Bjørkhallen

Obrázek uživatele ioannina

Jako by padaly hvězdy

Fandom: 
Drabble: 

Byl to dokonalý model krajiny. Kopce vytvarované jako živé, řeky se vlnily, rozlévaly se do mokřadů, obtékaly skály, vlévaly se do jezer a při tom všem jemně zurčely. Miniaturní stromy na temenech kopců se lehounce pohupovaly v neexistujícím větru.
Ale lidská sídliště zůstávala nehybná. Jen tu a tam se nad některým z nich rozzářilo malinké světélko. Jako by stoupala hvězda na nebe.
Výbuchy dětské magie.
Rektor Leyland je dychtivě sledoval. Hodnotil sílu jednotlivých záblesků. Zažíhaly mu v očích ohníčky hrabivosti.
Severin nehnutě svíral měděný rám mapy.
Až se pustí, mapa se odmlčí a jemu v hlavě začne vybuchovat ohňostroj bolesti.

Obrázek uživatele ioannina

Engelandsbergan

Fandom: 
Drabble: 

Nastala nejdelší noc: ta, která trvá dva dny.
Na hrubých prsou skály nad jezerem, mezi sněhovými krajkami a drahokamy lišejníků, tančily stíny neviditelných ohníčků.
Jako by hořely někde v hloubi skály.
Jako by kámen zrcadlil své vlastní nitro.
Jako by ty plamínky byly živé a snažily se projít na tento svět.
Uprostřed zamrzlého jezera stála Paní a pozorovala ten rej. Nedalo se říct, jestli se usmívá, nebo mračí.
Když se nebe konečně prosvětlilo, Paní ukončila svou hlídku a odešla. Nezůstaly po ní žádné stopy. Jen vzdalující se vytí vlků prozrazovalo, kudy mohla jít.
Skála nad jezerem zase na rok pohasla.

Obrázek uživatele ioannina

Odkrývání vrstev

Fandom: 
Drabble: 

Navrhnout učedníkovi pečetní prsten mohla být jedna z nejobtížnějších mistrových povinností.
S Tissou z Ravenny byl mistr Ortega hotový hned. Vzal prostě dědičný vzor jejich rodinné dílny, trochu ho zmodifikoval a položil na citrín.
Brigitta byla jiný oříšek.
Nejdřív mistr uvažoval o nějakém květinovém vzoru. Čistém a symetrickém, to kvůli Brigittině studiu hvězd.
Ale pak Brigitta otěhotněla. Mistr pochopil, že vzor musí být trojný.
Navzdory přání svého muže se vrátila k práci a studiu. Mistr uviděl nepoddajný uzel hadů.
Manžel jí sebral dítě a ji zapudil. A mistr zjistil, na jaký kámen tu pečeť položí.
Silný, vyrovnaný a očišťující. Selenit.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele ioannina

Přesně jak slíbil

Fandom: 
Drabble: 

Během zhruba třiceti let praktikování zkušebního řádu podle Velemira Divjakova došlo v cechu k zajímavým změnám.
Málokdo si troufl přihlásit ke zkoušce nedostatečně připraveného adepta.
Slabí mistři přestali na nejvyšší úrovni vyučovat úplně.
A vedoucí prací při zkoušce svým učedníkům nenápadně napovídali.
„Mám nějak překyselený žaludek,“ utrousil mistr Ortega při obědě – a Tissa upustila od testování neznámé látky na alkalicitu.
„Letos je to samé neplodné kamení,“ stěžoval si nahlas mistr Lavoisier – a Brigitta běžela protáhnout vzorek serpentinovou škálou.
Velemir Divjakov byl spokojený. Jen ať ho neschopní nesnášejí, jen ať s ním silní soupeří! Trocha cvičení neuškodí nikomu.
Cech se obrodil.

