DMD Bonus č. 9 pro 30.4.2011.

Téma: Návod k použití
Fandom: HP

Simon pracoval v zákaznickém servisu už pět let. Setkal se s mnoha podivnými zákazníky, ale vždycky všechno zvládl. Byl dokonalý profesionál.
Na tomhle chlapíkovi ale bylo něco zvláštního. Lidé se obvykle zářivě neusmívali, když přišli něco reklamovat.
„Můžu vám nějak pomoci, pane...?“
„Arthur Weasley,“ usmál se ještě zářivěji. Žárovka za Simonem poplašeně zablikala.
„Víte, mám takový problém. Koupil jsem u vás minulý týden hodinky, chtěl jsem zjistit, jak fungují...“ vysypal na stůl malou hromádku.
Simon zadržel dech a napočítal do deseti. Pak nasadil profesionální výraz.
„Víte, pane, v té krabičce k nim byla taková knížečka. Jmenuje se NÁVOD K POUŽITÍ...“

Fandom: originální
Téma: Naděje umírá poslední (druhý, nesoutěžní příspěvek)
Po termínu, páč jeden blbec to vkládal do špatného tématu >.<

Nastal duben.
Desítky statečných večer co večer (a noc co noc, den co den, prostě pořád) buší někdy hlavou do zdi, ale převážně prsty do klávesnice. Píšou všude. Inspirace je kam se podíváš.
Stovky fandomů (opravdu, spočítejte si to).
Tisíce stoslůvek.
Miliony nikdy nepoužitých nápadů. Dobře, to možná trochu přeháním. Ale ne moc.
Nespočet protagonistů různých živočišných i mrtvočišných druhů – od lidí přes zviřátka, pohádkové bytosti, mimozemníky, antropomorfické personifikace, minulost, budoucnost a všechno mezi tím.
Měsíc doufají, že to zvládnou.
Poháněni nadějí, tvrdohlavostí a čirým zoufalstvím, jindy zase až bláznivou radostí píší a najednou – konec.
Sbohem?
Ne, nashledanou příští rok!

Téma: Odkud vítr vane
Fandom: originální
Poznámka: zřejmá inspirace dnešním datem.:D Věnováno Froxí.

Zfanatizovaný dav, nenávistné výkřiky, zdvižené pěsti.
V jejich tvářích se zračí nenávist, ale ty pod ní vidíš ještě něco horšího. Strach z odlišnosti. Nepochopení a odpor.
Silné provazy se ti zařezávají do rukou, od kouře tě pálí oči a hlava ti třeští.
Pochodně jsou blíž a blíž. A hranice hoří.
V tom tě ale pohladí po tváři slaboučký vánek. Zhluboka se nadechneš, zavřeš oči a začneš zpívat.
Vánek sílí a pomalu se mění ve vichřici. Pochodně uhasínají, oheň z hranice se obrací proti křičícím vesničanům a ty nepřestáváš zpívat. Nakonec přivoláš i déšť.
Omývá tvou tvář a ty se usmíváš.

Téma: Učení, mučení
Fandom: Scolares
Poznámka: Přímo navazuje na loňskou drabble Seminárka. Aneb jak si skáču v ději - tentokrát zase zpět na začátek (skoro). :)

Čelo má maličko nakrčené, jak přemýšlí nad tím, co právě čte. Přimhouří oči, když se mu něco nezdá, a se zvědavým výrazem otočí na předchozí stránku. Když dočte kapitolu, krátce kývne hlavou a pramen plavých vlasů mu spadne do obličeje. Mužně štíhlou rukou si je odhrne. Dvěma prsty si narovná brýle.
Daniel se doopravdy snažil vnímat písmenka, která mu skákala před očima. Ale čím víc byl Ondra zabraný do práce, tím těžší pro Daniela bylo soustředit se. Napadlo ho, jestli psát seminárku s Ondrou přeci jen nebyl špatný nápad…
Ondra vzhlédl a usmál se.
Nebyl.
Ale ještě aspoň tři hodiny!

