Bjørkhallen

Obrázek uživatele ioannina

Mezi Skyllou a Charybdou

Fandom: 
Drabble: 

Mohli by se ptát, proč o tom měkkém místě mezi světy nikomu neřekl.
Mohli by se ptát, proč nevaroval mistryni Sánchez, že toto konkrétní téma práce zadané právě tomuto učedníkovi nejspíš nebude nejbezpečnější.
Mohli by se ptát, proč vůbec do Chansons Ayreho posílal, když znal jeho potíže a dokázal vytušit, co to udělá.
Mohli by zjistit, že vlastně chtěl, aby v Chansons vznikla Mandala.
A pravděpodobně by se už neptali, proč to chtěl.
Takže se pouze ujistil, jestli opravdu chtějí nechat novou Mandalu zapečetit.
Nedošlo mu, že až se vrátí domů, bude se zodpovídat Mandale bjørkhallenské.
A ta zradu neodpouští.

Závěrečná poznámka: 

Souvislosti hledejte třeba tu.

Obrázek uživatele ioannina

Umění magických obrazců

Fandom: 
Drabble: 

Za každou trochu slušnou apatykou musí být zahrádka. V žádné lékárnické zahrádce hodné toho jména nesmí chybět mák.
U domku ve Vlčích jámách rostl mák velmi špatně. Mistr Severin to připisoval místnímu nevlídnému klimatu. Přesněji řečeno vrčel na zdejší zimy, chudou půdu a přemíru popela v kompostu, kdykoli měl sebemenší záminku.
Lisa neřekla ani slovo. Jen se cíleně ztratila v knihovně a pak se ujala setby.
Úroda překonala mistrova nejoptimističtější očekávání.
Třetinu makovic sklidil nezralých, dvě třetiny nechal dozrát. A pak na polici přibyly tři velké kameninové dózy s těmito nápisy: Tinctura opii. Oleum papaverinum. Mák s cukrem pro Lisu.

Obrázek uživatele ioannina

Krásné a účelné

Fandom: 
Drabble: 

Černě oděný muž zavřel dveře hostinského pokoje. Zajistil je kličkou. Položil na stůl těžký balíček z tmavé plsti. Vyndal z brašny nádobku čirého oleje a lněný hadřík.
Pak rozhrnul plsť. Láskyplně pohladil červenavé švestkové dřevo. Přejel špičkou prstu po rytinách na kovových dílech. Pokochal se elegantní křivkou křesadlového zámku.
Hranice, kůl, proces a celé to divadlo kolem čarodějnic je přece tak odpudivé, říkal si, zatímco pistoli pečlivě čistil a olejoval. Zábava dobrá leda pro masy. Dílo hodné advokátíčka, který se hledí jen napakovat na konfiskacích.
On zná lepší způsob. Vystřel těsně nad hlavu. Člověka nezraníš – čaroděje zabiješ.
Nasypal prach.
Nabil.

Závěrečná poznámka: 

Náš neznámý zjevně někde vyšťáral tajemství magické pečeti a jeden ze způsobů, jak ji rozbít.

Obrázek uživatele ioannina

Rozhodnutí diktované strachem

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pro Martian a Arengu.

Drabble: 

Dva ptáci, růžový a šedý, zvedli hlavy. Za nimi se v kruhu Mandaly vlnilo a přelévalo všech pět elementů Mezisvětí.
„Jste si jistí, že ji chcete zapečetit?“ zeptal se Hjalmar Baldwyn. Pokládal tuto otázku dnes už poněkolikáté, odpověď chansonských však zůstávala stejná.
Pokrčil rameny. „Dobrá. Mistryně Sánchez. Prosím.“
Obcházeli novou, neúplně probuzenou Mandalu proti směru Slunce. Mistr Hjalmar si broukal zvláštní kolísavou melodii a z čirého vzduchu tvořil silná světelná lana, házel je a mistryně Elvíra je upevňovala k obrubě.
Nad Mandalou rostla pevná klec.
Její dva ptáci začali naříkat.
Byli slyšet míň a míň, až jejich hlas zanikl docela.

