Bjørkhallen

Obrázek uživatele ioannina

Osm týdnů, osm let 3

Shrnutí: Naučit se znovu důvěřovat, když člověka někdo zradil, je hrozně těžké. Jsou skutky a slova, na které se nezapomíná.

Severin Waters, Richard Whiting, Velemir Divjakov, Hugh Talbot a několik dalších
Rating: 15+
Varování: náboženská témata, lehce heretické motivy, smrt. Spousta latinských citátů (s překladem). Tato část je drsnější než předchozí.

(poslední část)

Obrázek uživatele ioannina

Osm týdnů, osm let 2

Shrnutí: Naučit se znovu důvěřovat, když člověka někdo zradil, je hrozně těžké. Jsou skutky a slova, na které se nezapomíná.

Severin Waters, Richard Whiting, Velemir Divjakov, Hugh Talbot a několik dalších
Rating: 15+
Varování: náboženská témata, lehce heretické motivy, smrt.

(druhá část)

Obrázek uživatele ioannina

Osm týdnů, osm let 1

Shrnutí: Naučit se znovu důvěřovat, když člověka někdo zradil, je hrozně těžké. Jsou skutky a slova, na které se nezapomíná.

Severin Waters, Richard Whiting, Velemir Divjakov, Hugh Talbot a několik dalších

Rating: 15+
Varování: náboženská témata, lehce heretické motivy, smrt.

Poděkování: Sandriel za betaread a za nepřekonatelnou podporu (nejen) při zjišťování reálií.

A/N: Děj se odehrává v době vlády Jindřicha VIII., v letech, kdy v Anglii docházelo k rušení klášterů. Richard Whiting je historická postava, opat kláštera v Glastonbury. Bližší informace například zde a konkrétněji zde (oboje anglicky; spoiler).
V místech, kde cituji Bibli, cituji z Vulgaty a ekumenického překladu, u modliteb z kancionálů a jiných dostupných zdrojů; nepřekládám. Proto se latinská a česká verze trochu liší. Občas mírně přizpůsobuji kontextu. (Byli jste varováni.)
Povídka je psaná jako vánoční dárek pro Profesora. Doufám, že se ti bude líbit a že jsem si tvoje přání, aby tam byla samota, nevyložila příliš doslovně. Vypadá to, že v tomhle příběhu jsou podobná témata nebezpečná.
Taky se ti omlouvám, že to není drabble. Nešlo to. Příběh se mě zmocnil a nedovolil mi vymýšlet si.

Obrázek uživatele ioannina

Mistr Mandaly

Název: Mistr Mandaly
Autor: ioannina
Fandom:
Bjørkhallen

Shrnutí: S tím, že udělá chybu začátečník, všichni počítají, vědí, že je to normální, a jsou připravení to řešit. To, že udělá chybu mistr, nikdo nečeká. Proto je ten člověk přece mistr – že už nedělá chyby začátečníků.
Tak proč jsou naši mistři, ti, kterých si tak vážíme a vzhlížíme k nim, schopní zklamat v nejobyčejnějších lidských situacích?
Ayre Anderson, Gunnar Bergström, Hjalmar Baldwyn, Sigurd Holden a několik dalších.
Rating: 15+
Varování: smrt.

Prohlášení: Bjørkhallen je sice můj, ale přesto místopřísežně prohlašuji, že z této povídky nemám ani vindru. S úctou přiznávám, že inspirační kořeny pro Paní vlků jsou jednak kniha Clarissy Pinkoly Estés: Ženy, které běhaly s vlky, jednak studie Roberta Gravese o Trojité bohyni (zejména předmluva k jeho Zlatému rounu).
Poděkování: Tarii a Sandriel za betaread a za úžasnou podporu, Veverce za trpělivé naslouchání a správná slova na správném místě.

Chtěla bych touto povídkou podporovat Linku bezpečí, kam se mohou obrátit děti a mladí lidi v obtížných životních situacích. Tvar dárcovské SMS zní DMS LINKABEZPECI a číslo, na které se posílá, je 87 777, cena jedné SMS je 30,- Kč.

