Dárek k vánocům

Dárek pro Titany, která si přála povídku, kde hraje hlavní roli Dudley Dursley a je inspirovaná písničkou Papírová hyena od Vypsané Fixy. Veselé Vánoce, Titany!

„Můj syn se živí suchým chlebem, jogurtem a hořkým čajem,“ zanaříkala Petúnie na prahu kuchyně. „Jako kdybych neuměla vařit! Vždyť jsi vždycky tak hezky papal, Dudlánku. Ta doktorka tenkrát příšerně přeháněla. Vypadáš teď tak vyhuble.“
„Je to všechno tady, mami,“ Dudley předvedl parodii na kulturistickou pózu a zazubil se. Řeči o BMI a vyvážené stravě na mámu nezaberou, to už věděl dlouho. Zkusil obrátit list dřív, než znovu začne.
„Jestlipak jsi napsala dopis Ježíškovi? Půjdu do města, tak bych ho mohl hodit...“
„Ale zlatíčko, já nic nechci. Nic nekupuj. Hlavně se pořádně najez, pak budu mít radost. Chystám vánoční puding, ten máš přece rád, ne?“
Dudley strnul. Fitness trenér ho varoval, že vánoce bývají náročné, ale tohle byl zákeřný úder.
„No, radši už vyrazím. Tak norkový kožich jsi říkala?“
„Vrať se na oběd a Ježíškovi řekni, že mám úplně všechno, ať nic nekupuje!“
Ještě za ním pro jistotu běžela až na práh. „Vůbec nic od tebe nechci, rozumíš? Jsem úplně spokojená takhle. Pa.“

Říká to každý rok, úplně přesvědčivě. Koupí jí – no, přesně neví, co jí koupí, ale bude to něco ohromně pěkného, protože si docela slušně vydělává a ona si to zaslouží. Udělá jí to radost. Zástěrám a sadám kapesníků, nakoupeným ze zbytků kapesného, loni definitivně odzvonilo.

Přes noc napadalo trochu sněhu. Sice bylo jasné, že se za pár hodin změní ve špinavou břečku, ale teď ulice působily slavnostně. Zasněžené město mělo své kouzlo. Dudley si odfrkl a přidal do kroku. Rozhodl se, že do nákupního centra dojde pěšky. Každá příležitost k pohybu je dobrá, zvlášť, když pomyslí na ten puding. A pokud se člověka zmocňuje vztek, je lepší být v pohybu. Dospělý pracující muž nemůže rozbíjet okna nebo kopat do popelnic, ale může jít opravdu hodně rázně. A doufat, že se tím uklidní. Protože Dudley věděl, co by od něj máma chtěla. Věděl to úplně přesně od svých šesti let.

***

Ležel v posteli a měl žízeň. Vlastně ani moc žízeň neměl, ale nechtělo se mu spát a sklenice šťávy byla dobrá záminka, proč se trochu projít. Konec konců si s ním dneska máma neprohlédla tu knížku s fotkami, odkud mávali lidé, i když mu ji ukazovala před spaním pokaždé. Nejvíc se mu líbila přední strana – v každém rohu měla erb se zvířátkem. Možná by jí to měl připomenout. Před kuchyní se zarazil. U linky stála máma. V ruce držela svetr a vzlykala.

Ráno Harrymu tu růžovou hrůzu se vzorkem mašliček natáhla přes hlavu tak rázně, že ani nepípl. Ovšem vděčnost ke štědré paní Pishiputtové bratránek určitě necítil, i když mu to máma doporučovala, tím si byl Dudley úplně jistý. Jemu samotnému se svetr teď, když byl jasně modrý a přes prsa mu letěl vrtulník, zamlouval mnohem víc. Je hloupé hrát si s člověkem, navlečeným do holčičího svetru. Jenže máma je holka, tak tam možná chtěla ty mašle nechat.

„Myslela jsem, že to bude Dudloušek. Bylo by to přece spravedlivé, ne? Proč pořád ona? Nebo ten její fakan? Když ne já, tak aspoň můj hošíček. Takové kouzelné děťátko. A Brumbál říkal, že by to tak mohlo být.“
„Třeba se to projeví později,“ taťka seděl nejspíš u stolu, ale Dudley ho zpoza dveří neviděl. Přešlápl na studených dlaždicích a přitiskl se ke stěně, aby si ho nevšimli.
„U příbuzných se to vždycky projeví podobně. Ve stejném věku. A Dudínek je starší-“ další slova se zase utopila v slzách. „Byla jsem si skoro jistá. Určitě by byl lepší. Daleko šikovnější. Ale když nemá talent, je to k ničemu...“
„Víš, Petty,“ bručel tátův hlas, „abych řekl pravdu, mně to nepřipadá...“

Dudley zamrkal a tiše se plížil zpátky do svého pokoje. Úplně všechno, co máma říkala, nechápal, ale kdo nemá talent a je k ničemu, mu bylo úplně jasné. Napil se trochu nahoře v koupelně a šel spát. Tu knížku s erby v rozích pak už nikdy neviděl.

