DMD č. 10. pro 10. 4. 2013. Téma: V pravé poledne

Obrázek uživatele Erys

Bang!

Úvodní poznámka: 

Varování: Čtvrt hodiny před půlnocí mi došlo, že nemám napsané drabble.

Drabble: 

Vzduchem prosvištěla kulka.
Jo, divokej západ.
Šerif se ukrývá za barelem, co chvíli někdo po někom vystřelí, vzduchem létají sombréra, někteří se nestydí bránit svůj život ani Biblí.
Poblíž zní ržání koní, kteří nesou své majitele dál směrem do bezpečí nebo naopak blíž k jejich budoucím obětem.
S nadšením se očekává příjezd dostavníku, lidi okupují hokynářství a nadšeně odnášejí to či ono zboží.
Každou chvíli se něco semele, jednou přijede doktor, podruhé se objeví Daltonové, a jindy zas lidi zapomenou, jak být dobří v tom, co je pro ně typické.
A potom, v pravé poledne... začne slunce pálit příliš silně.

Obrázek uživatele Carmen

Naplnění hrozivé věštby

Úvodní poznámka: 

Merlinvíproč jsem na tohle téma nebyla schopná nic vymyslet, nicméně konečně... něco.

Fandom: 
Drabble: 

Ron přenášel patnáctou křišťálovou kouli. Nebyl by to hrozný trest, ale nosil je pomalu a po jedné, prý aby nepromíchal jejich... cosi. Otráveně položil kouli na zem. Vztekle do ní kopnul, krásně se kutálela... Přímo k nohám profesorky Trelawneyové.
„Chlapče! Mám pocit, že tě čeká něco strašlivého! Čajové lístky!“ výhružně zašeptala profesorka.
Procházející Fred se ušklíbl.
„V pravé poledne!“ odšustila rozhořčeně po schodech.
*
Bylo chvíli po poledni.
„Ronalde, děkuji! Tedy v šest,“ zavolala na Rona profesorka Červotočková.
Nechápavě se otočil k vývěsce.
DOBROVOLNÍCI - PÉČE O SKÁKAVÉ PAVOUKY:
Na listině se skvěl téměř Ronův podpis.
„Promiň, bráško. Nešlo odolat,“ mrknul Fred.

Pouštní výheň

Fandom: 
Drabble: 

V poušti se těžko pozná čas.
Ciri se ho snažila odhadnout podle lecčeho, ale to pitomé slunce stálo snad bez ustání uprostřed oblohy a snažilo se usmažit vše, co bylo v jeho dosahu. Připadalo jí, že není rozdíl mezi ránem, polednem a večerem. Alespoň že noc se netvářila jako peklo samo.
Plahočila se a nadávala. Většinou bezhlasně, protože jí už nezbývala energie na hlasité protesty. V určitou chvíli jí přišlo, že snad shoří na místě jako suchý list na podzim. Že pokud se něčeho dotkne, vzplane to a zapálí celý svět.
Zhroutila se do písku. Právě začalo to opravdické poledne.

Obrázek uživatele Lady Lestrade

Míjení a setkávání

Úvodní poznámka: 

Varování: lehký femslash

Fandom: 
Drabble: 

„Obejmeš mě?“
„Ano, ale ještě počkej.“
„Mám tě opravdu ráda.“
„Také tě mám moc ráda.“
„Mrzí mě, že se vídáme tak málo.“
„Málo? Vídáme se skoro pořád!“
„Já vím, ale vždy jen na chvíli. Chci s tebou být déle.“
„Víš, že to nejde. Co by tomu řekli lidi? Dobře znám ty jejich zaražené pohledy, mračení, kroucení hlavou.“
„Je mi jedno, co by řekli. Takhle je mi smutno. Chci být s tebou. Napořád. Obejmeš mě?“
„Ještě minutku počkej.“
„Už je to minutka?
„Je.“ Úsměv. „Pojď ke mně.“
Dvě hodinové ručičky se setkaly. Kostelní zvon zazvonil dvanáctkrát. Toho poledne se hodiny zastavily.

