Merlin 1

Věnováno: Julii
Shrnutí: Neplánované přistání TARDIS zas jednou zkomplikuje všem okolo život...
Varování: Jack Harkness
Prohlášení: To nejpodstatnější jsem si vypůjčila od Russela T. Daviese a J. K. Rowlingové – zbytek už je tak nějak „vší“. Pokud jsem na někoho zapomněla, tak se omlouvám, ale sama nemám tušení, co z toho nakonec vznikne...

Milá Julie, přeji Ti krásné Vánoce a následující pokus o povídku prosím přijmi jako skromnou zálohu na dárek... (Ale nepřej si mě, jestli si to rozbalíš dřív než zítra večer!)

...

Červená converska nakopla tlačítko na ovládacím pultíku a Jack utrousil něco o předvádění se. TARDIS se naštěstí dala ovládat dost intuitivně a nadto věděla, kdy převzít situaci do svých rukou. ...Páček.
Jinak by už teď nejspíš byli na placku. Takhle to jen trochu zahrkalo v podvozku a oba je to vyhodilo dveřmi. Vítej na Zemi.

„Představoval jsem si měkčí přistání...,“ postěžoval si Jack.
„Neskuhrej. Koukni, jak je tu pěkně.“
„Máš vůbec zdání, kde jsme?“ odkašlal si nejistě Jack, nevida sebemenší náznak civilizace.
„Ne, proč?“ usmál se Doktor a vyrazil vstříc něčí budoucnosti.

O pět minut později:
„Odhadoval bych to asi tak patnáct set let před vynálezem deodorantu,“ řekl Jack skloněný k mrtvole, o kterou právě zakopl v trávě. „Mimochodem, odkud máš tyhle boty? Nepamatuju se, že bys kdy něco podobného nosil.“
„Dlouhá historie...,“ zamluvil to Doktor.

Jack udělal jeden ze svých vyzývavých pohledů.
„Dal jsem si je loni k vánocům.“ Pak vytáhl stetoskop a zjistil, že mrtvola je živá.

...

Míle a míle zakletého lesa, kde dřímá svůj věčný sen mocný čaroděj Merlin, ošálený obyčejnou touhou (to je sandmanovitější, než jsem si myslela...). Mlžné prolákliny jako by poutníky samy zvaly k odpočinku – zrádnému a věčnému. Tisíc let už se tu nic nepohnulo. Jen z dálky sem vítr přináší vůni tlení. A jedna malá budka se noří hlouběji do lesa, který jí prorůstá a pohlcuje...

...

Nečekaný praskot dřeva donutil oba cestovatele otočit hlavu.

„Strom?!“ vyjekl překvapeně Doktor a energicky si klestil cestu zpět hustým porostem.
„Co to má znamenat?“ nechápal Jack.
Doktor zabušil na kmen, který měl pozoruhodně modrou barvu a na jehož vrásčité kůře se ještě rýsovaly zbytky nápisu. Zvuk byl vzdáleně dutý, ale protože Doktor nikdy nenakupoval meloun, nemohl to s přesností určit.
„Stetoskop,“ napadlo Jacka a vrátil se k domnělé mrtvole. Muž byl pravděpodobně v bezvědomí delší dobu, usoudil. Celý jeho zjev se jevil silně zanedbaným – vyhublé tělo, ušpiněné roucho nejistého střihu, vlasy i vousy evidentně přerostlé – ale kdo ví, jaká móda tu vlastně vládla. Po návštěvě lazebníka nemusel vypadat špatně...

...

„Legenda praví, že víla Viviane zaklela Merlina kouzelným spánkem, aby z něj mohla čerpat magickou sílu. Ten spánek měl trvat tisíc let...“ Madam Pacinková si zapálila viržinko a obrátila list.

„...Až jednoho dne přišel do kouzelného lesa Artuš, Merlina políbil, a tak ho vrátil mezi živé,“ dokončila spokojeně Julie a zmizela mezi regály K-prostoru.

...

„Ty už jsi to udělal zase!“ ozval se vyčítavě Doktor.
„Umělé dýchání je jedním ze způsobů, jak člověka v bezvědomí přivést k životu,“ ohradil se Jack přistižený při činu.
Z trávy si ho měřily pozorné oči...
„Podívej, líbím se mu,“ blýskl zuby v širokém úsměvu.

„Artuši?“ zazněl do ticha lehce chraptivý, nevěřícný hlas neznámého.
Jackovi zmrzl úsměv na rtech. „Doktore?!“
„Teď ne!“ zavrčel podrážděně řečený zpoza stromu se stetoskopem na krku.
„Máme problém.“
„Dík za upozornění, sám bych si nevšiml, že mi TARDIS vrostla do stromu.“
„Ale já myslel jeho.“
„Nechceš si své milenecké hádky nechat na doma?“

...

Prostor se prohnul, aby ustoupil vzniklé anomálii, a pak ji přijal za svou a začlenil do vzorce, kterým byl utkán tento svět.

...

