Hrabě Monte Christo

A to byl jen začátek

Fandom: 
Drabble: 

Nejprve se vztekal, jako všichni, ale pak se smířil a zklidnil. Jako všichni. Možná dokonce o trochu dřív než všichni. Už s ním nebyly problémy. Kdykoliv ho dozorce kontroloval, s uspokojením pokýval hlavou. Ten trhan spal. Jídlo si vzal a snědl bez reptání, mlčky, s hlavou skloněnou. Do obličeje mu skoro vidět nebylo přes dlouhé husté vlasy a vousy. Stejně by to bylo k ničemu. Otupěl jako všichni. Tady otupí každý.

A pak najednou zmizel. Ta zdánlivě prázdná schránka si dokázala vyměnit místo s jiným vězněm a nechat se místo jeho mrtvoly hodit do moře.

A to byl teprve začátek.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Keneu

Tohohle Itala bude milovat i šedivého a vrásčitého

Drabble: 

Bertuccio vyždímal šátek a položil ho hraběti na čelo. Horečka neustupovala.
„To mi neříkejte,“ mumlal si spíš pro sebe, „že v té své zatracené laboratoři nemáte něco na snížení teploty. Máte, co? Ale neřeknete, protože to byste se musel probudit, a to byste mi to moc usnadnil. Radši mě necháte se tu nervovat. Protože vás baví mě trápit. Ale tohle jsme si nedomluvili. Vždyť já z toho strachu můžu zešedivět. A co když se vám pak nebudu líbit? Hmm, to mi taky neřeknete.“
„Vy Italové jste tak užvanění, že si ani nevšimnete, že se vám pacient probral,“ ozval se hrabě.

Závěrečná poznámka: 

Že je Bertuccio jako Ital moc ukecaný, to je přímo jeho replika, kterou tady pacient pouze parafrázuje.

Obrázek uživatele Keneu

Prchat před city

Úvodní poznámka: 

Bez nároku na bod jedno drabble pro radost.
Na vině je tento obrázek.

Drabble: 

„Pozoruhodná volba oděvu na noční procházku.“
Bertuccio zaklel. Plán nepozorovaně se vytratit narazil na nejlepšího intrikána v okolí. Měl to předpokládat.
„Odcházím. A beru si jen to, s čím jsem přišel.“
„Moc toho nezbylo… Kam chceš takhle dojít?“
„Do toho vám už nic není. Rozhodně to bude co nejdál od Marseille. Tam se přece chystáte, ne? Dlouho očekávaný návrat Edmonda Dantese domů!“
Hrabě se jen pobaveně usmíval. Bertuccio polknul rozhořčení a měl se k odchodu.
Vtom ho Edmond chytil za ruku. Bertuccio se mu pokusil vykroutil a skončil na kolenou. Volnou rukou praštil o zem.
„Co si bez vás počnu?“

Kdo ví, jak to mohlo dopadnout?

Úvodní poznámka: 

Tak ještě jednou, nesoutěžně.

Drabble: 

Zástupce královského prokurátora Villefort si mladíka prohlížel. Po tom všem, co si vyslechl, mu přišel sympatický. Obyčejný námořník, co plnil rozkaz. On by na jeho místě udělal totéž. Kromě toho anonymní dopisy z duše nesnášel.

"Nebudeme to protahovat, pane Dantèsi. Odevzdejte ten dopis, a můžete jít."

"Máte ho na stole, pane. Mezi věcmi, co mi zabavili."

"Ach, děkuji. Jen okamžik, přečtu si ho."

***

"U všech svatých! To je nevýslovně cenná informace. Uchvatitel je na útěku z Elby! Ale... žádná adresa. Komu byl dopis určen?"

"Žádné jméno neznám. Měl jsem dopis uložit na Père Lachaise, do vykotlaného dubu u západní zdi."

Závěrečná poznámka: 

Proč bonapartisté nepoužívali mrtvé schránky?

Aby měl Dumas o čem psát...

