DMD č. 6 pro 6. 4. 2010. Téma: Čekání na Godota

Tak jsem zvědavá, čeho se u tohoto tématu dočkáme.

Téma pro 6. 4. 2010: Čekání na Godota
Toto téma bude uzavřeno 6. 4. 2010 v 23:59.

Na této stránce můžete sledovat statistiku bodů.
A tady pro změnu fandomový seznam od Ave.

Kdyby byla někde nějaká chyba, hlaste se, ať někomu neukřivdíme:o).
V případě nejasností konzultujte Pravidla.

Komentáře

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „Uložit změny“.

Provaz

(Co nejdůrazněji protestuji proti porušení pravidel ze strany zadavatelek - zadání nemají být fandomově specifická.)

Vladimír: „Jdu pryč."
Estragon: „Já taky."
Vladimír: „Nemůžeme."
Estragon: „Proč?"
Vladimír: „Čekáme na Godota."
Estragon: „A jo."
Vladimír: „Mám provaz."
Estragon: „K čemu?"
Vladimír: „Jestli nepřijde."
Estragon: „Pevný?"
Vladimír: „Dost."
Estragon: „Dlouhý?"
Vladimír: „Dost pro oba."
Estragon: „Já tu nechci zůstat sám."
Vladimír: „Dost dlouhý pro oba."
Estragon: „Obejmi mě, Dando."
Vladimír: „Polib mě, Gogo."
Estragon (s významným pohledem na provaz): „A říkáš, že se postaví?"
Vladimír: „Jako nikdy v životě."
Estragon: „Ale k tomu ten provaz nepotřebujeme."

(Vstoupí Chlapec. Při pohledu na Estragona a Vladimíra zaváhá a odchází.)
Vladimír: „Godot dnes nepřijde? Přijde zítra?"
Chlapec: „Ne, pane. Už nepřijde."

Já nevím, Čekání na Godota

Já nevím, Čekání na Godota podle mého chápání pravidla neporušuje. Pro mne to znamená čekání na něco, co nepřijde, případně je čekání strašlivě dlouhé a zdá se být marným.
Tvé drabble je ale dobré.

Ha! Neznám (stydím se), ale

Ha! Neznám (stydím se), ale tak nějak mě to oslovilo.
Godot je tam zbytečný, leda by se chtěl přidat :)

Ano, jak píše Ioannina, tak

Ano, jak píše Ioannina, tak to bylo myšleno.

No, nevím, mně to zadání

tak striktní nepřišlo, ale je fakt, že v mým okolí se používá rčení "čekat na Godota" ve smyslu "čekat na něco, co nikdy nepřijde/nemůže přijít"...
Ale porvala ses s tím se ctí!

Vytrvat

Fandom: Harry Potter
Betaread: Hosánek Kaloba

Prý moje výuka nedokáže žáky zaujmout. Ale já potřebuji studenta, kterého uchvátí fakta, ne laciné opičinky. A ti blázni na mých hodinách spí. Netuší, že v historii mohou vidět budoucnost jasně a dokonale jako sova noční krajinu. Dobře sestavené a zhodnocené informace mají své kouzlo. Magii, proti které jsou ta jejich kouzlíčka jen pouťové atrakce. Jednoho dne bude možné z mého zpracování skřetích válek předvídat pohyby na burze! Ovšem k dokončení svého díla potřebuji partnera. Chápavého, inteligentního následovníka a později možná kolegu. Zatím se neobjevil, ale já jsem trpělivý. Vím, že to chce jen vydržet a počkat. Pak se proslavíme.

To je působivé

A jsem moc ráda, že to tu je. Protože tenhle předmět opravdu kdekdo hází přes palubu jako plejtvání časem (a penězi daňových poplatníků). Nezaslouženě. Jen víc takovejch povídek!

Nevím, jestli mu mám spíš

Nevím, jestli mu mám spíš fandit, nebo jestli mi ho má být spíš líto. Asi obojí.
Možná by mě to bavilo, ale asi ne tak, jak by potřeboval on.
A žádný Godot, tenhle prostě přijde, i kdybych mu ho měla vymyslet.
Líbilo, originální, konečně něco o něm.

Občas by si člověk zoufal,

Občas by si člověk zoufal, jak málo věnují lidi v tom světě pozornost tomu, co se stalo... Pak se člověk nemůže divit, když většina z nich jedná pořád jako malí, pitomí, nepoučitelní fracci...
Někde (na livejournalu, tuším) na tohle téma dokonce existuje pár velmi dobrých esejí...

Vytrvalost některých osob

Vytrvalost některých osob člověk prostě musí obdivovat :)

Čekání

Fandom: Stínadla se bouří
Poznámka: Mám doma tuhle knihu jako komiks. Široko se mi vždy líbil a část, kterou jsem zpracovala zde obzvlášť.
---
Vše je ztraceno. Nedoskočil jsem. Chyběl kousek. Snad jenom metr. O jeden jediný metr byla ta mezera širší.
Ztraceny jsou týdny, kdy jsem v městských stokách hledal. Kdy jsem se vracel domů v páchnoucích šatech. Kdy jsem ponocoval kvůli tradici. Má věrnost byla marná.
Nemůžu dál. Dopadl jsem nešikovně. Nohu mám zkroucenou pod sebou a nemůžu vstát. A i kdybych mohl, stejně bych neunikl. Bolí to. Strašně moc. Maska, která dobře posloužila, začíná dusit.
„Prohrál jsi, Široko.“ Maska tlumí můj šepot.
Ježek padne do rukou uchvatitelů. Zahanbeně skláním hlavu.
Kdy už přijdou? Vždyť mně to z té střechy trvalo rychle.

Přijdou, to budeš ještě

Přijdou, to budeš ještě koukat.
Široka jsem měla tak nějak ráda, tak nějak nerada. Byl divný, ale zároveň takový...no, celkem přitažlivý. Asi bych se ho podvědomě a nevysvětlitelně bála, i kdybych nevěděla, kdo je. Ale účel jeho existence byl krásný. (řečeno v rámci příběhu)
A opět jsem si vzpomněla na našeho GS dokonalého :)

GS? Ani ne. On Širokko svůj

GS? Ani ne. On Širokko svůj význam měl. A své velké ideály, kvůli kterým mohl skončit dost zle, kdyby ho chytil někdo jiný než RŠ.
Já se ho také ze začátku bála. Potom se ale stal velmi přitažlivým.

