Torchwood

Sci-fi seriál. Spin-off seriálu BBC Doctor Who. Více viz CSFD.

Obrázek uživatele Anne

Výlet

Podporuji projekt Podporujeme české Švýcarsko, evropskou excelentní destinaci – EDEN. Text sms zní DMS EDEN a posílá se na číslo 87 777.
Fandom: Torchwood
Přístupnost: pro všechny, asi

Fandom: 
Obrázek uživatele Iantouch

Počítání oveček

Přístupnost: 12+
Pár: Jack/Ianto slash
Podporovaná organizace: Podkrušnohorský zoopark Chomutovhref>

Získané finanční prostředky budou použity na krmivo a péči o chované druhy zvířat v zooparku. A jelikož jsem hrdý Velšan, rozhodl jsem se podpořit ovečky, kterým ještě žádná DMSka nepřišla. Narozdíl od tuleně a medvěda, kteří mají už 10 a 11. Takže pokud máte rádi ovce a pokud jste se pobavili, posílejte DMS ve tvaru DMS PZOO OVCE na telefonní číslo 87 777.

Fandom: 
Obrázek uživatele Iantouch

Kvalitní materiál

Dlouho jsem váhal, ale nakonec jsem vybral tohle. Bylo to možná proto, že z hlediska komentářů je nedoceněné, nevím. A nebo prostě proto, že jako jedno z mála nevyvolává záchvat smíchu. Jo, dělám si srandu z věcí, které jsou pro mě důležité, abych si to nemusel přiznat. To ale dělá spousta lidí.
Mám k tomuhle drabble vztah. Je dobře napsané, alespoň si to myslím. A má pro mě osobní význam. Tak mi snad odpustíte, že je to trošku explicitnější slash.

Rozepínání Iantova saka bylo pro Jacka důvěrně známým pohybem. Přesto si neodpustil pohladit ho po ramenou. Hladká vlna kapitána naplňovala klidem.
Kravata byla hedvábná. Když ji rozvazoval, chladivě klouzala v prstech. Otřel ji Iantovi o tvář. Velšan se usmál. Potichu zavrněl.
Jack přistoupil blíž, zajel rukama mezi vestu a košili. Temně rudý rayon zadního dílu mazlivě sklouzl po hřbetech, švýcarská bavlna suše a hřejivě ulpěla v dlaních.
Přezka opasku z italské kůže tlumeně cinkla o podlahu.
Pár vteřin ticha, elektrizující napětí. Přitiskli se k sobě, políbili se.
„Tohle je teprve kvalitní materiál,“ zavrčel Jack a zaryl nehty do Iantova zadku.

Obrázek uživatele Iantouch

Fortune Teller

Tak já to tady balím. Bylo to fajn, mám vás rád, jdu se zas pokoušet o skutečnej život.

Bylo třicátého dubna. Pobledlý mladík vyhlédl z okna, vzdychl, zavřel notebook a polkl poslední doušek espressa. Natáhl si sako, srovnal kravatu.
Cesta se zdá dlouhá, když nevíte, kam jdete. Sledoval obraz děvčátka s očima plnýma záhad.
Nakonec ji našel.
„Čekala jsem tě,“ řekla a položila na stůl tarotovou kartu.
„Ty víš, kdo jsem?“
„Hledáš Kapitána,“ řekla. Muž na kartě měl Jackův obličej. „Strávil jsi s ním měsíc. Ale nebyl jsi s ním.“
„V podstatě.“
Dívka otočila další kartu: Marnost. Mladík si povolil kravatu.
„Jak jinak,“ hlesl a polkl slzu.
„Mám pro tebe ještě jednu,“ pronesla s úsměvem.
Podala mu Naději.

