DMD Bonus č. 7 pro 23.4.2010. Téma: Starý člověk je podruhé dítětem

Dnešek je opět něčím významný, takže jsme si pro vás připravily další bonusové téma.
23.4. se roku 1564 narodil William Shakespeare a za 52 let tentýž den zemřel. Proto jsme si dovolily jako téma vybrat jeden z jeho citátů, který symbolicky spojuje narození a smrt. Ovšem protože tento den je dvojnásobně významný (narození i smrt), bude i drabble dvojnásobné. Budou tedy uznána pouze drabble obsahující 200 slov tzv. double drabble.
Takže se snažte dvojnásobně a drabble zdar!

Upozorňuji, že na tohle téma nebudete moci psát v nedělních doháněcích drabble, takže nezahálejte a pište.

Bonusové téma pro 23. 4. 2010: Starý člověk je podruhé dítětem
Toto téma bude uzavřeno 24. 4. 2010 v 23:59.

Na této stránce můžete sledovat statistiku bodů.
A tady pro změnu fandomový seznam od Ave.

Kdyby byla někde nějaká chyba, hlaste se, ať někomu neukřivdíme:o).
V případě nejasností konzultujte Pravidla.

Komentáře

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „Uložit změny“.

Odešel

Fandom: originální
Poznámka: omlouvám se za pozdní vložení, kdyžtak se obejdu bez bodíku...

Už několik let nenosím boty na zavazování. Nesehnu se k nim. Když jdu ven, potřebuju dlouhou lžíci a hůl.
Neumím si ještě zavazovat tkaničky, ale už poznám, když mi je máma zaváže špatně. Rozvážou se nejpozději na schodech. Jenže máma na to přes slzy špatně vidí.
Jdu pomalu ulicí, ve které bydlím celý život. Kdysi jsem tudy uháněla jako vítr a táhla ho za sebou do školky. Teď přemýšlím, jestli mu zavolat, když se čtrnáct dní neozval. Já nesnáším ta slova: "Co zas, mami?"
Už jsem ho dva týdny neviděla. Stýská se mi po něm, ale mámy se na něj ptát nebudu. Zas by to dopadlo špatně. Teď mi na ulici drtí ruku, jako by mě nikdy nechtěla pustit.
Mám tušení, že to možná není jen tak. Poslední dobou jim to moc neklapalo, ale doufala jsem, že se to spraví. Přála bych Aničce, aby nezažila to, co on.
Když se mi to máma pokoušela naposledy vysvětlit, rozbrečela jsem se a utekla. V pokojíčku jsem si schovala hlavu pod peřinu a zkoušela se probudit. Na zlé sny to přece vždycky fungovalo.
Po ulici proti mně jde žena s děvčátkem. Nemám brýle, ale ta malá má vlasy úplně jako ona.
Babičko?
Aničko?

Já se nemůžu neozvat. Z

Já se nemůžu neozvat. Z podobných děl jsem vždy v pasivně agresivní depresi. Podobné postavy se totiž točí pořád a stále dokola, stále tápou ve své blbosti a nedokážou se na sebe podívat s odstupem, aby si uvědomili, co je špatně a co s tím dělat. Omílat to vždy a všude jako "lidskou tématiku" mi přijde už přehnané. Mávla bych nad tím rukou, ale žasnu nad reakcemi lidí, kteří nejen tuhle tematiku vyhledávají, ale dokonce se z ní těší.
Je to napsané velice dobře, to ti musím přiznat, Danae, ale to je jediné.
Ale ani jsi ve mně nevzbudila touhu k reakci; k tomu mě vyprovokovaly komentáře k téhle drabble.
Peace.

Ono asi hodně záleží na tom,

Ono asi hodně záleží na tom, co si kdo do takového příběhu promítne. Rezonance souvisí s přijímačem stejně jako s vysílačem. Já třeba ten konec vnímám do jisté míry jako katarzi, z které může vzejít řešení. Ten, kdo něco podobného skutečně zažil, to zase bude vnímat úplně jinak.
DMD chápu trochu jako místo, kde si můžu ozkoušet svoje hranice psaní a představivosti, jako určitou dílnu, kde si troufnu i na věci, které bych ve velkém nezkoušela. Tohle je jedna z nich. Možná je to slepá ulička. Ale bez slepých uliček těžko poznat pravou cestu.

:-(((

To né, to je moc smutný. Nepotěšil jste mě, studente. Ale očividně to nebylo vaším záměrem...

Asi ne :(

Asi ne :(

Moc hezké. Chvíli mi trvalo,

Moc hezké. Chvíli mi trvalo, než jsem si porovnala, že obsahuje dva pohledy, ale dobré. Paralela mezi životem dítěte a staré ženy je opravdu skvostná, i když smutná.

Dík. Říkala jsem si, že

Dík. Říkala jsem si, že nejlepší způsob, jak se vypořádat s double drabble, bude zaklesnout dvě do sebe.

Krásné, bolavé, smutné.

Krásné, bolavé, smutné. Moc.
-více slov není potřeba, jen by to zkazilo dojem-

Moc děkuju :)

Moc děkuju :)

Dobré. Já pořád přemýšlela o

Dobré. Já pořád přemýšlela o dvoupohledovém drabble (což se u dvojitého tak nějak samo nabízí) ale nějak mě žádnej nápad neuspokojoval (a nakonec dobře tak, líp bych to nenapsala)
Já myslím, že si bodík zasloužíš ;o)

Ha, myslí mi to podobně, jako

Ha, myslí mi to podobně, jako Ave! Jdu pochválit svůj mozek! A mně se tvoje drabble moc líbilo, jen jsem ti ho ještě nestihla ocenit.

Básnictví a pravda

Fandom: RPS
Poznámka: Název této double drabble jsem si vypůjčila od J.W. Goetheho.

Měkká lenoška už neskýtala tolik pohodlí, měl-li ji náhle celou pro sebe. Vstal proto, a poněkud rychleji přistoupil k příteli, jenž mlčky hleděl z okna.
„Friedrichu, snad abyste mi to napsal v dopise.“
„Když svíčka v noci dohoří, končím vždy i svůj dopis. Dnes trávím večer s vámi – a ještě bych vám psal?“
Johann se nemohl neusmát. Přikročil ještě blíže, téměř se dotýkal přítelova oděvu.
„Celý život má smysl díky smyslům, příteli. Nezačínejte zase! – A nebo začněte – prosím. Uměním je celý život sám, nezavírejte před ním oči! Pište…“
Friedrich se zachvěl. Nabízený brk si nevzal. „Mám svůj! Dobrou noc, Johanne.“

Hledám zas: Klid, který jsem jako mladý neměl, mě v této chvíli – letech – zase opustil.
Nalezl jsem zas: Odvahu, kterou jsem jako mladý neuváženě oplýval a pak ji ztratil…
Okamžik měl jsem osloviti, když času bylo dostatek. Odešel jste, příteli…
A já znovu četl Rukavičku vaši – rukavičku svoji… Odpusťte, příteli… když i pozorným očím zůstal smysl skryt celého čtvrt století.
Snad směl bych vás vyrušiti? Ve spánku, ze kterého se vytrhovati nemá?
Psal jste, jak jste mohl; vím.
Hledám zas: klid, který malý Weimar přinesl mé duši. Snad už jen hrob, ve kterém vedle mne budete se mnou moci rozmlouvat?

Hezké. Romantismus hadr.

Hezké. Romantismus hadr.

Aneb vrácení se na stará

Aneb vrácení se na stará kolena k Sturm und Drang. Děkuji.

In einem Löwengarten, das

In einem Löwengarten,
das Kampfspiel zu erwarten
sass König Franz.
Und um ihn die grossen der Krone
und rings auf hohem Balkone
die Damen in schönem Kranz.
(pardon. já musela. já ji mám tak ráda.)

Tohle je jedna z nejlepších věcí, které jsem tu od tebe četla.
Děkuju za připomenutí toho, že i německý jazyk má své mistry, na které je nutno pamatovat.
-sentimentální-
Verweile doch, du bist so schön.
Je to úžasné, a dokonalé. Víc slov nemám.

Ach, já věděla, že to poznáš,

Ach, já věděla, že to poznáš, že se jedná o baladu! A Fausta taky. :)
Děkuju moc za pochvalu! Moc si jí vážím. <3

Nejvíc jsem přemýšlela nad částí, kdy K. toho rytíře provokuje, ale tak moc, až rytíř její lásku vzdá. FS se sice nevzdal, ale vždy si udržel své racionální dekórum, jakkoliv ho JWG chtěl k něčemu přimět. Protože, přiznejme si to, JWG byl strašný živel a provokatér. :)
No a do toho fakt, že byla napsána v roce balad, mi mé teorie ještě podpořil. :)

Und zu Ritter Delorges spottender Weis’
Wendet sich Fräulein Kunigund:
„Herr Ritter, ist Eure Lieb’ so heiß,
wie Ihr mir’s schwört zu jeder Stund,
Ei, so hebt mir den Handschuh auf.“

Und der Ritter in schnellem Lauf
Steigt hinab in den furchtbaren Zwinger
Mit festem Schritte,
Und aus der Ungeheuer Mitte
Nimmt er den Handschuh mit keckem Finger.

