DMD Bonus č. 1. pro 4. 4. 2012. Téma: Vražda na tyranu není zločinem

Nezabiješ...?

A/N: AU

Potom už to šlo rychle. Voldemort takřka přes noc ustanovil vládu jednoho muže. Fénixův řád se nezmohl na žádnou akci; ostatně netrvalo dlouho, a žádný Fénixův řád nebyl. Ministerstvo kouzel ve své původní funkci bylo zrušeno a přetransformovalo se dílem v komisi pro udržování čistoty krve, dílem v tajnou policii. Na mudlovské šmejdy se rozpoutala doslova štvanice, byli v houfech vybíjeni jako zvěř. A šrouby se utahovaly dál, přišla povinná registrace polovičných, kontroly sňatků, udání, nečekaná zmizení.
A to všechno proto, že v rozhodující chvíli si Vyvolený nechtěl špinit ruce vraždou – bohužel až příliš pozdě zjistil, že tentokrát Expelliarmus nestačí.

Fandom: 
Obrázek uživatele Innes

Vyšší dobro

Liam si dřepl vedle Aidnena. Položil mu ruku na rameno.
„Víš proč to musíme udělat?“
Aiden sklopil hlavu a trochu nejistě se ošil.
„Nelíbí se mi to.“
„Já to chápu, ale když je nezastavíme tak budou ničit, krást a terorizovat dál. Aidene, někdy prostě není zbytí. Jdeš do toho semnou?“
Aiden přikývl
„Tati?“
„Ano?“
„Vždycky si říkal, že zabíjet je špatné.“
„To sice je, ale někdy vražda pro obecné blaho není zločin. Všichni připraveni?“
Ozvalo se sborové ANO a z tváří všech bojovníků čišelo odhodlání.
„Přátelé. Nepřítel čeká.“
„NA NĚ!!!!!!“
Vyrazlili jako jeden muž.
„Těšte se Skerászové! Tenkokrát povidla ochráníme!“

Obrázek uživatele hidden_lemur

Vražda na tyranu...

Já vím. Je to trochu klišé... Kostel. Všechna ta temnota kolem. Hlavní hrdinové, právem vyděšení k smrti, no, a pak ti druzí. Ti tam dole. Vy jste ale hnusní, lidičky. Takovou smečku vymletých fanatiků aby pohledal. Vaše tváře jsou vyzáblé a bílé, zračí se v nic úžas a nevíra, což je legrační. Protože vy jste vážně věřili, že? Byli jste natolik zaslepení, že jste opravdu věřili, že vám to celé projde.
Christabela nás ochrání...
To určitě.
Jen se na ni koukněte.
Její výraz je absolutně nejlepší.
Musí být úžasné vidět mě tady nahoře. Poraněnou. Spálenou.
Bezmocnou.
Vážně?

Tak se dívejte!

Obrázek uživatele Owlicious

Friendship is magic

Slova jako "tyran " nebo "vražda" byste ve slovníku poníků z Equestrie hledali marně.
Přesto, když princezna Celestia zmizela a Nightmare Moon hrozila zahalit zemi do noci navěky, bylo jasné, že se něco musí udělat.
Když Twilight Sparkle s pomocí Applejack, Pinkie Pie, Rainbow Dash, Rarity a Fluttershy aktivovala moc skrytou v šesti Elementech Harmonie, nevěděla - nemohla vědět - co se se samozvanou vládkyní stane.
Ale všechno přece muselo být lepší, než věčná tma. Takže vlastně bylo jedno, co bude s NÍ.
Dobro mnoha musí převážit nad dobrem jednotlivce.
Naštěstí harmonie nezabíjí. Přátelství přeměnilo noční můru v pokornou klisničku - malou princeznu Lunu.

Odložená pomsta

Celé dětství jsem musel snášet jeho příkazy, zákazy a ponižování a moje nenávist k němu neustále rostla. Ale můj strach z něj byl příliš velký, než abych mu nějak ublížil. Dospěl jsem a snažil jsem se na něj zapomenout, ale neustále jsem žil ve stínu jeho výchovy.

Ale má chvíle nakonec přišla. Trvalo to příliš dlouho, desítky let, ale nakonec se z něj stal nemohoucí stařec. Nyní byl v mých rukou. Dlouze jsem přemýšlel, jak se mu pomstít, abych mu vrátil všechna příkoří, kterých se na mě dopustil.

Nakonec jsem zjistil, že nejhorším trestem pro něj bude nechat ho žít.

