Chrám Matky boží v Paříži

Obrázek uživatele Hippopotamie

Potom

Úvodní poznámka: 

"Předtím" viz drabble http://sosaci.net/node/23711

Drabble: 

Díval se, dokud za rohem nezmizel poslední odlesk jejích penízků z falešného zlata.
Myslil si, že to brzy přejde, avšak fantazie, tak dlouho potlačovaná nebo uplatňovaná na pošetilou výrobu kamene mudrců, mu nedala pokoj. Stvořil si ve své mysli její přízrak, tak málo odpovídající originálu, a ten jej trápil. Jeho kněžská krev jej zradila a začala s fantazií nehorázně spolupracovat. Dlouho Esmeraldu nepotkal – asi vystupovala někde jinde - ale den ode dne to bylo horší. V nepřítomnosti rozkvétají ty nejneovladatelnější vášně.
Možná když ji znovu spatří, tak se přesvědčí, že je to jenom obyčejná hloupá … čarodějnice? Ano, tak to musí být.

Závěrečná poznámka: 

Větu "V nepřítomnosti ..." mám odněkud z Eca, ale už nevím, odkud.

Obrázek uživatele Hippopotamie

Ananké

Drabble: 

Doposud měl, jak se domníval, celkem dobrý život. Věžní komůrku plnou alchymistických křivulí. (Marné hledání kamene mudrců ho kupodivu stále bavilo). Knihovnu plnou knih, o nichž si myslel, že jim rozumí. Ohledně zvládání tělesných pokušení za ním chodili pro radu mnozí. Jeho učenost uznával i král. Byl vážený a důstojný. Aniž by si to byl ochoten přiznat, jeho nezdárný a divoký bratr mu přinášel více radosti než trápení. Ošklivý chráněnec zdárně vyrostl pod jeho ochrannými křídly.
Pak ji ale jednoho dne uviděl z okna své cely.
„Neruš mi prosím mé kruhy,“ byla poslední věta před smrtí čistoty duše Klaudia Frolla.

Závěrečná poznámka: 

A poté se čtenář už jen diví, co to ten arcijáhen začne vyvádět za hlouposti.

Obrázek uživatele Lejdynka

Zvon hlas mám

Úvodní poznámka: 

Se mi nechtělo psát o zvířátkách, no.

Drabble: 

Bim
bim bam
jsem sám
sám
zvoň jen zvoň
sám
dech žár
dech žár

Prach sem prach ven
prach vzdech prach
vzdech
bim bam
bim
bam

Ha! Tam
bim bam
je tam
a dýchá prach
tak krásná
tančím sám bim
bam

Bim bam
a řev chlad
a sám a dech
Pojď
Bim bam
bim
bam
Pojď sem
krásná
nejsem sám
jen sám
s tebou bim
bam

Bim bam
proč ven
proč tam
ne sám,
NE!

sám...

bim bam
ten zvon
je sám
jsem sám
tak leť!
jen leť!

Bim bam
zas sám
Ne sám.
Tebe mám.
Bim bam
...

srdce prach.

Obrázek uživatele Azereth

Tanec stínů

Úvodní poznámka: 

Nejhorší stíny jsou ty v naší hlavě.

Časově po tom, co Frollo nechal poprvé Esmeraldu oběsit. (Tehdy utekl pryč a až potom zjistil, že ji Quasimodo zachránil. Ne však na dlouho.)

Drabble: 

Prchal. Potácel se polem a běžel, utíkal, utíkal přede všemi, před Bohem, před světem a hlavně sám před sebou.
Brzy mu na čele vyvstaly krůpěje potu a slunce pálilo, žhnulo, propalovalo mu do hlavy černou díru a vše kolem pohltilo.
Rychle ho začalo dohánět šílenství, jemuž vlastně nikdy neutekl.
Větve stromů, natahující se jako pařáty šibenice, svíraly a skřípěly jako houpající se režná oprátka.
Keř temných bobulí jako stovka Esmeraldiných očí hledících vyčítavě a prázdně.
Bodláčí křupající pod nohama jako kosti mrtvých budoucích.
Trýznivá ozvěna jejího smíchu rezonující krutou oblohou.
Oprátka. Oprátka. Šíj. Vlasy. Smrt.

