Pravidla pro psaní fanfiction

U autorů fanfiction se můžete často setkat s názorem, že se nebudou podřizovat pravidlům, ať už spisovatelským, nebo dokonce gramatickým, protože jejich tvorba je spontánním dílem a oni cítí, že by nebylo dobré, aby tuto spontaneitu nějak krotili. K takovým lze říci jen to, že když přijdou ke klavíru, u kterého nikdy předtím neseděli, a začnou z něj spontánně vyluzovat zvuky mlácením do kláves, všichni přítomní brzy utečou. Než se z jejich „hraní na klavír“ stane hudba, bude to stát mnoho hodin tvrdé práce. Stejně tak pseudo-spontánním spisovatelům brzy k jejich škodě utečou čtenáři. A kdo by se jim mohl divit.
Následující pravidla jsou spíše jakýmsi doporučením pro začínající autory. Nicméně i autorům zkušenějším nemůže být na škodu, když do nich nahlédnou, a pak se budou chvilku věnovat meditaci nad svým dílem. Leckdy mohou zjistit, že jejich literární drahokam potřebuje ještě trochu vybrousit a přeleštit.

Styl a gramatika

1) Pravidlo prvního odstavce

Je nežádoucí, aby váš první odstavec vysvětlil jedním dechem, jak váš hlavní hrdina vypadá, jaké měl dětství, jaký má původ, kde se nacházíme, co tomu předcházelo a co se bude dít. Ačkoliv všechny tyto informace můžeme potřebovat, bude lepší, pokud je nadávkujete postupně a různými způsoby (přímo, v retrospektivě, v dialogu – v tomto případě však velmi citlivě a opatrně – viz pravidlo 28.).
Nezapomínejte, že prvním odstavcem čtenáře buďto získáte nebo ztratíte.

2) Pravidlo úhlu pohledu

Každá povídka je vyprávěna z určitého úhlu pohledu. Je nutné, aby tento úhel pohledu byl v rámci celé povídky jednotný.
„Vypravěčem“ může být:
a) první osoba (Podlomila se mi kolena, když se na mě podíval.)
b) třetí osoba ve formě nezúčastněného pozorovatele (Podlomila se jí kolena, když se na ni podíval).
c) příběh se vypráví ve třetí osobě, ale tento vypravěč sídlí v hlavě jednoho z hrdinů, vnímáme děj jeho očima. Tento styl je hojně využívaný. Známe jej od samotné JKR – vše vidíme tak, jak to vidí Harry.
Pokud se rozhodneme pro tento styl, změna „hlavy”, ze které vyprávíme, je pro čtenáře náročná. Nemáme odvahu radit, ať se jí úplně vyhnete, a tak řekneme, ať takové změny omezíte na minimum. Dobrým přirozeným momentem pro přesun z jedné hlavy do druhé je konec kapitoly nebo alespoň nějakého významového celku (rozhovoru, scény). Hlavně nechť se neodehrávají v rámci jednoho dialogu! Pokud dialog napíšeme správně, tak jedna z postav myslí (vidíme jí do hlavy) a druhá se v její mysli pouze zrcadlí (např.: Vypadal, že ho její poznámka moc nepovzbudila, ale přesto pokračoval ve vyprávění.).
Myslete na to, že se čtenář musí dobře orientovat. Když se bude muset každé dvě věty vžívat do jiné postavy, tak buďto přestane číst, nebo dostane infarkt.
Pokud používáte tento způsob vyprávění, je také nutné si uvědomit, že hrdinka (hrdina), v jejíž hlavě se nacházíme, nemůže sama vidět, jak její nádherné kaštanové vlasy ladně povlávají ve větru, leda by stála před zrcadlem a byla do sebe zamilovaná.
Literární teorie pracuje s jemnějším rozlišením jednotlivých stylů vyprávění příběhu. Dají se s tím vyvádět doslova psí kusy, ale musíte doopravdy dobře vědět, co děláte.