Obrázek uživatele ioannina

Hodie Christus natus est

Fandom: 
Drabble: 

Přes opakované ujišťování, že se mohou cítit jako doma, bylo skupince otce Whitinga v Bjørkhallenu stále úzko.
Bydleli v hostinských pokojích. Nevyhovujících reguli.
Oltář si museli půjčovat. Tedy posvětit a zase odsvětit.
Hrad žil desítkami akcí, které neznali a na nichž se nepodíleli. Například v podkroví citadely se něco přestavovalo. Mniši nevěděli proč.
Cítili se odstrčení. Nežádoucí.
Přesto se rozhodli bdít s ostatními přes dlouhou noc zimního slunovratu.
Následujících deset dní jako by kolem nich všichni chodili po špičkách.
Jedenáctý den, v předvečer Božího hodu, je rektor Holden zavedl do prostor, které jim nechal upravit na míru.
Včetně vlastní kaple.

Obrázek uživatele ioannina

Prozatímní kojná

Fandom: 
Drabble: 

Nahřála vodu. Položila malého Ebbu do vaničky, a aby při koupání neřval, nechala mu kolem hlavy poletovat barevné bubliny.
Zapudrovala ho pudrem mistrovy vlastní výroby.
Zamotala do čistého plátýnka kus střídky, povázala tím lahev. Vzala si mrňouse na klín. Nakrmila ho a nezapomněla nechat odříhnout, i když měla strašný strach, že mu pustí buď hlavičku, nebo zadek. Když mohla prcka konečně strčit do kolíbky, oddechla si.
Broukala mu ukolíbavku a poctivě houpala, dokud nezabral.
S Karen to pořád vypadalo zle, kletba se nevzdávala. Mistr se od ní zas vrátil vyčerpaný.
Usnul dřív, než si Lisa stihla za práci vyškemrat pohádku.

Závěrečná poznámka: 

Vypadá to, že máte odpověď na otázku, jestli Karen přežila porod.

Obrázek uživatele ioannina

Než přistoupíš k činům

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Díky Faobovi za divokou inspiraci.

Drabble: 

Erik seděl na parapetu otevřeného okna a horoval: „Bratři! Nenechejme se svazovat těžkými okovy a kládami ze dřeva! Není snad smyslem naší existence, aby mohly myšlenky volně proudit? Jakým způsobem však máme svého cíle dosáhnout? Vždyť jsme sami sešněrováni v kožených kazajkách, odsouzeni k životu ve tmě a plesnivině, jen občas přerušené krátkým zábleskem spásného světla a závanem čerstvého vzduchu. Ach, jak brzy bývá otočen list a my upadáme zpět do známého žaláře, temného, nenáviděného... Zlomme hřbet našemu vězniteli, rozleťme se do světa, který jsme dosud směli jen zatuchle popisovat!“
„Pěkné,“ broukl Anzelm. „A teď mi ten herbář radši vrať.“

Závěrečná poznámka: 

Je docela pravděpodobné, že šlo o ctihodný herbář z tohoto drabblíku. Modernějšího Mattioliho totiž zničili tady.

Obrázek uživatele ioannina

Práce čtenáře srdcí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pro Regi.

Drabble: 

Číst srdce člověka vždycky bolí.
Jakobova práce je stát za starším kolegou, mlčet a poslouchat. Slyšet nevyřčené.
Prověřují nové vozky.
Většina z nich jsou nestudovaní prosťáčci. Gildě to nevadí. Ke starosti o zvířata a náklad bůhvíjakou chytrost nepotřebujete.
Zato nutně musíte být z jednoho kusu.
Mezisvětí dovede člověka rozleptat.
„Proč?“ ptá se Jakobův kolega dalšího mládence a ten začne bájit o cizích zemích, o dálkách, o koření. Jakob mlčí a poslouchá a vnímá za mladíkovým horováním roztřepené konečky zničených vztahů, přeřezaná lana nesplněných povinností, chvat útěku. „Až na konec světa,“ zapřísahá se mladík –
– a Jakob smutně zavrtí hlavou.
Tohoto ne.