Širokko, má tajná dětská

Širokko, má tajná dětská láska. Dík za drabble s ním!

Danae, není zač. Pro mne bylo

Danae, není zač. Pro mne bylo nesmírný potěšením tohle drabble psát. Jsem ráda, že se objevil někdo se stejnou vášní. Já Širokka milovala a tahle scéna mne prostě dojímala.

Hlásím se

Hlásím se do fanklubu Širokka!

Jo, já taky.

Jsem ráda, že jsi o něm napsala, Profesore.

Cesta

fandom: originální

Nekonečný obzor přede mnou. A někde za ním leží celý svět.
A já jdu. Lehkým tanečním krokem. Vstříc obzoru. Vstříc budoucnosti.
Já vím. Všechny cesty se podobají. Na všechny cesty padá stejný prach.
A já jdu. Rozzářená a šťastná. Jedinečná a jediná. A stromy kolem rostou do nebe.
Já vím. Všechny cesty vedou. Někam. A správná cesta nemá cíl.
A já jdu. Neohlížím se. Není proč. Neutíkám.
Já vím. Když padá prach na cesty, které vedou, že na mne čekají – na mnoha místech. Že mne vzývají – mnoha modlitbami. Že dávají mi mnoho jmen – moudrost, příležitost, láska...
Čekají a já...
Nepřijdu.

Souhlasím s tvrzením, že

Souhlasím s tvrzením, že správná cesta nemá cíl. To se mi moc líbí.
Respektive - cesta je tím cílem.
Líbilo. Zamyšleně líbilo.

Jé, já mám tak ráda repetice

Jé, já mám tak ráda repetice s přerušením a totálním převrácením na konci!
Za obsah tě už pochválili, tak já tě chválím za formu.

Děkuju :o) Ale na formě nemám

Děkuju :o)
Ale na formě nemám moc zásluhu, ta přišla tak nějak sama od sebe, když se objevila myšlenka :o)

Rem tene, verba sequentur.

Už starý Cato věděl, jak dobrá je to zásada... :-)

Jediný dlouhý výdech.

Právě poslouchám Boba Dylana. A mám pocit, že zpívá právě tyhle slova.

Tak to bych si mohla doplnit

Tak to bych si mohla doplnit hudební vzdělání a taky si od něj něco poslechnout, abych věděla, od koho vlastně opisuju ;o)

Neopisuješ, on akorát zpívá,

Neopisuješ, on akorát zpívá, cos mu napsala ;)

Jo ahá! Já si pořád nemůžu

Jo ahá!
Já si pořád nemůžu zvyknout na to cestování časem ;o)

To chce trpělivost

Fandom: na konci

Znáte ten pocit, když na něco čekáte? Takový, s jakým důchodce čeká na slevu v supermarketu, nebo dítě na dárky pod vánočním stromečkem? Jste bezmocní a nemůžete dělat vůbec nic, abyste se tomu přiblížili. Vaše mysl je zaměstnaná jenom tím, na co čekáte, ale to vám stejně nepomůže. Neposednému mrněti v autě taky cestu neurychlí věčné dotazy: „Už tam budeme?“, ale i tak se ptá pořád dokola.
Přesně takhle čekal Bilbo Pytlík. Pořád dokola přecházel po kuchyni od kamen ke stolu a zpátky. Neočekával návštěvu. Jen se strašně těšil na druhou večeři a nemohl se dočkat vajíček smažených na slanině.

Fandom: Pán Prstenů/Hobit

'Are we there yet?'

'Are we there yet?' :)
Typický hobit. Tak filozoficky to vždycky začně, a tak světsky to skončí :))

Prozření

Fandom: Čekání na Godota

Nastalo další ráno. Bezbarvé a od samého ticha skoro ukřičené. Ospalé. Lezavé. Čvachtavé. Nepršelo, aspoň ne moc, ale košile se jim lepily na tělo. A jazyky na patro.
Osmačtyřicátý den bez Godota byl stejný jako všechny ostatní.
Estragon se probudil a uviděl vrbu. Jako každé ráno. Ani lísteček se nepohnul, nikdy se přece nehýbal. Den za dnem bezvětří. Až do dneška mu to nepřišlo divné. Posadil se.
„Vladimíre. Vladimíre, probuď se! Asi jsme to pochopili úplně špatně.“
A když spáč zamžoural a upřel na něj oči neurčité barvy, Estragon najednou věděl, že Godot s nimi byl už od samého počátku.

Čekání na něco, co už tam

Čekání na něco, co už tam dávno je. Moc hezké.
Lepší, než nekonečné čekání bez naděje.
Nějak se mi líbí oči neurčité barvy, a osmačtyřicátý den bez Godota.
Ačkoli jsem pravděpodobně moc nepochopila pointu. Stydík.

Zajímavé. Velmi podobné duchu

Zajímavé. Velmi podobné duchu hry.

*___*

Já už brzy vyplýtvám všechny komplimenty, ale prostě... íp, Rebí, ty jsi prostě úžasná. :)

íííp!

Chňa, na nic víc se teď nevzmůžu. Snad jen; od chvíle, co jsem tu hru viděla, mi bylo jasné, že to takhle musí být. Ale stejně se mi to nepodařilo hodit na papír tak, jak jsem chtěla.

Další insultovaný

Fandom: Stopařův průvodce po Galaxii

Dveře stříbřité kosmické lodi s posměšným klapnutím zapadly a zanechaly za sebou hlasité rozhořčení tříhlavého mlže Godmze. Wowbagger Táhnoucísedonekonečna se slastně rozvalil na koženou pohovku a vychutnával si minutu absolutního štěstí, které ho naplňovalo po obzvlášť vydařené urážce. Kvůli té minutě křižoval vesmír a trávil svůj nesmrtelný život insultováním veškerého tvorstva v abecedním pořadí. Jedna minuta štěstí - a pak dlouhá doba nudného čekání, než dorazil k dalšímu subjektu. K další blažené minutě.
"Počítači? Jak dlouho asi poletíme?"
"Čtyři dni."
"Jméno insultovaného?"
Po obrazovce se rozběhla zelená písmenka. Wowbagger se suše usmál. To za trochu čekání stálo.
Čekání na Godota.

