"I má babička by to zvládla rychleji, ty nulo," zařval mu seržant Brackett do ucha.
Nádech, výdech. Každá vteřina byla agónií.
"Tak co slečinky, líbí se vám naše malá marsovská procházka?"
Jenom zaúpěli.
Nejednou zakopl a upadl. Věděl, že je to konečná.
"Tak co, lehárko?" seržant stál nad ním, "stačí říct, pošlu ti pro odvoz, můžeš se zašívat v té největší prdeli na okraji galaxie."
"To by se ti líbilo, ty hajzle," zašeptal.
"Ano to líbilo! Vzdej to, taková špína nikdy mariňákem nebude!"
"Ne."
"COŽE?"
"Ne, pane!"
"Tak si tu přestaň honit a padej!"
Ten parchant nad ním nevyhraje. Vstal.