Obrázek uživatele ioannina

Věčná bitva

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Za zimního slunovratu, kdy slunce jen tak blikne na obzoru a pak se nad hradem rozklene noc dlouhá dva dny, v čas, kdy jsou příšery z jiných světů nejsilnější a brány mezi světy nejslabší, se všichni bjørkhallenští a všichni jejich hosté shromáždí v refektáři, zapálí velký krb a zahájí hlídku. Oni uvnitř a Mistr Mandaly jediný venku. A aby nikdo neusnul, vyprávějí si příběhy.
V určitou chvíli se mistr hvězd nakloní k mistrovi paměti, ten vstane a řekne:
„Pojďte, už je čas.“
Projdou pak mlčky hradem až k oltáři Všech bohů. A tam mistr paměti vypráví poslední příběh celé noci.

Drabble: 

Uběhl rok světa a slunce, jiskra věčného ohně žhnoucí v ledové lebce, bylo unavené a nemělo už sílu vystoupat na oblohu. Kleslo tedy za svět a padalo dál a dál, do říše ledu, kam odcházejí mrtví. Bylo tak slaboučké, že nedokázalo ani ten led rozpustit, ani tu říši prozářit. Nořilo se do mrákot, kde mrzne dech a srdce se zastavují, padalo nejdříve mezi stíny lidí, pak zvířat a nakonec stromů.
A dole, mezi kořeny největšího ze stromů, už zcela chladné a vyhaslé, propadlo do říše ohně.
Tam se naplnilo čerstvým plamenem a s novou nadějí vystoupalo nad náš chladnoucí svět.

Závěrečná poznámka: 

„Pohleďte!“ zvolá v tu chvíli mistr hvězd.
A opravdu, nad jižním obzorem se z říše ohně právě vynořuje mladé slunce.
Tehdy se ke svým vrátí Mistr Mandaly a řekne: „Naše hlídka skončila.“
A unavení lidé jdou do svých příbytků, mnozí z nich klopýtají, rodiče nesou své děti, mladí podpírají starce.

Obrázek uživatele ioannina

Trollsligr

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Navazuje na tenhle včerejší a tenhle starší drabblík.

Drabble: 

Povedlo se jí to. Vlákala ho sem. Dospělý ze statku by sem nevkročil, dokonce i větší zvířata se tomuhle místu vyhýbají. Půda tu unese leda dítě a i to jen někde.
Padla bělavá tma, Danele vnímá jen rozmazané stíny stromů. K jednomu kmeni se přitiskla a je ticho, tichunko, aby ji ten zlý chlap nenašel. Slyší ho kousek odtud cákat a funět. Spadl do rašelinové pasti.
Začíná mrznout.
Chlap sebou mlátí jako vzteklý troll, pak řve cosi o bloudění v temnotě. Už ji tak proklel několikrát.
Je mrtvý, jen to ještě neví. Ráno led povolí a bažina ho vtáhne úplně.

Obrázek uživatele ioannina

Náhodný host

Fandom: 
Drabble: 

Host se rýpal lžící v husté polévce. Odstrkoval ke kraji misky kusy mrkve a petržele, nabral kousek masa a vyplivl ho zpátky...
„Čím mě to chcete uctít, žrádlem pro psy?“
Danele s Alfem na sebe rychle mrkli. Oni měli polévku z losího srdce rádi. To přece dá rozum, že když takhle na podzim zabijete zvíře, tak nejdřív sníte vnitřnosti. Co má ten chlap v hlavě, že tohle neví? Může být rád, že je srdce dost velké, aby se dostalo na všechny.
„Neurážej hospodyni,“ uryl táta, „nebo tě nechám spát venku.“
Host mrštil miskou do krbu. „Mně zima nebude.“
Krb vybuchl.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele ioannina

Návrat z dlouhé temnoty

Fandom: 
Drabble: 

Ťukání hole na dlažbě refektáře. Ruka přejede po kožešině na prázdném místě u stolu. „Mistře Severine? Jsi to ty, že? Dovolíš?“
Neodpověděl. Ale pomohl jí překročit lavici.
Chvilka mlčení. Pak Danele nadhodí: „Mistryně Freya říkala, že bys uměl...“
„Ano. Jestli chceš.“
„Jak?“
„Zakalená čočka se musí vypíchnout. Když pak uvidíš aspoň světlo a stín, mám kapky, po kterých naroste nová. Bude to bolet a potrvá to celé týdny.“
Danele cinkala lžičkou v misce. „Ale... mistře... to byla černá kletba...“
„I tak to půjde.“

Bodnutí skoro nevnímala.
Pak uviděla světlo.
Stín.
Mihotavý tanec mistrových prstů nad svojí tváří.
Potom přišly slzy.