Chudák tříhlavý mlž Godmz

Chudák tříhlavý mlž Godmz :))
Líbí, líbí, líbí. Stopař je moc fajn věc.

Taky je mi ho líto ;) Tahle

Taky je mi ho líto ;) Tahle urážka musela být obzvlášť promyšlená.

Báječné

To se mi líbilo! A opět jsi mě navnadila, že tomuhle fandomu bych měla věnovat víc pozornosti. Kdysi jsem to četla, ale skleróza je neúprosná...

Dík! Stopař určitě stojí za

Dík! Stopař určitě stojí za opětovné přelouskání :)

Jůůů, a copak si bude cestou

Jůůů, a copak si bude cestou pouštět za film?

Doktora, pátou sérii. Tu

Doktora, pátou sérii. Tu viděl jen dvoutisíckrát šestkrát ;)

Jé, děkujůůů

Jé, děkujůůů za můj oblíbený fandom. Sice jsem doufala, že ho někam co nevidět nacpu sama, ale tobě to uzmutí první stopy ráda přenechám. A musím říct, že sebou Wowbagger docela mrsknul, když už je u "G" :-)

No mohlo to být lepší, Stopař

No mohlo to být lepší, Stopař by si to zasloužil, ale ty tomu určitě brzo zvedneš laťku ;) Jojo, Wowbagger se nefláká!

Ovulace

Fandom: Harry Potter

Ve ztemnělém obývacím pokoji dvougeneračního domku seděl ztepilý třicátník a zaujtě sledoval televizi. Začínal té mudlovské honičce za míčem docela přicházet na chuť, i když hráči většinu času zůstávali přilepeni nohama k zemi. A to pivo, které mu Harry přivezl ze služební cesty v Čechách, to bylo teprve něco.

„Rone, čekám tě v kuchyni. Je konec měsíce...“

Povytáhl obočí. Jak nesnášel to otravné rodinné účtování!

„Dnes ti s tím vážně pomůžu. Ať zase nevyvádíš, že na mě čekáš jak Estragon na Godotta.“

„Víš,“ pravila vyzývavě hnědovláska, „pro dnešek bych ten výrok možná maličko pozměnila...“

Nechápal.

„Dneska čeká estrogen na kokota!“

:)) -miluje slovní

:)) -miluje slovní hříčky-
Líbí se mi hodně moc i ten první odstavec. České pivo - no jo, to pronikne všude. Narazila jsem na něj dokonce i ve Steinbeckovi :)) Ale ne aby zavrhl famfrpál! Dalšího typického Čecha v nátělníku před televizí neceme.

taky miluje

slovní hříčky - a když je někde vidí, hned jí poskočí srdéčko.

Ron je výborná postava, když člověk potřebuje nějakýho ťuldu :) ale Čecháčka v nátělníku, to už by bylo moc :))

Tak tohle sedí. Jak pr... na

Tak tohle sedí. Jak pr... na hrnec. Ron je opravdu vůči Hermioně hloupější. Ataky to sedí na dnešní mužské plémě - na velkou část.

:))

Hehe, děkuji, použila jsi mé oblíbené ustálené spojení
(myslim tu p*del na hrnec :D)

Už brzy

Fandom: Harry Potter

Čekání. Je dlouhé a přece tak sladké. Čekala by na něj do skonání světa, vypadalo to však, že nebude třeba... Všechno se to blíží, už brzy na sebe poprvé pohlédnou. Konečně přijde vytoužené objetí, on pocítí její náruč, kterou má ona připravenou už tak dlouho. Konečně se uvidí...
Čekala. Vyčkávala trpělivě, stejně jako kdysi. Cítila, že přijde, věděla, že ten okamžik musí nastat co nevidět. Ale ještě jej nespatřila na vlastní oči. Stále nevnímala tu osudnou chvíli naplnění. Stále na něj nemohla zavolat, byl příliš daleko, než aby slyšel její hlas.
Smrt si povzdechla. „Kde se ten Voldemort zase zaseknul?“

Aúú, chudinka malá! Tak

Aúú, chudinka malá! Tak dlouho čeká, a zatracený Voldemort pořád nic...to bych ho přetáhla pánví.
Ale on přijde, děvenko, on přijde.
Zaseknul se v Horcruxech, potvora.

Paráda. Voldy je tak

Paráda. Voldy je tak neschopný, že i smrt nechá čekat. Rozhořčení kmotry s kosou mne pobavilo.

Roztomilé

Voldy je nespolehlivý a kazí Smrti časové plány:-) Pointa se mi moc líbila.

Taky jsem tušila podraz

Taky jsem tušila podraz, ovšem tohlecto, to je tedy dílo! Divím se, že si Smrt jen povzdechla. Čekat na něj takovej SMRŤ sedmnáct let, tak ho nejspíš zabije :-)

Teda bylo mi jasný, že v tom

Teda bylo mi jasný, že v tom bude nějakej podraz, ale stejně mě pointa překvapila. Roztomilé :o)

Opuštěný lom

fandom: avevina totalita
poznámka: Omlouvám se za tu mařenovitost.
----------------------------------------------------
Zlá beta seděla uprostřed opuštěného lomu, který byl už dlouho jejím novým domovem.
Dnes se ještě nerozhodla, jak si opatří něco k jídlu. Šípkový keř na konci lomu byl skoro očesaný a na kořínky zrovna neměla chuť.
Byla realista, ale začínala mít pocit, že realismus je luxus, který si už nemůže dovolit. Zbývalo držet se jediné naděje – že ji najde. Z blízkého hájku přitáhla asi třicet větví a poskládala z nich výkřik, který dlouhé měsíce chtěla vyřvat z plných plic: Doktore!
Zbytky jejího realismu ji donutily nápis ihned rozmetat. Jediní, kdo by si nápisu mohl všimnout, byli špioni všemocné diktátory.