„Ahoj, já jsem Doktor a tohle je Jack. -Pozdrav. -Jak jsi říkal, že se jmenuješ?“
„Merlin Ambrosius,“ potvrdil neznámý. „Artuš mě jistě poznává...“
„Být tebou, nejprv bych se oholil,“ prohodil Jack.
Doktor tam stál s otevřenými ústy.
„Co je? Jsem mu prostě podobný...“
„Nesmysl! Žádný Merlin není.“
„Jak to můžeš...“

...

Dveře čajovny se celý den netrhly a na základně to tak zase vřelo. Madam Pacinková zvedla oči od knihy, aby zkontrolovala lokál a popohnala personál, který se skládal z pomalého umývače nádobí, co svým šouravým krokem právě měřil kuchyni.

„Madam, shání se po vás – prý je to naléhavé,“ zašeptal jí do ucha zaměstnaně vyhlížející muž v ošumělém kabátě.
„A kdy není?“ ušklíbla se stará dáma a zmizela v kumbále. Zpoza dveří se ozvalo zahrkání několika převodů a během minuty byl kamrlík prázdný.

„Tak co máte, Duncane?“
„Tomu nebudete věřit, madam,“ vyhrkl nadšeně chlapík a vedl svou nadřízenou do míst, kde obvykle skladovali maso.

„Co je to?“
„Myslím, že bude nejlepší, když si to prohlédnete sama,“ odpověděl vyhýbavě Duncan a zanechal šéfovou ve společnosti modré policejní budky, která se usídlila v jedné z jejich cel. Madam Pacinková vytáhla lorňon a zkusmo jím artefakt proklepala. Když jí ruka bez obtíží prošla skrz, začala si pro sebe popuzeně huhlat.
„To bych se na to podívala!“

Pokračování příště

Komentáře

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „Uložit změny“.

To je ale dobrý! Doctor!

To je ale dobrý! Doctor! Jack! Julie! Merlin! Torchwood Prasinky!
Buším hlavou o stůl, že jsem to objevila až teď.
A věta: Podívej, líbím se mu, je tak jackovská, že nechápu, proč jsem ho ještě nikdy neslyšela ji vyslovit.
A chtělo by to pokráčko ;o).

Chtělas komentík, máš komentík:-)

Pak vytáhl stetoskop a zjistil, že mrtvola je živá.
Tomu jsem se smála dva dny. Čistého času:-)

„Ty už jsi to udělal zase!“ ozval se vyčítavě Doktor.

Nemůžu se zbavit představy Jacka, cestujícího časem a prostorem a budícího Šípkové Růženky všeho druhu. Nejspíš to dělá z deprese nad tím, že to tenkrát na Ianta nefungovalo (tedy podruhé to nefungovalo).

Všeobecně jsem extrémně nadšena možností cestovat k-prostorem a vepisovat do klasických historií slash. Navíc zjišťuju, že se mi líbí být postavou v povídkách. Akorát teda doufám, že na mě budete všichni hodný.
Jinak jsi tedy měla pravdu, Doktor vážně maličko žárlí.
Zjistila jsem, že se extrémně těším na shledání madam Pacinkové a Jacka. Jen připomínám, že jsi říkala do měsíce a do dne:-) Takže už máš jen měsíc.

Mhí (inteligentní reakci nečekej)

Vyprskla jsem už při varování "Jack Harkness", ale „...Až jednoho dne přišel do kouzelného lesa Artuš, Merlina políbil, a tak ho vrátil mezi živé,“ dokončila spokojeně Julie a zmizela mezi regály K-prostoru. mě donutilo vykvíknout nahlas. Chci toho VÍC!
Je to skvělý!

Taktéž

se přidávám, Julie není nikdy dost ;) Jináče se nám to hezky absurdně rozehrává. Je milé vidět občas Jacka, když mu dojdou slova. A Madame Pacinková jako součást Torchwoodu Prasinky zapadá do kánonu zcela dokonale. Piš dál!

Opět jsi napsala povídku,

Opět jsi napsala povídku, která se mi líbí, aniž bych ji úplně chápala. Doufám, že to je tím, že nejsem zrovna fanynka Merlina v jakékoli podobě. Ovšem mnohem spíš to bude tím, že mám vedení dlouhé jak Uherský Brod. No, třeba se to zlepší v další části. Jo, a souhlasím s předsedou, chce to víc Julie.

Děkuju :)

Ale jestli to nebude spíš tím, že je to nepochopitelné samo o sobě...

Zvuk byl vzdáleně dutý, ale

Zvuk byl vzdáleně dutý, ale protože Doktor nikdy nenakupoval meloun, nemohl to s přesností určit. :-)))
Mně to po ránu nějak nemyslí, jinak bych poznala i bez Doktora, co se mu stalo s Tardis :-)
A vánoční hlasitý šmírák pokračuje ve svém plížení a podotýká, že jestli to takhel půjde dál, tak po Vánocích půjde do šrotu celý Doctor Who universe...:-D

:D Kéž by.

:D Kéž by.

Tak tomuhle velice výrazně

Tak tomuhle velice výrazně chybí konec! Koukej ho urychleně dodat!
Ale zatím to vypadá moc fajně a vtipně. (A jakožto správný předseda doufám, že v další části bude více Julie ;o)

Taky doufám.

:D

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „Uložit změny“.