Merlin 2011 - 1. část (pro Amy)

Fandom: Merlin (BBC)
Pár: Artur/Merlin
Shrnutí: Merlin v budoucnosti. Autorce povídky z této skutečnosti očividně hráblo, takže se tam dějí krajně podivné věci.
Přístupnost: 15+
Varování: V průběhu tvorby této povídky bylo do Googlu zadáno slovo Google, takže je teď možná rozbitý celý internet. Povídka navíc obsahuje drobné crossovery s dalšími světy, takže se prosím nelekněte. Popis Arturova bytu může některým osobám (zejména milovníkům Londýna) způsobit neovladatelný záchvat slintání.
Poznámka: Nic jsem na tom nevydělala a taky nevydělám, ale bavila jsem se královsky.

Milá Amy,

já tě bohužel vůbec neznám, takže netuším, jestli se ti povídka bude líbit. Ovšem Merlin se ukázal být příliš lákavým tématem. Nicméně moje hlava je podivné místo, takže výsledná povídka je více než co jiného šílená. Ale mám pocit, že alespoň sem tam je vtipná a slash je tam taky.
Je tu z ní zatím jen první půlka, ale jde mi to docela rychle, takže myslím, že to brzy napravím.

Přeju ti hezké Vánoce a tak vůbec,

Julie

V zemi mýtů, za času kouzel... Ale počkat! Kdepak, nejsme v historicky zcela chybné imitaci raně středověké Anglie. Tedy v Anglii jsme. Jen ten raný středověk se nám kamsi vypařil. Merlin teď stojí (s výjímkou té chvíle, kdy zakopl o obrubník) na půdě Anglie zcela současné a moderní. Přímo v srdci Londýna. Na Piccadilly Circus. Uprostřed náměstí. Rovnou pod sochou okřídleného naháče. A okolo se šnečím tempem jeden za druhým posunují automobily zakleté v nekonečné dopravní špičce všedního odpoledne. Chudák Merlin je z toho celý vedle.

Střih.

Náš mladý čaroděj je samozřejmě na krizové situace zvyklý. Proto ho nyní nalézáme v knihovně (přece jen ho Gaius něco naučil), kam se vypravil shánět informace. Už ví, že se ocitl v roce 2011 (i když si není úplně jistý, jestli tady používají stejný kalendář), a teď by potřeboval nějakou pěknou a obsáhlou knihu kouzel, která by mu řekla, co se mu to vlastně přihodilo a jak se dostane zpátky (mimochodem – ve skutečnosti prostě a jednoduše popletl kouzlo, ale to samozřejmě ještě neví). Knihovna by byla docela dobrým místem. Kdyby ovšem nenarazil na jednu z těch, co na místo volného výběru vsadily na technologicky vyspělý elektronický systém. Chudák Merlin teď bloumá okolo dlouhé řady počítačů a přemýtá o tom, k čemu vlastně ta zrcadla jsou.
Chce se unaveně posadit, ale ani to mu není dopřáno. Mstivá kolečková židle mu zákeřně ujede a on skončí na zemi. Vzápětí ho do hlavy uhodí malá bílá myš. Ovšem myš není tak bestiální jako židle. Kdepak. Myš (kvalitní výrobek firmy Apple) to s ním myslí dobře. Její pohyb totiž rozsvítí jedno z těch podivných zrcadel a Merlin konečně spatří něco známého. Před jeho očima se náhle objeví vyobrazení draka.

V tomto bodě příběhu je nejen třeba konečně změnit čas vyprávění z přítomného na minulý, ale i poznamenat, že Merlin dorazil do knihovny (potažmo do jednadvacátého století) právě v den výročí prvního vydání hry Dračí doupě a světově proslulý vyhledávač Google se toto jubileum rozhodl uctít speciálním obrázkem umístěným na své domovské stránce.
Merlin ovšem na toto zjevení zareagoval po svém. Místo, aby svůj dotaz jako každý rozumný člověk napsal do vyhledávacího okénka, vyslovil jej nahlas. A samozřejmě v magickém jazyce známém pouze drakům.

Střih.