Obrázek uživatele ef77

Hermína

Drabble: 

Pozoruje v zrcadle svou tvář, zapadající slunce ji barví do karmínova a vede její mysl zpět, do pokoje čalouněného šarlatovým damaškem, tam, kde prožila pár chvilek horoucího štěstí a tolik bolesti a hrůzy. Rudá barva, rudé vzpomínky na krev její i jejího milence, na krvavý uzlík s mrtvým nekřtěňátkem.
„Dost,“ řekne ostře prázdnému pokoji. Nadechne se, napřímí, zazáří.
„Dost,“ zopakuje. Je mladá, krásná, volná. Je čas zavřít dveře minulosti, čas najít si nové jméno, nového muže, nový svazek a překrýt starý hřích. To dokáže. Musí.
Vybere jednu z navštívenek na toaletce.
Tento je vhodný, v Paříži je nový.
Baron Danglars.

Obrázek uživatele ef77

Mercedes

Úvodní poznámka: 

Doufám, že je tam to téma vidět, nic lepšího mě už asi nenapadne.

Drabble: 

Bez dechu běží z vesnice do přístavu, vznáší se, lehká jako pírko, chvat jako tanec. Neslyšnou hudbu kdesi uvnitř jí samotné přetrhne hrubý chrapot.
„Kam spěchá vlaštovička? Veselá, černovlasá veveřička?“, zachrčí stará cikánka u městské brány, „nech si hádat z ruky, švitořičko!“
Pohodí hlavou, proč vlastně ne, pomyslí si rozmarně.
„Ojojoj, temné věci, temná svatba,“ vrásčitá ruka svírá její téměř něžně, „vyhýbej se dítěti, chraň se plodu nedobrého spojení, porodíš-li, strach ti srdce rozerve, vrásky ve tvář vyryje…“
Na chviličku strne, pak se se smíchem vytrhne. Co je jí po bláznivé hadačce. Faraon připlouvá a Edmond, její Edmond, s ním.

Obrázek uživatele ef77

Žalářníci

Drabble: 

Je to zvláštní sorta lidí, tihle žalářníci. Strozí, mají své předpisy, řády a rozkazy.

Být slepí k utrpení.
Být hluší k nářkům, prosbám, výhružkám.
Nevnímat, plnit jen své povinnosti.

Víc mechanické loutky, než lidé se srdcem. A přece mají svoje zvyky a zvláštnosti, a také svoje historky a pověry.

O některých se žertuje, třeba o čísle 27, pošetilém starém bláznovi, který za svobodu nabízel poklad.

Jiné se šeptají za dlouhých večerů, kdy moře temně vzdychá a příboj divoce naráží do pobřeží. O čísle 34, o oděvu zemřelého, o dlouhém pádu a ozvěně nelidského výkřiku, navždy bloudící v kamenech pevnosti If.

Obrázek uživatele ef77

Všechna jeho já

Drabble: 

Stal se námořníkem Sindibádem, obklopeným orientální nádherou, nevyzpytatelným cizincem s tajemnou aurou. Proto, aby bylo odměněno dobro.
V hostinci v Perugii byl lékařem. Proto, aby byla připravena půda, odhaleno tajemství, zaseto zrno.
Oblékl si roucho, obličej a svěcení abbé Busoniho. Proto, aby promluvila pravda, aby hříchy byly odhaleny, nikoli pro jejich odpuštění.
Sám sebe stvořil jako hraběte Monte Christa, výstředního boháče, okouzlujícího gentlemana, skvělého muže. Pro pomstu. Pro triumf spravedlnosti.
Ale v hořkém nočním bdění jej opouštějí všechna jeho rozdělená já.
V hodině mezi psem a vlkem zůstává jen Edmond Dantés, námořník s poraněnou duší, uvězněnou v kamenech pevnosti If.