Měla ho tam nechat. Aspoň by

Měla ho tam nechat. Aspoň by se totalitní děj hezky rozhýbal, až by přiletěl Doktor, následovaný hejnem rozzuřených ptačích špionů :)
Uf. Taky mi to začíná připadat nějaké ošklivé.

Však on přiletí. A diktátora

Však on přiletí. A diktátora je chytí in flagranti. A nebo ne. Nepřátel je potřeba.
Pěkné. Jenom by to chtělo nějakou humanitární pomoc - třeba zaběhnutou myš.

Přiletí! Jen to hezky zase

Přiletí! Jen to hezky zase postav, ať mají romantičtí drabblaři na co navazovat ;)

Tak on to samozřejmě

Tak on to samozřejmě nepotřebuje, že...

Já ti to říkám furt, že

Já ti to říkám furt, že nepřiletí!
A vůbec radši bys měla organizovat odboj než vyhrabávat kořínky!

No, třeba někdy přijde

No, třeba někdy přijde odražení ode dna.
A na tvoji propagandu nenaletím!

Brrr!

V Avevině totalitě se nějak ochladilo.
*nenápadně podsunula Zlé betě jablko*

Jablko jí nepomůže (nebo to

Jablko jí nepomůže (nebo to děláš, aby to nevypadalo dobročinně, kdyby na tebe přišla velká Diktátora?).

Po koříncích a šípkách? Si

Po koříncích a šípkách?
Si piš, jak bodne. :)

Tak teoreticky bych jablka

Tak teoreticky bych jablka jíst neměla kvůli alergii, ale v nouzi bych byla i za to vděčná.

Slavnosti jara

Fandom: Avevina totalita
Poznámka: Já se strašně omlouvám, ale nemohla jsem jinak. Na mou duši doléhá vzpomínka na Alexandru Berkovou.

Ministra práce učinila první prohlášení. Od této chvíle je povinné při práci zpívat. Arci pouze písně oslavné a díkuvzdávající, ale i to je pokrok, ne? A pokrok, holenku, pokrok nezastavíš, ten se dostane všude. Na oslavu tohoto rozhodnutí potvrzeného slavnostně Diktátorou byla rozdána mimořádná dávka chlebů pro všechny, kdo se neprovinili, ať už čímkoliv. Ministra financí a Ministra výživy u této příležitosti vystoupily na veřejnosti a oslavným projevem pochválily úspornost tohoto opatření. Podvrchní cenzora již sepsala seznam doporučených písní,
které budou zamřížovaným okénkem dnes a denně doléhat k uchu Zářné Vzory,
která potom...
protože pro ni to všechno...
přece...
ne?

Mrazí, ošklivě, a fuj s

Mrazí, ošklivě, a fuj s tím.
Což samozřejmě znamená, že moc líbí.
Já se vás asi začnu bát. Ale vážně.

Nic ve zlém, ale Avevina

Nic ve zlém, ale Avevina totalita mě krapet děsí.
Ale na druhou stranu by mne aspoň nikdo netrestal za falešný zpěv. A já si zpívám ráda. Líbí se mi vazba na V+W.

Avevina totalita děsí kdekoho

Avevina totalita děsí kdekoho :o)
A svůj vlastní zpěv používá diktátora jako zbraň hromadného ničení ;o)

Hele, to já taky!

Hele, to já taky!

To je děsný. My už to máme

To je děsný. My už to máme všechno naplánovaný!
Děsně umíš, Ebženko.

Re: Slavnosti jara

To je krásný. :)

Totalita nám trochu

Totalita nám trochu chladne... Ale to totality dělávají. A jé, já jsem tam vepsaná. :)

Pokrok, holenku, pokrok nezastavíš

mi připomíná V+W.
A co udělá pár nejistých odstavců na konci!
Dává smysl prohlášení, že se mi totalita líbí? ;o))

Smysl to sice dává, ale dej

Smysl to sice dává, ale dej si pozor, ať to tvé prohlášení někdo nevytrhne z kontextu, na to nejspíš budou nějaký paragrafy ;o)

V tom případku tomu udělejte

V tom případku tomu udělejte velký T, aby to bylo ještě horší. ;o))

Líbí se mi, že Avevina

Líbí se mi, že Avevina totalita vždycky přinese s humorem i to správně děsivé mrazení. *připravuje si oslavný projev*

Souhlas!

To mražení se Ebžence moc povedlo :o)
A já asi začínám doopravdy chápat Julii, která se děsí fanklubu a začínám se děsit vlastní totality ;o)

Já včera vyděsila sama sebe.

Já včera vyděsila sama sebe. Zkusila jsem si představit, jaké to doopravdy je, když je člověk v úzkém vedení totalitního režimu. Opravdu jsem se vyděsila. Byla bych totiž opravdu loajální ministra. A i když bych si asi myslela svoje, držela bych hubu a krok, jenom abych se měla dobře. Člověk se hned dívá trochu jinak na ty, kteří v těch časech skutečně žili a mlčeli. (Sto roků v šachtě...)
Ale to jsem nějak moc zvážněla, že? Inu, i takové jsou účinky totality. :)

Jo jo, umění nám odhaluje

Jo jo, umění nám odhaluje naši odvrácenou tvář. Tak se pozná to správné a hodnotné umění. Přinutí nás přemýšlet o věcech, o kterých by nás jinak přemýšlet nenapadlo!
Ale upřímně, taky mě to děsí :o)

Čekání na...

fandom: Akta X

Pozorovala ho se znepokojením. Kdysi byl energický a plný odhodlání. Připravený bez rozmyslu se vrhnout do jakékoli akce. To ona ho vždycky musela brzdit.
Co by dala za to, aby se ty časy vrátily. Ten poslední nezdar ho zlomil…
Otočil se k ní. Vypadal překvapeně. Nejspíš zapomněl, že je tu celou dobu s ním. Jeho zastřený pohled ji bolel. Obávala se, že se rozhodl jít cestou, po které ho nemůže následovat.

„Někde tam venku je pravda!“ zašeptal.