Und mit Erstaunen und mit Grauen
Sehen’s die Ritter und Edelfrauen,
Und gelassen bringt er den Handschuh zurück.
Da schallt ihm sein Lob aus jedem Munde,
Aber mit zärtlichem Liebesblick –
Er verheißt ihm sein nahes Glück –
Empfängt ihn Fräulein Kunigunde.
Und er wirft ihr den Handschuh ins Gesicht:
„Den Dank, Dame, begehr ich nicht“,
Und verlässt sie zur selben Stunde.

(Pro neněmčináře to jsou poslední tři sloky.)

Když já to ráda. Málo věcí já

Když já to ráda. Málo věcí já z němčiny a Německa ráda, ale tohle netypicky hodně moc.
Není vůbec za co, jsem ráda, že máš radost :o)

A taky tě tam napadají slashová pokračování? Třeba na něj aus hohem Balkone kouká nějaký pěkný panoš :o)
Věřím, že F.S. byl rozhodně klasičtější, než G. Už jenom to, co psali a jak to psali...jo, byl to provokatér. O tom žádná. A ráda bych znala alternativní konec - jak by to dopadlo, kdyby se mu F.S vzdal? Vzdal by se? Neuchoval by si přeci jen svou nezávislost, odtažitost a to všechno? Fungovalo by to? Dokázal by ho G. oživit?
Ano, víš, co jsi tím vložením sem způsobila? Že jsem si to začala znovu recitovat a odemlela jsem si to třikrát, s naprosto neposlouchatelným Deutsches Akzent a prezentačním divadelním přednesem. Ještěže nikdo nebyl doma :oD

Časově opravdu tip ťop. :) A

Časově opravdu tip ťop. :)
A co se týče hodnocení díla, momentálně nejsem schopná formulovat něco, co by dávalo smysl. Vím je, že se mi to hrozitánsky líbí. Je v tom ten podivný smutek a věčné hledání, melancholie z toho neustálého míjení. Tak chtěli, a přesto se neměli. A teprve k stáru si uvědomil, že co hledal, měl dlouhou dobu těsně na dotek.
Pokoje jejich spojeným duším... <3 *halucinuje*

To jo. :)A až k stáru si

To jo. :)
Děkuju moc. <3
A až k stáru si uvědomil, jaká jeho střední léta ve Weimaru vlastně byla. Najednou se cítil zase jako po studiích, což jako uvědomění k stáru není moc příjemná věc. A tak se nakonec rozhoupal...
Btw, Rukavička byla napsaná v roce 1797 (který se nazývá rokem balad, btw), plus přibližně 25 let a dostáváme se k roku, kdy onemocněl a musel do lázní, potkal Ulriku atd. - a přestože ho to zaměstnalo dostatečně, stejně to nebylo to, co hledal. :) (Protože pak si nechal Schillera přestěhovat... I když to trvalo dalších patnáct let.)

Kůň je jednou hříbětem...

Fandom:Malá parafráze na Saturnina

Teta se divila, že dědeček na mne nezanevřel, pokládala to za stařeckou vrtkavost a podotkla, že kůň je jednou hříbětem a člověk dvakrát dítětem. Šel jsem tedy hrát s dědečkem šachy.
Teta Kateřina netuší, že zrovna ona toto přísloví vlastní osobností vyvrací. Málokdy jsem měl v životě příležitost potkat osobu, která by jednala méně dospěle než ona, a chovám ošklivé podezření, že fáze dětinského chování v jejím životě bude pouze jedna - od narození až do smrti.
Možná je to neskromné, ale sám sebe považuji za člověka dospělého, dětinského chování se snažím vyvarovat. Ostatně doktor Vlach o mně tvrdí, že se chovám jako starý suchar. Považuji to za kompliment.
Dědečkova hra je zkouškou pro mé nervy, jakkoliv nejsem dobrým hráčem. Byl jsem nucen jej upozornit, že provedl v jedné hře rošádu třikrát, pokaždé na jinou stranu. Nepřijal to dobře a uštědřil mi přednášku o svých šachových zkušenostech.

"Pánové, nerada ruším vaši šachovou disputaci, ale za chvíli se bude podávat večeře!" ozvalo se ode dveří, a nám se naskytl krásný výhled na neodolatelný úsměv slečny Barbory. Kdo by v takové chvíli pokračoval v hádce? A tak jsme sklapli šachovnici.

"Vypadají dospěle," pomyslela si slečna Barbora pobaveně, "ale hádají se jako malí kluci."

Děkuju, ale...

Moc děkuju za pochvaly, ale když mně to tentokrát až tak dokonalé nepřijde, protože ten konec mi prostě nešel. Holt nejsem Jirotka, nejsem, no.

Moc líbí, znalost fandomu

Moc líbí, znalost fandomu nebyla ani nutná. Uvěřitelné, spisovatelsky krásně napsané, Lejdy spokojená.

Úžasné, skvělé, výborné. I po

Úžasné, skvělé, výborné. I po jazykové stránce celý kánon! *nadšená*

Saturnina miluju! Tleskám,

Saturnina miluju! Tleskám, moc se mi to líbí, fakt se Ti to povedlo :-)))

Perfektně jsi je trefila!

Perfektně jsi je trefila! Včetně krásnýho jazyka!
Barbora byla vždycky nejdospělejší...

Saturnin. Perfetní. Tenhle

Saturnin. Perfetní.
Tenhle fandom mne také napadl. Teta Kateřina je prostě charakter.

Jo!

Přesně tohle mě taky napadlo, když se tu to téma objevilo. Ale už ne, jak to zpracovat. tohle se moc povedlo, je to opravdu přesně ve stylu předlohy.

Mistrova důvěra

Fandom: Bjørkhallen.

Čím byl mistr Kamieński starší, tím víc vzpomínal na jednoho ze svých prvních a podle svého soudu nejnadanějších učedníků, tím častěji si přál, aby se k němu Theodosius vrátil, tím usilovněji se snažil poslat Theodosiovi zprávu. Ale Thornvald nebyl k dostižení: na sněmech se neukazoval, služeb gildy využíval tak sporadicky, že nevěděli, kam by mu měli dopis doručit... Mistr Kamieński schválně nevnímal čím dál otevřenější náznaky svých kolegů, že jeho Theodosius má dobrý důvod se cechu takto stranit...
A pak mistr onemocněl a navzdory všemu umění bylo jasné, že je už příliš unavený, příliš starý, než aby se mohl zotavit úplně.
Tehdy se začali doopravdy snažit – a do čtyř měsíců Thornvald mistrův list dostal.
A přijel.
Ne že by mu nechali jinou možnost.
Mistr Kamieński byl šťastný. Ubytoval ho ve svém bytě, dovolil mu, aby se o něj staral, a postupně na něj převáděl většinu svých povinností, jako by ho chtěl učinit svým nástupcem. Přestože Thornvald byl jen mladší mistr. Přestože se v těch letech osamělých toulek stal...
Zbláznil se, šeptali si bjørkhallenští mistři. Zdětinštěl.
Zoufali si.
Zapomněli, že děti a starci jsou schopní vidět svět čistýma očima.
Těsně před svou smrtí položil mistr na dveře velké laboratoře nezlomitelnou pečeť.

(Přidávám komentář i

(Přidávám komentář i sem.)
Jak už jsem psala, je to těžké, ale moc dobré. Rozhodně z toho vybíhá linka k dalším příběhům.

Kuju.

*zmatkař já*
Jo, pěkně si zařádil, starý mistr. Je to vidět, když po něm Brigitta přebírá dědictví. Kdesi tady v historii...
A ta linka vede... velice rozvětveně. Takovej ten způsob, kdy všichni všechno myslí dobře, ale strašně se to zvrhne.
I když těžko říct. Kamieński se na poslední chvíli pokusil omezit škody co nejvíc...

Výborně. Další dílko, které

Výborně. Další dílko, které tohle chmurné téma pojalo tak, že výsledek vůbec není pochmurnej a čte se to příjemně. To je moc sympatický.

Ty mě těšíš, že vidíš

Ty mě těšíš, že vidíš optimisticky i to, co já ne tak úplně... :-))

Tak v každým případě je to

Tak v každým případě je to optimističtější než vyprávění o zchátralý senilní trosce, žejo.

No to v každým případě, ale

No to v každým případě, ale to bych asi neudělala ani Dumbledoreovi. A toho nějak nesnáším. :-)

Od začátku jsem čekala, kdy

Od začátku jsem čekala, kdy se tu stařeček taky objeví, a vono nic.

Třeba už mu stačí ten hábit

Třeba už mu stačí ten hábit na sucháč, co tu dostal v některým z minulých kol. *evil*

Psáno do popela

fandom: originální

Byl jsem dítě. Hodně věcí jsem nechápal. To se stává. Klasický nedostatek informací. A tak jsem ani nevěděl, proč mám plakat. Ptal jsem se, kam odcházejí a proč se nevrací. A dostal jsem hodně odpovědí, ale žádná z nich mě neuspokojila. A tak jsem neplakal. Pro nikoho z nich. Jen jsem psal jejich jména do popela a díval se jak ho vítr rozfoukává do široka.
Pak jsem dospíval. S věkem přicházejí nové pohledy a nové myšlenky. To se stává. Některé odpovědi konečně začnou dávat smysl. A tak přijde pochopení. Už jsem věděl, tak jistě a nezvratně, kam odcházejí a proč se nevrací. Lidé stejně jako popel odfouknutí větrem navždy. A tak jsem plakal. Slzy si razily cestu popelem na mé tváři. A já si pamatoval. Všechna jména a všechny slzy, které jsem pro ně prolil.
Teď jsem zestárl. Život není víc než kruh. Tak často se vracíme na místa, kde jsme začínali. Přestáváme chápat. To se stává. Snad máme příliš mnoho informací. Už zase nechápu, proč plakat. Neptám se. Teď píšu do popela vlastní jméno. Je jen otázkou času, kdy ho vítr odfoukne. Můžu ho zapomenout, protože i já odejdu a už se nevrátím. Nepotřebuju, aby pro mě někdo plakal.