***

Přecházel od výlohy k výloze, ale inspirace na ten pravý dar nikde. Kvílení vánočních koled, prokládané hlášením o nejvýhodnějších slevách, mu v soustředění moc nepomáhalo. Štěstí, že Moderní řízení pro tátu předplatil už před měsícem. Šálu – vázu – řetízek... ponořený do úvah vyjel do dalšího patra. Sakra. Moc vysoko.

„Jedno jídlo z fastfoodu dokáže rozhodit celý režim,“ zněla mu v uších varovná slova trenéra. Jenže já tu pochoduji už přes hodinu a nejspíš ještě dlouho budu. S plným žaludkem se líp myslí, oponoval v duchu. Zodpovědně usoudil, že nejméně škodlivé by mohly být plody moře a vyrazil k nim. Když procházel kolem McDonald's, odhodlaně odvrátil hlavu na druhou stranu.

S tácem v ruce se rozhlédl po volných místech. Zavrhl společnost starší dámy, obložené zhruba stovkou balíčků, i tří povykujících puberťáků. Normálně by si tu holku ve žluto-černém svetru jako společníka ke stolu nevybral, protože vypadala trochu zvláštně, ale tady nezbývala jiná možnost. Mezi sousty soustředěně listovala nějakým časopisem. Nejspíš bude neškodná.

Když si sedal, chvilku ho sledovala jako příslušníka ne zcela prozkoumaného živočišného druhu, než se zas vrátila k obracení stránek. Dudley překvapeně zamrkal.
„To je rozumný způsob vybírání dárků,“ podotkl a snažil se, aby to znělo nenuceně. Přece jen, katalog elektrického nářadí si mnoho dívek tak zaujatě neprohlíží. Tahle to zjevně brala od začátku do konce.

Trošku se zasmála.
„Nehledám dárky. To by se rodiče asi divili, nepoužívají elektřinu.“ Poslední slovo vyslovila skoro s úctou.
Prohlédl si ji pozorněji, ale neměla snědou kůži nebo zvláštní rysy, dokonce ani stopu cizího přízvuku. Bledá Angličanka s neurčitě žlutohnědými vlasy a drobným předkusem.
„Je to taková velmi tradiční komunita,“ vysvětlovala honem. „Nepoužívají elektřinu, píšou brkem, pošt- no, neposílají dopisy poštou a tak.“
Dudley se marně snažil představit si něco takového. A zároveň mu to bylo podivně známé.
„Po škole jsem odešla. Tady existuje taková spousta fascinujících věcí. Daleko lepších než – tradice,“ dořekla rychle a upřela oči na stránku s úhlovými bruskami. Vypadala trochu rozpačitě.

„No, já jsem šel po škole dělat automechanika,“ zkusil překlenout nepříjemnou pomlku.Mohl by jí teď podat elegantní vizitku „Dudley Dursley, odborný technik, Autoservis Lockburst“, kdyby si je nenechal doma.
„Automechanik?“ vykulila oči. „Děláš auta?“
„Opravuji.“
„Páni. Nikdy jsem vnitřek auta neviděla.“ Chvilku měl dojem, že bude vyžadovat podrobný popis, nákres a možná i odborné školení. Pak zavadila očima o hodiny na stěně.

„Musím jít, končí mi pauza. Zatím tu jsem v parfumerii, ale až dokončím kurz, tak budu prodávat počítače. Možná i opravovat.“ Zdálo se, že ji ta představa smířila s pokračováním náročné směny. Přátelsky Dudleymu kývla a byla pryč.

Přemýšlel, jestli přívěšek, co měla na krku, byl skutečně jezevec. Sympatické zvíře. Měl se zeptat.

A pak se usmál. Konečně se rozhodl, co koupí mámě k vánocům. Ale bude potřebovat velice odbornou radu, jestli je skutečně Chanel No. 5 to pravé.

Komentáře

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „Uložit změny“.

hezké!

Mně se to náhodou moc líbilo :) Dudley je takový správný dospělý syn

Je to bezvadný, Umeko!

Je to bezvadný, Umeko! Petunie je úplně dokonale maminkovská - a pro Dudleyho jako sympaťáka mám velkou slabost.

Náhodou je to dobrej slaďák.

Náhodou je to dobrej slaďák. Přesně tak akorát.

Jé!

Úplně jsi mi vyrazila dech:). Strašně moc se mi to líbilo, jsem nadšená. Krásné svátky a díky! *objímá*

Slaďák

Líbilo? Fakt? *raduje se* Vím, že je to slaďák, ale halt ty vánoce...kdo by odolal.

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „Uložit změny“.