Pohádky ovčí babičky

"...svému milujícímu synovi odkazuji dům, ve kterém jsme oba vyrůstali i se zahradou k němu přilehlou," pokračoval notář.
"Můj nejstarší vnuk obdrží po mé smrti veškeré cenné papíry, které mám ve svém vlastnictví. Tím se myslí dluhopisy, podílové listy i směnky."
Notář se mělce nadechl a pokračoval: "Mému prostřednímu vnukovi přenechávám všechny své úspory nashromážděné ke dni mé smrti na mém běžném i spořícím účtu."
Notář se odmlčel. Naslinil si rty a pokračoval: "Veškeré své zlato uložené v advokátní úschovně banky HSBC..." podíval se krátce na mladého pana Roberta. Až fyzicky cítil jeho zatajený dech. "...tímto odkazuji své kočce Míně."

Beránek spatřil na kraji lesa tři vlky a řekl jim: „Hloupí vlci, mám pro vás návrh. Dáme si závod v chůzi přes celý les. Když vyhrajete, můžete sníst mě i ovečku. Když prohrajete, necháte nás tři měsíce na pokoji. Platí?“

V sobotu ráno liška odmávla start a závod začal. Beránek vyrazil tempem závodního chodce. A vlci? První ani nepřešel startovní čáru (čímž se počet soutěžících snížil na tři). Zbylí dva funěli jak lokomotiva. Však po chvíli jeden z nich zahekal: „Já už nemůžu“ a padl vyčerpáním. Po deseti minutách dopadl stejně i druhý. A tak se jasným vítězem stal beránek.