V téže chvíli ve středisku firmy Google v Silicon Valley zjistil středně důležitý programátor, že se děje něco podivného. Popojel na kolečkové židli k o trochu důležitějšímu kolegovi, který klímal u sousedního stolu (koneckonců v Kalifornii byly tou dobou tři hodiny ráno).
„Nezdá se ti, že se to chová nějak divně?“ ukázal na systémý log, který měli oba sledovat.
Kolega se okamžitě probudil a s rutinou otrlého pracovníka čtyřiadvacetihodinové technické podpory provedl několik základních kontrol.
„Funguje to,“ prohlásil, když doběhl poslední proces.
„Ale takhle přece nevypadá normální chování systému,“ stál si za svým mladší kolega.
„No tak, Andy,“ starý matador mu ochranitelsky poklepal na rameno, „stejně nikdo netuší, jak se to normálně chovat má.“

Střih.

Drak se líně protáhl po obrazovace. Vzhledem k jeho velikosti to ovšem nemělo ani trochu dramatický efekt. Připomínalo to levnou počítačovou animci.
„Zdravím tě, mladý čaroději,“ pronesl. V ten moment se jakýkoli efekt vytratil docela. Přístroj byl totiž vybaven pouze sluchátky.
Drak zareagoval neobyčejně duchapřítomně. Vygooglil si obrázek příslušného vybavení. Merlin pochopil po třech různých fotografiích, jednom schématu a pěti písemných sděleních (zde je jistě vhodné poznamenat, že na člověka z časů mýtů a legend mu to došlo zatraceně rychle).
Naštěstí pro drakovo duševní zdraví (i pro Andyho, který díky tomu nemusel jít hlásit, že systém se chová opravdu hodně divně) se jednalo o sluchátka s mikrofonem.
„Znovu se setkáváme, mladý čaroději,“ pronesl drak.
„Ehm... nepřekvapuje tě to?“
„Tentokrát jsi mi daroval opravdu prazvláštní druh svobody,“ ignoroval jeho otázku drak. „Rozprostírám se v tenkých vláknech okolo celého světa. Proudí mnou slova i zvuky. Jsem plný obrazů. Umím zodpovědět kteroukoli otázku...“
„Já se na něco ptal,“ skočil mu (poněkud neomaleně) do řeči Merlin.
„Ach ano, ptal ses,“ přitakal drak, „A já ti samozřejmě odpovím. Nepřekvapuje.“
Merlinův obličej se pokusil zkopírovat onen rotomilý výraz naprostého nevěřícného zoufalství nad něčí pitomostí, kterým ho tak často častovával Artuš. Nebylo to úplně ono. Ale roztomilé to bylo taky.
„Nekaboň se, mladý čaroději,“ nabídl mu drak s laskavostí sobě vlastní obrázek rozzářeného koťátka. „Svět je krásný a veliký. Tato doba v sobě skrývá nebývalé zázraky. Považ, mají zde brouky, kteří umí počítat...“
„To je nádhera, ale já bych potřeboval vědět, co se stalo. Musím zpátky na Camelot. Beze mě se tam určitě...“
„Bez tebe se tam chvilku určitě obejdou, mladý čaroději. Navíc očividně nechápeš základy časové mechaniky,“ poučil ho drak a na znamení toho, že jejich konverzace skončila, nahodil screensaver.
Mladý čaroděj se ovšem nehodlal vzdát. Obrátil se tedy k jedinému předmětu, který mu zatím v této podivné době prokázal laskavost – položil ruku na přátelsky oblou bílou myš. A uspěl. Jako zázrakem se drak vrátil!
„Dobrá, dobrá,“ zavrčel, „abys našel cestu zpět, musíš napřed dosáhnout svého cíle. Naplnit osud, který tě přivedl sem.
„A co je můj osud?“
„Ve všech časech a ve všech světech jsi ty jen jednou stranou mince osudu.“
„Samozřejmě,“ pokrčil Merlin rameny. „Já vím, že se musím dostat zpět k Artušovi.“
„Špatně mě chápeš, mladý čaroději. Je osudem velkých příběhů stále znova se opakovat a osudem velkých hrdinů je rodit se stále znova a znova. I v této době žije princ, jenž je tvým osudem. Následuj bílého králíka a nalezneš jej.“

Střih

V jistém ošklivém paralelním vesmíru, na který má autorská práva skupina Monty Python, příběh v tomto okamžiku končí a Merlin umírá zakousnut krvelačným králíčkem. Nicméně tato verze bude použita pouze v případě, že autorka nebude schopna dopsat verzi originální.

