Drsná realita

Úředně zahrabaní psi

Drabble: 

Stanice byla nedaleko. Policisté, mající plné ruce práce s prázdnou čekárnou, mne přijali za půl hodiny.
"Descending Monte Mario, I was bitten by two dogs..."
???
Ukazuji proděravělou nohu.
Pochopili. Dostala jsem formulář "ztratili jste / ukradli vám", škrtám, připisuji italsky "Dva psi mi sežrali nohu". Vnucuji papir, na který jsem vše anglicky sepsala (včetne mapy), nechci, aby to přihodilo někomu dalšímu, nemusel by přežít. Vysvětluji lámanou italštinou, ale mám nezvratné tušeni,
že moje hlášení bude zakopáno do hromady jiných.
Ale jedno nevědí - ten incident mne změnil. Dvě malá kousnutí, a v Římě bude se dvěma psodlaky v řadách policie mnohem bezpečněji ...

Obrázek uživatele hidden_lemur

Klub Pravých mužů

Drabble: 

Den první.
Jsme na místě! Jsem nadšený - kolem se rozkládá les, kapradí tu sahá po ramena. Náš guru, pan Eduard, tvrdí, že musíme vystačit s tím, co tu najdeme. Tento deník píšu TUŽKOU! Netušil jsem, že lidi tohle ještě používají. Nalezení opravdového mužství si žádá oběti.
Den druhý.
Pan Eduard nám sebral mobily. Signál ruší naši auru. Kroužíme kolem ohně a vydáváme diluviální skřeky. Je to tak osvobozující!
Den třetí
Zkurvený komáři! Blbý kořínky! Zasraná zima! Mám hlad. Eduard zmizel.
Seru na to, zkusím najít benzínku.
Nejdřív ale potřebuju lopuch.
Stačí že smrdím jak opice, nemůžu ještě stopovat na Adama.

Obrázek uživatele saasa

Aerodynamika duše

Drabble: 

Miloval ty okamžiky.

Nenáviděl se za to, že dovolil nechat si ty stejné okamžiky zkazit. Euforie z vítězství, která byla násobena bolestí těla dotlačeného na samou hranici jeho možností, se mísila s odporem k falešným úsměvům falešných korporátních parazitů, kteří se k němu v cíli přitočili a nechávali se s ním fotit.

S ním, s vítězem. Šampionem. Hrdinou davů na stadionu i v nespočtu domácností. Běhajícím reklamním poutačem.

To malé logo korporace, které se za trochu peněz do začátků upsal na celou kariéru a o níž věděl, že jiným nemilosrdně ničí životy, se mu vypalovalo do duše.

Nenáviděl ty okamžiky.

Obrázek uživatele Skřítě

Byl pozvánkou do ráje, teď je cestou do háje

Drabble: 

V říši květin zahájeno jest krizové jednání,
slovo si vzal nejdřív kopr, což poněkud zavání.
Vykřikoval: "Lidi často nadarmo mé jméno berou,
do kopru vše posílají a přitom nás s gustem žerou!
Jsme jim dobří tak akorát na zahnání koliky,
klidně dle nás pojmenují koprofilní praktiky!!
Kdysi každý gladiátor promazával námi svaly,
na ochranu před démony byl náš efekt dokonalý!!!
Potom ale přišla krize a s ní císař Kopronymos,
"hovnojmenný", "pokálený" - zřejmě pro svět neměl přínos.
Jak si to ti "koprfíldi" mohli dovolit,
dát stolici zkamenělé název koprolit?
Koprofág nás dorazil, přišel boží bič,
na koprovku zapomeňte, stěhujem se pryč."

Obrázek uživatele hidden_lemur

Terapie

Úvodní poznámka: 

Modří vědí. A já toho člověka brzy zabiju.

