Pohádky bez konce

název: Pohádky bez konce
vánoční koza: Lejdynka
obdarovaný: Rebelka
vánoční přání: 'A kdyby tě pořád nic nenapadalo, mohl bys zkusit napsat nějaký nečekaný šílený crossover.' Což o to, mě to NAPADLO a já to dokonce i ZAČALA PSÁT, ale to bude metaromán a slibuju, že ho dostaneš. Kdy, to je v Tardis.
shrnutí: Tohle se NEDÁ shrnout. protože děj je pochybný a pochybený. Prostě se takhle jednoho dne na prahu jistého domu objeví jistý pán a začne šťourat do všeho, do čeho mu nic není.
poznámka: Většina citací v kurzívě pochází z mé fantasmagorické studnice, jenom ta poslední a nejdelší je originální, z českého překladu knihy zmiňovaných pánů. Veškeré pohádky, které jsou tu zmiňované, pochází rovněž z pera zmiňovaných pánů. Tedy alespoň ty finální verze. Zbytek je samozřejmě můj. A jeho. A ještě jednou použiju slovo 'zmiňovaný' a máte právo mě zastřelit.
prohlášení: Na ani jednu stvůru si nedělám žádné nároky. On je taky jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet, takže k čemu by mi byli :))

A protože princ konečně našel svou vyvolenou, již nic nebránilo překrásné svatbě.
‚Dokonale idylické,‘ zavrhl to v protikladu k právě proneseným slovům neznámý muž, který seděl u jejich krbu a tvářil se, jako kdyby mu to tam všechno patřilo. ‚Ještě by se slušelo dodat a žili šťastně až navěky, což je samozřejmě nesmysl. A ne, to nepoužijete,‘ zarazil ho ostře, když se v očích mladšího muže mihl záblesk naděje.
Princ odvrhl i druhou nepravou sestru, vzal za ruku Popelku a odvedl si ji na svůj zámek, aby tam oslavili královskou svatbu?‘ zazněl další nesmělý návrh.
‚To jste to moc nevylepšil,‘ odfrkl si muž znechuceně. ‚Pořád to zní odporně sentimentálně.‘
‚Co mám dělat, vždyť je to pohádka!‘ odsekl mu Jakob Grimm. ‚Přece to neukončíme smrtí!‘
‚Pohádka to sice je,‘ připustil blahosklonně neznámý, ‚ale to neznamená, že její konec musí být přeslazený a romantický. Toho si čtenáři dostatečně užijí v brakové literatuře devatenáctého století. A věřte, že to byste nechtěl číst. Zatracená Austenová...‘
‚O čem to mluvíte?‘ ozval se z druhého křesla Wilhelm Grimm. ‚Jaké devatenácté století? Jaká Austenová? A jak můžete vědět –‚
‚Spoilery,‘ přerušil ho dotyčný a nic nedbal na to, jak ošklivý pohled po něm jeden z bratrů vrhl. Protože to už bylo asi devatenácté slovo za tento večer, jehož význam mu vůbec nic neříkal. A to se považoval téměř za jazykovědce!
‚Navrhněte něco jiného. Wille, pomozte mu,‘ pobídl je netrpělivě.
Zamysleli se na okamžik znovu, Jakob přeškrtal několik načatých vět a začal si bezmyšlenkovitě čmárat po papíře.
‚Neplýtvat!‘ napomenul ho cizinec. ‚Ještě dlouho si nebudete moci koupit blok a tužku v každém papírnictví. A to ani nemluvím o Wordu.‘
Ignorovali ho.
Wilhelm dokonce na okamžik pouvažoval o tom, co by se stalo, kdyby toho divného muže, který odpoledne zaklepal na jejich dveře a požádal je o přístřeší na noc, prostě vyhodili ven a zamkli za ním. Ta myšlenka nezněla věru špatně. Ale pak si vzpomněl, že ten otravný blázen jim už pomohl dopsat tři konce pohádek, které jim ne a ne vyjít z pera. A dodal jim nádherný ponurý nádech.