Obrázek uživatele ioannina

Zabezpečení

Fandom: 
Drabble: 

Louis stál u pracovního stolu vedle svého mistra, zajišťoval zátky flakónků z olovnatého skla stříbrným drátkem a zakapával je mistrovým speciálním pečetním voskem. Snažil se, aby se mu netřásly ruce. Rozbít jediný kousek, bude se dřít jak nevolník nejmíň deset let, aby mistrovi škodu nahradil.
Mistr Severin zatím vyráběl z nového plátna z indické bavlny cupaninu, metodicky jí obestýlal stojánek uvnitř ebenové krabice. Přebíral od učedníka hotové flakónky, usazoval je na místo.
Nakonec krabici zavřel do další, z leštěné damascénské oceli.
„Takto provezeš vzorky Mezisvětím beze škod,“ řekl tiše. „Jestli u zkoušky v Dubogradu uspěješ, tak ti tu etui dám.“

Závěrečná poznámka: 

Louis Carmichael je Severinův první a prozatím asi jediný učedník. Severin ho podědil po mistru Lavoisierovi. V Dubogradu za předsednictví mistra Divjakova bude opakovat nižší mistrovskou zkoušku - přesně tu, u které před pár lety za Severinovy oponentury neuspěl.

Obrázek uživatele ioannina

Poprvé

Fandom: 
Drabble: 

„Proč se nikdy nezajdeš trochu pobavit s kolegy? To je pořád samá laboratoř, knihovna, spát, laboratoř, knihovna...“
Brigitta loupla po kamarádce okem. „Dovolili nám tu studovat, jenom když se ostříháme, oblečeme kutny a nepůjdeme rozeznat od mužů, pamatuješ?“
„A? Stydíš se za tu hrůzu, co máš na hlavě místo účesu?“
„To ne...“
Tissa si nakapala vlastnoručně vyrobený parfém za uši. „Můžu tě ujistit, že na kráse nebo beztvarosti hábitu vůbec nezáleží.“
„Ale...“
„Mistři nesmí přijít na to, že tě v tom někdo poznal,“ mrkla Tissa. „Dej si na hlavu kapuci a pojď.“
Šla.
O devět měsíců později toho trpce litovala.

Obrázek uživatele ioannina

Náhodná spojení

Fandom: 
Drabble: 

V kruzích Mezisvětí porůznu rostly stromy. Snad jak se rozšiřoval původní hájek z onoho kopce, který byl v našem světě Mandalou a kde ve všech pěti ostatních světech stál dobře známý chrám. Nebo snad někteří z Mistrů Mandaly, co jich za staletí bylo, sázeli na místa, která jim připadala jistým způsobem zvláštní, místo milníků stromy. Nebo to byla ruka Paní, která je pro svou lásku k lidem popropojovala se stromy na důležitých místech našeho kruhu světa.
V takových skupinkách stromů se daly zaslechnout zvuky. Smích. Volání o pomoc. Nebo pláč.
Občas se díky tomu podařilo odněkud nějaké trápené dítě zachránit.

Závěrečná poznámka: 

Možná si pamatujete, možná ne, že Mandala je průchod mezi šesti světy: naším a pěti dalšími. Známé cesty a průchody jsou značené milníky a ty se zakreslují i do map. O skupinkách stromů mimo kopec s chrámem mapy nevědí nic. Ale Mistři Mandaly se Mezisvětím toulávají a nacházejí tam různé, ne vždycky pravidelné nebo vysvětlitelné věci a jevy. Tohle je jeden z nich.

Obrázek uživatele ioannina

Stále příliš mladá

Fandom: 
Drabble: 

Bylo jí padesát a neměla jediný šedý vlas.
Každé ráno si schovávala tmavé copy pod šátek, pečlivě zastrkovala neposlušné pramínky. Myla je nejhrubějším mýdlem, splétala tak silně, až ji bolely. Nevedlo to nikam.
Bylo jí šedesát. Její vrstevnice začínaly umírat; ona sama neznala ani obyčejné nastuzení, natož loupání v kříži. Každou sobotu večer drhla podlahy v kostele. Aby na mši vypadala aspoň trochu... uvěřitelně.
Děsilo ji, že za tím jsou nějaké čáry. A nemohla se svěřit nikomu, snad jen dceři. Jenže Aniela se v Jabłunském už neukázala.
Bylo jí osmdesát a pořád nepotřebovala hůlku.
Zeť ji pozval na Anielin pohřeb.

Obrázek uživatele ioannina

Drzost, nebo správná odpověď?