Drabble: 

Pan Veverka nevěřícně zíral. Muž naproti němu mu pohled sebevědomě oplácel.
Pan Veverka polkl.
"COŽE to mám udělat?" zeptal se pro jistotu.
Pan Otakar, známý též jako Neúnavný bojovník proti Farmalobby, potlačil povzdech.
"Napustíte vanu," opakoval trpělivě,"nalijete do vody dvě tři odměrky a vlezete si dovnitř. Ta pára vám zařídí intenzivní prostorovou inhalaci, takže nezapomeňte zavřít dveře."
"Inhalaci," opakoval pan Veverka tichým hlasem. "Bělidlem."
"To NENÍ bělidlo!" vzkypěl pan Otakar."Je to lék proti parazitům!"
O pět minut a sedm set korun později opouštěl pan Veverka jeho pracovnu s přesvědčením, že svět definitivně zešílel.
Staví se radši v lékárně.

Obrázek uživatele saasa

Konec směny

Drabble: 

Když vyléval poslední kbelík vody, černé od vytřené podlahy, vzedmula se v něm vlna euforie. Dnešní večer by mohl být skvělý! Lucka včera souhlasila se schůzkou a úsměv, který mu přitom věnovala, mu i ve vzpomínce způsoboval intenzivní nával krve do různých částí těla. A teď už stačí jen vyprat mop, zhasnout v obchodě světla, nastavit alarm, zamknout (tuhle část si opakoval po incidentu z minulého měsíce obzvlášť pečlivě) vstupní dveře a za patnáct minut bude vedle ní.

Chtělo se mu křičet blahem, když konečně zamkl a vyrazil ztemnělou ulicí.

"Na tvym místě bych přibrzdil a navalil ty klíče, kámo!"

Obrázek uživatele Skřítě

Když vám bulvár důkaz podá, že krev vážně není voda

Drabble: 

Když Lotrandův otec shrnul své poselství krátce,
byla to dost moudrá rada od špatného rádce.

Kdo by tušil, že dovede Lotranda až na scestí
a k profesi učitelské životem se proklestí.

Prázdniny mu záviděli, přitom z nich měl prd,
než vyplnil všechna lejstra, moh z toho mít smrt.

Kolem platu nafoukla se mediální bublina,
ve výsledku dostal tolik, co ostatní spodina.

Jednali s ním vždycky jako "Stímcozavšemůže",
z rozmazlených, tupých spratků vyletěl by z kůže.

Rozhodl se seknout s tím vším školometským drilem,
připravený "nepracovat" novodobým stylem.

K modernímu loupežnictví přispěl slibným tuningem,
na Youtubku vede kurzy "Jak vydělat phishingem".

Obrázek uživatele saasa

Cena za tři pruhy

Drabble: 

Dnešek se zatím pro Aadyu nevyvíjel nijak odlišně od včerejška, předvčerejška a vlastně všech dní, které si ve svých šesti letech pamatovala. Ta trocha rýže, kterou jí otec ráno nasypal do misky, nestačila zahnat hlad a cestou kolem právě otevírajících obchodů s jídlem se jí bolestivě svíralo břicho. Ulice Dháky byly v tuto hodinu již plné lidí a Aadya věděla, že se nesmí nechat strhnout spěchajícím davem. Pozdní příchod do dílny by jí stál půl dnešní mzdy a to by jí stálo večerní misku rýže. Doufala, že dnes jí přiřadí k barvířům a nebude muset nosit těžké balíky hotových triček.

Virus. Aktuální zprávy

Drabble: 

Zatímco u nás se vsadilo na přísnou prevenci (vir se přenáší dotykem, vláda proto vydala nové nařízení o vycházení pouze ve svěrací kazajce; šije celé Česko; lidé v touze po bondáži oblehli sexshopy; přistála mimořádná humanitární zásilka ze Severní Koreje; ředitel psychiatrické léčebny vyhozen pro nepřipravenost), v jiných zemích je tomu jinak. Italští vědci naznačují, že hledaným lékem může být četba. Senior ve vážném stavu přečetl třikrát Božskou komedii a uzdravil se. Podobné případy se množí. Lidé berou knihkupectví útokem. Nejúčinnější knihy (např. Dekameron) jen na předpis. Feltrinelli prodává v noci. Tiskárny pracují. Vatikánská knihovna opět otevřena. Mniši obnovili skriptoria.