Obrázek uživatele Iantouch

Osvědčené není třeba měnit

Varování: Homoerotické čtení na neděli. (BDSM slash 15+)

Ianto si povolil kravatu. Sundal ji, aniž by ji byl rozvázal, a jako smyčku navlékl kolem Jackova krku. Utáhl ji. Těsně, velice těsně. Kromě tohoto obojku a pout už na sobě kapitán neměl nic.
„Na kolena,“ pronesl pan Jones pevným hlasem.
Jack zaváhal.
„Něco jsem snad řekl,“ procedil Ianto mezi zuby a trhl kravatou dolů.
„Jak si přejete, pane.“
„Teď mi olízej boty, otroku!“ přikázal Velšan a věnoval významný pohled zabláceným polobotkám.
Harkness se potměšile ušklíbl.
Ianto vyprskl smíchy.
„Já na tohle nemám, Jacku!“ řehtal se.
„Tebe to nevzrušuje?“ podivil se Jack.
„Možná,“ zamyslel se Ianto, „Kdyby to bylo obráceně...“

Fandom: 
Obrázek uživatele Solast

Luční tíseň

"Gwen, a co tahle s těmi žlutými sluníčky? Ta vypadá pěkně."
"Jacku, heřmánek znamená, že už ho nikdy nechceš vidět. Nemůžeš přece jen tak urvat první trs, který uvidíš."
"Hm, tak to ne. A tahleta načervenalá?"
"Mateřídouška. Ta se dává, když chceš někomu říct, že tě zklamal."
"Tak už vůbec ne. A co támhlety malé bíle, s růžovými ďubkami?"
"Hloh, ten znamená pohrdání."
"Ty mi to snad děláš schválně. To venku neroste jediná, která se nedá vyložit špatně?"
Gwen se zamyslela.
"Víš co, Jacku? Stav se cestou zpátky v květinářství a kup mu červený karafiát. Ten je jako srdečné poděkování."

Fandom: 
Obrázek uživatele Iantouch

Červený karafiát a vláček

„Nekuř mi v tom kabátě, Ianto,“ štěkl Jack.
Sundal jsem jeho kabát a šel si zapálit na plácek u centra. Vůbec netuším, kde se mi v klopě saka vzal červený karafiát. Pravděpodobně propadl riftem. Neřešil jsem to a klidně si pokuřoval.
Přikvačila ke mně jakási zrzavá ženská. Nakonec byla docela pohledná - správné tvary na správných místech - vypadala ovšem, že mě chce zabít. Místo toho si jenom řekla o cigáro.
Slovo dalo slovo, pozval jsem ji na drink. Můj stupeň naštvanosti na Jacka dosáhl kritické úrovně. Vzal jsem ji k sobě. Proč proboha na sobě měla modrý trenýrky s červeným vláčkem?!

Obrázek uživatele Lyta

Červený karafiát a vláček

Slíbil mi galaxie. Kam mě vzal? Do Cardiffu jednadvacátého století, prý musí natankovat. Tím mě parádně naštval. Šla jsem se cournout. Před Millenium centrem kousek od TARDIS jsem ho uviděla. Měl perfektně střižený oblek, v klopě saka červený karafiát. Pokuřoval.

Můj stupeň naštvanosti na Doctora dosáhl kritické úrovně, takže jsem ho poprosila o cigaretu. Začali jsme se bavit. Řekl, že je mu kosa, šéf mu nepůjčil kabát. Postěžovala jsem si na Cardiff. Prohlásil, že Cardiff není tak špatný a že mi ukáže svou oblíbenou hospodu.

Víno.

Mlha.

Měl prima byt.

Proč jsem si vzala Doctorovo modrý trenýrky s červeným vláčkem?

Obrázek uživatele Solast

V utajení

Vysílačkou se ozval Ianto: "Jacku, musíš dovnitř a odvést jejich pozornost."
"Fajn," Jack se zhluboka nadechl a vstoupil. V hledišti seděly tři dámy.
"Dobrý den. A kdo jste vy?"
"Kapitán Jack Harkness."
"Těší nás váš zájem o naši hru. Umíte zpívat?"
Jack se zarděl. Taková urážka.
"Jistě."
"Mohl byste nám něco zapět?"
Jack nasadil svůj sexy úsměv #42 a spustil:
You must remember this
A kiss is just a kiss, a sigh is just a sigh
The fundamental things apply
As time goes by

Dámy v komisi jednohlasně vzdychly a omdlely. Pak zašuměla vysílačka: "Neříkali jsme, že je máš omráčit!"

Fandom: 
Obrázek uživatele Iantouch

(Ne)zpívej!