Obrázek uživatele Owlicious

Trouble with real-time communication

Fandom: 
Drabble: 

"I have to go or the Royal Council shall dispatch a search party for me... and even Edwyrd won't be able to stop them..." Sharleyan sighed, blowing one last kiss to her husband over the comm link.
Emperor Cayled pouted back at her from thousand miles away: "Fine, go... show them who truly rules the Empire."
"I'm glad you're aware of that," she grinned at him. "I'll talk to you again at noon."
"I love you," he said and the comm link went dead.
Almost immediately after that he realized he doesn't know if she meant his noon or hers.

Obrázek uživatele kopapaka

Malinký problém

Drabble: 

Teplá mikina nebyla to pravé oblečení pod rozpálené polední slunce.
Pro Katku ovšem znamenala příjemnou vzpomínku a nehodlala ji odložit.

Usrkla horkou čokoládu ( další příjemné vzpomínky ) a rozvažovala, jestli nemá nasednout na skútr. Do Brna mohla dojet za chvilku... Posedět v kavárně s Kristýnkou, nechat se od ní ( jen trošku! ) utěšit.

Koutkem oka zahlédla pohyb v trávě, čokoláda se rozstříkla po verandě a Katka s výkřikem skočila. Z nezvaného návštěvníka zbyl rozpláclý flek.

"Obyčejný brouk," oddechla si, nic ze vzpomínek.

Rychle se rozhodla a vyrazila k lepším vzpomínkám. Do Brna.

Lesklý kovový brouk pod verandou sledoval její odjezd malou kamerou.

Obrázek uživatele Kirsten

Věčný svědek

Fandom: 
Drabble: 

Zpočátku se bál jen samoty, ale brzy ho začaly víc děsit jejich oči. Viděl slumy a ghetta, byl svědkem každé války, hleděl do tváře posekaným, postřeleným, umírajícím mužům, zoufalým vdovám a hladovým sirotkům, kamkoliv přišel, všude a vždy, bez možnosti úniku, protože co bylo řečeno, nelze vzít zpět, bez možnosti pomoci, protože svou příležitost navždy promarnil. Procházel stále stejnými zeměmi, mezi stále stejnými lidmi a nikdo se nestaral o jeho hrůzu ani o jeho lítost.
Když bylo slunce nejvýš, zvedl zrak k nebi a se slzami v očích prosil o milost.
Pak po dlouhé době pocítil vděčnost, slepý stařec Ahasvér.

Obrázek uživatele kytka

Měření Země

Úvodní poznámka: 

Fandom jsem si bez dovolení zapůjčila od mila_jj. Doufám, že se nebude zlobit.

Drabble: 

Za letního slunovratu v slavném městě Syéné
Moudrý Správce statisíců svitků
Hloubavě hledí do hlubin studny
Kde se ve vodní hladině Helios zhlíží
Přesně v pravé poledne.

Pět tisíc stádií ze Syéné.
Pět tisíc stádií do Alexandrie.
Jdou karavany tou pouští.

Za letního slunovratu v slavné Alexandrii
Moudrý Správce statisíců svitků
Paprsky Slunce pečlivě pozoruje
Délku stínu starého sloupu z mramoru
provázkem poměřuje.

Na papyrus si pisátkem poznamená
Tajemné klikiháky, kruhy a kouzla
Přemýšlí, počítá, pod vousy si brumlá
Jak kouli zemskou čísly spoutá.
Eratosthénés z Kyréné.

Dvě stě padesát tisíc stádií
Kolem celé koule zemské
Jdou karavany tou pouští.

Závěrečná poznámka: 

Eratosthénés z Kyréné provedl ve 3. století př. n. l. v Egyptě měření, na jehož základě vypočítal obvod Zeměkoule. Věděl, že v Syéné (dnes Asuán) dopadají v poledne o letním slunovratu sluneční paprsky až na dno hlubokých studní, Slunce je tedy přímo v nadhlavníku. Ve stejnou dobu změřil v Alexandrii vzdálené 5 000 stádií, jak moc šikmo dopadají paprsky Slunce tam a ze zaměřeného úhlu dopočítal obvod Země. Bohužel nevíme, jak přesně dlouhé bylo "jeho" stadium, ale výsledek, ke kterému dospěl, se pohybuje v rozmezí od 39 650 do 53 150 km, což je překvapivě blízko skutečnému obvodu Země (40 075 km).