Například v pohádce o Smuténce Přesmutné a Ukrutěnce Přeukrutné jim poradil, aby použili kouzelného ptáka trochu jinak, než zamýšleli původně: nestačí přeci jen tak obyčejně poprosit o krásu a bohatství, to ne. Je třeba ptáka zabít. A nejlépe mu vyříznout srdce. A sníst ho.
Zděsili se nejdřív, samozřejmě. Chvilku se o to hádali, ale pak jim ten muž pohádku přečetl nahlas a jim běžel po zádech mráz, tak krásné a tak tajuplně děsivé to bylo. Souhlasili tedy.
A Jakob dokonce na počest dokončeného příběhu pozměnil i konec: původně chtěl vymyslet Ukrutěnce Přeukrutné mladšího princova bratra, který by si ji vzal, aby nezůstala sama. Ale pak ji jednoduše nechal žalem zkamenět. Styděl se za to jen nepatrně. A navíc se mu nechtělo vymýšlet princovu bratrovi jméno.

Když si na to mladší z bratří Grimmů vzpomněl, zatvrdil se proti veškeré romantice a láskyplné něze, kterou chtěl do konce následující pohádky nenápadně vměstnat, a zamyslel se vskutku důkladně.
‚Co takhle?‘ napsal pak několik řádků a podal je muži. Ten je přečetl nahlas: ‚Popelka se vdala za prince a její zlé sestry dopadly velice, velice špatně.
‚No to už je lepší,‘ pochválil ho. ‚Začínáte se učit. Ale stále ještě to není dokonalé. Musí to být temnější, jinak to za dvě století už nikdo nebude číst!‘
‚Co vy víte, co se bude číst za dvě století,‘ odsekl Wilhelm, který špatně snášel, že s jeho milým mladším bratříčkem někdo takhle ošklivě mluví.
‚Věřte mi, já to vím,‘ odpověděl mu suše ten podivín. ‚Bude se číst Shakespeare, Dickens a možná i vy dva, když se budete snažit. A málem bych zapomněl, Erben. Toho byste si měli přečíst, dost byste se od něj naučili. Snad jediná balada mu nekončí dobře, a pohádky sice trochu odbyl, ale to jen proto, že nečetl vás dva.‘
Zavrtěli nad tím hlavou a už se to raději nepokoušeli pochopit.
Wilhelm sebral Jakobovi zpola popsaný papír a znovu pomalu pohádku přečetl. Jen polohlasně, aby je nerušil v přemýšlení.
Bylo to temné, ošklivé a v některých částech docela nechutné. Nedokázal si vzpomenout, kdo z nich proboha souhlasil s tím, aby si Popelčiny sestry odřezávaly kusy nohou jenom proto, aby se vešly do střevíčku – samozřejmě to původně měli v plánu udělat tak, že by princ prostě objel království, každé ho zkusil, zjistil, že žádné není a pak někde za keřem potkal bosou Popelku. Jenomže to se cizinci vůbec nelíbilo. Prohlásil něco o ubíjející nudě, stereotypu, romantice a kýčovitých klišé a donutil je, aby přidali krev. Hodně krve.
(Krev je brilantní.)
A to byla jenom tahle pohádka, některé z těch, které již dneska stvořili, byly o mnoho horší.

