DMD č. 12 pro 12.4.2010. Téma: Zbytečná oběť

Téma pro 12. 4. 2010: Zbytečná oběť
Toto téma bude uzavřeno 12. 4. 2010 v 23:59.

Na této stránce můžete sledovat statistiku bodů.
A tady pro změnu fandomový seznam od Ave.

Kdyby byla někde nějaká chyba, hlaste se, ať někomu neukřivdíme:o).
V případě nejasností konzultujte Pravidla.

Komentáře

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „Uložit změny“.

Ráno

Fandom: Originální
Poznámka: Chronologicky navazuje na: A.26/4, Tři. Jedna a dva. a Kdy času neubývá.
Poznámka 2: Děkuji Kleio za konzultaci. :)
Poznámka 3: Pro Lejdynku, která si přála ráno po a nateklé rty.
Poznámka 4: Věřím ve své čtenáře, kteří to pochopí (a pochopí tím pádem i téma).

Otevřel rozespalá víčka a zmateně zamžoural – 5:47, hlásil budík na nočním stolku. Chvíli bojoval s představou padnout zpátky do měkkého polštáře a znovu usnout; zřejmě by se byl již dávno probudil zimou, peřina mu sotva přikrývala lýtka, ale tělo přitulené na jeho, v posteli pro jednoho, příjemně hřálo. Zadíval se na Daniela, snad o vteřinu déle, než by se slušelo. Co asi řekne, až se probudí?
Přinutil se vstát, neslyšně posbíral kousky svého oblečení. Zuby si stiskl spodní ret, sykl – nečekal, že bude ještě tak citlivý.
Potichu otevíral dveře, když ho zarazil Danielův ochraptělý hlas: „Nechceš na cestu třeba kafe?“

Mníííík! -rozteklá,

Mníííík!
-rozteklá, rozpuštěná, uchumlaná-
Bože, to je nádherné. Tak krásně jemné a něžné, a - nateklé rty!
Děkuju!! -nadšená-
Poslední věta je - taková viditelná, vizuální.
Asi je vychumlám.
Dokonalé.

Nádhera. Zvlášť pro mne,

Nádhera. Zvlášť pro mne, která miluji jméno Daniel.

Já taky. :)

Já taky. :)

Ráno a nádherně opuchlé a

Ráno a nádherně opuchlé a citlivé rty po prolíbané noci. A snaha vyhnout se zlému, i když čeká to obyčejné a krásné lidské štěstí...
Moc se mi líbí tenhle příběh. Doufám, že ještě bude alespoň jeden. Vždycky je hezčí lichý počet. ;)

Pozdní lítost

Fandom: Bjørkhallen.

Mistrovi Mandaly hořkla slavnostní večeře v ústech.
Gunnar je mrtvý.
Pohltil ho Oheň. Právě ten element, kterého se odjakživa nejvíc bál.
Měl jsem to předvídat. Měl jsem.
Ale já místo toho zasáhl, otevřel jsem před ním právě tuto cestu a ještě ho povzbudil, aby na ni vstoupil...
On měl správné tušení. Ale věřil mi, a tak šel.
Jak jsem si mohl myslet, že jsem silnější než vůle Pěti stromů Mandaly? Ona si vybírá. Já to měl jen poznat.
Jenže já na to byl příliš pyšný.
Co záleží na tom, že Ayreho nemám rád?
Gunnara jsem měl.
Tohle si nikdy neodpustím.

:( Jak to mohl vědět? Ačkoli

:( Jak to mohl vědět? Ačkoli ano, obvykle nás zničí to, čeho se nejvíc bojíme.
Což je docela depresivní představa.
Konec je krásně a smutně citlivý.
Moc líbilo.

Mandala je celá hrozně

Mandala je celá hrozně divná... Lidi v ní ničí to, čeho se nejvíc bojí, a pak taky přehnaná sebedůvěra.
Díky. :-) Dost jsem si nebyla jistá, jestli to bude srozumitelný. Byla jsem včera strašně utahaná...

Otázka je, jak moc je která

Otázka je, jak moc je která sebedůvěra přehnaná a jak moc je správná. Člověk se může vždycky netrefit.
Bylo to srozumitelné. A hezké a smutné.

Líbí se mi. Takové smutné a

Líbí se mi. Takové smutné a nevyžadující mnoho slov.

Díky. Původní nápad byl cirka

Díky.
Původní nápad byl cirka na pět stránek v bloku... lyrickej, nesrozumitelnej, rozvleklej. Je to zkrátka jeden z těch kousků, co člověku straší v hlavě, že chtějí na papír, a přitom se celou dobu kroutí pod propiskou.
Tohle jsou chvilky, kdy oceňuju termín a limit slov.

Vrátí se

Fandom: originální
Nebudu lhát, nevím, kdo jsou hlavní hrdinové.

Určitě se vrátí.
Když se budu učit co nejlíp.
Když budu mít samé jedničky, i z fyziky.
Když si nebudu kazit oči čtením pod peřinou.
Když budu vynášet koš a uklízet si věci.
Když se budu denně sprchovat studenou vodou a cvičit.
Když budu vždycky hrát fér a pomáhat slabším.
Určitě když se budu kamarádit s Patrikem, co se s ním nikdo ve třídě bavit nechce.
Když nebudu utrácet tolik peněz za zmrzlinu a ušetřím si na učebnici francouzštiny.

Když sním tenhle talíř rybí polévky, i když polévku nemám rád a po rybách mi bývá špatně.
To přece musí zabrat.

Ufff

To je vážně silné. Drsné a moc dobře napsané.

Kurnik, to je zlé. A dobře

Kurnik, to je zlé. A dobře napsané.

Až mi jde mráz po zádech. A

Až mi jde mráz po zádech. A mrzí mě, že nemůžu najít slova, která by tohle drabble pochválila jak zasluhuje. Je to tak sugestivní...

Och... chuďato malý

Když ty to umíš tak opravdově napsat, Ebženko...

:( Možná se jednou vrátí. Oba

:(
Možná se jednou vrátí. Oba budou starší, a třeba si dokážou vysvětlit, proč musel jeden z nich odejít.
A pokud ne, i s tím se jednou smíří.
Ale tenhle věk, tuhle situaci, tenhle smutek a naději mu opravdu nezávidím.
Krásné, a dojemné.
(plus za jméno 'Patrik')

Správně!

Nevzdávej to, Lejdynko! Ten malej to taky nevzdává. :-)

Jenže já už nejsem

Jenže já už nejsem malá.
Tudíž se hůř věří věcem, které popírají to, co znám, nebo to, co je nejvíc předpokládatelné.
Příliš mnoho rozumu někdy škodí.
Ale pokusím se :)

Nezabere. Nevrátí se. Ale

Nezabere. Nevrátí se.
Ale snad ten malý tou bolestí vyroste. Snad ho nezlomí.

Nezabere, ale dopadne to dobře. :-)

Když jsem to psala, tak jsem si byla jistá, že už je stejně na cestě a polívka je irelevantní. :-) No, vlastně jsem myslela trochu na kamaráda, co se nám ztratil. A já to prostě odmítám vzdát. Naděje neumírá nikdy.

Ebženko, to, že jsi úžasná,

Ebženko, to, že jsi úžasná, už asi víš.
A tohle drabble je bodavé a bolavé a smutné. Umíš!

ježíšmarjá

tak tohle je zatím první drable, co mě rozbrečelo

Ehm

Se omlouvám. Ono to tak prostě na mě přišlo. Ale neboj, vrátí se, i bez rybí polívky.:-)

Moc hezké. Jenom trochu

Moc hezké. Jenom trochu marné.

Poslední krádež

Ronja

Seděli v podzemní kobce na hromadě suti a zlobili se na svoje paličaté otce a dlouhou zimu.
„Tohle už je poslední," řekla Ronja, zajíždějíc hřebenem do Birkových vlasů, a mínila tím pytlík s hrachem. „Dochází i nám a Lovisa už by to poznala."
„Díky, sestřičko. A nedělej si starosti – do jara už vydržíme."
„Ronjo!" ozval se Pleškův hlas.
„Zítra, bratříčku!"
Birk honem šplhal přes hromadu kamení do Borkovy části hradu. Jak spěchal, zavadil pytlíkem o ostrou čnějící špici. Pak už mohl jen bezmocně sledovat, jak drahocenné kuličky mizí ve škvírách kamsi na dno Pekelného chřtánu.
Tohle se Ronja nesmí dozvědět.

To mě potěšilo.

To mě potěšilo.

Jé.

Znám a mám ráda. Hezké.

:00 Užasle zírám na fandom a

:00
Užasle zírám na fandom a přemáhám hlasitý výkřik nadšení.
Další z dětských knížek, které jsem milovala, a ke které se občas vracím.
Tohle je krásné. Moc. Takové - pohádkově dětsky nedětské.
Ti dva jsou prostě - bratr a sestra. Vždycky.
Díky ti.

