Vlaštovky a Amazonky

Obrázek uživatele Tess

Fantastická zvířata a kde je najít

Úvodní poznámka: 

Milá Ebženko,
tady máš něco z našeho oblíbeného fandomu.

Drabble: 

Knížka byla stará, plná fantaskních obrázků. Titty jí listovala opatrně. Před večeří ji opatrně uložila do stanu a tvářila se zamyšleně.
„Co myslíte, jsou někde skuteční draci? Nebo jednorožci?“
„Samozřejmě, že ne,“ řekla Zuzana.
„A co když ano?“
„Já viděl takovou fotografii,“ zamyslel se Rodger, „tam byla ryba s rohem. Jako jednorožec, ale ryba, ne kůň.“
„To musel být narval,“ řekl John.
Večer našli Titty u stožárního stromu, jak dalekohledem prohlíží hladinu jezera.
„Koukám po tom vodním jednorožci,“ oznámila. „Myslíte si, že ho potkáme?“
„Ne, narval žije jen v moři.“
„To je škoda.“
Titty si na jednorožce bude muset počkat.

Obrázek uživatele Rebelka

Pirátem navždy

Úvodní poznámka: 

Tak jo, tohle jsem si napsala čistě pro radost a potěšení :). Pokud byste se chtěli zaposlouchat: https://www.youtube.com/watch?v=yi1DrQfVT1I&list=PLsR1TWq-eGPwlHk6CDmdqV...

Drabble: 

Nancy Blackettová, kapitánka Amazonek a postrach moří, překročila třicítku a byla už úplně dospělá. Nakonec se z ní stala advokátka (právníci a piráti měli vždycky cosi společného), nosila kostýmek, tvářila se důstojně… ale každé léto se vracela do Lake District.
Naložila Peggy do Amazonky (musely se zmáčknout, ale to nevadilo) a jezero je přijalo, jako by ho nikdy neopustily. Před nimi se vynořil ostrov Divokých koček, Nancy ucítila knedlík v krku, a když na ně ze břehu zamával John a ostatní (na udici pár vychlazených piv), vhrkly jí zcela nepirátsky slzy do očí.
Realita jim stále nesahala ani po kotníky.

Obrázek uživatele Rebelka

O snění

Úvodní poznámka: 

Pro všechny, kteří se v noci rádi plíží ven a kteří umí snít :).

Drabble: 

Všichni už dávno spali, když se Titty vyplížila ze zamrzlého hausbótu. Bylo ticho a ve vzduchu se vznášelo cosi věčného. Druhý konec jezera se ztrácel ve tmě.

Titty zavřela oči a do tváře ji uhodil ledový arktický vítr. Na Špicberkách byla polární noc. Titty už ani nepočítala, kdy naposledy viděla slunce. Nebo člověka. Pod nohama jí křupal sníh a v dálce se téměř konejšivě ozvalo vlčí vytí. Čas se rozpadl a zbylo pouze tedy a teď. Titty se usmála. Tady byla doma.

Asi po patnácti minutách se znovu stočila k Zuzaně pod peřinu. Tváře měla červené a oči jí svítily.

Obrázek uživatele Rebelka

Oni se neutopí

Úvodní poznámka: 

Kdyby se někdo chtěl zaposlouchat ke čtení: https://www.youtube.com/watch?v=C96FWo3TMkk
Když ona je hrozně opomíjená postava, tak jsem potřebovala napsat aspoň jedno drabble, které je na ni hodné :).

Drabble: 

Než ji dohonilo vyčerpání z namáhavého dne, Titty nezavřela pusu. Usnula v půlce nedokončené věty o objevování neznámých kontinentů.
Zuzana se pro sebe usmála a tiše vyklouzla ze stanu. Teď ještě nakouknout ke klukům, přikrýt Rogera, který zase napůl vylezl ze spacáku, vytáhnout spícímu Johnovi mapu z rukou, zkontrolovat oheň a připravit si v hlavě jídelníček na další den.
Posadila se doprostřed tábořiště a slastně natáhla nohy před sebe. Hvězdy nad její hlavou hořely jasným světlem.
Byl to dlouhý den, ale byl moc fajn. Radši se utopit, než být ňouma, ale oni se neutopí.
O to už se Zuzana postará.