Téma: Cena za štěstí
Fandom: originální
Poznámka: nevinný slash na závěr

Ublížil mu. Tak moc ho ranil, ale nešlo to jinak. Musel mu zlomit srdce. Bolelo by ho ještě víc, kdyby zůstali spolu a to nechtěl dovolit. Nesměl to dovolit, protože on byl ten nejúžasnější člověk kterého kdy poznal. Nezasloužil si trpět víc, než okolnosti vyžadovaly.
Možná, kdyby to věděl a vysvětlilt mu situaci.
Ne. On by mu to vymluvil. Zadíval se těma hnědýma očima...hleděl tím svým smutným pohledem.
Ví, jak by to skončilo. Plakali by oba.
Není žádná cena, kterou by pro něj neobětoval. Jen aby byl v bezpečí a šťastný.
Časem na něj určitě zapomene a šťastný bude.

-----------------
Následuje poznámka pod čarou:
Jsem strašně ráda, že jsem se odhodlala přidat. Zjistila jsem, že občas dokážu vypotit i něco, co se mi opravdulíbí a je originální. A rozepsala jsem se. Příští rok se rozhodně přidám zas. :-)
Děkuji těm, co mi komentovali a hlavně organizátorkám. Je super, že věnujete čas takovéto akci. Jste skvělé. :-)

Téma: Klobouk ve křoví
Fandom: Historie
Poznámka: Volně navazuje na Severní Thrákii (tak volně, že je dělí zhruba 40 let), navíc mě donutil použít přechodníky, které snad ovládám… I když jistý si tím nejsem. Vysvětlivku nepočítám do počtu slov.

Jednou, když se procházel u řeky, našel ve křoví klobouk. Připadal si teď stejně, všemi opuštěný čekaje na osud.
Co na tom, že chtěl uchovat říši pro právoplatného vládce.
Co na tom, že rozdrtil Argyraskidy*.
Co na tom, že zle trápil Antigona.
Nebyl Makedoňan, a tak jím všichni pohrdali. Dokonce i jeho vojáci, kteří s ním vítězili a třikrát mu přísahali, ho zradili – podruhé – a vydali nepříteli.
Eumenés se hořce usmál. Když ho dohnal Skytský původ, odnesla to jeho svoboda, a když Řecký…
Skončil v cele čekaje smrt.

Antigonas si dával načas.
----------------------------------------------------------------
*Vojáci že stříbrnými štíty, stará Filipova garda, ve své době považováni za neporazitelné.

Téma: Ples príšer
Fandom: originálny

Toto obdobie bolo vždy rušné, mesto žilo sezónou plesov. Ani mňa neobišla pozvánka na ples pre uzavretú spoločnosť, o ktorej kolovali rôzne zvesti. Neboli prehnané, ako som zistila v ten večer po príchode. Kostýmy boli nádherné, masky rovnako úžasné. Zakrývali ich celú tvár, niektoré pripomínali ľudí, s malými rozdielmi, ktoré bolo ťažko nájsť, ďalšie boli úplne odlišné; zvláštne monštrá a fantastické príšery z legiend. Ohromovalo ma, aké boli presvedčivé. Fascinovali ma. Podišla som k jednému a mimovoľne sa ho dotkla. Otočil sa. Ostatní sa pohli smerom ku mne, obstúpili ma. Pozrela som na ich tváre... nakoniec to vôbec neboli masky.