Nenechat se zlomit

fandom: avevina totalita
poznámka: Uvědomuju si, že po vzletném stylu, kterým píše ave a který si můžete připomenout zde, je tohle suché, nepoetické, a jak doufám, o poznání realističtější.
-----------------------------------------------------------------
Pozapomenutý klíč jí stále leží u nohou. Diktátora horečně přemýšlí, zatímco kolem pobíhají věrní nohsledové a nohsledky.
Jediným důstojným gestem je utiší. Pak je pošle pryč.
Agenti už vyrazili.
Hnutí odporu v posledních měsících sílilo. Dokonce dostala i jeden anonymní dopis. Asi tohle měla čekat. Byla ale příliš zaměstnaná, příliš se starala o svůj nevděčný lid, dívala se příliš dopředu.
Je čas sebrat se, znovu se nadechnout, dát se do práce…
Cestou zavadila o kus tkaniny. Tmavomodrá říkala jediné: nepřítel ztratila část svého chatrného oděvu. Diktátora látku pevně uchopila. Ona už zařídí, že se tahle oběť ukáže jako zhola zbytečná!

Strašidelně zdařilé.

Strašidelně zdařilé.

Bojím. Bojím, bojím. Žádné

Bojím.
Bojím, bojím.
Žádné nevzletné suché - líbí, mrazí.
Hmpf. Povedlo.

Asi budu muset odboji napsat

Asi budu muset odboji napsat zas nějakou akci, ať se mi nefláká (nejspíš ve stylu světového bestselleru: Krteček a kalhotky, když už má ten nepřítel ty oděvní problémy ;o)

já chtěla...

v tomhle tématu jsem chtěla právě udělat takovou dobrou akci odboje, ale nepovedlo se mi ji dotáhnout do konce. Ale třeba se chytim jindy a jinde.

Dilema

Když já nevím, komu mám fandit.
Ale napětím mám dokonale ohryzané nehty.

No přeci Julince!

No přeci Julince!

Začínám litovat nepřítele. V

Začínám litovat nepřítele. V chatrném oděvu, který je zase o něco menší než před tím. Asi ji fakt začnu tajně dokrmovat. Ostatně, nepřítel musí být silný, bojovat proti slabšímu není taková sranda. :)

Avevina totalita!!!

Nepřítele nelituj, ona si to

Nepřítele nelituj, ona si to nezaslouží. A že chodí v hadrech, to není tím, že se musí skrývat...

Hehehe. Můj oblíbený fandom.

Hehehe. Můj oblíbený fandom. Pěkné.

Jé,

drabble na pokračování! A co bylo dál?

Odhalení

Fandom: život

Napuchly jí oči a utírá si nos mokrým kapesníkem.
"To přece nejde. To není fér. Já se přece - snažim."
Plačící krásky by měly vypadat křehce a bezbranně. Ne zoufale a posmrkaně.
Váhám, jestli ji mám obejmout. Ale k čemu? Jen bych to zhoršil.
"Jo. Já vím, že se snažíš."
"Nejvíc jak můžu, sakra. Víc už to prostě nejde. Co si vůbec myslíš?"
Nic. Jen to, že úsilí někdy nestačí.
"Dělala jsem všechno, co bylo potřeba."
"Dělala."
"Nic jsem pro sebe nechtěla."
"Nechtěla."
Jsem ozvěna.
Propálí mě uslzeným pohledem.
"I ty křupavý kraje koláče jsem nechávala tobě."
"Víš... já kraje nerad."
„Víš... já kraje nerad.“

To si vykrojila životu nožem

To si vykrojila životu nožem přímo ze srdce.

Drabble mám jen 90 slov,

Drabble mám jen 90 slov, pošli mi opravu na drabble.sos@gmail.com a já ti dám bodík.

Strašně se mi líbí tak část o

Strašně se mi líbí tak část o uplakaných kráskách. A konec zabolel.

Život je hodně ošklivý

Život je hodně ošklivý fandom.
Úsilí někdy opravdu nestačí. A někdy nestačí ani to, když se člověk nesnaží.
Někdy to prostě jde do háje, ať člověk dělá cokoli.
-hořký povzdech-
Líbí. Ale smutno z toho jde.

jauvajs

to je přesný

Tohle je velmi vtipné. Cynika

Tohle je velmi vtipné. Cynika ve mně to pobavilo.

A sakra

Tak to je smutnýýýýý. Opravdu syrová realita. A mimochodem já okraje koláče taky nemám ráda.

Tak ten konec, ten je...

Tak ten konec, ten je... krutej! Tak krutej :o)

Tušíš Ty vůbec,

jak to dokáže ranit? :o)

No právě proto je to tak

No právě proto je to tak krutý! ;o)

Paní doktorová

Fandom: Doktor od Jezera hrochů
Poznámka: Právě jsem v polovině knihy, ale když jsem viděla zadání, napadlo mne, že by se dala použít. Původně měl být obětí Čeněk, ale když jsem si přečetla konec, vyhrála Zuzana.
---
„To bylo pořád, Vezmi si doktora. Doktor, ten má hodně peněz. Budeš vážená členka společnosti. Budeš bydlet v přepychové vile. Jezdit v luxusním bouráku. A co mám teď?!“ křičela Zuzana kdysi Dobešová na svou matku.
„Já, já…,“ koktala Marie Košvancová.
„Co já, matko?! Říkalas, Vezmi si tohohle, to je ňouma, snadno ho převychováme. A podívej, co mám teď!“ lomila rukama Zuzana.
Matka mlčela.
„Ten blb se teď culí na pitomou letušku. A tys mu pomohla! Vážně mám pocit, že ti tenkrát vůbec nešlo o moje dobro. Šlo ti jenom o sebe. Spokojená, žes obětovala moje nejlepší léta úplně zbytečně?! Spokojená?!“

My

fandom: Bible
pozn. Já vím, že to není originální, jenže nic lepšího mě nenapadlo a myslím, že jsme už všichni dospěli k poznání, že první myšlenka je první myšlenka. A s tím nic nenadělám.

Dotek rtů na rozpálené kůži. Pach potu. Smích. To jsou okamžiky, kdy si připadáme skuteční.
Dřevěná postel vrže. Hluboko do masa sis zadřel třísku a nemůžeš si vzpomenout kdy. Když ji vytáhnu, teče ti krev. Chutná po železe.
Náš život připomíná vyprávění šíleného básníka. A stejně šíleně znějí tvá slova. Sice krásná, ale plná nebezpečí.
Varuju tě, ale neposloucháš. Jsi zaslepený vizí.
Už teď mi chybíš.
Stojím pod křížem a do boku ti bodají kopí. Krev je rudá a pomalu teče.
Strašně sobecky si přeju, aby tvoje oběť byla zbytečná, protože pak bych tě pro tvé rozhodnutí nenáviděla právem.
Lásko.

Nádhera

Jsem z toho nějak naměko, což u mě nebývá zvykem...

Ave, ty a silné romantické

Ave, ty a silné romantické okamžiky. Ó, obdarovaný kacíři!

No to víš, já starej

No to víš, já starej neznaboh... ;o)
(A tak alespoň je mi pak jasný, zač mě trestá ;o)

Oslovilo mě to. Krásné,

Oslovilo mě to. Krásné, silné... klobouksmekajík

Ty, poslouchej, tohle bys mi

Ty, poslouchej, tohle bys mi neměla dělat, s takovouhle ho ještě začnu mít ráda / začne mi ho být líto... prostě pro mě doopravdy začne být živej člověk. A co pak, já chudák agnostik? ;o))

Ale tak zrovna u tohohle bych

Ale tak zrovna u tohohle bych řekla, že není problém. Toho bere a má rádo i dost lidí, co nejsou věřící.

Jsem ráda, když jsou lidé,

Jsem ráda, když jsou lidé, které píšu, živí. Děkuju :o)

O_O

Předsedo, za to si napiš klubový bod navíc!

Ty medvěde a jakou to má

Ty medvěde a jakou to má souvislost s Julií? ;o)
Ale jsem moc ráda, že se ti líbí.

No jestli to nevíš, tak si

No jestli to nevíš, tak si bodík nezasloužíš. XD

No tak já to vím, ale

No tak já to vím, ale překvapilo by mě, kdyby to věděl ještě někdo další ;o)

Je to úplně dechvyrážející. O

Je to úplně dechvyrážející. O to víc, že jedna z největších obětí vůbec se nám tu producírovala přímo pod nosem a až ty jsi ji dokázala uchopit. Líbilo strašně moc. A u věty: "Náš život připomíná vyprávění šíleného básníka." jsem na chvilku zapomněla dýchat. (Ještěže je tak krátká:). )

Já jsem si říkala, že to

Já jsem si říkala, že to určitě napadne ještě někoho, ale asi nikdo není tak drzej jako já, aby si to skutečně napsal :o)
A jsem ráda, že sis vzpomněla jak se dýchá, bez tvých příspěvků by DMD něco chybělo :o)
(A mně se ta věta taky moc líbí ;o)

Tohle že - není

Tohle že - není originální?
Už jen zpracováním a POV rozhodně je!
:(
Hrozně se mi to líbilo.
A zasáhlo mě to víc, než bych si myslela.

A tak na tohle téma si už

A tak na tohle téma si už stvořil fanfiction kde kdo (akorát, oni to teda většinou nenazývají fanfiction :o)
Ale jsem ráda, že alespoň něco originálního jsem do toho dostala a že se ti líbí.

Taky bych řekla, že se tomu

Taky bych řekla, že se tomu říká jinak, to je pravda.
A tolik těch kde kterých zase neznám, takže tak. Asi se to neodvažuju číst :))
Dostala. Hodně toho bylo. Hlavně síla.