Závěrečná poznámka: 

Mám ty Italy ráda ... a v březnu jsem měla být v knihovně, ach jo.

Přiznávám inspiraci v "Divoké kachně" Reflexu asi před měsícem, že Češi ve snaze zajistit se na karanténu vzali knihkupectví útokem a vykoupili trvanlivou literaturu. (Trochu mne mrzí, že jsem před zavřením nestihla vyrabovat fakultní knihovnu :)

Obrázek uživatele Smrtijedka

Uživatel opustil konverzaci

Drabble: 

uživatel facebooku1: zdar
uživatel facebooku2: nazdar. jak je? *řehtající se smajlík*
uživatel facebooku1: ale znáš to *řehtající se smajlík*
uživatel facebooku1: představ si, že sem se bavil s Petrou z ústavu o ponožkách a vyskočila na mě reklama na ponožky!
uživatel facebooku2: to ještě nic není, já jsem si ve sprše zpíval wonderwall a youtůbko mi ho doporučilo! šílený!
uživatel facebooku1: *gif řvoucí postavy*
uživatel facebooku1: takhle mezi čtyřma očima (teda rukama *řehtající se smajlík*), myslim si, člověče že nás sledujou
Mark Zuckerberg se připojil do konverzace
Mark Zuckerberg: Taky mám oči. Ale rozhodně nikoho nesleduju.
Mark Zuckerberg opustil konverzaci

Obrázek uživatele Ampér

Nedělní dopoledne

Drabble: 

„Budeme pořád spolu, to ti přísahám. Nikdy neopustíme jeden druhého. Jsi to nej, co mám, protože s tebou mám na světě ráj,“ ozvalo se z obýváku. Žena, která vedle v kuchyni připravovala nedělní oběd, nejprve nemohla uvěřit vlastním uším. Pak přímo vletěla ke svému choti a vrhla se mu okolo krku. „Romane, miláčku, po dvaceti letech manželství takové krásné vyznání lásky. Úplně jsi mě dojal.“

„Co vyvádíš,“ zareagoval její manžel. „No, jak jsi tady říkal, že je ti se mnou blaze a tak dál, “ opakovala Lenka. „Jo tohle,“ zabručel Roman. „To neplatilo tobě, to jsem mluvil k týhle plechovce piva!“

Obrázek uživatele Skřítě

Než aby jí mlýn byl kobkou, bude radši zlatokopkou

Drabble: 

Zasnil se, když uslyšel dusot koňských kopyt,
nedíval se na cestu, o pelyněk klopýt.

Princeznu vysnil si z plyše a hedvábí,
mlynáři tvrdil, že jiná ho nevábí.

Před Eliškou chrupem blýskl, tehdy ještě ňáký měl,
plýtval silou, by dokázal, že je mužný všeuměl.

Lýkové střevíce obul si na paty,
kalhoty zakryly i lýtka chlupatý.

Chodil bosý, neb chodila vešla jenom do lyžáků,
jestli tehdy přece jenom neměl radši skončit v láku.

Jak čas plynul, oba stárli, Eliška dnes jenom vzlyká,
nerudný chlap s lysou hlavou je z jejího nápadníka.

Za hořký úděl prý pelyněk může,
dneska by volila jiného muže.

Závěrečná poznámka: 

A bonusový kvíz pro čtenáře, poznáte, na které vyjmenované slovo jsem zapomněla? :-)

Obrázek uživatele Rorico

A do toho duben...

Úvodní poznámka: 

Letos začneme zvolna :)

Drabble: 

V domě vládlo ticho decentnímu nepořádku. Ze stěn zíraly prázdné police knihovny, na podlaze ležely otevřené, poloplné krabice. Jedna ze dvou žárovek na stropě praskla, až vyhodila pojistky, druhá zatím vytrvale plnila svůj úděl. Na nejvíce vyklizeném křesle usíná kočka, která usoudila, že to v tomhle novém teritoriu přeci jen půjde a já po desáté hodině usedám na gauč, abych přemýšlel. O čem? No samozřejmě o tom, co napsat. Něco se Středozemě? Něco z historie? Něco z předaleké galaxie? Ne. Letos zahájíme něčím ze života.

