„Se… dí… čer… vík… na dubu…“
„Šmarjá, Josef, z tebe to leze, jak z toho tvýho táty! Neumíš číst pořádně?“
Chlapec se zatvářil uraženě. „Já se tu hloupou básničku nechci učit.“
„Budeš muset, mladej, když už tě do tý školy posíláme.“
Matka Škopková si založila ruce v bok. „Čti! A pořádně, povídám!“
„Se… dí… čer… vík… na dubu…“
„Dej to sem!“
Kriticky prohlédla přečárané části textu. Nebylo divu, že červík byl ve skutečnosti liška, a to ještě pod dubem. Otočila na poslední stranu. „Škopková,“ hlesla a pak se rozkřikla: „Blaženo! To sis musela ve škole čmárat do učebnic?“
„Já nevim, mami, asi jo.“
Plesk!