Jaké je být obětí šikany

Název: Jaké je být obětí šikany
Přístupnost: bez omezení
Shrnutí: Přáli jste si nikdy cítit to, co cítí oběť šikany? Proč se neumí bránit? Představili jste si někdy, jakým směrem by se vás život ubíral, kdyby jste byli jedním z nich?
Počet kapitol: Jedná se o začátek vlastně sepsané knihy, ke které mi chybí zpětná vazba
Dokončená povídka: Ano
Co od komentáře očekávám: co bych měla zlepšit, abych získala šanci ke knižnímu vydání, a zdali taková šance již existuje....
Link na povídku: http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=365913

Byl krásný sluneční den, na nebi se nerýsoval ani jediný z mráčků. Světelné paprsky zvolna prosvítaly přes okenice posazené na západní straně budovy, naproti nim se rytmicky otevíraly a zavíraly dveře vedoucí do poloprázdných tříd. Kolem studentů, povětšinou dívek postávajících na popisované protáhlé růžově vymalované chodbě, sem tam rozvětvenou ve schodiště vedoucí do dalších pater, začala pobíhat zrzavá dívka s česaným ohonem na stranu. Vypadala zoufale, roztěkaně, neustále se rozhlížela. Okamžiky do ní narážel honící se pár kluků nižšího ročníku, ale byla natolik zaujatá hledáním svého cíle, že je nevnímala. Zastavila se až u nedalekého páru slečen, aby se jich optala, zdali někde neviděly Rittu. Obě dvě nevědoucně zvedly ramena, Terra se u nich nezdržovala a běžela dál. Musela jí najít co nejrychleji, tušila něco nepěkného a musela to zarazit hned, jak jen to bude možné.

*

Ritte, její bojácná a vlastní nejistotou v sebe typická spřízněná duše, se nacházela v nedaleké vyprázdněné třídě. Dva kluci obkličovali její lavici a ona, neodvažujíc se pozvednout hlavu, seděla nehnutě na svém místě umístěném přibližně uprostřed třídy. Byla nápadná svými tmavě zelenými vlasy, které nosívala rozpuštěné, a rudýma očima, proteď sklopenýma k zemi. Až na ni si hoši evidentně v situaci libovali. Hnědovlasý kluk, patrně svým účesem zamýšlející se nad možností dredů, se postavil před čelo lavice, načež do ní silně uhodil pěstma. Ritte nadskočila, Kayle ovšem ihned využíval svého mrštného jazýčku: „Co čumíš, ty…“
„Žábo,“ doplnil ho ironicky krátkovlasý blondˇák, stojící po straně.
..... (pokračování na odkazu uvedeném v záhlaví)

Komentáře

Já nebudu vrtat do stylu,

Já nebudu vrtat do stylu, protože to stejně neumím tak dobře jako Danae, ale měla bych taky pár poznámek.
V první řadě se mi hodně líbí scéna, kdy kluci zaútočí na Ritte. Hrátky s colou jsou ošklivě realistické. Je to dobře vymyšlené. Viděla bych tam ale jeden zádrhel - nedržíš se rytmu scény. Je to akční, věci se tam dějí velice rychle, ale ty děj zpomaluješ vysvětlováním motivací obou kluků i popisem jejich předchozích střetů s Ritte. Netvrdím, že bys to měla úplně vyhodit, ale určitě bych tyhle informace zestručnila a ideálně i rozvrstvila víc po textu. Asi by byly dobré kratší věty, které by se víc blížily Rittiným pocitům. Také bych se zamyslela nad tím, jestli chceš v tomhle momentu čtenářům sdělovat, že kluci jsou zlý, protože pocházejí z rozvrácené rodiny. Zní to trochu studeně a nezúčastněně. Pokud je v tomhle momentu naším průvdcem Ritte (což je jednoduchý způsob, jak udělat podobnou scénu působivější), měl by být její názor trochu emocionálnější. Něco ve smyslu: "Nezajímalo ji, že jsou z rozvrácené rodiny. Nemají právo jí tohle dělat." Ovšem můžeš se také držet přístupu vševědoucího vypravěče. Pak bude asi těžší udělat tuhle scénu dostatečně dramatickou.
Druhá věc se týká toho, co jsem napsala před chvilkou - zdá se mi, že se na text vždy díváš z úhlu pohledu určité postavy, ale přeskakuješ mezi nimi dost chaoticky. Hlavně mezi Terrou a Rittou. Je to trochu matoucí.
Snad ti tyhle rady k něčemu budou. Držím palce s knihou:-)