Čekala jsem, kdy setu objeví

Čekala jsem, kdy setu objeví Bible. Jakožto křesťanovi se mi sice téma moc nelíbí, ale jakožto čtenáři a autorovi velice. Je to dobré.

Děkuju :o)

Děkuju :o)

Můj mrtvý sen

Fandom: Evžen Oněgin

Snila jsem. Doufala jsem, že jednou svůj sen budu i žít.
Jako oheň jsem v sobě živila naději. Málem jsem uhořela.
Všechny své úspory jsem vsadila na jedinou kartu. Na tu Tvou. Prohrála jsem.
Doufala jsem, že bys mě mohl milovat. Že by ses to naučil. Ty ses učit nechtěl.
Věřila jsem, že jednou budu šťastná. Ale Ty jsi všechny moje sny zpřetrhal, zbořil jsi je v okamžiku jako domeček z karet.
Celé své srdce jsem obětovala Tobě, Oněgine. V Tebe jsem vložila všechny naděje. Moje oběť zůstala někde na půli cesty. Řekni, jen řekni, že nebyla zbytečná. Víc nežádám.

To je dobrá otázka, nutí mě

To je dobrá otázka, nutí mě přemýšlet. Nakonec si myslím, že tohle nebyla zbytečná oběť - i když to Evžen zjistí až mnohem později.

Za Oněgina jsem kdysi dostala

Za Oněgina jsem kdysi dostala jedničku z češtiny, právě za takový dopis od Taťány. Dokonce jsem ho i zveršovala. Přesto však nemá tenhle fandom ráda.
Jinak dobré.

Kéž by jí někdy

Kéž by jí někdy odpověděl.
Moc se mi líbila část s ohněm. (pyroman)
Krásný konec. A smutný.

Hurá!

Ruská klasika!
Tohle je tak intenzivní a taťánovské.

Ono je to možná tím, že jsem

Ono je to možná tím, že jsem jen promítla svoje pocity do Taťjany =)...

páni.

To je tak silné, že málem prasknul monitor. Vážně dobrá práce.

Dík, hlavně že jsem ti

Dík, hlavně že jsem ti nerozbila počítač =D...

Zbytečná rada

Fandom: Sherlock Holmes
pozn. aut.: trochu slashe a trochu víc užívání drog. A asi taky poněkud OOC.

Škodlivost kokainu chtělo s Holmesem probrat několik lidí. Například paní Hudsonová. Tu před Holmesovým vztekem zachránil fakt, že je dáma.
Nebo Lestrade. Toho zachránil útěk.
Zbýval Watson.

Holmes vzal do ruky injekční stříkačku a prohlížel si ji.
„Nechte toho,“ řekl Watson. Holmes neodpověděl. „Počínáte si jako hlupák,“ dodal lékař.
„Co jste řekl?“ Holmes vyskočil z křesla. „Uvědomte si, že hovoříte s nejlepším detektivem, který…“
Watsona Holmesův přístup rozzuřil. „Chcete řešit záležitosti cizích a nevypořádáte ani s kokainem?“
Holmes popadl Watsona za ramena a políbil ho. Pak svého šokovaného přítele pustil a znovu se chopil injekce.
I Watsonova oběť byla zbytečná.

Kokain

se obvykle šňupe...

Ale Holmes si ho opravdu

Ale Holmes si ho opravdu píchal, to tam je.

Řekla bych, že když je to

Řekla bych, že když je to slash, líbit se mi to bude, ale - když on vážně nekánon :(
První odstavec je ale skvělý, to zase ano.
Druhý jsem zpola nepochopila - pokusil se ho tím odzbrojit?
Není to špatné, ale pro příště více kánonu a jinak-slash :)

Ano, já vím. Nějak jsem

Ano, já vím. Nějak jsem tentokrát šlápla vedle. Nu, příště se budu snažit víc...

To se stane, to nic. Hlavně

To se stane, to nic. Hlavně se nenech odradit, jasný?! :)
Umíš, a víš to. Každý mistr psavec se někdy trošičku utne.

???

Tak jsem nějak nepochopila smysl. A mimokanonické to bohužel je.

Trošku zvláštní. Smutné,

Trošku zvláštní. Smutné, vtipné a nepochopené. Zato ale dobré k pokračování.

Nepochopila jsem :-(

Nepochopila jsem :-(

Spoušť

Fandom: Harry Potter

„Ať ta spoušť okamžitě zmizí, je vám to jasné? Kdo z vás to udělal?“
Váhavě zvedl ruku.
„Vy? Školní prefekt?“ zakroutil profesor nechápavě hlavou. „Uklidit. Hned.“ Pokynul ostatním studentům a odešel.
On musel zůstat a čistit zaneřáděnou chodbu od hnojůvek. Jenže jeho kamarád, který to provedl doopravdy, měl možná jedinou šanci na ni zapůsobit.
Po hodině vyběhl na pozemky, ruce ještě špinavé. Myslel, že je uvidí konečně spolu, místo toho spatřil jen červenou skvrnu kdesi na obloze - Potter místo randění létal ostošest. Sirius, který ho ze země sledoval, se ironicky ušklíbl.
„Tak bych řekl, Náměsíčníku, že tvoje oběť byla zbytečná.“

Drabble má jen 99 slov, pošli

Drabble má jen 99 slov, pošli mi opravu na drabble.sos@gmail.com a já ti dám bodík.

Chudák Remus, obětuje s kvůli

Chudák Remus, obětuje s kvůli Jamesovi a ono nic. Akorát špína a smrad.

Pěkné

James je pako, to je bez debat... A to se chudák Moony tak snažil:-)

Mně to teda smutné připadá. A

Mně to teda smutné připadá. A je to takové mnohem hlubší smutno než v povídkách o smrti a utrpení. Chudák Remus, má za kamarády samé nevděčníky. Líbilo se mi to.

A nebo...

No... já myslím, že u něj by to mohl být spíš ten trochu nezdravý spasitelský komplex a to, že si třeba něco vyložil i trochu špatně. Když lidi něco dělají, třeba i pro dobro někoho jiného, nemůžou pořád čekat, že se jim někdo odvděčí, zvlášť když je o to vlastně nikdo ani nežádá. Kdo ví, jak to vlastně bylo, myslím, že to na poberty sedí a že se tomu večer stejně společně zasmějou. A James a Lily se jednou dají dohromady tak jako tak :).

Aha

Já jsem totiž dneska silně nechápavá a hned jsem si myslela, že ho o tuto laskavost James požádal s tím, že půjde zapůsobit na Lily, a potom se zdejchnul. Tak to potom beru, že to není moc smutné :).

no...

Já si spíš myslím, že měl mít asi James konečně Velké rande a Remus to věděl. Tak si to aspoň představuju, podle mě ani neměl čas ho žádat, aby to vzal na sebe. Ale jak říkám, kdo ví :)

Můj milovaný obětující se

Můj milovaný obětující se Remus!
Sice se mu tedy divím, ale to je celý on.
A konečně něco, co není depresivní, mám z toho radost (jakkoli se mi ty depresivnosti strašně líbí).
Moc hezké :)

právě

Já právě chtěla jednou něco trochu pozitivního. Poslední dobou píšu samé moc vážné věci :)

Povedlo se, pozitivní moc

Povedlo se, pozitivní moc hezky :) Ale Rema mi je líto. Nějak mi to naznačuje, že on se vždycky 'obětovával' (ošklivé slovo) zbytečně.
To mi povídej...:/

Nechtěná popularita

fandom: Pán prstenů (fan verze)
hlavní poznámka: protože jsem si říkala, že s tímhle tématem se tu objeví spousta depresivností (a taky že ano, slzím pomalu u každého druhého drabblu), napsala jsem si ještě tak bokem jeden naprosto nedepresivní drabble. neočekávám za něj žádné bonusy, nepsala jsem ho za účelem zisku a tak dále a tak dále. jen pro pobavení a odlehčení situace. a taky jako tribute jisté filmové scéně.
vedlejší poznámka: nemám nic proti fanfikcím na tohle téma, jen někdy, mírně, decentně a občas. nesnažím se urazit žádného autora, postavu ani Tolkiena. ani balroga.
varování: elfí slash, ošklivý humor, crossover se skutečným světem, postavy mají informace, které by kanonicky neměly jak získat...a tak.

Ai Elbereth!“ ozval se zoufalý výkřik z přilehlé komnaty.
Erestor rychle vběhl dovnitř.
„Co se stalo, milovaný?“ tázal se v chvatu.
„Dorazil posel ze Světa Mimo,“ zafuněl podrážděně Glorfindel. „Přinesl další – fanfic. S další detailně popsanou sexuální scénou mezi mnou a lordem Elrondem!"
Erestor si dovolil uchichtnout se.
„Nenávidím pozornost! Elf by řekl, že když jsem místo ve filmu přenechal Arwen, nebudou se o mě zajímat. Ale ne! Příště to snad bude nějaký uruk-hai!“ soptil elfí lord.
„Pořád jsi na tom lépe, než já,“ poznamenal suše tmavovlasý poradce. „Mne jednou spárovali s balrogem. Teď zmlkni, a dej mi to přečíst.“

No to je rozkošný! (A konec!