Obrázek uživatele ioannina

Úkol pro budoucí mistryni paměti

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Drabblík souvisí s prastarým drabblíkem Mistrova důvěra.

Drabble: 

Mistr Kamieński proseděl na obrubě Mandaly celé zimní odpoledne, pozoroval víření v jejích hlubinách a posílal pryč každého, kdo se ho odvážil vyrušit.
Když slunce zapadalo, přiletěl Červený drak a složil z kamenných smyček svého těla teplejší sedátko. Mistr si opatrně přesedl, nepřítomně drbal draka mezi ostny a dál mlčel.
Se setměním přišla mladá Hjalmarova dcera. Tiše si dřepla vedle dračího ocasu.
„Přivedl jsem do Bjørkhallenu zlo, Gudrún,“ řekl po chvíli mistr Kamieński.
Mlčela.
„Ale nenechám ho tu vládnout. Budeš si pamatovat, co teď udělám?“
Přikývla.
Mistr si stáhl pečetní prsten a podal ho na dlani drakovi.
Dračí čelisti zacvakly.

Obrázek uživatele ioannina

Opravdová tvář Prázdnoty

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pro Martian.

Drabble: 

„Druhý stupeň Prázdnoty, mistře Gellingere. Projdi na druhou stranu a přiveď odtud zvíře.“
Jakob se mistru Baldwynovi zdvořile uklonil a vstoupil do Mandaly. Přivítala ho známá alej holých černých stromů. Až tudy povede zvíře, uvidí element jeho, ne svýma očima. Jaké to asi bude?
Vystoupil z Prázdnoty před otevřenými vraty stáje. Zamlaskal na Lysku. Kobylka ochotně přišla a důvěřivě se nechala provést průchodem.
Tam zaryla kopyta do... ničeho. Tak to pro ni vypadalo: jako by se vznášeli nad bezednou propastí. Jen v dálce prosvítala kamenná obruba Mandaly.
Jakob kobylce zakryl oči a něžně ji přemlouval k jednomu kroku za druhým.

Obrázek uživatele ioannina

Neúplný výklad

Fandom: 
Drabble: 

Leila zuřila. Sigurd nechal do školy přijít černého mága, toho Waterse, a úplně přitom ignoroval její názor! Ona v Bjørkhallenu nechce žádného černého mága ani vidět! Dobrá, smířila se s existencí té krysy Thornvalda, ale dál uhýbat nehodlá!
Zasedla ke svému speciálnímu tarotovému stolku. Začala míchat. Zlobila se tak moc, že se jí balíček v rukou rozletěl.
Vyložila.
Ukázaly se karty Mág - Věž - Sedmička pentáklů.
Leila zajásala. Mág spadne ze svých výšin do zmaru a chudoby!
Jenže se mýlila. Přehlédla kartu, která vypadla při míchání.
Výklad měl znít: Královna potká mága a spadne ze svých výšin do zmaru a chudoby.

Závěrečná poznámka: 

Pro neznalé tarotu: sedmička pentáklů je karta, ze které se pro běžné světské hry později vyvinula kulová sedma.

Obrázek uživatele ioannina

Kustod černého mága

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

(z glastonburského opisu Liber perditus, citováno včetně marginálií)

Drabble: 

– je člověk, který na sebe dobrovolně vezme povinnost dohledu nad černým mágem, jenž má v nějaké instituci, obvykle škole, vyučovat nezletilé.
(Marg.: Kromě Dubogradu, kde tuto funkci zastává Společenství.)
Zná nedořešené závazky svého černého mága, udržuje si přehled o živých nepřátelstvích a dbá, aby se na oficiální akci (zkoušky, sněm) jeho svěřenec nesetkal s některým ze svých nepřátel. Má také přehled o jeho práci, dohlíží na její etiku a legalitu. Postupem času může dosáhnout jistého pochopení černé magie, plně zasvěcen však být nesmí.
(Marg.: Kdo si kustoda zasvětí, přivolá na sebe hněv všech, kterým kustodi umožňují žít slušný lidský život!)

Obrázek uživatele ioannina

Zlatý starý pán

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pro Regi a Arengu, které chtěly vědět, zač má Thornvald v Knize pečetí ten škraloup a jak k tomu došlo.