Dokonalé. Krásné. Smutné. Ale

Dokonalé. Krásné. Smutné. Ale zároveň je tam naděje.
...

Až mi z toho naskočila husí

Až mi z toho naskočila husí kůže. Psaní do popela je krásný obraz...

Je to krásné, smutné a

Je to krásné, smutné a moudré. A velmi silné.

Tohle je tak krásný, že mám

Tohle je tak krásný, že mám chuť si to vytisknout.
Psaní do popela. Překrásnej obraz. Zenovej.

Děkuju moc :o) Ale popravdě

Děkuju moc :o)
Ale popravdě by tomu prospělo zkrácení o nějakejch třicet slov (to je to vítězství formy nad obsahem ;o)

Nemám slov. Tíha tvého

Nemám slov. Tíha tvého drabble je nezměrná stejně, jako smíření v něm obsažené.
Nádhera.

Šípky

fandom: originálny

Na otázky kamarátok, ako sa má mamka, zvykne odpovedať s predstieranou ľahostajnou veselosťou.
"Veď vieš, starý človek sa stáva opäť malým dieťaťom." Ale nikomu sa nezveruje s tým, ako môže niekedy pohľad na takú premenu bolieť.

V kuchyni sa ozvali kroky a ťukanie palice.
"Dnes pôjdeme na šípky. Uvarím z nich potom lekvár." Tvár starej pani žiarila nadšením.
"Mami, vieš, že na dnes si objednaná k lekárovi. Na šípky môžeme ísť inokedy."
"A nemohla by si mu zavolať, že prídeme zajtra? Ja už som si nachystala košík."
"Mami, to sa nedá. Nemôžeme si u lekára prehadzovať termíny kvôli tomu, že ty chceš ísť na šípky. Poď, prezlečieme sa a vyrazíme."
"Ale ja som sa tešila na tie šípky. A už som si nachystala aj košík..."
"Mamička, dnes to naozaj nepôjde. Šípky počkajú. Aj tak je to ďaleko."
Stará pani sa akoby schúlila do seba, bez odvrávania sa nechala odviesť do kúpeľne, prezliecť, odviesť k doktorovi. Zdalo by sa, že išlo o banalitu. Ale tieto drobné prehry spôsobovali, že sa cítila bezmocná, neužitočná, stará.

Celý večer mala pred očami postavu svojej matky, rezignovanú, odovzdanú. Nakoniec nevydržala, vošla za ňou do izby a vytiahla košík zo skrine.
"Zajtra pôjdeme na tie šípky."

Já tohle fakt nechci zažít. A

Já tohle fakt nechci zažít. A doufám jen, že nebudu muset.
Krásně realistické a tím ještě smutnější.
Ale něha na konci zahřála.

To je fakt ze života... a

To je fakt ze života... a smutný... ale na konci moc něžný.

Smutné, krásné a tak nějak -

Smutné, krásné a tak nějak - něžné. Moc se mi tohle drabble líbí.

Jo, to je opravdu ze života.

Jo, to je opravdu ze života. Smutný. Pěkné zpracování tématu.

Ano, i takhle to bývá. Tenhle

Ano, i takhle to bývá. Tenhle pohled trochu znám i já.
Smutné, ale jemně napsané. Moc se mi to líbilo.

Sbírky profesora von Draka 6.

Fandom: originál
Poznámka: Za ty králíky může bráška, který rozvedl mou hlášku Pro srandu králíkům profesora von Draka.
---
Dobrý den. Posílá vás kolega L.? Vzpomínám si, něco mi říkal...
Vy jste ještě v mých sbírkách nebyli, že? Dobrá, tedy něco málo k pravidlům.
Za všech okolností buďte potichu. Držte se poblíž mne. Nesahejte na nic bez dovolení. Poslouchejte mne na slovo. Jakákoli nerozvážnost může mít nedozírné následky. Těch koster si nešímejte, chrastí z nudy. Jsou jak malí.
Budeme pracovat v uličce osmnáct. Cestou se zastavíme v kabinetě pro pomůcky.
***
Copak? Ty rány? Nevšímejte si jich. Pokud uslyšíme kničení, budu vás muset na chvíli opustit. Teď vezměte rukavice, hadr a následujte mne.
Vaší úkolem bude setřít prach z těchto plazů. Důkladně ždímejte hadřík, až ho budete prát. Některé tyto exponáty stály víc, než činí můj čtvrtletní plat, rodiče by jistě neradi platili plesnivou ještěrku.
***
Copak? Králíci? Bílí, že? Víte, že do školy nesmíte pod vlivem alkoholu? Ještě mi tvrďte, že kníkají v a-mol. Pokračujte v práci.
***
Ano, dějí se tu podivné věci, ale aby králík v hadí vitríně říkal přísloví, to je poprvé. Odnesu ho do kabinetu. Zůstaňte tady bez pohybu. Vitrína vás ochrání. Za okamžik budu zpět.
***
Co říkáte? Že tu se šoural stařec s kačerem na provázku? Víte, starý člověk je podruhé dítětem, duch chovatele králíků potřetí.

Králící v a-moll! Duch s

Králící v a-moll! Duch s kačerem na provázku! Plesnivá ještěrka! Chrastící kostry!
Kam ty na to chodíš?
To je prostě tak úžasný...
:)

Kam? Tam, kam jen se dá.

Kam?
Tam, kam jen se dá. A-mol je z písničky, plesnivá ještěrka mne napadla při dodatečných úpravách a ten kačer je ze starého obrázku, který jsem kdysi viděla.
Děkuju ti.

:-D:-D

Bože, ty máš *neskutečný* nápady!
Králíci kníkají v a-moll, a jeden těsně před sežráním chrlí přísloví!
Ale nejlepší je duch s kačerem na provázku.

Díky. Králík nebyl sežrán,

Díky.
Králík nebyl sežrán, Julinka byla krmená nedávno. Králík patří do jiné linie příběhu, ale o té zatím pst.

:-))) Hezký, líbí a moc!

:-))) Hezký, líbí a moc!

Dík.

Dík.

Jablko

Fandom: Pohádky (Arabela)

Na Pultanele právě začínal nový den.
Pan doktor Veverka si spokojeně vykračoval směrem k Polepšovně dětí nakažených zlobivkou. Pracoval tam už čtyřicet let, od té doby, co úspěšně vystudoval medicínu.
Sotva přišel do své kanceláře, mechanicky pověsil sako na věšák a oblékl si bílý plášť. Pak se vydal na kontrolu svých zlobivých pacientů. Jako obvykle panoval všude obrovský zmatek. Dědečkové a babičky se chovali jako psi a kočky.
„No tak, Mařenko, už jsi dost velká, abys věděla, že nesmíš tady Karlíkovi krást hračky…“
Do pokoje vstoupila poměrně mladě vyhlížející sekretářka – ještě měla vrásky.
„Pane doktore, volá vás paní ředitelka. Prý je to naléhavé.“
Ředitelka Jánská seděla za stolem a tvářila se ustaraně.
„Bohužel mám pro vás špatné zprávy…“
„O co jde?“ zeptal se stísněně.
„Víte, zažádal si u nás o práci absolvent v oboru dětských nemocí a po důkladné úvaze jsem jeho žádost přijala. Naneštěstí tu není dost práce pro oba…“
„Vždycky jsem pracoval oddaně…“
„Ale zasloužíte si odpočinek v důchodu. Vždyť už vám ani nerostou vousy...“

Nešťastně si to zamířil přímo do jablečného sadu.
„Prosím jedno červené jablko…“
„Jste si jist, že…?“ zeptal se ho hlídač.
Přikývl.

Za okamžik přistál na okně Polepšovny dětí nakažených zlobivkou čerstvě vylíhnutý bělásek.

Ale to je ošklivé. Ošklivě

Ale to je ošklivé.
Ošklivě hezké, jsem chtěla říct.
Já se mu nedivím. Taky bych si to jablko vzala.
(Arabelu taky ráda)

Hezké. Zajímavě pojaté téma.

Hezké. Zajímavě pojaté téma. Výtečně zvolený fandom.

:D

Uá! Dnes mě napadl úplně stejný fandom!

Hehe, mě taky. Ono to k tomu

Hehe, mě taky. Ono to k tomu svádí. Ale vymyslet fandom ještě neznamená vymyslet hezký příběh jako tenhle.