Fandom: 
Drabble: 

Otázka zněla: Jaký je protijed proti otravě tisovými bobulemi?
Většina zkoušených napsala něco v tomto smyslu: Nic. Proti tisu neexistuje protijed.
Anzelm napsal: Nic. Dužina tisových bobulí je jediná část té rostliny, která není jedovatá. Proti jedu obsaženému ve všech ostatních částech není znám protijed, i když autority uvádějí čtyři tzv. panacey, které mají být schopné vyčistit z organismu cokoli nežádoucího. Osobně ovšem v jejich účinnost nevěřím.
Erikova odpověď musela být samozřejmě jiná.
Nemohl přece napsat „nic“ jako ostatní...
Na jeho papíru stálo: Nevím. Tak zoufalý hlad jsem ještě nikdy neměl a flétny se z tisu nedělají. Zeptejte se Anzelma.

Obrázek uživatele ioannina

Neprozrazené trápení

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma Nohy na ramenou.

Drabble: 

Erik seděl uprostřed kupice rozvrkočených poznámek. Zíral na ně, jako by to byli jeho úhlavní nepřátelé. Ten úkol napsat musí. Aby mu věřili, že...
Anzelm opatrně zakašlal.
„Zatracená bylinka na ramena,“ štěkl Erik. „Co já vím, co je dobrý na ramena? Nohy, jo, to zajímá každýho, ale zatracený zkroucený ramena?“
„Santolina,“ řekl okamžitě Anzelm.
„Jak to víš?!“
Anzelm pokrčil rameny. „Používaná od... no, odedávna. Proti dně.“
„Hmm...“
„Bršlice kozí noha. Čaj nebo obklad z listů.“
„Jak víš tohle?!“
Anzelm znovu pokrčil rameny a neřekl, že jeho táta byl herbarista a lékárník.
Rozhodl se přece, že už pro tátu brečel dost.

Obrázek uživatele ioannina

Vlastně se nic nestalo

Fandom: 
Drabble: 

Většina se naučila, že těmhle dvěma musí buď podlízat, nebo se jim vyhnout.
Stejně si vždycky našli vhodné oběti.
Bonney a Curtis skončili poleptaní. Příliš se ukláněli.
Holmwood už nikdy nevkročil do lesa.
Allard, Putnam a Gardyner nepřišli k závěrečné disputaci. Vlastně si netroufli diskutovat už pár měsíců.
Statham, Warwick, Darrell a Thorne odjeli domů. Darrell slepý na jedno oko.
Hobbes a Trent prostě zmizeli.

Potom si vyhlídli Severina Waterse.
O týden později byli jako vyměnění: tiší, uctiví...
Vybouřili se, mínil rektor Leyland. Dospěli.

Ale mistr Talbot zastavil Severina na chodbě. „Příště na takové černou prací neplýtvej. Škoda tvého života.“

Obrázek uživatele ioannina

Quicumque in hoc pergere vis

Fandom: 
Drabble: 

Severin hloubal nad Leylandovými nákresy a poznámkami mistra Talbota. Teorie byla jednoduchá. Jestliže známe rozložení magických polí a proudů, pak je možné detekovat jeho jednorázová nebo krátkodobá porušení výbuchy nekontrolované magie. Což způsobují především kouzelné děti. Pokud se poruchy na některém místě opakují, je téměř jisté, že tam takové dítě žije.
Co můžou udělat lepšího než najít je a přivést sem do školy?
Po pár pokusech Severin zjistil, že i praxe je celkem snadná. Černá, ale snadná.
Tak proč Talbot varuje: NOLI?
Severin mapu zprovoznil. Napjatě očekával příliv nových žáků.
Pak zjistil, že Leyland vybírá pouze chlapce z bohatých rodin.

Závěrečná poznámka: 

Pro nelatiníky: Quicumque in hoc pergere vis, noli znamená "kdokoli v tomto chceš pokračovat, nedělej to".
Mistr Talbot tuto větu do materiálů dopsal proto, že rektora Leylanda prokoukl dřív než Severin. Mapa ukáže všechny děti. Nejen bohaté chlapce, kteří se Leylandovi hodí. I dívky (Glastonbury je v Leylandově době striktně chlapecká škola) a děti z chudých rodin. Jenomže. Každá operace s mapou znamená akt černé magie, a tedy fakt, že se daný černý mág o krůček přiblížil k (nepřirozené) smrti. To by Hugh Talbot i Severin Waters rádi obětovali, pokud by tak zachraňovali děti ohrožené. Ale když to má vypadat tak, že 50 dětí najdou, a Leyland přijme jedno jediné, podle kritéria "chlapec s bohatými rodiči"...
Talbot tu mapu úmyslně poškodil.
Severin tak nakonec najde Lisu.

