Středa odpoledne

Fandom: žádný
Přístupnost: bez omezení
Shrnutí: Krátké nahlédnutí do života jedné rodiny, která se musí vyrovnat s těžkou životní situací. Touto povídkou bych ráda podpořila sdružení Asistence, o. s.. Chcete-li podpořit tuto organizaci, zašlete SMS ve tvaru DMS ASISTENCE na číslo 87 777.

Věnováno všem superdětem.

Přišel jsem domů a hned mezi dveřmi řekl: „Ahoj mami! Jsem zpátky ze školy.“
Někdy zapomněla, kam jsem šel a někdy za chvíli nevěděla, že jsem odešel. Jednou, když jsem přišel na otočku během volné hodiny, si myslela, že jsem teprve vstal, protože byla zrovna v kuchyni a neslyšela, jak přicházím, protože seděla levou stranou ke dveřím. Nejdřív byla zmatená, protože na nástěnce měla napsáno, že mám odpolední a dorazím v 15:45, a pak se rozčílila, že jsem zaspal a ona bude zase muset volat do školy.
„Vybil se mi telefon,“ řekla pomalu. Oči měla zarudlé, jako kdyby nedávno plakala. Došlo mi to hned.
„Nenašla jsi nabíječku?“ zeptal jsem se. Mluvil jsem taky pomalu, ne kvůli tomu, že si máma občas nevzpomene, jak se jaká věc jmenuje, protože jí to jde špatně, ale už jsem si z nemocnice zvykl, že na ni musím mluvit pomalu a v jednoduchých větách a ne moc nahlas, a hlavně stát napravo od ní, aby mě slyšela. „Najdu ti ji.“
Nabíječka byla v šuplíku nalevo. Museli jsme se s tátou naučit dávat věci pořád na stejné místo, aby je našla, ale někdy na to zapomněla.
Na lednici byl magnetkou připevněný papírek, kam jsme si průběžně psali, co je třeba koupit. Táta psal tím svým divným psacotiskacím písmem, já psacím a dole bylo jedno kostrbaté velké tiskací písmeno V a dál už nic. Podíval jsem se do lednice, ale nemohl jsem najít nic, co by chybělo a co by začínalo na V. Pak mě napadlo kouknout se do skříňky. Prázdné místo mezi těstovinami. Máma jim vždycky říkala kolínka nebo mašličky nebo vřetena, ačkoliv na obale bylo napsáno něco úplně jiného. Vřetena! Tak tohle chybí. Vzpomněla si, jak jim vždycky říkala, ale nemohla si vzpomenout, jak se píše Ř. Dopsal jsem slovo na papírku – tiskacími písmeny.
„Půjdu nakoupit,“ řekl jsem mámě, počkal jsem, až dá najevo, že mě slyšela a rozumí, sundal jsem papírek z lednice a vzal si peníze z hrnku. Ještě nedávno jsem si je nosil v peněžence a chodil na nákup ve volné hodině nebo cestou ze školy, jenže pak se mi jeden kluk z druháku pokusil ve škole ukrást peněženku a když jsem ho chytil, tak v ředitelně řekl, že se doslechl že u sebe mám spoustu peněz, protože moje máma je kripl a musím se starat o domácnost. Měl jsem chuť mu přímo před ředitelkou dát pěstí. Ještě loni jsem chodil do karate. Teď už na to nemám čas. Cestou zpátky do třídy jsem přemýšlel, kde se vzal ten můj vztek, když jsem se v karate naučil, jak se prát a hlavně jak se neprat. Možná protože jsem se vyděsil, že by ze mě za rok vyrostl stejný ubožák jako on.
Vzal jsem si klíče a mobil. Bez nich nevycházím z domu ani na chvilku. Zjistil jsem, že mi přišla esemeska. Jarda psal, jestli nechci jít s klukama z karate ven. Už jsem je neviděl snad dva měsíce. Chodí každou středu po škole na Růžek, jenže já musím ještě dojít na nákup, uvařit něco k večeři, posbírat prádlo a nachystat mámě jídlo na zítra. Táta přijde domů v půl sedmé a musí ještě poklidit a vyžehlit a dneska jde s mámou na procházku. Než bych se dostal na Růžek, je nejmíň sedm večer, a já nerad chodím do rozjeté zábavy. Naposledy jsem tam většinu času jen seděl a vůbec jsem nevěděl, o čem se s klukama bavit.
Vlastně jsem ani neměl náladu. Dostal jsem čtyřku z angličtiny. Sice jsem se dvě hodiny učil, ale úplně se mi to vykouřilo z hlavy. Kdyby třídní ostatním učitelům neřekl, že to mám teď doma těžké, dostal bych určitě pětku. Spolužáci si myslí, že mi učitelé nadržují. Je mi to jedno, kromě Jardy se s nimi vlastně ani moc nebavím. Občas na půl ucha poslouchám, jak si pořád dokola vykládají, že se opravdu naše třídní krasavice líbala na diskotéce s Katkou z céčka. Už to vím dávno, protože Katka patří do party z karate, ale slíbil jsem holkám, že to nikomu neřeknu. Jako kdyby to nebyla jejich věc.
Když jsem platil, volala mi teta. Nechal jsem to zvonit, sedl jsem si venku s nákupem a zavolal jí zpátky. V pátek mamku vyzvedne a pojedou spolu na víkend k babičce. Prý že si udělají dámskou jízdu, ale já vím, že to dělá proto, abychom měli já a táta chvíli volno a abych mohl s partou z karate jet na vodu a večer jít pařit. Na vodu se těším. Ale pařit asi nepůjdu. Zalezu si do stanu a půjdu spát, anebo se půjdeme s Jardou tradičně o půlnoci koupat na Adama. To by mohla být zábava. Už jsem hodně dlouho nebyl plavat, a mistr v karate říkal, že bych si měl nějaký nechat nějaký čas pro sebe, jinak se takhle brzy unavím.
Teta přijede pro mamku v půl sedmé, aby se mohla rozloučit se mnou i s tátou. Večer pak půjdu s tátou a jeho kamarády na točenou kofolu. Jsou docela fajn. Říkají, že jsem hodně dospěl.