Sedli do auta.
„Netřískej tak těmi dveřmi, Jacku,“ zasyčel Ianto od volantu Audi.
„Pardon.“
„A připoutej se,“ dodal.
„Nemůžu umřít, pamatuješ?“
„Ale rozbít přední sklo mi můžeš.“
„Pojedeme dlouho?“
„Asi dvě hodiny, proč?“
„Pustím si muziku,“ odvětil bezelstně Harkness a zapojil transmitter. Pak společně s přehrávačem spustil: „Uptown girl, She's been living in her uptown world!
Ianto obrátil oči v sloup. Tři minuty skladby se zdály nekonečné. Následovala You’re so vain.
I had some dreams they were clouds in my coffee... No ták, zpívej!“
Pan Jones zajel na odpočívadlo. Zastavil vůz.
Jack se nadšeně zazubil: „Sex na parkovišti?“
„Ne. Vystupuješ.“

Fandom: 
Obrázek uživatele Iantouch

Univerzální dárce

Celkově vzato, práce pro Torchwood nepatří zrovna k těm bezpečným. Dokonce koluje historka, že zmíníte-li Torchwood, odmítnou s vámi uzavřít pojistku. Se smrtí se počítá, těžká zranění jsou častá, středně těžká velmi častá a s těmi lehkými se naučíte žít.
O něčem podobném přemítal Ianto sedě na ošetřovně, odevzdávaje pravidelný půllitr krve. Bude-li potřeba transfuze, Torchwood je připraven.
Doktor Harper s úšklebkem nadepsal konzervu.
„Mám nulu negativní, to jsem univerzální dárce, že?“ ujišťoval se pan Jones.
„Jo.“
„Mít v sobě kousek Ianta? Lákavé...“ vložil se do toho Jack.
Owen otráveně utrousil: „Myslim, že v tomhle ohledu už jste pokrevní bratři.“

Fandom: 
Obrázek uživatele Iantouch

Po tenkém ledě

Varování: Je to trošičku vulgární a cynické, tak se nelekněte.

Mít vztah se šéfem byla dvojsečná zbraň, to Ianto věděl dobře. Jack Harkness se (pokud pomineme nepochopitelnou auru úžasnosti) totiž většinu času choval jako sebestředný idiot. Ianto z něj míval pocit, že netuší, co dělá a proč to dělá, ale hlavní je, že u toho vypadá sexy.
Vstupovat s Jackem do konfliktů bylo tedy poněkud ošemetné. Jako jeho milenec měl Ianto pocit, že by ho sem tam mohl upozornit na to, že něco dělá špatně. Jako podřízený nabýval dojmu, že má držet hubu.
Byla to chůze po tenkém ledě. Doslova. Zachránit si život často znamenalo prostě lehnout a roztáhnout nohy.

Fandom: 
Obrázek uživatele Solast

Únava materiálu

Jack a Ianto stáli u kovové skříňky na zdi. Jack se hrabal v krabici se součástkami, zatímco mu Ianto přes rameno svítil příruční svítilnou.
"Ianto, co třeba tahle?"
"Ta určitě ne. Má úplně jiné zapojení."
"A tahle?" Jack podal další.
"Ukaž. Ta je vyhořelá."
"Aha. A tahle?"
"Ta vypadá nadějně. Zkusím ji," zaradoval se Ianto a podal baterku Jackovi.
"Hmm, ta tvoje baterka je taková dlouhá, kulatá a rovná," rozněžnil se Jack, "mimochodem, jak jsi dokázal vyhodit kávovarem elektřinu na celé základně?"
"Jacku, chutná ti moje presso?"
"Samozřejmě!"
"Tak si nestěžuj, že funguje až ta šedesátá pojistka, co jsme zkusili!"

