Ianto Jones

Pro Lejdynku

Fandom: Torchwood
Prohlášení: Povídka není psána za účelem zisku, postavy mi z větší části nepatří.
Poznámka 1: Snad se mi podařilo vnést tam trochu zajímavostí Iantova dětství a snad to nevyznívá moc smutně.
Poznámka 2: Je tam trochu slashe a vejde se to do 15+
Poznámka 3: Vypůjčila jsem si styl vyprávění od Roberta Bolaña z jeho románu Divocí detektivové.

Sarah Smith, základní škola Lansdowne, Nortfolk Street, Cardiff, září 1988

Ve škole jsem nikoho neznala. Do třídy mě přivedli rodiče. Sedla jsem si ke stolu v první řadě úplně na kraji. K vedlejšímu si sedl jeden kluk. Jmenuje se Ianto. Je to můj nový kamarád. Má hezkou modrou pastelku, kterou mi půjčuje. A v pouzdře má malého vojáčka v kabátu.

Sarah Smith, před základní školou Lansdowne, Nortfolk Street, Cardiff, květen 1990

Našli jsme s Iantem mrtvého ptáčka. Nejspíš ho srazilo auto. Utrhla jsem několik sedmikrásek a udělala z nich věneček a dala jsem ho ptáčkovi. Bylo mi ho líto. Ianto nechápal, proč pro něj brečím. Že přece nebyl můj. Se zaujetím strkal klacíkem do střev na asfaltu a ohlídal pochroumané křídlo. Ukazoval mi, jak z něj leze kost. Nechápu, jak může být tak krutý.

Tracy Robinson, Holmesdale Street, Cardiff, duben 1993

Ianto je můj nejlepší kamarád. Chodíme do stejné třídy. Nejraděj si po škole hrajeme venku, ale v Cardiffu často prší, tak chodíme k němu domů. Já bydlím dále od školy než on. Ianto nemá tolik hraček jako já. Má figurky dinosaurů, těch je určitě přes deset. Jednoho má pojmenovaného. Říká mu Fany nebo tak nějak. Toho mi nikdy nepůjčil. Jindy si hrajeme s vojáčky. Vždycky si pro sebe zabere důstojníky v dlouhých pláštích.

Minulou středu jsem ho viděl mluvit s nějakým pánem. Měl stejný kabát jako jeho vojáčci. Já bych měl strach bavit se s cizím člověkem. A bylo to poprvé, co jsem si všiml, že by neposlechl dospělé. Bavit se s cizími lidmi máme zakázané. Pak mi řekl, že se ho ptal na cestu. Moc jsem mu nevěřil.

Ianto je zvláštní. Skoro s nikým se nebaví. A ani mi toho spoustu neřekne. Zvlášť moc nemluví o rodičích, ale zato sestru má velmi rád. Často si hraje s námi.

Rhiannon Jones, Cliff Place, Cardiff, prosinec 2000

S Iantem jsem vycházela velmi dobře. Kamarádky by mi takového bratra mohly závidět. Bylo to tím, že táta od něj chtěl hodně. Byl přísný na nás oba, ale na něj víc. Očekával, že bude ve všem nejlepší, dělalo mu dobře, když se s ním mohl chlubit. Chtěl, aby hrál fotbal. Nebavilo ho to. Všechny zápasy kazil a otec ho zas to trestal. Stejně tak za každou špatnou známku ve škole. Často mu předhazoval, že je neustále zahrabaný v encyklopediích, že ho baví psát, místo toho aby se učil do školy a věnoval se chlapeckým zábavám. Nedocílil ničeho, Ianto se mu vzpíral tím, že se neprojevil snahu učit se něco, co ho moc nebavilo. A ve fotbale se nikdy nesnažil, prostě jen celý zápas stál na místě. Neměl dobrý vztah ani s mámou, vinil ji z toho, že nikdy nezasáhla.

