Podivná pohádka

Autor: Smrtijedka
Věnování: Milá Lianne, je mi upřímně líto, že ti tenhle dárek přináším tak pozdě a svatosvatě slibuju, že do března ti dorazí i zbytek ;). Šťastný Nový rok!
Shrnutí: Trošku zvláštní pohádka na téma Voldemort a akvarijní rybičky. Není to nic úžasného, nic moc nečekejte ;). Zkrátka taková nevinná hloupůstka, neberte to moc vážně :).
Prohlášení: Tato povídka nebyla napsána za účelem zisku, většina postav více či méně patří J. K. Rowlingové.

Tento příběh začíná jako každá jiná pohádka.

Bylo nebylo, v jedné zemi, která není zase tak daleko, neleží za sedmero horami a možná, že ani za sedmero řekami, žil jeden malý chlapec.
Ten chlapec nebyl princ, nebydlel v nádherném paláci a ani neměl tucet sloužících, kteří by ho obskakovali. Byl to docela obyčejný chlapec. Vlastně, nebyl zase tak obyčejný, ale úplně na začátku se tak mohl ostatním zdát. Chlapec, o kterém chci vyprávět, žil v jednom úplně obyčejném sirotčinci v Londýně a jmenoval se Tom Raddle.
Ale ne, ne Tomas, docela obyčejně – Tom. Vlastně měl ještě jedno jméno, takové zvláštní a ani ne moc hezké, takže o něm teď nebudeme mluvit.
Tak tedy, chlapec, který žil v sirotčinci a jmenoval se Tom Raddle, chlapec, o kterém chci hovořit v tomto příběhu, možná pohádce, chodil každé ráno, když šel do školy, a každé odpoledne, když se ze školy vracel, kolem malého obchodu se zvířaty. Dnes bychom možná řekli, že procházel kolem zverimexu, ale tento příběh se neodehrává dnes, ale už docela dávno, někdy okolo roku 1933. Nebo snad 1935?
Tom Raddle každopádně, nezávisle na tom, jaké datum se právě psalo, chodil kolem úplně obyčejného obchodu se zvířaty a vždy se na chvíli zastavil u výlohy. Obdivoval všechna ta krásná zvířata – barevného papouška aru, který uměl trošku mluvit a neustále něco vykřikoval, bílé myšky, které pobíhaly po kleci a hrály si – , ale nejvíc ze všeho ho fascinovaly zlaté rybičky.
Později se tento malý chlapec proslavil mimo jiné i náklonností k jisté skupině plazů, ale ty v obchodě neměli a ani si je nikdy v budoucnosti nepořídili, jelikož majitel obchodu trpěl silnou fóbií z těchto tvorů a rozhodně se nehodlal zvyklat pouze jejich tržní hodnotou.
Ale abychom se vrátili k příběhu, Tom si moc přál mít alespoň jednu zlatou, akvarijní rybičku. Moc se mu líbilo, jak se ladně pohybují v nádrži, jak jsou rychlé, když se vrhají za potravou při krmení. Rozhodl se, že si na jednu z nich našetří. Našel si práci, sekal trávník a nosil noviny, ale stejně to nestačilo.
Tom Raddle byl moc smutný, když viděl, jak si nějaké bohaté dítě odnáší hned čtyři rybky a v tu chvíli ho pohltil zvláštní strach – obával se, že jednou, až bude zase procházet kolem výlohy, všechny rybičky budou pryč a jemu nezbude ani jediná.
Přál si, aby se něco stalo. Tom měl zajímavou schopnost – když po něčem moc toužil, obyčejně se to stalo. A to i tentokrát.
Jednoho studeného rána, když majitel obchodu odemykal dveře, pohlédl jako každý den do výlohy. Papoušek ara ještě spal na svém bidýlku, stejně jako bílé myšky v kleci, ale v akváriu se stalo něco neskutečného. Obchodník nemohl uvěřit vlastní očím.