Obrázek uživatele ioannina

Podívej se na mě a řekni

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pro Regi, protože je chtěla.

Drabble: 

Experimentovat s Mandalou bez mistra nebylo asi nejchytřejší. Jenže Danele v Mezisvětí viděla – a Erik si tolik přál, aby se mu dívala do očí! Zvlášť když jí plánoval říct... Chtěl, aby nepochybovala, jak to myslí. Že si tentokrát nedělá legraci.
Vybrali si kruh Vzduchu: Danele tam byla doma a Erik miloval tamní nádheru barevných listů, hlavně v místě zvaném Březový háj.
Pronesl ta slova.
Daneliny oči zářily.
Ale než mohla odpovědět, vyčenichali je větroplachové. Tak – je po všem. Musí utéct.
Venku na Nádvoří svítalo. Jen pro Erika a trochu rozmazaně. Teď se už nedozví...
Danele ho nahmatala a objala.
„Ano.“

Obrázek uživatele ioannina

Kam zákon nedosáhne

Fandom: 
Drabble: 

Ode dne, kdy mistr Lavoisier zjistil, jakou oprátku upletl glastonburský rektor na jistého Severina Waterse, nepřestal litovat, že chlapce tehdy před lety nedokázal dostat do Chansons.
Neměl se vzdávat tak snadno. Měl za něj bojovat víc.
Teď Severinovi visel na krku nejen dluh za školné, který rektor Leyland odkoupil, ale i úroky z něj, nastavené Leylandem tak šikovně, že byly vyšší, než kolik činil Severinův plat za výuku u něj.
Leyland byl vždycky chytrý. Bohužel.
Znal svá práva a využíval jich do posledního drobečku.
Ale nechápal sílu lidskosti. Solidarity.
Mistr Lavoisier Severinovi odkázal menší jmění.
Dost na zařízení vlastní laboratoře.

Obrázek uživatele ioannina

Pod dohledem cechu

Fandom: 
Drabble: 

Nad dveřmi cinkl zvonec. Do krámu vstoupil neznámý muž.
Theofil Thornvald kousínek couvl od pultu. Podvědomě se přikrčil. Otřel si ruce čistým šátkem; náhle je měl zpocené. Proč?
Šedé, krátce střižené vlasy návštěvníka zářily jako přilbice.
„Rád bych dvě dávky vašeho pověstného protijedu.“
„Ano... hned,“ zakoktal se Theofil. Otočil se ke štelářům. Vytáhl příslušný šuplík.
Prázdný.
Bože...! Nemá žádnou panaceu opatřenou náležitou pečetí! A Theodosius je pryč, i se svým prstenem. I kdyby Theofil ten lektvar teď připravil, nemá jej čím zapečetit. A nezapečetěný prodat nesmí...
Opatrně se to pokusil návštěvníkovi vysvětlit.
Ten se tence usmál.
„Velmi dobře.“
A odešel.

Závěrečná poznámka: 

Pro ty, kdo neznají povídku Rodinné stříbro: kdyby Theofil prodal nesignovanou látku, mohl by mistr Divjakov (poznali jste ho, ne?) celý thornvaldovský rodinný podnik na místě zavřít.
Divjakov nevěděl, že jim panacea došla. Chtěl ji koupit z jiného důvodu: totiž aby ji otestoval, než v cechu začne jednat o jejím zákazu. Chtěl se přesvědčit, jestli je panacea prodávaná v thornvaldovském krámě taky tak nebezpečná jako ta, kterou se Thornvald pokusil stvořit při své (neúspěšné) vyšší mistrovské zkoušce.
Kdyby byla, taky by ten krám na místě zavřel.