Ano, tradice je dodržena, je prvního dubna a měsíc cosakranapíšu je opět zde.

JUPÍ JÉJ!!

Obrázek uživatele Leon

Správnej chlap

Úvodní poznámka: 

Děkuji všem, kteří mou malou letošní exkurzi do období Protektorátu četli, užili ve zdraví a třeba si i připomněli něco, na co by člověk neměl zapomenout.

Drabble: 

Mé činy kráčí se mnou jako můj stín.
Mé odhodlání žene mě kupředu.
Má víra jako berla mne podpírá.
Můj Bůh je můj štít.
Moje pistole jsou má jistota.
Miluji svou zemi jako syn miluje svou matku.
Až opustím tento svět, doufám, že čest zůstane zákonem.

***

František s Josefem stáli pod pamětní deskou v Morávkově parku na Prašném mostě.
Přemýšleli o muži, který zde před osmdesáti lety padl v divoké přestřelce s gestapem.
„Nosil zákon v sobě. Zákon dobrýho a špatnýho. Zákon o odvaze a cti. To už se dneska moc nevidí.“
„Jo, dneska každej radši zdrhne, aby nemusel bojovat.“

Opuštěná

Úvodní poznámka: 

I tak to někdy končí aneb Jedno dost depresivní drabble…

Drabble: 

Bylo to kouzelné! Třepotající se motýli v břiše, hlava v oblacích, pohled zasněné laně. Láska, opravdová, ne ta vykoukaná z filmů a knížek. Přála si mít křídla, aby mohla létat.

A pak to náhle bylo všechno pryč! Odešel. Bez jediného slova. Zůstaly jí jen oči pro pláč a obviňující pohledy okolí. Cos provedla, že ti utekl? S tebou, holka, není asi všechno v pořádku.

Teď stála na paloučku, kde ještě před pár dny vychutnávali společně přízeň slunce. Šeptal jí něžná slůvka do oušek, dotýkal se jí, byla pro něj vším, tak to říkával. A teď? Ticho po pěšině. Nevrátí se.

Obrázek uživatele trundajorika

Neúprosný čas

Drabble: 

Je těžké uvěřit, že mě to taky potkalo. Cítím se být na odpis. Už před lety můj kalendář začaly pomalu zaplňovat data naplánovaných lékařských prohlídek. Pár kámošů umřelo na infarkt nebo na rakovinu, ale já jsem si připadal docela mladý a netknutý časem.
Opravdová rána přišla před rokem, když se mi na hlavě začala objevovat malá (ale stále rostoucí) lysina na hlavě. Manželka mě na ni upozornila se smíchem, ale ve mně by se tehdy krve nedořezal… Dál už to znáte. Méně vlasů, více čnějící lebky. Už žádné hřebeny, žádná bujará kštice. Sbohem, má milá vyholená pěšinko, dnes pohlcena pleší.

Skopec jako Skopec

Úvodní poznámka: 

Varování - sprostá slova. Bez nich to vážně nejde!

Drabble: 

"Shoď skopce z kopce, ať je ňáká zábava!" bylo mi řečeno. Že já debil s tou pitomou hrou vůbec souhlasil! No jo! Partička ožralých kámošů. Kluci se potácejí a někteří dokonce padají na zem. Tak vám nevím, jestli je to následkem požití alkoholu na hranici otravy nebo smíchy. Beran má svou beranní hlavu a nechce se pohnout ani o píď. Zato moje svaly se napínají k prasknutí a na čele mi vyvstal pot a žíla. Náhle jsem shozen z kopce já.
"Hele, to neplatí!" rozčilují se ostatní.
"Jak to? Skopec shodil Skopce z kopce! Jakej, o tom přece nebyla řeč!

Maglajs

Úvodní poznámka: 

Kdesi - kdysi, kdy bylo důležité mít syny.