Bratři

Fandom: Prozradím na konci, ale znáte všichni.
Varování: AU, hanobení klasiky, nemravnosti a tak podobně

Jednoho dne si brácha usmyslel, že chce ptáka. Ptáka, přesně tak to řek, chápete? Začal jsem se pochechtávat, ale nejdřív mě zpražila pohledem matka a pak taky on. A to mu je, prosím pěkně, patnáct; stejně jako mě. Jak už to u dvojčat bývá.
„A co bys chtěl ty?“ zeptala se matka, ale znělo to, jak by se protrhnul pytlík s ledem. Pytlík, chápete?
Řek jsem, že ženskou.
„Vezmi si příklad z bratra,“ ryla do mě. „Ten to v životě někam dotáhne. Chce se stát ochráncem lesů.“
Vysvětlil jsem jí, že zlatej hřeb kariéry takovýho hipíka jako je on, bude, až s ním spadne strom, ke kterýmu se připoutá.
Dostal jsem zaracha. Brácha dostal sojku. Svět je jenom zasmrádlá díra plná nespravedlnosti.

Pak přišlo peklo. A tím myslím tu toho zablešenýho ptáka. Brácha si ho vycvičil, poslouchal na slovo.
Dokud sojka lezla jen za ním, všecko bylo fajn. Ale potom se na mě začala lepit jak použitej toaleťák na podrážku. Věděla o každým mým kroku. Večer to pak napráskala bráchovi. Od nakoplý houby až po utrhaný motýlí křídla.
Řek jsem mu: „Krakonoši, ty debile, nejseš už dost starej na to, abys posílal sojku bonzovat na lidi?“
A on se usmál.

________________________________
Fandom: Krkonošské pohádky

U té sojky jsem udělala

U té sojky jsem udělala hubudokořáník, tam mi to došlo.
Krakonošův bratr! -umřela- A ještě mě dostal ochránce lesů a ten hipík.
A z tebe asi taky jednou padnu :))
Je to prostě skvělé.
Ten jeho úsměv na konci to ale tak nějak - pozměnil. Nevím jak a čím, ale jo.

:) Nepadej, rozhodně nepadej,

:) Nepadej, rozhodně nepadej, to by byla škoda.

To je normální večerníček na

To je normální večerníček na speedu! Neuvěřitelný!

:D

:D

:-D:-D:-D

Krakonoši, ty debile...
*válí pod stolem*

Na svou obranu musím

Na svou obranu musím podotknout, že u téhle pasáže jsem se vážně styděla, když jsem ji psala. Nic mírnějšího ale neznělo tak hezky ;).

A chytil táta sojku, chytila

A chytil táta sojku, chytila máma taky... eh, ne to je jinej fandom. :D
Co ti teklo ve sprše? Růžová voda? To je teda zase bombovej nápad. ;)

:) Krkonošské pohádky mi

:) Krkonošské pohádky mi poradil bráška. A pak už to šlo samo.

Geniální. Jedna z možností na

Geniální. Jedna z možností na objevení se Krakonošovy sojky.
Opět nabízím jedna s rybou dle vlastního výběru. (aneb Jak inovovat jedničku s hvězdičkou;-)

Děkuju.

A tuňáka, prosím pěkně ;). Mňami, mňam.

Tučňáka? Tak tady ho máš;=)

Tučňáka? Tak tady ho máš;=)
Hezký den.

Tuňák nebo tučňák? :D Moje

Tuňák nebo tučňák? :D
Moje dcerka není kanibal, na to pozor! ;)

Díky za upozornění.

Omlouvám se moc, Rebí, já jsem opravdu nepozorný pitomec.
Tady je tuňák.
A tučňáka si schovej na památku jako mou omluvu.

Já byla ráda i za tučňáka (a

Já byla ráda i za tučňáka (a víc, takže jsem si ho jen tiše užívala a ani nepípla), i když bych ho asi vážně nejedla :). Ale tuňák je vážně mňam:).

Večeře u císaře

Fandom: Star Wars

„Pokud neochráníme zásobovací konvoje … “ Darth Vader zmlkl uprostřed věty.
Dveře komnaty se otevřely, sloužící přinesli imperátorovi večeři.
Vader se chtěl s úklonou odporoučet, ale to už Palpatin, špičku jazyka mírně vyplazenou, nabral lžící nudlovou polévku.
Vrásčitá tvář vládce galaxie se stáhla hlubokým soustředěním. Žlutá očka zasvítila. Třesoucí se rukou nesl lžíci k ústům.
Vadera jako by přimrazili.
Navzdory elektronicky řízenému respirátoru zatajil dech.
Zaujat tou neuvěřitelnou scénou, nedokázal odejít.
Palpatin natěšeně pootevřel ústa. Roztřeseně naklonil lžíci.
Vader jemným dotykem Síly pomohl starci v jeho úsilí.
Zdálo se, že společně opět zvítězí, když vtom se jedna z nudlí obratně přehoupla přes okraj lžíce. Zamířila zpět do talíře.
„Pojď sem, mrško,“ zaskřehotal Palpatin.
Chtěl neposednou výtržnici lapit.
„Mistře, ne!“ vykřikl Vader.
Císař sebou trhnul. Cípem širokého rukávu zavadil o talíř.
Vader se obětavě vrhl vpřed, přesto katastrofě zabránit nedokázal.
Co mělo přijít, bylo neodvratné.
„Podívej se, co děláš!“ zaječel císař.
Vztekle mrsknul lžící po Vaderovi.
Palpatinův věčný žák ohromeně zíral na bizarní rybníček v mistrově klíně.
„Můj pane, já … “
„Mlč, už ani slovo!“
Vader se nadechl k obhajobě.
„Ticho! Jdi mi z očí. Jsi jak malé dítě!“ zavřískal císař.
Vader se pod maskou potutelně usmál. Nevzrušeným hlasem zapředl: „Jak myslíte, můj pane … “

Cheche

To je teda představa. Patří mu to, dědkovi hnusnýmu. Až je mi Vadera líto, ale on očividně ví, co dělat.

Mrsk po Vaderovi

Mrsk po Vaderovi lžící!
Pěkné, velmi pěkné. Pobavila jsi mne. Tvého Vadera já ráda.

Uajííí! Tak tohle bylo

Uajííí!
Tak tohle bylo rozkošné.
Úplně vidím, jak vzteklý Palpatin hází po Vaderovi lžíci :D
To je prostě výborný.
Ale špatný na tom je, že jsem zjistila, že mám ráda Vadera. No dobře, asi jen toho tvého, ale to úplně stačí :)

Toníček

fandom: Česká škola magie ve Vídni
věnováno Esclarte
--------------------------------------

Stál před zrcadlem a uvazoval si rudý pionýrský šátek.
„Pravá přes levou, levá přes pravou,“ mumlal si při tom.
Prohlížel si spokojeně své dílo. Uzel byl dokonalý.
„Kampak se chystáš, Toníčku?“ zeptala se paní Hana.
„Sbírat imperialistického brouka,“ odpověděl důležitě. „Zase ho k nám shodili, aby zničili úrodu a poškodili naše národní hospodářství.“
Paní Hana si povzdechla. „Dnes opravdu nemusíš chodit sbírat mandelinku, Toníčku.“
„Přece nepůjdu cvrnkat kuličky! Musím dělat něco užitečného!“ důležitě ji poučil. „Komsomolci v Sovětském svazu pracují na stavbách, budují nová města, železnice. Přihlásím se na stavbu mládeže,“ prohlásil a v jeho hlase zazněla spokojenost nad tím, jak dobře to vymyslel. Po chvíli si začal něco broukat.
„Teď, když máme, co jsme chtěli,
do rachoty zvesela…“
Náhle se otočil na paní Hanu a ujistil ji: „Republiku si rozvracet nedáme. Navzdory válečným štváčům naše lidově demokratické zřízení uhájíme a vybudujeme socialismus.“
Paní Hana si povzdechla. Když před dvaceti lety padl komunismus, jejím mužem to otřáslo, ale zdálo se, že se z toho šoku dostane. Pak se však dozvěděl, že jejich dcera Alenka nestuduje na výběrové škole v Sovětském svazu, nýbrž že studuje magii v kapitalistické Vídni, neboť je po mamince čarodějka. Z této rány osudu se už nevzpamatoval.

No teda, ten to dopracoval.

No teda, ten to dopracoval. On už od začátku vypadal dost vyšinutě, ale tohle... Chudák Hanelee.

Ano, je mi jí trochu líto,

Ano, je mi jí trochu líto, ale ona je taková moudrá a vyrovnaná, prostě to bere jak to je.

Proboha! Ten Toníček je

Proboha! Ten Toníček je naprosto - dokonale strašlivý. Imperialistický brouk! Oh, Lord Jesus...
A tatínkovi se nedivím, to by se mnou asi taky seklo spíš. Tedy, se mnou ne, pže jsa vycvičená Potterem a podobnými věcmi bych byla připravená na všechno, ale obecně asi jo.
Povedlo!

Ano, on je příšerně

Ano, on je příšerně uvědomělý... :-))) Chceš o něm vědět víc?

To jo. Naprosto

To jo. Naprosto příšerně.
-Antoníne, topiči továrenský...pardon, to už jsme jinde-
Chci, ale po menších dávkách, jinak z něho dostanu vyrážku :D

Jukni sem:

Jukni sem: http://www.potterpovidky.cz/web/viewstory.php?sid=949 Pěkné počtení. :-)

Teda. Vrátit se zrovna do

Teda. Vrátit se zrovna do téhle části mládí...
Velice dobré. Prskám smíchy.