3) Pravidlo autorských poznámek v textu

Autorské poznámky se nesmějí vyskytovat v textu povídky.
Běžela mu naproti a nedbala na to, že je jen v krátké saténové růžové noční košili – takovou mám totiž doma, je to fakt sexy!!!!! – viděla na jeho tváři odhodlání – teď konečně přijde, co jsem vám slibovala, hihihihi – pak ji políbil – aaaaaach, chtěla bych být zem, po které kráčí – a jeho muskulatůra – doufám, že jsem to napsala dobře, kdyžtak sorry….etc.
Myslím, že víte, co máme na mysli. Nekompromisně se počítají i smajlíky. Co jste to za spisovatele, když nedokážete slovně vyjádřit tak jednoduchou emoci, jakou nese smajlík s pusinkou nahoru nebo dolů?

4) Pravidlo délky

Délka vaší povídky musí být adekvátní nosnosti tématu a časovému rozmezí, které popisujete. Pokud se vám období od ukončení školy až do šťastných svateb vejde na dvě stránky, pravděpodobně jste napsali epilog, a ne povídku. Přemýšlejte, zda své dílo nemůžete obohatit dialogy, akcí, popisy apod. Pokud má naopak váš školní rok 140 kapitol, popřemýšlejte, které nudné pasáže vyhodíte, a zda už by opravdu nebyl čas na závěrečné zkoušky.

5) Pravidlo o vytoužené tečce

Jistě jste se ve škole učili, jak je možno rozebrat souvětí do vět jednoduchých a nebo několik vět jednoduchých spojit v souvětí. Těmto hrátkám se budete muset věnovat, pokud je potřeba pohnout lištou, abyste se dostali z jednoho konce souvětí na druhé. Věřte tomu, že smysl vaší povídky zůstane zachován, když některá sáhodlouhá souvětí trošku nakrájíte.
Pamatujte na to, že pokud popisujete rychlý děj, nejlépe vám poslouží krátké nekomplikované věty.

6) Pravidlo o multi-hláskách a multi-interpunkci

Pokud cítíte potřebu napsat: Harry zařval: „Hermionoooooooooooooooo!“, pak asi toužíte být hercem a ne spisovatelem. Jako spisovatel máte za úkol popsat čtenáři okolnosti, za kterých bylo ono „Hermiono” vyřčeno. A pokud už víme, že Hermiona byla toho času mnoho metrů daleko, měla v uších vodu, že k ní právě připlouvala obří oliheň v říji a Harry ji opravdu miloval a nechtěl ji ztratit; pak nám bohatě postačí jedno jediné “o”, případně vykřičník, abychom si vše uměli náležitě představit.

Totéž se týká interpunkčních znamének. Pokud se ve vaší povídce nachází: „COŽE??????????” řekl Ron, pak zvažte, zda by nebylo lepší napsat „Cože?” zeptal se Ron s výrazem naprostého zděšení- nadšení-údivu.

Pamatujte, že to samé platí o vykřičnících!!!!!!!!!!!! A mohla bych jmenovat ještě „pár-tečky” (které stačí tři – ani více ani méně) a další…………………………. (že?)

7) Pravidlo výrazových klišé

Pokud už jste nějaký obrat, popis nebo přirovnání četli v povídkách více než třikrát, pak to neznamená, že „takhle se to prostě píše“, ale naopak že to již bylo napsáno víckrát, než je únosné. Není nutné, abyste i vy přišli se svou troškou do mlýna. To, že obličej někoho z Weasleyů měl v ten okamžik stejnou barvu jako jeho vlasy, už jsme všichni viděli moc a mockrát.

(Záměrně zde nerozebírám zápletková klišé. Nejsem Don Quiote.)

8) Pravidlo bradavického expresu

Není nutné, abyste začali svou povídku nastupováním studentů do vlaku, provlekli nás zařazováním, úvodní hostinou, rozdáním rozvrhů atd., pokud se něco zajímavého začne dít až na jarním plese. Všichni čtenáři vašich povídek dobře znají původní knihy a vědí, že se jede vlakem, rozřazuje, hoduje, chodí do sklepení na lektvary…

Důvěřujte vašim čtenářům, že znají knižní předlohu!