Děkuji za názor

Ano chápu, ale taky je tento text samým začátkem příběhu a pokoušela jsem se určitým způsobem hlavní postavy příběhu představit. Píšu to z pohledu třetího, vypravěče, samozřejmě se nejvíce zaměřuji na Rittu jako hlavní hrdinku, ale také jsem v celé "knize" potřebovala ukázat, jaké pocity a myšlenky probíhají hlavou i dalším postavám, aby následující vývin nabral trochu smyslu. Většinou rozebírám pouze myšlenky Ritty, je pravda, že tady jsem se jakoby přenesla i jinam a taky je pravda, že se zaměřuji i na Kaylovo myšlení a emoce, protože se ho snažím přimět, aby se do Ritty zamiloval. Vzala jsem si na sebe těžký úkol, vím, a už netuším, jak jejich rozpoložení slovy vystihnout lépe, než jsem to napsala. Doufám, že to není až moc matoucí a že se v tom dá orientovat :)
Pročtu si to ještě a zkusím to zjednodušit. Mohlo by to pomoci
Jinak děkuji za názor

Řekla bych, že jsi v zásadě

Řekla bych, že jsi v zásadě rozehrála příběh, který má potenciál. Jednak prostředím – střední (internátní?) škola je na šťavnatou story jako dělaná. Jednak postavy, které jsou většinou kontrastní, a mohlo by to tedy mezi nimi zajímavě jiskřit. Dále proto, že se nebojíš emocí v příběhu. A také proto, že se nebojíš ambiciozního stylu.

První, co by stálo u předpokládané první kapitoly zvážit, je, zda čtenáře přece jen trochu víc neuvést do děje. Z prostředí tušíme, že jde o školu a později se dozvíme její název, ale ze vzezření postav (červené oči, zelené a modré vlasy) a jejich jmen (Ashtares, Terra) můžeme vytušit, že to asi nebude škola ledajaká. Jestliže se pohybujeme na poli fantasy, měli bychom to vědět co nejdříve, aby nás pak nějaké paranormální jevy v další kapitole nepřekvapily. (Jestliže o fantasy nejde, pak bych se přimlouvala za tradičnější zbarvení a jména postav.)
Rozkošatělý styl prozrazuje touhu po netuctovosti a osobitosti vyprávění a to je třeba ocenit. Je ale zároveň také zranitelným článkem tvého příběhu. Občas totiž pracuješ s náročnějšími nástroji, než zatím dokážeš ovládat. Snaha o vznešené znění tak občas vede k nechtěně komickým spojením (jak si mám představit postavu, která je „vědomě žijící“?) a někdy bohužel i k neobratnostem hraničícím s nesrozumitelností. Například větu: „Jako trest jí, zatím naštěstí ojediněle, byla facka, od tohoto řešení se díky svědectví učitelky Hermannové drželi raději dál.“ jsem musela číst asi dvakrát, než mi došel její smysl. Věta „Pravděpodobně se, krýti si svou vlastní zranitelnou duši, začali všem, kdo se jim postavil do cesty, mstít.“ vypadá zase jako otrocký překlad z angličtiny – v češtině prostě nelze užít infinitivu „krýti si“ tak, jak by angličtina užila participia „sheltering“ nebo „covering“. Tady musí být vedlejší věta „aby si kryli...“, případně vazba „ve snaze si krýt“ nebo přechodník „kryjíce si“ apod. Někdy také ne zcela přesně použiješ nějaké méně obvyklé slovo: „osočení“ znamená „obvinění“, nikoli „útok“.
Zkrátka neobvyklý styl je imponující věc, ale ve chvíli, kdy ztěžuje čtení tvého příběhu, je třeba se nad ním zamyslet. První pomocí by mohlo být, aby sis svůj text vytiskla a nahlas si jej přečetla. Co ti nebude znít dobře a srozumitelně, pokus se přeformulovat nebo zjednodušit.
Dej si také pozor na detaily: Malex nejprve upíjí colu z plechovky, ale ta se pak nečekaně změní v láhev. Také „ošima“ má být spíš „očima“ a „oprátky“ jsou asi „obrátky“.

Nenech se odradit a neboj se dál promýšlet svůj příběh a hledat svůj styl. Zároveň se ale snaž, aby styl sloužil příběhu a příliš nezatěžoval čtenáře. Přeju ti hodně radosti z dalšího psaní.

