Vánoční pohoda - nebo ne?

Pro Regilu
Shrnutí: Jsou Hermiona a Severus jen kolegové nebo by mezi nimi mohlo být něco víc? A co s tím má nebo nemá společného Ginny?
Poznámka: Fakt jsem se snažila, ale znáte to... Že bych s tímhle dílkem byla spokojená, to se říct nedá. Jenže líp už to nepůjde :-(
Prohlášení: Žádná z postav mi nepatří a za povídku nic nedostanu - snad jen nějaké ty komentáře :-)

Část první – před Vánoci

„Grangerová, vždy jsem tvrdil, že vaše dlouhodobé přátelství s těmi dvěma troly má na vás neblahý vliv… což se nyní ukazuje.“
„Co přesně se ti nelíbí tentokrát, Severusi?“ zeptala se se zájmem Hermiona a nepovažovala ani za nutné ho upozornit, že už si spolu nějaký ten čas tykají; měl sklony to ignorovat vždy, když ho něčím popudila.
„Nechápu, jak jsi mohla přijmout pozvání na vánoční večírek v Doupěti. A speciálně se mi nelíbí, že jsi to pozvání přijala i mým jménem!“ zaprskal Severus.

Povzdechla si. Věděla, že tohle nebude snadné… Jen doufala, že debata, respektive spíš hádka, na téma jejich účasti na večírku se uskuteční jindy než po náročném pátečním vyučování s tlupou zmijozelských a nebelvírských páťáků, kteří si šli po krku. Cítila se opravdu vyčerpaná a naprosto nepřipravená na manipulativní přesvědčování Severuse, že Vánoce v Doupěti si určitě užije.

„Molly ti tu pozvánku poslala už před dvěma týdny, ale ty jsi na ni neodpověděl,“ podotkla mírně.
„Z čehož bys při využití aspoň minimální mozkové činnosti měla být schopná vyvodit, že tam jít nechci,“ zavrčel.
„Jen jestli moje schopnosti mozkové činnosti nepřeceňuješ,“ ušklíbla se na něj. „Já to pochopila tak, že pozvání přijímáš, jen nemáš čas na něj oficiálně odpovědět. Nedostavit se bez omluvy by přece bylo vysoce nezdvořilé…“

Severus frustrovaně zaúpěl. Šla mu na nervy… Nejhorší ale bylo, že měla svým způsobem pravdu. Kdyby Molly už dávno poslal k šípku, nemusela tahle situace nastat. Jenže on se rozhodl pro strategii mrtvého brouka… a tohle jsou ty výsledky.

*****

„Hermiono, je mi velice líto, ale na ten večírek do Doupěte opravdu nemůžu jít. Pomona mě požádala, abych za ni vzal dozor na hradě během víkendu, byla pozvaná na oslavu ke své dceři.“
„To jsi jí pochopitelně nemohl odmítnout,“ přikývla Hermiona chápavě.
„Přesně tak… odmítnout jí takovou prosbu by ode mne bylo velice sobecké,“ podotknul důstojně.
„Určitě tě ale velice mrzí, že k Weasleyovým nemůžeš přijít, že?“
„No…“ zaváhal Severus, kterému bylo jasné, že to nesmí přehnat, „víš, že se mi tam původně nechtělo, ale byl jsem připraven této společenské povinnosti dostát. Nicméně okolnosti se vyvinuly jinak… Molly to jistě pochopí.“

Hermiona se ušklíbla a s uspokojením zaznamenala, že Severus mírně pobledl...