Den však ještě zdaleka neskončil.

Obrázek uživatele Azereth

Skrýš

Úvodní poznámka: 

Šílený crossover. :D To téma tam snad je. :)

Drabble: 

Nikolas vdechl vůni dávných vzpomínek a vkročil do Rue de Montmorency.
Pořád tam stál. Zadumaný a bezpečný. Jeho domov.
S úsměvem se dotkl zdiva. Nejdříve obkreslil prstem symbol N a F. Totožně pokračoval, dokud kámen nezačal měknout. Poté z něj vytáhl... pergamen.
Zarazil se. Pergamen? Ne, to není možné. Byl tam! Přece tam dával... Klarent- dvojče Exkalibru.
Zamračeným pohledem přelétl text na pergamenu.
"Objevil jsem Tvé tajemství, Nicolasi Flamele,... přišev zde hledati Kámen mudrců, nalezl jsem meč Tvůj... schovati ráčil jsem ho... jist, že Tys živ...
S úctou Claudius Frollo"

Nikolas si povzdechl. Takže teď jenom prohledat katedrálu Notre Dame...

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Azereth

Video et taceo

Úvodní poznámka: 

Nechtěla jsem zde vkládat to, co už bylo ve výběrech, tak jsem tak nějak nakonec vybrala tohle, protože... těžko říct proč. :)

Drabble: 

Loďka tonula v šerém oparu noci. Tmavá postava na ní seděla nehnutě jako vytesaná z kamene. Až na ty oči. Těkavé. Nedočkavé.
Pierre přivedl Esmeraldu s kozičkou přesně podle dohody.
Odhodlanou a odvážnou.
Ale při pohledu na zahalený plášť se zachvěla.
Neviděl.
Loď zavrzala a vyplula.
Mluvil a mluvil. Sám. O ničem.
Ticho kolem zlověstně pulzovalo napětím.
Neslyšel.
Když vystupovali, Esmeralda se k němu důvěřivě obrátila. Vyděšená. Poznala ho. Poznala arcijáhna.
Pierre Gringoire nerozhodně přešlápl.
Nepromluvil.
Pouze omluvně pokrčil rameny.
Obě vás přece zachránit nemohu, prolétlo mu hlavou.
A pak beze slova vzal kozu Džali a zanechal Esmeraldu temným stínům.

Obrázek uživatele Azereth

Video et taceo

Úvodní poznámka: 

Na tohle téma mě napadla spousta věcí. Ale tohle jsem si tak nějak chtěla napsat.
Tahle scéna mě vždycky fascinovala.

Drabble: 

Loďka tonula v šerém oparu noci. Tmavá postava na ní seděla nehnutě jako vytesaná z kamene. Až na ty oči. Těkavé. Nedočkavé.
Pierre přivedl Esmeraldu s kozičkou přesně podle dohody.
Odhodlanou a odvážnou.
Ale při pohledu na zahalený plášť se zachvěla.
Neviděl.
Loď zavrzala a vyplula.
Mluvil a mluvil. Sám. O ničem.
Ticho kolem zlověstně pulzovalo napětím.
Neslyšel.
Když vystupovali, Esmeralda se k němu důvěřivě obrátila. Vyděšená. Poznala ho. Poznala arcijáhna.
Pierre Gringoire nerozhodně přešlápl.
Nepromluvil.
Pouze omluvně pokrčil rameny.
Obě vás přece zachránit nemohu, prolétlo mu hlavou.
A pak beze slova vzal kozu Džali a zanechal Esmeraldu temným stínům.

Obrázek uživatele Lee

Pro dvě duše

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Vlastně nic nového. Jen pro tu atmosféru...