Závěrečná poznámka: 

Děkuji za úžasný duben!
Děkuji organizátorkám, všem psavcům i komentujícím, všichni jste jedineční a skvělí!
Jsem ráda, že existuje místo, kde jsou k sobě lidé milí.
Omlouvám se, že jsem víc nekomentovala (kde jsou kachny? vraťte nám kachny!).
Těším se na shledanou na pikniku.
A pokud by se někomu stýskalo po kvalitním čtení / pravidelném psaní, vřele doporučuji místní Padesátku - Aries aka záruka kvality, fantastický svět Avevina Chrámu, neméně fantastické Ostrovy od Tess, Killman a jeho Odria, Larim se Skrytým městem, u kterého jsem si okousala všechny nehty, báječná Tora na Rozhraní, neviathiel a její Star Trek a mohla bych pokračovat ještě hodně dlouho. Čtěte nebo se rovnou připojte, stojí to za to.

Obraz minulosti

Úvodní poznámka: 

Tohle je nesoutěžní, protože je to do posledního slůvka nestydatě opsané. Dávám to sem jako pastvu pro uši. Zavřete oči a poslouchejte.

Drabble: 

Podobizna rázem zaujala zřetel hraběte de Monte-Christo, neboť tento chvatně pokročil vpřed a nehybně před ní stanul —

Obraz představoval mladou pět- až šestadvacetiletou ženu smědé pleti a jiskrného zraku, tlumeného unyle přimknutými brvami; oblečena byla v malebný rybářský kroj katalánský s červeným a černým živůtkem, přilehlým k bokům a se zlatými jehlicemi, vetknutými ve vlasech, a co pohledem přivrácena byla k širému moři, stepilá postava její lepě vystiňovala se z dvojnásobného azuru oblohového a vodního.

Místností zavládalo šero; jinak býval by Albert spozoroval sinavou bledost, jež byla se prostřela lící hraběte a postihl nervosní záchvěv, jenž byl mu provanul tělem.

Závěrečná poznámka: 

Hrabě de Monte-Christo, překlad Pavel Projsa, vydáno 1905.

Setkání po letech

Fandom: 
Drabble: 

Vkročil do salonu, kde čekala ohlášená návštěva, a strnul. Poznal ji okamžitě, i přes ten hustý závoj.

Otočila se k němu a pohlédla na něj očima vlhkýma od slz.

Oba si hleděli do očí, mlčeli, ale v tom tichu bylo řečeno vše.

V jejích očích viděl vzpomínky na šťastnou minulost, přervanou nemilosrdným, pro ni neznámým osudem. Zlomené srdce, truchlení, snahu o zapomnění, o nový život po boku muže, který jí byl vším, jen ne vyvoleným. Ránu, která se během doby zacelila, jen aby se před časem opět krvavě rozhořela, když ho po letech potkala.

"Proč jste za mnou přišla, Mercedes?"

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele ef77

Maxmilián a Valentina

Drabble: 

Na zbylý nábytek společně natáhli povlaky proti prachu, a pak naposledy prošli celý dům. Na zahradě natrhali plnou náruč podzimních růží a donesli je na malý hřibitůvek. Pomalou chůzí sešli dolů na nábřeží, prošli se po promenádě, mlčky se rozhlíželi, a když zvony odbíjely klekání a v dáli se v katalánské vesnici objevila první světla, přišli synové se svými rodinami a byl čas na polibky, objetí a podání rukou.
Pak jí podal rámě, rukou stále pevnou, a ona se usmála, ve tváři drobné vrásky od radosti.
Už nebude žádné „čekat a doufat“, je čas na „objevovat a najít“.
Faraon odplouvá.

Obrázek uživatele Keneu

Jestli to existuje, je to zponíkované

Úvodní poznámka: 

varování: MLP není moje parketa, snad nebude moc OOC
nejen soundtrack

Drabble: 

Seděly u počítače a konsternovaně hleděly na monitor. Rainbow Dash si pobrukovala romantickou melodii a Pinkie Pie přemáhala smích. Jí jediné se to netýkalo.
„Proč jsme tam takové... zlé?“ zeptala se opatrně Applejack.
Twilight Sparkle se podívala na Fluttershy, zčervenala a spustila výklad: „Je to Hrabě Monte Christo, tam ty postavy takové opravdu jsou, ale co s tím máme společného my, to nevím. Zeptáme se princezny Celestie.“

Princezna opravdu věděla víc. Ráda své oblíbené žačce a jejím kamarádkám osvětlila pojmy jako fanfikce, fanart, crossover i fúze jednoho fandomu do jiného.
Štěstí, že neobjevily pravidlo 34, pomyslela si princezna, když odcházely.