„Molly by to pochopila, o tom nepochybuji,“ řekla poté sladce. „Musím tě ale obeznámit s tím, že během letošních vánočních prázdnin na hradě nezůstává ani jeden student. Víkendový dozor je proto jaksi zbytečný…“

*****

„Bolí mě hlava!“ zaúpěl teatrálně Severus.
„A?“ zareagovala nevzrušeně Hermiona.
„Už teď mě bolí hlava… pekelně!“ zdůraznil. „I kdybych byl zcela ve formě, začala by mě bolet, jakmile bych byl více než minutu nucen poslouchat bláboly našeho zjizveného hrdiny. Takže doufám chápeš, že v tomhle stavu na ten podivný večírek prostě jít nemůžu...“
„Bylo by naivní se ptát, jestli čirou náhodou nemáš aspoň jednu dávku Uklidňujícího lektvaru, že?“
„Poslední skromné zásoby mi odčerpaly Minerva s Poppy. Zdá se, že si udělaly předčasný soukromý vánoční večírek a lehce to přehnaly s medovinou…“ ušklíbl se.
„A pro tebe jako mistra lektvarů je samozřejmě složité si připravit novou dávku…“ protáhla Hermiona významně.
„Došly mi i přísady…“
„To je skutečně nemilé…“ zatvářila se zkroušeně.

Že by mi to vážně prošlo? zadoufal na okamžik Severus. Vzápětí Hermiona nasadila svůj nevinný úsměv a on propadl malomyslnosti…

„Naštěstí jsem něco podobného předpokládala… Takže jsem ti přinesla lektvar ze svých osobních zdrojů. Je to vylepšená varianta, bolest hlavy tě přejde za pár minut.“
„Děkuji, to je od tebe velmi laskavé…“
„Já vím,“ usmála se na něj znovu. „Jdu se teď převléknout a zhruba za půl hodiny bychom vyrazili, ano?“

*****

„Severusi!“ zavrčela, když ho po té půlhodině našla v jeho komnatách, kterak si pokouší obvázat levou ruku. „To se opravdu radši zmrzačíš, než aby ses zúčastnil jednoho vánočního večírku?!?“
„Moje znamení… před chvilkou začalo pálit,“ podíval se na ni zoufale.
„To jako… vážně?“ zarazila se. „Ukaž mi to.“
„Merlinžel ne…“ povzdechnul si. „Ale když mi dáš ještě trochu času, určitě začne...“

Hermiona jen protočila oči. Severus už vzdal jakoukoli snahu o maskování svých únikových plánů. To ale neznamenalo, že by byl ochotný se pohnout. A ona rozhodně nebyla připravena jít do Doupěte sama. Ne když moc dobře věděla, že Ron tam sám nebude…

Neboli bylo třeba přitvrdit.

„Podívej, já bych se bez chaosu vládnoucího v Doupěti koneckonců taky celkem obešla. Jenže víš moc dobře, jaká je Molly Weasleyová starostlivá… a… neodbytná. Nenecháš mě v tom samotnou!“
„Proč?“
„Dlužíš mi…“

Severus překvapeně zamrkal. Nečekal, že by Hermiona zašla až tak daleko. Jistě, zachránila mu kdysi život… Nikdy o tom ale nemluvila… To je pro ni tak důležité, aby šel taky?

„Dobře, dobře,“ řekl rezignovaně. „Dej mi pět minut, abych se převlékl a především duševně připravil…“
„Nemáš v ložnici krb, že ne?“ ujišťovala se malinko paranoidně.
„Ne… Ale jestli mě chceš u toho převlékání hlídat, tak prosím,“ ušklíbl se.
„To nebude nutné,“ zavrtěla hlavou.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Část druhá – Vánoce

„Pojďte dál, pojďte! Vítám vás a jsem opravdu moc ráda, že jste přišli!“

Molly halekala, Hermiona se zdvořile usmívala a Severus se snažil netvářit příliš kysele…

A to byl jenom začátek… Protože jen co je Molly dostatečně vyobjímala a sdělila jim, že jsou příšerně hubení… prostě po tomhle uvítacím uragánu… byli nuceni vejít do obývacího pokoje…

Kde seděla kromě smečky zrzavců a jednoho zjizvence (kteří iritovali převážně Severuse), také Noemi LeBlanc (která z jakýchsi záhadných důvodů poměrně dost iritovala Hermionu)…

„Ahoj, Hermi,“ zvednul se líně z pohovky Ron.
„Ahoj,“ přikývla odměřeně a instinktivně se držela co nejblíže Severusovi.
„Chtěl bych ti představit moji snoubenku,“ pokračoval nekompromisně. „Tohle je Noemi.“
„Těší mě, já jsem Hermiona,“ natáhla k ní ruku.
„Čao… Ronald mi už o tobě moč povídal…“

*****

Proč ji to vlastně tak vzalo?!?