Na střední se s tím vyrovnával ještě hůř. V patnácti začal nosit náušnici, piercing a oblékal se jen do černé. S partou kluků chodil za školu, do barů, občas něco společně provedli. Ianto byl jednou trestán za nějakou krádež. Tehdy to s ním nebylo k vydržení. Nedal si říct, že se tím nic nezmění. Po střední s tím přestal. Začal pracovat

Rhiannon Jones, Cliff Place, Cardiff, říjen 2001

Před měsícem zemřel otec. Zůstaly jsme s mámou samy, Ianto odešel. Ulevilo se mu. Našel si byt téměř v centru, kde bydlel s kamarádem. Zanedlouho odešel do Londýna. Asi tam byl dost osamělý, volali jsme si skoro každý den.

Potom, co si našel přítelkyni, už mi tolik věcí neříkal, volali jsme si méně.

Rhiannon Davies, restaurace Vin ET UN, Severn Grove, Cardiff, červenec 2002

Na mé svatbě byl trochu skleslý. Prý se nedávno rozešel s přítelkyní. S nikým se nebavil. Se mnou prohodil jen pár slov a já jsem na něj neměla víc času. Dost pil. Poprvé, od střední, jsem ho viděla opilého. Dlouho jsem se po něm nedívala, až jsem si pak v jednu chvíli všimla, že už tam není.

Alisha Taylor, restaurace Vin ET UN, Severn Grove, Cardiff, červenec 2002

Přemluvila jsem Jacka, aby se mnou šel na kamarádčinu svatbu. Neměla jsem chuť na dotazy, kde mám přítele. Vídali jsme se málo. Od doby, co jsem opustila Torchwood spolu s Luciou jsem ho viděla párkrát. Taky proto, že ti dva spolu tenkrát neměli dobré vztahy, a že jsem se přiklonila na její stranu. Přesto se mne netýká, co se mezi nimi stalo. Vinu na tom mají oni dva, ne já. Jacka jsem milovala, jako všichni ostatní a chybí mi. A ať už říká cokoli, prospěje mu, když na chvíli vypadne ze základny.

Bavila jsem se hlavně s ním. Měli jsme si, co říct. Vlastně, byla to převážně spousta nedůležitých věcí. Nakonec mě odehnal, abych se šla bavit se svými známými. Tak jsem ho tam nechala sedět. Asi po hodině jsem se chtěla vrátit, ale byl zabraný do hovoru s Rhianniným mladším bratrem. Předtím jsem si ho všimla, jak sedí sám u piva. Dva ztroskotanci se našli.

Kolem desáté se vypařili. Nepochybně zažili zajímavý večer a zažijí zajímavou noc, škoda, že si to ten kluk nebude pomatovat. Nepochybuji, že mu navykládal neuvěřitelně vzrušující věci o vesmíru, Torchwoodu, možná i o sobě.

Kapitán Jack Harkness, Torchwood Three, Cardiff Bay, Cardiff, červenec 2002

Přivezl jsem Ianta na základnu. Proč se každý Velšan, po počátečním nadšení, musí pitvat v našem výtahu.
Ještě jsem nepotkal mladíka horlivějšího do poznávání nových věcí. Avšak horlivost do toho, co jsem mu ukazoval na gauči, způsobil spíš alkohol. Líbil jsem se mu, to jsem poznal už předtím. Červenal se, když jsem ho pohladil po ruce. Krásný a roztomilý k tomu. Ani další alkohol ho zrádného červeného nádechu nezbavil. Vlastně se mnou už toho moc nevypil.

Teď jej musím odvést. Máme půl hodiny, než usne. Snad nikdy jsem tolik nelitoval, že všechno zapomene. Loučil jsem se s ním před domem jeho sestry. Políbil jsem ho na rozloučenou. Řekl, že se uvidíme. A prošel dveřmi.
Je to dávno, co jsem se cítil tak šťastně.

Možná bych měl uvažovat o změně taktiky. Nemůžu zaměstnat všechny, co se mi líbí. Obzvlášť potom jak to dopadlo s Luciou. Asi bych měl přestat vyprávět o Torchwoodu. Nepopiratelně je to velmi zajímavé téma, ale pak…

Kapitán Jack Harkness, Torchwood Three, Cardiff Bay, Cardiff, srpen 2002

Alisha měla pravdu, v tom že jsem tu pořád zavřený. A možná je to tak lepší. Po Lucii jsem se zařekl, že už nechci nic, co by se dalo označit za dlouhodobý vztah. Ten večer jsem se chtěl jen odreagovat. Od té doby na něj pořád myslím. Zdálo se mi o něm a on si na nic nepamatuje. Myslel jsem si, že jsem se smířil s tím, že si nikoho neudržím nadlouho.

