Bjørkhallen

Obrázek uživatele ioannina

Jistota

Fandom: 
Drabble: 

Kruhy Mezisvětí nejsou neprostupně oddělené.
Stejně tak, jako lze z našeho světa vstoupit do Ohně, Vody, Vzduchu a tak dál, je možné i projít například z Prázdnoty do Země.
Gildovním vozkům tato skutečnost způsobovala noční můry.
Každý z nich se totiž za cenu nesčetných obětí naučil znát svůj element. Věděli, kde je bezpečno, kde bývá naopak bytostí příliš, takže se stávají útočnými, kde hrozí průsaky... A drželi se svých cest doslova o život.
Ayre si troufl kamkoli. Zjistil, že když je nejhůř, může uniknout rozezleným bytostem do jiného kruhu.
Kdykoli otevřel takový průchod, cítil za sebou mocný, spásonosný tah Mandaly.

Obrázek uživatele ioannina

Návrat k základům

Fandom: 
Drabble: 

Ayre převzal z rukou mistra Josselina svou flétnu. Okamžitě ji přiložil ke rtům; chtěl vyzkoušet, jakou má barvu tónu a rozsah. Ale než stačil fouknout, mistr řekl: "Je nová."
Ayre oddálil nástroj od úst. Mírně se uklonil. Znovu se nadechl a velmi přesně zahrál nejjednodušší, nejzákladnější cvičení: tercie. Do-mi-sol, mi-sol-si, sol-si-re a zpět.
Mistr se spokojeně usmál.
Ayre pak strávil zbytek dne přetvářením solmizačních slabik do básničky. O slunci. To ho tady ve Francii fascinovalo nejvíc.
Donum mihi sole datum,
mihi soli singulo:
sollus sidus renovatus.

A úplně mimochodem přitom pochopil, jaký je rozdíl mezi čtvercovou a trojiční stavbou skladby.

Závěrečná poznámka: 

Věřím počítadlu, takže do-mi-sol, mi-sol-si, sol-si-re beru jako celkem tři slova.

Kdo dovede Ayreho básničku přeložit, má u mě malý, nevýznamný bodík.

Obrázek uživatele ioannina

Co do mě vložíš...

Fandom: 
Drabble: 

Mistr Josselin měl ve zvyku svěřit každému ze svých hudců flétnu. Na těch nástrojích nebylo nic zvláštního: všechny byly z dobrého hruškového dřeva, přesně vyvrtané, s anglickým prstokladem... a zcela nové. Měli na nich provádět technická cvičení.
Dřevěná flétna je jeden z nejchoulostivějších nástrojů. Musí se naolejovat. Rozehrávat postupně. S každým fouknutím vznikají v jejím těle drobné prasklinky, které dotvářejí její hlas. Nečistil ji hráč pravidelně? Nedofukoval přesně oktávy? Oblíbil si jen jednu dvě tóniny? Dřevo je tvárné, dřevo se člověku přizpůsobí...
Absolventi od mistra Josselina dostávali své cvičné flétny darem.
Aby sami slyšeli, kde má jejich technika tendenci selhávat.

Obrázek uživatele ioannina

Trio?

Fandom: 
Drabble: 

Skladbu pro absolventský koncert musel schválit mistr Josselin.
Nikdo nevyžadoval, aby hráli sólo. Mohli vytvořit duet, trio nebo kvarteto. Směli přibrat i renomovaného mistra, aby jim hrál doprovod. V Chansons nikdo neházel adeptům klacky pod nohy okatým způsobem.
Ayre a Jennifer zvolili sto let staré moteto.
Anglické. Na francouzské půdě docela drzost.
Ayre absolvoval s flétnou. Jennifer s violou da gamba. Potřebovali basso continuo.
Shodli se na loutně.
Mistr Josselin namítal, že loutna je na toto obsazení příliš slabá.
Nevzdali se jí. Posílili její hlas magicky.

Při koncertu se rozezvučely i kameny hradu.
A v okolních vsích zvoněním zažehnávali zemětřesení.

