Muž s tváří anděla - 1 Tam, v bílé pláni

Milá Bilkis.
Já mám určitě zpoždění, ale je to tím, že vánoční koza se zpozdila s vánočním skřítkem (no slash!) a doručili mi nějaký umolousaný svazek papírů až teď, tak se omlouvám.
Upřímně doufám, že se ti mé dílo bude líbit. Je to, přesně jak sis přála, slash s párem Sirius/Remus, ale je to také něco, co mám ráda já - historie a alternative universe. Nenech se zmást tím, že první kapitola se tváří naprosto mimo téma, věř mi, že není.
Veselé Vánoce přeje Lejdynka!

název: Muž s tváří anděla - Tam, v bílé pláni
autor: Lejdynka
přístupnost: zatím pro všechny, s postupujícím dějem se rating bude měnit (máš radost?)
varování: bude to nechutná romantika s nereálným koncem, ale jsou Vánoce!
shrnutí: Prostě a jednoduše AU. Nikoli přenos z jedné doby do druhé (nejsme Doctor, že), nikoli jakási ujetá shoda náhod ani nic podobného. Prostě si jenom představme, co by dělaly naše známé postavy, kdyby omylem žily v jiné době. Čím by se zabývaly. Byly by šťastné? A mohly by být víc?

PS: Nevím, kam to napsat, ale verše jsem ukradla. Panu Nohavicovi. Přiznávám se v plném rozsahu. Už to (asi) neudělám. :)

Za ohybem cesty se objevily první pomalované vozy. Kola skřípala po nerovné kamenité cestě, dřevěná prkna se o sebe tiše otírala, šátky, barevné hadříky a kousky vzorovaných látek pleskaly v mírném větru. Muž, sedící na kozlíku čtvrtého vozu, hrál tiše na jakýsi podivný dřevěný nástroj a broukal si k tomu táhlou melancholickou melodii.
Ovzduší vonělo přicházejícím deštěm, zkypřenou půdou, levandulí a čerstvě upečeným chlebem.

Stál ve stínu rozložitého jasanu a díval se, jak ho jeden vůz po druhým pomalu míjí. Nikdo mu nevěnoval pozornost, možná ho ani neviděli. Nebo je zajímal asi tak, jako včelu plátek anglické slaniny. Nevěděl a nevadilo mu to příliš. Nechtěl být spatřen, chtěl se jen dívat.

Už přijeli. Konečně byli tady. Kejklíři.

Potulní kejklíři jdou
zasněženou plání.
V obitém talíři vaří
vítr ke snídani.
S cvičenou opičkou
na rameni,
životem malinko
unaveni,
potulní kejklíři jdou
bílou plání.

Ještě zahlédl barevný záblesk několika plakátů, nedbale připevněných na jedné z postranic, a pak už se mu ztratili z očí.

O několik hodin později, když procházel kolem vrat kostela, povšiml si, že na dveřích visí cosi strakatého. Připomnělo mu to třepotavé třpytivé látky, které visely z komediantského vozu. A při bližším ohledání zjistil, že měl vlastně pravdu. Hřebíkem přibitý plakát a vlající kousek červenozeleného sametu, pevně připevněný, aby neulétl.
Plakát přímo zářil barvami. Kromě cesmínových odstínů tu byla ještě modrá, žlutá, a žlutohnědá. A pečlivě vykroužená slova: Přijďte na představení. Uvidíte nejkouzelnější podívanou, jakou si jen dovedete představit. Tanečnice z Dálného Východu, čarodějky, věštkyně, krotitelka hadů, tygrů a sběře neslýchané, obratní provazochodci, Ten, v jehož rukách se kovy ohýbají jako vrbové pruty, trpaslíci strašliví i s tvářemi svatých, Ten, jež pokořil oheň. Přijďte a užasněte!

Kejklíři. S jakou je jeho malé stádečko přijme? Možná se přikradou pod temným nočním závojem, tváře zakryté a pohledy lhostejnými přejedou tuto podívanou, obávajíce se, aby nepřišli do řečí. Možná přijdou v pravé poledne, nebojácní a odvážní, očima střílet budou na všechny strany, aby tak dali najevo Já se nebojím, já jsem víc, než vy. Možná se pak přijdou vyzpovídat – Otče, zhřešila jsem, pohlédla jsem na muže, který ohýbal železnou tyč, s obdivem a porozuměním. Uděl mi rozhřešení, neboť jsem vzplanul hříšnou láskou k věštkyni čarodějné.
Zavrtěl hlavou, promnul si unavené oči a prohrábl vlasy. Však se uvidí. Jen aby nedošlo k nepokojům, jako na místě jeho posledního působení. Když krev nepoteče, bude spokojený. Přijeli. Uspořádají představení, zahřejí ledové duše, zatvrzelá srdce, obarví modré nebe duhově, zelené dají nové odstíny, rozvinou před užaslými občany jeho malého městečka veškerý svůj um, dají jim okusit kouzla dálek, cestování a ukradených planých jablek, spolykaných chvatně za útěku. Odjedou a Avisborough opět pohasne. Odjedou, mnohá srdce vezmou sebou, mnohé duše zanechají rozechvělé a nespokojené, mnohé osudy se možná změní. Možná. Snad, zadoufal.
Snad. Snad se šedé Město Mravů prozáří alespoň na malou chvíli, na zlomek věčnosti, na mrknutí oka.
A snad i on... snad i on.

Komentáře

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „Uložit změny“.

Nádhera. Má to vážně

Nádhera. Má to vážně kouzelnou atmosféru. Tajemnou se zvláštním, možná že bolestným, podtónem,

Děkuji moc! A neboj, bolestný

Děkuji moc! A neboj, bolestný podtón teprve bude.

okouzlena, natěšena

okouzlena, natěšena

<3 Tak doufám, že ti to

<3 Tak doufám, že ti to pokračování moc nezhnusí :D

Awww, čekala jsem od úvodu

Awww, čekala jsem od úvodu něco z tohoto "fandomu" a vygooglené město mi to potvrdilo...? ;)
Těším se na pokračování!

Ježíš negoogli si místopisné

Ježíš negoogli si místopisné názvy, já jsem si prostě jenom něco vymyslela! :D Ale asi by stálo za to se jít podívat, jak přesně to město teda má vypadat, když existuje :)

Děkuji, pokračování je!

Jééé, děkuju, Ježíšku! :)

Jééé, děkuju, Ježíšku! :) Musím říct, že jsem pořádně navnaděná na pokračování. Co navnaděná, pekelně napnutá!

Ježíška to těší! A pokusí se

Ježíška to těší! A pokusí se být hodným Ježíškem a vkládat to nějak pravidelně, aby se předešlo nedorozuměním! :)

To je tak krásně barevné!

Začíná to parádně, tomu říkám atmosféra.

<3

Děkuji! Doufám že to tak bude i pokračovat :)

ó jé,

to je ale krásné a zajímavé! A - pro koho to je?

Díky díky, a obdarovaný už

Díky díky, a obdarovaný už byl doplněn, všechno v pořádku :)

Pro Bilkis, pardon, chyba

Pro Bilkis, pardon, chyba administrátora.

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „Uložit změny“.