No to je rozkošný! (A konec! :D)

Jé, toho komentu jsem si ani

Jé, toho komentu jsem si ani nevšimla.
Děkuji moc! :)
(jo, konec mě bavil:))

Přesně tohle jsem potřebovala

Přesně tohle jsem potřebovala ke zvednutí nálady. Chudák Glorfindel a Erestor taky (za toho balroga).
Je vskutku zajímavé, proč právě tihle dva jsou tak oblíbení, když téměř nebyli vidět - hlavně ve filmu. Nebo je to možná právě proto, že o nich není téměř nic známo a člověk si je může dost dobře přizpůsobit.

To jsem ráda, že ti to zvedlo

To jsem ráda, že ti to zvedlo náladu. Jo, oba jsou chudáci, ačkoli - už jsem četla i několik hodně povedených povídek na tohle téma. Jak jsem psala, obecně proti tomu nic nemám. A Erestora s balrogem jsem si díkybohu vymyslela :)
Taky tomu nerozumím. Erestor měl jedinou zmínku v knize, ve filmu se jednou mihl, Glorfindel ve filmu nebyl vůbec - a co z toho je? To, co říkáš, ale o něčem bude - jak na ně v podstatě neexistuje kánon, člověk si s nimi může hrát po libosti. Někdy bohudík, někdy bohužel.

Výborné

Skvěle se bavím. Zvedlo mi to náladu, už těch různých depresivních kousků bylo i na mě moc...
Mimochodem, taky jsem nikdy nepochopila, proč hlavními hrdiny FF na Pána prstenů jsou právě Erestor, Glorfindel a Haldir, když všichni dohromady vystupovali v originálu možná tak desetinu času ve srovnání třeba s Elrondem, o Legolasovi nemluvě:-)

Hurá, v tom případě bylo

Hurá, v tom případě bylo účelu dosaženo :) Teď to ale vypadá, že jsem to napsala na protest - to vůbec ne. Mně se ty smutné věci hodně líbí, jen mi připadalo, že něco naprosto snižujícího, pokleslého a (doufejme) vtipného by to mohlo trochu vyrovnat.
Přesně. Ale jak psala Profesor, možná to je tím, že se člověk nemusí zabývat kánonem nebo nějakým IC, protože vlastně žádné neexistují. A tudíž si může dělat co chce. Ale on i ten Elrond vystupuje v dost příbězích.
Hlavně, Haldirova role byla v knize i filmu úplně jiná, než je jeho obvyklá ff role, což mi připadá ještě vtipnější.

No...

Já se sice těm ff vyhýbám jako čert kříži, ale napadá mě, jestli tam nejde právě o to, že nejsou tak moc vidět, takže si toho o nich lze víc domejšlet a taky jak jsou většinu času doma pospolu, zvlášť ti v Roklince, tak tam ty vztahy jdou napasovat spíš. K Legolasovi aby si pisálci přimejšleli nějaký vymyšlený druhy, navíc do děje vstoupil až když vystoupil z toho svého domácího prostředí a pak už byl pořád v pohybu. A Elrond je zas přece jen o stupeň vejš a taky má starostí víc než dost. Jen taková teorie.

Je pravda, že v Roklince,

Je pravda, že v Roklince, odkud se ani nehnou, se dají kombinovat naprosto libovolně. Legolas je o dost horší. Ačkoli, s ním v hlavní roli jsem četla naprosto dokonalé, úžasné AU (Válka o prsten jaksi chyběla, případně se začala odehrávat až poté, co to skončilo, to ani nevím) - jeden z mých nejoblíbenějších elfích slashů. Vystupovali tam i Thranduil a Turgon, a vůbec - naprostý chaos, ale geniální chaos.
No, a co od starostí pomůže? Přeci poradce :)
Teorie je to ale správná, aspoň se mi zdá.
Dřív jsem se tomuhle taky vyhýbala, pak jsem se několika povídkami naprosto znechutila, a pak jsem objevila neslashové povídky na fanfiction.net, kde jsem to vzala na milost. No, a pak jsem objevila, že někteří lidé tohle opravdu umí psát.

To je úžasný. Ještě že jsem

To je úžasný. Ještě že jsem zrovna nic nepila ani nejedla, to už by asi bylo po noťáskovi...

Děkuji moc, varování před

Děkuji moc, varování před nepapáním ani nepitím jsem jaksi nedopisovala, protože by to vypadalo, jakože se domnívám, že jsem nějaká extrémně vtipná :))

:D :D

Nesměju se nahlas je proto, že jsem na přednášce :). Ale mám co dělat.
Máš pravdu, ne, že by depresivnosti byly špatné, to ne, když jsou dobře napsané, ale tohle je příjemná změna.

Upřímně doufám, že si tě

Upřímně doufám, že si tě nevšimne profesor a nebude se zajímat o to, co to čteš, a který úchyl to proboha napsal :)
Jsem moc ráda, že se líbilo. Děkuji za pozitivní komentář :)
(upřímně - tohle mě napadlo téměř okamžitě, co jsem objevila zadání. jsem jsem si říkala, že by to nebylo příliš místné. no, časy se mění...)

Je to velice místné a jsem

Je to velice místné a jsem ráda, že jsi to nakonec napsala. Propaguji spontánní nápady, aspoň u svého psaní cítím, že čím víc přemýšlím, tím víc to překombinuju. Tím nechci rozhodně říct, že tvoje drabble s Muminky je horší než tohle.
Profesor si toho nevšimne, je nás tam strašně moc. Ale na hlasitý smích si netroufám :).

To je moc dobře, jsem

To je moc dobře, jsem ráda.
To má něco do sebe. Obvykle bývá první nápad ten, co by se měl zpracovávat. A i to tak dopadá.
Někdy je lepší nepřemýšlet :) -neboj, nebrala jsem to tak-
To radši nedělej, toho už by si možná všimnout mohl :)

Nájezd

Fandom: viz dole

Město hoří. Plameny se odráží od nízkých oblaků a oranžové světlo dodává úzkým uličkám atmosféru inferna.
Pálit, loupit, drancovat.
Nájezdníci se valí ulicemi jako kobylky. Neexistuje bezpečné místo. Někteří měšťané bojují, jiní utíkají. K ničemu to není. Útočníci mají přesilu; přemůžou, chytí a oberou každého. Zlato, zlato, to prokleté zlato, o to jim jde. Ale nepohrdnou žádnou tretkou.
Ve slepé uličce se k sobě tiše choulí několik dětí. Doufají, že uniknou pozornosti. Náhle se ale v ústí uličky objeví temný stín…
Vyděšený hošík mu nabídne svůj jediný majetek.
Kapitán Barbossa se smutně podívá na podávané jablko.
Není mu k ničemu.

Fandom: Piráti z Karibiku

Sice jsem netušila nějaká ta

Sice jsem netušila nějaká ta fakta o jabkách (*nezná fandom* *stydí se*), ale i tak je ten obraz jabka na dětstký dlani krásnej.
Naivní.
Důvěřivej.
Novej rozměr starýho "peníze nebo život".

A přitom Piráti z Karibiku je

A přitom Piráti z Karibiku je prostě Disney - jo, Disney, barevnej a legrační a... ale má takový podtóny, temnější.
A opravdoví piráti nebyli nikdy moc humorní.

Chudák, chudák, chudák! Někdy

Chudák, chudák, chudák!
Někdy mne naprosto odrovnají úplně nesmyslné detaily.
Tady třeba to jablko. A i obecně, filmový fakt, že Barbossa prostě nemůže...a to je má tak rád.
Nezabije ho, že ne?
-ráda pokládá naivní otázky-

Ne, to víš, že ne. Jenom si

Ne, to víš, že ne.
Jenom si povzdechne a jde o ulici dál.

Tím smutnější to vlastně

Tím smutnější to vlastně je.
Ale i krásnější.
A hošík si myslel, že mu tím udělá radost.
Napište někdo Barbossovi šťastný konec!

Ale Barbossa nakonec opravdu

Ale Barbossa nakonec opravdu dopadl docela dobře... i jablka mohl jíst! :)

Opravdu smutné. Chudáci

Opravdu smutné. Chudáci děti.

náhodou

jabka jsou v Karibiku vzácnost, zatímco truhly se zlatem jsou zakopaný v každý druhý zátoce. Kapitán měl mát radost

Když von je prokletej a

Když von je prokletej a nemůže jíst... přitom jablka TAK miluje...

aha

tak to jsem nevěděla. Tak te´d už chápu, no to je teda pech

Opět náraz na limity fanfikce

Opět náraz na limity fanfikce :)

Jé, Piráti!

Ten konec mě dostal. Chudák Barbossa i chudák hošík...
Napsat něco v zásadě smutného, u čeho se ale přitom na konci pobaveně usměju, za to máš u mě rozhodně plus.

Tleskám. Napsalas to tak, že

Tleskám. Napsalas to tak, že je mi toho Barbossy skoro líto. Chlapečka taky.

Ono se naštěstí vzhledem k

Ono se naštěstí vzhledem k fandomu nikomu nic vážnýho nestane - přece jen je to PG 13. Chudák děcko má jen šok a Barbossa depku :D

První

Fandom: mytologie
Varování: smrt, můj zatím nejdepresivnější příspěvek

Moje malá prvorozená. Ne malá. Během dneška dospěla, jinak než jsme čekaly.
Moje nevěsta. Ale už ne moje. A ani jeho ne.
Moje dcerka. Útlounká a překrásná mezi muži v plné zbroji, ubohými, stejnými, bez tváře.
Holčička moje. Skoro chlapecká s úzkými boky a nejistým nádechem látky na hrudi.
Moje laňka. To ty oči. Dívejte se na ně. Neoplatí vám pohled, ale budete si je pamatovat. Všichni.
Ten rychlý záblesk čepele. Skoro bezbolestné překvapení, zatímco se budete kroutit v prachu s polámanými údy, s vlastními střevy v rukách, nebo s nákazou pomalu postupující krví a budete jí závidět.