Obrázek uživatele Rebelka

První cesta

Úvodní poznámka: 

Takhle nějak jsem si vždycky představovala začátek Zamrzlé lodi kapitána Flinta.
Už zase jsem u psaní poslouchala hudbu, takže kdybyste to chtěli mít i s doprovodem, račte tudy: https://www.youtube.com/watch?v=lLXguWl6Jc0

Drabble: 

Vlak se s funěním řítil podmáčenou krajinou. Tlusté dešťové kapky rozmazávaly venkovní svět do nepoznatelna.
Dorotka měla nos přitisknutý na skle. Pozorovala barevné šmouhy za okny, jak se z nich vyloupávají obři, plachetnice, ztracená města a bájná stvoření.
„Dicku, myslíš, že tam zažijeme velké dobrodružství?“
Její bratr zvedl oči od atlasu noční oblohy. Mazanec, který jim maminka nabalila na svačinu, držel nakousnutý v ruce a patrně na něj už dávno zapomněl.
„Cože?“
„Na tom místě, kam jedeme, Lake District. Co nás tam asi čeká?“
„Bláto a déšť. Nedělej si přehnané naděje, Dorko,“ usmál se mírně. „Určitě ani nenapadne žádný sníh.“

Závěrečná poznámka: 

Vás by teď asi zajímalo, jak mohl Dick jíst mazanec, když byli v Anglii a navíc odjížděli na zimní prázdniny... prostě... paní Callumová byla poněkud nekonvenční dáma. Tak.

Obrázek uživatele Rebelka

První večer

Úvodní poznámka: 

A stejně jsem vždycky měla nejradši ze všech Titty. Tohle téma... to je celá ona :).

Drabble: 

První noc na ostrově Divokých koček se Titty vyplížila ze stanu. Obloha plná hořících hvězd se zrcadlila na hladině jezera. Vzduch se chvěl čímsi magickým.
Johnova silueta na břehu ji vůbec nepřekvapila. Sedla si k němu.
„Plavili jsme se až na konec světa,“ zašeptala. „Obrovský vodopád tam přetéká přes okraj a burácí tak, že tam nikdo nikoho neslyší. Cesta zpátky není a kocábky stárnou, až se rozpadnou docela.“
„Námořníci mají prosolená ústa. Vypijí tolik rumu, že by ho mohli i brečet.“ John na ni mrkl a ona věděla, že její velký brácha jí rozumí.
Chvíli mlčeli.
„Slyšíš ten příboj oceánu?“

Obrázek uživatele Rebelka

Zrození pirátky

Úvodní poznámka: 

Můj srdcový fandom. Tak schválně, kdo z vás je zná? ;)

Drabble: 

„...a dnes zase zamkla kuchařku ve spižírně a ukradla koláč. Prý válečná kořist. Vždyť... vždyť ten koláč byl stejně pro ni... A-a-a rozstříhala to sváteční povlečení a pomalovala je jakýmisi lebkami...“ Zbytek slov se ztratil v nezadržitelném vzlyku. „Jime, vždyť já už ani nezvládám vychovávat vlastní dceru...“
James Turner ještě zdaleka nebyl tím neohroženým kapitánem Flintem, ale i tak svoji sestru jemně chytil do náruče a nestaral se o proslzenou košili.
„Mně naopak přijde, že z naší malé Lilly roste někdo neobyčejný,“ usmál se. „A mimochodem, Lilly mi vždycky přišlo jako dost pitomé jméno. Mezi piráty přece žádné lilie nebyly.“

Závěrečná poznámka: 

Pro neznalé fandomu: Obávaná kapitánka a pirátka sedmi moří, Nancy Blacketová, se skutečně původně jmenovala Lilly. Naštěstí její strýček Jim zakročil už v počátcích :).