Drabble: 

Mistr Kamieński zemřel. Konečně byl Thornvald zase svým pánem.
Sice by byl raději, kdyby mu rektor svěřil ještě garanci nad oborem, ale... Raději našlapovat opatrně. Ještě by si mohl štěstí vyplašit.
V červnu vedl rozřazovací zkoušky.
Jeho naděje vzrostly. Dokonce se odvážil porozhlédnout mezi mladšími žáky: jisté suroviny by se hodily. Kterýpak by dokázal mlčet?
Na podzim se o dědictví po Kamieńskim přihlásila ta káča z Narviku. Včetně jistého kustodia. Theodosius se smál: takového žabce opije rohlíkem!
O tři týdny později nevěřícně zíral: jediná ampulka krve, a ona hned poslala Čarodějné radě varování před pečetí?!
Pak že byl Kamieński tvrdý!

Závěrečná poznámka: 

Varování před pečetí je proces, který může spustit kterýkoli z mistrů, když má podezření na nelegální výrobek nebo - jako v tomto případě - nelegální získání suroviny. Může to vést až ke ztrátě pečeti a tím v podstatě k zákazu činnosti. Je to jeden z extrémních nápravných prostředků, používá se tehdy, když se dotyčný mistr domnívá, že s provinilcem po dobrém nic nesvede.

Obrázek uživatele ioannina

Cena za plavbu

Fandom: 
Drabble: 

Silný západní vítr vtlačoval stěžeň do kýlu. Provazce deště vířily kolem lodi jako hejno zlých duchů.
Kapitán Berendsen se těžce propracoval k černě oděné postavě přivázané ke stěžni. Udělal si z rukou kornout a zařval svému... mnichovi do ucha: „Nepotřebuju vítr přímo v zádech! Ničí mi loď!“
Severin k němu otočil strhaný obličej a kývl. Odkašlal si. Odplivl. Narůžovělá slina stekla po palubě a padla do moře.
Kapitán vytáhl placatku, přiložil ji Severinovi ke rtům.
Lokl si. Zakuckal se. Část brandy vyletěla nosem.
Vítr se stočil novým směrem.
„Dobře!“ pleskl kapitán mnicha po rameni.
Ze Severinových očí vytryskly jantarové kapky.

Závěrečná poznámka: 

Rum v 16. století ještě neexistoval, i když Marco Polo zmiňuje, že mu zhruba v oblasti dnešního Íránu nabídli "velmi dobré víno z cukru". Brandy byla ale v Holandsku touto dobou už známá.
Ponechávám na fantazii každého čtenáře, co se z ní v Severinových ústech vlivem magie stalo.

Obrázek uživatele ioannina

Odnikud nikam

Fandom: 
Drabble: 

Tušila to už od ledna. Mistr Lavoisier byl mnohem nemocnější, než svým učedníkům přiznával: nebylo myslitelné, že by letos přijel.
Koncem března poslal oficiální omluvu. Navrhl na své místo v komisi Severina Waterse. Přesně jak se domluvili.
Brigitta okamžitě napsala Severinovi oficiální jmenování.
Vrátilo se z Glastonbury jako nedoručitelné.
Obrátila se na tamního rektora.
Leyland ji odbyl, že Waters pro něj už nepracuje. Nesmírně hrubě.
Požádala o pomoc gildu. Kdo jiný by mohl najít mistra na toulkách?
Byla polovina května, zprávy o Severinově pobytu střídaly jedna druhou – a dopis na místo vždycky dorazil pozdě.

Takhle ty zkoušky v červnu neuspořádá.

Obrázek uživatele ioannina

Vypij tohle, děvče moje, udělá ti to dobře

Fandom: 
Drabble: 

Ještě před týdnem považovala paní Tosku na nedostižnou. Její gesta, šarm, způsob oblékání; jak dovedla řešit prekérní situace se zákazníky. Že se neváhala v cechu ozvat a klidně i zesměšnit kohokoli, kdo s ní nesouhlasil. Valentině to imponovalo. Snažila se svou mistryni věrně napodobovat.
Až dodnes.
„Už jsem to vyřešila, a správně,“ snaží se oponovat. Je si svým protijedem jistá. Taky ví, že paní Tosca neví, jaké řešení Divjakovovy úlohy si její učednice zvolila.
Mistryně nedbá. Nalije jí svůj vlastní preparát do krku a ucpe nos.
Valentina musí polknout.
Celý další týden, co bude umírat, bude svou bývalou hrdinku nenávidět.