Téma: Ach ty kalorie
Fandom: Doctor Who

„Ne! Nedělej to!“
Doctor se rychle otočil za hlasitým zaječením a spatřil dvě přibližně osmnáctileté dívky. Jedna z nich cosi svírala v štíhlých rukou a šibalsky se usmívala. Druhá, která před chvílí vykřikla, na ni obezřetně hleděla.
„Co za to?“ prohodila usmívající se dívka.
Odpověď její kamarádky Doctor už neslyšel. Konečně totiž rozpoznal, co ona dívka drží a na okamžik se mu malinko zatmělo před očima.
Tohle už začínalo být trochu moc.
A když zaslechl něco jako: „Ne! Neházej na mě svoje ztracené kalorie!“ rozhodl se, že je doopravdy nejvyšší čas, aby sebral Donnu a společně se vrátili do TARDIS.

Poznámka: Zasílám jen mimo soutěž. Dokonce nejsem autorem ani já. Ale jedna příjemná holčina, se kterou si píši. Chtěla to taky zkusit. Takže tohle je za ní. Třeba jí na příští rok přemluvím, ať se zúčastní. Takže vím, že dělám nepořádek, ale prosím, žádné body nehledejte…

Téma: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?
Fandom: Realita

Najednou jako by se jí změnil celý život. Všechno bylo předtím tak krásné, měla radost ze života, pořád se musela smát Ale teď? Všechno jako by skončilo. Jen stále upřeně koukala před sebe a myslela na to, jaké to bylo dřív. Ale pak se zarazila a začala plakat. Přece na něj nemůže zapomenout, co si jen teď počne? Jak jí to jen mohl udělat! Kdyby nebylo toho osudného dne, který měl být tak krásný. Probudila se a šla za ním ale, když už se zdálo, že se ho konečně dočká tak. Utekl! Prostě zmizel ze své klece, Křeček jeden džungarský!

Fandom: Budeč: Před Budoucností
Téma: Ach ty kalorie
Varování: Je to depresivní, ale Ave chtěla, abych to poslala.

Lidé mají na konec světa různé reakce. Třeba u mě to začalo nenápadně. Některé věci mi prostě najednou byly jedno. Řízla jsem se do prstu. Nechtěně. Vcelku to i dost bolelo. Zalepila jsem si to náplastí, protože jsem si pamatovala, že tak se to dělá. Jinak mi to ale bylo fuk. Nelitovala jsem se, neměla jsem vztek, že jsem nemehlo.
Od tý doby se to dost zhoršilo. Teď zrovna ležím v nemocnici a žiju jen díky kapačce, co do mě pumpuje kalorie. Vím, že bych měla začít jíst. Jinak umřu. Dokonce ani umřít asi nechci. Jen je mi to jedno.

Fandom: originální
Téma: Kluci nepláčou
Poznámka: Bez nároku na bodíky.
Poznámka 2: Dostala jsem chuť zakončit si DMD ve stejném duchu jako loni. Ať žijí spisovatelské trable.
Věnování: Regile pro radost, i když to zrovna není veselé. <3

Plavovlasému panošovi se na hrudi objevila temně červená růžice. Sotva se zachytil svého rytíře.
„Víš, že máš strašně krásné oči?“ prohlásil umírající s úsměvem a snažil se milovaného naposledy pohladit po tváři.
Ruka i život se zastavily uprostřed pohybu…
Rytíř ho nesl v náručí skoro celou noc, než našel vhodné místo, kde by vykonal pohřební rituál.
Nestyděl se za slzy, které smáčely jeho tváře. Od východu začínala obloha fialovět. Sledoval stoupající dým až k nebesům. Najednou padala hvězda – slza bojovníka.
Duše bez těla, která bloudí nekonečnou říší, jež čeká na nás všechny.

Spisovatel si smutně povzdechl a setřel si slzy...

Téma: Osmý hřích
Fandom: Slunce, seno...

Bylo mu z těch zatracených neznabohů špatně. Celou dobu tu sebranku pozoroval dalekohledem a co chvíli se musel pokřižovat.