Mojí Ifigenii.

Ifigenie!

*zbožňuje Ifigenii*
A i když to s ní samotnou dopadne dobře, člověk věří Klytaimnéstře, že měla i po 10 letech chuť zavraždit Agamemnóna, jen co vystoupí z lodi.

Skoro mi to připomnělo lady

Skoro mi to připomnělo lady Eówyn. -poslední dobou na ni myslí nějak často-
Nádech látky na hrudi je krásný, něžný a poetický obraz/popis.
Nechtěla bych vidět její oči.
Překrásné.

Téda, to se ti povedlo. Moc

Téda, to se ti povedlo.
Moc dobré. Úplně to před sebou vidím a deklamuje se mi to v hlavě :o)

Dobré, jenom to poslední

Dobré, jenom to poslední souvětí je mírně nejasně napsané.

Wow!

Aneb další oběť pýchy bohyně... Naštěstí to s ní nedopadlo tak hrozně, to jediné mě na tom vždycky uklidňovalo.
Skvělá práce!

Ve vyšším zájmu

fandom: Harry Potter

Zaprodal svoji duši. Už dávno...

Když ho oslovil jeho první pán, připadal si důležitý a mocný. Dal mu svoji oddanost, schopnosti, vědomosti. Na oplátku žádal respekt.
A udělal chybu.
Když vyhledal toho druhého, měl naději. Nabídl mu svůj život, informace. Chtěl druhou šanci.
A zklamal se.

Využívali ho oba...
Proč bolelo Crucio méně než tichá slova obsahující rozkaz?
Prvního odhalil jako vraždící zrůdu. Druhého považoval za přítele.
Přítel ho zaprodal vyšším zájmům.
A to bolelo.

Doufal, že jeho oběť nebude zbytečná.

Zhluboka se nadechl. Pohlédl do očí svému příteli. Ze rtů mu splynula dvě slova.

Zaprodal svoji duši. Dnes podruhé...

Ten konec, druhý a třetí

Ten konec, druhý a třetí řádek od konce - je tam změna postavy, která vidí/vypráví?
Jinak bych byla moc zmatená.
A přiznávám se, že mě nejdřív ten Severus nenapadl.
:(
Chudák. Měl ošklivý život.
Existuje na něj vůbec nějaká pozitivní povídka?

Mistr lektvarů :) Jedna z

Mistr lektvarů :) Jedna z mých nejoblíbenějších vůbec.

Jé, tvoje taky?

Jé, tvoje taky?

A moje taky:-)

I když přiznávám, že jsem mu nejdřív musela přijít na chuť, v první knize na mě působil zhruba stejně jako na Harryho:-)

Je to celé

z pohledu Severuse. Myslela jsi, že to je změna na Dumbledora?
Pozitivní povídky existují, ale zase je ve většině z nich aspoň trochu mimo charakter...

Aha, v tom případě jsem u

Aha, v tom případě jsem u konce trošku ztracená.
Jo, myslela jsem si, že se to změnilo na Dumbledora, ale zas mě mátlo, že to není třeba oddělné kurzívou nebo tak.
-zmatek-
No právě. Na jedněch stránkách jsem objevila asi tři povídky, kde není OOC, ačkoli je to zároveň slash, a dvě z nich dokonce dopadly dobře, ale jinak - ticho po pěšině.

Jak bych to jen vysvětlila...

Já tu scénu chápu tak, že obětí tam byl Severus nikoli Dumbledore, i když ten byl fakticky zavražděný. Jenže on si to tak naplánoval a Severuse k tomu donutil. Severus mu věřil a proto ho poslechl, ale měl z toho pak výčitky svědomí, že zabil svého jediného přítele.
K těm povídkám musím říct, že speciálně u Severuse mi slash moc nesedí, na rozdíl třeba od Luciuse, Moonyho nebo snad i Siriuse... Můj oblíbený pairing je Severus-Hermiona, takže jsem četla celkem dost povídek na tohle téma. Když se odhlédne od toho, že už samotné párování Severuse s někým z něj svým způsobem dělá OOC, dá se najít pár pěkných povídek.

Anglicky čteš, viď?

Tak se podívej na Occlumency na Sycophant Hex. Je tam řada velmi kvalitních věcí.
Možná bych zase mohla vyrobit nějaký to doporučeníčko... Popřemejšlím nad tématem, pohledám linky.

V lásce a válce je dovoleno

V lásce a válce je dovoleno vše. Těžko říci, zda byla jiná možnost...
Hezky napsané.

Souhlas

Těžko říct... Ale Dumbledore mě tím vážně naštval... Neboli si přece jen myslím, že aspoň trochu jinak to vyřešit šlo:-)

Sťažka som preglgla... nemám

Sťažka som preglgla... nemám slov... krása

Díky!

Když už deprese, tak pořádná... Tomuhle jsem nemohla odolat. Moment, kdy jsem definitivně zatratila Dumbledora...

Tenhle příběh

Tenhle příběh jsem coby námět okamžitě zavrhla, protože mi připadal tak strašně profláknutý, že se v něm nedá najít nic nového. Pořádně jsem se spletla. Smekám, moc moc se ti to povedlo.

Potěšeně se červenám...

Já to taky nejdřív zavrhla, přesně z tohoto důvodu. Jenže když jsem uvažovala o ostatních možnostech, stejně se mi ten námět pořád vracel... Takže jsem ho zkusila nějak "inteligentně" vyjádřit.

mrazivé

Já nevím, co k tomu dodat. Tahle scéna patří k mým nejoblíbenějším ze všech sedmi dílů a strašně se mi líbí, jak ses jí dostala pod povrch. Věřím, že jeho oběť zbytečná nebyla. Kdoví, jak by to jinak dopadlo... :)

Dcerko, pouč maminku fandomu

Dcerko, pouč maminku fandomu neznalou... o koho jde? *schovala se, jak moc se stydí*

Maminko, to nevadí :).

... i když trochu stydět se můžeš ;). V hlavní roli dvorní netopýr a postrach studenstva pan Severus Snape.

Uf!

Tak je to dobrý! Tak to se nestydím, to jsem si myslela. ^^

Rebelko, díky!

Taky mám tuhle scénu moc ráda. Napsat ji ve sto slovech byla dost fuška, takže jsem potěšená, že se mi to podle Tebe podařilo. Bylo mi Severuse strašně líto a Dumbledore mě opět naštval, ale je fakt, že ta oběť byla pro další průběh války důlěžitá.

Myslíš, že byla důležitá pro

Myslíš, že byla důležitá pro průběh války? No, proto, aby starej stříbrovlasej Pletichář neumřel na Voldyho kletbu, to vlastně jo... kvůli té praštěné hůlce... ale stejně mám Dumbymu strašně za zlý, jak to celý zaonačil. Mohl aspoň jediný slovíčko říct rovně, aspoň člověku, který pro něj obětoval tolik.
Ale tobě se povedlo, a moc! Taky mám tuhle scénu ohromně ráda. Už z ní samotný se svírá žaludek, a z toho "zaprodal svoji duši", když člověk už ví, jak to bude, z toho ještě víc.

Díky za pochvalu!

Začínám propadat samolibosti:-)
A jinak... No, já rozhodně nebudu hájit Dumbyho rozhodnutí, protože tím mě naštval opravdu moc. Aneb nikdy jsem mu příliš nefandila a tímhle si to u mě pohnojil definitivně... Je otázka, jak by to celé dopadlo, kdyby se tahle scéna neodehrála...

Po boji

Fandom: Don Quijote
Poznámka: Srdečný dík Ebžence za inspiraci

Snad na světě jsem jen k tomu, abych všem okolo obyčejným a nezajímavým připadal. Ni cizí, ni bratři moji nerozumějí slovům mým, kteréžto po větru spolu se vzdechy a tužbami po dávno zaniklých časech posílám.
Až dnes poprvé cítil jsem se být skutečným hrdinou, ježto jsem konečně duchem sobě rovného nalezl. Ty však, jež jediný jsi vnímal smutný úděl můj a skutečnou moji velikost a vznešenost v mých činech jsi nalezl, ležíš tu poražený a zbitý. Zhola zbytečně padl jsi silou mojí.
Neb přišel poryv větru a rameny mým pohnuv, znovu mi připomenul, že mlýnem jsem a mlýnem navěky zůstanu.

Překrásný jazyk. A jako

Překrásný jazyk.
A jako ostatní, ze začátku jsem taky myslela, že mluví Quijote. Skvělá klička!

Mlýn! -miluje mlýny- On to

Mlýn! -miluje mlýny-
On to mluvil - on!
-užasle kouká-
Cervantese ráda nemám (a ano, mám důvod, protože jsem to byla nucena přečíst), ale tenhle drabble se mi opravdu moc líbil.
Zvlášť ten kouzelný a naprosto přesný jazyk.

