Vánoční překvapení

Název: Vánoční překvapení
Autor: Profesor
Obdarovaný: Angie77
Fandom: DoctorWho, Šmoulové - crossover, AU
Obsah: Vánoční dárek od Doktora? Kdepak květina nebo šperk, Doktor radši jiné světy...
Poznámka: Snad se Ti bude povídka líbit. Přeji Ti hezké svátky a v novém roce jen to dobré.

Tohle mi neřekl!
Rose stála před zrcadlem s ústy otevřenými v němém výkřiku. Lapala po dechu jako ryba neschopna jakékoli jiné reakce.
Byla modrá. Ona, dívka z planety Země, z Londýna ve Velké Británii, byla modrá. Vypadala jako borůvka. Co si teď měla vzít na sebe? Doktor jí slíbil klidný výlet bez útěku před zabijáckými mimozemšťany a ono tohle.

***

Začalo to docela nevinně. Předvánoční návštěvou u Rosiny matky a procházkou v parku, když se vraceli do Tardis.
„Máš ráda modrou barvu?“ zeptal se Doktor.
„Jistě,“ odpověděla Rose. Došli k Tardis.
„Až po vás, madam,“ uklonil se Doktor a přidržel dívce dveře.
„Děkuji vám, pane,“ usmála se polichoceně. V duchu se těšila na překvapení, které zářilo z šedomodrých očí.

***

Překvapení. Rose zavrtěla hlavou. Měla by už vědět, že u něho není tím pravým vánočním dárkem modrý šperk či květina, že on vždycky vymyslí něco originálního.

„Už jsi připravená?“ ozvalo se za dveřmi.
„Ne! Počkej chvíli!“ popadla nejbližší kus oděvu a přetáhla si ho přes hlavu. Volné bílé šaty jí sklouzly po těle hladce jako mýdlová pěna. „Pojď dál!“
Do místnosti vklouzl malý modrý mužík s odstávajícíma ušima oblečený do bílých kalhot a charakteristického vytahaného svetru. Rose se začala smát.
„P-proboha! Vypadáš jako š-šmoula!“ vyrazila ze sebe.
Mužík se zatvářil dotčeně. „Jak jinak bych měl vypadat?“ ptal se udiveně.
„Jak člověk?“
„Nejsem člověk. Ve šmoulversu musím být modrý.“
„Šmou… Co?!“
„Šmoulversum. Alternativní vesmír… Já ti to neřekl?!“ podivil se Doktor.
Dívka zavrtěla hlavou.
„Dobře,“ Doktor se poškrábal za uchem, což v jeho nynější podobě vypadalo obzvláště komicky. „Šmoulversum je jeden z mnoha alternativních vesmírů, které existují, a jeden z mála, do kterých se můžu dostat. A nejspíš jediný, ve kterém mě nikdo nechce zabít,“ vysvětloval.
„Ani Gargamel?!“ povytáhla dívka obočí.
„Ani Gargamel. Gargamel chce jen šmouly, toho určitě nepotkáme,“ zašklebil se Doktor, kterému vůbec nevadilo, že vypadá jako jeden z oněch malých modrých tvorů.
„Půjdeme se projít?“ Nabídl dívce rámě. „Jenom si vezmi kabát.“

„Nepůjdeme daleko. Vesnička je odtud kousek,“ oznámil. „Taťka Šmoula má hosty rád. Mlsoun bude mít určitě hodně napečeno, jenom u Mrzouta buď trochu opatrná, je trochu protivný, ale zlý není,“ vyprávěl dívce Doktor, zatímco kráčeli zasněženým lesem.
„Proč jsme se nepřemístili rovnou do vesničky?“ ptala se Rose.
„Protože není slušné přemisťovat se někomu domů,“ odpověděl Doktor.
„Opravdu?! Vím o několika případech, kdy ti to nevadilo,“ odporovala mu Rose.
„To byla krajní nouze.“
„Vymlouváš se. Že jsi jim něco provedl a oni tě teď nemají rádi?!“ udeřila dívka na svého společníka. Ten se provinile zašklebil.
„Jednou jsem jim přistál přímo na vánočním stromku. Od té doby raději parkuji mimo Šmoulici,“ přiznal neochotně. „Ale rádi mě mají!“
V družném tichu pokračovali do vesničky. Pod nohama jim vrzal sníh, kolem se vznášely nadýchané vločky. Rose se natáhla ruku a usmála se, když jí jedna obzvlášť velká přistála na dlani. Dívka s téměř posvátným zaujetím zkoumala její strukturu.
„Víš, že ani jedna vločka není stejná?“ přerušil Doktor ticho jejího rozjímání. „Jejich krystaly se skládají do nespočtu originálních vzorů.“
„Básníku,“ zaculila se Rose. „To já vím. Taky jsem chodila do školy.“