Obrázek uživatele ioannina

Repetice

Fandom: 
Drabble: 

Chansonský mistr písní seděl u cembala a vzpomínal na Ayreho předabsolventský koncert. Moteto pro flétnu, violu da gamba, basso continuo a kameny celého hradu. Přehrával si obě melodické linky. Nebylo to ono. Nemohlo to být ono. Zkusil chytit kontrapunkt pravou rukou a levou improvizovat basso. Znělo to o něco lépe, jen pořád chyběla ozvěna od hradních kamenů.
Přestal hrát. Ten koncert byl tehdy parádní. Parádní průšvih. Obecenstvo málem ohluchlo: hudebníci špatně odhadli sílu iluze. Ale přitom tam ten čtvrtý hlas, to kamenné echo, nádherně sedělo. Dokázat to aspoň v jediném taktu znova!
Pomyslel na Mandalu. Zahrál poslední akord.
Hrad odpověděl.

Obrázek uživatele ioannina

Seznámení

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pro Arengu, protože ji zajímal Elvířin první mandalovatý průšvih.

Drabble: 

V Torre de la Trinidad nesměly studovat žačky, jen žáci.
Trinidadský mistr slov tedy učil svou nadanou dceru doma. Ale protože mistři mívají nějaká ta privilegia, slíbil jí, že když jej u svých prvních zkoušek před kolegy nezahanbí, nechá jí ukázat celý hrad.
Elvírka byla nadšená. Běhala hned sem, hned tam, do síně, na pavlač, do pracovny, jen za ní sukénka třepotala. Až na jednom nádvoří narazila na obrovskou hromadu písku. Otočila se ke svému průvodci s němou otázkou.
„Eso es la Mándala, Dios me salve,“ uplivl si učedník.
Písek se zatřpytil, zašustil a začal se stékat Elvírce k nohám.

Obrázek uživatele ioannina

Nevoďte koně příliš blízko, nebo...

Fandom: 
Drabble: 

Písečná mandala skřípala.
Skřípala jako otočný kamenný pulpit, ze kterého vypadly ložiskové kuličky. Jako dveře, pod nimiž se náhle zvedly dlaždice. Jako rozlomený zub, do něhož zapadlo semínko fíku. Skřípala v našem světě zrnky písku, která si přesýpala podle momentální nenálady. Skřípala v Ohni kousky popela, ve Vodě ledovými krystalky, ve Vzduchu hvízdotem skrz neviděná stébla, v Zemi štěrkem odíraným o štěrk a v Prázdnotě prostě jenom tak. Skřípala tak příšerně, že lezla na nervy i příslovečně klidným gildovním koním.
Jeden z nich vyjádřil svůj názor zvednutým ocasem a hromadou tekutého sajrajtu.
Písečná pak pár dní skřípala a strašlivě smrděla.

Závěrečná poznámka: 

Odehrává se samozřejmě v době, kdy Písečná ještě tesknila po svém mistrovi. Ve kterém z kruhů Mezisvětí k oné politováníhodné koňské nehodě došlo, se mi nepovedlo vypátrat.

Obrázek uživatele ioannina

Objevila jsem...

Fandom: 
Drabble: 

Zpočátku chodila Elvíra utěšovat mladinkou Ptačí mandalu kvůli pocitu viny. Ostatně to byl její názor, který v těsném hlasování rozhodl pro zapečetění, a její ruce, které mistru Baldwynovi pomohly tu klec splétat.
Potom k ní začala chodit ze soucitu. Mandala byla jako dítě: naivní, nezralá...
Později tam chodila z lásky. Naučila se milovat zamlžené krajkoví proměnlivých obrazců, dokonce i stíny bytostí tam v dálce, za pevnými pruty Baldwynovy mříže a za bezpečným kruhem Mandaly.
Ale pak do Chansons přišla malá Denisina dcera. Mandala se rozezvučela jejím jménem a zapomněla na všechno ostatní. Bernadette!
Elvíra polkla hořkou slzu – a napsala Ayremu.

Obrázek uživatele ioannina

Křivolaká cestička k srdci

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pro Arengu.

Drabble: 

Když chansonští zjistili, že je mistr Hjalmar podvedl a že celou dobu plánoval věci tak, aby na jejich hradě Mandala vznikla, byli tak roztrpčení, že jim nestačilo Mandalu jen zapečetit.
Začali ji nenávidět.
A byla to právě Elvíra Sánchez, ta, jež se Mandaly od začátku nejvíc bála, komu začalo být mladičké a hned už umlčené Mandaly líto. Chodívala si sednout na její obrubu, protahovala ruku mezi žebry magických pout, povídala si s ní, dokonce jí někdy broukala jako dítěti.
Mandala jí odpovídala tak, jak ve svém stavu mohla. Mlžnými obrazy.
A Elvíra zjistila, že se z nich dá úspěšně věštit.