Přistoupila k němu a konejšivě mu položila ruce kolem ramen.
„Možná, Muldere. Možná. Ale nestrávíš přece zbytek života jen čekáním a doufáním… Pojď!“

Zo začiatku som AktyX hltala,

Zo začiatku som AktyX hltala, než mi to prišlo všetko na jedno kopyto... Toto bolo ale dosť depresívne a ja som na to chvíľu len civela. Áno, viem si predstaviť zlomeného Muldera... úplne živo. Dobre napísané, len smutne ;)

Smutné

to nepochybně je... Na tohle téma málokdo zvládl napsat něco optimistického, pátek třináctého byl zářnou výjimkou:-))

Tohle je tak přesvědčivě

Tohle je tak přesvědčivě realistické, že jsem je u toho viděla. I jejich výrazy - ten jeho šíleně roztomile mimo, a ten její shovívavě smutný...
Překvapení, že pro tyhle dva mám slabost? A zvlášť spolu, což je divné, protože je to het? (:))
Připomnělo mi to Bártovo psaní na tabuli, v úvodníku k Simpsonům: 'Pravda není někde venku.' Pardon za zlehčení.
Líbilo, asi proto, že to bylo vážně jako z nějaké epizody.

Máš pravdu,

jsem trochu překvapená, že zrovna Ty máš jako oblíbený pár Muldera a Scullyovou:-) U mě je zase paradoxní, že jsem sebrala odvahu a psala o nich, protože je zrovna moc nastudované nemám... Takže jsem ráda, že Ti to přišlo jako opravdové:-)

No, jeden z mnoha oblíbených,

No, jeden z mnoha oblíbených, ale skutečně oblíbený. Nevěřila bych tomu, ale ta poslední série byla v tomhle ohledu tak roztomiloučká...:)(=čti 'pitomoučká')
Přišlo, takhle zlomeného jsem ho tam párkrát zahlédla taky, a - jo, je to on. Byli to oni.
A pravda je někde venku. Tesák.

Odkaz

Fandom: Bjørkhallen.

Přebírala dědictví po mistru Kamieńském.
Nemohla tomu uvěřit. Proč ona? Neměl snad lepší žáky? Brigitta složila poslední zkoušky docela nedávno; mezi všemi těmi zvučnými jmény se pořád cítila příliš mladá a nezkušená.
„ … kustodium nad bjørkhallenským černým mágem, Theodosiem Thornvaldem.“
„Přijímám.“
Bůh ví, proč jí ty známé sály připadaly tak chladné a cizí.
Thornvald se stačil usadit v mistrově starém bytě.
Nechala to tak. Nač hned začínat spor.
Dveře mistrovské laboratoře nešly otevřít.
„Mohla bych dostat klíč?“
Thornvald se ušklíbl.
Starý právník si promnul tvář. „Jsou zapečetěné kletbou. Otevřou se, až přijde černý mág, mistr lektvarů, který si dokáže vážit života.“

Jak to neznám, tak se mi to

Jak to neznám, tak se mi to líbí čím dál víc.
Už si to fakt musím sehnat.
Mistra Kamienskeho budu mít ráda už jen kvůli jeho jménu. A Brigittu taky.
Prostě - umíš. Obzvlášť nalákat na fandom.

To neseženeš.

To je totiž moje originální dílo, víš. Proto jsem taky někde v začátku psala "fandom... respektive originální" nebo tak něco. Jediné, co je venku, je tam, kdes to už našla.

:OO Aha, tak jsem asi úplně

:OO Aha, tak jsem asi úplně blbá, že mi to nedošlo, respektive jsem si nevšimla.
Ale stojím si za tím, že umíš nalákat na fandom :)
Přečtu.

Stane se, nic si z toho

Stane se, nic si z toho nedělej. :-) Žádnej problém.

Čekání na marnost

fandom: neprozradím, jako obvykle je to zpola pointa
poznámka: mírná inspirace povídkou ze sborníku Vyhnanci z ráje.

První rok.
Opustil jsi mne, jako vzrostlé dítě opouští matku. Čekat budu, dokud znovu nespatřím tvou tvář. Navždy.

Pátý rok.
Stále ni vidu, ni slechu po tobě není. Modlím se, abys ze všech nebezpečí šťastně vyvázl.

Desátý...
Chřadnu. Strojím se a krášlím jen z úcty k tvému domu. Syn náš dospívá, a ty nevidíš, jak kráčí zahradami s úsměvem na rtech.

Patnáct...
Ty nevrátíš se, vím to. A kdyby snad přeci? Co uvidíš, a co uvidím já? Zrcadlo starých časů osleplo.

...
Dávno tomu, co jsem párala své svatební roucho.
Vrátil ses, Odyssee.
Po dvaceti letech – jsi však mi cizincem.

Pěkné

výstižné, smutné a mrazivé... Víc k tomu asi nedodám...

Moc děkuji, takhle to úplně

Moc děkuji, takhle to úplně stačí :)

"Zrcadlo starých časů

"Zrcadlo starých časů osleplo." Moc moc pěkné.

Moc moc děkuji. -potěšená až

Moc moc děkuji.
-potěšená až na půdu-

Pane jo, to je fakt moc

Pane jo, to je fakt moc dobré. A konec je tak kanonický a mrazivý, že mi vyrazil dech.

-byla trochu zmrazená- Díky

-byla trochu zmrazená-
Díky moc, Reb, od tebe si toho téže považuji.
Myslím, že jinak, než takhle, by to objektivně asi být nemohlo. Připadá mi to tak nějak...
Nedokážu si představit, že bych na někoho čekala dvacet let. Tesák.

Moc pěkný, moc smutný, moc

Moc pěkný, moc smutný, moc pravdivý.
Tohle se ti opravdu povedlo :o)

:O -staring in awe- Diktátora

:O -staring in awe-
Diktátora mě pochválila!
-potěšeně se červená-
Děkuji moc! :)

Smutná pravda.

Smutná pravda.
(Aha, až tak moc historizující styl? :-)) )
Strojím se a krášlím jen z úcty k tvému domu. - to se mi líbí asi nejvíc. Nevím proč, prostě to pěkně zní.
A vůbec, velmi pěkná myšlenka.

(velmi moc historizující

(velmi moc historizující styl, moje povídka na mně zanechává následky)
(v příštím kole nebude, slibuju)
Děkuji moc. Taky se mi to vcelku líbí :)
Moc moc. A autor té povídky taky děkuje, pže si začal.