V příběhu o bratříčkovi a sestřičce nechali díky tomuhle prapodivnému muži mladičkou královnu prachsprostě udusit, ačkoli jí původně chystali celkem mírumilovné zakletí do růže.
(To snad nemyslíte vážně! Růže? Obyčejná růže? Víte, kolikrát už jsem tohle četl? A král si k ní určitě přivoní a jeho milovaná manželka se vykutálí ven, ne? Na to zapomeňte!)
Když opět oživla, čemuž se bohužel (dle cizincových slov) vyhnout nedalo, doporučil jim, aby nechali falešnou královnu vyhnat do lesa a roztrhat divou zvěří. Že prý to nějaký ten Arban udělal, a ještě navíc to popsal tak detailně, až se i jemu samotnému skoro chtělo zvracet.
A matku, která to všechno vymyslela? Samozřejmě upálit. Prý ať si vzpomenou na inkvizici, jaký tahle praktika vždycky mívala úspěch. To čtenáře potěší.
(Děti jsou krvelačné morbidní bestie. Uděláte jim radost, věřte mi.)
Přistoupili na to s tím, že to později tajně předělají, ale teď už si nebyli jisti, že chtějí. Mělo to své kouzlo. Temné, morbidní a uchvacující.
A potom Jednoočka, Dvouočka a Tříočka. Tohle vymyslel on sám, celé, se začátkem, prostředkem i koncem. Je by nikdy nenapadlo stvořit do pohádky takové obludy, jako dívku s jedním okem vprostřed čela a dívku jedním okem navíc. O to se hádali hodinu. Ale nakonec jim ten muž doporučil, ať si nechají ty své předsudky v košíčku na šití, že ty jejich pohádky jinak nebudou mít šťávu, zmínil se také o nějaké fantasy a že takovéhle opravdu divné a nadpřirozené věci jsou prostě nutné, když se chtějí proslavit.
(No co. Staré řecké báje tam každou chvíli mají nějakého Kyklopa, a stěžuje si na to někdo? Motiv očí je prostě brilantní! Oči jsou okna do duše, babičkopročmáštakvelkéoči, 'jeho oči byla dvě slunce, do kterých hleděti nemohla' a tak vůbec. A když už jedno a dvě, tak proč ne tři? Víc očí víc vidí!)
Koza, které Dvouočce nosila jídlo, byla samozřejmě zabitá. Pro změnu jen jednou ranou, ale původně ji zlé sestry měly jenom zavřít do chléva a Dvouočku do komory.
(‚Běžte matičko do komory, jsou tam ty oči naší Dory,‘ zarecitoval se zlomyslným uspokojením cizinec a pak se na ně nevinně usmál, že prý to už není originální.)
A tak to pokračovalo.