Závěrečná poznámka: 

Drabblík se znovu odkazuje na povídku Hic Rhodus, hic salta, stále se jedná o historicky první vyšší mistrovskou zkoušku za předsednictví Velemira Divjakova.

Obrázek uživatele ioannina

Chyba?

Fandom: 
Drabble: 

Původně to tak v plánu neměl. Chtěl si pro odstoupivší adepty jenom připravit správný protijed.
Ale hned na první zkoušky si jeden podvodník, jistý Thornvald, propašoval očarované stříbro a cpal se jím jak blázen, i když nezabíralo.
Protijed s tím prostě nešťastně zreagoval.
Chvíli si myslel, že to přizná: že ta neodbouratelná rezidua v Thornvaldově těle vznikla hloupou náhodou.
Potom zjistil, že se mezi mistry šušká, že tak Thornvalda záměrně potrestal.
Nemoci testovat vyvíjené látky na sobě, protože je zkouška kvůli reziduím neprůkazná... Krutý trest. Krutější, než by si přál.
Ale účinný. Spolehlivě odstrašující další podvodníky.
A tak neřekl nic.

Závěrečná poznámka: 

Jelikož jste posledně u Divjakova tápali: souvislostní drabblík třeba zde. Nebo povídky Hic Rhodus, hic salta a Rodinné stříbro. Ve Stříbře Thornvald o těch reziduích dokonce výslovně uvažuje jako o řetězu.

Obrázek uživatele ioannina

Hostitel?

Fandom: 
Drabble: 

„Nerázuj mi tu pořád. Vezmi si pirožku. Vždyť je to ostuda, mistr, a hubený jako šindel.“
Severin se poslušně zastavil. Složil ruce za pasem a lehounce si skousl ret. Tvrdá zkušenost ze studií ho varovala: v čemkoli může být jed!
Zato Lisa si utřela od pusy část tvarohu a natáhla se pro další vypečený kousek.
„A jistě taky tak vyschlý,“ vemlouval se za Severinovými zády známý tichý baryton. Ozval se zvuk tekutiny nalévané do poháru.
Severin po čichu identifikoval upravené červené víno. Železité?
Mistr Divjakov se zasmál. „Neblázni, Watersi. Už dávno nejsi můj žák. Jsi kolega. Tak si koukej sednout.“

Obrázek uživatele ioannina

Huby jim ucpat!

Fandom: 
Drabble: 

Bratři se mu věčně pošklebovali. „Na práci v lese potřebujem chlapy, a ne tintítka.“
Erik z nich zůstal nejmenší. Kouzelné děti moc nerostou.
„To tvoje věčné pohvizdování stejně s ničím nepohne.“
A proto se naučil pískat tak, že přivolal vítr.
„Aby ses dostal do té svojí školy, musíš porazit draka. To chci teda vidět.“
Nevěřil, že draci vůbec existují. Dokud jednoho doslova nezatahal za fousy. Ale bojovat s ním nemusel. Drak v něm poznal malého čaroděje a sám ho dovedl do hradu.
„Písničky, básničky... Toho se tak najíš.“
Bardové bývají zváni i na hostiny králů.
Jednou Erik donesl domů výslužku.

Závěrečná poznámka: 

Ten drak, co ho Erik tahal za fousy, byl tady.

Obrázek uživatele ioannina

Sami chodí pastelky

Fandom: 
Drabble: 

„... a každé léto chodívají na sever do místa zvaného Jiellevárri, kde slunce po mnoho dní vůbec nezapadá, samy pastelky.“ Anzelm vzhlédl k mistrovi zemských proudů, usazenému v mohutném křesle, a nejistě si olízl rty. Minulou lekci zameškal, takže ji teď musel stručně odvykládat zpaměti. Učil se z Erikových poznámek. Moc jim nerozuměl, ale Erik přísahal, že všechno zapsal správně.
Mistr pozvedl obočí. „Cos tím myslel, Anzelme?“
„Nevím, mistře, třeba že je tam hodně barev...“
„Kdo ti půjčil zápisky?“
Anzelm mlčel.
„Aha. Říkal jsem posledně, že tam Laponci, po našem Sámové, pasou stáda losů. Jak je tvou rodnou řečí los, Eriku?“

Závěrečná poznámka: 

Erikův zápis zněl: Sami tam chodí pást (škrtanec) elky.
Jak se asi řekne norsky los?