Tohle mne upřímně překvapilo,

Tohle mne upřímně překvapilo, větrné mlýny by mě nikdy nenapadly. Dobré.

Hurá, jsem znovu inspirací!

Jsem poctěna. Být Můzou takovým klenotům je skutečné potěšení.

Krásné...

Úžasný námět a výborné zpracování. Tvoje práce s češtinou a jejími možnostmi mě fascinuje.

Skvělé! Neumím moc dobře psát

Skvělé! Neumím moc dobře psát pochvalné komentáře, takže jen zopakuji: skvělé!!!

Aaach!

Ten jazyk! (češtinářský orgasmus - omlouvám se za lascivní dvojsmysly)
Dala jsi téhle legendární eipzodě úplně nový úhel pohledu, který je nečekaný, chytrý a dojemný.

První poklona je za fandom a

První poklona je za fandom a druhá za moji spadlou čelist po přečtení závěru. Moc se i to líbilo.

Červenám se chválou.

Červenám se chválou. Skoro nezaslouženou, protože za 95 % příběhu vděčím panu Cervantesovi.
Navíc tluču hlavou o stůl, protože to i, kterému v tvém komentáři uteklo m, je zřejmě tatáž mrška, co zdrhla z mé poslední věty. Jsou to potvůrky písmenka a klávesnice je v tom ještě podporuje!

A m mi dnes uteklo ještě v

A m mi dnes uteklo ještě v jednom komentáři, ale tam jsem si ho všimla a opravila. Jsou to ale potvůrky :).
Popravdě řečeno, připadá mi, že ještě asi nejsem tak vyzrálá, abych tu knihu dostatečně ocenila - bez eufemismů by se dalo říct, že se mi moc nelíbí. Ale drabble mě zaujalo hodně. A líbilo se. Hlavně vypravěč :). Takže nebuď přehnaně skromná ;).

Anó! Věci žijí a dívají se na

Anó!
Věci žijí a dívají se na nás!
Moc hezký :o)

*Poctěná*

Tak téhle pochvaly si skutečně cením, protože jestli někdo umí vyprávět o obyčejných věcech, tak jsi to ty.

Rozkaz číslo 66

Fandom: Star Wars

501. legie pustoší Chrám Jediů.
Umírají muži, ženy, děti.
Rytíři i učedníci.
Oni dva jsou z padawanů poslední.
Skryjí se v sloupoví. V dětských dlaních sevřou světelné meče.
S děsem hledí na Mistra Anakina.
Býval na ně hodný.
Teď si říká Darth Vader. V jeho patách kráčí smrt.
„Uteč. Zachraň se, “ špitne chlapec dívce. „Budu tě krýt.“
Aspoň ona musí žít.
Modré čepele řinčí vzduchem, avšak Vader není milosrdný.
Mrtvý učedník padá k zemi.
Dívka se ohlédne. Spatří pulzující ostří a za ním pár krutých očí.
A v tu chvíli ví – každá oběť je marnou pošetilostí. Sithové jsou důslední.

'S děsem hledí na Mistra

'S děsem hledí na Mistra Anakina.
Býval na ně hodný.'

Takovéhle věty to dělají.
Ten smutek a rozčarovanost (nad jeho idiocií - pardon) a bolíí.
Nelíbí se mi to, a zároveň se mi to opravdu moc líbí.

Tohle je velmi dobré. Drsné

Tohle je velmi dobré. Drsné jako břitva a hodně smutné. Věta Býval na ně hodný nejvíc.

Drsné

Hezky vystižený moment. Dokážu si ho užít i bez znalosti fandomu, za to máš u mě plus:-)

Dostala mě věta "Býval na ně

Dostala mě věta "Býval na ně hodný."

přesně

Ve mně taky po přečtení této věty zatrnulo. Tahle scéna je strašně mrazivá už sama o sobě a ty jsi jí ještě dodala korunu.

Malý detail

fandom: Červená knihovna

„Schovej se!“
Obdivně na něj pohlédla. Jak je ušlechtilý, v ohrožení života si nejprve dělá starost o ni. A tu jej milovala ještě víc než dřív. Vysoký, statný, jiskrné oči, vlnité vlasy, okouzlující úsměv. Milovala na něm všechno, nejvíc jeho statečné srdce.
Zloduchové se blížili a on hrdinně vzdoroval. Jeho zásahy byly přesné, pln spravedlivého hněvu kosil řady nepřátel.
Zpozorovala hlaveň pušky mířící na jeho hruď.
„Ne!“ Vrhla se před něj. Bělostný živůtek zrudl krví, s posledním dechem zašeptala jeho jméno.
„Cos to učinila, lásko?“ zvolal nešťastně a žalem rval na sobě košili uniformy, pod níž se ukázala neprůstřelná vesta.

Tohle mne pobavilo. Vzhledem

Tohle mne pobavilo. Vzhledem k mé "lásce" k takovým slečnám říkám: Dobře jí tak.

Hihi

Dobře jí tak, Mařence:-) Koukám, že nejsem jediná, kdo jí takový osud přeje...

Cheche!

Tak to bylo opravdu zbytečný!

Uá! Tak tomu se říká opravdu

Uá!
Tak tomu se říká opravdu velice zbytečná oběť.
A nevím proč, ale nějak jí to i přeju.
Asi proto, že je to taky taková Mařenka :)
I mě to pobavilo. Dobré!

:)

Podepisuju se pod Lejdynčin komentář :).
Taky jí to ve skrytu duše trochu přeju, může si za to sama. (Smrt Mařenám!)
A taktéž pobavilo. Dost.

Je tady někdo, kdo jí to

Je tady někdo, kdo jí to nepřál?? :)

Všem moc děkuji a jsem ráda,

Všem moc děkuji a jsem ráda, že se dílko líbí :-)

Smažte to někdo, prosím

nefunguje mi odpovídání přímo k drabblům...

sakra, špatně jsem

sakra, špatně jsem klikla...:)

My, které jsme k smíchu

fandom: napůl-sequel k muminčímu Pozdě v listopadu. ano, je to ona.
poznámka: konečně jsem si splnila svůj sen a napsala si muminky. zvlášť tahle postavička mne vždycky fascinovala. omlouvám se všem, které byly přede mnou, a které nepotřebovaly tolik výmluvnosti, co já, aby sepsaly něco lepšího, než já

Jsem fififjonka.
Vysoké neohrabané stvoření s dlouhým, neustále odřeným čenichem a zplihlými lokýnkami.
Klopýtám svým životem jak dovedu. Ostatní se mému vrávorání smějí. A můj tragický výraz je zlobí, protože jim připomíná, že život není jen muminí údolí.
Samozřejmě že jim závidím. Mimle krásné vlasy a schopnost tančit, Šňupálkovi jeho harmoniku, muminkovi maminku, malé Mie sestru.
Má to ale i světlou stránku.
Kdyby mne neměli, možná by místo toho začali pohrdat sami sebou. Vysmívat se jeden druhému.
Třeba je má oběť zbytečná a já to nevím.
Ale někdo tuhle nevděčnou práci dělat musí.
Jsem fififjonka, a jsem na to hrdá.

To je úžasné. "...život není

To je úžasné. "...život není jen muminní údolí". Tohle není zbytečná oběť.

Děkuju! Komentářů od tebe si

Děkuju! Komentářů od tebe si cením obzvlášť (ne že by ostatních ne, samozřejmě)
-velmi potěšená-
Já si taky myslím, že není. Ona jim to všechno připomínala. Právě to, co všechno leží vně údolí.
Ale ona nemůže vědět. O tomhle, jestli dělá správně, by s ní dokázal mluvit snad jen Šňupálek, a ten skoro nemluví. V Pozdě v listopadu se trochu víc rozpovídal (milovala jsem ty duely on-Fififjonka), ale ne o tomhle. Což je škoda.
-čichám čichám inspiraci-

Na to, že jsem z muminků

Na to, že jsem z muminků četla jenom jednu knihu a ani si nepamatuju jakou...
... možná bych se k nim měla vrátit a dívat se pečlivěji po fififjonkách?
Protože jsem si na ni vzpomněla. Díky tomuhle. Tak silně, jak se mi u ostatních muminích dílek nedaří.

Jé. Tohle autora vždycky moc

Jé. Tohle autora vždycky moc potěší. Když se čtenář kvůli jejich dílku chce vrátit ke kánonu.
Moc děkuju, jsem opravdu velmi potěšená :)
Možná fififjonka v té jedné knize, co jsi četla, nebyla? Ona nevystupuje všude. Vlastně - nějakou roli má jen v Pozdě v listopadu a Rozmarném létě, a tam je to ještě jiná fififjonka. Ale vřele doporučuji vrátit se k nim a hledat je, ony tam tak jako - vystupují. Znatelně.

Muminky jsem neměla nikdy moc

Muminky jsem neměla nikdy moc ráda, asi proto neznám postavu, o které píšeš. Tvoje drabble je ale moc dobré, něco mi to připomíná.

Jak někdo může mít nerad

Jak někdo může mít nerad muminky?? :) (neboj, nic proti)
No, myslím, že jsem ji dostatečně popsala tady. Prostě taková je. A miluje vaření a uklízení. To už se nevešlo.
Vypadá takhle: http://photoload.ru/data/51/42/5b/51425b752a0b402ed3effc83fc4bbb74.jpg (přímo obálka Pozdě v listopadu)
Moc děkuji! Je zajímavé, že mně to taky něco připomíná. A netuším co.