Drabble: 

"Dobrý den, hospodáři!" vkročil do místnosti přespolní mládenec.
"I tobě, chlapče! Co tě sem k nám zaválo?" pohlédl hospodář zvědavě na příchozího.
"Přišel jsem vás, pane otče, požádat o požehnání. Dejte mi, se svolením, vaši dceru za ženu!" soukal ze sebe mladík.
"Mládenečku, to bude nějaká mejlka! Já žádnou dceru nemám! Jseš si jistý, že jsi ve správné chalupě? Támhle Kašper má dokonce čtyři holky na vdávání." pochybuje o zdravém rozumu návštevníka otec.
"Je tu správně!" odpověděla znenadání hospodářka!
" Máš dceru!"
"Abbbr..."
"Je to Jan - a. Chtěl jsi POUZE syny!"
" A ona ví, že není jinochem?" staral se rychle otec.

Nic se nemá přehánět

Drabble: 

„Do vlasů bláznivej kluk
mi bodláky dával…“

Jo, dával. A jí se to líbilo, připadalo jí to tak úžasně romantický. On jí připadal romantický. Žádnej mastňák.
A tak měli správnou romantickou svatbu. Věneček z bodláků sice brzy začal dost nepříjemně škrábat a večer měla co dělat, aby jí jeho pozůstatky nezůstaly ve vlasech, svatební kytice z vlčích máků nedožila ani konce svatebního dne a při opékání buřtů se přistihla, že kacířsky sní o tradiční knedlíčkové polévce. A později, že mastňáckým kamarádkám ty zlaté snubní prstýnky docela závidí.
Jo, romantika je hezká věc, ale i ona musí spolu s člověkem zrát.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele hidden_lemur

Ve tmě tmoucí

Úvodní poznámka: 

Pardon.

Drabble: 

Průvodce: ... nejstarším jeskynním systémem vůbec. Dvaadevadesát metrů do hloubky a kilometry chodeb, vedoucích všemi směry. Držte se pohromadě.

(Rezonující kroky na roštovém chodníčku. Šustění šusťákovek. Vzdálené kap kap ze stropu.)

Výletník: Vole, tady je kosa... Máňo, máš placatku?

(Intenzivnější šustění, cvak a glo glo glo.)

Chlapeček: (pronikavě): Tatí! Vona mě strká! Ať mě nestrká!

Průvodce: (horko těžko ovládaným hlasem): A prý tu žije příšera, která se specializuje na zlobivé děti.

Chlapeček: (ještě hlasitěji): Tatííí, kde mám transformera?

Průvodce: (rezignovaně): teď zhasnu a ukážu vám opravdovou tmu!

(Cvak. Čenichání. Dus, dus, úprk provázený šustěním šusťákovky.)

Chlapeček: Tatííí!

Výletník: (konečně zaujatý): Mirečku?

Hluboké myšlenky

Drabble: 

Rána
První hlas: Au!
Druhý hlas: Co se stalo?
První: Narazil jsem asi do židle.
Druhý: Proč?
První: Protože jsem ji neviděl.
Druhý: Jak to?
První: Protože je tady tma jak v pytli.
Druhý: Já nic nevidím.
První: Jasně že nic nevidíš, když jsi slepý.
Druhý: Vidím tmu.
První: Tak proč se ptáš, co se stalo?
Druhý: Protože nic nevidím.
První: Říkáš, že vidíš tmu.
Druhý: Ano, vidím tmu.
První: Když vidíš tmu, tak snad vidíš, že je tady tma jak v pytli.
Druhý: Nevidím, co je tady. Vidím tmu.
První: Jakou?
Druhý: Vidím tmu tmoucí.
První: Černočernou?
Druhý: Černou.

Závěrečná poznámka: 

Pro dnešek se s vámi loučíme a těšíme se na slyšenou v klubu náročného posluchače zase za týden ve stejnou dobu.

Neodmítej!