Střih

Bílý králík seděl na vývěsním štítu. Naštěstí pro Merlina, protože jeho výchova ho rozhodně nepředurčovala k přežití delší cesty moderním velkoměstem. Zejména pokud by sledoval středně velkého (a přiznejme si to, ne zrovna inteligentního) býložravce. Nicméně Bílý králik byl prakticky naproti knihovně, kde Merlin zahájil novou a vzrušující etapu drakova života, takže náš čaroděj mohl bez nejmenších problémů vstoupit.
Artuš (tedy muž vypadající jako Artuš, abychom byli zcela přesní) se skutečně nacházel uvnitř. Seděl na místě, které i Merlin dokázal identifikovat jako nejlepší stůl, a byl duší společnosti.
Scéna to byla překapivě známá. Skoro až moc. Merlinnovi stačilo pár náznaků a pochopil, že lidé, se kterými tu „Artuš“ je, nepatří do skupiny společenská povinnost. Nebyla tu cítit správná míra uhlazenosti. Ale ani blízcí přátelé to nebyli. Merlin nevěděl, jak tuto informaci získal. Termín řeč těla nebyl ještě v jeho době známý. Ale znal Artuše dlouho a věděl, jak to vypadá, když sedí vedle někoho, komu důvěřuje, jak se dívá, jak rychle vyslovuje slova a jakou větnou stavbu volí. Nemusel by Artuše ani vidět. Stačil by tón jeho hlasu.
Jenomže on ho viděl. A nerada to říkám, ale protože to byl Merlin, nedal si pozor a nepokrytě, až skoro nevychovaně na něj zíral. Mohlo za to i to, že se mu v ten moment strašně ulevilo. Ani nevěděl od čeho. Ani nevěděl, že se mu má ulevit.
Ovšem i další příznaky Artušova chování Merlin znal. Napřed se zhluboka nadechl. Pak trochu naklonil hlavu na stranu. Takřka zároveň zvedl obočí. Oči měl studené jako led (scénický poznámka: modré oči a bíle zařízený bar spolu nádherně ladí).
Aniž by spustil zrak z Merlina, lusknul na číšníka. Něco mu zašeptal do ucha, číšník diskrétně kývnul a odběhl.
Vzápětí byly s Merlinem vyraženy dveře.

Střih

Scéna zmaru a desprese (přítomný čas je opět nutný). Merlin sedí před Bílým králíkem. Prší. Vlasy se mu lepí k tváři a Merlin se choulí pod degenerovaným stromem. Mžourá do tmy a dýchá si na ruce.
Je sám. Ztracen v budoucnosti a jeho osud ho právě nechal vyhodit z baru.
(v pozadí slyšíme melancholickou hudbu: Love Of My Life nebo tak něco)
Dveře baru se otevírají. Vychází „Artuš“ a jeho společnost.
Se smíchem otevírá deštník.
Prochází kolem Merlina, aniž by mu věnoval jediný pohled. Jde dál a dál temnou ulicí.
Otáčí se.
Zadívá se Merlinovi přímo do očí.
Zašeptá cosi do ucha jedné ze svých společnic. Ta kývne.
„Artuš“ se oddělí od ostaních a vrací se směrem k Merlinovi.