Fandom: 
Obrázek uživatele ioannina

Mistr Mandaly, část druhá

Název: Mistr Mandaly
Autor: ioannina
Fandom:
Bjørkhallen

Shrnutí: S tím, že udělá chybu začátečník, všichni počítají, vědí, že je to normální, a jsou připravení to řešit. To, že udělá chybu mistr, nikdo nečeká. Proto je ten člověk přece mistr – že už nedělá chyby začátečníků.
Tak proč jsou naši mistři, ti, kterých si tak vážíme a vzhlížíme k nim, schopní zklamat v nejobyčejnějších lidských situacích?
Ayre Anderson, Gunnar Bergström, Hjalmar Baldwyn, Sigurd Holden a několik dalších.
Rating: 15+
Varování: smrt. Tahle část je drsnější než ta první.

Fandom: 
Obrázek uživatele ioannina

Divoké vody Grønfjellågy

Fandom: Bjørkhallen.
Poznámka: Když poslední místní drablík, tak z hodně dávné historie, z doby, kdy se teprve stavěl hrad.
Díky všem, komu se moje skromné výtvory líbily - a díky všem, kdo jste sem psali, byla to super legrace.

„Tento brod je můj. Dejte mi, co nesete, nebo vás sním.“
„Neodolatelná nabídka,“ ušklíbl se Einar. „Ale poslyš, mám lepší.“
Troll naklonil hlavu a zamyšleně zvedl jedno kamenné obočí. Čekal boj nebo útěk, jen vyjednávání ne.
„Pronásleduje nás jeden kněz – víš přece, křesťan, cizí v téhle zemi, nesnáší nás čaroděje stejně jako vás trolly. Rádi bychom se ho zbavili. Nech nás projít, schováme se na protějším břehu. Až se přiblíží, já za ním zmatu cestu, Ingrid rozbouří řeku – a je tvůj. On, jeho družina i všechno, co nesou.“
Dohodnuto, provedeno.
Později na tom místě postaví pro trolla pěkný kamenný most.

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele ioannina

Rozdíl mezi mistrem a žákem

Vypadalo to jako snadný úkol: zapisovat, co si bude mistryně z Narviku přát, vyřizovat pro ni pochůzky, nosit jí její poznámky a krabici se vzorky.
Řekl, že to zvládne.
Teď tedy s ní byl na sněmu.
Během první přednášky mu došel papír. Sotva si donesl další, poslala ho mistryně se vzkazem za jedním, druhým, třetím kolegou. Ten druhý mu zmizel, zatímco mluvil s prvním, třetího se neodvážil vyrušit z hovoru... a pak už mluvil mistr Lavoisier a Anzelm musel zapisovat.
Následovala přednáška mistryně z Narviku. Ona vystoupila na stupínek klidná, pohotová a upravená – a Anzelm za ní udýchaně vystavoval vzorky.

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele ioannina

Neohlížej se

Fandom: Bjørkhallen.
Poznámka: bezprostředně navazuje v čase na drabblík Pozdě.

Táta se ho dotkl – a z malé jamky v zemi byl tunel.
„Utíkej. Neohlížej se.“
Sotva Anzelm udělal pár kroků, na temeni hlavy se mu rozhořela taková bolest jak nikdy, ani když ho Otec Sebastian kropil svěcenou vodou. Nedokázal se pohnout.
Za ním se ozvala rána.
Anzelm se otočil.
Táta se zapotácel, začal padat; z úst mu vyletěly rudé korálky krve. Přistály v Anzelmových vlasech hned vedle máminých slz. Tátova ruka smazala konec tunelu.
Anzelm zůstal sám.
Sklonil hlavu do dlaní. Bezděčně promísil slzy a krev, rozetřel si je po prasklině v magické pečeti.
Bolest pominula.
Naslepo klopýtal dál. Plakal.