Hermiona se nad tou otázkou zodpovědně zamýšlela už několik týdnů… ale pořád nedokázala přijít na správnou odpověď.

To ona se přece tehdy rozešla s Ronem, ne on s ní… Tak proč jí najednou vadí jeho snoubenka? Jistě, mohla si odpovědět, že Noemi je natolik pitomá, že vadí vlastně skoro každému… speciálně Ginny a dvojčata z ní byli dočista zoufalí… Ale pokud chtěla být sama k sobě upřímná, musela uznat, že jí by vadila, i kdyby byla… jakákoliv… Jednoduše jí vadila už proto, že byla Ronovou snoubenkou…

Možná ti to vadí proto, že Ron si někoho našel… celkem rychle… zatímco tobě tu dělá doprovod mrzutý sklepní netopýr, kterého jsi navíc k účasti dotlačila ne zrovna čestným způsobem… šeptal hlásek v její hlavě.
Nevadí mi být sama! odsekla v duchu… možná až příliš rychle.
Dřív ti to nevadilo, s tím souhlasím. Ale možná se to změnilo…
O tom bych něco musela vědět!
Řekla bych, že to víš… Ale nechceš si to přiznat…

Seděla u slavnostní večeře a nevěděla, na co se soustředit dřív.
Na dohadování se svým druhým já.
Na Molly, která se jí snažila na talíř nakydat horu jídla jak pro dřevorubce po týdenní hladovce.
Na žvatlající Noemi, která dokázala prznit angličtinu neuvěřitelným způsobem, přičemž občas měla Hermiona podezření, že… stejně jako u té seznamovací moči… některé chyby dělá schválně.
Na Rona, který Noemi hltal pohledem a osahával ji na samé hranici společenské přijatelnosti.
Na Severuse, který si dal zřejmě za cíl systematicky urazit všechny přítomné, a to pokud možno tak, aby si dotyční neuvědomili, že se jedná o urážky.
Na Ginny, která se velice usilovně pokoušela ignorovat Harryho s Cho.
Na Harryho, který se velice usilovně pokoušel ignorovat Ginny.
Na Cho, která se plazila po Harrym jako liána.
Na Freda s Georgem, kteří si tiše špitali, pochechtávali se a zřejmě hodnotili celé to panoptikum, které se tu sešlo.

*****

„Roztomilá společnost, co říkáš?“ mrknul na ni provokativně Severus, když se po večeři odpotácela napůl v mrákotách na zahradu, aby se nadýchala čerstvého vzduchu a zkoncentrovala se na další fázi, kterou bude rozdělování dárků.
„Kdybych bývala tušila, jak příšerné to bude, naplánovala jsem si na vánoce nějakou neodkladnou cestu na druhý konec světa…“ povzdechla si, neměla ani sílu se tvářit, že je šťastná, spokojená a vyrovnaná.

Severus ji pozorně sledoval. Byla z toho pitomce Weasleyho vyvedená z míry mnohem víc, než předpokládal. Natolik, že se mu snad ani nechtělo si ji kvůli tomu dobírat…

Tak se během celé té příšerné večeře těšil, jak ji setře nějakou dobře mířenou poznámkou… a najednou cítil, že to nedokáže. Že ji nechce ještě víc zadupat do země. Že… že by jí naopak rád pomohl…

„Pojď, čekají tě spousty dárečků, to si přece nenecháš ujít,“ řekl s úšklebkem a nabídnul jí ruku, aby se do něj zavěsila.
„Díky,“ usmála se na něj.

*****

„Nepůjdeme už?“ zeptal se Severus poněkud netrpělivě.