Fandom: 
Obrázek uživatele Hedera

Anders theme

Ten blonďák s věčným úšklebkem a jiskrnýma očima to udělal znovu. Tentokrát svedl templářku, nechal si od ní odemknout pouta a zmizel před úsvitem.
Když ho templáři večer přitáhli zpět, bylo vidět, že se mu ten úšklebek pokusili z obličeje důkladně odstranit. Čím víc krve, tím účinnější výstraha ostatním.
Chrám v Kirkwallu i s nejvyšší kněžkou, čtrnácti sestrami a několika templáři vylétne do vzduchu až za deset let. Z bezpečné vzdálenosti bude spoušť sledovat už docela jiný Anders – s propadlými tvářemi a nepřítomným pohledem.
Dnes ještě zatne zuby a doporučí templářům, ať nezapomenou na večerní modlitbu. Uteče znovu. Zkusí žít.

Fandom: 
Obrázek uživatele Blanca

Nejhorší tyran

Sherlocka bolela záda. To byl oficiální důvod, proč se z pohovky přestěhoval do ložnice. Ne, že by Molly měla nějaké závažné námitky proti tomu sdílet s ním lože. Co jí vadilo nejvíc bylo, že se od ní důsledně odtáhl.
Když ráno zazvonil budík, Sherlock ho popadl a mrštil jím o zem, až se rozletěl na kousky. Molly, která měla k budíku po babičce silný vztah, chtěla protestovat, ale v tu chvíli se stále spící Sherlock ototčil a přitulil se k ní. Když v jeho objetí znovu usínala, budík už ji netrápil a to, že přijde pozdě do práce, taky ne.

Fandom: 
Obrázek uživatele Amy

Nadarmo se děj

Jsou dny, kdy na sebe nedokáže podívat, aniž by se neproklínala.

V ony dny utíká ještě rychleji než obyčejně. Tak dlouho, dokud jí nedojde dech a musí se znovu zastavit.

V ony dny se vyhýbá lidem. Jednoduchost jejich existence jí připomíná, jak moc je její vlastní nepřirozená.

V ony dny se občas (na zlomky sekund, ale přece) nenávidí a ví, že by vesmíru prospělo, kdyby již nebyla. Jenom fér, vzhledem ke všemu, co udělala.

(Sebe)vražda tyrana není zločinem. (Sebe)láska ano. A ačkoliv ona sebou samou v některé dny opovrhuje, po zbytek věčnosti se příliš miluje, než aby něco podobného udělala.

Fandom: 
Obrázek uživatele may fowl

Cena života

V životě zabil šest lidí.
Poprvé nebyl na výčitky svědomí čas. Měl pár minut, jasné rozkazy a tolik adrenalinu v krvi, jako ještě nikdy. Když se mu ten člověk nachomýtl v hledáčku, prostě udělal, co musel. Noc nato spal klidně a beze snů.
Další tři zasáhl jím hozený granát. Ani nezahlédl jejich tváře.
Pátého vlastnoručně uškrtil za to, že postřelil jeho kamaráda. Protože ještě chroptěl, dorazil ho botou. Ve chvíli, kdy Johnovi pod podrážkou křupal Afgháncův nos, si vzpomněl, jak se Harry jednou vrátila ze školy zbitá. Styděl se.
Pošesté ničeho nelitoval. Někdy se musí za životy jiných platit životem.

Fandom: 
Obrázek uživatele Erys

Pro dostatečný důvod...

Fandom? Nevím. Realita doufám ne.

„Teď už nemůžete couvnout!“ obořil se na ně vztekle.
„Jenže... jenže ubližovat lidem se přece nemá.“ Nesmělý, nejistý hlásek.
„Mája má pravdu.“ Podpora několika dalších lidí.
„To je pravda. Ale neplatí to, když ty lidi ubližujou ostatním,“ vysvětloval, jako kdyby mluvil s malými dětmi. „Vražda na tyranu není zločinem,“ dodal důležitě. Kdo ví, kde k té hlášce přišel. Malý nevinný hošík.
„Tak jo... vlastně mu nechceme doopravdy ublížit, viď?“
„Se ví... jenom postrašit.“

Těsně po zvonění stoupal učitel, jako pokaždé, do posledního patra, obě ruce zaměstnané materiály a opravenými písemkami.
V tu chvíli se přímo proti němu vyřítil dav dětí.