Obrázek uživatele ioannina

Člověk na nepravém místě

Fandom: 
Drabble: 

Rektor Leyland dokázal vysledovat cesty zemských proudů, jejich křížení, uzly silné i slabé.
Ale cesty lidských srdcí mu byly neznámé.
Znal poučku Herma Trismegista: Co je dole, to je i nahoře.
Ale přesto neviděl, co je špatně na tom, když přizpůsobí požadavky na glastonburské mistry nevalným schopnostem svého přítele ze studií.
To dole ovlivnilo to nahoře. Leyland se stal stejně záštiplným a mocichtivým jako jeho starý přítel. „Pro výuku mi stačí asistenti,“ tvrdil. „Mistři nadělají ve věcech leda chaos.“
To nahoře ovlivnilo to dole. Glastonbury ztratilo kredit. Pak žáky. Nakonec příjem.
A Leyland nedokázal vystopovat, kde se stala prvotní chyba.

Obrázek uživatele ioannina

Nic k životu

Fandom: 
Drabble: 

„Do toho údolí... nepůjdeme, není tam nic zajímavého.“
„Ale, veliteli, ještě včera jste říkal, že...“
„Neslyšels rozkaz?!“
Pochva meče pleskla o stehno. Volný cíp turbanu se zatřepetal. Kůň zařičel bolestí. Kdyby důstojník mohl, zaryl by raději ty ostruhy do slabin veliteli. Pět mužů se vrátilo z průzkumu s nevysvětlitelnými bolestmi, Bůh zatrať všechny nevěřící! Má to snad být k ničemu?! A přitom tam opravdu... nebylo vlastně nic. Jen skály, srázy, polozbořený římský akvadukt, tu a tam pokroucená zplanělá oliva. Nic k životu.
„Strhněte tábor!“
Odtáhli.
Na konci onoho údolí si Písečná mandala přestala pobrukovat.
Její lidé zase mohli pokojně spát.

Obrázek uživatele ioannina

Když Mandala šeptá do snů

Fandom: 
Drabble: 

Anzelm ležel, předloktí přehozené přes obličej. Spal.
Zdál se mu sen.
Byl v knihovně, luštil jakýsi obskurní zlomek pergamenu, jehož pisatel měl asi málo inkoustu, protože co mohl, zapsal zkratkou nebo alchymickou značkou. Anzelm se úspěšně propracoval seznamem ingrediencí a teď se trápil nad postupem práce.
Sol. & mis. in BM, denq ter. leg. ini...
„Jasné, jasné,“ mumlal si, „jenže co tohle? Lege artis bych chápal, ale initiali? Nebo snad intuitiva?“

Na vedlejší palandě se převaloval Erik.
Jemu se zdálo, že stojí před obrovským válečným bubnem, paličky přichystané, a potí se pod strašlivým pohledem černočerného Afričana s nevyslovitelným jménem – Te!Plaki.

Závěrečná poznámka: 

Všechny zkratky na Anzelmově zlomku (krom té poslední) jsou autentické, takhle opravdu ty staré pracovní knihy vypadají. Když se text přečte celý, zní: Solve atque misce in balneo Mariae, denique tere atd. Čili česky: Rozpusť (nebo podrť v moždíři, podle ingrediencí, slovo se pro oboje používá stejné) a míchej na vodní lázni, potom tři atd.
Lege artis v tomto kontextu znamená "podle běžného pracovního postupu".
Lex initialis - pojem neexistuje, ale znamenalo by to "prvotní zákon"; podobně neexistuje ani pojem lex intuitiva, tedy "intuitivní pravidlo".
Příšerný znak v Afričanově jméně je hláska, takzvaná mlaskavka.

------------
Na přání KaTužky bylo do drabble dodáno jedno slovo, aby mohl být zapsán bod. Drabble v původní podobě vypadalo takto.

Obrázek uživatele ioannina

Sladký příslib jara

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Erik zdraví Tořina Barbuchu, děkuje za inspiraci a tímto mu píše věnování.

Drabble: 

Jenom Erik se mohl postavit do závějí, začít tam pískat jako kos a zpívat z plných plic.