Drabble: 

Když přišel poprvé, chtěla vykřiknout. Zakryl jí ústa s výmluvným gestem. Skoro slyšela tiché pssst, které nevyslovil.

Přitahovala ho. Byla krásná. Ale ne tělem. Způsob, jakým mluvila, jakým se dívala, jakým se třásla, to vše ho plnilo zvláštní směsicí něhy a laskavosti, kterou doposavad neznal. Miloval ji a věřil, že to pozná.

Bála se ho. Nejen tělem, ale i pohyby a gesty působil jako zvíře. S psí oddaností k ní přicházel a ji to naplňovalo směsicí podivného soucitu a odporu. Štítila se ho a doufala, že ji nechá být.

Zvony železně odbíjely čas pro dvě duše na věži Notre Dame.

Závěrečná poznámka: 

A to mám tuhle knihu z jeho tvorby nejméně ráda.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Azereth

Žár

Úvodní poznámka: 

Proč? Já přesně nevím. Protože se mi strašně moc líbilo (a líbí) to téma a protože se mi na to dobře psalo. A protože Notre Dame de Paris.
Na téma: Poprava pampelišek

Drabble: 

Slunce stálo vysoko na obloze.
Zářilo. Žhnulo. Pálilo v místech duše, tam, kde už zbyl jen popel.
Vlekli ji na popraviště. Tváří v tvář smrti byla stejně krásná. Nebo možná ještě krásnější.
Ta bronzová kůže. Ty tmavé vlasy. A oči. Nožky tancující při obyčejné chůzi. Nikdo je nikdy neměl. A míti nebude.
Oprátka se ladně komíhala ve vzduchu.
Už ji utáhli. Už ji nasadili na úzký krček.
Na té chvíli bylo něco zvráceného a zároveň fascinujícího.
A pak se sluneční paprsky odrazily od cikánských penízků okolo sukně a ve vlasech. Zlatavé odlesky. Třpytivé krásky. Tisíce pampelišek.
Které on nikdy neutrhne.

Obrázek uživatele Azereth

Žár

Úvodní poznámka: 

Vím, v originále to bylo úplně jinak, ale... k tomuhle tématu... :)

Drabble: 

Slunce stálo vysoko na obloze.
Zářilo. Žhnulo. Pálilo v místech duše, tam, kde už zbyl jen popel.
Vlekli ji na popraviště. Tváří v tvář smrti byla stejně krásná. Nebo možná ještě krásnější.
Ta bronzová kůže. Ty tmavé vlasy. A oči. Nožky tancující při obyčejné chůzi. Nikdo je nikdy neměl. A míti nebude.
Oprátka se ladně komíhala ve vzduchu.
Už ji utáhli. Už ji nasadili na úzký krček.
Na té chvíli bylo něco zvráceného a zároveň fascinujícího.
A pak se sluneční paprsky odrazily od cikánských penízků okolo sukně a ve vlasech. Zlatavé odlesky. Třpytivé krásky. Tisíce pampelišek.
Které on nikdy neutrhne.

Závěrečná poznámka: 

Opět Frollo. Asi se toho nezbavím. :)

Obrázek uživatele Azereth

Životopis arcijáhnův

Úvodní poznámka: 

Nevím, do jaké míry to bude uznatelné. Když ne, tak ne.
Obávám se, že trochu BJB.

Drabble: 

Měl jsem rodiče. Mor je sklátil.
Měl jsem bratra. Chráněnec ho zabil.
Měl jsem cnost. Cikánka ji zničila.
Měl jsem víru. Brzy zmizela.

Co bylo, to bylo,
nic z toho nezbylo,
co by se hodilo.

Měl jsem peníze. Bratr mi je vzal.
Měl jsem žáka. Jako tulák žije dál.
Měl jsem chráněnce. Zesnul žalem.
Měl jsem soka. Zemřel. Málem.