Obrázek uživatele Dee

Apokalypsa na dvanácté

Drabble: 

Černé sluneční brýle sice nosil hlavně proto, že to bylo cool, ale v tuhle dobu se dokonce hodily prakticky.
„Dvanáctá hodina,“ zbystřil Crowley zničehonic a zatrnulo mu v zádech.
Azirafal, který seděl na lavičce náměstí hned vedle ďábla, pohlédl na hodinky.
„Ne, myslím jako přímo před námi.“
Azirafal zvedl oči a posunul si brýle po nose. Rozpáleným náměstíčkem se vlekla stařenka horoucně mávající holí s velikou nákupní taškou. S vrásčitých úst se jí řinul nepřetržitý proud nadávek na vše kolem.
„To vypadá skoro jako další apokalypsa. Ta je od vás?“ zeptal se Azirafal.
„Ne, ta bude od vás.“
„To zrovna.“

Obrázek uživatele may fowl

Přeháňka

Úvodní poznámka: 

O pár let předchází drabbleti Postupujte podle návodu.

Fandom: 
Drabble: 

„Klucí, neni kopat už trochu móc?“ protáhl váhavě Štígr. Postával se založenýma rukama za tlupou spolužáků, která držela v šachu tyčkovitého blonďáka, a právě rozbil partu i svou reputaci.
Tyčka dál ležel na linu a s těkavýma očima čekal, až obědová přestávka a s ní i déšť podrážek skončí.
Kanada zastavil kanadu ve vzduchu a potácivě se otočil na patě.
„Trochu moc?“ zamrkal, hlas mu přeskočil. S předstíranou nejistotou si změřil Tyčku a pak se rezolutně rozpřáhl ke kopanci.
„Klucí – “ začal zase Štígr, ale konečně zvonění ohlásilo poledne a klucí se rozutekli.
„Nechceš si kopnout, dokud ležím?“ žbleptl nevzrušeně Tyčka.

Závěrečná poznámka: 

Za inspiraci vděčím Filosofiářce a její dnešní hlášce "happening šikany".

Obrázek uživatele Locklear

Červnová středa

Fandom: 
Drabble: 

Nebyla to lehká doba, ale byli mladí a moc si to nebrali. Byli do sebe bláznivě zamilovaní, až je nic jiného nezajímalo. Každý bydlel v jiné vesnici, ale pravidelně se scházeli, vždy v pravé poledne u osamělého stromu na polích mezi jejich domovy.
Oba prožívali první lásku. Dlouhá povídání, stydlivé úsměvy, váhavé dotyky i první polibky. Společně těžké časy přečkají a pak už jim bude nádherně bez zbytečných starostí.
V tu červnovou středu ale nepřišla. Ani další den. Ani nikdy jindy. Přesto ta místa později zase navštěvoval. Chvíli počkal u starého stromu a pak pokračoval dál, až k lidickému památníku.

Obrázek uživatele Blanca

Polední

Drabble: 

"...musíš tam být přesně, jinak ti nic neukážu!" mámil na ní desetiletý Peregrin slib.
"No, ale když já nevím..." Laureen se nejistě houpala na bříškách nohou, oči zabodnuté do země.
"Tak chceš ji vidět, nebo ne?" naoko se urazil
"...to víš, že chci. Budu tam," kývla rychle a odběhla.

Druhý den na ni čekal na smluveném místě; obrázek malého gentlemana - v ruce kytičku prvních sněženek, kterou ji chtěl potěšit.

Hodiny na věži kostela začaly odbíjet.
Nepřišla.

Malá Laureen polykala slzy. Kdo mohl tušit, že dnes přijede na oběd babička a ona bude muset celou dobu sedět u stolu jako dáma...