Půlnoc minula, dárky byly dávno rozdané. Nálada, která byla zkraje večera dost napjatá, se sice uvolnila, ale nedalo se říct, že by z toho měl radost. I když někteří si slavnost náležitě užívali…

„Nemůžu v tom nechat Ginny samotnou,“ zatvářila se Hermiona omluvně. „Tohle se Molly vážně nepovedlo, pozvat na Vánoce Harryho, když ví, že se nedávno dal dohromady s Cho…“
„Jak vidím, Harry zatracený zachránce Potter před chvílí objevil jmelí…“ utrousil Severus znechuceně, když sledoval směr jejího pohledu.
„Stejně jako Ron magor Weasley,“ ucedila Hermiona a zahleděla se krátce do opačného koutu pokoje.

Vážně ty dva považovala tolik let za své nejlepší kamarády? Momentálně se chovali jako nadržená hromádka hormonů…

Také Ginny dala před pár měsíci Harrymu kopačky… a také ona očividně špatně snášela pohled na svého bývalého cicmajícího se s jinou…

„Ginny, připiješ si s námi?“ zavolala na opodál stojící dívku.
„Myslíš na šťastné a veselé?“ ušklíbla se hořce, ale přesto se k nim připojila.
„Třeba spíš na nové začátky,“ navrhnul Severus.

A pak, jakoby proti své vůli, dodal:

„Co kdybychom si sedli někam mimo to hlučící klubko a tvářili se nenápadně?“

*****

„Hele, nevyměnil někdo Snapea?“ zeptala se s lehce nevěřícným výrazem Ginny.
„Je celkem milý, co?“ zavrtěla zmateně hlavou Hermiona.
„No… milý asi není to úplně správné slovo,“ mírnila ji Ginny, „ale ve srovnání se svým běžným chováním se překonává.“

Všichni tři už dobrou hodinu seděli pod ohřívacím kouzlem na verandě a… pro nedostatek lepšího výrazu řekněme… klábosili…

Momentálně si Severus odskočil a obě dívky cítily potřebu okomentovat jeho tak nezvyklé chování. Tedy, Hermiona už dávno věděla, že to jeho vrčení je jen maska, kterou se chrání před dotěrným okolím. Ale i ji mírně šokovalo, že najednou byl ochoten se bavit s Ginny i s ní bez jakýchkoli kousavých poznámek.

„A to chtěl už dávno odejít…“ pronesla zamyšleně Hermiona.
„Jak jsi ho tu udržela?“ zajímala se Ginny.
„Řekla jsem mu, že tě v tom nemůžeme nechat samotnou,“ odpověděla Hermiona a významně pohodila hlavou směrem k otevřenému oknu, ze kterého zaznívalo afektované pištění Cho.
„To jako… fakt?!?“ vyjekla překvapeně Ginny.
„Už to tak bude.“
„Že by se Snape dal na páchání dobrých skutků?“

„O tom bych pochyboval,“ ozvalo se oběma za zády.

Překvapeně nadskočily, otočily se… a hleděly na očividně pobaveného Severuse.

„Máš strach, že o tvých záchvatech lidskosti budeme vykládat děsivé zkazky?“ zašklebila se provokativně Hermiona, která se rychle vzpamatovala.
„Ne… tomu by totiž nikdo neuvěřil,“ byl si jistý.
„Abyste se nedivil…“ zamrkala Ginny a snažila se tvářit výhrůžně.

Už začínají vystrkovat růžky… pomyslel si.

Ale nijak ho to nepohoršovalo. Vlastně byl spíš rád, že se snad obě vymaňují z té melancholie, která je ovládala na začátku večera. Ačkoli jim to rozhodně neměl v plánu přiznat nahlas, měl Hermionu i Ginevru docela rád, i když každou jinak. A nelíbilo se mu, že se trápily pro ty dva pitomce…

„Nepůjdeme si dát něco k pití?“ zeptal se a když obě přikývly, dodal s kamennou tváří: „Namíchám vám nějakou vhodnou jedovou směsku, abych dostál své pověsti. Navíc… pak už o mých údajných záchvatech lidskosti mluvit nebudete zcela jistě.“

Hermiona i Ginny se rozesmály a takto zvesela vstoupily do zaplněné místnosti. Severus se škodolibým pocitem zadostiučinění zaznamenal, že Potterovi a nejmladšímu Weasleymu mírně ztuhly rysy, když zpozorovali, jak dobře se jejich expřítelkyně baví. A navíc v čí společnosti…

*****

„Díky za pozvání, Molly. Bylo to příjemné setkání,“ usmívala se Hermiona.