Obrázek uživatele Charlie

Za koláč!

Drabble: 

"Dnes v noci zaplatí Amazonky za svojí loupežnou výpravu!" prohlásil John. Zbylé Vlaštovky sborově přikyvovali. Vzpomínka na ukradený koláč a posměšný pirátský vzkaz stále nevybledla.
"Připlížíme se k jejich ležení tajně přes ta křoviska," pokračoval John.
"Paráda!" jásali Roger s Titty.
"Počkej, potmě se v křoví ztratíme," strachovala se Zuzana.
"Neztratíme. Poneseme pádla na odnesení kořisti. Každý se chytíme vždycky jednoho jejich konce a zůstaneme pohromadě!" vysvětlil John. To Zuzanu upokojilo a plán byl schválen.
V noci probudil Amazonky šramot.
"Tisíc láter, podívejme se, kdo nás přišel navštívit," smála se Nancy, když pak šly vyprošťovat nebohé námořníky z trnkové houštiny.

Obrázek uživatele Charlie

Příliš krátké zdřímnutí

Tetičku by jistě nepotěšilo, kdyby věděla, že se Nancy nevěnuje vyšívání. Jenže být lovcem krokodýlů je mnohem zábavnější a prateta po obědě projednou usnula, takže nehrozilo, že by na to přišla. Leda by byla drak a svůj spánek jen předstírala.
„Margaret, Lilly!“ ozvalo se náhle ze zahrady.
„Okamžitě se vraťte sem!“
A pak že draci neexistují. Nancy si rychle opláchla ruce a spolu se sestrou naklusaly před tetu. Ta se už už nadechovala, aby jim vytkla jejich hrubě nevhodné chování, ale pak se pořádně podívala na Peggy.
„Co jsi to proboha prováděla, Margaret?!“ zhrozila se.
„Byla jsem krokodýl,“ přiznala tiše.

Obrázek uživatele Tess

... a do plachet dobrý vítr

Přečetla jsem si Rebelčino drabble O bruslení a ledové vodě a prostě to tak nemůžu nechat. To je úplný AU, je vám to jasný?
Takže tady máte, jak to bývalo doopravdy.
(Počítám s tím, že ještě napíšu jedno drabble ze světa Království ostrovů, ale tohle prostě muselo ven!)
Fandom: Vlaštovky a Amazonky
Věnováno všem znalcům

Ledový déšť dopadal na okna. Do takového počasí by jeden psa nevyhnal, a to už byl červen.
Venku zatroubilo auto.
Zuzana pohladila své nejmladší vnouče, líbla manžela na tvář, vzala deštník a nechala si s batohem pomoct od zetě.
Auto bylo červené.
„Báli jsme se, že nepojedeš,“ řekla Titty.
„Blázníš? Musím jet, kdo by se jinak postaral o to, abyste se pořádně najedli?“ usmála se.
„Připoutej se,“ řekl Roger a zařadil rychlost.
V posledních letech voněl začátek prázdnin po benzínu.
„Přijedou i Amazonky? Poslaly dopis?“ zeptala se.
„Poslaly obrázek,“ usmála se Titty.
Goblin na ně čekal v přístavu, připravený k plavbě. Na Johna bylo spolehnutí. Zbývalo jenom uložit jejich zavazadla a čersvě nakoupené zásoby.
Pomalu přestávalo pršet. Vyjasňovalo se.
Moře vonělo.
Z přístavu vyjeli na motor, Zuzana ještě ukládala v podpalubí zásoby.
John obrátil loď proti větru a Titty vytáhla hlavní plachu a kosatku. Potom motor vypnuli.
Vítr foukal do zad.
„Rogere, přines spinakr.“
Po jeho vytažení se Goblin rozletěl s větrem o závod.
„Blázni! Kdybyste aspoň počkali, až bude všechno uložené,“ láteřila Zuzana z podpalubí.
„Rychleji! Rychleji!“ volala Titty z přídě.
Před přídí zasvítily bílé plachty.
Plula k nim Divoká kočka.
„Pojeďme letos až na Island!“
Léto teprve začínalo.