Fandom: 

Oblíbenkyně

Andělína Výtrusníková se na židli divoce zazmítala, když Patricij vstoupil. Ani Noby jí nechtěl utahovat provazy moc pevně. Koneckonců, byla to žena a navíc něco jako stálý klient.
Podal Patricijovi zbraň.
"Takže tentokrát pružinový vějíř s otrávenými šipkami. Neobvyklé, ale postrádalo to nenápadnost. Na dálku se tím špatně míří, co?"
Dívka vydala přidušený zvuk.
"Noby, vyndejte slečně Výtrusníkové roubík, prosím."
"Vražda na tyranu není zločinem!" vykřikla revoluvionářka zaníceně.
"Samozřejmě, že ne. Zvlášt, když se vám nepovedla ani napoosmé."
Patricij pevně věřil, že jistý druh neschopnosti dokáže ostatním lidem zabrat místo a zároveň je odpudit. Některé typy atentátníků si přímo hýčkal.

Fandom: 
Obrázek uživatele Keneu

Proč?

Varování: obsahuje otázky, na které nelze odpovědět 42.

Ta nenávist.
Proč nemůžes mě ráda mít? Proč zraňuješ mě svými slovy? Proč radost máš z mých slz a krve? Proč připomínáš mi mé pády? Proč směješ se mým škobrtnutím?
Ten strach.
Proč našeptáváš mi tak hloupé věci? Proč tvrdíš, že to nedokážu? Proč nutíš mě jen třást se v koutku? Proč každému ránu nasazuješ černé brýle?
Ty poničené vztahy.
Proč bráníš mi se zamilovat? Proč lžeš mým přátelům? Proč ukrýváš mě před pomocí? Proč pálíš za mnou všechny mosty?
To odhodlání.
Proč bych tě neměla zabít? Proč neskoncovat s nenávistí, strachem, vztahy…
Ta pravda.
Proč zrovna ty jsi já?!

Obrázek uživatele Solast

Ničitel světů

Davros. Nikdy na to jméno nezapomenu. Stejně jako na žádné jiné. Stáli jsme tam oba, uprostřed zkázy. Vesmírné lodě vybuchovaly, Dalekové umírali po tisících a historie se opakovala. Ale i tak... Nemohl jsem ho tam jen tak nechat. Musel jsem se ho zeptat. Je snad soucit slabost? Někdy o tom všem pochybuji. Svým prázdným obličejem mne sledoval, jako kdyby to všechno věděl. Poslední tyran navzdory Proroctví. Kamkoli se podívám, vidím jeho modré oko a slyším ten smích, než si jej odnesl oheň.

Dalek Caan říkal, že jeden stejně musí zemřít. Jsem opravdu jen Ničitel světů? Je mi to tak líto...

Fandom: 

Lesk a bída osnov

Největším tyranem (i aktem tyranie) autora je osnova. Autor si je jist, že zná cestu, kterou se hrdinové mají ubírat, její zákruty i její propasti. Označí postavám tuto trasu a pak se diví, když u první zajímavé vyhlídky zahnou a odmítnou se držet pečlivě namalovaných značek.
Jakkoli může být tento tyran osvícený, je často třeba (zejména pokud příběh odmítá zapadat sám do sebe) jej svrhnout všemi možnými prostředky včetně zbraně nejkrutější – nového začátku.
Autor by však neměl propadat splínu a beznaději – i špatná cesta je cestou a konec konců jeho postavy se alespoň během té štrapáce dostanou trochu do formy.

Finále I. dějství

pozn. aut.: jakýs takýs prequel k Finále z minulého ročníku. Není ale nutno znát.

PRINC:
Mé srdce hoří pro pomstu!

PRINCEZNA (ze zákulisí):
Zachraň mne! Zachraň mne!

PRINC: (árie):
Mé srdce hoří pro pomstu!
Ať skoná tyran!
Ať žije láska!

(přichází TYRAN)
TYRAN:
Co chceš, cizinče? Co to pěješ za píseň?

PRINC:
Krutý vrahu lásky! Vězníš princeznu!

TYRAN:
Tys ji přišel osvobodit?

PRINC:
Zachránit z tvých spárů!

TYRAN:
Pak vejdi do mého domu a odveď ji!
Mé srdce hoří pro svobodu!

PRINC (zklamaně odchází):
Zas je to čarodějnice, ne princezna.
Mé srdce hoří smutkem!

TYRAN:
Další odešel! Jaké zoufalství!

PRINCEZNA (ze zákulisí):
Dones mi vějíř, tyrane!

TYRAN:
Zabiji se!
Vražda na tyranu není zločinem!