To já dobře vím, co mi to

To já dobře vím, co mi to připomíná, jenom o tom nechci mluvit.
Jak je můžu mít nerada? Snadno. Přišli pozdě. V době, kdy jsem viděla pár dílů, jsem už byla na tento typ pořadů stará. A nemyslím tím tak úplně věk, spíš povahu. Mně se tam nejvíc líbila taková ta potvůrka v červeném.

Problém je, že mezi knížkami

Problém je, že mezi knížkami a seriálem je obrovský rozdíl. Seriál je drobet infantilní, knížky nikdy. Strážce majáku nebo Pozdě v listopadu jsou normální psychologické novely. Možná bys jim měla dát někdy ještě šanci, klidně i za deset let :)

Pod tohle bych se podepsala.

Pod tohle bych se podepsala. Ačkoli jsem seriál neviděla (a vidět nechci).
Přesně. Psychologická novela - to naprosto sedí. Asi proto jsem zrovna tyhle dvě knížky nebyla schopna přečíst v dětství, ale když jsem si je vzala před pár lety, nadchly mě.
Přidávám se k hlasování o tom, aby jim Profesor dala šanci :)

Tak někdy snad, mám toho teď

Tak někdy snad, mám toho teď ke čtení docela dost.

Danae, tak Ti dík za

Danae, tak Ti dík za vysvětlení. Já se po těch knihách někdy mrknu.

Aha, tak to se omlouvám. A

Aha, tak to se omlouvám. A možná tuším, a možná by mi to i tohle mohlo připomenout.
Ale původně je to něco jiného. Kdybych já věděla co...
Tak zkus třeba ty knížky. Já jsem seriál neviděla a vůbec mi to nevadí.
Pozdě v listopadu a Tatínek a moře mi připadaly nejlepší, a nejmíň pro děti. To by se ti mohlo líbit.
Potvůrka v červeném vepředu (Fififjonka) nebo napůl schovaná za stromem (Strejdánek)?

Lejdy, neomlouvej se, tos

Lejdy, neomlouvej se, tos nemohla vědět. Omluvit bych se měla já, protože jsem netušila, že ty potvůrky jsou dvě. Ale asi to byl Strejdánek. Fifjonku si nemohu upamatovat, je to dávno.

Dobrá tedy, užmlčík a

Dobrá tedy, užmlčík a užseneomlouvajík. ALe stejně se nerada dostávám do takových situací.
No co, četla jsi to dávno, zapomněla jsi, to se stává, to je v pohodě :)
Zajímavé, že mi u tebe připadá naprosto logické, že se ti líbil Strejdánek :)
Tak třeba se inspiruješ a po Fififjonce se podíváš :)

Budu si muset ty mumínky

Budu si muset ty mumínky přečíst. Každé další drabble mě na ně láká víc a víc.

Ano, ano, jen do toho! Pokud

Ano, ano, jen do toho! Pokud se stane, že tě muminkovské drabbly inspirují k přečtení si knihy (stejně jako mě k tomu, abych se konečně podívala na Doctora Who), tak to bude - určitě jakoby takové splnění účelu :)

To snad není pravda, tyhle přelkepy. Už jsem napsala 'postel' místo 'posel' a 'miminkovské' místo 'muminkovské.'

Mumínci, hurá!

Je bezva, že jsi tohle téma dokázala zpracovat s ironií. Ono docela svádí ke smutku, ale ty jsi opomíjeným fififjonkám dala důstojnost a překvapivě i jakési sebevědomí.

No, nevím, jestli je to v

No, nevím, jestli je to v případě fififjonky spíš ironie nebo spíš rezignovaná sebelítost. Vždycky jsem si říkala, do jaké míry si v kánonu uvědomovala, co se kolem ní děje.
Tady je ten obraz asi jasnější - docela co jsi říkala. O to jsem se tedy pokoušela. Aby bylo jasné, že i ony mají názor, a že ony opravdu vědí, a přijímají to.
Moc děkuji :)

Ta myšlenka se mi moc líbí, i

Ta myšlenka se mi moc líbí, i když Muminky vůbec neznám. Ach jo, děsí mě, jak v tomto klání zjišťuju, co všechno neznám. Jsem zvědavá, kdy to dohoním:).

Tím spíš si toho cením. I

Tím spíš si toho cením. I tvého komentáře.
To mi povídej. Největší ostuda jsou ty Star Wars, které si špatně pamatuji, a Doctor Who.
To dohoníme, určitě. Muminci jsou navíc tenké knížky, to přečteš za odpoledne ;)

Jé, další muminci! A zase

Jé, další muminci!
A zase obzvláště vyvedení.
To bych byla neřekla, jakej je to bezvadnej fandom na fanfiction :o)
A tohle je moc krásné a dojemné a strašně smutné. Fififjonka je úžasná!

Ano, vzdala jsem se konečně a

Ano, vzdala jsem se konečně a rozhodla se, že se trochu poopičím.
Že je skvělá? Taky jsem pro ni vždycky měla nějakou nepochopitelnou slabost.
Je to výborný fandom a taky bych to do něj absolutně neřekla. Tím spíš to naznačuje, že Muminci nejsou jenom pohádka pro děti.
Moc děkuji! -potěšeně se červená za bambusem-
-schovává si pochvalu za rámeček-

Jaké poopičení? Obohacení to

Jaké poopičení? Obohacení to je! :o)
A já si stejně myslím, že Muminky si člověk mnohem víc užije jako dospělej než jako dítě (alespoň se mnou to tak bylo :o)
Ale před touhle akcí by mě fakt nikdy nenapadlo, že je možné psát na muminky dobrou fanfiction. A vida :o)

No, ale - nebýt toho, co už

No, ale - nebýt toho, co už tu je, nenapadlo by mě to, nebo bych neměla odvahu. A nejsem první, ba ani druhá. Ale děkuji moc, jsem ráda, že za to (snad) nebudu perzekuovaná.
Se mnou jak s čím. Čarodějův klobouk jsem si užívala i jako dítě, ale třeba Pozdě v listopadu nebo Tatínek a moře jsem si zamilovala až mnohem později. Dřív jsem to nedokázala číst. A obecně asi jak co.
Mě taky ne. Paní Tove by určitě měla radost. DMD je úžasná věc.
-mmch, taky ti připadá, že ona sama vypadala jako kdyby vypadla z muminího údolí?-

Fňu

Sakra, proč to tak... ne, radši nic. *usušila kroupy*

Proč to tak...? Ale mě by to

Proč to tak...? Ale mě by to zajímalo, povídej.
Bolí?
-otřela kroupy a ťufla-

Jééé...

Fifijonky mi připadají vždycky tak donquijotovské a obdivuhodné...

Mně taky. Obojí, a přesně. A

Mně taky. Obojí, a přesně. A místo Rosinanty mají smeták.
Díky ;)

Neplač, uvidíme se v Nangijale

Fandom: Bratři Lví srdce (Astrid Lindgrenová)
Poznámka: Třeba se najde někdo, kdo tu knížku zná...

Dny bez Jonatana byly jako posypané popelem a bolely tak moc, že jsem je nemohl počítat. Maminka si přestala zpívat, chodila ode zdi ke zdi o sto tisíc let starší. Když mi nesla hrníček čaje, třásl se na podšálku. Jednou spadl, na koberci střepy, všude vůně bylinek a ona stála a dívala se, ale já vím, že doopravdy byla někde úplně jinde.
„Taková škoda,“ šeptali všichni a každé jejich slovo bylo jako rána pěstí. „Proč se obětoval pro kluka, který je smrtelně nemocný?“
Ten kluk jsem byl já. Schoval jsem hlavu pod polštář a myslel na Jonatana a na Nangijalu.

A víš, že tenhle "fandom" mě

A víš, že tenhle "fandom" mě taky napadl? Ale myšlenka se mi vyhýbala. A ono jako by si to o to samo říkalo. Moc hezky zpracované.

Děkuju, Lunkvil.

Já už se taky bála, že budu muset ten fandom nechat být. A hle, inspirace se dostavila.

Tak tuhle knížku číst

Tak tuhle knížku číst nebudu.
Na to už jsem moc stará a špatně bych to nesla.
Ale tvoje drabble je moc dobrý.

On je tam smutný jen začátek

On je tam smutný jen začátek a konec. Prostředek je vážně pohádkový a plný fantazie. Je mi líto, že jsem tě od toho odradila. Ale věř, že jsem si vybrala to nejsmutnější místo, které tam je.

Ciš, tu knihu si budu muset

Ciš, tu knihu si budu muset někdy přečíst, abych věděla, oč ve Tvém drabble jde. Je moc dobré. A smutné, což já ráda.

Taky si připisuju na seznam

Taky si připisuju na seznam nutné četby. Z téhož důvodu.
Nějak mi to připomíná některé Bradburyho povídky...

Určitě si to přečti. Moc tě

Určitě si to přečti. Moc tě neznám, ale podle toho mála si myslím, že zrovna tobě by se to líbilo. Jde o to, že to je oficiálně pohádková knížka psaná velkými písmeny, ale pro děti to není.

awwwww

Já si tu knížku pamatuju. A jako dítěti mi přišla zcela logická a hezká, jako dospělci mě vyděsila. Ale i tak, silný zážitek.
Děkuju, Reb.

