Poznámka: Milá Lejdynko, opožděně ti přeju všechno nejlepší k narozeninám <3. Něco takového jsem ti chtěla napsat už dávno a konečně se na mě usmálo štěstí, nebo-li téma.
Titty trénovala otočky. Lepší způsob, jak si pročistit myšlenky, neznala.
Byla už tma a vzduch jiskřil. Zaklonila hlavu a chvíli se koukala na oblohu. Na hvězdy.
Znovu ji začaly pálit oči.
Zamrkala.
Nebude brečet.
Nezáleží na tom, že s nimi Zuzana nejela na Vánoce do Jezerky.
(„Už jsem na to stará. Vím, že se zlobíš, ale prostě… tomu bys nerozuměla.“)
Ne, nemá cenu se tomu snažit porozumět.
Jen zatnout zuby. A zasekávat zoubky bruslí do ledu. A trénovat otočky.
Praskání přeslechla. Asi proto, že se jí v hlavě hlasitě překřikovaly myšlenky.
A potom pád. Ledová voda.
A tma.
A… ruka.
***
Tady už jsem jednou byl… kdysi, blesklo by Doctorovi hlavou, kdyby celý jeho mozek nebyl zaneprázdněn myšlenkou na to, jaká mu je hrozná zima.
„Cos to ksakru vyváděla?“ chtěl říct té pitomé holce, ale skrz drkotající zuby vypravil jen: „Ccccc kssssru vyvyvyvyděla?“
„T-t-tré-novala o-o-to-čky,“ zamumlala a zavřela oči.
Doktor ji popadl do náruče a rozběhl se s ní k modré policejní budce. Doufal jen, že starou dobrou Tardis napadne rozdělat oheň v krbu a uvařit čaj.
Cítil, jak na něm mrzne oblečení. Zrychlil.
Ta holka se mu sice docela zamlouvala, ale jestli se mu kvůli ní zlomí motýlek, tak uvidí.