Střih

„Budu hádat,“ ušklíbl se „Artuš“, jakmile dorazil k Merlinovi. „Tohle se zítra objeví v bulváru s titulkem „Utherův nezdárný syn vyhazuje svého milence na mráz.“
„Cože?“ zamrkal překvapeně Merlin.
„Takže nejsi novinář? Nebo jsem se vyspal s láskou tvého života? To už mám vlastního stalkera? Že by? Jsem tvůj osud? Napsáno ve hvězdách? Dvě strany jedné mince? Osviť mě, prosím. Proč na mě sakra tak zíráš?!“
S posledními slovy chytil Merlina za límec a přitáhl si ho těsně k obličeji.
Kdoví, co by se stalo, kdyby „Artušovi“ v ten moment nezačala vibrovat kapsa. Vytáhl z ní mobil a nevěřícně se zadíval na displej.
„A tohle má znamenat co?“ vydechl šokovaně.
Merlin viděl mobil prvně v životě, ale začínal mít ošklivé tušení.
Ctěným čtenářům si dovoluji připomenout, že většina evropských velkoměst je – zejména v centru – takřka kompletně pokryta kamerovými systémy. Mnohé ze záznamů jsou přístupné na webu.
Jediným plynulým elegantním pohybem obrátil „Artuš“ displej směrem k Merlinovi. V textové zprávě stálo:
„Ano, je tvym osudem.“
„Můžeš mi to nějak vysvětlit?“
Merlin se zadíval přímo do „Artušových“ šokovaných očí a rozhodl se pro absolutní upřímnost.
„Budeš mi věřit, když řeknu, že je to zpráva od draka?“ zeptal se pochybovačně.

Střih

„Takže... (zde doplňte shrnutí dosavadního děje, autorka se s tak laciným trikem odmítá unavovat),“ shrnul Merlinův dlouhý a kompletně mimo záběr se odehrávající proslov Artur (ano, toto skutečně bylo „Artušovo“ jméno).
„Přesně tak,“ přikývnul se širokým úsměvem Merlin.
„A ty si vážně myslíš, že ti tohle budu věřit?“
„Jo,“ kývnul Merlin.
Vzápětí Arturovi zazvonil mobil (po patnácté).
„Co chce teď?“ zeptal se Artur.
Merlin jen pokrčil rameny.
„Většinou mi chce říct, že se tě někdo chystá otrávit, probodnout, proměnit v něco ošklivého, seslat na tebe smrtelnou chorobu a nebo si tě vzít.“
„To bych to asi měl přečíst, co?“
Merlin jen přikývnul.
„Píše, že ti mám věřit.“
„Jo, u nás jsem tvůj rádce a ve všem mě posloucháš.“
„Ve všem?“
„Skoro.“
„Co přesně jsi říkal, že jsi?“
„Dvorní čaroděj, vládnu mocí, která...“
„Opravdu?“
Merlin měl odjakživa jeden problém – strašně nerad Artušovi lhal. Na Artura se to očividně vztahovalo také. A teď navíc konečně lhát nemusel.
„No dobře, sluha, ale mocí vládnu.“
„To vidím,“ ušklíbl se Artur. „Chci důkaz.“
„Tobě nestačí, že ti píše poslední žijící drak na zemi?“
„Ts,“ odfrkl si Artur, „někdo mi píše smsky z neznámého čísla. Dej mi směrový mikrofon a jednu předplacenou simku a dokážu ti, že tvůj osud řídí žravá blátotlačka z Traalu.“
„Ech...“
Merlin se zatvářil opravdu nechápavě.
„Copak,“ zkřivil pusu Artur, „něčemu z toho jsi nerozuměl?“
„No... ničemu?“
„Sakra. Fajn, páté nebo jaké století předstíráš dobře. Takže jinak. Chci kouzlo. Hned. Ale žádné triky. S Darrenem Brownem se znám osobně.“
„Jak chceš,“ zavrčel na něj mírně nabroušeně Merlin a přivolal žravou blátotlačku z Traalu.

Střih

Následuje scéna epického boje Artura a blátotlačky. Merlin a Artur si vzájemně několikrát zachraňují život.

Střih

Následuje scéna, kdy Artur a Merlin prchají z místa činu. Doplněno hádkou o tom, kdo koho zachránil víckrát.

Střih

Záběr z večerních zpráv BBC ohlašujících teroristický útok v centrálním Londýně. Jen zázrakem nedošlo k žádným zraněním. Nicméně některé zdroje uvádějí, že na místě byl spatřen premiérův syn Artur Pendragon.