Obrázek uživatele ioannina

Ach, Paní, dej, ať jsem rozuměl správně

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Když se vydá na cesty hostující mistr, bjørkhallenští s ním pošlou dítě Prázdnoty. Je to od nich milá pozornost: takové dítě má totiž vynikající orientaci i v neznámém terénu, dokáže velmi snadno najít cestu prakticky odkudkoli nebo kamkoli – a v případě naprosté nouze se dovede prostřednictvím Mandaly „dovolat“ mistra Ayreho.
Ale pořád je to jenom dítě.

Drabble: 

„Mistře, ...íte mě? Slyší mě doma někdo?“
„Co se děje, Jorge?“
„Mistře, mistře, u všech bohů, pomozte mi! Tady se ...ílí!“
„Kde jsi?“
„V Marienburgu, tady na ulici, kousek od cechovního domu, schoval jsem se za nějaké pytle, ně... tu střílí, mistře, co mám dě...?“
„Kdo tam střílí?“
„Takový ch..., černý chlap, má pistoli a střílí po našich, už tam le... mrtví!“
„Je s tebou mistr Waters?“
„Šel do apa...ky, nechal mě hlídat ...ku, a vtom to začalo, já se strašně bojím!“
„Vidíš ho?“
„Ne, mistře, vidím jen ...ře krámku.“
„Doběhneš k němu?“
„Nevím, ...bec nevím, mám to zkusit?“
„Zkus.“

Závěrečná poznámka: 

Poznámka pro tápající: téma se dovedně skrývá v počtu úplných vs. neúplných Jorgeho slov.

Obrázek uživatele ioannina

Střípek z výuky mistra Ayreho

Fandom: 
Drabble: 

„Brána do elementu bývá nejčastěji na místě, které je pro element příznivé,“ vysvětloval Mistr Mandaly. „Voda tíhne k pramenům, k výtokům z jezer a k úzkým ramenům zátok nebo fjordů. Oheň se otvírá nejsnáz na kamenech vystavených slunci nebo tam, kde je tepleji. Zkuste vnímat teplotu vzduchu kolem sebe; mění se místo od místa. Země má ráda mohutné skály nebo široká pole; tady u nás spíš ty skály. Do vzduchu nejlépe vstoupíte tam, kde se vítr nikdy nezastaví. Prázdnotu najdete nejjednodušeji na rozcestí, v zatáčce opuštěného úvozu a na místě, kde je navrstven sníh z několika zim.“
„A Mandala, mistře?“

Závěrečná poznámka: 

Ta část se Vzduchem taky vysvětluje, proč Mandala dvakrát po sobě strhla věž Vody. (Viz mapku.) Bránila proudění vzduchu, který se na Nádvoří dostával přes průduchy v knihovnické věži. Nechápu, nač tehdejší Mistr Mandaly myslel, když dovolil tu věž dostavět, a vůbec se Mandale nedivím, že mu ji hodila na hlavu. Doslova.

Obrázek uživatele ioannina

Pár podařených bláznů

Fandom: 
Drabble: 

Jak je u závažných objevů obvyklé, přišli na to náhodou. Danele si překreslovala návrh rozety na obří kus pergamenu, Erik přitom něco pískal – a obrazec náhle ožil.
Rychle ho stabilizovali, kůži svinuli, strčili do tubusu, zajistili náležitými kouzly... a upalovali za mistrem Ayrem do Bjørkhallenu.
Mistr je vyplísnil, že s takovou věcí dokáže vlézt do Mezisvětí jen páreček podařených bláznů. Pak opatrně odstranil ochrany a nákres rozbalil.
Jenže obrazec byl najednou inertní.
Vrátili se na původní místo. Mezisvětím, jako trojice bláznů.
Rozeta zase ožila.
Vyzkoušeli jiné potenciálně vhodné místo.
Úspěšně.
„Stvořili jste přenosnou Mandalu,“ konstatoval Ayre.
„Co teď s ní?“

Závěrečná poznámka: 

Máme už pokročilé datum, takže kdyby někdo náhodou přemýšlel: rozeta je kruhový obrazec a bloudí přímo ona sama - dá se přenášet. ;o)

Obrázek uživatele ioannina

Záplava štěstí

Fandom: 
Drabble: 