„Ecco la primavera,
che’l cor fa rallegrare,
temp’è d’annamorare
e star con lieta cera...“

Mistr slov vykoukl z okna. Zavrtěl nevěřícně hlavou. Na rozdíl od většiny ostatních rozuměl i slovům. Hle, přichází jaro. To určitě, usmál se.
Ovšem když v další sloce uslyšel krom obvyklých témat i něco o radosti všech elementů, zabouchl okno a běžel za mistrem Ayrem.
„Nemusíš se bát,“ tvrdil Ayre.
Mistr slov mu nevěřil.

Jenom Erik mohl svou písní dokázat, že sníh začne definitivně tát a jabloně že rozkvetou.

Závěrečná poznámka: 

Erik hrál a zpíval skladbu Ecco la primavera od Franceska Landiniho. Poslechněte si ji, stojí za to.
Celý text té písně najdete třeba tu.

Obrázek uživatele ioannina

Nic než cvičení

Fandom: 
Drabble: 

Dva takty písně – a trylek. Dva takty – a trylek. Nádech. A znovu: dva takty, trylek. Pomalu. Rychleji. Ještě rychleji.
Celou frázi.
A trylek.
Celou frázi.
A ještě jednou.
Fráze – ozdoba. Repetice – jiná ozdoba.
Těžký úsek opakovat čtyřikrát.
Celou skladbu.
Odložit flétnu, vydechnout.
Znovu celou skladbu. Tón se řadí k tónu, variace následuje variaci, bezchybně, čistě.
Vydechnout, protáhnout prsty.
A znovu. Holé téma. První ozdoby. Složitější variace. Finále.

Erik hraje se zavřenýma očima, takže nevidí, že Danele zdvihla ruce a vykročila do taneční figury.
Poslepu. Vedená jen jeho melodií.

Přetvářejí svými kroky a tóny svět, a nemají o tom ani tušení.

Obrázek uživatele ioannina

Jako by neměla právo žít

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Varování: Karen

Drabble: 

Brodila se starým sněhem. Mrzly jí nohy. Když ji otec vyháněl, neměla možnost se pořádně teple obléknout. Tehdy si ještě myslela, že to nevadí, že jenom přeběhne k sousedům...
Jenže ti jí zabouchli dveře před nosem.
To bylo včera.
Dnes už je dost daleko od rodného statku, aby se tu lidi nemuseli bát, že když jí pomůžou, rozzlobí tím jejího otce.
Dnes se bojí ona.
Šeří se. V oknech nedalekých domů se rozsvěcují první světla. Karen si sedá na ulomenou smrkovou větev. Teď už si netroufne nikde zaklepat, je moc pozdě... Ale zítra... snad...
Třeba to nebude všude pořád stejné...

Závěrečná poznámka: 

Drabblíku předchází tady ten z letoška.
Takže (jak tušíte) jsem ji nakonec nenechala umrznout.
Ovšem jestli je to pro ni dobře, nebo špatně, těžko říct.

Obrázek uživatele ioannina

Schodová moudrost

Fandom: 
Drabble: 

V koutě hospody, za vyhaslým krbem, seděl letošní první neúspěšný absolvent. Louis Carmichael, nejmladší žák nedávno zemřelého mistra Lavoisiera. Brečel si do piva.
„Ty pitomé vzorky... Já je měl připravené tak pečlivě, celou škálu. Tři sady jsem udělal. Jednu mi mistr přehlédl v lednu, degradovala správnou rychlostí. Druhou zkontroloval... měsíc před smrtí. Taky v pořádku. A teď u zkoušky...! Všechno naráz expirované, bez účinku, bez síly...“
Mistr Severin přisedl. „Uměl byste odhadnout proč?“
Uslzené oči vzhlédly. „Neměly důvod! Jedině... Mezisvětí? Špatné zabezpečení po cestě?“
Mistr upil z poháru. Pozvedl obočí. „Tohle jste měl říct před komisí.“
„Ono by to... stačilo?!“

Závěrečná poznámka: 

"Schodová moudrost" jsme říkali tomu, když si člověk na správnou odpověď vzpomene až venku, cestou po schodech dolů.

Obrázek uživatele ioannina

Spiritus vitalis

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pro Regi.