Úvodní poznámka: 

Náhrada za drabble 7: Nabídka, která se nedá odmítnout

Drabble: 

Jeden stůl. Jedna židle. Papír, prázdný, ale brzy se v něm zjeví první písmena, doznání tvé nevědomosti. A ona! Krouží kolem tebe jako sup. Postavu má k nakousnutí, ale nechceš si s ní nic začít. Přesto roztaješ, když požitkářsky vydechne: „Máte strach? Potíte se. Připravoval jste se? Je to váš poslední pokus, pokud vím.“

Blekotáš. Měls jinou zábavu. Přemýšlíš nad přijatelnou výmluvou a zároveň víš, že slova jsou zbytečná. Ona ti vidí až do žaludku.

„Ukončíme to. Za tři bude stačit. Berte, nebo nechte být.“

Nabídka, která se nedá odmítnout. Přijmi!

Podává ti index. Vydechneš úlevou. Máš to za sebou.

Čím víc vědí

Drabble: 

Nejprve prozkoumali nejbližší okolí, poté prozkoumali území za prvními horami, později se vydali přes velehory dál a dál. Přepluli první moře, přepluli oceán. Objevili nové země a nové ostrovy a všechny je prozkoumali a zakreslili do map.
Začali zkoumat dna moří, začali zkoumat dna oceánů. Postupně odhalili všechna jejich tajemství a všechno zakreslili na mapy.
Zvedli hlavu a zatoužili vzlétnout. Nejprve kousek, pak výš a ještě výš. Do map dokreslili to málo, co ještě nebylo v mapách.
A pak se vypravili do vesmíru a nakreslili mapu Měsíce. A nakreslili mapu oblohy.
A přesto zbývá poslední zcela neprobádané místo.
Nitro člověka.

Motivační

Drabble: 

Připrav se! Několikaměsíční challenge začíná. Dotáhneš ji do konce? Nesložíš se v půli cesty? Dobrá, hrdino, zvol si téma. Připrav osnovu. Obíhej knihovny. Každá knížka se hodí.

Tolik odhodlání. Se vztyčenou hlavou chodíš na konzultace, i když jsi ještě ani pořádně nezačal. Máš velké plány. Víš, že jich vyjde tak polovina?

Vida, tvoji respondenti nejsou tak sdílní, jak sis myslel. Lidé prchají, chováš se divně. Liješ do sebe hektolitry kafe, na všechny vrčíš. Po nocích tě mučí hesla. Jedno střídá druhé, jsou všude. Čas hesel nadešel, brzy ti způsobí pořádný bolehlav. Vytrvej! Odměna stojí za to! Ten titul musíš mít!

Závěrečná poznámka: 

A neříkejte, že to neznáte! :-D

Obrázek uživatele V.T.Marvin

Let anděla

Drabble: 

Cítila, že letí. Ten pocit byl tak reálný, plný svistotu, tmavěmodrých záblesků a lesklého peří. Měla roztažená křídla a sebemenší pohnutí svalů měnilo její let ve výkruty a vývrtky. Letěla nad zemí, ulicemi prázdného nočního města a v dálce slyšela skomírající zvuk policejní sirény. Letěla a nikdo ji nemohl zastavit. Její svobodný pád…
Vždyť neletí, padá! Padá houstnoucí tmou a křídla se jí lámou tlakem okolního vzduchu. Svaly napnuté v bezmocné křeči. Cítí ruce svázané za zády, v puse chuť vlastní krve a zvratků.

„Vstávej čubko! Neboj, nemáš to za sebou. Musíme si spolu ještě pohrát. Rudánek ještě nemá dost.“

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Na pána

Úvodní poznámka: 

Sprostá slova.

Drabble: 

Prvák
"No to si jako dělá srandu ne? Takovýhle sračky a von to chce jako už příště zkoušet? Se posral... V životě sem to neviděl, nechci a nebudu."
O pár měsíců později
Jo aha...

Druhák
"Notyvole to je kokot, to jako že to loni nebrali? Ale já to nechci opakovat znova kvůli těm lamám."
Po písemce
Sám sem lama.

Třeťák
"Eh? No ale... už zase? Všichni tu chápeme ten tvůj blbej předpřítomnej čas. Jakože všichni."
O pár minut později
Tak ne všichni

Čtvrťák
"Na pána, to bylo fakt totálně easy, přece umim, stačilo neusnout při poslechu."