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele ioannina

Pozdě

„Anielo, musíme pryč.“
Neříkal jí to poprvé, ale tentokrát už nevypadal, že ustoupí. Police v komůrce, jindy plné knih a svazků sušených bylin, zely prázdnotou. U dveří stály tři truhly.
Rozechvěl se jí ret. „Ale, Karole... kam? Nemůžu... Maminka... Maminku by to zabilo...“
„Tvoje paní matka...! Anielo, a náš syn?! Nevidíš, že ho ničí už jenom ty modlitby? Nač chceš čekat – až sem dorazí inkvizice?“
Malý Anzelm se oběma rukama držel máminých sukní. Jeho šedivé oči pulsovaly nedětskou bolestí.
Karol vytahal truhlice na dvorek, vyhrábl v zemi jamku a všechny tam postupně zanořil.
„Anielo...“
Na dveře krámku dopadla těžká pěst.

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele ioannina

Zasvěcování

Nový svazek, ještě vonící kůží a klihem, ležel na polici a tichounce dosychal.
„Když v tobě listují, sliní si prsty,“ protáhly zaprášené Dějiny Atlantidy. „Z toho se dělá plíseň.“
„Někdy tě otevřou tak mocně, že ti zlomí hřbet,“ sekundovaly škodolibě Astronomické tabulky.
„Nebo takový knihomol...“ navázal líně Artemidórův snář.
„Ale pane kolego,“ skřípl škodolibě vazbou Kodex kruciálních kleteb, „stačí znát ta správná slova, víme?“
„Nejhorší je laboratoř,“ zabušil deskami do police ctihodný opis Adalbertova herbáře. „Odtud se ještě nikdo nevrátil.“

Ruka vonící bylinami zvedla knihu do vzduchu. Anzelm se usmál. „Přesně tohle mi chybělo!“

Syllabus tinktur rostlinných se strachy rozšustil.

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele ioannina

První kamínky laviny

Fandom: Bjørkhallen.
Poznámka: jak bylo inzerováno, navazuje na drabblík Odpolední beseda.

Vaše Excelence,
buďte, prosím, ujištěn, že v případě toho chlapce, o kterém jsme mluvili, nejde o žádnou čarodějnickou praxi ani ze strany jeho, ani ze strany jeho rodiny. Dle mého soudu je hoch pouze posedlý. Již jsem zahájil potřebné procedury a doufám, že budou mít, s pomocí Boží, co nejdříve žádoucí účinky.
S úctou Váš oddaný etcetera.
- - - - - - - - - - - - - - - -
Otče,
domníváme se, že Vaše péče je příkladná. Přesto považujeme za nutné poslat Vám našeho spolehlivého...
... etcetera...
... přijměte jej...
... etcetera.
- - - - - - - - - - - - - - - -
Mistře gdaňský,
s naším Anzelmem je zle, a prý sem má dokonce přijet inkvizice. Mohl bych Vám ho na čas svěřit?
Karol Janecius

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele ioannina

Odpolední beseda

Ale tak manžel on je dobrý, velebný pane, to nemůžu říct. Aspoň naše Anielka si nestěžuje, a k nám on je vždycky slušný, všechna čest. Zprvu jsem si myslela, že ten drogistický krámek, že to není nic pro naši Anielku, však sám víte, jaká je to zbožná dušička, a takové teď skoro čarodějnictví... Ale nakonec to je křesťansky vedený podnik, viďte, velebný pane? A ten její Karol má přece jen dobré drogistické zkoušky i praxi dobrou, úspěšnou...
Jen to jejich děcko se mi nepozdává, však víte, malý Anzelmek. Takový je vám divný, po všech čertech lítá, s bylinami si povídá...