Děkuju! Těší mě, že Tě to

Děkuju! Těší mě, že Tě to pobavilo :-)

Jé, to je dobrý!

Jenom si teď tak říkám, že než k stáru takhle zblbnout a vrátit se do téhle části mládí, to ať mě radši někdo odstřelí dřív, než k tomu dojde.

Moje řeč.

Moje řeč. Do téhle nebo do jiné, radši odstřel než senilita.

Díky! Taky bych nechtěla

Díky! Taky bych nechtěla takhle skončit.

Na hřišti

fandom: realita

Na lavičce v parku sedí mladá žena a čte si knihu. Oči jí létají po řádcích, na rtech má úsměv a mírný větřík jí chvilkami shazuje vlasy do sluncem ozářeného obličeje. Klid nedělního dopoledne je náhle přerušen křikem od pískoviště:
„Pomóc, berou mi bábovičky!“
Žena odloží knihu, zvedne se a jde umravnit malé uličníky:
„Kluci, tohle se nedělá. Když si chcete od někoho něco půjčit, musíte ho napřed poprosit.“
Znovu usedá k rozečtené knize. Pasáž je neuvěřitelně napínavá, takže na chvilku ztrácí přehled o dění na hřišti. Najednou se ozve řev od houpaček:
„Oni mě tam nechtějí pustit!“
S odevzdaným povzdechem je kniha opět odložena na lavičku a žena odkráčí k atrakci, o kterou se rozhořel lítý boj.
„Přece byste se nehádali o houpačku, vždyť se o ni můžete střídat.“
S pocitem dobře odvedené práce se vrací k lavičce a pokračuje v přerušeném čtení.
„Uááááá, ať ten kolotoč zastaví, mně už je špatně!“
Tentokrát vyskočí rychlostí blesku, zastaví kolotoč a opět popadne knihu.
„Mám zaseklou nohu v prolejzačcéééé!.“
Mladá žena vstává, uklízí knihu do kabelky a vyprošťuje končetinu se slovy:
„Pojď, dědo, stejně už musíme jít domů, čeká nás tam kašička k obědu a mám dojem, že potřebuješ vyměnit plínky.“

Ježkovy oči! Tak ten konec mě

Ježkovy oči!
Tak ten konec mě dostal.
Chudák malé stáří. Chtěla bych umřít dřív, než se dostanu do takového stádia.
Ale jinak moc dobré, samozřejmě.

Výborné! Člověk se směje,

Výborné! Člověk se směje, dokud si neuvědomí, že se mu to jednou může stát taky - buď s vlastními rodiči, nebo se na ty prolejzačky začne vracet sám... To už je pak hodně černej humor.

Ta mladá musí mít svatou

Ta mladá musí mít svatou trpělivost. Já bych vyletěla nejspíš už u "Oni mě tam nechtějí pustit!"
Výborné. Opět nabízím jedničku - s rybou dle vlastního výběru.
(Profesor vynalezla nový způsob zábavy. Nabízení jedniček s rybičkou.)

A to zrovna když mi došly

A to zrovna když mi došly inspirace! Nebo spíš se mi nelíbí témata.

Oprávněné obavy

fandom: Zeměplocha

Obyvatelé hor Beraní hlavy si začínali dělat trochu starosti. Ne jinak, výstižnější by bylo říct, že byli pořádně vyděšení.

"Musíme to říct paní Oggové, snad nám pomůže," nadhodila maňmáma Votáhalová.
"Čarodějka proti čarodějce nepůjde!" nesouhlasil rezolutně starý Trumpetka.
"Jinou možnost nemáme..."

Stařenka Oggová se zaujetím sledovala čtveřici přešlapující kousek od jejího domku.
"Co myslíš, Silvere, odhodlají se ke mně přijít pro radu?"
Oslovený kocour pohrdavě zavrčel.

Nakonec odvahu sebrali. Teď tu postávají, žmoulají cípy šatů nebo klobouky a dávají si přednost, kdo promluví jako první. Leze to z nich jako z chlupaté deky.

"Asi jsme se nějak znelíbili paní Zlopočasné..."
"Je na nás moc rozzlobená..."
"Ale my vůbec nevíme, proč..."
"Nemohla byste si s ní promluvit?"

"Proč si myslíte, že se na vás zlobí?" snažila se udělat si v tom jasno Stařenka.
"Pozdravila mě jako první a tak vědoucně se při tom usmívala..."
"Proklela naši kozu. Prý že vypadá výborně..."
"Mně pochválila nové šaty..."
"Něčím jsem ji museli strašlivě urazit!"

"To co říkáte nezní tak děsivě," podotkla Stařenka Oggová.
"Jsou to tajné kletby... Pomozte nám, prosím."
"Dobrá, promluvím s ní."

Vesničané uklidněni odešli. Stařenka si povzdechla:
"Vidíš Silvere, takhle to dopadá, když se Esme na stará kolena rozhodne být milá..."

No, tak to málo, čo viem o

No, tak to málo, čo viem o Esme mi napovedá, že staroba vážne robí divy... To by tak nejak mohol desiť svoje okolie aj Severus, čo? :))

Nééé

Severus ne... To by jeho okolí nevydýchalo. Mistr je děsivý dostatečně i sám o sobě... Bábi se z toho bude dlouze vzpamatovávat, až si uvědomí, co provedla...

Nééé

Severus ne... To by jeho okolí nevydýchalo. Mistr je děsivý dostatečně i sám o sobě... Bábi se z toho bude dlouze vzpamatovávat, až si uvědomí, co provedla...

Tak tohle se mi moc líbí.

Tak tohle se mi moc líbí. Bezvadný :-)

Díky!

Milá Bábi... Jsem ráda, že z ní nemáš trauma:-)

Teda. Koukám. Bábi a milá? Co

Teda. Koukám. Bábi a milá? Co ji to proboha potrefilo? Asi bych se také bála, že mě proklíná.
(Jediná knížka, kterou ze Zeměplochy znám, jsou zatím Soudné sestry.)

Mě by to taky vyděsilo:-)

Tahle scéna má podklad v jedné z knížek, ale bohužel si nepamatuju, která to je. Bábi se tam rozhodla poslechnout dobré rady a být vstřícnější, ovšem nějak to nedopadlo podle jejích představ...

To by mohla být povídka "Moře

To by mohla být povídka "Moře a malé rybky" (alespoň myslím, že se jmenuje takhle :o) ze sbírky Legendy. Tam Bábi svou milostí skutečně děsí široké okolí. A má snahy oblékat se do růžové :o)

Jo, je to Moře a malé rybky,

Jo, je to Moře a malé rybky, ale já jsem to četla v n ějaké jiné sbírce. Něco s divadlem bylo v názvu. A nebyla to celé Zeměplocha.
Ale líbila se mi jak ta povídka (dokonalá Bábi! ona umí), tak i tohle drabble, moc pěkně to oživilo vzpomínku :)
Jo, hodná Bábi, to je na sepsání testamentu.

Bábi v růžové?! Ježíš. Tak to

Bábi v růžové?! Ježíš. Tak to ani tuhle povídku nebudu číst. Růžová, to je moc. To bych se bála, že mě prokleje jenom čtení o Bábi.

Souhlas

Bábi v růžové je fakt děsivá představa... Tak to ale musela být ještě jiná povídka, protože to co jsem četla já, tam měla opravdu jen takové lehké pokusy lidem neodsekávat, ptát se jich na jejich běžné starosti, projevovat účast a tak. I to se mnou dost otřáslo...

Lasturová vila

Fandom: Harry Potter

Brzy měla vypuknout válka. Věděli to všichni a každý se tak trochu chytal veškerých nadějí, co mu v životě zůstaly, protože kdyby se nechytal, tak kde by vlastně skončil? Jako troska. Nebo na té špatné straně. Pán všeho zla se ujal moci. A Harry Potter se skrýval v Lasturové vile, spolu s se svými kamarády a spolu s ním. Čekal a všichni věděli, že se zase brzo vydá pryč a až se objeví příště, kouzelnický svět se změní. Nikdo nevěděl, jestli vyhraje dobro nebo zlo, ale změna zkrátka přijít musela.
Ten den ho všichni tři přišli navštívit. Vyptávali se ho. Musel jim to říct. Musel jim říct aspoň něco.
„Hůlku je třeba získat,“ prohlásil s vážnou tváří. „Není třeba druhého člověka zabít, aby vás poslouchala.“ Zatvářil se tak unaveně, jako nikdy. Podíval se na Pottera a aby svá slova zdůraznil, ještě přikývl. „Pokud jste v minulosti někoho odzbrojil, jeho hůlka patří vám. A dokonce i všechny jeho předešlé hůlky a hůlky budoucí. Takhle to funguje, chlapče.“
Harrymu všechno pracovalo v hlavě. Brumbál- Malfoy- Snape- Voldemort. Jestli je to pravda, tak...
Všechny tři děti odešly a nechaly ho odpočívat. Ollivander se sám pro sebe uchechtl. „To jsem si zase vymyslel kravinu!“

Jo, Ollivander si to vlastně

Jo, Ollivander si to vlastně všechno vymyslel a to, že to tak opravdu bylo, ho překvapilo víc, než všechny děti dohromady :))
Líbí.
(a pořád si nemůžu zvyknout na název 'Lasturová vila.' jak znám jen originál.)