Luigi Conti, Italiano Coffee Company, 46 Goodge Street, Londýn, listopad 2002

Přišel se zeptat na práci. Nikdy předtím v kavárně nepracoval. Jediným doporučení mu byla láska ke kávě. Vzal jsem ho, byl mi sympatický. Učil jsem ho vařit presso. Šlo mu to dobře. Dělal to nejlepší hned po mně. Byl pečlivý a neodbyl jediný šálek, i když jsme měli hodně hostů.
Byl poměrně hodně mlčenlivý v oblastech osobního života, ale rád si povídal o různých věcech. Zajímal ho vesmír, historie chemie a jiné vědy. Někdy mluvil moc odborně, to jsem mu nerozuměl.

Rhiannon Davies, Cliff Place, Cardiff, leden 2007

Volal mi Ianto. Opět nemůže přijít. Nenavštívil nás už přes měsíc. Prý má moc práce. Pořád ta samá výmluva. Ani mi nikdy neřekl, co přesně dělá. Prý státní úředník. Obléká se jako úředník, to ano, ale ti přece o víkendu nepracují. Ianto mi stále něco tají. Čím starší tím větší tajnůstkař. Už to tak trvá tři roky. V Londýně taky pracoval jako státním úředníkem, pravda to jsem nevěděla, kolik času tráví v práci. Tenkrát jsem navíc cítila, že je opravdu šťastný, že je zamilovaný, avšak teď je sám. Neřekl mi to, ale myslím si to.

Rhiannon Davies, Cliff Place, Cardiff, květen 2008

Myslela jsem, že Ianto ví, že mi může cokoli říct. Kdyby chtěl, tak si to nechám pro sebe. Mrzí mě, že jsem se o jeho příteli dozvěděla od sousedky, která je viděla v restauraci. A to jsem se ho tolikrát ptala, zda s někým je. Samozřejmě mu to přeju. Nechci, aby byl sám. Jen mě mrzí, že mi to neřekl. A prý je hezký. Byla jsem tak šťastná, musela jsem to hned říct Johnnymu.

Kapitán Jack Harkness, Torchwood Three, Cardiff Bay, Cardiff, únor 2009

Seděl jsem ve své kanceláři a rozhlížel se po základně. Je tady něco, co nás všechny spojuje. Všichni jsme tady z nějakého důvodu. Jen u Gwen je to jiné. Víme málo ze svých minulostí. Nebyl jsem to jen já, kdo o ní mnoho nemluvil. Navzájem nevíme o svých rodinách, místech, kde jsme žili.

Po tom, co zemřel Gray, u mě byl Ianto. Potřeboval jsem někoho, komu bych to řekl. Potom mi vyprávěl o své rodině. Poprvé jsem slyšel pravdu. Ianto si vytvořil tátu, na kterého by byl hrdý, který byl krejčím a měl rád Ianta. Tehdy poprvé mluvil o otci, kterého skutečně měl. Přísného, pracujícího v továrně. Chtěl mít z Ianta pořádného chlapa. Zlomil mu nohu, když na něj naléhal, aby vylezl až na vrcholek prolézačky. Ianto dostal nahoře strach a spadl. Mluvil o mámě, která se ho nikdy nezastala. Bála se otce.

Uvědomil jsem si tehdy, že trhlina má dopad na lidi žijící v její blízkosti. Možná ne na všechny, ale na Ianta ano. Mluvil o věcech, které byly dost podivné na náhodu. Třeba jeho zájem o vesmír, historii, dinosaury. Měl i figurky dinosaurů, jednoho pojmenoval Myfanwy a stejně pojmenoval jejich pterodaktyla.

Suzanne Brown, před kinem Odeon, Hemingway Road, Cardiff, březen 2009

Nedávno se mi zdálo, že jsem zahlédla na ulici spolužáka ze střední. Měla jsem pochybnosti. Ianto v obleku a růžové košili, to těžko, myslela jsem si. Je to už téměř deset let, co jsem ho viděla naposled. V prváku jej bylo lehké přehlédnout. Nenápadný kluk, s nikým se moc nebavil. Pořád působil smutně. Prý měl problémy doma. Jediné, co ho zajímalo, bylo učení. Často býval jediný, kdo dokázal odpovědět profesorům. Ostatní si ho dobírali. Později, asi v pátém, se přidal k partě kluků, co dělali věci, o kterých si mysleli, jak nejsou chlapácké. Spíš ze sebe dělali voly, ale to jim nikdo neřek.