Wilhelm se vytrhl ze snění a pohlédl na dva sedící muže. Zrovna se pro změnu hádali. Zaposlouchal se do jejich zvýšených hlasů a zjistil, že mezitím, co přemýšlel o tom, co již napsali, se Jakobovi podařilo stvořit další alternativní konec a jejich návštěvníkovi se zase nelíbí.
‚Počkejte, počkejte. Přečti mi to, bratře, ať to posoudím,‘ přerušil je.
Jakob se na něj ublíženě podíval. Ty mi nevěříš, že to dokážu napsat dobře? říkaly jeho oči. Ale pak poslechl:
Popelka se provdala za prince, ale zlé sestry se měly velice špatně. Za to, že se pokusily prince podvést a vydávaly se za dívku se zlatými střevíčky jim vypadaly všechny vlasy.
‚Copak je to nějaká zatracená Zlatovláska?‘ obořil se na něj znovu muž, jakmile Jakob dočetl. ‚Jaké vlasy? Vypadaly jim vlasy? Tomu říkáte trest? Je to pohádka, však by jim zase dorostly, stejně jako jim určitě vrátíte ty kusy nohou, co jste jim tak důvtipně a originálně odřezal.‘
‚Kdo říká, že jsem jim je chtěl vrátit?‘ nasupil se Jakob. ‚A vůbec, vám není nic dobré. Zkuste si to sám, víte jak je těžké vymyslet konec, který jsme ještě nepoužili a který by byl –‚
‚Koření temnoty?‘ navrhl cizinec. ‚Pardon, klišé. Ale abych vám dokázal, že tady jen nevedu plané řeči – dejte mi ten papír.‘
Vzal si prázdný arch, sebral užaslému Wilhelmovi pero a začal něco škrábat takovou rychlostí, až mu to skřípalo pod prsty.
Podívali se na sebe, pokrčili rameny a čekali.
Ticho.
Ticho.
Morbidní ticho.
Ponuré uchechtnutí.
‚No, tak vymyslel jste něco?‘ udeřil na něj Wilhelm, když už mu to čekání bylo dlouhé.
‚Vymyslel,‘ dopsal poslední větu oslovený a položil papír na stůl.
Nejdřív si to přečetl Jakob, po něm jeho bratr.
Šokovaně na něj pohlédli. Jeden z nich se rozkašlal. Druhý se znechuceně odvrátil.
‚To myslíte –‚
‚Smrtelně vážně, pánové,‘ usmál se na ně široce. ‚Nu, co říkáte? Není tohle dokonalý konec?‘
Když princ slavil s Popelkou svatbu, přišly na ní i ty dvě falešné sestry. Chtěly se jí vlichotit a zajistit si podíl na jejím štěstí. Když šli svatebčané do kostela, byla ta starší sestra po její pravici a mladší po levici, tu holoubci každé z nich vyklovli oko. Když pak vycházely z kostela, byla ta starší sestra po levici a mladší po pravici, holoubci jim vyklovli to zbylé oko. A tak byly za svoji zlobu a závist potrestány slepotou až do konce svých dní,‘ přečetl Wilhelm a znovu začal kašlat.
Holoubci jim vyklovli oči?‘ zopakoval nevěřícně Jakob a pak se zničehonic začal smát.
Tentokrát se údiv vplížil do tváře cizinci.
‚Jsem vám k smíchu, mistře pohádkáři?‘ otázal se důstojně.
‚Ale ne, ne, pane,‘ otřel si slzící oči Jakob. ‚Jen – nikdy jsem si nemyslel, že –
‚Že co, bratříčku?‘ otázal se Wilhelm, který se v duchu zabýval myšlenkou, zda by neměli bratrovi zavolat medikuse.
‚Víš, věděl jsem, že my tohle umíme, Wille,‘ poplácal ho po rameni Jakob, ‚jen jsme se to nikdy neodvážili napsat. Ale nikdy jsem si nemyslel, že najdeme někoho, kdo je v hloubi duše ještě zkaženější, než my.‘
‚Říkejte mi Doktor Dobrého Vkusu,‘ zamumlal polohlasně cizinec, usmál se, vytáhl z vaku u svých nohou tlustou knihu a hlučně jí bouchl o stůl.
‚Myslím, že maličký spoiler vám neuškodí, pánové,‘ oznámil jim, nalistoval příslušnou stránku a přišoupl knihu k nim. ‚A zavdejte si pořádně vína, bude to totiž bolet.‘

Komentáře

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „Uložit změny“.

Tak tohle je báječné! :)

Tak tohle je báječné! :)

Echm...

Je veselý, jak tam každej vidí jinýho :D
Já teda upřímně trochu Jedenáctku, ale ještě mnohem víc někoho úplně jinýho, zlomyslnějšího, o kom ses, Lejdy, kdysi nejasně vyjádřila, že Jedenáctku připomíná. God, měla bych se nechat léčit. A mimochodem, ve vánočním dílu a v závěrečných dílech šestý série se Matt skutečně místy tvářil úplně stejně jako ten onen. Zabte mi, smažte mi, spamuju.
Ale je to moc hezký, Lejdy, pěkně jim do toho šije. Akorát nevim, jestli fakt nerad Austenovou. Nebo možná jo, vidím ho, jak se s ní prochází někde po parku a zasypává ji sarkastickými poznámkami o jejích hrdinkách... ovšem ona by se uměla bránit... no, radši nic.

Já si nemůžu pomoct, ale

Já si nemůžu pomoct, ale pořád jsem měla pocit, že to je spíš Master Dobrého vkusu, a vybavovaly se mi takové ty scény s Teletubbies:o)
Každopádně je to moc povedené, hihňajík.

Proč já si vzpomněla na Oh

Proč já si vzpomněla na Oh boha kocoviny?