Hmm...

... povídky?
Já to teda vztáhla až ke starému dobrému Homérovi...
Nebyl by link? Nebo existuje jen v papírové formě?

Ahá, tak to jo. Já si nebyla

Ahá, tak to jo.
Já si nebyla jistá, jestli nemyslíš to, že jsem to tu s historizací trochu přehnala.
Link by bohužel ještě nebyl, sice je v počítači, ale ve fázi revidování a bety.
Ale však ona jednou přijde, dočkáš se, jestli bude stále zájem.

Počkám. Ten nápad se mi moc

Počkám. Ten nápad se mi moc líbí.
Mně kdysi taky vyčítali historizující styl, nic si z toho nedělej. Tak jsem teď pro změnu někdy v druhém extrému. A myslím si, že dokud člověk *drží* zvolený styl, je dobře. A ty ho tu držíš.
(Viděla jsem historizující styl plus špatně použité přechodníky plus slovo "wow", aby bylo jasno, jakých hrůz jsou lidi schopní na jediném listu...)

No, on temten nápad je trochu

No, on temten nápad je trochu jinde, sice blíž k novověku, než tohle, ale ne nijak zvlášť :) Historizující styl ale ráda.
Nedělám, a nebudu, až budou nadávat :) Je to moc dobře, každopádně. Aspoň v jednom dílku to nějak uchytit. Jsem ráda, že mi to tu dle tvého názoru vyšlo :) (jinak, taky jsem extrém. další věc, co mám rozepsanou, je středověk, a ta další je hypermoderní doba a sci-fi k tomu:))
(uf. to bych asi vidět nechtěla. tady jsem přechodník měla, pak jsem ho radši vymazala. pro jistotu.)

Krásné a překvapivé! Nejdřív

Krásné a překvapivé!
Nejdřív mě napadl Robinson. :D

Ale tohle je lepší a tak nějak... smutnější.

Moc děkuju! :) Jsem ráda, že

Moc děkuju! :) Jsem ráda, že se líbí.
Robinson - jakto, že mě nenapadl Robinson? To je snad ještě předpokládanější, než tohle.
A to ho mám napsaného v seznamu možných párů. Stydím se.
Je to smutné, ten originál, to je pravda.

Hvězdy nad Tatooine

Fandom: Star Wars

Dvě slunce.
Nekonečná poušť.
Luke Skywalker složil nářadí do brašny. Naposledy vyzkoušel opravený binární zvlhčovač.
Zmírající úroda byla zachráněná.
Přesto žádnou radost necítil.
Nasedl do omšelého spídru. Zamířil k domovu.
Nastal soumrak, vyšly hvězdy.
Dvě z nich zářily silněji než ostatní.
Jedna honila druhou, zelené blesky křižovaly vesmír.
Na palubě imperiálního křižníku Darth Vader zatnul ruku v pěst.
„Chci tu loď a žádné výmluvy!“ ukázal na prchající korvetu s princeznou Leiou na palubě.
Luke se ukládal ke spánku.
Oknem zahlédl padající hvězdu.
Přál si, aby zítřek byl výjimečný.
Aby potkal někoho, kdo mu pomůže se dostat z téhle zatracené díry.

Hohó :)

Hohó :)

Právě u *téhle* hvězdy

Právě u *téhle* hvězdy *tohle* přání...
Tyjo.
*thumbs up*

Tomu se říká osud. Případně

Tomu se říká osud.
Případně Godot. Dočká se ale, naštěstí.

Nevyřčené vyznání

Fandom: Máj
Poznámka: Slash, Vilém/Valdemar, znovu podotýkám, že se to týká jedné ještě nezveřejněné povídky, takže se omlouvám všem, kteří v tom třeba nenajdou smysl.
Varování: Jestliže má jarní drabble nebyla pro děti, tahle už tuplem není, zakryjte si oči. Hned! :)
Věnováno Kleio dne 5.4.2010 na dobrou noc. <3

„Valdemare…“
Tichý šepot mě vytrhne z přemýšlení. Ostatní z loupežnické bandy již dávno spí, unaveni po dlouhém dni hodování.
Vilém jen pohodí hlavou směrem k polorozpadlým hradbám. Něžně mě chytne za ruku – hřeje. Srdce mi buší. Pohlazení po tváři… Neodvažuji se dýchat.
„Viléme?“
„Ššš.“ Usměje se.
Prudký náraz na hrubou stěnu mi téměř vyrazí dech, vášnivý polibek mi nedovoluje se vzepřít. Nešikovně ze mě strhne šaty. Hřeje. Téměř pálí. Pevné stehno mezi mými, zkušené prsty mapují konec mé páteře.
Zeď je chladná a drsná, Vilémovo pírko, moje pírko, utěšuje, pravidelně lechtá.
Nakonec zůstane jen zrychlený dech. A polibek do vlasů.

No tak tohle pro děti

No tak tohle pro děti rozhodně není, leda pro ty vzrostlé. Což jsme tu snad všichni :)
Uf...to je prostě sexy. Jiné přirovnání by nebylo tak přiléhavé.
Nežné taky, romantické, lehounké, jako kdyby foukal vítr, ale zároveň a hlavně sexy.
Já se té tvé povídky asi nedočkám ( = čekání na Godota :)). A až se jí dočkám a začnu ji číst, tak se u ní naprosto rozpustím.
Dokonalost.
Proč mi 'Vilémovo pírko' zní naprosto nehorázně zvrhle?
No nic...

Doufejme. A kdo není, ten to

Doufejme. A kdo není, ten to čte na vlastní nebezpečí. ;)
Děkuji moc. :)
Ha, no jo, měla jsem napsat drabble, jak já píšu povídku na Máj, všude o tom mluvím, ale povídka nikde. XD A Kleio už má napsaný spin-off, ale nemůže ho zveřejnit, když ještě není originál... no jo. :D
Lejdynko! *omřela* To mě nenapadlo. A to jsem zvrhlá dost. :D OMG, OMG, OMG. Ne, referovala jsem na Vilémovo soví pírko ve vlasech. Ehm.