Dnes jsem ho viděla znovu. Změnil se, o tom není pochyb. Stál před kinem s nějakým mužem, asi kamarádem. Velmi hezkým a trochu podivným. Měl vojenský kabát. Čekala jsem na kamarádku a trochu jsem si je prohlížela. Vždycky jsem si myslela, že růžové košile vypadají blbě, ale jemu sluší!
Ianto uhýbal pohledem druhému muži. Všimla jsem si, že tehdy, když na něj okázale mrkal, pak jej chytil za ruku. Rychle jsem uhnula pohledem. Asi to nebyl kamarád. Ianto se červenal. Jeho přítel se usmíval. Nebo spíš ušklíbal. Ianto se mu chvíli pokoušel ruku vyškubnout, nepodařilo se mu to. Asi mu to nebylo příjemné na veřejnosti. Pak přišla kamarádka a šly jsme dovnitř.

Gwen Cooper, Torchwood Three, Cardiff Bay, Cardiff, březen 2009

Poslední dobou se téměř nic nedělo. Jen několik hlášení o weevilech a nějaké jiné menší práce. Často jsme v nicnedělání uvízli na základně. Dříve bývala v takových chvílích zábava. Ještě s Tosh a Owenem jsme často hrávali košíkovou. Ve třech už by to nebyla taková legrace, Ianto takovou zábavu neuznává, v případě hrozby by se zahrabal v archivu. To už by snad raději přistoupil na to, abych s ním a Jackem hrála na schovávanou bez oblečení.

V té době jsem Ianta více poznala. Vyprávěl mi o tátovi. Byl krejčí a Ianto s ním často býval v jeho dílně. Jednou Iantovi pomohl ušít oblek pro plyšového medvídka. Ianto jej měl moc rád. Stejně tak sestru a její děti. Mrzí ho, že je málo navštěvuje.

Vyprávěl mi, jak spolu s Jackem chytal Myfanwy. Prý jej Jack málem políbil. Sice si myslím, že Ianto k tomu taky neměl moc daleko. Soudím podle toho, jak se tvářil. Asi si nechtěl si připustit, že už tehdy mezi nimi něco bylo, byl příliš oddaný Lise. A asi si nechtěl připustit, že by mohl mít něco s mužem. Ale nejsem si jistá, jestli by se dostal přes ztrátu Lisy nebýt Jacka.

Kapitán Jack Harkness, Torchwood Three, Cardiff Bay, Cardiff, květen 2009

Torchwoodskou základnu ponořenou do modrého světla mám nejradši. A ještě k tomu, když jsme tu s Iantem sami. Samozřejmě, že ne úplně sami. Někde nahoře spí Myfanwy a v celách je pár wevilů. Ianto je v archivu, před půl hodinou jsem mu říkal, aby za mnou přišel. Potom si vypnul si komunikátor. Nedá si vymluvit, že práce na něj počká.

Seděl jsem na gauči, dojídal zbytky pizzy. Uvědomil jsem si, že jsme to na tom gauči dělali jen jednou. A Ianto si to navíc nepamatuje. Tehdy mu bylo osmnáct nebo devatenáct. Byl hodně nesmělý. Podle něj to bylo mým věkem. Myslel samozřejmě těch patnáct let, neděsil jsem ho tím skutečným, poměrně vysokým číslem. Byl roztomile nevinný a pořád se červenal.

A konečně jsem ho viděl přicházet. Nesl si nějaké papíry. Zase práce. Opravdu neví, kdy má přestat. Vzal jsem mu je a položil na stůl. Pak jsem jej chytil za ruku a stáhl k sobě. Když ležel na mě, ptal se, jestli bychom neměli jít někam, kde to bude pohodlnější. Ianto je občas příliš praktický. A pro něj to muselo být dost pohodlné, jelikož ležel na mě.