Ačkoli by tomu na začátku onoho večera nevěřila, doopravdy si to užila. Samozřejmě si také všimla, že Ron s Harrym poměrně špatně snášejí pohled na ni a Ginny ve společnosti Severuse. Netušila sice, co za hru to Severus hraje, ale byla připravená mu přihrávat, jak jen to šlo. S cílem ty dvě paka… ehm, své nejlepší kamarády… vytočit co nejvíc. Ne že by snad byla zlomyslná… A protože i Ginny se činila, jejich trojice byla šťastná a spokojená… a Harry s Ronem tiše pěnili…

„Jsem ráda, že jste přišli,“ odpověděla Molly a přejela zkoumavým pohledem z ní na Severuse.
„Přece bychom tě neodmítli,“ ozval se Severus svým pečlivě neutrálním tónem.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Část třetí – po Vánocích

„Tušíš, o co tehdy Snapeovi šlo?“ zeptala se Ginny, když se o pár týdnů později sešla s Hermionou.
„Nejsem si jistá…“ připustila. „Chvílemi jsem měla pocit, že se jen snaží naštvat ty dva, ale pak se mi zase zdálo, že by v tom mohlo být něco víc…“
„A není čirou náhodou něco víc mezi vámi dvěma?“ zaútočila napřímo Ginny.
„Co šílíš?“ vypadlo z Hermiony.
„No… sluší vám to spolu. Vypadáte jako dobře sehraná dvojice…“
„Ginny, neblázni. To že se Severusem poměrně dobře vycházím neznamená… nic to neznamená.“
„Určitě?“
„Určitě!“
„No jak myslíš…“ pokrčila rameny. „Mně se zdá, že má o tebe zájem.“
„To bych si snad všimla!“
„Dovoluju si tě upozornit, že tu mluvíme o Severuse Snapeovi,“ ušklíbla se Ginny. „Nečekáš doufám nějaké romantické vyznání? Protože v tom případě se zřejmě nedočkáš…“

Hermiona se na chvíli odmlčela a zahleděla se před sebe na skleničku vína.

Ginny věřila, že jí zasadila brouka do hlavy. Ti dva se k sobě vážně hodili. Jen bylo třeba je trochu postrčit…

„Slyšela jsem nějaké zkazky o tobě a Dracovi,“ zahájila vyzvídání pro změnu Hermiona.
„Jo? Jaké?“ pohodila Ginny hlavou.
„Třeba že tě pozval na ministerský ples.“
„Hm…“
„Jaké hm? Tak jak to s vámi je?“ zvýšila netrpělivě hlas Hermiona, které se ty úhybné manévry přestaly líbit.
„To má být výslech?“ zamrkala na ni Ginny, které se naopak líbilo, že Hermiona pro jednou něco neví.
„Ginny…“ ozvalo se zavrčení.
„Dobře, dobře, tak se nezlob,“ klidnila ji. „Já vlastně ještě netuším. Párkrát jsme si vyšli a musím uznat, že jsem si na něj upravila názor. Není tak nesnesitelně samolibý, jak vždycky působil ve škole.“
„Draca válka hodně změnila,“ přikývla Hermiona.
„To spoustu z nás…“ posmutněla na okamžik Ginny. „Mimochodem, slyšela jsi o těch nových útocích?“
„Jak by ne,“ zvážněla i Hermiona. „Smrtijedská představa oslavy nového roku…“
„Nechápu, jakto že je bystrozoři ještě nepochytali.“
„Zbývá už jich na svobodě jen pár…“
„Jenže dokud bude venku třeba jen jediný, nebudeme se moci cítit bezpečně…“

*****

Ten večer při jídle ve Velké síni Hermiona pozorně sledovala Severuse. Ginnina slova jí nešla z mysli… Severus se k ní v poslední době choval přátelsky, to je pravda. Ale nenapadlo by ji v tom hledat něco víc.