Fandom: 
Obrázek uživatele Iantouch

Není úniku

Jack v poslední vteřině stáhl Ianta za rukáv. Přirazil ho ke zdi.
„Tohle bylo o fous,“ zašeptal, když konečně popadl dech.
„To teda. Málem nás dostaly.“
Chvíli stáli, báli se pohnout. Velšan nenápadně nahlédl za roh. Vzduch se zdál čistý. Přeběhli na druhou stranu ulice.
„Sakra,“ zasyčel Jack, „Támhle!“
Byly tam. Zrzka v kostkované sukni vykoukla zpoza foťáku. Hnědovláska se zatvářila nebezpečně.
„Sledují tě,“ řekl Jack.
„Spíš tebe,“ ohradil se Ianto, „Na mně není nic zajímavého. “
„Mně připadáš velice zajímavý,“ zašeptal provokativně Jack.
Políbili se. Dívky nadšeně zavřeštěly.
Ianto zamumlal Jackovi do rtů: „Mam pocit, že sledují nás oba.“

Fandom: 
Obrázek uživatele Iantouch

Chybějící židle

Seděl uprostřed pokoje. Slzy dopadaly na podlahu mezi polobotkami v obrovských temnošedých kapkách. Nad hlavou se houpala oprátka. Nic nemělo smysl. Lisa byla mrtvá, jeho uvolnili ze služby. Takhle to přece nemůže skončit!
Zastrčil židli zpátky ke stolu.

Jeho šéf byl mrtvý. Tentokrát to vypadalo opravdově. Uklidil v kanceláři. Sevřel v náručí kabát. Přivoněl k němu. Chtěl plakat, ale nešlo to. Srovnal papíry. Na okamžik si myslel, že Jacka zahlédl. Takhle to přece nemůže skončit!
Zastrčil židli zpátky ke stolu.

Umíral. Bylo pozdě: Už se nadechl.
„Miluju tě,“ zašeptal.
Ještě ne! Takhle to přece nemůže skončit!
V místnosti chyběla židle.

Fandom: 
Obrázek uživatele Iantouch

Záhadná šedesátá

Ložnici bytu pana Jonese osvětloval jen deštěm zamlžený jas pouliční lampy. Jack ležel rozvalený na posteli s hlavou opřenou o Iantovu hruď. Nohy mu visely přes pelest. Krev na košili ještě nestačila zaschnout. Velšan milence hladil po vlasech.
„Pětistá osmdesátá první?“
„Snažil jsem se zneškodnit bombu. Nebyl to červený drát,“ zasmál se Harkness.
„Hmm, čtyřstá třicátá osmá?“
„Pád do čtyřicet metrů hluboké studny. Ten chlap neměl smysl pro humor.“
Ianto se zavrtěl.
„Co šedesátá?“
„Nevzpomínám si.“
„Před chvílí ses chlubil, že si pamatuješ všechny.“
„Tahle mi nějak vypadla,“ zalhal Jack.
O tom incidentu v chrámu bohyně Kastratie Ianto vědět nemusí.

Fandom: 
Obrázek uživatele Iantouch

Víkend páně Jonese

Téma: Perpetuum mobile

Poznámka: Omlouvám se čtenářům, je to BJB jak sviňa, ale až to dočtete, tak snad pochopíte.

Je deset večer. Dáváme si kafe.
„Aby v něm stála lžíce, Ianto.“
Končí film.
„Šel bych někam pařit,“ navrhne Jack.
„Teď?“ ptám se, ale už hledám na mapě podniky v okolí.
Pivo, pivo, pivo, panák Jacka, pivo.
„Jsem opilej, Jacku.“
„Dej si ještě jedno.“
Pivo.
Jdeme tancovat. Líbáme se v uličce za diskotékou. Jdu domů. Sám.
V pět ráno přichází Jack. Jsem ještě nalitej.
V poledne mu pomáhám do kabátu. Sedáme do auta. Mám kocovinu. Jack řídí, i když je jasný, že by nadejchal.
Vypadam nešťastně.
„Co je s tebou?“ zeptá se.
„Ale, snažim se vymyslet Perpetuum mobile.“
„Co?“
„Neřeš.“

Obrázek uživatele Iantouch

Kvalitní materiál

Varování: Homoerotické čtení na neděli. (Slash 15+ a oblekový fetiš)

Rozepínání Iantova saka bylo pro Jacka důvěrně známým pohybem. Přesto si neodpustil pohladit ho po ramenou. Hladká vlna kapitána naplňovala klidem.
Kravata byla hedvábná. Když ji rozvazoval, chladivě klouzala v prstech. Otřel ji Iantovi o tvář. Velšan se usmál. Potichu zavrněl.
Jack přistoupil blíž, zajel rukama mezi vestu a košili. Temně rudý rayon zadního dílu mazlivě sklouzl po hřbetech, švýcarská bavlna suše a hřejivě ulpěla v dlaních.
Přezka opasku z italské kůže tlumeně cinkla o podlahu.
Pár vteřin ticha, elektrizující napětí. Přitiskli se k sobě, políbili se.
„Tohle je teprve kvalitní materiál,“ zavrčel Jack a zaryl nehty do Iantova zadku.