No teda, to je podraz!

No teda, to je podraz! Pěkné.

Hihi

Jojo, tyhle hůlkové teorie mi v knize vždycky přišly trochu zvláštní. Ollivander je šikulka:-)

No právě

No právě. Mně to přišlo tak na hlavu, že si to určitě musel vymyslet jen tak ze srandy. To prostě jinak nejde :-).

Šťastný živote

fandom: však poznáte.
varování: kdyby tam někdo náhodou zahlédl slash, tak ho zakousnu. tady totiž ne.
poznámka: maličko patosu. ale já musela. na Shakespearovy narozeniny jsem prostě nic nevážného napsat nedokázala. ač se ho to vůbec netýká. kromě toho citátu.
věnování: jemu. děkuju.

V pokoji vládlo příšeří.
Měsíc ještě nebyl v úplňku. Třpytil se ale jasněji, než kdy jindy, skoro jako kdyby vzdával poctu umírajícímu.
Souhvězdí tančila po obloze. Zářivá loď pomalu odplouvala do dáli.
Na velké dubové posteli ležel chorý muž.
Jeho syn seděl vedle něj a držel ho za ruku.
„Mohu pro tebe ještě něco udělat, otče?“ vydechl.
Chvěl se.
„Nech mne přemýšlet,“ usmál se stařec.
Ticho.
Největší strom v zahradě, postříbřený měsíčními odlesky, se tiše rozšuměl. Listy promlouvaly ke svému stvořiteli.
Sojka hlasitě vzkřikla a upustila pírko.

„Podej mi knihu,“ vyzval klidným hlasem otec syna.
„Kterou by sis přál?“
Žádná odpověď.
Mladý muž vstal, vydal se ke knihovně a vytáhl odtamtud žádanou publikaci. Věděl.
„Pohádka, otče?“ řekl v slzách, když mu ji pokládal na prsa.
„Starý člověk je podruhé dítětem,“ připomněl mu s úsměvem. Hlas mu zeslábl.
Nahmatal spis, poloslepýma očima se zadíval na zelenozlatý přebal a vzpomněl si na hrajícího si bílého pejska.
„Christophere?“ zašeptal.
„Ano, otče?“ sklonil se nad ním syn.
„Každý příběh musí mít svůj konec. Na to nezapomeň.“
„Nezapomenu,“ slíbil tiše.
Svraštělá ruka, ozdobená prstenem s modrým kamenem, bezvládně sklesla.
Strom v zahradě pohasl.
John Ronald Reuel Tolkien se vydal na svou poslední cestu ke hvězdám.

Moc krásné. A Christopher

Moc krásné.
A Christopher nezapomněl.

Moc děkuji, jsem strašně

Moc děkuji, jsem strašně ráda, že se ti to líbilo. -nezdravý vztah k vlastnímu drabblu-
-slza- Nezapomněl. Naštěstí. John by měl radost.

Moc hezké, moc. Ale také

Moc hezké, moc. Ale také smutné. Nicméně, líbilo se mi.

Děkuji ti. Smutek sem patřil,

Děkuji ti. Smutek sem patřil, ale taky radost tam byla. Cítila jsem ji.
Odešel totiž spokojený.
-sentimentální trubka-
To jsem ráda :)

Dojemný, krásný, smutný...

Dojemný, krásný, smutný...

Moc děkuji :)

Moc děkuji :)

Já tleskám, Lejdy. Tohle se

Já tleskám, Lejdy. Tohle se mi opravdu moc líbilo. Jsi dobrá.
Štiku ti.

-stydlivě se uklání- Moc ti

-stydlivě se uklání-
Moc ti děkuji, cením si toho, a z rybičky nadšená!

To bylo krásný

Takový dojemně melancholický... Smutný, ale příjemně smutný... Moc se mi to líbilo.

Moc děkuji, hezky jsi to

Moc děkuji, hezky jsi to napsala. -potěšená-

Oko za oko

Fandom: Pán prstenů

Ohromný orel se vznášel nad temnou krajinou. Jeho pera čechral chladný vítr a on byl majestátní a silný. Byl pánem větrů. Kroužil vysoko a pozoroval krajinu, na které by lidské oko nezahlédlo vůbec nic zajímavého. On ale viděl.
Na jeho zádech seděl vysoký muž v šedém plášti a jeho dlouhý vous vlál ve větru. Jednou rukou se přidržoval orlova peří a druhou pevně svíral hobita před sebou.
"Už tam budeme, Gandalfe?" zeptal se hobit.
"Ano, už tam skoro budeme, Frodo," řekl Gandalf a na jeho tváři se objevil poťouchlý úsměv. Začal si pobrukovat pod vousy:
"Saurone, Saurone,
ty tlamo plesnivá,
my tě teď dostanem,
oko se nedívá."

V tu chvíli zahlédl pod sebou velkou kouřící horu.
"Gwaihire! Tady je to, klesni níž," zavolal na orla, který začal okamžitě v kruzích klesat. Hora byla obludně veliká a z jejího vrcholu se neustále valil černý dým. Orel se mu šikovně vyhnul a přiblížil se k otvoru v úbočí, ze kterého pomalu vytékala láva.
"Frodo, házej," zakřičel Gandalf a hobit upustil cosi malého do lávy.
Země se zachvěla a v dáli zazněl ohromný nelidský výkřik.
Čaroděj pozvedl pěst a zahrozil k východu: "Saurone! To máš za to, jak jsi mi tenkrát rozšlapal bábovičky."

No teda! To je bláznivina!

No teda! To je bláznivina! Parádní. A proč že orli neodnesli prsten do Orodruiny? Padám smíchy.

Tuším, že jsem kdysi na

Tuším, že jsem kdysi na YouTube viděla takovejhle rychlej konec Války o Prsten.
Ale Saurone, tlamo plesnivá, to tam nebylo a to je zlatej hřeb!

Hihi

Tak tohle bylo úžasný! Jo, naštvaný čaroděj nezapomíná a je to mocný nepřítel:-) Ty dramatické okolnosti v kombinaci se závěrem mě fakt dostaly...

Tak tohle mě dostalo =D.

Tak tohle mě dostalo =D.

Ježkovy ponožky!! Já jsem už

Ježkovy ponožky!!
Já jsem už u té skvělé básničky věděla, že z toho bude nějaká kulišárna, ale tohle...
:D:D
Skvělé. To má Sauron za to.
Proč oni to vlastně nemohli vyřešit takhle? Toliko k 'zbytečným' hrdinským výpravám :)
Plesnivá tlama mě dostala.
A vytrhlo mě to z nostalgické letargie, do které jsem upadla při psaní svého drabblu.

Bábovičky! Úžasný!!! Doufám,

Bábovičky! Úžasný!!! Doufám, že můj poněkud hlasitější smích nevzbudil sousedy :-)))

Saurone, Saurone...

Nádhera. To mne hodně pobavilo. Za bábovičky!

:-D

Saurone, Saurone, ty tlamo plesnivá... :-DDD

Sběratel?

Fandom: viz dole

Vlastně nikdy nic neměl. Všechno hned rozdal. Vždycky tu byl někdo potřebnější než on. Celý život pomáhal, pracoval a… najednou měl klid.
Miloval hračky. Jako malý jich nikdy moc neměl; dřevený vojáček, vozík ze staré bedýnky… ale teď… byl v sedmém nebi. Mohl mít hraček, co chtěl. Nejdříve omluvně mumlal cosi o sběratelské vášni, ale když zjistil, že mu jeho koníčka nikdo nezazlívá, přestal s tím a nepokrytě se radoval z každého úlovku. Ti kolem se radovali z jeho radosti a sami mu nosili ty nejzajímavější kousky.
Ale to nestačilo.
Měl tolik nápadů, že začal vyrábět své vlastní hračky. Ty nejlepší, samozřejmě. Tedy, po pravdě řečeno, jeho první výroby za moc nestály, ale časem se hodně zlepšil. Dokonce si našel i nějaké společníky. On vymýšlel, oni vyráběli.
Chvíli trvalo, než si toho všiml, ale když už nemohl dovřít dveře pro vypadávající hračky, poznal, že potřebuje více prostoru. Pohovořil tu a tam a opravdu, vyčlenili mu speciální místo, sice z ruky, ale zato dostatečně velké.
Jednoho zimního večera stál a díval se na své hračky. Bylo jich tolik. A tu si vzpomněl, kým vlastně je. Nikdy nechtěl hromadit, vždycky jen dávat. Věděl, co udělá.
Nasedl do saní a vyjel rozdávat radost.

Fandom: Santa Klaus

Krásné...

Moc příjemné pohlazení, nádhera. A navíc další z fandomů, které bych rozhodně nečekala:-)

Děkuju

Po pravdě jsem nečekala ani já, že ho napíšu... :)

Tak tohle je pěkný

Tak tohle je pěkný, i když toho červenobílýho dědulu nesnáším (tady u nás, tam, kam patří, je to samozřejmě jiný).

