Jedenáctero nostalgie

Desatero nostalgie
Letos se v DMD objevila opravdu velká spousta drabblat, která nejenže mi připomněla moje oblíbené dětské knížky, filmy a pohádky, ale navíc to učinila neskutečně krásným a kanonickým způsobem.
Vybírání bylo hrozně těžké a moje hlavní kritérium bylo (kromě toho, že jsem z toho byla nadšená), aby stoslůvka působila jako další dosud nevydaný kus předlohy.

Tak to vezmeme hezky od začátku. Už nevím, kdy jsem poprvé viděla Krtečka, ale když jsem si o něm přečetla drabblátko od Dangerous, hrozně se mi po něm zastesklo. Krteček a oční bulva.
Když už se bavíme o večerníčcích, rozhodně nesmí chybět Rákosníček. Stoslůvka Jak Rákosníček rozháněl berany od Ebženky by mohla posloužit jako scénář k dalšímu dílu.
Potom jsem nastoupila do školky a tohle jsme tam říkali skoro každý den. Birute to ve svém drabbleti Tvrdá praxe
ještě vylepšila.
Písničku Lojza a Líza jsme měli na kazetě v podání Michala Tučného a poslouchala jsem ji tak často, že se celá ohrála. Skrz naskrz manželé od Keneu ji velice umně interpretuje.
Snad první knížka, co jsem kdy sama přečetla, byly Děti z Bullerbynu. Konec dětství od Wee_Wees se sice odehrává o mnoho let později, ale věřím, že tak nějak to určitě bylo.
První komiks mnohých z nás byl určitě Čtyřlístek. Moc hezký příběh napsala hippotamie - Jen počkej Bobíku!
A u komixů ještě chvíli zůstanu. Myslela jsem si, že je naprosto nemožné napsat dobré drabble na Asterixe a Obelixe. No a potom přišla Salome a napsala ho. Loď bláznů.
No a potom jsem zjistila, že čím víc knížek, tím víc Rebelka, takže jsem objevila Rychlé šípy a kouzlo stínadelských uliček. Toto kouzlo moc hezky vystihla Lunkvil ve stolůvce Pozor na cestu!
Současně s Rychlošípáky přišel Arthur Ransome a jeho naprosto úžasné knížky. Když jsem si přečetla První plavbu od Mardom, opět jsem zatoužila po své vlastní plachetničce.
Další knížka, kterou mám neodmyslitelně spjatou se svým dětstvím, je Pouští a pralesem. Staš byl vždycky můj hrdina a Lejdynka ho bravurně vystihla v drabbleti Na tom není nic špatného.
No a na závěr přidávám stolůvku, která mě rozklepala a vyrazila dech, protože zaútočila na veškeré moje smysly. Myslím, že May by byl nadšený a Vinnetou by konečně poznal, Jak voní Západ , kdyby si přečetli, co napsala Blanca.