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele ioannina

Mistrova důvěra

Čím byl mistr Kamieński starší, tím víc vzpomínal na jednoho ze svých prvních a podle svého soudu nejnadanějších učedníků, tím častěji si přál, aby se k němu Theodosius vrátil, tím usilovněji se snažil poslat Theodosiovi zprávu. Ale Thornvald nebyl k dostižení: na sněmech se neukazoval, služeb gildy využíval tak sporadicky, že nevěděli, kam by mu měli dopis doručit... Mistr Kamieński schválně nevnímal čím dál otevřenější náznaky svých kolegů, že jeho Theodosius má dobrý důvod se cechu takto stranit...
A pak mistr onemocněl a navzdory všemu umění bylo jasné, že je už příliš unavený, příliš starý, než aby se mohl zotavit úplně.
Tehdy se začali doopravdy snažit – a do čtyř měsíců Thornvald mistrův list dostal.
A přijel.
Ne že by mu nechali jinou možnost.
Mistr Kamieński byl šťastný. Ubytoval ho ve svém bytě, dovolil mu, aby se o něj staral, a postupně na něj převáděl většinu svých povinností, jako by ho chtěl učinit svým nástupcem. Přestože Thornvald byl jen mladší mistr. Přestože se v těch letech osamělých toulek stal...
Zbláznil se, šeptali si bjørkhallenští mistři. Zdětinštěl.
Zoufali si.
Zapomněli, že děti a starci jsou schopní vidět svět čistýma očima.
Těsně před svou smrtí položil mistr na dveře velké laboratoře nezlomitelnou pečeť.

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele ioannina

Serenáda pro Píšťalku

Téma č. 23: Polední pauza.
Fandom: Bjørkhallen.

Jistěže měli zakázané na Nádvoří Mandaly běhat nebo dělat hluk.
A málokoho by napadlo tam trávit polední pauzu, i když bylo hezky. Většina žáků se potloukala po Pětikruží, divoši se stahovali až na Plácek, kde mohli řádit po libosti.
A právě pro tu svou relativní polední opuštěnost Píšťalku Nádvoří Mandaly lákalo. Obvykle sedával na obrubě kamenné růžice, pozoroval pohyby stínů v její hloubce a naslouchal téměř neslyšnému bzučení. Někdy přitom lehounce dýchal do flétny druhý hlas.
Tak jako dnes.
Náhle se jakoby odnikud vyřítila tlupa spolužáků, vyrvala mu flétnu a hodila ji do Mandaly.
Erik pro ni bez rozmýšlení skočil.

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele ioannina

Jako ručičky orloje

Od toho dne, co Ayreho přijal jako žáka, ne jen formálně, ale doopravdy, v srdci, se Mandala chovala jako výtečně seřízený hodinový stroj. Žádné výstřelky, žádné otevírání nových úrovní, když Ayre jen prošel kolem... žádné další oběti. Zpočátku si to Mistr Mandaly neuvědomoval: trápil se pro Gunnara, vyčítal si zbytečnost jeho smrti, svou předpojatost. Ale čím dál postupovalo Ayreho zasvěcování, tím víc to bylo zřejmé.
Mandala byla spokojená.
Tak si to aspoň Mistr vysvětloval.
Dnes tedy zprostředkuje Ayremu poslední zasvěcení.
Přistoupili ke kamennému kruhu.
Roztočil se jako ciferník orloje a Mistr rázem věděl, co uviděl Gunnar, než tenkrát vkročil dovnitř.

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele ioannina

Pátý strom

Jednoho bouřlivého dne, kdy vítr ohýbal koruny bříz až k zemi, si Ulla všimla, že se stíny na vrcholku kopce kladou velmi zvláštním způsobem.
Tobold s ní pečlivě prozkoumal celé to místo a společně vymezili a vyčistili tu část, která jim připadala pravá. Byl to kruh. Tobold ho přešel dvaceti čtyřmi kroky.
Ingrid si přinesla čerstvou vodu a píď po pídi ho vykropila. A Bjørn rozdělal oheň a zíral do něj, dokud neuviděl tentýž obrazec jako Ulla.
Čtyři stromy.
Trvalo měsíc, než je v kruhu vyskládali správně.
Ale nepohnuly se, dokud vlci nepřivedli Einara. Teprve pak ožily a začaly tančit.