Není to spíš tak, že sis zakázala v tom vidět něco víc? ozval se zase ten protivný hlásek… zřejmě její druhé rýpavé já, nebo co.
A to proč? zamračila se.
Třeba proto, že se bojíš zklamání?

Hermiona musela uznat, že na tom zřejmě něco bude. Z rozchodu s Ronem už se vzpamatovala – moc dobře si uvědomovala, jak hodně jí přitom pomohl právě Severus a jeho chování na vánočním večírku – ale nový vztah?

„Zčervenaly mi snad vlasy, že na mě tak fascinovaně zíráš?“ přerušil její úvahy sám Severus.
„Ne… promiň, zamyslela jsem se,“ omlouvala se spěšně Hermiona a cítila, jak jí horkost stoupá do tváří.
„Nikdy jsem si nevšiml, že bys při přemýšlení měla takhle připitomělý výraz,“ podotkl s úšklebkem.
„Ty studuješ mé výrazy?“ vypadlo obratem z Hermiony.

Ta věta je zaskočila oba… Naštěstí (nebo snad naneštěstí?) už u profesorského stolu seděli sami. Jen oni dva a věta, která se mezi nimi vznášela jako… možná jako předzvěst něčeho nového?

„Prosím?“ zareagoval posléze svým standardně povzneseným tónem.
„Myslím, že jsi slyšel a rozuměl moc dobře,“ zvedla hlavu a zadívala se mu přímo do očí.

Hrdá Nebelvírka… pomyslel si v duchu. Ať už plácne sebevětší pitomost, bude si za ní stát… On se pro změnu, jako Zmijozel, rozhodl pro taktický ústup.

„Musím jít, dva Longmottomovi následovníci už zřejmě čekají před kabinetem na svůj dnešní trest.“

*****

Studuje její výrazy? Zatraceně, samozřejmě že je studuje!

Severus si unaveně protřel oči a nalil si další skleničku Ohnivé whisky. Poté co vypoklonkoval ty dva pitomce, strávil celý večer myšlenkami na Hermionu a na to, co se to s ní poslední dobou děje. Co se děje s ním. Co… mohlo by se něco dít s nimi dvěma? Mezi nimi dvěma?

Potřásl hlavou. Bludy… Určitě si jen něco namlouvá. I když… možná existuje způsob, jak to zjistit.

*****

„Na ministerský ples?“ otevřela překvapením doširoka oči.
„Jen jestli nemáš na sobotní večer nějaký lepší plán…“ odpověděl a doufal, že zní klidněji, než si připadal.
„Ne… jo… Kruci! Chci říct… Půjdu moc ráda!“
„Dobře,“ přikývl a chystal se odejít.
„Severusi, počkej,“ zadržela ho.

Stáli jen krok od sebe. Měla lehce zakloněnou hlavu, aby mu viděla do očí.

„Neděláš to… neděláš to jen proto, abys naštval Rona nebo Harryho, že ne?“ zeptala se nejistě.
„Ne,“ ujistil ji vážně, ale pak dodal: „I když to bude nepochybně příjemný vedlejší efekt…“
„Jsi strašný,“ zasmála se a káravě ho plácla.
„Konečně sis toho všimla,“ utrousil a odkráčel.

*****

Ginny, zavěšená do Draca a vyzařující naprostou spokojenost, se usmála, když zahlédla Hermionu a Snapea. Ani nečekala, že to půjde tak hladce.

Hermiona, zavěšená do Severuse, vyzařovala naopak spíš zmatek a pochyby. I když se je snažila usilovně maskovat. Pořád jí nebylo jasné, co má za tím nečekaným pozváním na ples hledat. Severus a ples? Severus a jakákoli společenská událost? Severus a tanec?!?