Ale stejně to čte. Něco jako

Ale stejně to čte. Něco jako ta dojemná okýnka 'bylo vám už 18?' :))
Není zač, já ráda :)
To je něco jako ta moje historická povídka, o té melu taky už půl roku a pořád ještě to není :P Máme my to těžký život. Mě to napadlo až teprve když jsem dodělala tohle, že jsem si mohla jenom napsat, jak vyrábím Belu, a tím by to haslo.
Chudák Kleio, tak se hezky snaž ;)
Íp? -schovalasezabambus a zvrhle se tam pochechtává- Jak jsem tam viděla to lechtání, tak se to nějak...objevilo? -nenápadná-
Vím, cos myslela, jen jsem prostě měla asociace, tralalá. (nechceš se inspirovat?)

(Chceš ještě nějakou další

(Chceš ještě nějakou další drabble tohoto typu? XD)
Jinak, pírko/a se tam vyskytovala samozřejmě taky, jen to nebylo explicitně napsané. :D

(Ano, ano, ano! Prosím :))

(Ano, ano, ano! Prosím :)) -posedlá-
Jistěže, ale tím kouzelnější to potom je, a občas i tím víc - sexy? :P -představuje si spoustu pěkných věcí-

Nelze čekat

Fandom: škoda odhalovat předem
Upozornění: není to pro děti

„Proč mě nikdy nenecháš spát?“
„Cítil jsem se osamělý...“

...
Nehty se zarývají do zad, zrychlený dech, třas, chvění, tlak, tíha, mumlání a zřetelnější výkřiky. Pohyby se zrychlují, muži se od sebe nedokáží (a nechtějí) odtrhnout. Ten drobnější něco šeptá, silnější mu přerývaně odpovídá a tiskne si obličej do jeho vlasů. Jedno tělo, jedna vášeň. Horkost je přímo spaluje, nemohou přestat. O něhu tu skutečně nejde, chtějí se jen cítit, chtějí sebe a tak si sebe berou. V tomhle zběsilém zvířecím rytmu, který se rozléhá prostorem.

„Vladimíre!“
O chvilku později: „Estragone!“

Godot nevěří vlastním očím. Neměli na něj náhodou počkat?

Padám pod stůl!

To je prostě dokonalý! (a že normálně chlapa s chlapem zrovna dvakrát nemusím, ale tady to fakt sedne)

Checht

Tak ten závěr mě dorazil! Fakt dobré:-)

Jejej, teprve teď jsem si

Jejej, teprve teď jsem si všimla, že měl někdo podobný nápad jako já. Sakra :). Chválím pointu.

Uajíí, tak ten konec jsem

Uajíí, tak ten konec jsem absolutně nečekala a naprosto mě dostal! :))
I jinak by se mi to moc líbilo, za slash velké plus, za popis další velké plus, ale ten konec...
-dýchá-
:D
PS: Vladimír, Valdemar, Vilém - začíná sakra nějaké mužské jméno i na jiné písmeno??
(Gabriela vynechávám)

Třeba Hynek. *ehm*

Třeba Hynek. *ehm*

Ehm :) Já vím, jen...stejně

Ehm :) Já vím, jen...stejně jak ten Gabriel, nějak to přibývá :P

Tak to je tak úžasně...

Tak to je tak úžasně... absurdní, tak, jak to má být. (A máš u mě pomyslný bod za slash, hurá! <3 A taky někdo, kdo tu má drabble pro dospělé. :D)

Drabble obsahuje pouze 97

Drabble obsahuje pouze 97 slov. Pošli mi opravu se 100 slovy na drabble.sos@gmail.com a já ti dám bodík.

Omlouvám se a posláno. Nějak

Omlouvám se a posláno. Nějak se mi "podařilo" započítat do toho i značky pro kurzívu. :)

Oujéééé!

Ano, ano, anoooo!
A Godot se asi nepřidá, co? :D *zvrhlá*

Nooo... :)

Nooo... :)

Přepad

Fandom se objasní v poslední větě

„Ne! To po mně nemůžete chtít!“ zoufale vykřikl muž, když si přečetl adresu na obálce dopisu.
„Kdo se dá na vojnu, musí bojovat; kdo se dá na poštu, musí… doručovat!“ hřímal dobře živený poštmistr.
„Ne! Před čtrnácti dny jsem přišel o rukáv košile. Minulý týden jsem měl poškrábanou ruku a předevčírem mi skočil na hlavu! Víte, kolik váží? Kromě toho jsem alergický na kočky!“
„Příliš to dramatizujete, kolego.“
„Ani trochu. Vsadím se, že ta strašná potvora na mě už čeká. Prostě tam odmítám doručovat! Už mě nikdy neuvidí!“

Garfield seděl ve svém úkrytu a špička jeho ocasu se netrpělivě komíhala.

Jééééeee

Garfield! Velmi chválím volbu fandomu :-) Hláška: Kdo se dá na poštu, musí… doručovat! je skvělá...

To je tak skvělé! A ještě se

To je tak skvělé! A ještě se mi to v hlavě skřížilo s Pošťáckou pohádkou od Čapka :)

To je možný

Asi tam taky někde podprahově byla; na druhou stranu tam taky podprahově byla Prattchetova Zaslaná pošta :)

Zaslanou poštu jsem v tom

Zaslanou poštu jsem v tom taky cítila. I kvůli té kočce. Je to moc dobré.

Jo!

:D pěkný

Jaký je rozdíl mezi hlídacím

Jaký je rozdíl mezi hlídacím psem a hlídací kočkou?
Pes hlídá.
Kočka se zvrhle baví.
Super, Tess! :-)

Já se taky zvrhle bavím :D

Garfield se naháněním

Garfield se naháněním čehokoli královsky baví, vsadím se.
'Příliš to dramatizujete, kolego' - kolikrát já už jsem tuhle větu někde slyšela? Kanonicky přesné, ať se jedná o jakýkoli kánon (včetně toho literárního).
Chudáček malá doručovatel. (škrt)Nemohl by si něco začít s Jonem? Třeba by ho to utěšilo.(škrt)
Pardon.
Super je to.