9) Pravidlo spojky a

Zvažte, zda dvě věty slepené slůvkem „a” spolu souvisí natolik, že není možno „a” vypustit a vytvořit dvě jednoduché samostatné věty. Za myšlenku stojí i nahrazení „a” takovou spojkou, která by vztah těchto dvou vět vysvětlila lépe.

10) Pravidlo přídavných jmen

Z filmů o básnících víme, jak mohou přídavná jména pěkně obohatit jinak suchopárný text. Básníci nám však již zamlčeli, že velké množství zbytečných přídavných jmen může být na škodu. Pokud je váš profesor lektvarů tajemný a záhadný, pak můžete směle jedno přídavné jméno vypustit. Pokud si váš hrdina něco pomyslí pro sebe, pak vynechte „pro sebe“. Pro koho jiného než pro sebe by asi tak mohl myslet?

A pokud jsou vlasy vaší Marcelliny dlouhé, vlnité, splývavé, nádherné, lesklé, černé a husté, pak sice s každým novým přídavným jménem získává čtenář novou informaci (to jest, pokud již u druhého slova nepřestane vnímat), ale přesto naléháme: zkraťte to.

11) Pravidlo černovlasého chlapce:

Buďte velmi opatrní při používání charakteristik „starší muž”, „mladší muž”, „blonďatý chlapec” nebo „černovlasý chlapec”, pokud jejich věk nebo barva vlasů není důležitá pro příběhovou zápletku nebo momentální děj. Někdy je to jen levný způsob, jak se vyhnout použití zájmena „on/ona” nebo opakovaného používání jména. Obzvláště směšně takové popisky působí v erotických a intimních scénách: …a konečně políbil nebelvírskou studentku na ústa… Líbá ji snad proto, že je to studentka Nebelvíru?

Používejte tvary zájmena on/ona, nebojte se hojně používat jména (Harry, Harry, Harry, Harry) a pro mě za mě používejte i černovlasého chlapce, ale s citem!

12) Pravidlo akce x popis

Můžete čtenáře informovat: Byl to masakr. Lepší však je přímo popsat, jak Harry vykostil dvacet smrtijedů a jak umřela polovina lidí z Řádu. Pokud jste to vylíčili dobře, váš čtenář si řekne „Páni, to musel být ale masakr.”

Můžete napsat: Goyle se choval jako dítě. Ale když se dozvíme, že se Goyle hádal o svoje místo u stolu s tím, že je jeho, že tam vždycky sedí on!, tak si čtenář řekne: „Tedy, ten Goyle se chová jako dítě.”

Můžete namítnout, že určitá informace není pro děj tak podstatná, abyste ji plně vylíčili, a vše co potřebujete, je jen jedna či dvě shrnující věty. Pak je to v pořádku. Musíte si však vybrat jen jednu možnost – jednoduše informovat nebo vylíčit. Existuje totiž strašlivá kombinace, kdy se autor s vervou pustí do popisu a na závěr (kdyby to snad ještě čtenáři nedošlo) prohlásí: Byl to masakr. Možná takový autor dostatečně nevěří svým spisovatelským schopnostem.

13) Pravidlo o pravidlech pravopisu

Existují celkem tři varianty, jak toto pravidlo dodržet:

a) Mám-li Pravidla českého pravopisu (nějaké nehistorické vydání) doma, otevřu je v případě, že nevím, jak se co píše.

b) Nemám-li Pravidla doma, poprosím maminku, aby mi je koupila (pokochám se jejím šokovaným výrazem), a dále pokračuji dle bodu a).

c) Odmítá-li mě už maminka nadále sponzorovat a jsem-li ve finanční krizi, použiji elektronickou verzi www.pravidla.cz.

14) Pravidlo Barryho Trottera

Ujistěte se, že všechna jména, která používáte, jsou napsána správně. Pokud ve vaší povídce omylem vystupuje Hieronima a Weseley, pak jste napsali ne příliš humornou parodii, bez ohledu na to, do jaké kategorie je vaše povídka zařazena.