Děkuji za kritiku

Vážím si tvé kritiky. Docela mě i nečekaně potěšila, ale uvědomuji si, že jsem v textu mohla zanechat těžko chápatelná souvětí, píšu totiž velice rychle, jak mě zrovna napadá, a nepřemýšlím, jakým lepším způsobem bych to mohla popsat. A na monitoru se to skutečně čte hůře než na papíře.

Jak jsi psala, že píšu nesrozumitelná souvětí - podívala jsem se na to a pozměnila to, myslím, že věta "Vymýšleli si na ní nezdůvodnitelné otázky, na které nedokázala odpovědět. Jako trest jí za špatnou odpověď, zatím naštěstí ojediněle, byla facka – od tohoto řešení se poté raději drželi dál, jelikož je načapala učitelka Hermannová." bude asi o dost srozumitelnější než původní "Jako trest jí, zatím naštěstí ojediněle, byla facka, od tohoto řešení se díky svědectví učitelky Hermannové drželi raději dál" myslím, že pokud se tímto způsobem prokodrcám celým příběhem, mohla bych získat velikou šanci na získání kvalitního díla.

Ano, jedná se o fantasy, myslím tedy, že by nebyl špatný nápad do prologu napsat nějakou stručnou upoutávku, abych
naznačila, co se bude přibližně dít dál. Nikdy jsem se na to nedívala takhle. Opravdu děkuju

Rádo se stalo :) Je dobré, že

Rádo se stalo :)
Je dobré, že to s psaním myslíš vážně, hledáš zpětnou vazbu a chceš se zlepšovat. V téhle fázi by tedy nebylo špatné, začít se trošku víc soustředit na "řemeslo". Příběhů máš v hlavě spoustu, je ale důležité se také naučit, jak je přenést na papír (nebo na obrazovku), aby neztratily to kouzlo, co mají v tvých myšlenkách.
Je to právě tohle umění, co odlišuje dobré a ne tak dobré spisovatele. A každý dobrý spisovatel se to musel "řemeslo" někdy naučit.
Prvním krokem je být sám sobě kritikem. Tedy číst si po sobě text dřív, než ho zveřejním, ideálně s trochou časového odstupu a na papíře. Pak dokážeme vidět text jako "cizí", najít po sobě chyby a neobratností, kterých bychom si v tvůrčím zápalu nevšimli, a hodně ho vylepšit. Například tebou znovu přeformulovaná věta už zní mnohem srozumitelněji (i když by možná šla ještě trochu zjednodušit, třeba jen prostým rozdělením na dvě).
Není také špatně se poučit o psaní od těch, kdo už to trochu umí. Existují knihy o tvůrčím psaní, které si můžeš koupit (třeba tady: http://knihy.abz.cz/prodej/kurz-tvurciho-pasni-1-dil), ale existuje i spousta rad, co jsou zadarmo. Na našich stránkách najdeš například Pravidla pro psaní fanfiction, která mohou v lecčems pomoci každému začínajícímu autorovi (http://www.sosaci.net/prav.htm), mým oblíbeným článkem o psaní je například Návod k použití propisky od Nevi. (http://www.potterpovidky.cz/web/viewstory.php?sid=830)
Neznamená to, že musíš každou radu přijmout a zapracovat do svého díla, ale najdeš tam spoustu dobrých nápadů, které ti mohou pomoci.

Na závěr jen jedno upozornění - úplně primárně jsou tyto stránky věnované fanfiction, tedy literární tvorbě, která vychází už z nějakého jiného díla (literárního, filmového apod.) a přiznává to. Tvoje povídky jsou spíš autorská tvorba. Neodmítáme je, ale nemělo by jich tu být moc. Jakoukoli fanfiction naopak radostně přivítáme :)

Ano, vím, že toto je stránka

Ano, vím, že toto je stránka především zaměřující se na fanfiction, ale zdálo se mi to jako nejlepší možnost k získání odpovídající odezvy. Všude jinde, kde jsem ukázky z díla zveřejňovala, se ozývaly kritiky pouze obecně, nedokázala jsem se zaměřit na nějaký určitý problém, takže to pro mě byl marný boj.
Knihu jsem celkově napsala před rokem, od té doby se pokouším neustále vychytávat nedostatky - být spisovatelkou je mým dávným snem a dělám proto všechno možné, abych se v řemeslu zdokonalovala. Doufám, že text v dnešní podobě už vypadá trochu k světu a nadějně.
Děkuji za internetové stránky o tvůrčím psaním, ráda si je přečtu. Pomohla jsi mi.