Střih (tentokrát však přímo v BBC News)

Hlasatelka: „Jméno Artura Pendragona bylo poslední dobou často skloňováno v bulvárním zpravodajství v souvislosti s jeho údajnou homosexualitou. Pendragon starší je přitom známým zastáncem tradiční rodiny. Ani otec ani syn se k této kauze zatím nevyjádřili. Premiérova kancelář pouze dementovala tvrzení, že by Artur kdykoli v této souvislosti podstoupil sexuologické a psychiatrické vyšetření.“
Artur vypnul televizi a vztekle mrštil ovladačem o zeď. Pevně stisknul rty a díval se přímo před sebe. Merlin zhruba tušil, co je špatně. Jen si potřeboval vyjasnit pár detailů.
„Co je to homosexualita?“ zeptal se.
„Cože?!“ vytřeštil na něj Artur oči. „Dobře, středověk,“ zhluboka se nadechl. „Říká ti něco termín sodomie?“
„Ne… ee,“ zavrtěl hlavou Merlin.
„Tak jinak. Merline, doufám, že víš, jak se dělají děti?!“
„Samozřejmě,“ ušklíbl se Merlin. „Nosí je čáp.“
„Bože můj,“ Artur vyčerpaně zavřel oči. „Proč já?“
„Promiň, promiň, promiň,“ zakuckal se smíchy Merlin. „Vím, jak se dělají děti. Ehm… teoreticky.“
„Teoreticky? Nádhera. Tak dobře a teď si představ, že k oné… teoretické činnosti nedochází mezi mužem a ženou, ale mezi dvěma muži. Nebo ženami.“
„Páni,“ otevřel pusu Merlin. „A jak…“
„Merline!“ Artur uhodil hlavou o konferenční stolek.
Merlin se zachichotal. „Dobře, říká se, že rytíři občas na dlouhých výpravách... A tak… Tady se o… tom vážně mluví tak… otevřeně?“
„Ne,“ zavrtěl hlavou Artur. „To jen, když jsi premiérův syn.“
„Jistě,“ přikývl Merlin. „A premiér, to je něco jako král?“