Když Leilina kletba došla naplnění a mohla se konečně slavit svatba, bylo Sigurdovi krásných čtyřiasedmdesát let. Panna nevěstinka byla o sladkých jedenatřicet roků mladší než on.
Vrhla se do manželského života s ohnivou vervou, téměř jako by svému muži chtěla během pár týdnů vynahradit dlouhá léta neplodného čekání. Do roka hrdě nosila břicho a za dvě zimy zas.
Sigurd nedokázal odhadnout, jestli se Leila na jeho předchozí vztahy neptá, protože je dost chytrá, aby předstírala, že nic neznamenají, nebo jestli je jen dost zamilovaná, aby si myslela, že neexistovaly.
Nicméně se rozhodl jí existenci svého čerstvě dospělého syna raději zatajit.

Závěrečná poznámka: 

Čarodějové se v tomto světě dožívají cca 150 let, dospívání a doba plodnosti jsou tedy úměrně delší. Víc informací o cyklech života zde.

Obrázek uživatele ioannina

Anzelmova úvaha

Drabble: 

Jak to vypadá, v našem světě musíte být hajzl, abyste se měli dobře.
Důkazy? Prosím.
Mistr Severin. Jako pětiletého jej naše stvořitelka strčí do kláštera, kde řádí jistá klika evidentně myšlenkově spřízněná s tím bláznem s pistolí, který málem oddělal pro změnu mě. Pak z něj udělá pochodující konzervu na krev. Potom... Ale co bych se rozepisoval, všichni to znáte. A to si troufá tvrdit, že ho má ráda.
Naproti tomu Thornvald. Mrcha k pohledání, chůze přes mrtvoly je pro něj odpolední procházka. A ona ho nechá roky žít v Bjørkhallenu, v míru a dostatku!
Já se jí na to...!

Obrázek uživatele ioannina

Vylepšení

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

pro Peggy, protože ho chtěla vidět

Drabble: 

V jednom ze svých zřídkavých záchvatů sdílnosti půjčil mistr Hjalmar Ayremu katalog bytostí, který kdysi sestavoval s Gunnarem. Ayre ho otevíral s napjatým očekáváním.

Země: Kámen velký oblý, inertní. Hrouda obří sypká, nebezpečná, nedráždit. Menhir, kymácí se. Balvan dunivý, tvoří ozvěnu a mate pojetí směru. Potvůrka žížalovitá, sama prakticky neškodná, leč slouží jako přední hlídka...

Nespokojeně mlaskl. Tohle by nešlo. Jména, lidé přece umějí vymýšlet a používat jména! No dobrá, tahle část práce zůstala zřejmě na něm.
Vzal pero a začal připisovat: Sesypník. Tvářník. Lezavec. Rarášek.
Ale mistr mu knihu okamžitě vyškubl.
„Blázne! Pomatenče! Chceš je vypustit na náš svět!?“

Obrázek uživatele ioannina

Touha a naděje

Fandom: 
Drabble: 

Na myšlenku uzdravit Písečnou mandalu zevnitř přišel Hjalmar už jako vcelku mladý. Toulával se tehdy v Mezisvětí celé hodiny, sestavoval si sám pro sebe něco jako periodos – a podařilo se mu přijít k Písečné mandale, když měla zrovna nehybné období.
Úplně ho uchvátila. Její kamenné květy a dokonale vykroužené arabesky jako by se z našeho světa propadávaly skrz jednotlivé elementární kruhy a v tom pádu náhle zamrzly, každý jinak vysoko. Hjalmar je obcházel, hladil špičkami prstů a tiše přitom šeptal, že pomůže, že se postará...
Kdyby věděl, jakou cenu zaplatí, možná by byl raději utekl.
Ale možná ani tak ne.

