Je podvečer, příjemný, teplý. Vzduch je prosycený vůní sena, včely bzučí. Ale med nikdo nesbírá.
Panstvo nepohodlně posedává na vyřezávaných židlích, u prostřených stolů, politých ubrusů, zbytků z hostiny.
Oslavují úspěch. Prodali všechny masové přebytky, všechna vejce, všechno obilí. Nikdo se již nevzpouzí. Krávy dávají mléko, slepice snáší, koně těžce pracují na poli.
"Tak, a teď tanec!" zavrávorá velitel.
Těžkopádně se točí dokola, kymácejí se, přepadávají ve svých parádních uniformách od bláta, šlapou po zbytcích z večeře, raději by žrali z koryt, raději by pili vodu, než víno. Ale takhle to lidé dělají.
A oni jsou jako lidé. Jenom rovnější.