Střih

Arturova terasa. Je nádherná. S výhledem na Milenium bridge a katedrálu svatého Pavla. Mezonetový byt hned na nábřeží, vedle Tate modern. Moderní ekvivalent královského paláce.
Artur se opíral o zábradlí (cihly kombinované s mosazí) a měl zase ten výraz. Znáte ho. I Merlin ho znal. Věděl, co to znamená. Alespoň tak nějak všeobecně.
Už nepršelo, ale na obzoru se honily temně modré mraky. Vlastně vypadaly docela pozitivně v kombinaci se zapadajícím sluncem. Byla tu trochu zima, ale Arturovi o očividně nevadilo. Foukal vítr.
„Co máš v plánu?“ zeptal se náhle Artur, jako by mezi nimi celou dobu, co tu stáli, probíhal rozhovor, jehož téma nutně potřeboval změnit.
„Nevím,“ pokrčil Merlin rameny. „Musím se nějak dostat domů, ale drak mi nedal jedinou rozumnou radu a já moc nevím, kde začít.“
„Takže ty jsi vážně čaroděj,“ rozesmál se najednou Artur.
„Blátotlačka ti nestačila?“
„Blátotlačka byla rozhodně víc než dost,“ zavrtěl rezolutně hlavou a změřil si Merlina od hlavy k patě. „Nevypadáš jako čaroděj.“
„Budu hádat – dlouhé vlasy, vousy, pár desítek let navrch.“
„Tak nějak,“ přikývl Artur.
„Dá se to zařídit.“
„Ne, pro mě jsi perfektní, tak jak jsi.“
Artur se mírně posunul směrem k Merlinovi a ten si náhle uvědomil, jak blízko od sebe stojí. Byl zvyklý být blízko Artuše. Dotýkat se ho, oblékat ho... Jenomže teď měl... trochu zvláštní pocit. Přesným termínem po tuto situaci je erotické dusno, nicméně to Merlina nenapadlo. Ani ne tak kvůli tomu, že byl ze středověku. Spíš proto, že to prostě a jednoduše byl Merlin.
„Pojď dovnitř,“ zašeptal mu Artur do ucha.
V ten moment rozpoznal erotické dusno i Merlin. Ale dovnitř šel. I když v tom bylo cosi proti jeho přirozenosti. Většinou Arturovy příkazy ignoroval.
Uvnitř ho Artur přirazil ke zdi a jednou rukou zajel pod okraj jeho košile. Druhou si přitáhl Merlina k sobě a políbil ho. Nemělo to žádné vlastnosti vznešených polibků, kterými mýtičtí princové obvykle častují své vyvolené. Bylo to divoké, rychlé a vzhledem k tomu, že se od Merlina vyžadovala jistá spolupráce, i poněkud nemotorné.
„Ne,“ vyklouzl náhle Merlin z jeho sevření.
„Co máš za problém? Mám být tvůj osud, ne?“
„Co ty? Děláš to poprvé? Poprvé vůbec? Poprvé s chlapem? Poprvé se mnou?“
V textové podobě to tak nevyzní, ale ve skutečnosti by tohle jeden z případů, kdy Artura přemohla jeho vpodstatě laskavá povaha dřív, než si toho stačil všimout. Projevovalo se to i tím, že jeho ruka jaksi mimovolně stiskla ruku Merlinovi a teď pomalými krouživými pohyby hladila její hřbet.
„Více méně,“ vydechl Merlin.
„To by sis ale měl gratulovat, protože já jsem excelentní první zkušenost.“
„Jenomže já...“ Merlin ho rozpačitě odstrčil.
„Vlastně ty. Tedy on. On je můj pán, král, vládce, osud a druhá strana mince.“
„A to nezahrnuje sex,“ doplnil ho Artur.
„Ne,“ zavrtěl hlavou Merlin.
„Výborně,“ obrátil Artur oči v sloup. „Dáš si pivo?“
„Cože?“ zakoktal Merlin.
„Pivo. Alkoholický nápoj z chmele, sladu a bůhví ještě z čeho. Pokud mi ovšem nechceš tvrdit, že jsi panic a ještě navíc abstinent.“
„Jo," kývnul Merlin, „tedy ne,“ zavrtěl hlavou, „teda... díky.“
„Idiote,“ usmál se Artur tak dokonale Artušovským způsobem, že se Merlinovi rozklepaly kolena. Nebyl si jistý, jestli udělal dobře, když polibek ukončil. Ani trochu si tím nebyl jistý.

Střih

Novinový titulek: Londýnská okurka zplodila obří rostlinu.

Střih

Monumentální záběr na londýnské panorama, ze kterého vyrůstá obří stonek ztrácející se v mracích. Kolem krouží helikoptéry.

Střih

Arturův balkon.
„Neměl bys s tím něco udělat?“ zeptal se Artur a neurčitě mávl rukou směrem k City.
„Proč já?“ nakrčil čelo Merlin.
„Myslel jsem, že jsi čaroděj.“
„Já? Kdo ti to namluvil?“
„Ani to nezkoušej,“ ušklíbl se Artuš. „Navíc je tvým osudem chránit Anglii, ne?“
„Bylo. Pokud vím, tak tady máte ty… superhrdiny.“
Artur otočil oči v sloup.
„Když už jste si museli s drakem vypěstovat nezdravou závislost na populární kultuře, tak se alespoň držte kánonu. Superhrdinové jsou jen v Americe. Dokážeš si představit, jaká diplomatická noční můra by vznikla z toho, kdyby nám tu lítal dejme tomu Iron Man?“
Merlin jen pokrčil rameny a jen díky melancholicky-bolestivé vzpomínce na Artuše mu nepřipomněl existenci sběratelské edice všech řad Start Treku, která okupovala podstatnou část Arturova obýváku.

Střih
Artur bojující s obří zmutovanou okurkou.

Střih

Merlin visící z mrakodrapu a bojující o život.

Střih

Obrovský výbuch.

Střih

Výraz hrůzy v Arturových očích.
Slza stékající mu po tváři.