Poznámka: takto se traduje, že vznikla bjørkhallenská Mandala.

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele ioannina

Nepozornost

„Mám dnes hodně práce,“ řekl mistr Severin. „Jestli se nevrátím do večeře, běž se najíst, umyj se a jdi spát.“
Lisa přikývla. Věděla, že dokud se jí nezacelí magická pečeť, v laboratoři být nemůže.
Tak se ráno trochu cvičila v psaní, odpoledne s Erikem lezli na stromy v Šelestilese, hvízdali na všechny ptáky v okolí a naslouchali šustění jejich křídel. Večeři shltla, ani nevěděla jak.
Až v horké páře lavatoria zjistila, jak moc je unavená.
Přeťapala ke dveřím. Nevšimla si, že to jsou ty, kterými procházívali mistři. Zářil na nich bjørkhallenský strom.
Za nimi nebylo nic, jen nekonečný svistot větru.

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele ioannina

Sedmý den

Opatrné ťapkání kolem jeho dveří. Bezstarostný dupot o pár kroků dál.
(Okamžitě vyletěl z hlubokého spánku. Lisa? Vzhůru? Sama od sebe? – – Díky ti, Paní!)
Cinkání sběračky o džber. Kovové rachtání.
(Má žízeň...?)
Cvakání křesadla. Vítězné „Jo!“
(Nenápadně vykoukl ze dveří a velmi tiše znovu zalezl pod pokrývku.)
Kroky ke spíži. Klepnutí krajáče. Nespokojené brblání. Syčení hrnce na plotně. Chvilku nato vůně připalujícího se chleba.
(Zavřel oči a snažil se dělat, že spí.)
Ostré „Ne, to nesmíš!“ a chvatné hrkotání hrnce. Jakési škrábání, nějaké žbluňkání a několik klepnutí o dřevo stolu.
Nejisté zaťukání na dveře.
„Mistře...? Spíte...? Mistře, udělala jsem snídani...“

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele ioannina

Studentské hříčky

Jako první si toho všiml Mistr slov: pokáral Erika, že jsou jeho věty strnulé a nezdravě formalistní.
Nedlouho poté se rozhněval mistr Thornvald, že mu ten hvízdálek naprosto nesmyslným způsobem přerovnal skříň se vzorky.
Pak začal Erik ukončovat své písně na nečekaných místech: mistr Ayre mu stoicky zakázal zpívat poblíž Mandaly.
Ten večer se Erik nabídl, že uklidí talíře z horního stolu: Mistr čísel se zasmál a odešel.
A když se začaly objevovat podivně stejnorodé kupičky popsaných listů i v kolejní ložnici, zeptal se Anzelm:
„Co to blázníš s tou sedmnáctkou?“
„Už nic,“ odpověděl Píšťalka – a vymyslel si jiné číslo.

Poznámka: rozdělení odstavců a délka vět nejsou náhodné, ač by se takovými mohly na první pohled zdát.

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele ioannina

Balancování na hraně naděje

Tohle nepředvídal.
Čekal, že ten lektvar malé buď pomůže, nebo jí, v horším případě, dopřeje rychlou smrt. Myslel si, že podat jí ten pohár bude nejobtížnější čin jeho života.
Mýlil se.
Jednak si po chvilce začala naříkat, že ji bolí bříško. Sedl si na kraj jejího lůžka, vzal ji do náruče a držel ji, dokud neusnula.
Za další tam pak zcela neplánovaně usnul sám.
A teď už bylo k polednímu, a ona se pořád neprobírala.
Bál se ji oslovit jménem. Nechtěl přivolat...
Nakonec sebral zbylou odvahu, připravil si olej a svíce na zažehnávání duchů – a jemně jí zaklepal na čelo.