Obrázek uživatele Rebelka

O bruslení a ledové vodě

Poznámka: Milá Lejdynko, opožděně ti přeju všechno nejlepší k narozeninám <3. Něco takového jsem ti chtěla napsat už dávno a konečně se na mě usmálo štěstí, nebo-li téma.

Titty trénovala otočky. Lepší způsob, jak si pročistit myšlenky, neznala.
Byla už tma a vzduch jiskřil. Zaklonila hlavu a chvíli se koukala na oblohu. Na hvězdy.
Znovu ji začaly pálit oči.
Zamrkala.
Nebude brečet.
Nezáleží na tom, že s nimi Zuzana nejela na Vánoce do Jezerky.
(„Už jsem na to stará. Vím, že se zlobíš, ale prostě… tomu bys nerozuměla.“)
Ne, nemá cenu se tomu snažit porozumět.
Jen zatnout zuby. A zasekávat zoubky bruslí do ledu. A trénovat otočky.
Praskání přeslechla. Asi proto, že se jí v hlavě hlasitě překřikovaly myšlenky.
A potom pád. Ledová voda.
A tma.
A… ruka.

***

Tady už jsem jednou byl… kdysi, blesklo by Doctorovi hlavou, kdyby celý jeho mozek nebyl zaneprázdněn myšlenkou na to, jaká mu je hrozná zima.
„Cos to ksakru vyváděla?“ chtěl říct té pitomé holce, ale skrz drkotající zuby vypravil jen: „Ccccc kssssru vyvyvyvyděla?“
„T-t-tré-novala o-o-to-čky,“ zamumlala a zavřela oči.
Doktor ji popadl do náruče a rozběhl se s ní k modré policejní budce. Doufal jen, že starou dobrou Tardis napadne rozdělat oheň v krbu a uvařit čaj.
Cítil, jak na něm mrzne oblečení. Zrychlil.
Ta holka se mu sice docela zamlouvala, ale jestli se mu kvůli ní zlomí motýlek, tak uvidí.

Obrázek uživatele Ebženka

Vzbouřenci neznají slitování

Mírně mimo téma, ale poprava padoucha jako poprava padoucha, ne? :-)

"Prosím, ne! Ušetřte můj bídný život!" prosil zajatec, když ho vzbouřenci vlekli palubou, a snažil se jim jejich záměry ztížit, co to šlo, ale marně. Byli rozjaření vítězstvím a sebeúpěnlivější prosby nemohly jejich srdce obměkčit.
Na stožár stoupala pirátská vlajka se zkříženými hnáty. Když dospěla na vrchol, ozvalo se bujaré zahulákání. Vzbouřenci vlekoucí bývalého pána lodi odpověděli vlastním halasným jásotem, do něhož se mísily skřeky vyděšeného lodního papouška. Dovlekli oběť k prknu.
"Dolů s ním! Mezi žraloky!" ozval se nekompromisní povel.
"Nééé, prosím! Voda je hrozně studená!" zakvílel ještě odsouzenec, ale to už se nad ním chladná jezerní voda zavřela...

Obrázek uživatele Rebelka

Tak to udělej!

Fandom: Vlaštovky a Amazonky
Poznámka: Věnuváno Lejdynce a všem ostatním, kteří ty knížky mají rádi.

Je hloupé, když křičíte a nikdo to neslyší.
Je hloupé, když vám tečou slzy a nikdo to nevidí.
Takže Titty neplakala.
První námořníci nikdy nebrečí.
Nikdy!
Ani když se jim třesou ruce.
Ani když jim někdo svírá hrdlo, ani když to bolí, ani když je to trhá na kusy…
Ani když nejvíc ze všeho touží obejmout maminku a zabořit obličej do její sukně.
Titty se zhluboka nadechla, vzpomněla si na Robinsona a Vinetoua.
Potom to udělala.
Bylo to snadné. Až příliš snadné.
Vosková figurka se ani nepohnula, když ji probodla špendlíkem skrz naskrz.