Obrázek uživatele ioannina

Námluvy s květinou

Fandom: 
Drabble: 

Nemohl Leile přinést jen tak obyčejnou kytku. I když splnil téměř všechny její požadavky – čerstvé jmenování prorektorem ho hřálo v kapse –, nemohl se objevit na prahu slovutného domu Karanisových bez náležitě neobvyklého dárku.
Potřeboval něco, čím se zalíbí Leilině otci. Ergo pátrá po kytce užitečné, z níž může vyplynout zisk.
Leilina matka oceňuje praktičnost v domácnosti. Ergo bylinu jedlou. Nebo ještě lépe: plodící.
Leila sama miluje exotiku. A sladké.
Nakonec se rozhodl pro banánovník. Arabové ho sice po Africe rozšířili už dávno, ale na Krétě ještě nerostl žádný.
Leila líně hladila listy. „Pěkné... A kdy že se staneš tím rektorem?“

Obrázek uživatele ioannina

Ideální žák

Fandom: 
Drabble: 

Mistr Hjalmar se v Gunnarovi viděl.
Trávili spolu dlouhé hodiny teoretizováním, kreslením grafů, disputacemi, rozebírali, proč jsou v některých částech Mezsvětí patníky blízko u sebe a jinde zas dál, jaké jsou společné znaky míst, kde se k sobě přibližují dva nebo víc elementárních kruhů, a jak souvisí se zemskými siločárami, katalogizovali bytosti Mezisvětí...
Ayreho u sebe mistr trpěl jen z nutnosti a téměř ho nenechal promluvit. Pokud chtěl Ayre znát odpověď na nějakou otázku, udělal nejlíp, když se zeptal Gunnara. Nebo si našel odpověď sám, v Mandale.
Ayre Gunnarovi záviděl.
Do toho dne, kdy Gunnara při posledním zasvěcení pohltil Oheň.

Závěrečná poznámka: 

Pamatujete, jak si Mandala musela vybrat mezi dvěma Hjalmarovými nástupci? No, tak takhle.

Obrázek uživatele ioannina

Ještě se zlobíš?

Fandom: 
Drabble: 

Holčička poskakovala po dvoře kamenorytecké dílny a zpívala si:
„Zmatlanec a zmatlanice
hádali se o čepice,
čí je větší, čí je menší,
čípak je umatlanější.“

Její matka odložila rydlo. Pousmála se. Znala ten nápěv, ach, jak důvěrně jej znala. Hrával jí ho kdysi pod oknem otec její dcery. Dokonce vymýšlel i podobně pitomé verše.
„Zmatlafous a zmatlanina
házeli se do komína,
spoustu sazí vířili,
tlapičky jim škířily.“

Malá nemohla svého otce zapřít. Uměla být i milá jako on. Tak, že se nedalo odolat.
Děvčátko nakouklo do okna.
„Maminko, ještě se zlobíš, že jsem ti umazala ten nákres?“
„Už ne, zlatíčko.“

Závěrečná poznámka: 

Abychom udrželi souvislost s mandalovitým tématem: tohle je Denisa a její (a Ayreho) dcera. (Jediné vodítko je tu matčina práce. Jinak by to mohla být i Danele a Erikova dcera.)

Obrázek uživatele ioannina

Odkaz

Fandom: 
Drabble: 

Ke křehkému míru mezi Ayrem a mistrem Baldwynem patřilo, že o smrti staršího učedníka, Gunnara Bergströma, nepadne ani slovo. Ale v předvečer Ayreho posledního zasvěcení mistr tuto nepsanou dohodu porušil.
„Chtěl jsem, abychom byli tři,“ řekl. „Píšečná mandala tolik vyvádí proto, že se snaží zasvětit si nového Mistra. Ale bez pomoci zvenčí se jí to nemůže podařit.“ Přistrčil k Ayremu jeden ze svých četných nákresů. „Bjørkhallenská podpora sama o sobě nestačí. Toto je práce pro dvojitou trojici. Tři Mandaly, tři lidé.“
„Já se do Chansons nehodím,“ oponoval Ayre.
„Vybírej pečlivě,“ řekl mistr.

Trvalo několik let, než Ayre ta slova pochopil.

Obrázek uživatele ioannina

Stíny tušení

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pro Arengu za to, že mě přinutila se zamyslet, jak to nádvoří vlastně vypadá.

Drabble: 

Nejdřív přišel ten sen. Dva ptáci, dlouhé krky esovitě zahnuté, čelem k sobě, dotýkají se špičkami zobáků a tak tvoří bránu.
Pak Ayre našel to nádvoří. Nikam neprůchozí a prakticky zapomenuté. Nevedly na ně žádné dveře, žádné schody, nevznášel se nad ním jediný ochoz. Obracelo se sem jen pár oken úzkých jako střílny, se starými, zpola osleplými zvlněnými skly v olověných rámečcích. Krom toho tu bylo ještě bludiště přípor a fiál. A stíny.
Pohybovaly se. Jako by žily vlastním přízračným, nekonečně pomalým životem.
Potom Ayre položil první kámen.
Budoucí Mandala slepě, tápavě natáhla ruce ke svým sestrám.
A ony odpověděly.