Ta romantická část v ní jásala – je to přece jasné, Ginny měla pravdu a on o ni stojí. Problém byl v tom, že romantická část byla brzy umlácena racionalitou a skepsí…

Severus byl také na vážkách. Souhlasila přece, a dokonce dost nadšeně. Tak proč se teď tváří, jako kdyby kousla do citrónu?

*****

Když se uprostřed zahajovacího proslovu ministra objevila v sále skupinka osob v kápích, vypukla všeobecná panika. Snad jen jistá dvojice byla ráda, že může odložit své těkající myšlenky a věnovat se v tu chvíli něčemu reálnému…

Oba bleskurychle vytáhli hůlky a začali metat kletby. Stejně tak se činili i Ginny s Dracem. A našlo se ještě několik dalších… Ale Smrtijedi momentu překvapení dokázali výborně využít. Slavnostně nazdobený taneční sál se během pár vteřin změnil v peklo…

*****

Bylo dobojováno. Ale…

„Ginevro, neviděla jste Hermionu?“ zeptal se naléhavě a ani se moc nepokoušel maskovat znepokojení ve svém hlase.
„Naposledy na balkóně, jak tam pronásledovala Simonse,“ vyhrkla Ginny. „Myslela jsem, že…“

Ale Severus už ji neposlouchal. Chvatným krokem směřoval k onomu balkónu.

Hermiona se právě sbírala ze země, když zahlédla Severuse, který… běžel? Běžel k ní? A tvářil se přitom… vyděšeně?

Srdce jí radostně poskočilo. Že by to přece jen nebyly přeludy? Opravdu se o ni bál? Znamenalo to, že mu na ní záleželo?

Severus se zarazil jen pár kroků od ní. Je živá a zdá se, že i nezraněná! Jen trochu zašpiněná. A… uvědomil si záhy… hledí na něj dost vyjeveně.

„To tě člověk nemůže nechat ani na okamžik bez dozoru?“ zeptal se jí a dal si záležet na svém ironickém tónu číslo deset.
„Ne…“ zasmála se zvesela a mrknula na něj. „Asi si mě budeš muset hlídat…“
„Asi ano,“ povzdechl si.

*****

„Víš, že bych skoro věřil, že jsi ty Smrtijedy objednala, abys je dostala k sobě?“ nadhodil Draco, když pozoroval Hermionu se Severusem.
„Nebuď paranoidní…“ drcla do něj Ginny a šibalsky se usmála.

Komentáře

To se mi tak líbí! Tahle

To se mi tak líbí! Tahle povídka by byla ozdobou každé SS/HG vánoční challenge! Doufám, že mi ten šťastně poťouchlý úsměv na tváři chvíli vydrží :)

Díky!

Jejda, začínám se červenat... a na tváři mám pro změnu potěšeně připitomělý výraz :-)

*něco jí spadlo do oka*

to bylo tak hezký! a romantický a snapeovský a... (co ta dvě slova dělají v jedné větě? 8+)
já prostě zbožňuju tenhle pár <3
a tím i tuhle povídku, která je oba vystihla (a jako bonus přidala Ginny a Draca jak vystřižené z Útočiště)

Checht...

Romantický a snapeovský v jedné větě, to je vážně podezřelé :-))) Já tenhle pár taky moc ráda, ale napsat o nich něco... k tomu jsem se odhodlávala velmi dlouho :-)

Jéé, to je perfektní! I když

Jéé, to je perfektní! I když to není dárek pro mě, udělalo mi to taky hroznou radost :D

Díky!

Já ráda dělám radost :-)

Děkujuuuu! Je to hrozně

Děkujuuuu! Je to hrozně pohodový a hřejivý, navzdory objednaným Smrtijedům. :D
Od začátku až do konce jsem se přiblble usmívala. :)

Tak to jsem moc ráda!

Jestli se ti to aspoň trochu líbilo, tak jsem spokojená. Nebyla jsem si totiž vůbec jistá, jestli jsem se ti do toho přání trefila...