Mezitím v Jezerce pratetě ruplo v zádech.

Rok: 
2011

První plavba

„Dorotko, zjisti mi prosím, odkud vítr vane, abych mohl správně nastavit plachty,“ zavolal Dick na svou sestru, se kterou podnikal první samostatnou plavbu na své nové plachetnici. Přitom se nezapomněl podrbat na bradě, jak to dělal vždycky, když se hluboce soustředil.

„Ze severozápadu, Dicku,“ zavolala Dorotka, která svou roli brala vážně. Bratr na ni spoléhal. Ona sama si představovala, jak potkají nějakého trosečníka a zachrání ho.

„Dobře, přenastavím plachty, nerad bych, aby mi Vlaštovky a Amazonky řekli, že neumíme plachtit. Jak mi to John s Rogerem jenom ukazovali,“ přemýšlel nahlas.
„Děláš to dobře Dicku. Víš co, já půjdu připravit lana.“

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Lejdynka

Modré Vánoce

Vánoční dárek pro Rebelku. Přišel trocchu později, ale Otec Vánoc se zasekl na svařeném víně s vánoční kozou. Hluboce se omlouvá a přeje překrásné Vánoce, no a protože je to zrovna Rebí, tak i všechno nejlepší k narozeninám ;)
Snad se ti bude dáreček líbit.

název: Modré Vánoce
fandom: Vlaštovky a Amazonky plus jedna taková podivnost :)
přístupnost: žasnu sama nad sebou, ale je to opravdu pro všechny. dokonce tam není ani slash.
varování: nenašla jsem betu, která by nebyla tady a zároveň znala obojí, tudíž je to obetované jen mnou.

Obrázek uživatele Tess

Táborový oheň

„… a mrtví studenti chodí sklepy dodnes,“ dokončil hrobovým hlasem John.
„Znám lepší,“ řekl Roger a posvítil si baterkou zespodu do obličeje, takže získal démonický nádech.
„Kdysi dávno se na jezeře potopil parník se školní výpravou. Všichni se utopili. A tihle utopenci v noci vycházejí z jezera, plíží se po břehu a občas někoho zatáhnou do vody a utopí…“
„Vysvítíš baterku. A taky je čas jít spát.“
Walkerovi si nevšimli, že se křoví pohnulo. Zalezli do stanů…

„Ááááá! Utopenec! Utopenec!“
Světla baterek odhalila Peggy zamotanou do pršipláště schnoucího na šňůře.
„Ticho, ty káčo pitomá.“
Z překvapivého přepadení tábora Vlaštovek nebylo nic.

Rok: 
2010
Obrázek uživatele Rebelka

Po deseti letech

Poznámka: Můj srdcový fandom. Těm, kteří ho znají a mají rádi aspoň tak jako já, posílám virtuální objetí.
Tit, je pro Tebe. Opožděně přeji krásné narozeniny.
_____________________________________________________________________

„A taky vás mám od všech moc pozdravovat,“ řekla Titty.
Kapitán Flint si všiml, že ji ty roky skoro nezměnily. Jen vlasy měla kratší.
„Chtěli přijet, ale znáte to, moc práce...“ A lhala pořád stejně mizerně.
Ticho, co nastalo, jako by skřípalo nehty po tabuli.
Hausbót se mírně zakolébal.
„Slyšela jsem, že na Ostrově Divokých koček udělali...“ začala téměř šeptem.
„Jo, kemp.“
Sevřela ucho kabelky, až jí zbělaly klouby prstů.
„Chceš se tam zajet podívat, Titty?“
Dlouhou dobu mlčela a potom pomalu zavrtěla hlavou.
Zůstali tedy na lodi, ale oba cítili, že svým rozhodnutím hodili přes palubu něco velice důležitého.

Rok: 
2010
-A A +A