15) Pravidlo o přílišné intimitě slov

Dejte si pozor na to, ať se ve vaší povídce nevyskytují stejná slova příliš blízko sebe. Pokud jde o klíčový výraz, pak beze všeho: Vypadali jako koně, ale žádní koně nemohli být tak zvláštní. Problém nastává, pokud vám dané slovo jen tak uklouzne: Potřebovali k tomu mnoholičný lektvar. A tak šli a uvařili mnoholičný lektvar.

Některá slova se nemohou vyskytovat v těsném sousedství a některá slova stačí použít jednou za celou dlouhou povídku, například perplex, no to je hustý, frňák… určitě bychom mohli sestavit celý slovník.

16) Pravidlo o synonymech

Český jazyk je výrazově velmi bohatý, proto pokud máte v povídce dvacetkrát slovo úžasný, pak jej zkuste občas nahradit slovy překrásný, nádherný, fascinující, senzační, parádní, půvabný…

Tak jako většinu ostatních, i toto pravidlo je nutné používat s rozumem a s citem pro jazyk. Platí, že „úžasný“ a „parádní“ mohou být v určitém kontextu synonyma, ale pokud mechanicky nahradíte úžasné černé vlasy za parádní černé vlasy, tak vaši povídku možná někteří čtenáři nedočtou.

17) Pravidlo dveří v kalhotech

Přišel mi otevřít dveře v přiléhavých kalhotech.

Dejte pozor, ať vždy svojí větnou stavbou sdělujete to, co chcete sdělit. Zcela zřejmě nás autor výše uvedené věty nezve na exkurzi do přiléhavých kalhot (i když, že by přece?).

Sdělení: Zmijozel porazil Nebelvír, nás nikterak neposune v chápání výsledku zápasu.

A pokud nám chcete sdělit, že při pojídání jablek měl Brumbál na sobě župan, nedělejte to tímto způsobem: Brumbál jedl jablka v županu. Může to být velmi matoucí.

Pokud ve své povídce zaznamenáte podobné komické nejasnosti, budete muset přeskupit slovosled tak, abyste drželi na sobě závislé větné členy u sebe.

18) Pravidlo o členění na odstavce.

Čleňte na odstavce. Toť vše. Ne, není. Ještě dodám: prosím!
 

Uvozovky

19) Pravidlo o uvozovkách

Uvozovky si zaslouží vlastní sekci. Máloco je pro čtenáře tak strašlivé, jako když musí luštit, kdo říká co, a jestli vlastně vůbec někdo něco říká.
Pravidla pro psaní uvozovek jsou v podstatě dvě:
a) Používejte uvozovky! Raději chybně, než vůbec.
b) Používejte je následovně:
„Harry,” povídá najednou Ron, „nemyslíš, že bychom měli jít?”
„Harry, nemyslíš, že bychom měli jít?” povídá najednou Ron.
Ron najednou povídá: „Harry, nemyslíš, že bychom měli jít?”
 

Zápletka

20) Pravidlo děje

Pokud ve vaší povídce nedokážete najít moment, kdy se vyřeší problém nebo kde se vnitřně změní postava, pak vám chybí zápletka. I ve fanfiction potřebujete konflikt a rozřešení (i pokud by to mělo být jen to, že jedna postava touží po druhé, a rozřešením je, že „budou spolu”). Pokud vaše postavy nemají problém, který musí vyřešit, pak máte problém vy - chybí vám příběh.
Tentýž diagnostický trik si můžete zkusit s hlavními postavami – potratili jste zápletku, pokud se vaše postavy během příběhu nevyvinuly, neprožily nové věci, nezměnil se jejich úhel pohledu na někoho/něco.

Výjimkou z tohoto pravidla jsou samozřejmě spíše úvahové či poetické povídky (nebo dokonce básně). U těch je však třeba dát si pozor na délku (viz 4. Pravidlo délky)

21) Pravidlo konce:

Jakkoli můžete milovat ten pocit, kdy necháváte své hrdiny žít, milovat a trpět, je dobré mít na paměti logické vyústění příběhu a jeho závěr.

