Rose

Název: Rose
Autor: Keneu
Věnování: pro Profesor k Vánocům.
Shrnutí: co se dělo mezi třetí a čtvrtou epizodou první série? Jak potěšit dívku, které jste vyhodili do povětří práci? Jak se přiblížit přes skoro devět set let rozdílu?
Prohlášení: nejsou moji. Jaká škoda.

Letěli pryč. Pryč z Cardiffu, pryč od mrtvých, pryč od rozesmátého Dickense. Pryč z Vánoc.
Ačkoli...

Dárek! Chtěl jsem jí udělat radost, vzal ji na výlet prostorem i časem, vědomě ohrozil její život, ale nezeptal jsem se jí, co by opravdu chtěla. Možná něco na památku. Když jsou... byly ty Vánoce.

Takže odlétáme, směr Londýn, nakladatelství Chapman & Hall, rok 1843.
„Dickensovu Vánoční koledu prosím.“

Čte vůbec? Byla z něj nadšená tak jako já, nebo prostě jen se mnou? Co já o ní vím?

Teď ještě chytit Charlieho a pak... Sexy, je to na tobě. Musíme se trefit zpátky na vteřinu přesně.

„...vážně milej pán. Doctore, vy jste se teď rozmazal?!“
„Ne. To byl jen takový malý otřes způsobený časovou smyčkou. Charles byl docela překvapený, když jsem se ještě vrátil.“
„Vrátil? Celou dobu tu spolu mluvíme. Teda já mluvím, vy si hrajete s hejblátky a páčkami... Aha. Co jste tam ještě vyváděl, že to bylo tak tajné?“
„Sháněl jsem ti dárek k Vánocům. Tady, Vánoční koleda i s věnováním autora.“
„Tu růži kreslil taky on?“
„Nechtěl, Tak jsem ji nakreslil sám. Jsi ráda? Já, zapomněl jsem se zeptat, kam se opravdu chceš podívat.“
Sevřela knížku pevněji. „Teď zrovna bych chtěla domů. Jen na otočku. Říct mámě, že jsem v pořádku. I když možná v pořádku nejsem, protože...“

Ale ne. Chtěl jsem ji přece potěšit, ne dojmout! Jak jen to bylo: jednu ruku sem, druhou tady, spojit je, přitisknout...

V objetí může i rok utéct stejně rychle jako půlden.

Komentáře

To je milé :)

To je milé :)

8+)

kuju

To je tak hezký! Člověk by

To je tak hezký! Člověk by nevěřil, kolik dojmů a citu se vejde do několika vět...

^ ^

Danae, kdybys věděla, jak mě vždycky dostane komentář od Tebe...
*poskakuje*
moc děkuji za pochvalu <3

Mně z nějakého

Mně z nějakého nepochopitelného důvodu strašně dostal hned první řádek. Celý. A zabolelo to.
Ono je to vlastně hrozně smutné, když člověk zná ten zbytek.
Ale nádherné intermezzo <3

*děkujík*

ono to tak nějak být mělo
i když Vánoce mají být veselé, Profesor nadhodila melancholii
má, co chtěla 8+) (doufám)
díky <3
(já se na víc jak intermezzo nezmohla)

Má, co chtěla...

Nemá! Má mnohem víc.
Je to prostě nádherně melancholicky laskavé.

chí!

*červená se*

Profesor je dojata. Děkuji Ti

Profesor je dojata.
Děkuji Ti Keneu za úžasný dáreček.Taky bych brala, kdyby byli moji...

chí

ne že bych chtěla dojmout (ale jo, přiznej se, chtěla), jsem moc ráda, že potěšilo
rádo se stalo