Závěrečná poznámka: 

(ano, je to příběh z doby, kdy byl Peregrin malý chlapeček a Laureen malá holčička a kamarádili spolu :D )

Bomba

Fandom: 
Drabble: 

"Co si jako myslíš, že děláš?"
"Snažím se zneškodnit tuhle bombu."
"Už jsi to někdy dělal?"
"Ne, ale viděl jsem spoustu filmů, kde zneškodňovali bomby."
"A ty si vážně myslíš, že podle filmu to bude fungovat?"
"Ano, jinou možnost nemáme, pakliže se ti nepodaří rozkopnout dveře..."
"No dobře," řekl mladík a zhroutil se na pelest. Pokud se jim nepodaří zneškodnit bombu do pravého poledne, vylétne s nimi do povětří i tahle kobka.
Kdo ví, kde vlastně jsou. Někde v poušti. Možná je lepší zemřít při výbuchu než pomalou smrtí žízní.
"Červený nebo modrý?"
"To se ptáš mě?"
"Ano."
"Tak červený."

Závěrečná poznámka: 

Kdo ví, jestli cvaknul správný kablík. Sama nevím, jak bych pokračovala, takže to nechte fantazii...

Obrázek uživatele Mia

Nepřišel

Drabble: 

Leandros se nespokojeně ošil a otřel si z čela pot. Bylo pravé poledne, slunce pražilo a nad dlažebními kostkami malého Budapešťského náměstíčka se tetelil vzduch. András po jeho boku vypadal vyrovnaně, dokonce se lehce usmíval.
„Ehm, dědo?“
„Ano?“
„Seš si jistý, že přijde?“
„Když nepřijde, zneuctí tím můj návrh a upadne tak v nemilost se všemi následovníky. Musí přijít. A on to ví. Jinak je budeme moct zabít na potkání.“
„Ehm, dědo, víš, že je to upír?“
Nastala chvíle naprostého ticha, během které Andrásovi nejdříve cukl jeden koutek, a pak se jeho ústa roztáhla do lišáckého úsměvu. Hodiny odbily poledne.

Obrázek uživatele Aveva

V pravé poledne

Úvodní poznámka: 
Další strip bez nároku na bodík.
Fandom: 
Závěrečná poznámka: 
OT: Ostatně soudím, že Julie by to měla někam strčit ;o)

Biorytmy

Fandom: 
Drabble: 

„Myslíš, že existuje chvíle, která je na některé věci vhodnější než jiná?“ zafilozofoval si Lukáš jednou mezi hodinami před kamarády.

„No záleží na tom, co se chystáš dělat,“ přidal se do debaty Martin.

„Třeba teď bude vhodnější mlčet, neboť nám přestávka právě skončila a nerad bych šel k tabuli počítat vzorový příklad,“ odvětil Honza.

„A zkusili jste se někdy řídit podle biorytmů?“ pokračoval v debatě po cvičení Lukáš.

„Myslíš podle těch blábolů, co o nich píšou v ženských časopisech?“

„Ty čteš ženské časopisy? No nekecej.“

„Ale ne, nečtu. Ale třeba v pravé poledne bych řekl, že je úplně nejlepší obědvat.“

Obrázek uživatele Envy

Přidej!

Drabble: 

"Přidej Miku! Přidej!"
"Prosím. Tě. Můžeš. Mi. Laskavě. Vysvět-lit. Proč. Se. Takhle. Ženeme. Jak. Nějací. Potre-fení. Blázni?" Kouskuju při běhu slova. Kam sakra Erwin tak spěchá.
"Nestěžuj si a poběž, musíme tam být přesně v čas." Usměje se na mě. Usmívat se, to jí jde, ale aby mi někdy něco vysvětlila, to ne.
Zatočíme kolem dalšího skalního výstupku a k mému překvapení vběhneme do městečka. Chci už zastavit, ale Erwin mě chytne za ruku a táhne mě dál. Rozhlíží se po městě a nakonec mě zatáhne do jedné budovy.
"Uf, tak jsme to přesně stihli."
"Co?"
"Polední slevu na oběd."

Závěrečná poznámka: 

Opět Erwin a Mike. Zjišťuji, že se mi na mně již známé postavy se mi píše líp. A, ehm, Erwin moc neřešte, ona je divná... Byla tak vymyšlena.

Obrázek uživatele Marek

Bitva vs. Jídlo

Úvodní poznámka: 

Teda, téma jsou den ode dne hloupější a hloupější. Už ani vtipné věci mne nenapadají. Chci to už jen přežít. A nebo téma, na kterém se dá vyřádit. Třeba... Ohnivá oblaka!