Fandom: 
Obrázek uživatele Solast

Zavřeno z důvodu inventury!

Téma č.20: Nástup!

Jackův sytý hlas zaburácel po celé základně: "Zavírám všechny východy! Ianto, Owene, Gwen, Toshiko... Nástup!"
Tým stál v pozoru, pln očekávání.
"Ianto, vezmi si na starost veškeré zázemí a zasedačku, Owene, lékařský archiv a sklad, Toshiko, informační centrum, Gwen, odshora od trafiky. Zachovejte maximální koncentraci. Používejte vysílačky. Jdeme na to!"
Synchronizovaně se rozutekli, jako dobře promazaný hodinový stroj.
Za chvíli interkom zašuměl a ozval se Ianto, poněkud potěšený a pobavený: "Mám je! Byly u Jacka za stolem!"
Všem se ulevilo. Jen Jack si pomyslel, že by si příště měli s Iantem při hrátkách na stole v kanclu dávat větší pozor.

Fandom: 
Obrázek uživatele Doktor

Když Timelord šlukuje

Omlouvám se, je to laciný, ale nabízelo se to...

„No, já tu marjánu nemusím,“ namítal Doktor. „Mám po ní vždycky paranoiu.“

„Po týhle mít nebudeš,“ lákal ho Jack Harkness. „To je kvalitní matroš.“

„Tak dobře, ale jen čouda.“

Doktor potáhl. Stěny základny Tochwoodu se rozechvěly. Dveře všech cel se otevřely a Weevils vyběhli ven, proběhli místností a mířili dál, zjevně do města. Tardis zelenožlutě světélkovala. Vzduchem začaly plout akvarijní rybičky. Zjevil se Ianto v nadživotní velikosti, hlavou dolů balancoval na jedné ruce a druhou si rozepínal poklopec.

„Do háje, tahle várka má ale grády,“ vydechl Jack. Pak se podíval na krabičku a strnul.

Omylem Doktorovi ubalil Gwenin mátový čaj.

Obrázek uživatele Anne

Žijící mrtvola

Iantovi se to kecá. Workoholik jeden! Nepotřebuju žádnou energii, prý skvělý. Na rozdíl od něj jsem nikdy netrávil večery a noci v práci. Ušklíbl se při představě, jak zůstává přes noc s mrtvolou na pitevně. Raději mám živý ženský, pořádný pití a jídlo. Taky jsem to řek. Pche, to on tady zůstává s tou (hypoteticky) skoromrtvolou.
„Sarkasmus tě neopustil.“ poznamenal věcně Ianto.
„Hele, neumíš si představit, jaký to je být sám. Bát se zavřít oči kvůli tmě. Nemluv přede mnou o senzačnosti.“
„Taky se bojím tmy.“
„Bože! Vážně se tady žijící mrtvola vybavuje o svejch problémech se sekretářkou?! Potřebuju kafe!“

Fandom: 
Obrázek uživatele Iantouch

Někdy musí nastoupit i Jack

O Jacku Harknessovi by se dalo říct, že je mistrem improvizace. O svém citu pro záchranu situace tým přesvědčil mnohokrát. Stalo se to i tehdy, když v Cardiffu vypadla telefonní síť. Nefungovaly mobily, telefony ani plechovky s kouskem provázku, ale na rádiové vlny mimozemská buňka pozapomněla. Jack bez mrknutí oka zkombinoval zpětné zrcátko, vysílačku a několik metrů lepící pásky.
,Zabiju ho!‘ pomyslel si Ianto snaže se tuto příšernost zlikvidovat, ,Omlátím mu to o hlavu!‘
Lepidlo ze skla ne a ne dolů.
„Jacku?“ zahlásil do intercomu, „Nástup! Máš tady práci.“
Potom se škodolibě zasmál a hodil houbičku do kýble s jarem.