Závěrečná poznámka: 

Vysvětlení k tématu: dívají se na video, kde vystupují v záporných rolích (a jak ví princezna, mohlo by být hůř)
Díky poníkům jsem poznala dvě výborné muzikálové adaptace Hraběte Monte Christa.
německý, resp. původně americký a ruský

Pilulky

Fandom: 
Drabble: 

Jeho nový život byl výjimečný, každý den byl plný dalších objevů, nových lidí, zajímavých věcí. Nejprve se toho všeho nemohl nabažit, ale pak, po několika letech, pocítil nudu.

Jistě, pamatoval na svůj úkol a neochvějně se ho držel, ale i tak ho ten ubíjející pocit občas dostihl. Rozhodl se, že nejjednodušší bude nudu zaspat.

***

Na stole leželo několik kuliček velikosti hrachu. Měly zelenavě šedou barvu a ostře začpělou vůni. Recept na ně byl jednoduchý, stačilo vzít to nejcennější kantonské opium a k tomu přidat mezopotámský hašiš nejvyšší jakosti. Stačí jediná pilulka a všechna nuda světa zmizí v oblacích sladkého spánku.

Neviditelný fandom: 

Strážný anděl

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní, ještě jedno spaní. Tentokrát bude velmi hluboké.

Drabble: 

Nemohla usnout. On nespal už mnoho dní.

Tuto noc se vše rozhodne.

"Dítě, slyšíte mě?"

Byla vyděšená, nevěřila. Poradil jí, ať spánek předstírá a čeká.

Udeřila druhá hodina s půlnocí, dveře ložnice se otevřely, a dovnitř se vkradla temná postava. Přistoupila k lůžku, vlila něco do sklenky, chvíli poslouchala, a pak zmizela.

Její zděšení bylo ještě větší.

Dal se poznat. Slíbil jí pomoc a lásku toho, kterého milovala.

"Musíte mi věřit, Valentino. Teď budete spát. Dlouho. Ale i kdybyste spala sto let, i kdybyste se probudila v tom nejčernějším hrobě, pamatujte: jste pod ochranou mou, a lásky Vaší a Maximilienovy."

Závěrečná poznámka: 

Děkuji všem zúčastněným za krásný měsíc. Minimálně další strávím čtením :-)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Keneu

Plané výhrůžky

Úvodní poznámka: 

Obdivuju ty, kdo drabblí na mobilu. Jsem vlivem poruchy monitoru na neznámém notebooku a z té klávesnice začínám šílet.
Po včerejším debaklu (Mně to tak zoufale nešlo!) trocha neškodného fluffu.
12+
Drabble navazuje na tuto letně dobročinnou povídku z roku 2011 (staří sosáci dělají místo DMD, pročež odkaz vede na můj blog).

Drabble: 

„Bertuccio, kde vězíš?“ křikne do potemnělé chodby pán domu.
Sluha je tu v mžiku a vyčkává, jaká hra je to dnes.
„Nemáš někdy strach?“
„A z čeho, pane?“
„Znám tvé tajemství…“
Teď řekne ‚A já znám to vaše.‘ a nedostaneme se nikam. Jak má člověk někomu vyhrožovat, když ho láska ohledy drží na řetízku?
„A já znám vás,“ odpoví Bertuccio. „Vím, že takový nejste.“
„Takže výhrůžkami od tebe polibek nevymámím?“
„Těžko. Doporučuji panu hraběti zkusit násilí. Moment překvapení jste ale promeškal, možná se tedy budu bránit.“
A protože nejlepší obrana je útok, Bertuccio se natáhne k hraběti a políbí ho.