Nyní, já kněz Notre Dame,
pro svou krutost dobře znám,
stojím před peklem nevítán.

Měl jsem lásku. Provaz jsem jí dal.
Měl jsem úctu. Kostky jsem s ní hrál.
Měl jsem život. Hrob teď mám.
Neměl jsem nic. Zemřel jsem sám.

Závěrečná poznámka: 

Opět postava Frolla.

Obrázek uživatele Azereth

Posedlost

Úvodní poznámka: 

Tenhle fandom mám ráda. Ale spíše knižní verzi a muzikál Notre Dame de Paris. :)

Drabble: 

Náměstí se koupalo v paprscích odpoledního slunce.
Tančila. Rytmus hudby ji unášel daleko od veškeré společnosti. Sukně kolem ní vířila, jako by byla živá. Její zpěv byl krásnější slavíka. Vskutku andělské stvoření.
Dav kolem jen omámeně zíral. Tak jako pokaždé. Až na-
"Cikánka! Čarodějnice!" Vzadu se ozval syčivý hlas, který ji zamrazil až do morku kostí.
Ohrnula rty do úšklebku.
Byl tam zase. V černé sutaně s fanatickým výrazem. Ďábelský kněz.
Povzdechla si. Co by měla udělat, aby ji přestal pronásledovat jako stín? Aby ji přestal nenávidět? Aby jí už konečně dal pokoj? Co?!
Šibeniční konstrukce jí zapraskala v odpověď.

Závěrečná poznámka: 

Ačkoliv nemám Esmeraldu moc ráda a vždycky jsem fandila (fandím) Frollovi. :)

Obrázek uživatele Lee

Poslední, co měl

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma V pravé poledne.

Drabble: 

Bylo za pět dvanáct. Jeho srdce už tlouklo jako o závod. Rozběhl se vzhůru po schodech. S každým krokem si připadal lehčí. Konečně vyběhl na zvonici.
Tady byly. Stále tak tvrdé, stále tak krásné. Stále stejné. Pohladil Gabrielu.
"Jste připraveni, přátelé? Dnes musíte zpívat lépe než kdy jindy! Ať se lidé třesou! Thibaulte, dnes žádné zahálení!"
Ručička se posunula a hodiny teď ukazovaly za minutu poledne.
Ještě jednou přehlédl svých milovaných šest zpěváků a pak dal pokyn pomocníkům. Zvony se začaly rozhoupávat. Zvoník stál napjatě před největším z nich. Pak se srdce zvonu poprvé rozezvučelo.
Hřmot. Lup. A bylo ticho.

Závěrečná poznámka: 

Netuším, jak to vypadá, když člověku praskne bubínek, předpokládám, že citoslovce "lup" by se k tomu mohlo hodit nejlépe.

Obrázek uživatele Lejdynka

Moře štěstí v zvuku ticha

poznámka: věnováno Zuzce alias Čertisku. Sice z toho nakonec vyšla dost prapodivná verze, která s tou animovanou asi moc společného nemá, ale co už. Líp to nešlo :P Veselé totalitní Vánoce přejík!

Stálo ho to mnoho, ovládnout tu dunivou kovovou záplavu času.
Aby mu paže zesílily, tělo zesláblo a nachýlilo se k zemi.
Aby ho jasná záře neoslepila, víčko levého oka již nikdy nezvedl.
Aby neprotrhly se mu ušní bubínky, čas zbavoval ho sluchu postupně, pomalu a milosrdně.
Aby nezešílel z toho jednotvárného zvuku, rozum mu zčernal.
Když poprvé správně zatáhl za hrubý provaz, jemně a falsetově zacinkalo to v zmučené poškozené mysli. Vzhlédl a bledé nebe zalesklo se v trámoví tam, kde nad zvony zela díra.
Usmíval se zkřivenými ústy na svůj zlatý život a nelitoval ničeho.
Jeho kovové srdce zvučelo.

fandom: Zvoník od Matky Boží

Rok: 
2011
-A A +A