Drabble: 

„Doba k obědu a tady není ani noha!“ znejistěl jsem uprostřed vylidněného Staroměstského náměstí.
„Temný proroku! Ihned se vzdej!“ ozvalo se z ampliónu, který byl přidělaný pod orlojem.
„Co? Ale já jsem pan Hodný!“ zakřičel jsem do ticha.
„Opakuji! Vzdej se, sic tě stihne trest božího posla!“
„Sic? On vážně řekl sic?“ začal jsem se usmívat.
„Vzdej…“ stihl přístroj prohlásit, než jsem ho ustřelil.
„Pravé poledne, je čas klidu,“ poznamenal jsem do nastalého ticha. „A taky jídla!“ Vzpomněl jsem si na hlad. Přeci, strava je základ života. Já to musím vědět!
Toho dne, mne žádný trest kromě předraženého Twisteru nestihl.

Neviditelný fandom: 
Divocí a zlí
Obrázek uživatele Lunkvil

U studánky

Drabble: 

Legenda praví, že v pravé poledne člověk může za určitých podmínek potkat sám sebe, stane se to ale jen lidem vyvoleným.

Slunce stálo vysoko nad hlavou, když se chlapec sehnul ke studánce. Než donesl doušek k ústům, všiml si, že kola na hladině ztuhla a přestala se šířit. Rozhlédl se. Nikde se nepohnulo stéblo. Snad i krahujec na obloze zmrznul uprostřed letu.
Podíval se zpátky. Ve studánce se zřetelně rýsovala zjizvená tvář.
Zamrkal a vše se dalo zase do pohybu.
Duny legendu neznal, proto se vrátil ke kozám a ani nevzpomněl na stín, který prve hrozivě vykukoval zpoza zjizveného obličeje.

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že autorka a (předpokládám) držitelka práv, paní Le Guin, můj pokus přenese přes srdce, přestože nemá ráda fanfiction (nebo na něj aspoň nepřijde).

Obrázek uživatele Amy

Everything Ends Eventually

Fandom: 
Drabble: 

Tik tak...

Prokletím i požehnáním pánů času je, že vyloženě cítí čas. Vidí vše, co bylo, je i bude.

(všechno co mohlo být)

(nejen) Z tohoto důvodu Doktor neustále utíká. Vnímat čas jeho očima znamená vědět, že vás dřív nebo později dožene.

(třeba za milion let, za tři sekundy... a nebo zítra v pravé poledne)

Brzy zemřu, uvědomuje si Doktor chaoticky a přesto se nedokáže zastavit. Nemůže, protože zastavit se by znamenalo si přiznat pravdu. A on si není jistý, jestli jí dokáže čelit.

(teď nebo kdykoliv)

Tak utíká dál. A čas se nelítostně žene v jeho stopách.

Tik tak...

Obrázek uživatele Stevko

Termín

Úvodní poznámka: 

Zasa BJB. Je ich už mnoho.

Drabble: 

„Termíny na skúšky už sú vypísané, zajtra od obeda sa na nich môžete prihlasovať.”
Týmito slovami ukončil vyučujúci prednášku a študenti sa začali hrnúť ku dverám z miestnosti. Náš protagonista počkal, kým najväčší nápor na dvere opadne a vyšiel tiež. Zamieril do počítačovej študovne, kde si v študijnom informačnom systéme zobrazil termíny skúšok daného predmetu. Skutočne tam boli, ale ich počet bol najmenší možný. Krátky zoznam ukazoval tri termíny s možnosťou prihlásenia sa od nasledujúceho dňa, presne od poludnia. Skontroloval dátumy. Samozrejme. Dva z termínov kolidovali so skúškami z niekoľkých ďalších povinných predmetov. Snáď bude mať zajtra na poludnie šťastie.