Fandom: 
Obrázek uživatele Iantouch

Iantovo okno

Oči prý oknem jsou do lidské duše,
já blázen v jeho se začínám topit.
Lahev jsem rychle vzal spásu svou tuše,
whisky si nalévám v touze se opít.

Ach jak je lahodná - a single malt!
Pomalu přestal bych sčítat si sklenice.
Pít ji jen po doušcích, jen žádný kvalt.
Tak se ti ubráním, ty zrádná opice.

V myšlenkách na kabát, šle, jeho tělo,
na to jak v přístavu v objetí moknem,
pil jsem a pil jsem víc, než by se mělo,
vzbudil se na zemi s totálním oknem.

Ach Jacku Harknessi, můj střede vesmíru!
Na tyhle sonety škoda je papíru.

Fandom: 
Obrázek uživatele Anne

Bez dětí a psů

AU, ale ne velké, neboť v Torchwoodu je možné vše, jen Russel T. Davies to nerespektuje.

„Co budeme dělat s dalším pterodaktylem?“
„Pojmenujeme ho a vypustíme na základně.“
„Ale je to samec. Aby jim základna nebyla malá.“
„Ianto, v čem se nevyznáš? Tak budeme mít pterodaktyly místo dítěte a psa, trochu to tu rozšířit můžeme.“
„To ta encyklopedie.“ pípl nesměle. „Jacku, kde budeš propříště shánět dítě? Budeme je vodit na procházku?“
„To byl dárek… Pokusy odložím. Procházky? Ianto, ty přece nerad budíš pozornost!“
„Já myslel, že by se lidi soustředili na pterodaktyly, ne na naše ruce a-
Má to háček. Příbuzenská plemenitba! Degeneracím se zabrání, pokud partneři nemají alespoň pět nebo šest generací žádné společné předky.“

A/N: Poslední informaci mám ze spicove.cz (hledala jsem na googlu), oni se z toho jednou zblázní! I máma má k tomu blízko (vzledem k hodinovým hovorům, kdo co provedl za zvěrstvo).

Fandom: 
Obrázek uživatele Rebelka

Malý dlouhověký problém

Poznámka: a) a b) jsem nepočítala jako slova. Jestli jsem měla, tak se omlouvám.

…téměř se mi zdá, že můj sexuální apetýt roste v přímé úměře s mým věkem.
Dnes ráno jsem si znepokojeně uvědomil, že jste patrně poslední bytost v dojezdové vzdálenosti, která:
a) se mnou ještě nespala
b) není můj příbuzný
Tímto se na Vás obracím s oficiální nabídkou nejlepšího sexu ve vesmíru, kterou, jak doufám, přijmete s radostným očekáváním.
S pozdravem
Jack Harkness
42. května 3000012

„Poslední?“ zasyčel Rimmer a zmačkal dopis do kuličky.
Lister a Kocour zašoupali nohama.
„No… však víš…"
„Samota je těžká…“
Rimmer si hlasitě odfrkl a v duchu doufal, že ten úchylák nebude dělat narážky na jeho tvrdé světlo.

Obrázek uživatele Iantouch

Příbuzenskou plemenitbu prostě nebrat

Byl večer. Ianto Jones se nudil na recepci. Všechno bylo uklizené, administrativa byla v pořádku. Zbytek týmu se flákal někde venku. Uvařil si kafe a prolistoval časopisy. Nuda. Chvíli se díval na Sex ve městě. Nuda. Nakonec prostě zapnul televizi.
Fernando, má lásko!
Gracielo!
Fernando, strýc Juan je mrtvý! Už nám nic nebrání se vzít!
Gracielo! Musím ti něco říct! Jsem tvůj bratr!

„Ianto! Musím ti něco říct! Jsem tvůj bratr!“ zopakoval parodicky Jack, který se znenadání objevil ve dveřích.
Ianto přepnul na Discovery Channel.
Nyní si objasníme pojem příbuzenská plemenitba.
Velšan významně protočil oči. Prašť jako uhoď. Podělaná televize.