Na základě této povídky jsem odeslal/a DMS nebo příspěvek na účet
(klikněte pouze v případě, že je to pravda)

Komentáře

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „Uložit změny“.

Nevím, co napsat

Nevím, co napsat. Je to silné.

Smutně krásné...

Je to zvláštně strohé, a nejspíš proto tak působivé. Ještěže neznám přímo tohle.
Jen přemýšlím, jaký je smysl Dobročinnosti. Co když Tě připravím o hlas, protože DMS nepošlu, ale v září se do Asistence dojdu zeptat, zda by měli zájem o dobrovolníka, co má málo času? (Ono to není až tak momentální rozhodnutí, s tou myšlenkou si už pohrávám delší dobu.)

To by mně opravu udělalo

To by mně opravdu udělalo radost :-)
Asistuji už totiž od roku 2005. A Cerebrum teď shání asistenta a dost uvažuji, že se tam přihlásím. :-)

Skvělé!

Jasné a přímé. K zamyšlení.

Dobrý! To by měli tisknout do

Dobrý! To by měli tisknout do informačních brožurek.

Nevi, je to moc krásné. Z

Nevi, je to moc krásné. Z klávesnice ti roste život.

Díky (rudnoucí smajlík)

Díky (rudnoucí smajlík)

působivé, moc pěkně napsané a

působivé, moc pěkně napsané
a to varování před životní realitou by opravdu prospělo, fujky 8+)
Sith happens...
chlapce uchumlat
nevi taky

Je to dobře napsaný. A

Je to dobře napsaný. A vlastně ani nemůžu říct, že je to ošklivý, protože vlastně není. Já jsem se sice dost nahlídala babičky, ale stejně si nedovedu představit takovejhle zápřah.

Měla bys k tomu přidat

Měla bys k tomu přidat varování: realita
Dobře napsané.

Moc dobré

Moc dobré

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „Uložit změny“.