Obrázek uživatele ioannina

Varování

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pro Regi s díky za pomoc s vymýšlením Jakobovy práce.

Drabble: 

Vozka si nervózně žmoulal zvětšené klouby na rukou. „Vídám tam... divný věci, pane.“
„Při průchodu do Mezisvětí člověk vídá paobrazy běžně,“ snažil se ho uklidnit Jakob. „Než si oči zvyknou...“
„Ale... Já tam vidím sám sebe, pane. Dvakrát. Jeden ten já je mladší, cápek, takovej vytáhlej a vykulenej...“
Jakob si podepřel bradu rukou. Tohle bylo opravdu podivné. „A ten druhý?“
„Staroch, pane. Shrbenec.“
Jakob si zamyšleně mnul tvář.
„A víte co, pane? Když jsem vyjížděl teď posledně, mladej mně zmiz. A při návratu, víte, jak to bylo těžký, že? Tam mě vopustil i staroch.“
Jakob kývl. „Chápu. Přestanete jezdit. Okamžitě.“

Závěrečná poznámka: 

Možná si pamatujete, možná ne, že gildovní vozkové jezdí na svých cestách Mezisvětím. Součástí Jakobovy práce je kontrolovat, jestli jsou tak náročných cest stále schopní - aby gilda zbytečně nepřicházela o lidi a náklad.

Obrázek uživatele ioannina

Čím že krmí rektorova žena?

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Ctí a darem Faobovi.

Drabble: 

Již delší dobu klademe si otázku, ctní a vážení, čím as krmí rektorova žena familiáry své, že jedenkaždý zakrátko jest jí uteče?
Vposledku viděna byla u nového letohrádku, ana kol se kousků ovarových rozhazujíc, syčíc hrubě a nožkou silně dupajíc. Hadům, vidno, tentokráte špatně strojila!

Dementitum officiale:
Nařízeno nám z vyšších míst, bychom se omluvili. Pravíme tedy, že co psali jsme dříve, nepravdou jest. Paní Leila pražádných familiárů nemajíc, krmiti jich, jak zřejmo, nemůže. Známo nám též, že hadův u ní by člověk žádných neshledal, neb v domácnosti její takový randál se činívá, že ani hluchý had by toho nevydržel.

Závěrečná poznámka: 

Oba lístky po celém hradě, zvláště pak po jeho chodbách a knihovně, neúnavně kolovaly v hojném počtu mnoha desítek kusů. Přítrž této kratochvíli byla učiněna, až poslední z lístků ustavičným očítáním na cáry byl rozedrán.

Obrázek uživatele ioannina

Trysk po stupních dospělosti

Fandom: 
Drabble: 

Pogrom. Zachránil se ve studni, on a jeho dva sourozenci.
Bylo mu devět, nemohl se o ně ještě starat sám. Každý skončili jinde.
Po otci mu zůstalo jen málo. Přesto s dědictvím nesměl nakládat. Bude mu vydáno v patnácti – nebo po absolvování aprobací.
Spěchal, co mohl. Zvládl to ve dvanácti letech.
Za odměnu dostal hubený podíl z posledního otcova obchodu a povinnost platit školné. Troje.
Odjel do Bjørkhallenu. Sourozence přehlásil tamtéž, aby se mohli občas vídat.
Bydlet spolu smějí, až mu bude jednadvacet nebo až získá pečeť.
Dokázal to v devatenácti.
Dostatečně včas, aby aspoň jim mohl dopřát zbyteček dětství.