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele ioannina

Bezhlavý úprk

Poznámka: dějově bezprostředně navazuje na drablík Poslední otevřená konference v Gdaňsku.

„Mistře gdaňský! Někdo nás zradil! Jde sem inkvizice!“
Než se Severin stačil byť jen nadechnout, Leif mu vytrhl z ruky číši, chrstl mu víno do tváře.
„Zbláznil ses?! Co to...?!“
Leif ho razantně drapl za rukáv. „Pojď.“
A už ho vleče k... holé zdi.
Severin se vzepřel. „Takhle tu uvízneme! Copak nevidíš, kde jsou dve...“
„Pojď!“
Kapkami vína na zdi prosvitla jakási neznámá, zamlžená krajina.
„Co to...! Kam nás to...!?“
„Pojď!!!“
Prošli tou zvláštní mlhou a náhle jsou znovu ve známém světě, jen jinde: stojí na nábřeží.
Za nimi se ozývá střelba.
Leif zaúpěl a strhl je oba do moře.

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele ioannina

Poslední otevřený sněm v Gdaňsku

Poslední slova mistrovského slibu ještě rezonovala sálem. Čerstvě inaugurovaní přijímali gratulace od svých přátel, kolegů a mistrů... vlastně nyní už také kolegů, někteří si prohlželi své nové pečetě, jiní podepisovali prohlášení, že ještě hodlají pokračovat ve studiu. Objevily se číše, začínalo se nalévat víno.
„... váš argument ohledně terapie magickým obalem je velice zajímavý, pane kolego. Možná byste...“
„... rád, že se těšíte tak dobrému zdraví...“
„... vás pozvat do Marienburgu. V srpnu...“
Mistr gdaňský sedí ve svém předsednickém křesle a spokojeně naslouchá útržkům vět, které vyplavou nad běžný šum hovoru.
Náhle zazní chvatné kroky.
„Mistře gdaňský! Někdo nás zradil! Jde sem inkvizice!“

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele ioannina

Pozdní lítost

Mistrovi Mandaly hořkla slavnostní večeře v ústech.
Gunnar je mrtvý.
Pohltil ho Oheň. Právě ten element, kterého se odjakživa nejvíc bál.
Měl jsem to předvídat. Měl jsem.
Ale já místo toho zasáhl, otevřel jsem před ním právě tuto cestu a ještě ho povzbudil, aby na ni vstoupil...
On měl správné tušení. Ale věřil mi, a tak šel.
Jak jsem si mohl myslet, že jsem silnější než vůle Pěti stromů Mandaly? Ona si vybírá. Já to měl jen poznat.
Jenže já na to byl příliš pyšný.
Co záleží na tom, že Ayreho nemám rád?
Gunnara jsem měl.
Tohle si nikdy neodpustím.

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele ioannina

Písně budoucího barda

V koleji bývala nouze o místo.
Ne že by žáci měli velký majetek: pár svršků, nějaká ta kniha, někteří šťastlivci si vysloužili koberec nebo kožešinu, a hlavně spousta zápisků. Stohy a stohy papírů a pergamenů.
Erik Píšťalka je vršil na všech vodorovných plochách a teprve až už nebylo kde psát, nedbale je shrnul na hromadu a vecpal do truhly. Tu nechal stát pod oknem, všichni si o ni okopávali holeně a nadávali.
Jednoho dne ji Anzelm zastrčil pod svoji postel hned vedle vlastní krabice pečlivě srovnaných listů a svitků.
Od té noci mu slova v ní uvězněná broukávala do snů.