Fakt?

Já jsem ráda, že jsem se k ní jako malá nedostala, ale je možné, že si z ní dítě odnese něco úplně jiného než dospělý.

Mně přišlo jako malé úplně

Mně přišlo jako malé úplně logické, že se pro něj obětoval. Vždyť bylo jedno, že je nemocný, ale pořád to byl maličký kluk a zasloužil si ze života každičký den. Jako dítě se nedíváš na to, že umřel, ale prostě je jen někde jinde, kde si to může užít, kde je zdravý a kde má brášku, tak proč se bát.
Jako malé se mi moc líbil i ten konec. Když jsem to před asi čtyřmi lety četla znovu, už jsem přemýšlela, jak je to možná, jak to, že i "nebe" má více stupňů a nebo jak to vlastně je. Ale asi je to jako s Narnií. :)

A tak logické mi to přijde i

A tak logické mi to přijde i teď. Nejsem hrdina, ale pro bratříčka bych udělala všechno :).
Zajímalo by mě, kolik těch stupňů nebe tam doopravdy je. Nekonečno? Nemám ráda to slovo. A jestli byl nějaký stupeň ještě před Zemí. Chm... mám dneska nějakou metafyzickou náladu :).

Hehe, zase se neumím

Hehe, zase se neumím vyjadřovat, mně to taky přijde logické i teď, ale že mi to ani jako malé nebylo divný. :)

Četla jsem kdysi dávno, a

Četla jsem kdysi dávno, a rozhodně mně to jako kniha pro děti nepřipadalo. Ty řeči návštěv na téma "proč raději neumřel ten nemocný" si pamatuji dodnes...

Souhlasím, to vážně není

Souhlasím, to vážně není kniha pro děti. Stejně jako Mio, můj Mio.
Vždycky mi bylo nejvíc líto té maminky. Protože - ta se za nimi nedostala. Nebyla tam o ní pak už skoro ani jedna zmínka.

Ne, není :).

A taky jsem nejvíc litovala maminku, vždyť ona teď neá už vůbec nikoho. A přitom byla taková hodná...

Byla. Myslela jsem na ni čas

Byla. Myslela jsem na ni čas od času, u té knížky, a říkala jsem si, jak dlouhé bude její čekání, než se do té Nangijaly taky dostane.
A pak mi bylo líto i těch, které tam nechali, když odcházeli dál...

Dokonalé

Já tuhle knížku miluju!
A vždycky ji skoro celou propláču, když ji čtu.
Díky bohu, že vím, jak to dopadne.
Ale i tak to bolí. Zvlášť ten tvůj nádherný popis.
Tentokrát opravdu, ale opravdu nemám slov.
Díky za můj milovaný fandom.

Díky bohu víš, jak to

Díky bohu víš, jak to dopadne? Mě teda u toho závěru dost pálily oči.
Já zase děkuji za komentář, hrozně moc mě potěšil. Musím se přiznat, že jsem Bratry Lví srdce objevila teprve nedávno (i když "jsem objevila" není to pravé slovo - podstrčila mi je Keneu :) ), ale zasáhli mě dost hluboko. Strašně moc jsem o nich chtěla něco napsat, takže jsem doufala, že se objeví nějaké vhodné téma.

Né, já jsem to myslela tak,

Né, já jsem to myslela tak, jak to dopadne na začátku - s Jonathanem a Suchárkem. Závěr jsem taky proslzela.
Není vůbec zač, já jsem strašně ráda, že se tu objevilo něco takového.
Keneu věděla, co dělá :)
Čas od času se k té knížce vracím. Sotjí za několikeré čtení. Protože není pro děti.
Já ji objevila tak, že to kamarádka vzala na hory, abych jim měla po večerech co předčítat. Udělala dobře.
(další rok to bylo Mio, můj Mio. taky doporučík.)

Uch.

Bratry Lví srdce měl moc hezky zdramatizované Český rozhlas (i když méně vhodnou nedělní pohádku si nedokážku představit). Tak mi až zatrnulo.

Vážně?

Tak to se pokusím to někde sehnat. A souhlasím, není to pro děti; já bych na to dala rating minimálně... no, četla jsem ji docela nedávno a přišlo mi to tak akorát.

Sizyfovská práca

Fandom Dr.House
Dostala som slinu na Housea vďaka angie77... preto jej venujem toto drabble

Cuddyová: „Stále vás musím obhajovať... Rada mi ide po krku...“
House: „Vyžívate sa v obete pre mňa, je to predsa váš koníček...“

Sledovali Cameronovej snahu o presvedčenie pacienta k súhlasu na liečbu. Nechcel chápať a oponoval.

House potichu: „Je natvrdnutý a sprostý. Niekto by ho mal kopnúť do...“
Cuddyová ešte tichšie: „Neopovážte...“

Pacient protestne: „Nesúhlasím! Nebude to fungovať, určite ma napokon zabijete...“
Cameronová zúfalo: „Máte šancu ak začneme včas...“
House naštvane: „Prečo nás vlastne zdržujete a nejdete na druhý svet dobrovoľne? Nikomu chýbať nebudete. Verte mi...“

Pacient vytreštil oči. House odchádzal.

Cuddyová zhrozene: „House!“
House nevinne: „Zrejme máte opäť prácu...“

Ano, ano. Práce Cuddyové je

Ano, ano. Práce Cuddyové je vskutku nevděčná. A House někdy parchant.
Moc dobré.

Ďakujem! A súhlasím s

Ďakujem! A súhlasím s komentom podo mnou... ani Cuddyová nie je svätá:))

Předně děkuju za věnování

A jinak... typický House:-) Nevinnost sama... Na druhou stranu, ona mu je Cuddyová celkem zdatnou soupeřkou, která mu hned tak něco nedaruje:-) Potěšilo mě, že jsi na tohle téma napsala něco optimistického, v té záplavě deprese je to příjemná změna.

Nemáš za čo... a dík :))

Nemáš za čo... a dík :))

Ale jo, ačkoli mám spíš

Ale jo, ačkoli mám spíš dojem, že neustálou touho obětovat se pro House má spíš Wilson, který ho obvykle tahá z průšvihů :) Cuddy se jenom vzteká a vyhrožuje mu výpovědí.

Dík, trocha preňho predsa len

Dík, trocha preňho predsa len robí:)) Ale s Wilsonom máš pravdu, sem sa mi viac hodila ona

Cizinec

Fandom: Nighrtrunners
Poznámka: Jsem si vědoma toho, že to asi nikdo nepochopí. Ale bod je bod. :)
Poznámka 2: Věnováno Dangerous, protože ona chápe. <3

Už nejsi Aurënfaie, ale ya’shel khi. Jsi pro nás cizinec. Mezi lidem Aury už nemáš příbuzné… Vytrhl se ze snu a otřel si zpocené čelo. Cítil, jak se mu kolena znovu klepou, i když nechtěl. Ta slova bolela. Přemýšlel, jestli cena, kterou zaplatil, nebyla příliš vysoká. Jeho oběť odhalila zrádce. Ale porušil pravidla a ztratil tím svůj život. Stal se cizincem.
Alek se ve spaní neklidně zavrtěl, otočil se a uvelebil se mu na rameni.
Vlastně jsem cizincem už dlouho, pomyslel si a jemně pohladil Alekovy vlasy.
Ty stojíš za všechny mé oběti. Teď jsme alespoň doopravdy jedna duše, talí.

----------------------------------------------------------------------------------
Vysvětlivky:
Aurënfaie - vyšší bytost (představte si to jako elfa)
Lid Aury - totéž
ya’shel khi - míšenec člověka a 'faie
talí - milovaný

...

Já to pochopila.
Je to pravda. Být cizincem, zvlášť pak ve vlastní zemi, je - horší, než si člověk umí představit.
Poslední věta hodně zabolela. A taky zahřála. Vždycky byli.
Připadá mi to trochu jako paralela. Je jich víc.
Nemůžu ti říct, jak moc se mi to líbí, protože žádné slovo by nevystihovalo, co z toho cítím. Ale cítím z toho - hodně. A celé to hodně bolí, i když hořkosladce, a občas docela hezky.
-slzy-
-je divná-

Já jsem tuhle pasáž vždycky

Já jsem tuhle pasáž vždycky šíleným způsobem obrečela. Přišlo mi to neuvěřitelně nespravedlivé. A i když Seregil tvrdil, že je to pro něj vysvobození, protože je lepší být cizinec než vyhnanec, bolelo. Už neměl otce, sestry, domov... Ale pro Aleca by to udělal kdykoliv.
*taky divná*

Bylo to nespravedlivé. A

Bylo to nespravedlivé. A kruté a nemístné. A bolavé.
Seregil věděl, že to, co říká, není až tak úplně pravda. Myslím, že někdy je lepší být vyhnanec, než cizinec.
Láska je asi to jediné, co za tohle stojí.
Taky jsem u toho slzela až na půdu.
(u tohohle drabblu taky.)

<3

<3

Občas si říkám, jestli se do

Občas si říkám, jestli se do něj nevžívám až moc... Kdysi jsi mi řekla, že jsem jako on. Platí to pořád? Já jen, že pokud vím, Alec se jednu dobu taky ztratil... No nic, je šest, jdu vstávat. :)

A půjčím si od tebe tu knihu.
Stojan.

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „Uložit změny“.