Stálo to za ta rozlámaná záda. No jo, usnuli jsme tam. Nechápu, jak se nám to mohlo povést. Iantovi se na mě spalo určitě líp než mě na gauči, ale to bych mu nikdy nepřiznal.

Komentáře

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „Uložit změny“.

Výborný! Místy jsem se akorát

Výborný!
Místy jsem se akorát připitoměle usmíval a přikyvoval. :) Ale to s tim vojáčkem v penálu si teda práskat nemusela. :D

Mám poměrně zásadní obavu, že

Mám poměrně zásadní obavu, že kdyby Jack skutečně přestal zaměstnávat všechny, kdo se mu líbí, vznikla by v Cardiffu vlna nezaměstnanosti :) Pěkné.

No kdyby zaměstnal VŠECHNY,

No kdyby zaměstnal VŠECHNY, co se mu líbí, tak by se musel Torchwood rozšiřovat do hloubky, aby se tam všichni vešli :) Ale vlna nezaměstnanosti kvůli Jackovi se mi líbí.

To je tak hezký! :) Hrozně se

To je tak hezký! :)
Hrozně se mi líbil ten začátek hlavně, tam jak to ještě neznáme, jak tam už vykukovaly kousky skutečného Ianta, a hlavně ty maličké nenápadné poznámky o dinosaurovi Fany a tak :D
A taky si myslím, že se setkali už dřív. Poslyš, nečetla jsi náááhodou jistou povídku o jistém mladém muži (16 plus a piliny), kterou napsala jistá Lejdynka? :))
A hrozně se mi líbilo, že trhlina mění lidi kolem sebe. Protože to JE pravda.
A protože miluju koláže, tak jsi mi udělala táákovou radost. Děkuju, Ježíšku!

Ježíšek je spokojený, že

Ježíšek je moc potěšený, že dáreček udělal radost. :)
A taky je rád, že udělal radost ostatním. Děkuje za všechny krásné komentáře.

Jistou povídku od jisté Lejdynky jsem nečetla, půjdu si ji najít.

Udělal, takovéhle pohledy od

Udělal, takovéhle pohledy od 'civilistů' a vůbec okolí jsem přesně potřebovala :)
A je mi Ianta líto. Stejně. On prostě nikdy neměl klid.

Doporučuju jistý oblek-a-kabat na LJ, když si požádáš o přátelství, bude ti uděleno povolení číst tam ;)

Taky mi ho je líto, zvlášť

Taky mi ho je líto, zvlášť když jsem to psala, říkala jsem si, že je to smutné, až se to k Vánocům nehodí.

Tam jsem nějaké povídky četla, netušila jsem, že je jich tam víc.

Já občas neodolám a okukuji

Já občas neodolám a okukuji cizí dary. A nelituju. Je to aww a íp a... torchwooooooooooooooood! :)

*rozpouštějík*

ten styl vyprávění se mi moc líbí
Ianto je tak... Iantovitý!
a kabáty
a úřednické oblečení
a gauč
a presso
a ňuf
8+)
(ne, já vážně skvělé slashovité torchwoodovské povídky nedokážu komentovat normálně...)

úžasné!

Já se stydím, že okukuju Lejdynčin dárek ještě před Lejdynkou, ale už jsem to nemohla vydržet :o). Obrovské plus za styl vyprávění. A za Rhiannon. A tak celkově za všechno.
A ještě si vzpomínám, jak jsme jedné noci s Lejdynkou vymýšlely, proč Ianto tehdy s tom díle s pterodaktylem za Jackem tak lezl... a ono to přitom bylo tak jasné! Měli spolu pletky už předtím a i když si to kvůli Redconu nepamatoval, některé pocity se vymazat nedají. To nás nenapadlo a přitom je to tak dobré vysvětlení :o).

Jo, na to jsem zapomněla,

Jo, na to jsem zapomněla, jsem strašně ráda, že tam byla Rhiannon, a tolik!
A ano, souhlasím s tím, že v tomhle případě Retcon zkrátka nezafungoval tak, jak měl :))

A my jsme rádi, že

A my jsme rádi, že nezafungoval, že :-D

My jsme nejvíc rádi: :)

My jsme nejvíc rádi: :)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „Uložit změny“.