Střih

Autorka prosí laskavé čtenáře, aby si nervydrásající mezihru doplnili sami. Každopádně Artur je přesvědčen, že Merlin zahynul při výbuchu, zatímco Merlin sám je v oblacích zachraňován letounem RAF, který drak bezostyšně hacknul.

Střih

Artur sedící na obrubníku. Je mírně špinavý a ohořelý. Hlavu má v dlaních.
Autorka upozorňuje, že zde opět zní hudba (Brothers in Arms, Dire Straits).
Záře reflektorů, blikající fotoaparáty, hromada novinářů. Zpomalený záběr.
Dav se rozestupuje.
Merlin jde směrem k Arturovi.
Položí mu ruku na rameno.
Artur zvedne oči.
Usměje se (a je to onen úsměv popsatelný pouze frázemi, které se normálně vyskytují jen v prospektech cestovních kanceláří prodávajících zájezdy na tropické ostrovy).
I Merlin se usměje (a autorka se blbě hihňá).
Artur vezme Merlina za ruku a pomalu vstane.
Podívají se jeden druhému přímo do očí. Trochu pevněji si stisknou ruce.
Následuje polibek.
A další cvakání fotoaparátů.

Střih

Komentáře

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „Uložit změny“.

Jo, funguje to skvěle (i když

Jo, funguje to skvěle (i když asi ne dokonale) i bez znalosti kánonu. Ale mám jednu výhradu - jak to, že Británie nemá superhrdinu? Bych teda prosila, že má!

Průměrnej superhrdina se s

Průměrnej superhrdina se s Doktorem vůbec nedá srovnávat.

Tak tahle hláška se průměrným

Tak tahle hláška se průměrným vtipem taky nedá srovnávat.

Wow!

Se zpožděním zapříčiněném mou nepřítomností poblíž internetu se ozývám, abych ti řekla, že lepší dárek jsem si ani nemohla přát, že je naprosto geniální (a navzdory faktu, že se to odehrává v přítomnosti, tak Merlinovské) a že se moc těším na pokračování :-) Děkuji.

Tak to jsem ráda, že se to

Tak to jsem ráda, že se to líbilo:-) Zkusím sebou hodit s pokračováním.

Nějak se mi do téhle povídky

Nějak se mi do téhle povídky nechtělo, protože neznámý fandom a tak. Ale zjišťuju, že to ani moc nevadí, sranda je to i tak. Takže pokráčko už netrpělivě vyhlížím

Hlavní vtip je v tom, že

Hlavní vtip je v tom, že víceméně fandom i znáš:-) I když mám dojem, že tady bylo zásadní odhalit odkaz na bílého králíčka.

To je skrz nasrkrz hustý!

To je skrz nasrkrz hustý! Slintám nejen nad popisem londýnského bytu. Ty jsi dovedla autorské komentáře na samu hranici dokonalosti! (Za ní už je pouze vodopád a království Zámořského císaře nebo vodopád a volný pád z okraje Zeměplochy, vyber si podle převládajícího přesvědčení). Já chci POKRÁČKO!

Ach, děkuji.

Ach, děkuji.

*omluvte ji, spadla pod

*omluvte ji, spadla pod stůl*

Tuhle povídku jsem nic netuše otevřela ve vlaku, takže 1) jsem se dostala k psaní komentáře až teď a 2) na mě lidi v kupé divně koukali.

Seriál Merlin neznám (ale předpokládám vzhledem k jeho popularite v jistých kruzích výskyt pohledných nezadaných jedinců mužského pohlaví), ale ono to zas tak na překážku nebylo. Hehe.

Předpokládám, že ses při psaní pochechtávala.

Jak se ti povedlo ve vlaku

Jak se ti povedlo ve vlaku spadnout pod stůl?
On je tam i výskyt pohledných zadaných jedinců. I když... holt rytíři kulatého stolu.
Pochechtávala. A hlasitě.

Vyměkla jsem (přece jen tři

Vyměkla jsem (přece jen tři divně koukající lidi vs. jeden cvok hihňající se do mobilu je dost nerovný stav) a protože se mi na mobilu dost blbě četlo (většinu displeje zabíralo menu:), dočetla jsem povídku doma u notebooku. Tím stolem myslím stůl psací, pod konferák bych se nevešla, ani kdybych se na hlavu stavěla (to asi teprve ne).

