Nemohla usnout. On nespal už mnoho dní.
Tuto noc se vše rozhodne.
"Dítě, slyšíte mě?"
Byla vyděšená, nevěřila. Poradil jí, ať spánek předstírá a čeká.
Udeřila druhá hodina s půlnocí, dveře ložnice se otevřely, a dovnitř se vkradla temná postava. Přistoupila k lůžku, vlila něco do sklenky, chvíli poslouchala, a pak zmizela.
Její zděšení bylo ještě větší.
Dal se poznat. Slíbil jí pomoc a lásku toho, kterého milovala.
"Musíte mi věřit, Valentino. Teď budete spát. Dlouho. Ale i kdybyste spala sto let, i kdybyste se probudila v tom nejčernějším hrobě, pamatujte: jste pod ochranou mou, a lásky Vaší a Maximilienovy."