„Ještě že jste mi to řekla, Cecílie. Musíme tomu učinit přítrž.“

„Moje řeč, velebnosti. To je hnus toto.“

„Porušili už všechna přikázání kromě jednoho - osmého. Za tu chvíli co tam jsou si stihli vytvořit nové náboženství, berou si Pána Boha do huby, chlastají i když je neděle, mladá Škopková se zase hádala se starou, pan doktor tam leží jako mrtvý - tím rumem ho Konopník určitě zabil...“

„Velebnosti, teď už i osmé! Až sem slyším Škopkovou, jak tvrdí Šimonovi, že je panna...“

Téma: Nemrtvá princezna
Fandom: Pohádky

"Prosím o ticho v soudní síni!" vzkřikl nejvyšší soudce. "Případ Nekromant, první jednání. Slovo má obžaloba, pan Klepetko z Ligy za práva zombie."
"Vážený soudce, mí klienti viní přítomného Krasoně z nekromancie.
V prvním případě se jednalo o schovanku zásahového komanda trpaslíků, která byla otrávena svou matkou. Její mrtvola poté byla v průběhu pohřebního rituálu nečistou magií oživena.¨
Druhou obětí byla jistá královská dcera, která přirozenou smrtí zemřela na rodovou kletbu po píchnutí o šídlo. Ani jejímu tělu nebylo umožněno klidné spočinutí. Máme důkazy, že obžalovaný následně opakovaně zneužíval obě dívky pod záminkou žít s nimi šťastně až do smrti."

Fandom: Aldorma
Název: Životní cíl

Život má mít určitý cíl. To jsem si vždycky myslela a proto jsem byla ráda, že tady, v Aldormě, mě čeká úkol. Až do chvíle, kdy jsem se dozvěděla, jaký ten úkol je.

Zabít člověka? Já? To není možné. Na to prostě nemám To očekávají, že si jen tak vezmu do ruky meč a probodnu Lautuse skrz naskrz?

Byla jsem vyděšená a snažila jsem se na svůj úkol nemyslet. Naštěstí ostatní byli hodní a nepřipomínali mi ho.

Ale teď, když zůstali na Wildaranu a já musím s Lautusem žít, mi přjde, že bych to snad i mohla dokázat. No, uvidíme.

fandom: po přečtení zcela zřejmý
poznámka: napsala jsem letos stoslovku na každé téma, takže tohle je mimo soutěž, navíc je to double-drabble. Uteklo to celé strašně rychle, berte to, prosím, jako hold letošnímu pomalu ale jistě končícímu měsíci krásného šílenství, kterýžto hold byl vyprodukován téměř zavařenými mozkovými závity:

Proč bychom se netěšili, když jsme našli klobouk ve křoví? Vesmír je dost nekonečný na to, aby se v něm ztratil poslední výstřel i lesk a bída kurtizán a aby se nedal překonat ani pořádnou károu, díky níž alespoň nenalezneme smrt na pitevním stole, ale ani světlo nespatříme. Hlad a láska určují veškeré lidské dějiny, ale kluci nepláčou ani pro nemrtvou princeznu. Ach ty kalorie, povzdechneme si smutně, není dobré konzumovati příliš mnoho nektaru a ambrozie, zejména, když kol kolem line se vůně hořkých mandlí. Odkud vítr vane, to nám ochotně poví stověžatý tatíček a poučí nás o ceně za štěstí dřív, než skončíme v pasti učení - mučení. Naděje umírá poslední, i když zde jsou lvi a strašidelné sedmikrásky. Na plese příšer se zoufale ptáme: Bože můj, proč jsi mě opustil? Výbuch nastal po spáchání osmého hříchu, ke kterému jsme si čichli na lodi bláznů, na níž k nám na čajový obřad dorazila i koule bez návodu k použití. Skrz naskrz jsme se prokousali všemi nástrahami šílenství, jakož i ostatní krásní snílci a básníci, kteří jsou již v cíli svého snažení. Postavy trápené, vystavené kanadským žertíkům i cynismu autorů, jsou zpátky doma a pokud ještě neumřeli, tak tam žijí dodnes.

------------------------------------------------------

DMD zdar!