ale..."
"Já teď neobsluhuju."
Je možné, aby Česká pošta zaměstnávala androidy?
Nad panákem vodky přemýšlím, jakému bývalému pošťákovi patřila podoba toho robota.
Třeba to byl Pat, doručovatel z Krče.
Ivan už ho dlouho neviděl.

Obrázek uživatele Owes

Pražského povstání

Drabble: 

"Já bych tuhle republiku zapálil!" zařval Saša, objednal si pivo a vzal místo vedle Ivana. "Další pokuta od městapa! Jak sakra můžou někoho pokutovat tam, kde nefungujou parkovací hodiny? Jak jsem to měl asi zaplatit? Silou vůle?"
"No jo, kdyby Opencard fungovala jako předplacená parkovací karta, měl bys to jednodušší," povzdychla si Lynda a objednala mu griotku.
"Jenomže tady už nefunguje nic," uzavřel to Ivan. "Odjebat se odsud."
Kolem jejich stolu prošel muž v hnědém kabátě a položil před ně krabičku zápalek.
"Je to přece ve vašich rukou," řekl.
Třetí pražská defenestrace s oslavnou fireshow se konala 1. května 2016.

Obrázek uživatele Owes

Hledáte práci, která vás bude bavit? Pojďte k nám. Albert

Drabble: 

Fanouš dorazil domů nočním autobusem.
Za poslední měsíc ho v Albertovi drželi hodinu po zavíračce devětkrát.
Cukrárna U Hájka už dávno zavřela krám a nonstop lahůdky na Ípáku připomínaly závodku ve dvě odpoledne. Z pultu se šklebil osamělej řízek, kterýho se štítily i modrý haleny.
Cestou do pátého patra vršovického činžáku se utěšoval představou ohřátých včerejších lasagní.
Tu představu si hýčkal do chvíle, kdy otevřel dveře ledničky.
"Kde jsou moje lasagne? Moment."
Fanouš si ledničku prohlédl pečlivěji.
"KDE JE JÍDLO?"
Lynda, která s Jindřichem právě zapíjela dopsanou bakalářku, přiběhla do kuchyně.
"Jindřichovi cestou z Ostravy poněkud vyhládlo. Vodku s kečupem?"

Obrázek uživatele Lyta

Snídaně

Úvodní poznámka: 

Pokračování noční roadmovie

Drabble: 

"Já mám sušák," pravil ráno Ivan. Vstal a protáhl se.
"Tvojí prdel jsem fakt po ránu potřebovala vidět," zamručela Lynda.
"Víš, jak se chlapům líbí."
"A proto chodíš s Lízou?"
"A jo," zarazil se Ivan. "Potřebuju kolu. A tři kaiserky. A rybí salát. A čůrat."
Šel vykonat svou potřebu a za chvíli už bytem křičel: "Našel jsem čistou skleničku a šumák, kde máš nějaký jídlo?"
"Nevim, mrkni do ledničky," zahuhlala hromada peřin.
Ivan otevřel ledničku. Našel zbytek tři měsíce prošlého másla, vajíčka stará tak, že i slepice z nich by dávno pošly věkem a plesnivý chleba.
"Lyndo, ty seš tragéd."

Obrázek uživatele Lyta

Noční roadmovie

Drabble: 

Jsem mu na stope.

Tak zněla poslední zpráva, kterou Sašovi poslala Lynda. Jindřich se vyklonil z okýnka auta jedoucího stovkou po okruhu.

"Lyndooooooo! Ivaneeeeeee!"

"Zalez, tě nebudu sbírat," varoval ho Saša.

"Někřičte," postěžovala si dřímající Tina.

"Proč šel opilej běhat?" ozvala se Líza.

"Říkal, že musí udržet formu."

"A proč za ním šla Lynda?"

"Prý ho najde podle gps."

"Nenávidím vás všechny," povzdechl si řidič, střízlivý Albert.

Mezitím ve sklepním nonstopu bez mobilního signálu probíhala jiná diskuze.

"Prý, že párty skončila a už nebudem pít," smál se Ivan nad pivem.

"Jak máš na sobě ty buzigatě!" vyprskla Lynda smíchy griotku.

Obrázek uživatele Owes

Policie ČR pátrá

Drabble: 

Pohřešovaný muž je 175 cm vysoký, střední postavy.
Má nakrátko střižené tmavé vlasy a hnědé oči.
Naposledy byl spatřen v pražském klubu Black Out, kde konzumoval velké množství alkoholických nápojů, slovně napadal obsluhu baru, několika hostům svlékl oblečení, diskžokejovi nalil Piňa Coladu do mixážního pultu a psovi pracovníka bezpečnostní agentury vyhrožoval, že si ho dá - cituji - mezi dva chleby.
Poté prchl směrem k zoologické zahradě.
Na sobě měl těsné fialové rifle a bílé tričko s krátkým rukávem a obrázkem rozzuřeného makaka. Na zádech nesl objemný černý batoh.
Pokud muže poznáváte či jste ho zahlédli, ozvěte se na číslo 158.
Děkujeme.

Obrázek uživatele Owes

Tu Haničku zazpíváš nebo ti uříznu ucho

Úvodní poznámka: 

Upozornění: mírně vulgární

Drabble: 

Dnes jsou tomu přesně tři roky, co si Fanouš přidal Jindřicha do přátel. Kdyby mu tuhle skutečnost Facebook neoznámil, ani by nevěřil, že se přátelí tak dlouho.
Zvlášť po událostech, k nimž došlo při Jindřichově poslední návštěvě Prahy.