Obrázek uživatele Quiquilla

Potrhaná

Fandom: 
Drabble: 

I přesto, že se blížilo poledne, byl les stále hustý a temný. Mohutné koruny stromů vpouštěly dovnitř jen minimum slunečních paprsků. Okolím se nesl nepříjemný chladný a vlhký pach, který byl pro tohle místo typický.
Marie tiše sesedla z koně. Opatrně proběhla mezi stromy a přebrodila široký potok.
Naštěstí věděla kde hledat.
Pod několika keři tam leželo bezvládné zmučené tělo.
Marie se k dívce mlčky sklonila a podepřela jí hlavu. Do úst jí postupně nalila připravený lektvar.
Z koženého pouzdra vytáhla zdobenou dýku a přiložila ji k dívčiným ústům.
Po chvíli se ostří nože zamlžilo. Marie se usmála.
Přežije to.

Obrázek uživatele Charlie

Do Španělska

Fandom: 
Drabble: 

Na molu se v pravé poledne strhl poprask, když jednu mladou dámu a dva mladíky nepustili na loď, protože neměli lístky.
"Podvodníci, slíbili jste mi cestu do Španělska! Dala jsem vám všechno, abych se tam dostala!" spustila dívka, pak jí do očí vhrkly slzy.
"Co jen budu dělat, tak daleko od domova..."
Námořníka se jí zželelo. Oba kriminálníky prohledal a našel hrst penízků. Normálně by to na lístek nestačilo, ale v tomhle případě se rozhodl přivřít oko. Slečna pokračovala na palubu.
O chvíli později se otevřelo jedno kajutní okénko a do vody žbluňkl konec provazu. Loď poveze dva pasažéry navíc.

Obrázek uživatele Profesor

Modlitba před jídlem

Úvodní poznámka: 

Téměř podle skutečné události. Znám člověka, který to vážně umí.

Drabble: 

„Anděl Páně zvěstoval Panně Marii,“ ujal se Daniel von Drak modlitby před jídlem. Oba přítomní kolegové a starý muž v modrém svetru následovali jeho příkladu. Z talířů před nimi stoupal kouř s vůní svíčkové.
„Pane, prosíme, požehnej pokrmy, kterých budeme požívati. Dobrou chuť. Amen,“ zakončil Daniel. S dychtivým výrazem ve tváři sáhl po příboru. Starý muž se nepatrně zamračil.
„Danieli Jiří,“ oslovil vnuka.
„Ano dědečku?“
„Nezdá se ti, že jsi něco vynechal?“ napomínal děda Daniela.
„Nemyslím,“ odporoval mu ten. „Příbor máme všichni.“
Jaroslav L. se rozesmál.
„Víš, Danieli,“ vyrazil ze sebe. „Jedině ty dokážeš zkrátit Anděl Páně na třicet vteřin!“

Obrázek uživatele Ness

Oddych

Drabble: 

Je poledne. Od azurového oceánu fouká příjemný větřík za tichého šumění vln a sluneční paprsky hřejí a odráží se od bílého písku do bujného listoví palem.
Štíhlou postavou s bujnými vnady bezchybně vyplňuji plavky velikosti třicet šest, zatímco mi pohledný domorodý barman s pekáčem svalů na břiše podává vychlazený drink, aby mi se zářivým úsměvem vzápětí začal příjemnou masáží natírat záda olejem. Do podmanivé vůně kokosu a příjemně nahořklé chuti Tequila Sunrise se jemně míchá podtón halušek… Počkat, halušek?!
„Nespi,“ drbne do mě kamarádka a já málem skončím nosem v talíři, „musíme zpátky do práce, za chvíli končí obědová pauza.“

Závěrečná poznámka: 

A/N: A dneska bylo obzvlášť hnusně a pršelo a vůbec, já do tohohle denního snění chci zpátky!

Neviditelný fandom: 
Krutá realita

Nepochopená móda

Úvodní poznámka: 

Upozorňuji na přítomnost několika vulgárních výrazů :)

Fandom: 
Drabble: 

"Jen sem poď, ty kryso zbabělá, natrhnu ti prdel!"
"Ty mně? Ty mně že natrhneš prdel?! Ty se ani nepoškrábeš na svojí vlastní, prašivej kydači stájí!"
Slunce stálo vysoko na obloze. Frank Ujeloteč a Vlastimír Ploskonožka stáli naproti sobě na návsi a hleděli si do očí. Frank třímal v ruce vidle, Vlastimír hrdě držel pohrabáč; kolty nebyly v okolí k dostání.
"Co myslíš, pustí se do sebe?" odehnal Záviš líně kloboukem pár much.
"Řekla bych, že ne; hlavně aby tu neudělali nějaký binec, kdo by to pak uklízel?"
"Stejně je to podivná móda. Co mají všichni s tím pravým polednem?"