Obrázek uživatele ioannina

Prý měla být věštkyní

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pro Martian a Arengu, protože se zastávaly Denisy.

Drabble: 

Ptačí mandala asistovala při jejím početí; dohotovená, ale ne zcela probuzená. Když se její otec a matka, tvůrci Ptačí mandaly, objali, Mandala na okamžik celá zrůžověla.
Ptáci ji provázeli od kolébky. Šedí a růžoví, ať už ta barva k jejich druhu patřila, nebo ne. Ona je milovala, důvěřovala jim, hrála si s nimi – a oni ji nikdy nezklamali.
Když přišla jako žačka do Chansons, Ptačí mandala jí vždycky ukázala pravdivý a jasný obraz. Bez ohledu na všechny pečetě, kterými ji lidé uzavřeli.
Potom se Mandala svých pečetí zbavila.
A ona se konečně mohla pořádně věnovat tomu, pro co se narodila.

Obrázek uživatele ioannina

Pět kruhů světa

Fandom: 
Drabble: 

Elvíra si zoufala.
Podstata problému spočívala v tom, že původně ona učila Ayreho. Teď se jejich role obrátily.
Ale nemohla studovat jinde. Ayre byl jediným žijícím Mistrem Mandaly.
Jak se ho má ptát na věci, které nechápe, když je zvyklá, že etalonem vědomostí je ona?
Tento týden pochopila strukturu kruhů Mezisvětí: pět map položených jedna na druhou jako listy v knize. Různě zprohýbané, takže se někdy dotýkají, jindy ne. Ale pořád jsou to jen vrstvy téhož světa.
Pět koulí na sobě. Ne, vlastně v sobě...
Elvíra utekla do svého pokoje, chytila se za hlavu a modlila se, aby jí nepraskla.

Obrázek uživatele ioannina

Ať zemře jako démon, svůj mezi svými

Fandom: 
Drabble: 

Severin měl znepokojivý sen.
Zdálo se mu, že konečně došlo na souboj s Thornvaldem. V zápalu kleteb a protikleteb se společně propadli do Ohně, ten se jim však pod nohama nečekaně změnil ve Vodu. Severin jí běžel ke Svítinám, lákal soka za sebou. Voda spolupracovala: stahovala se kolem Thornvalda, temná, bezedná, bezvýchodná. Ve Svítinách Severin náhle sevření povolil, Thornvald se s poslední kletbou na rtech zřítil zpět do Ohně a byl pohlcen.
Vyprávěl o svém snu otci Whitingovi.
Opat mu požehnal a poslal ho za Mistrem Mandaly.
Severin šel, skálopevně přesvědčený, že se Ayre zhrozí.
Ale ten kývl. „Dobrý plán.“

Obrázek uživatele ioannina

Učitel

Fandom: 
Drabble: 

Ta zvláštnost se jmenovala Vír. Ayre tvrdil, že je to neúplná Mandala – průchod mezi všemi kruhy světa kromě našeho. Uprostřed se vznášely stíny, kterým říkal Osamělé duše. Elvíra to považovala za básnickou licenci.
Dokud jeden z toho vířivého trychtýře nevystoupil.
Byl to člověk. Tedy stín člověka.
„Přišlas z Torre,“ řekl.
Přikývla, příliš ohromená, než aby mohla mluvit.
„Mandala je otevřena.“
Přikývla.
Do tváře se mu vlilo trochu barvy. „Čekal jsem na tebe celé věky. Jsem poslední její Mistr před tebou, Garcea z Tolosy.“
Elvíra polkla. „Budeš mě... učit?“
„Jen někdy. Mé možnosti jsou omezeny. Většina břemene zůstává na vás dvou.“

Obrázek uživatele ioannina

Zdivočelá a zkrocená

Fandom: 
Drabble: 

Podle záznamů bůhvíjak dlouho tlejících v prachu trinidadské knihovny měla mít Písečná mandala kdysi jiné, milejší jméno. To bylo ze všech pramenů vyřezáno, vyškrabáno, vymyto – v marné naději, že když Mandala ztratí staré jméno, zanikne i část její moci.
Elvíra Sánchez nedokázala uvěřit ani jednomu. Neuměla si představit, že by lidožravá Písečná kdy byla jiná. Méně šílená... nebo méně silná.
Ale potom její bývalý učedník, nynější bjørkhallenský Mistr Mandaly, dovedl ke zdárnému konci plán svého předchůdce. Písečná mandala se zastavila, probudila ze svého šílenství a...
… po staletích si vybrala novou Mistryni.
Elvíru.