Taťka Šmoula přivítal hosty s otevřenou náručí. Mlsouna nechal připravit horký punč, aby se poutníci rozehřáli. Zatím se usadili ke stolu v Taťkově domečku.
„Vítám tě, milý příteli, jsem rád, že jsi opět dorazil. Představíš mi svou sličnou společnici?“ pobídl Doktora.
„Samozřejmě. Taťko Šmoulo, tohle je Rose, má přítelkyně. Rose, tohle je Taťka Šmoula, náčelník zdejší vesničky,“ představil Doktor přítomné.
„Taťka Šmoula je jenom titul, ve skutečnosti se jmenuji Hubert,“ zašeptal koketně vousatý mužík směrem k Rose. Ta se zatvářila rozpačitě.
„Taťko, nedělej si z ní legraci, ještě si ani nezvykla na to, že je modrá,“ mírnil Taťku Doktor.
„Ona není šmoula?“ podivil se Taťka. „Vždyť vypadá jako dvojče naší Šmoulinky.“
„Není. Ona je člověk. Její rasa se podobá gargamelům,“ sděloval vesmírný cestovatel.
„Gargamelové jsou co?“ neudržela se Rose. „Já vždycky myslela, že…“
„Gargamel je jméno pro další zdejší inteligentní rasu, ačkoli já bych měl o jejich inteligenci své pochybnosti. Žijí ve zdejších močálech a ze šmoulů si dělají polévku. V zimě spí,“ vysvětlil Doktor Rose.
„A Azrael? A Fuk?“ zajímalo dívku.
„Azrael je polostrov zdejšího největšího kontinentu a Fuka jste si vymysleli vy, slečno,“ odpověděl za Doktora Taťka. Chtěl pokračovat lekcí zeměpisu své planety, naštěstí ho přerušil příchod Šmoulinky s hrnky kouřícího punče.
„Mohli byste jít se mnou, prosím? Kutil s Fešákem už dozdobili stromeček, zrovna se chystají ho rozsvítit. Mlsoun už má také připravený stůl,“ zvala Šmoulinka hosty na náves.

Šmoulí stromek byl nádherný. Nevysoký smrček na okraji návsi byl ozdobený barevnými koulemi, mezi kterými se táhly řetězy stříbrných světel. Na špici zářila hvězda. Jenom pod ním místo dárků skuhral Mrzout, kterému Kutil upustil na nohu šroubovák. Šmoulata opodál ladila nástroje před vystoupením.
Rose zavěšená do Doktora upíjela punč a rozhlížela se po okolí. Zaujala ji podivná struktura na stolku s pochutinami.
„Co je to?“ zeptala se Šmoulinky.
„Co? Ach tohle,“ pochopila bytůstka, když jí Rose ukázala podivného sněhuláka s kyticí vavřínových listů. „To je Mlsounova pocta Otci Prašmoulovi. Je v ní spousta marcipánu.“
„Pst!“ okřikl je Taťka, protože právě začínalo vystoupení šmoulat.

Doktor si vystoupení malých šmoulů vůbec neužil. Podobných viděl během svých návštěv desítky, přesto mu šmoulí hlasy stále připomínaly mňoukání staré kočky. Snažil se však tvářit nadšeně, tudíž ve výsledku vyhlížel jako na návštěvě u Jackie Tylerové. Rose ho dobromyslně šťouchla do boku.
„Nemrač se,“ řekla a pohladila ho po tváři.

Komentáře

To má tak naprosto úžasný

To má tak naprosto úžasný detaily!
'Ani Gargamel' mě extrémně rozesmálo (vůbec, rasa gargamelů!), představa Doctora, který je MODRÝ...:D
Flirtující taťka Šmoula! Otec Prašmoula!
A ten konec je rozkošný, a navíc mi to celé připadá podezřele normální, což je fakt divný :D

Dík, Lejdy. Však já se

Dík, Lejdy. Však já se snažila, aby tu byly vtipné detaily.
Ten konec přišel sám, protože oni byli... K nim to všechno jednoduše sedí, pro ně to normální nejspíš opravdu být mohlo.

Šmoulversum a Otec prašmoula

Šmoulversum a Otec prašmoula mě dostali :D

Dík..;-) Otec Prašmoula je

Dík..;-)
Otec Prašmoula je inspirován Zeměplochou.

Já si říkala, že by tam mohla

Já si říkala, že by tam mohla být nějaká souvislost ;)

Jéeee, děkujuuuuu!

To je parádní nápad! Když si představím modrého Doktora, popadá mě pořádný záchvat smíchu. Do toho koketní Taťka Šmoula a Rose, která neví, co si vzít na sebe... Prostě super!

Není zač. Jsem ráda, že se Ti

Není zač. Jsem ráda, že se Ti povídka líbila.