Pokud se už už začíná zdát, že Severus Snape svolí ke svatbě s Hermionou, tak nás nechte užít si tento báječný happyend jakožto logické rozuzlení příběhu. Pokud se vám zdá, že je příliš brzy, a že je škoda román ukončit, a necháte Snapeovi spadnout na hlavu cihlu, důsledkem čehož bude ztráta paměti na cokoliv, co se týká Hermiony a jejich svatby, pak je to spisovatelský faul a kvalita vaší povídky bude trpět spolu s čtenáři. V telenovelách sice tento systém funguje a vydělává spoustu peněz, ale vám za vaši fanfiction (pravděpodobně) nikdo nic nedá. Můžete tedy tvořit svobodně a upřednostnit kvalitu nad kvantitou.

22) Pravidlo vzkříšení Titaniku:

Sami dobře víte, že Sám doma I. a Sám doma II. není tak docela o tom samém. Nepodléhejte čtenářům a své vlastní marnivosti a nedolepujte k dokončeným a rozuzleným povídkám sourozenečky. Co je hotové, je hotové.

Pokud se přesto rozhodnete, že se ve světě, který jste vykouzlili, může odehrát další epizoda, pak prosím alespoň dbejte toho, aby měla svou samostatnou a nosnou myšlenku a nový děj, který neodporuje ději předcházejícího dílu.
 

Postavy

23) Pravidlo božské bytosti

V některých knihách či filmech se božské a polobožské bytosti vyskytují poměrně běžně (Hercules, Xena, do určité míry Pán Prstenů apod.). Oproti tomu ve světě Harryho Pottera nemají tyto bytosti v podstatě žádný prostor.

Je na vás, zda je ve vaší povídce nejmocnějším čarodějem na světě Voldemort, Brumbál nebo Harry, ale rozhodně to nejste ani vy ani vaše Marcellina Porcellina de la von Malfoy. Je dobré se s tím smířit a přizpůsobit tomu svoji zápletku. Nechte Harryho, ať zabije Voldemorta a nebo naopak. Určitě se zvládnou povraždit sami, bez pomoci Mary Sue z Ameriky nebo z Čech.

Nehledě na to, že dokonalé, bezchybné, nepřemožitelné postavy jsou nudné – a zahrňme v to i postavy dokonale zlé. To, že je vaše Marcellina upír a Voldemortova pravá ruka, neznamená, že nemůže být Mary Sue (více o Mary Sue v sekci „vysvětlivky“).

24) Pravidlo věrnosti charakteru

Ano, zde budeme mluvit o problému odchýlení se od charakteru postavy, tak, jak je popsána v knize. Takzvaně OOC (odchýlení od charakteru – více viz sekce „vysvětlivky“) jsou Snape, který hraje své lásce na kytaru, McGonagallová dohazovačka, Harry playboy, co si vytipuje oběť a do hodiny ji má v posteli etc. Je téměř nad síly nás všech, abychom plně dodrželi charakter postavy, a přitom napsali originální příběh. Je zde však rozdíl mezi záměrnou mutací charakteru, která má příběhu dodat hloubku a má nás čtenáře obohatit o nový úhel pohledu, a mezi leností a neschopností udržet postavu v jasně daných mezích.

To, že se Snape zamiluje, je v podstatě OOC, ale přimhouříme-li oko, můžeme připustit, že taková věc se může stát i zlým, zahořklým starým mládencům. Neznamená to však, že bude své dívce říkat lásko a plakat nad jejími dopisy. Pokud to přesto činí, znamená to, že jste pouze vlili představu svého rytíře do formy profesora lektvarů, což je faul.

25) Pravidlo seznamové charakterizace

Nepište dlouhé popisné odstavce na způsob nákupního seznamu (měl tohle a tohle a tohle…, na sobě měl tohle a tamto, jeho oči byly takové, jeho vlasy byly onaké). Vaši čtenáři podobné hroudy textu buďto vnímají jenom z poloviny, nebo je rovnou přeskočí.