Elvíra rozhodla, že tentokrát jí jméno měnit nebude.

Obrázek uživatele ioannina

Cesta do Chansons

Fandom: 
Drabble: 

Nestává se často, aby obyčejný gildovní vozka vezl Mezisvětím samotného Mistra Mandaly. Hjalmar Baldwyn sice seděl uvnitř jako každý jiný pasažér, ale Willi z něj stejně byl nervózní. Navíc i samotná Voda dnes divočila víc než obvykle. Některé patníky jako by mizely.
Dojeli ještě do Svítin, kde se k Vodě odjakživa přibližoval kruh Ohně tak moc, že docházívalo k průnikům. A tam se Willi ztratil.
„Zastav,“ poručil mistr Baldwyn.
Přisedl na kozlík a k Williho nezměrnému úžasu začal počítat jako podle nejzákladnější příručky: „Dva stíny vlevo, Bodam. Tři kameny vpravo, nyonský průjezd. Šestý..., sedmý..., osmý střídavý. Stůj. Otevřu bránu ven.“

Obrázek uživatele ioannina

Láska a nutnost

Fandom: 
Drabble: 

Bjørkhallenská Mandala tušila, co má její Mistr v úmyslu.
Proto mu vybrala ne jednoho vhodného nástupce, jak to dělala obyčejně, ale dva. Pro sebe a pro svou ještě nezrozenou sestru. Pokud se jim společně podaří vyvést Písečnou mandalu v Torre z jejího šílenství, jak to Hjalmar naplánoval, byla připravená zapátrat ještě po třetím. Každá Mandala přece potřebuje svého vlastního Mistra. Jak jinak by dokázala promlouvat ke svým lidem? Kdo by ji chránil ve dnech, kdy je slabá?
Jenže Hjalmar je zradil. Umlčel její sestru v Chansons dřív, než se stihla úplně probudit.
Náhle jí jeden nástupce přebýval.
Musela si vybrat.

Obrázek uživatele ioannina

Nesrazte se před branou

Fandom: 
Drabble: 

Vědělo se, že do Dubogradu je nejlepší dopravovat věci i lidi prostřednictvím gildy. Že by tam soukromí poslové neznalí gildovních triků mohli přijít k úrazu.
Konkrétnější specifikace známa nebyla.
Mistr Baldwyn pověřil Ayreho, aby trasy vozků zmapoval. Vyšlo najevo, že gildovní povozy vstupují a vystupují z Mezisvětí na pěti různých místech a sjíždějí se až před dubogradskou branou. Trasy k průchodům byly dost úzké a nájezdy na hlavní cestu dost nepřehledné; minout případný další vůz vyžadovalo hodně umu.
Gildovní vozkové to nepovažovali za hodné hlubšího zamyšlení.
Hjalmara Baldwyna ta informace ovšem rozladila.
Přece jen bude muset Ayreho poslat do Chansons.

Závěrečná poznámka: 

Jsem zvědavá, kdo přijde na to, proč z toho byl Hjalmar rozladěný.

Obrázek uživatele ioannina

Rozdíl mezi tušeným a zjevným

Fandom: 
Drabble: 

Měli se ptát: bude Chansons jiné, než bylo, když teď (jak tomu říkali) má Mandalu?
Elvíra Sánchez by jednoznačně prohlásila, že ano. Magické křivky v celém okolí jsou prokazatelně prokreslenější, silnější, dokonce změnily tvar a směr. Z Chansons se stalo mnohem nebezpečnější místo k životu.
Hjalmar Baldwyn by řekl, že ne. Vysvětlil by jim, že Mandalu lidskýma rukama nelze stvořit. Mandala je přirozeně měkké místo, možnost průchodu. Člověk ji může jedině učinit pro jiné lidi zjevnou. Zaostřit. Ale všechny silokřivky i jejich propojení tu už byly a působily – od samého počátku.
Teď jsou jen vidět, jinak se nezměnilo vůbec nic.

Stránky

-A A +A