11

To je jasná Jedenáctka. Úplně ho vidím, s tím jeho nevinným chíchí-úsměvem, jak říká: "Blood is brilliant."
Tohle je ženiálně suprózní! ^^

Ghí. *nasadila lehce morbidní

Ghí. *nasadila lehce morbidní úsměv*
Teda i Doctor miluje Erbena, to jsem mohla vědět. :D
A nevím proč, ale mně se sem hrozně líbí Osmička. On si chudák užil jenom jeden filmík a k těm Grimmům by tak seděl. Jak jsi řekla, každý v tom může vidět toho svého.
A na závěr - chíííí! <333

Nikdy mě nenapadlo, že Doktor

Nikdy mě nenapadlo, že Doktor by mohl být tak roztomile morbidní. A asi by pro leckoho byl skvělý betareader, protože konce příběhů jsou nejhorší :-)

No teda

ten Doktor je všude. Takhle ovlivnit pohádky... Ale má skvělo fantazii, to tedy ano.

jo, to je leitmotiv, že

jo, to je leitmotiv, že Doctor je opravdu všude a ve všem má prsty :D
děkuji i za něj!

*nadšeně poskakuje*

Takže za ty děsivé pohádky nepohádky může Doctor! Jachachá!
Rebelka už stihla skoro vše napsat, já bych ještě vypíchla větu "Krev je brilantní." (*běhá jí mráz po zádech*)
Je to Jedenáctka, že jo?
Děti jsou morbidní bestie!
Jachachá!

no jistě, kdo jiný! za

no jistě, kdo jiný! za všechno může Doctor!
děkuju! <3
a teda jak si tak čtu komentíky - ona to původně měla být Jedenáctka, ale já jsem pak usoudila, že by ho všichni nesnášeli a změnila to jakoby na Desítku. očividně jsem to měla nechat :D protože krev je cool.
chích :)

Já jsem tam viděla

Já jsem tam viděla jedenáctku.

Doctor je fakt všude :)

Ne ne ne, je to Desítka -

Ne ne ne, je to Desítka - nejen proto, že říká briliantní :D.

'Brilantní' právě říká proto,

'Brilantní' právě říká proto, aby z toho vyplynul hypotetický charakter Doctora, ale víš, on původně vážně říkal 'cool' :D
Ale hodí se do toho spíš Desítka, co?

Mně tam sedí víc jedenáctka,

Mně tam sedí víc jedenáctka, ten je zlej a jen tak z fóru si vymyslet drasťáky a neřešit, co z toho bude, to je celý on. :-)

Taky mám dojem, že je to

Já mám dojem, že je to Devítka:-D

Ale i Devítka by mohla

Ale i Devítka by mohla :)
Očividně jste si v tom každý našel toho svého, což je dobře!

Och, ty víš, čím mi udělat

Och, ty víš, čím mi udělat radost! On a oni! Nikdy by mě nenapadlo je dát dohromady, ale ono to funguje. Je zajímavé vidět Doctorovu temnou stránku a samotnou mě překvapilo, že mu to věřím.

- "Bude se číst Shakespeare, Dickens a možná i vy dva, když se budete snažit." Jo! To je přesně ono :D.
- A on zná Erbena! *Představuje si setkání D. s E.*
- A přesně vím, jak znělo to morbidní ticho.
- A hrozně hezky jsi vystihla oba bratry. Mají tam takový hrozně hezký vztah. (A kdyby to nebyli příbuzní, hned bych je zeslashovala... ;o) )

Prostě děkuju hrozně moc, Lejdynko ^^.

hurá, vánoční koza udělala

hurá, vánoční koza udělala radost! :) mě to napadlo nějak hned samo, ale pak to napsat.. a ano, Doctorovi se temné stránky zásadně věří, protože on je MÁ.
* a vůůbec s tím nemá nic společného to, že všem třem jaksi ovlivnil tvorbu XD
* ano! napiš to, prosím! to by mohla být taková věc!
* já taky. *oheň praská v krbu*
* ty jsi taky stejně zvrhlá jako já... původně tam měla být narážka na možný incest :D dobře že to funguje i takhle!
já taky děkuju, jsem ráda že máš radost :)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „Uložit změny“.