Učitel
Úkol splněn. Uf.

Závěrečná poznámka: 

Protože naše zásluhy končí tam, kde začíná váš úspěch, naši milí.

Konec iluzí

Drabble: 

První den se jen zpovzdálí dívali. Přišlo jim to ohromně vzrušující a připadali si velmi dospělí.
Další den se odvážili trochu blíž. Občas některý z nich utrousil poznámku, kterou považoval za vtipnou, ostatní se vděčně chechtali a všichni si připadali náramně chlapácky. Tohle povyražení jim vydrželo asi tak týden.
Jenže se z toho stávala rutina. Chtělo to něco víc.
Vymýšleli plány, hecovali se.
Až nakonec ten největší borec povstal a odvážně přešel silnici.
„Tak za kolik?“ oslovil drsně (jak se domníval) vnadnou děvu, která zblízka zas až tak vnadně nevypadala.
„Za pět minut půl desátý, chlapečku,“ odvětila ona vychlastaným hlasem.

Obrázek uživatele Lagertha

Nebezpečné MHD

Drabble: 

Určit jel každý z Vás někdy autobusem. Takovým tím městským nebo příměstským, kde jsou sedadla po stranách vyvýšená. Nad nimi jsou úložné prostory, kovová tyč, co se táhne přes celý autobus. K oné tyči je nainstalovaná síťka nebo plastové panely. Víte, co myslím?
Co taky určitě každý z Vás někdy zažil, ať už osobně nebo viděl někoho jiného, člověk totiž nemusí mít dva metry, aby se při vstávání krásně praštil o tu vodící tyč do makovice.
Tyč se rozduní, lidi se otočí a Vás ta rána posadí pěkně zpátky do sedadla. Bolí Vás hlava a ještě se Vám všichni smějí.

Obrázek uživatele Wolviecat

Pro přepojení na operátora stiskněte...

Úvodní poznámka: 

Nějak jsem si nemohla pomoct. Prostě se mi tahle představa objevila v hlavě a odmítla zmizet.
Voltron: Legendary Defender, call centrum AU

Drabble: 

V místnosti bylo takové ticho, až člověk slyšel tlukot vlastního srdce.
Shiro sevřel ruce v pěst, aby se mu netřásly, a snažil se ignorovat kapku potu, která mu putovala po páteři.
Alura s povzdechem složila tvář do dlaní: „Shiro, bude to v pořádku. Jen potřebuji vysvětlil tu včerejší... scénu.“

Včera
„Pane Slave... pane Sl... pane, nechte mě doml... pane!“ v Shirově hlase byla slyšet narůstající hysterie. A pak se v jednu chvíli definitivně zlomil.
Nejdřív oknem proletěl počítač. Potom klávesnice. Potom telefon.
„Je mi jedno, že jinak na 69,5% umřete!“ zařval Shiro kamsi do prázdna: „zápalnou oběť dělat nebudeme!“

Závěrečná poznámka: 

Zápalnou oběť po mě na callcentru zatím nikdo nechtěl, ale mám pocit, že je to jen otázkou času...

Obrázek uživatele aurixis

Makové pole

Drabble: 

Makovicím se v Bulelrbynu dařilo dobře. Během krátkého, ale slunečného léta byla pole obsypána šarlatovými květy. Lisa se procházela polem, špičky prstů hladila jemné květy. Velmi pozorně se rozhlížela. Kdyby se objevil kdokoli na dohled, vydala by zapískáním znamení. Všichni by zalehli do makového pole a několik desítek minut vyčkali.
Nesměl je nikdo spatřit. Po několika měsících v odvykačce na ně dávali všichni pozor. Proto na ně musela dávat Lisa pozor. Malá sestřička by přece neudělala nikdy nic špatného.
Lasse i Bosse už měli plnou misku opiového mléka. Je to slabá náhražka, ale nic jiného tu není. Musí se spokojit.

Stránky

-A A +A