Drabble: 

Anzelm se vrátil ze své první pitvy otřesený.
Lehce pobledlý.
A nadšený.
„Představ si, každá šlacha, každý sval má přesný účel! Každičký kousíček vnitřností,“ ještě trochu zezelenal a polkl, „všechno na sebe navazuje, žaludek, žlučník, střeva, rozumíš! Jenom jedno nechápu.“
„Hm?“
„Galénos tvrdí, že mozek slouží k ochlazování krve. Ale mně se to nezdá. To oči, víš. Vede z nich tolik nervů. A lebka... spíš připomíná štít... Proč?“
„Hm...“
„Ne, vážně, Eriku, co by sis představil, kdybys před sebou měl takový prasečí mozek?“
Erik odložil brk a zasnil se. „Já? Chtěl bych ještě olej, cibuli, vajíčko a pánev. Skvělá večeře!“

Závěrečná poznámka: 

Ne že bych podceňovala laskavé čtenáře, ale mám pocit, že tohle se moc neví.
Spiritus vitalis je Galénův termín. Galénos už tehdy v šeré antice pitval (opice a prasata) a rozpoznal funkci většiny tělesných orgánů správně. Jenom s tím krevním oběhem se trochu sekl. Poznal tedy rozdíl mezi žílou a tepnou a pochopil okysličování krve, ale myslel si, že krev vzniká v játrech, ohřívá se v srdci (odtud spiritus vitalis, který pak ohřátá krev nese dál) a ochlazuje v mozku. Tahle teorie se urputně držela až do toho Anzelmova 16. století. (Víc třeba tady.)
No a Erik... je taky takový živelný duch. ;o)

Obrázek uživatele ioannina

Nepostižitelný zloděj

Fandom: 
Drabble: 

Seděli co nejblíž rožňům, zálibně nasávali vůni pekoucího se masa, nahřívali si záda a vedli řeči.
„Tomudle teď říkaj pinta. Jó, mládenci, to já pamatuju jinačí pinty! Korbílek až po okraj, žádný bublinky. Kdepak pěna! Bylo místo ní radši víc řádnýho piva.“
Tmavou hospodu prořízl jasný hlásek: „Mistře, kdo mohl změnit pintu? Vždyť pinta je pořád stejná, ne? V tvojí knize...“
„Tiše, Liso.“
„A tydle korbele. Dřevěný. To starej Edwin, pamatujete, mládenci, ty jeho kožeňáky? Jó, to byly korbele. S karakterem!“
„Tu pintu jim někdo sebral s těmi korbely?“ snaží se vyřešit záhadu holčička.
„Ne, Liso. Tu jim ukradl čas.“

Obrázek uživatele ioannina

Každý má své hranice

Fandom: 
Drabble: 

Nemyslel to doopravdy, utěšoval se rektor Leyland. Tenhle Waters je sice pěkně popudlivý a nevyzpytatelný chlapík, ale... existují meze. Chápe snad, co by znamenalo opustit školu? Nechat nás bez ochrany?
To mu vážně záleží víc na nějaké nanicovaté cácoře?
Mám snad zase shánět nového černého mága, jako když utekl Talbot?

Mistr Severin si hodil vak přes rameno.
„Odcházíme, Liso.“
„Ale... co tvoje věci tady, mistře?“
„Nejsou moje.“
Nechával za sebou plně vybavenou laboratoř. Pohodlnou postel. Důvěrně známý pracovní stůl. Prodal skoro všechno, co vlastnil, aby se mohl Leylandovi vyplatit z dluhu.
Začne znovu od nuly.
Lisin život za to stojí.

Obrázek uživatele ioannina

Poznávání Prázdnoty

Fandom: 
Drabble: 

První výlet do Mandaly podnikli pod přísným dohledem mistra Hjalmara. Nedovolil jim vyjít z kruhu stromů a ani na okamžik je neopustil.
Nemusel je varovat. Sami si troufli sotva na pár kroků. Celá krajina tam byla na první pohled jiná. Nezemská. Ne že by z ní šel vysloveně strach, ale... nedokázali by ji popsat. Chyběla jim slova.
Krom věcí, které jim ukázal a pojmenoval mistr Hjalmar, si Anzelm zapamatoval ještě kupoli světla kolem nich.
Podruhé mistr na chvíli odešel.
Jeho světlo zmizelo s ním. A oni zůstali sami ve tmě, v kruhu holých temných stromů, pod klenbou z čiré nicoty.