Závěrečná poznámka: 

EDIT: k tématu doufám snad stačí, že MC má obrazně řečeno svázané ruce v tom vyhrožování (akorát jsem to napsala jinými slovy), že na B ani nemůže být zlý, protože ho má rád.

Obrázek uživatele ef77

Večeře

Drabble: 

Tabule byla velkolepá. Na čínském a japonském porcelánu se vršily hory ovoce, na stříbrných tácech byl servírován nespočet druhů ptáků zdobených peřím, jímž se honosili za života. Vzácnou výstředností patřičně oceněnou hosty byl podávaný jeseter z Volhy. Nadšeně byla přijata předložená mihule z italského jezera. Víno Středomoří jiskřilo. Hostitel byl milý a pozorný. Dům se skvěl přepychem a bohatstvím.
Přesto jako kdyby nad stolem čas od času proběhl neurčitý stín.
Prokurátor Villefort byl nezvykle tichý a zasmušilý.
Paní Danglarsová se chvěla.
Sluha pána domu byl bílý jako stěna.
Hrabě Monte Christo podával večeři v Auteuile, v domě U studánky 28.

Zástupce

Fandom: 
Drabble: 

Pečlivě pročítal spis. Další udání. A přitom před necelým rokem bylo vše v opačném gardu. A navíc anonym, „přítel trůnu“. Ty přímo nesnášel. Ovšem obvinění to bylo vážné, měl by postupovat s nejvyšší přísností. Jeho kolegové v takových případech porušovali i to nejposvátnější pravidlo – o presumpci neviny. Ale on je vždy ctil. Na každého se musí pohlížet jako na nevinného, dokonce i na tu příšeru z Korsiky. Když četl, že toho „agenta“ odvedli přímo ze zásnubní hostiny, vzpomněl na svou laskavou, milou Renée...

Ne, utvrdil se. Nezpronevěří se svým zásadám. Ani dnes.

Gérard de Villefort zazvonil na zvonek. „Přiveďte ho.“

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele ef77

Salon pana Villeforta

Drabble: 

„... úhelným kamenem všech mých činů musí být spravedlnost. Vždyť na spravedlnosti stojí celý tento svět! Přál bych si, až předstoupím před Stvořitele, abych mohl s klidným srdcem říci: Pane, snažil jsem se celý život jednat dle spravedlnosti, tvrdou rukou jsem trestal provinilce, však nevinné jsem propouštěl, nedopustil jsem se křivdy, mé svědomí to dosvědčí.“

V salonu se ozvalo ostré a suché zapraskání a královský prokurátor se odmlčel.

„Ale milý Villeforte,“ ozval se s nuceným smíchem Albert Morcerf, „Vaše vznešená řeč nás obyčejné smrtelníky unavuje. Hleďte, hrabě Monte Christo samou netrpělivostí zlomil troubel své dýmky. Nudíte hosty, a to je... neodpustitelné.“

Obrázek uživatele Keneu

Vidět srdcem

Fandom: tento Hrabě Monte Cristo
Pár: hrabě de Monte Cristo (Edmond Dantes)/Bertuccio (Benedetto Viscoli)
Poznámka: preslash, věkové omezení snad není nutné.
Shrnutí: Šest stoslůvek o tom, že nepotřebujeme zrak, abychom viděli lásku. Stačí srdce.
Prohlášení: postavy nejsou moje (jaká škoda). Monte Crista (a trochu i Bertuccia) napsal Alexandre Dumas starší, Bertuccia v této podobě a roli autor scénáře Didier Decoin. Z této povídky nemám nic. Jen jsem si splnila přání.
Poznámka 2: převeliké díky Rebelce za betaread a odkývání mých pocitů. Konečnou verzi ale neviděla, takže případně kamenujte mě.
Poznámka 3: Tato povídka by ráda podpořila Sjednocenou organizaci slabozrakých a nevidomých ČR (SONS). Pokud budete chtít, můžete zaslat dárcovskou SMS ve tvaru DMS PASTELKA na číslo 87777.

-A A +A