Dvě rybky už nebyly tak krásně zlaté, jako večer, když je krmil. Ony samy se tvářily úplně stejně jako obvykle, jako kdyby se nic nedělo. Tedy za předpokladu, že se akvarijní rybičky dokáží nějak tvářit.
Zkrátka a dobře, rybky se mohly tvářit všelijak a snažit se předstírat, že jsou úplně stejné jako jejich kolegyně, ale nikoho jiného nemohly oklamat. Přes noc se ze dvou zlatých rybiček staly rybičky černé. Úplně černočerné, jako inkoust nebo jako noc.
Majitel obchodu si s nimi nevěděl rady. Okamžitě zalarmoval místního zvěrolékaře a ten zkonstatoval, po pečlivé prohlídce obou zjevně nějakou strašnou chorobou nakažených rybek, že nemá nejmenší tušení, co se stalo, a raději nedoporučuje nechávat obě zčernalé v nádrži s ostatními. Jen pro jistotu samozřejmě.
Prodavač se brzy smířil s osudem, vylovil noční rybky z akvária a na výlohu vylepil ceduli s oznámením, že právě opatřil zcela nový druh akvarijních rybiček a jako takové jsou v šedesátiprocentní slevě oproti běžným zlatým rybkám.
Tom nemohl uvěřit svému štěstí. Hned jak se vracel ze školy, zamířil k obchodu a poprvé v životě také vstoupil dovnitř. Nebyl jediný zájemce, nový, exotický druh akvarijní ryby vzbudil nebývalý zájem mezi všemi sousedy, ale všichni zákazníci z nepochopitelných důvodů nad černými rybičkami, které není vhodno umisťovat do stejného akvária s ostatními, ohrnovali ctěné nosy a prohlašovali, že se skutečně nediví slevě, když se za ní skrývají takové ošklivé, depresivní ryby.
Náš hrdina se ale vůbec nedivil, jakmile rybičky spatřil, bylo mu jasné, že čekají jen a jen na něj. Majitel obchodu byl neobyčejně ochotný, když mu rybky přeléval do sklenice, navíc přihodil ještě balík krmení a s díky Toma vyprovodil. Byl moc rád, že může potupnou ceduli sundat a znovu se přesunout k tradičnímu zboží.
V sirotčinci vzbudil Tomův příchod velký rozruch. Ještě se nestalo, aby si některé dítě úplně bez dovolení doneslo nějaké zvíře a pak – černé akvarijní rybičky? Kdo to kdy viděl?!
V tuto chvíli náš příběh začíná zabíhat do přespřílišných detailů, proto bude nejlepší, když Toma nyní opustíme a přesuneme se o pár let do budoucnosti, do chvíle, kdy mladý pan Raddle, malý chlapec toužící po akvarijních rybičkách, jiý navštěvuje školu čar a kouzel v Bradavicích...

Komentáře

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „Uložit změny“.

Moc se mi líbí

Moc se mi líbí tvůj styl vyprávění - malé vysvětlující odbočky, přesně tak dlouhé, aby se člověk neztratil a přitom to bylo zajímavé. A pak ty narážky na známé skutečnosti: "náklonnost k jisté skupině plazů", "když po něčem toužil, obyčejně se to stalo" a tak nějak.
Jenom nevím, jestli to byl záměr, ale zatím je mi malý Tom docela sympatický...

Děkuji :)

Děkuju moc za pochvalu :).
Záměr to nebyl, já ho asi sympatickýho chci mít podvědomě, tak proto ;). Ale myslím, že už to bude jenom horší a horší.

Jé, černé zlaté rybičky :) To

Jé, černé zlaté rybičky :) To je hezký :)

Ať žije fóbie z hadů! :)

Umíš krásně vyprávět. Strašně mě to bavilo a jsem zvědavá, jak to bude pokračovat.
Pan prodavač ve zverimexu má mé sympatie. Taky bych si do krámu nezatáhla nějaké hnusné plazivné potvory jen proto, že by se našli blázni, kteří by za ně zaplatili spoustu peněz:).

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „Uložit změny“.