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele ioannina

Praktická cvičení v terénu

Mistr Divjakov zuřil.
Ten neschopa a hlupák kvestor by si zasloužil oběsit na dubu pro výstrahu! A ta smečka kverulantů a nenažranců, co si nadneseně říká učedníci, by měla bídně zhynout v bolestech...
... což je ovšem po téhle eskapádě téměř jistě čeká.
Ten nápoj obsahuje tanin.
V malém množství, pravda. Ale v kombinaci s lektvarem, který jsem je dnes nechal připravovat ― a ochutnávat, samozřejmě ―
Co teď?
Když jim podám protijed, pochopí a poučí se? Pochybuji.
„Vítám vás zpět z čajového dýchánku. Upozorňuji vás, že jste si v žaludku umíchali pomalý jed. Máte čas do půlnoci. Máte volno, laboratoř je otevřená.“

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele ioannina

Modlitba

V klášteře v Selby
novic Severin vstává před úsvitem, schází do kaple, spíná prázdné ruce a modlí se, jak ho naučili.
Ave, Maria...
Je chladno, slova mu mrznou u úst.

V Glastonbury
se student Severin probouzí uprostřed noci, tiskne v dlani dva stříbrné knoflíky, vzpomíná na tu, která mu je dala, a zadržuje pláč. Modlí se, ale mění přitom slova.
Ave, maminko,
gratia plena,
Regina tecum.
Benedicta tu in mulieribus.

Umlká. Po tom, co způsobil Thornvald, by pokračovat bylo absurdní.

V jednom hostinci,
zatímco malá neklidně spí, přišívá mistr Severin na její plášť dva stříbrné knoflíky.
Kéž tě ochrání.
Amen.

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele ioannina

Odkaz

Přebírala dědictví po mistru Kamieńském.
Nemohla tomu uvěřit. Proč ona? Neměl snad lepší žáky? Brigitta složila poslední zkoušky docela nedávno; mezi všemi těmi zvučnými jmény se pořád cítila příliš mladá a nezkušená.
„ … kustodium nad bjørkhallenským černým mágem, Theodosiem Thornvaldem.“
„Přijímám.“
Bůh ví, proč jí ty známé sály připadaly tak chladné a cizí.
Thornvald se stačil usadit v mistrově starém bytě.
Nechala to tak. Nač hned začínat spor.
Dveře mistrovské laboratoře nešly otevřít.
„Mohla bych dostat klíč?“
Thornvald se ušklíbl.
Starý právník si promnul tvář. „Jsou zapečetěné kletbou. Otevřou se, až přijde černý mág, mistr lektvarů, který si dokáže vážit života.“

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele ioannina

Přivolávání jara

Nevím, jak poznáme, kdy je ten den.
Ptáci jsou ještě na jihu a stromy spí. Ale něco se změní, sníh září jinak (jinak křupe, říká ona) a tehdy je čas sejít cestičkou v hradbách.
Mezi temnými jabloněmi v bělostném svahu je jedna zvláštní, a pod tou já hraju a Danele tančí. A sněhové vločky se nad námi splétají do klenby umnější než ve všech chrámech světa.
Pak ke mně Danele obrátí své bílé oči.
„Rozkvetla?“ zeptá se.
„Ano,“ řeknu jí.
A ona se usměje.
Nikdy bych jí v té věci nelhal.
A jestli jí zalže někdo z vás, zabiju ho.

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele ioannina

Třicátý

"Přestává být dítě," řekl mistr Thornvald.
Lucien přikývl.
"Uděláš to zítra," hodil přes rameno mistr Thornvald.
Lucien udržel klidnou tvář, dokud nesešel do stáje.
Vůz byl odtažený do kouta, kůň ošetřený. Chlapec seděl na čisté otepi slámy a drobil si do misky chléb.
Dětská krev... Drahé a vzácné zboží.
Lucienovy prsty vklouzly do váčku u pasu. Počítal.
... dvacet devět.
Ještě jeden a jsem volný.
... neživé bezkrevné tělíčko pod keři?
Sláma zašustila. Chlapec odcházel umýt misku.
Lucien mu ji vytrhl a vtiskl mu do rukou peníze.
"Běž. Uteč. Thornvald tě chce zabít."
Severin zíral na stříbro ve svých dlaních.
"Neslyšels? Běž!"

Fandom: 
Rok: 
2010

Stránky

-A A +A