Omlouvám se, je to laciný, ale nabízelo se to...
„No, já tu marjánu nemusím,“ namítal Doktor. „Mám po ní vždycky paranoiu.“
„Po týhle mít nebudeš,“ lákal ho Jack Harkness. „To je kvalitní matroš.“
„Tak dobře, ale jen čouda.“
Doktor potáhl. Stěny základny Tochwoodu se rozechvěly. Dveře všech cel se otevřely a Weevils vyběhli ven, proběhli místností a mířili dál, zjevně do města. Tardis zelenožlutě světélkovala. Vzduchem začaly plout akvarijní rybičky. Zjevil se Ianto v nadživotní velikosti, hlavou dolů balancoval na jedné ruce a druhou si rozepínal poklopec.
„Do háje, tahle várka má ale grády,“ vydechl Jack. Pak se podíval na krabičku a strnul.
Omylem Doktorovi ubalil Gwenin mátový čaj.