Konec hry

Ráno vězně na vládcův rozkaz zbičoval, ale pak se panovníkovi náhle přitížilo a tak jim dvěma bylo nečekaně dopřáno volné odpoledne. Chlapec a jeho strážce zasedli k šachové partii, kterou rozehráli předchozího dne.
„Nebuď zbrklý,“ napomenul strážce jemně mladičkého vězně a uchopil ho za zápěstí, když zvedl k tahu střelce. „Mysli dopředu.“
Chlapec se při jeho doteku otřásl a strážce ho rychle pustil.
„Myšlení dopředu se snažím vyhnout.“
Strážce neodpověděl. Nebylo co říci.
„Nedomníváte se, že sekvence intuitivních, zdánlivě náhodných kroků může vést ke stejně úspěšnému výsledku?“ zeptal se ho vězeň.
„Rozhodně ne.“
Chlapec táhl střelcem.
„Šach mat,“ oznámil tiše.