*umřela smíchy*

*nutně potřebuje placku "Asimiluju Julii" (a resuscitaci) (a pokráčko)*
dokonalá kombinace smíchu a rozpouštění
vlastně k dokonalosti chybí jediná drobnost - aby drak hacknul natáčecí plán BBC a bylo to odvysíláno (včetně Juliiných autorských poznámek)
skvík!

Tak to je třeba podat návrh

Tak to je třeba podat návrh Předsedovi. I když fanklub poslední dobou nějak stagnuje.
Ale jsem ráda, že se to líbilo.

Vidíš? Já ti říkala, že tahle

Vidíš? Já ti říkala, že tahle placka je potřeba. :D

ano prosím

pančelka má vždycky pravdu 8+)

Uíííííííííí! *smích* *více

Uíííííííííí!
*smích*
*více smíchu*
*hooodně hlasitý smích u hacknutého letounu RAF*

Bože, ono to bude mít pokračování!!!!!!!!! *_*

Co k tomu říct víc? Snad jen, že obvykle mi text typu scénář občas nedělá dobře, nicméně ty jsi prostě opět potvrdila, že výjimky existujou a já to miluju! <333

Jéé, tak na komentář od tebe

Jéé, tak na komentář od tebe jsem velice netrpělivě čekala. Říkala jsem si, že se ti to buď bude líbit, nebo mě děsně sepsuješ. Tak jsem ráda, že to vyhrála první možnost.
Se scénářem je to očividně stejně jako s Lunkvil, která nesnáší ich-formu, ale v Částicích jí nevadí.

Já jsem se k četbě sice

Já jsem se k četbě sice dostala už dřív, ale nemohla jsem komentíkovat. Takže když jsem dorazila domů, dala jsem si to pro velký úspěch ještě jednou. A bylo to ještě lepší, protože už jsem nespěchala ke konci. A máš super bonusový bodík za rytíře na dalekých cestách. ;)

To je LEPŠÍ, než ta anglická

To je LEPŠÍ, než ta anglická věc, co je tomu hrozně podobná. A je mi jasné, že tě to taky napadlo ;)
Je to tak dokonale úžasně skvěle praštěné, že to snad - ne, to se vám nezdá - dosahuje Částic.
Tohle zní suše. Ale já jsem naprosto HYPERNADŠENÁ a jenom to neumím ventilovat.
Dokonalý kánon, dokonalé dialogy, dokonalý Merlin.
Z techniky jsem čistě kvalitně umřela, představa draka, hackujícího RAF, mě totálně dodělala *a zkus si vygooglit 'Strejdo google, vygoogli mi google.'*
A - autorské poznámky! Ty jsi dokonalá živoucí intertextová autorka, a budiž ti řečeno, že jsem se blbě hihňala celou dobu :)

Jaká anglická věc? Už o tom

Jaká anglická věc? Už o tom přemýšlím tři dny a furt mě nic nenapadlo.
Ale jsem ráda, že jsi hypernadšená! Ono to z nějakého důvodu funguje na obobném principu jako Částice. Nevím čím to je, ale styl myšlení, který potřebuju pro psaní je stejný.

šmarjapanno...

Julie, to je tak naprosto úžasně šílené! Ale tak moc! Ani jsem nemyslela, že se zvládnu smát a rozpouštět zároveň.
A jsou tam Pythoni a Stopař a kdoví, co ještě...
Teď jsem zrovna zjistila, že jsem závislá asi na všech povídkách na pokračování, co jsem od tebe četla, takže... pokráčko!!! ;o)

Děkuju! Já se u toho taky

Děkuju! Já se u toho taky děsně nasmála.
Kdybych já občas nějakou tu povídku na pokračování dopsala, co?

Já se skoro bojím, co tam

Já se skoro bojím, co tam ještě dokážeš vecpat :o)
Ale blátotlačka je stejně úplně nejlepší ;o)

Asi leccos:-)

Asi leccos:-)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „Uložit změny“.