Obrázek uživatele ioannina

Voněly tím hluboko do zimy

Fandom: 
Drabble: 

Přicházelo léto. Ve špitále se přestalo topit a mistryně Freya nařídila důkladný úklid. Její žáci drhli celý dům od střechy po prádelnu ve sklepě.
„Dnes vyperete deky. A když už budete v tom, přihoďte do lázně i kočky.“
Anzelm se zarazil. Rozuměl dobře? Kočky? To jako Princeznu a Čertisko!?
Bloumal bylinkovou zahradou a nespokojeně kopal do kamínků. Co by jenom mohl...
Do prádelny dorazil mezi posledními. Levou ruku schovával za zády.
„Kde je ta... kočičí lázeň?“
Ukázali mu malý kotel.
Anzelm do něj rychle hodil svazek šanty.
Někdo se zasmál.
Anzelm se podíval na zem.
Čekala tam hromada ledvinových pásů.

Závěrečná poznámka: 

Nevím, jestli je to jenom krajové nebo ne, ale u nás se té věci říká kočka.

Obrázek uživatele ioannina

Řemeslník

Fandom: 
Drabble: 

Byl to obyčejný dřevěný kolík, na jednom konci mírně zploštělý jako špachtle, na druhém přiostřený. Ale co všechno s ním ten potulný hrnčíř dokázal! Přiklepnout sklouzávající obruč. Přitáhnout lana, která vypínala plachtu. Povolit příliš utažený uzel. Oškrábat bláto zpod nábojů kol. Obracet placky, aby se řádně propekly. Trefit zajíce. Zajistit vůz. Provizorně vyčistit koni kopyta.
Čím déle ho mistr Severin pozoroval, tím víc ho obdivoval. Ten člověk se – podobně jako oni dva s Lisou – harcoval světem, celý svůj domov sbalený s sebou. A s jakým málem si dovedl poradit!
Když se loučili, hrnčíř mistrovi svou špachtli daroval.
Prý pro štěstí.

Obrázek uživatele ioannina

Nechci to vědět, Karen

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Varování: hnus.

Drabble: 

Slyšela svého otce, jak říká mistru Thornvaldovi, kde leží hroby jejich rodiny.
Ale nepochopila, jak to souvisí s platbou za mistrovu práci. Ne dostatečně včas.
Když o Svátku mrtvých nesla k hrobům obětiny, jak jí otec nařídil, byla už skoro tma. Přesto viděla muže, který tam na ni čekal. Poznala ho. Dokonce ho chtěla pozdravit.
Pak ji zatáhl do jeskyňky ze starých, mrtvých růžových keřů.
Nedošlo jí, že se smí bránit. Ne dostatečně včas.
Skončil. Pak ji ještě proklel. Pokud prozradí jeho jméno, zemře.
Když ji těhotnou vyháněli z domu, styděla se. Bála se. Mlčela.
V Bjørkhallenu její krev promluví.

Závěrečná poznámka: 

Karenina krev promluvila tímhle způsobem.

Obrázek uživatele ioannina

Tortura

Fandom: 
Drabble: 

Ten měsíc zůstával mistr Divjakov v laboratořích nezvykle dlouho do noci. A když se tam učedníci vypravili časně ráno, v bláhové naději, že by mistr mohl třeba spát a oni by tak měli trochu klidu na práci, byl tam zas.
Kvestor na něj přes veškerou snahu neustále narážel. Na chodbě, v refektáři a jednou i v umývárnách. Toho litoval nejvíc: fialově opalizující pěna na holení nanesená kolem mistrových nevrlých úst způsobila ubohému kvestorovi tu noc strašlivou noční můru.
Pak nad Dubogradem přeletěla dračice s neznámou ženou v sedle.
Mistr okamžitě ukončil rozdělanou práci a zmizel.
Šeptalo se, že prý... domů.

Závěrečná poznámka: 

Ač by tomu nikdo v Dubogradu nevěřil, Velemir Divjakov skutečně má domov a ženu. Ale velmi pečlivě to tají.

Stránky

-A A +A