Já jsem si právě říkala, že

Já jsem si právě říkala, že tam u kořenů je moc hezký příběh.
Ale taky ať zůstane tam, kam patří. Jéžíšek! (Když budu hodná, přinese mi víc dárků? :D)

To je tak kouzelné a krásné,

To je tak kouzelné a krásné, že mě to úplně rozslzelo.
-přecitlivělá příšerka-
Více slov nemám, ale klobouček smekám.
Nádherné.

Je to hodně vánoční. Škoda,

Je to hodně vánoční. Škoda, že teď nejsou Vánoce.

To se mi líbí, i když jsem

To se mi líbí, i když jsem zastáncem Ježíška. Ale tvé drabble je hezké.

Já jsem taky všema deseti pro

Já jsem taky všema deseti pro Ježíška, aspoň v našich zeměpisných končinách. Ale tohle mě se Santa Kausem tak nějak smířilo :)
Teda dokud k nám nepoleze komínem, pak bych mu ukázala, kde nechal Ježíšek díru :)

Šedesát let

Fandom: Nightrunners
Věnování: pro talí

Seregil se blaženě nadechl. Miloval letní večery. Připomínaly mu domov. Pozoroval tmavnoucí nebe a očekával příchod prvních hvězd. Tráva pod jeho zády krásně voněla…
Překulil se na bok a kochal se pohledem na Aleca plavajícího v jezírku. Šero mu nádherně rýsovalo kontury těla.
Utrhl si stéblo trávy a bezmyšlenkovitě si s ním pohrával. Jen tak, snad aby procvičil prsty. Na okamžik přivřel oči. Když je zase otevřel, skláněla se nad ním Alecova tvář. Kapičky mu líně klouzaly po vlasech, zarážely se na konečcích polodlouhých vlasů, aby nakonec přece jen spadly a polechtaly Seregila pod nosem.
„Talí…“ Stáhl přítele k sobě do trávy. Na oko se zlobil, když mu Alec promáčel oblečení. Rozmrzele zavrněl a svlékl si mokrou tuniku.
„Ty!“ vykřikl Alec, popadl ho a plácl přes zadek jako malého kloučka. Pak se oba uvolněně rozesmáli.
První hvězdy přivítali něžným milováním v trávě…
Ve chvíli slastného odpočinku se Seregil opřel o loket a zamilovaně pozoroval rysy Alecovy tváře.
Bylo mu šedesát let. Jako člověku by se mu život už pomalu nachýlil. Naopak mezi vlastním lidem by byl považován ještě skoro za dítě. Teprve díky Alecovi konečně zažíval bezstarostné okamžiky, které jako malý nikdy nepoznal.
„Miluju tě, talí,“ pošeptal Alecovi do ucha.

-slzíslzíslzí- Ty víš, proč

-slzíslzíslzí-
Ty víš, proč nemám slov.
Nádherně poeticko-něžné. Pravda, sahající až do Aurenënu.
On si ho zaslouží jako nikdo jiný nic jiného.
(a tak.)
Kouzelné.
(ale za to 'na oko' bych tě kousla:)(tady, pokud se to nedá psát tak i tak, jinak se omlouvám))

*headvaldemar* To už je

*headvaldemar*
To už je potřetí, co tam mám takovouhle věc! Já prostě nemůžu udělat normální chybu, nene. V tom, na oko... příště tu bude i ten z trach. XD

Ale doufám, že i přes tuhle blbost to stálo za to.

-slashvilém- (to

-slashvilém- (to nic.)
Nemůžeš, ty vyrábíš jenom tahle roztomilá dvojslova :) Mně se to ale fakt líbí. No, a jak najít sté slovo, když inspirace vázne - udělat tohle :P
Né, na z trach mám kopyrajt :D
Jasně že stálo. Nevšimla sis té sentimentální trubky, co psala ten komentář? ;)

Neznám fandom, ale drabble je

Neznám fandom, ale drabble je pěkné.

Neznalost fandomu by chtěla

Neznalost fandomu by chtěla opravit. Kanonický slash, ale nádherný a tak něžný! Taky můžu poslat, jako tu Zeměplochu. Která se ti pořád nedoručuje...
A děkuji!

Ráda svou neznalost napravím,

Ráda svou neznalost napravím, pošleš?
I k té Zeměploše. Pokud to nepůjde, napiš, já ti hodím druhou mailovku, tam mi obvykle chodí vše.

No, asi hoď, protože tahle,

No, asi hoď, protože tahle, co mám, nespolupracuje. :)

A že já mám celou Z. nahranou

A že já mám celou Z. nahranou na MediaFire, si nepamatuješ?

No... teď už jo. :)

No... teď už jo. :)

Už jsem Ti adresu posílala,

Už jsem Ti adresu posílala, ona nedošla? Zkusím Ti tedy napsat z z té druhé adresy. Pokud ani to nepůjde, nech mi koment u mého nejčerstvějšího drabble. Dík.

Jsi moje skořice, talí. :) Je

Jsi moje skořice, talí. :)
Je to nádherné. Vidím je... Nejen je.

*políbila svou brusinku*

*políbila svou brusinku*

V parku

Fandom: Sherlock Holmes
pozn. aut.: citát starý člověk je podruhé dítětem mi připadá poněkud smutný. Proto jsem pro své drabble téma částečně upravila (jak si jistě všimnete) a v podstatě zapsala první nápad, co přišel. A v podstatě tam zůstaly jen ty děti…

Sherlockovi bylo sedm a byl pozván tetičkou do Londýna.
Po několika dnech začalo tetičku trápit, že její synovec nemá přátele. Proto ho jednoho dne odvedla do parku a doufala, že dál si poradí sám.
Park byl nepříjemné místo. Tím hůř pro chlapce, který se na Sherlocka škaredil. Teď si to nenechal líbit.
Plesk! Blátem.
Buch! S působivou razancí.
Bum! Třísk!
Křup!
„V pořádku?“ zeptal se chlapec při pohledu na Sherlockův zkrvavený nos. Sherlock neodpověděl.
Na cestě se objevily dvě postavy. Chlapec a žena. Žena prošla kolem bez povšimnutí, ale chlapec se zastavil a mlčky podal Sherlockovi kapesník.
„Johne! Pojď, pospícháme,“ zavolala na něj ona žena. Chlapec se na Sherlocka usmál a pak se vydal pryč.
„Znáš je?“ otázal se Sherlock svého společníka. Na chvíli zapomněl na vztek.
„Ne,“ odvětil. V té chvíli se k nim přiřítila další žena.
„Gregory!“ vykřikla. Pak oběma chlapcům vlepila výchovný pohlavek a nebohého Gregoryho odtáhla.

„Našel sis nějaké přátele?“ otázala se tetička.
Hrdě jí ukázal zkrvavený kapesník. Teta si šla dát obklad na hlavu.

Na tuto událost později vzpomínal…
…když se při svém prvním vyšetřování setkal s inspektorem Gregorym Lestradem…
…když mu byl představen John Watson…
A kdyby ten kapesník nemohl vrátit, vzpomínal by denně…

pozn. aut. 2: křestní jméno inspektora Lestrada není nikde, myslím, výslovně uvedeno. Ale je jisté, že začíná od G a protože mi k němu jméno Gregory sedí nejlépe, zvolila jsem ho i do tohoto double-drabble.

Krása! Jen mi tam ten

Krása! Jen mi tam ten poslední odstavec přijde trochu navíc... Jako by zkazil čtenáři radost z toho, co předcházelo, protože je tam najednou přesně řečeno, že je to tak a tak... Ale líbilo. :)
A jsem mimo, nebo mi poslední věta vůbec nedává smysl?

Dík za pochvalu

Dík za pochvalu. No, je fakt, že jsem nad tím posledním odstavcem trochu přemýšlela a přidala ho spíš proto, abych alespoň trochu dostála zadanému tématu. A s tou poslední větou jsem to myslela tak, že když se všemi, které předtím potkal, setkal, nemusí už vzpomínat (nejsem si jista, jestli mé vysvětlení není ještě zmatenější)

Aha, tak tohle z té věty

Aha, tak tohle z té věty vůbec není vidět - nebo aspoň já to tam nevidím, protože mě velice mate funkce slovesa "mohl" a jeho konkrétní funkce v této větě. Došlo by mi, kdyby tam bylo "Kdyby ten kapesník nevrátil, vzpomínal by..." nebo "Kdyby ten kapesník nemusel vrátit, vzpomínal by..." Ale ve větě "Kdyby ho nemohl vrátit, vzpomínal by..." mě to nějak zmátlo... Mmt... Kdyby ho nemohl vrátit... Takže ho vrátil. A je tam mohl a ne musel, protože nikde nebyl žádný příkaz, že se s nimi v budoucnu ještě setká, to se stalo "náhodou"... Vzpomínal BY - takže nevzpomíná. Takže ho vrátil a už nevzpomíná. Což se vlastně shoduje s tím, co jsi mi napsala, že nemusí jenom vzpomínat, když je zná osobně... Ha, jo. (Na druhou stranu by vzpomínat mohl, protože zapomínat minulost není dobré. ;))
Děkuji. :)
Takhle už to dává smysl, když vím, k čemu mám dojít. :D

:)

Jsem ráda, že jsem tě svým komentářem ještě víc nezmátla :D
Ale díky za komentář, příště si budu dávat pozor, abych psala víc srozumitelně :)

Páni! Užasle zírám a velice

Páni!
Užasle zírám a velice nahlas tleskám.
To je parádní nápad. Sedmiletý Sherlock!
-uchumlala to-
Malý John s kapesníkem, a ošklivý Lestrade! (ačkoli, já mám jméno 'Gregory' tak strašně spojené s Housem, že mi to k němu nějak nejde:))
Neskutečné, a skvělé!