:)) Pobavilo. Ó, áno... viem

:)) Pobavilo. Ó, áno... viem si predstaviť Garfielda naháňajúceho poštára. Pokojne nahradí strážneho psa. Vydarené

Dobrovolná oběť

Fandom: Sherlock Holmes

V Londýně řádil muž, jenž obtěžoval ženy, které chodily ulicemi samy. Lastrade se případu ujal, nicméně - nepřekvapivě - k ničemu nedospěl. Poslední nadějí byl tedy Sherlock Holmes.
„A jste si jist, že je to správné řešení?“ otázal se Watson, když Holmes jeden večer vyšel ze své ložnice oblečen do dámských šatů a s parukou na hlavě.
„Naprosto,“ ujistil ho Holmes. S převlekem změnil i hlas.
„Nemám vás raději doprovodit?“
„Ne. On napadá jen osamělé ženy. Budu čekat sám,“ odvětil Holmes a vyšel ze dveří.
„Holmesi?“
„Ano?“ obrátil se Holmes.
„Zapomněl jste na kabelku. Čím byste se jako dáma bránil?“

'Bacha, hochu, hoří ti

'Bacha, hochu, hoří ti kabelka!'
:D
Sice jsem taky nezaznamenala čekání na Godota - ačkoli to se mi tu stalo asi třikrát, takže jsem se začala paranoidně bát, jestli jsem své naprosto jasné kanonické čekání nevsunula omylem do jiného tématu - ale jinak je to Holmes, to se mi nemůže nelíbit.
Chci pokračování!

To je krásný. :D Ale kde je v

To je krásný. :D Ale kde je v tom čekání na Godota? Nebo ho ten muž nepřepadne? :)

Díky,

Díky za pochvalu. Nu, rozhodnutí, zda-li k přepadení dojde či ne, nechám na čtenáři. :) Ale napadlo mne pokračování, které by trochu dalo zařadit do tématu na zítřek. Jen si nejsem jista, jestli se podle pravidel smí psát na volné pokračování...

Proč by se nemohlo? Nesmíš

Proč by se nemohlo? Nesmíš užít tu stejnou drabble, ale o pokračování nikde nepadlo ani slovo. :D

Čekání na prince

Fandom: Malý princ

Dnes je tomu jistě už deset let. Ačkoliv jsem světu převyprávěl svůj příběh o setkání s malým princem, neopustil mne ten podivný, radostiplný smutek, který mne zaplavuje pokaždé, když vidím zvonivé rolničky smějících se hvězd. Za celé ty roky jsem se trochu utěšil, ale není noci, kdy bych se neprobouzel s jedinou myšlenkou. Zapomněl na mě můj princ?
Dlouho jsem čekal, až jsem nakonec znovu usedl do létajícího stroje. Myslel jsem, že nepoznám krajinu, tu nejkrásnější a nejsmutnější krajinu na světě, ale mýlil jsem se. I v proměnlivé poušti zůstaly některé věci stejné.
A tak stojím pod hvězdou a čekám.

Nejkrásnější a nejsmutnější

Nejkrásnější a nejsmutnější krajina na světě...
Jistě že ji poznal. Ta se nedá zapomenout.

Tu krajinu pozná každý z nás.

Tu krajinu pozná každý z nás. Jsem o tom přesvědčená.

<3

Miluju Malé prince. Umíš, umíš! A líbí se mi to mnohem víc, než teď dokážu vyjádřit :).

*roztomilý výraz*

^_^

... Úklonka, klobouk

...
Úklonka, klobouk smekajík.
Malý princ na něj nikdy nezapomněl.
A něco podobného jsem četla v Návratu malého prince, myslím, takže tím spíš se mi líbí, jak géniové myslí podobně.
(nebo to bylo ještě na konci Malého prince přímo? nevík)
Každopádně - nádhera. Hořkosladkosladká. Rolničky hvězd...

*tetelí se*

Mám Exupéryho pod kůží. :)
*děkuje*

Krása

Malý princ ve sto krasosmutných slovech. Fakt krása.

Děkuji, děkuji, děkuji. Dala

Děkuji, děkuji, děkuji.
Dala jsem si záležet.

Malého prince jsem četla už dávno,

Malého prince jsem četla už dávno, ale tvé drabble mi knížku moc hezky připomnělo. Velice pěkné.

Kniha mého srdce

Děkuji za pochvalu. :)

Zúfalé čakanie

Fandom originál
Varovanie - obsahuje sprosté slovo

Zatiaľ sa nič nestalo. Zvláštne. Určite to len príde. Stopercentne...
Teraz zahnem za roh a niekto ma ovalí železnou tyčou...
Alebo vstúpim na prechod a zrazí ma autobus...
Pošmyknem sa na banánovej šupke a utŕžim trojnásobnú zlomeninu...
Niekomu sa utrhne pitbul a ten sa mi zahryzne do nohy...
Oserie ma holub. Tu síce nelietajú, ale kvôli mne nejaký príde...
Niekto na mňa kýchne a ja za pár dní umriem na vtáčiu chrípku...
Cez mesto sa preženie tornádo a strhne ma...
Spadne mi na hlavu asteroid...
Pristanú mimozemšťania a unesú ma...
Niečo sa musí stať... jednoducho musí...
Veď je piatok trinásteho!

Jani, to se nedělá...

Ty mě chceš zabít... Miluju takovéhle pointy!

Díky... to by ma ale ani vo

Díky... to by ma ale ani vo sne nenapadlo ťa zabíjať! :))

Originální drabble s

Originální drabble s originální pointou!

Dík :))

Niekto trpí stihomamom... ;)

'Oserie ma holub. Tu síce

'Oserie ma holub. Tu síce nelietajú, ale kvôli mne nejaký príde...
Niekto na mňa kýchne a ja za pár dní umriem na vtáčiu chrípku...'

- tyhle dvě části jsou obzvlášť vtipné :))
Líbí. Originální :)
Co se mu stane?
-má slashové myšlenky, ale ty má pořád-

Ďakujem :)) Zrejme sa mu

Ďakujem :)) Zrejme sa mu nestane vôbec nič. Príde domov a bude sa čudovať, prečo sa vôbec nič nestalo, do čerta! Keď sa malo... :))

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „Uložit změny“.