Fandom: 
Obrázek uživatele Iantouch

Povídka pro pobavení

Pondělí. Práce. Potřebuju presso. Posnídat piroh. Pomaličku, polehoučku posadit. Peklo! ,Přirážej pomalu,‘ povídám, ,Pozor přece!‘ Prd. Pitomec. Polykám Panadol.
Protřídit poštu. Pondělní periodika. Penthouse? Pitevna, předpokládám.
Přivezli pizzu.
„Pojďte, prosím“ povídám. Podávám peníze.
Pálivé papričky pro pitomce. Pikantní pomsta. Paráda.
Presso.
Potom pterodaktyl. Průser. Parchant poletuje po přístavu. Plán? Polapit pomocí pochutin. Pitomí plachtící plazi. Pochutiny prošly. Paráda.
Presso pro partu.
Pak papírování. Proboha. Padesát protokolů. Presso, presso. Presso pro pitomce.
Později podvečerní procházka. Přístavní píseň, park. Předjaří. Pitomec pobíhá po parku. Paběrkuje prvosenky při pěšinách. Podává pugét.
„Promiň.“ Psí pohled.
Pusa, pohlazení. Polibek, pátrající prsty. Pouštím poslední petrklíč.
Pohádka.

Fandom: 
Obrázek uživatele Iantouch

Čistírny cardiffské

Jack Harkness neměl zrovna rozvinutý pud sebezáchovy. U chlapa, který nemůže umřít, to bylo docela pochopitelné. Ianto si zvykl rychle. Zpočátku vyhazoval jen prostřílená trička. Košile se snažil zašívat, pokud to šlo. Nakonec rezignoval i na ně. Nešlo ani tak o šití, ale ta krev! Neustálé čištění krvavých skvrn bylo nad jeho síly. Problémem ovšem zůstával kabát.
„To je krev?“ zeptala se paní v čistírně Cathedral Cleaners.
„Myslím, že spíš červené víno,“ zalhal profesionálně pan Jones.
„Na zádech?“
Ianto se výmluvně pousmál a vysvětlil: „Byl to hodně divoký večírek.“
Zmíněná čistírna zmizela ze seznamu. Přístě zkusí štěstí ve Clean Freaks.

Fandom: 
Obrázek uživatele Iantouch

Jak na pevné boky

„Víš kolik zaměstnanců Torchwoodu je potřeba na výměnu žárovky?“ zavtipkoval Ianto, když se stoje na otočné stoličce snažil vymontovat doslouživší zařízení.
Gwen, která ho držela za boky, se jenom zasmála. Ianto seskočil dolů a cvakl vypínačem.
„Hotovo,“ řekl a povytáhl obočí, „Děkuji za spolupráci.“
„Nikdy jsem si nevšimla, jak máš hezký zadek.“
„Cože?“
„No jak jsem stála za tebou, prostě… hezký zadek.“
Ianto se rozpačitě pousmál a poškrábal se na temeni.
„To bude ten tělocvik,“ zamumlal.
„Nějaké speciální cvičení?“
„Jo. Zeptej se Jacka.“
„Jacka? Proč Jacka?“ Vytřeštila oči a zapomněla dýchat. „Ne!“
„A já myslel, že už to vědí všichni.“

Fandom: 
Obrázek uživatele Iantouch

Co je psáno, to je dáno

Varování: Homoerotické čtení na neděli. (Slash 15+)

Dneska mi všechno padalo z ruky. Představoval jsem si Jacka, jak si mě přitáhne za kravatu, sváže mi s ní ruce a sprostě mě zneužije. Myslim, že u tohohle mi upadla houbička na nádobí. Ten hrnek jsem rozbil při představě, jak mě spoutává svými kšandami, aby mi to udělal pusou. Jestli to takhle půjde dál, začnou si o mně myslet, že jsem neschopný. Ještěže jsem zrovna nic nedržel, když mě napadlo, jaké by to bylo, kdyby se mi posadil na klín na pryčně dole v celách...

Jack zaklapl Iantův deník a chlípně se pousmál. Bude to brát jako písemnou žádost.

Fandom: 

Stránky

-A A +A