Závěrečná poznámka: 

Jakkoliv to dělám nerada, tady bude poznámka nutná.
Mí čarodějové žijí průměrně 150 let; dospívají později než nekouzelní lidé. A hlavně jinak - na etapy. Dětská magie bývá neusměrněná a nevyzpytatelná, takže mají pravidlo, že se o dítě nesmí starat jiné dítě.
Rozeznávají tři stupně dospělosti. Čaroděj je:
- svéprávný v 15 letech nebo po složení aprobační zkoušky (důkaz, že je schopen cílené magické práce): pak smí kouzlit v nezajištěných prostorech a smí volně nakládat se svým majetkem;
- zodpovědný v 21 letech nebo okamžikem zapsání (řemeslnické nebo nižší mistrovské) pečeti: pak smí dohlížet na kouzlení nezletilých, uzavřít sňatek s plně dospělou osobou a vychovávat děti z vlastní rodiny;
- rozumný ve 33 letech nebo okamžikem zapsání vyšší mistrovské pečeti: pak smí už všechno včetně adoptování cizích dětí.
Prvním předělem čaroději končí pravé dětství, posledním začíná pravá dospělost.
Urychlit to jde jedině tak, jak to udělal tady v drabblíku Jakob. Absolvováním příslušných předělových zkoušek předčasně.

Obrázek uživatele ioannina

Jehňátko

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Varování: Karen.
Pamatujete si ji ještě?

Drabble: 

Theodosius Thornvald seděl nad korbílkem řídkého piva a krutě se užíral. Že opustí hrad na dobu mistrovských zkoušek, dobrá. Opravdu by nerad narazil na jistého Waterse, se kterým má nevyřízené účty.
Ale že se mu ten zpropadenec bude v Bjørkhallenu motat i po zkouškách...!
Neměl zájem se s ním utkat. Ne teď. Nejdřív na to musí někde nabrat... zdroje. Sílu.
Na vedlejší lavici seděl místní chovatel ovcí, jakýsi Agmundson. Nadával na letošní pozdní jaro, vlky, nemoci... Theodosius mu nevěnoval pozornost.
Dokud nepřišla jeho dcera. Karen.
Thornvald si olízl rty. Otočil se k ovčákovi.
„Pomoc je snadná,“ řekl. „Nebudu chtít mnoho.“

Obrázek uživatele ioannina

Duchové rozliční

Drabble: 

„Třešňovice je jasná,“ začala vypočítávat Lisa.
„Mhm.“
„Slivovice... Ta se tak asi jmenuje, protože slili nějaké dvě dohromady.“
„Nebo jich slili víc.“
„Fajn. Ze švestek?“
„Povidlovice.“
„Ne, povidlovice je jenom z toho, co shrabeš ze země vidlema. Víš, ty hnusy nahnilé.“
„Kalvádos?“
„Ten přivezla z jihu kavalerie.“
„Jasně. Jdem dál. Borovička?“
„Prosímtě. Z borovic. To jehličí voní.“
„A co to mistr pořád kutí s těmi jalovcovými kuličkami?“
„Nevím, ale ta pálenka, co na to používá, je z žita.“
„Ale jmenuje se režná, protože prošla rezavou trubkou.“
„Určitě. A džin tomu mistr říká, protože je to špiritus. Duch jako duch, ne?“

Závěrečná poznámka: 

Přesně vzato to ani není Bjørkhallen, protože první zmínky o jalovcové jsou o století mladší a Lisa by s kamarádkou tam na severu určitě řešila docela jiná jména pálenek. Zato jsme se takhle o původu názvů dohadovali s bratranci v Lisině věku my.

Obrázek uživatele ioannina

Ztracený v hlubině

Fandom: 
Drabble: 

Leyland to místo hledal dobrých čtyřicet let. Pupek světa, bod, ve kterém se setkávají všechny magické siločáry – a kde je možné je vycítit. Vyhledat slabá místa.
Vyčerpal všechny bílé způsoby.
Pak neochotně shromáždil značnou sumu a odjel do Dubogradu.
„Pošlu tě tam,“ pokrčil rameny černý mistr myšlenek. „Ve snu. Buď pozorný.“

Ta vize byla úžasná. Soustředné kruhy města, ulice dlážděné mozaikami s výjevy mořských tvorů. Uprostřed chrám. A tam to bylo, umbilicus mundi, Leyland ho jasně cítil. Pod nohama Poseidónovy sochy. Leyland k ní... dolezl, podivně bokem.
Ohlédl se přes... krunýř.
Jeho nepovědomé čárkovité stopy na dně už pohlcoval písek.

Stránky

-A A +A