Díky

je fakt, že já House moc nesleduji, takže mne to v první chvíli nenapadlo...
Ale jsem ráda, že se ti drabble líbilo. Já jsem o něčem podobné už nějakou chvíli přemýšlela, protože mne u knížek vždy napadá, co bylo předtím :)

Mně hned, já jsem

Mně hned, já jsem fan-obsessed :)
Moc líbilo. Sice souhlasím s Dang co se týče toho posledního odstavce (čtenářovi došlo už v průběhu), ale nevadí to tak.
A dokonce jsem pochopila i tu poslední větu, ačkoli to 'mohl'...:P

Ano, ten citát je trochu

Ano, ten citát je trochu smutný, podobně i tvé drabble, ale moc pěkné a plné citu. Hodný John a zlý Gregory. Teta svým rozhodnutím osudově ovlivnila Sherlockův život.

Uajííí! To je tak... osudové!

Uajííí! To je tak... osudové! A já si kupodivu vždycky myslela, že Lestrade je George, nevím proč. Gregory, to je tak houseovské. :) Ale jo, sedí, sedí. :)
A zase mám tendence chumlat. Johna i Sherlocka. <3

Jo, viď? Jakmile jsem

Jo, viď? Jakmile jsem zahlédla tu levandulinu poznámku, okamžitě mě napadlo, že to je spíš George.
A k té poznámce o Housovi už nemám co dodat, snad jen - nech si to čtení myšlenek někam jinak, děkuji :D
Ehm, jak si tak čtu tvůj komentář, proč se vlastně tak podobá tomu mému, když já ten tvůj předem nečetla?
:D

Díky.

Díky. Nu, já jsem nad tím jménem také přemýšlela. Ale jako první mne napadl Gregory :) netuším proč. I když George mne taky napadl. A pak možná Gilbert nebo Giovanni nebo Gabriel :D Ani nevím. Jsou nějaká hezká jména od G?

Gavin? Goddefroi? Gawain?

Gavin? Goddefroi? Gawain? Gábor? Určitě je to Gábor. :D
Ale Gavin Lestrade by taky bylo hezký, no ne? :)

Já jsem pro Gawaina. To by

Já jsem pro Gawaina. To by znělo úchvatně heroicky.
Nebo Getrud.
Jinak - Gildor? Galdor? Glóin? Gimli?
-hrabe-

:)

Jo, Gavin Lestrade by znělo dobře. Pak mne napadá už jen Gary nebo Garfield :D

Gary Lestrade! On je Gary Stu

Gary Lestrade! On je Gary Stu chudinka! XD

To ano

To ano. Nebo Gary Stu (Lestrade) nepochopený (a nebo nechápající) :)

Chyť si svojho zločinca!

Fandom Kobra11

Ich revírom je diaľnica...
„No, áno... to bývavalo,“ zabrblal Semir Gerkhan s očami upretými na osemprúdovú diaľnicu. Zošúverenou rukou sa držal zábradlia mosta, na ktorom stál spolu so svojím dlhoročným priateľom Tomom Kranichom. Nostalgicky spomínal na dobu, keď boli obaja aktívnymi.
„Pamätáš na tie časy?“ Tom si presunul okuliare a uhladil si šedivé vlasy. „Pretože ja veľmi nie...“
„Užil si Geriavit?“ Semir naňho podozrievavo pozrel.
„Samozrejme. Krátkodobú pamäť mám v poriadku,“ odvetil presvedčivo. „Teda myslím...“ doložil takmer šeptom. Semir prevrátil oči. Náhle mu obočie vyletelo navrch zvráskaveného čela.
„Čo keby sme si to pripomenuli?“ navrhol s úsmevom, ktorý odhalil veľké medzere v zuboradí.
„Že váhaš... Ja som vždy pripravený...“
„Ja mám tiež...“
Nasadli do svojich špeciálne upravených elektrických vozíkov. Nie, že by ich potrebovali, ale za tie roky, čo slúžili u diaľničnej polície, si život bez koliesok nevedeli predstaviť. Dostali sa pod most. Najprv len striehli. Adrenalín stúpal. Vytiahli zbrane...
„To je zločinec... To zelené Audi!“
Mierili a strieľali. Zločincov bolo razom viac. Každé druhé auto dostalo zásah. Neodolali. Vozíkmi sa vydali popri ceste prenasledovať červené BMW...
Prišla diaľničná polícia. Vzali ich na stanicu. Našťastie nespôsobili hromadnú haváriu.
„Ste ako malí,“ zahriakla ich staručká Engelhardtová. „Tie paintballové pištole vám zoberiem...“

Nádhera

Ehmmm, musím se přiznat, že tenhle seriál neznám pro změnu já... ale i tak jsem se bavila. Kolečková křesla a paintballové pistole... Být zločincem, úplně se vyděsím:-)

Jedna z tých novších

Jedna z tých novších kriminálok, z ktorej mi svojho času nemohol ujsť ani diel... Vďaka:))

Paintball! Tak to jo. Ideální

Paintball! Tak to jo. Ideální zábava pro vysloužilé akční hrdiny :)
Moc pěkné.

Tiež si myslím a dík :))

Tiež si myslím a dík :))

Moji miláčkové Tom a Semir.

Moji miláčkové Tom a Semir. Na turbovozících a s paintballkama. Skvělé. A Engelhartová je zase seřvala.
Výborné.

Ďakujem :))

Ďakujem :))

Jo, takhle to nakonec musí

Jo, takhle to nakonec musí skončit, nevyhnutelně ;o)

To se bude skvěle točit.

To se bude skvěle točit. Chudáci režiséři.

Poslední regenerace

fandom: Doctor who
poznámka: Sice jsem si slibovala, že už budu psát jenom, pokud mě napadne něco dobrého, ale tohle se aspoň psalo docela dobře. A psalo by se to ještě líp, kdybych nemusela původních sto slov natahovat…
----------------------------------------------------------------
„Ale je už tvoje poslední!“ domlouval mu Jack. Přiznával si to nerad, ale zvykat si pokaždé na novou tvář nebylo nic lehkého. „Rychle s tebou na ošetřovnu, třeba se mi podaří tě z toho dostat,“ blekotal a snažil se přitom necivět na obrovskou ránu, kterou měl Doktor na prsou.
Ten se opíral o konzoli a ztěžka dýchal. Vypadal, že se každou chvíli zhroutí. Jack se koneckonců cítil úplně stejně.
„Obávám se, že je pozdě,“ řekl Doktor a hlas mu přeskakoval z hlubokého do o poznání vyššího rejstříku.
„Říkal jsem ti, že tam mám jít já. Jsem si jistý, že mi zbývá víc životů než tobě!“
„Nech si laskavě to kázání,“ sípal Doktor. „Už to začíná…“
Místnost naplnilo zlatavé světlo a Jackovi nezbývalo než sledovat, co už viděl nejmíň dvakrát. Nebo třikrát? Kdo se v tom měl vyznat.
Postava vyčouhlého výrostka se začala povážlivě smršťovat. Končetiny se vtahovaly do bundy a džínů a celé tělo se zmenšovalo…
Když proces skončil, koukala z hromádky prádla jen hlavička asi dvouročního batolete.
„A do pr…“ chtěl si ulevit Jack.
„Ehm. Ahoj,“ odkašlalo si to dítě. „Mohl by ses prosím podívat do šatny? Měly by tam být nějaké šaty po Warwicku Davisovi. Snad půjdou založit.“

To je maso! Prej Warvick

To je maso! Prej Warvick Davis, propána! No vidím, že teorie o postupné regresi do dětství se plodně ujímá...;)

On si o to říká. Malé

On si o to říká. Malé geniální dítě by bylo jistě zajímavé. Nemluvě o mutující dvanáctce:o)

Ono se to u něj děje takhle?

Ono se to u něj děje takhle? No tím spíš jsem na toho Doctora zvědavá.
A není to Jack Harkness, že ne? Teda spíš - že je? :)
CHudák dítě. Tedy, chudák nedítě v těle dítěte. Nezávidík.
Líbí :)

Hele, tos neměla číst, to

Hele, tos neměla číst, to jsou spoilery.:o)
Samozřejmě Jack Harkness.

To nic, já to zase zapomenu

To nic, já to zase zapomenu ;)
A navíc, když ty tam ani nevaruješ před spoilery, tak co má chudák neznalec dělat? ;)

Jó, jsem dobrá! -poznala Harknesse z ničeho- :D

Ach. Odpusť, ale já nemám

Ach. Odpusť, ale já nemám slov. Zírám. Tohle je totiž moc pěkně napsané.

Moc děkuju. Ale nemá cenu

Moc děkuju. Ale nemá cenu plýtvat na mě takovou chválou.

mankote

to je fikce nebo předpověď? Skoro se obávám, že to druhé :-)

No, doufám, že by se

No, doufám, že by se režisérům nechtělo to točit;-)

XD

A jsi autorka, a jo, a jo!

To sotva.

To sotva.

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „Uložit změny“.