Nepokoušejte se vecpat veškeré informace o vaší postavě od barvy vlasů až po barvu laku na prstech u nohou do jednoho odstavce. O nic podobného se nesnažte ani v případě jejich životního osudu.

26) Pravidlo zaměnitelnosti

Pokud z povídky vynecháte jméno postavy a můžete je nahradit jménem jeho kamaráda, a pořád to bude báječně dávat smysl, pak vaše charakterizace za moc nestojí (výjimkou jsou samozřejmě Fred a George).
 

Dialogy

27) Pravidlo vlastního odstavce

Neexistuje ve světě Harryho Pottera tak nedůležitá a podřadná osoba, která by si nezasloužila svůj vlastní odstavec, pokud k nám bude v přímé řeči promlouvat.

Když začíná hovořit jiná osoba, začneme nový odstavec. Jednoduché. Velmi to zpřehlední text a pomůže to čtenáři, aby se dobře orientoval.

28) Pravidlo zbytečných dějových výkladů v dialogu

Buďte velmi, velmi opatrní při jejich používání. Spíše se snažte úplně se jim vyhnout. Takové plody jako Hermionino: „Harry, vždyť přeci víš, že Voldemort zabil tvoje rodiče!“ jsou většinou jedním velkým nesmyslem. Samozřejmě, že to Harry ví, i Hermiona to ví, a dokonce i čtenáři to vědí a tato jejich znalost se podvědomě promítá do vnímání vaší povídky. Opět: čtenáři znají knihu!

Některé situace podobný výkřik mohou vyžadovat. Ale použijte ho až po důkladném uvážení.Nezapomínejte, že z postavy tím nejspíš uděláte pěkného pitomce. Nicméně, co si budeme vykládat, některé postavy prostě pitomci jsou (třeba na Lockharta je to nadprůměrně inteligentní věta).

29) Pravidlo charakterizace postavy v dialogu

Není třeba, aby váš hrdina mluvil stále spisovně, nebo stále hovorově. Spíš je třeba se do postavy vžít a uvědomit si, co asi v tuhle chvíli řekne. Je to trochu psychologicky náročné, ale je to jedna z dovedností dobrého spisovatele.
Například: je-li Harry s kamarády, může používat obecnou češtinu, a je-li to opravdu nutné, nemusí ani mluvit úplně slušně. Ovšem přesune-li se Harry do ředitelovy pracovny nebo bude-li vyslýchán na ministerstvu, použije nejspíš skoro přehnaně spisovný jazyk. Ovšem v té samé pracovně nebo kanceláří se může stát, že Harryho něco rozruší a on prostě „ujede.“ Chce to trochu citu a máte-li dojem, že ho nemáte, držte se raději spisovné češtiny, čímž se v podstatě nedá nic zkazit. To samé platí pro knižní obraty. Povídka, kde je přechodník za každým rohem, vypadá trochu šroubovaně.
Naprosto zakázána jsou však jakákoliv nářečí. Zcela jistě ve své povídce nechcete naznačovat, že Harry, trvalým bydlištěm v Surrey, England, hovoří ostravským dialektem. Pokud se vám do povídky něco takového vloudí, působí to velmi komicky, ještě komičtěji pak v těsném sousedství slova „wow“.
Zachovávejte způsob, jakým vaše postava mluví v knize. Severus Snape neříká „A to jako proč?” ani „No a?” ale spíše „Z jakého důvodu se domníváte, pane Pottere, že bych měl právě kvůli vám změnit svůj názor?” Stejně tak jako Harry nevede hamletovské monology. Přečtěte si všechny své dialogy nahlas, jako byste byli na jevišti. Pokud nezní tak, jak by spolu vaše postavy asi hovořily, něco je špatně a je potřeba dialog přepracovat.

30) Pravidlo jednotného oslovování

Lidé se většinou oslovují jednotným a stálým způsobem. Pokud to nemá svoje opodstatnění, nechte Snapea říkat buďto „Profesorko McGonagallová” nebo „Minnie”, ale ne náhodně oboje dohromady.

Ostatní

31) Pravidlo o faktech

Můžete psát v takzvaném AU – alternative universe - a napsat o tom, co by bylo, kdyby všechny postavy byly vlastně indiány kmene Hog.

