Klátím se jen tak kolem. Poflakuju se vaším podvědomím, vašimi sny. Pro mnoho z vás jsem noční můrou. Najdete mě ve své řeči, v úslovích i nadávkách.
Jsem v příbězích a sama tvořím příběh. Každý z mého rodu se může zakousnout do vlastního ocasu a splyne s nekonečnem.
Teď se můj obraz klátí v hlavě jedné krásné dámy. Hadů se nebojí, nebála se ani římské invaze. Svedla se s ní vyrovnat, jestli rozumíte, co tím myslím.
Poznala dva velké muže, vládla jim i svojí zemi. Už nemá sílu bojovat o třetího. Už nemá sílu.
Už požádala o košík s hady.