- Fanoušův vršovický privát byl nemilosrdně obsazen jakožto hlavní stage
- Fanoušova lednice jen zázrakem přežila nálož vodky, kterou dal Jindřich chladit
- Fanoušovo stereo nevydrželo nápor Jindřichova popového výběru
- Fanoušova lednice nepřežila nájezd hladového Jindřicha
- Fanoušův křeček ráno zazpíval Duhovou vílu

"Jindřichu?" Fanouš jej telefonicky zastihl v autobuse na Jižák. "Nevíš, proč Vincent zpívá?"
"Pičo, ještě aby nezpíval. Učil jsem ho to celou noc."

Obrázek uživatele Owes

Pařba v Roklince

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 14 - Tam ve tmě

Upozornění: mírně vulgární

Drabble: 

"Jak jako, že mi sem nepošlete taxi?" začal se rozčilovat Albert a pochodoval po Ivanově terase jako lev v kleci jatý.

O deset kilometrů dále probíhal na dispečinku jisté pražské taxislužby zajímavý rozhovor...

- Jak jste říkala tu adresu? V Roklince 6? Už zase? No tak to ani omylem!
- Proč nemůžete přijet na udanou adresu? Tuhle trasu normálně jezdíte.
- Helejte, slečinko. Že tam naberu úplně zkárovanýho hobita, kterej si v autě rozbafá dýmku, to bych ještě překousnul. S vysmátou elfkou byla nakonec docela prdel. Ale z toho nazghúla, co tam na mě před hodinou zíral ze tmy, jsem se regulérně pochcal!

Obrázek uživatele Owes

Tvrdošč

Úvodní poznámka: 

Přístupnost: 15+
Upozornění: naturalistické

Drabble: 

Od jisté doby nabízeli na Jižním městě pálenku pro skutečné borce. Na první pohled obyčejná láhev ukrývala snítku řádně vylouhovaného rozmarýnu.
Co však prvním dojmem budilo jen pramalé obavy, bylo strůjcem nejedné žaludeční příhody.
"Můžu jen říct, že naposledy to koštoval Ivan a jeho zvratky kompletně ucpaly odpad v umyvadle."
"Kámo, mě stejně nezastavíš, už jsem rozpitej, tak přestaň žvanit a ukaž to svoje eso," vyzval Sašu Jiřík a nadšeně přijal bylinkovou challenge.
Té noci ho generál Tvrdošč připravil o vědomí, čest i titul neporazitelného pijana.
"Stejně mi nejde do hlavy, proč ten vůl neřekl, že má alergii na rozmarýn."

Obrázek uživatele Lyta

Jindřichova pizza

Drabble: 

Jindřich nikdy neměl snahu na někoho zapůsobit, proč by to dělal. Některé jeho kousky však byly působivé. Toho večera popíjel s Fanoušem na Vyšehradě na lavičce. Dívali se směrem do Podolí, když si František povzdechl:"Mám hlad."
"Už jsem objednal pizzu," ukázal mu aplikaci na mobilu. Jako adresu uvedl Lavička na Vyšehradě směrem k Bráníku.

"Jindřich," představil se do telefonu.

"Dobrý den, jsem tu s tou pizzou, ale je tu zákaz."

"No, tak dojděte nahoru pěšky," položil poslíčkovi telefon. "Dělá, jakoby neměl nohy, píča."

"To teda," zasmál se František. Smích ho přešel při následující Jindřichově větě.

"Doufám, že máš prachy."

Obrázek uživatele Owes

O využití hudby v právu útrpném

Úvodní poznámka: 

Už dlouho nebyl přítomen Jiřík.

Drabble: 

„Nepouštěl jsi to náhodou už včera?“ vyjádřil jistou nespokojenost s muzikou na Jižním městě Jirka.
Vzal místo na pohovce, k ohřátým párkům si nabídl dijonskou hořčici a loupnul okem po Sašovi, kterej se na Jižáku odjakživa považoval za jediného a právoplatného dýdžeje. Minimálně to byl jedinej člověk, kterej měl právo používat repráky a jehož počítač stíhal udržovat v chodu YouTube i Facebook zároveň.
„Jo, pouštěl. A budu to pouštět pořád dokola, dokud mi neřekneš, kde je můj karton cigaret.“
„Jakej karton?“
„OK. Jak myslíš. Dvoudenní devadesátkovej pop-maraton ti osvěží paměť.“
„Ty vole, kámo, to už si nevzpomenu ani na jméno!“

Obrázek uživatele Owes

Vůně mozků za rozbřesku

Drabble: 

Když se Lynda s Jindřichem probudili na Náplavce, hned jim bylo jasné, že než vyrazí směrem k domovu, budou se muset pečlivě zkontrolovat. Už jen pro případ, že by bylo nutné navštívit policejní služebnu a nahlásit odcizení jistých věcí.
"Mobil mám."
"Já taky."
"Peněženka OK."
"Mně chybí ISIC."
"Tím ses včera pokoušel otevřít pivo a zlomil sis ho."
"OK. Tablet?"
"Je tady. A kupodivu nemá ani prasklej displej. Klíče?"
"V kapse."
"Hele, nepřipadá ti ten nápis u restauračky nějakej divnej?"
"Zapůjčení mozkytiéry 60 CZK. Pičo, to nemyslej vážně!"
"No, tak mozky nám včera neuplavaly. Tak asi máme všechno. Jdem domů."

Stránky

-A A +A