Pokud však píšete o Bradavicích tak, jak je známe, tak se snažte pohlídat si fakta: Harry si vždy může pomoci neviditelným pláštěm a plánkem. Pokud je nepoužije, musí k tomu mít důvod. Z hradu a do hradu se nedá přemisťovat. Elektronika na hradě nefunguje. Oddělení s omezeným přístupem je oddělení, ke kterému je přísně omezen přístup (doopravdy). Nezletilí kouzelníci nesmí mimo školu kouzlit. Etc.

32) Pravidlo práce kvapné

Není možné povídku dopsat a okamžitě poslat. To se nedělá. Je to jako byste si nechali šít šaty a dostali je domů nevyzkoušené, ještě počmárané krejčovskou křídou. Povídku je nutné po sobě přečíst – nejlépe několikrát a nahlas, abyste měli možnost posoudit, zda je váš styl plynulý a srozumitelný, a odhalili spoustu gramatických překvapení, která jste si nachystali.

Ideálem by bylo, kdyby se vaše povídka ještě před odesláním na web dostala do rukou někomu, kdo vychytá gramatické chyby a překlepy, kterých jste si ještě nevšimli, vyjádří se kriticky k vaší charakterizaci postav, popisům, dialogům… (Viz Vysvětlivky: Beta-reader).

Poté je potřeba nechat povídku uležet. Je totiž možné, že neuplyne ani pár dnů či hodin a změníte názor na její objevnost a genialitu. V takovém případě bude potřeba ji přepracovat, jakkoli je to nepříjemné. Pokud objevíte chyby, čtenáři je zaručeně budou vnímat také.

Závěrem…

Nikdo neříká, že si po pár letech usilovného cvičení a studia nemůžete dovolit většinu pravidel porušit. Jen k tomu musíte mít rozumný důvod a nedělat to z pouhé lenosti. Pokud píšete parodii a přidáváte do textu autorské vsuvky, musí být doopravdy vtipné a ne hloupé. Pokud porušujete stylistická pravidla, musíte vědět, proč to děláte, a čeho tím chcete dosáhnout. Doporučujeme následující postup:
a) Přečíst si pravidla.
b) Přečíst si svou povídku (i když už je to třeba po sté).
c) Zjistit, která pravidla nejsou dodržena.
d) Jsou porušena úmyslně? Doopravdy to porušení funguje, jak jsem chtěl(a)? Nevypadá spíš hloupě? Nemate zbytečně čtenáře? Je-li odpověď na kteroukoli otázku ne, je tu problém.
e) Řešit problém – přepsat povídku.
f) Zopakovat body a - f
g) Po několika měsících vám začne šplouchat na maják
h) Propadnete alkoholu.
i) Skončíte pod mostem/v diagnostickém ústavu/vězení/domově důchodců/psychiatrické léčebně.
Snažte se psát co nejlépe, ale kvůli žádnému z pravidel nemusíte páchat harakiri. Nikdo z nás (pravděpodobně) není geniální a všichni děláme chyby.
Ale komu by se chtělo zbytečně se nechat kritizovat, nebo se za pár let stydět za svou tvorbu? To už je lepší poctivě se nad povídkou zamyslet a nehledat laciné rádoby spisovatelské zkratky.

Pravidla byla čerpána z těchto stránek:

http://members.aol.com/MacedonPg/writing.htm

http://www.trickster.org/fannishbutterfly/10_peeves.html

http://www.lumosdissendium.org/

http://www.squidge.org/~cabs/cabs.html
Odpudivé ukázky toho, čeho se vyvarovat, jsou naším vlastním výmyslem a nejsou převzaty z žádné reálné fanfiction.

Komentáře

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „Uložit změny“.

Amater

Dobrý den,
protože mi nebere email, zkouším touto formou. Mám k vám malou prosbu. Na advíku 2011 mám malou přednášku o FF. Ráda bych použila pravdila pro psaní FF. Mohla bych? děkuji za odpověď
Amater

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „Uložit změny“.