Závěrečná poznámka: 

Říše, nad kterou slunce nezapadá

Fandom: 
Drabble: 

Rod, který po dlouhém čekání a s velikým úsilím dosáhl moci, o níž se jiným ani nesnilo.
Císařská koruna, několik království, rozsáhlé země. Veliká říše v zámoří s nesčetnými poklady.
Rod tak vznešený, že uzavírá sňatky téměř jen s příbuznými.
Jeho sláva dosáhla zenitu. Avšak nebe není úplně jasné.
Velký mrak v sousedství. Francie, věčný nepřítel.
Druhý, malý, ale nepřehlédnutelný. Vzdorovité Nizozemí.
Třetí. Nepokořená Gloriana a její korzáři.
Temné mraky na obzoru. Turci v uherském království, odbojné Sedmihradsko.
Záře vrhá stíny. Kastilie zbídačelá kontribucemi a odvody, upadající města, všemocná inkvizice.
Mračna se zvolna sbírají. Blíží se bouře, počátek nevyhnutelného sestupu.

Závěrečná poznámka: 

Gloriana = alžbětinská Anglie a její panovnice.

V nepravé poledne

Fandom: 
Drabble: 

Tu jarní neděli ve vesnici všichni zasedli ke svým obědům, aniž by tušili nebezpečí. Malá, hnědá, tváře divé, plížila se mezi domy a nahlížela do oken. Občas se podívala do sešitu, který třímala (měl mimochodem na deskách nápis „polední menu“) a něco si pod vousy zamumlala. „Tady. Mařenka: pět let, 20 kg, ječí a odmlouvá … nebo raději tohle? Jeníček: šest let, 30 kg … hm, to vypadá slibně … pere se a říká sprostá slova.“
Z rukávů se vysunuly kostnaté pařáty a natáhly se do jednoho z otevřených oken.
Na věži kostela odbila jedna hodina.
„Zatracenej časovej posun,“ vyjekla polednice a zmizela.

Obrázek uživatele Tess

Nečekaný bonus

Drabble: 

Běželi, seč jim síly stačily. Měli zpoždění, jazyky na vestě a vesty propocené skrz naskrz. Slunce nad hlavami pálilo. Cesta, jako naschvál, začala stoupat.
„Rychleji, už máme jen půl hodinu,“ popoháněl je Mathew. Pohledem zkontroloval masivní titanové hodinky.
Času bylo na dosažení cíle opravdu málo.
„Fakt?“ vytáhl Rob svůj tikající strojek, který byl zdrojem častého posměchu – nejenže měl prasklé sklíčko, ale trpěl také růžovým řemínkem.
„Kecáš. Nemáš tam letní?“ Rob si zkoumavě přitáhl Mattovo zápěstí.
Kdosi vzadu si odfrkl.
„Prosím tě, je tři měsíce po konci světa. Kdo má ještě na hodinkách letní čas?“
„On!“
Na vzdálené věži odbilo poledne.

Cesta

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Loučení

Drabble: 

Pravé poledne. Vedro k padnutí.
Ráif se ploužil po poušti, za sebou vedl velblouda, který nesl sudy s vodou. Nikde žádný stín, kde by se mohl schovat před nemilosrdným sluncem. Tak prostě šel.
Nevěděl, kam jít, neměl žádný plán a tak jen cestoval od oázy k oáze a hledal cokoliv, co by se vymykalo. Jenže všude to bylo stejné. Lidé uctívající boha, který požaduje nesmyslné, mnohdy kruté dary. Beznaděj už dávno vystřídala rezignace. Byl jen dalším poutníkem na Poušti.
Ploužil se dál s vědomím vlastní nikdy nekončící cesty, a i když už nebylo pravé poledne, pořád bylo vedro k padnutí.

Stránky

-A A +A