Fandom: 
Obrázek uživatele Iswida

Černý rytíř

Zabij ho, říkala jsem si v duchu. Černého jezdce s křídly dravce na helmě. Zabij ho. Vždyť je téměř symbolem zla. Všechny ty noční můry, všechen ten strach. Jak moc ti musel ublížit?
Hltala jsem písmeno po písmenu. Viděla jsem rozsekaná křídla a padající helmu.Trochu zklamaně jsem sledovala Ciri, jak utíká na koni černého rytíře, který netuší, proč ho ušetřila. Pak Geraltův boj a zoufalé „nezabíjej mě“. Už jí nikdy neublíží. Ale potom... rozbušilo se mi srdce, zadržela jsem dech překvapením a provinilostí.
„To já...“ zašeptal Cahir. „Já jsem ji tenkrát vyvezl z Cintry. Z požáru... Zachránil jsem jí život...“

Obrázek uživatele Dangerous

Rukopis

Noc byla tichá. Všichni již dávno spali. Pouze v jednom okně stále svítila svíčka.
„Nechal jsi ho popravit?!“ V hlase se mísilo překvapení i rozhořčenost.
„Musel jsem, má to tak lepší konec,“ přišla jednoduchá odpověď.
„Já vím, zabil svého otce. Ale původně byla vypsaná odměna právě na otce, ne na něj.“
„Vím, ale umění se musí leccos podřídit.“ Začínal se cítit unavený. Když mu večer dával číst svůj rukopis, netušil, že se o tom bude ještě dnes chtít bavit.
„Leccos…“ zakroutil hlavou. „První půlku, dvě třetiny děje právě o sobě jsi vynechal a ze mě jsi udělal zločince. Hynku!“
„Viléme?“

Poznámka: AU meta-fanfiction na mou fanfiction, aby to bylo málo zmatené. ;)

Obrázek uživatele Smrtijedka

Dáma ve skleníku

Varování: smrt, jeden expresivnější výraz

Dnes všude prohlašují, že jsou hrdinové.
Bojovali za Bradavice, za Harryho Pottera!
Nebelvírská odvaha a čest proti zlu, tyranovi a Zmijozelům.

Nikomu se ale už nepochlubí, jak po bitvě objevili ve skleníku ženu, pořezanou tisíci střepy, s krvavými ranami na tváři.
Asi ji někdo prohodil oknem a nakonec skončila tady dole.
Sama, bez hůlky.

Měli pomáhat, odnést ji do hradu a zachránit ji.
Třeba by to stačilo.

Na předloktí ale měla znamení zla.

„Vražda na tyranu není zločinem.“
Tak by obhajovali to, že odešli a nechali ji chcípnout.

Nikoho to nenapadlo. Nikoho z nich nezajímalo, že byli na stejné straně.

Poznámka: Titulní postavu jsem měla v hlavě už pořádně dlouho, jen je mi líto, že se mi ji podařilo uvézt až takhle.

Fandom: 
Obrázek uživatele Joan Watsonová

Rozhovor s Mycroftem prozáří váš šedivý den

Jsou večery, kdy člověk těžce usíná.
Jsou rána, kdy se člověk těžce probouzí.
Jsou noci, kdy člověk nemůže spát.
Jsou chvíle, kdy za to nemohou spolubydlícího rozvrzané housle.
Jsou chvíle, kdy za to můžete jen vy sami.

„Jak to můžete vydržet?“ Hlas mi trochu zaskřípal. „MI6. Zbavovat západní svět hrozby a vědět, že na východě kvůli tomu umírají děti.“
Roztřesenými prsty jsem objal hrnek kávy.
„Vražda na tyranu není zločinem,“ poznamenal Mycroft s úšklebkem a zvedl si k ústům sousto Schwarzwaldského višňového.
„Vy byste okecal i bratrovraždu.“
Mycroft se cynicky pousmál.
„To nebude nutné. Sherlock se jednoho dne zabije sám.“

Fandom: 
Obrázek uživatele Doktor

Komáři

Vražda na tyranovi není zločinem, opakoval si kolem dokola, když prchal hustým pralesem. A nezamýšlené ztráty jsou někdy nutné. Chudák ochutnávač, který zemřel místo vévody při pokusu o otravu vínem. Nebohá dvorní dáma, která se připletla do cesty jeho šípu vystřelenému z kuše. Dva strážní, které musel zabít při průniku do vévodovy ložnice a jeden další, kterého srazil na útěku. Ale doba si žádá oběti a ten, kdo slouží zlému pánovi, je sám zlý.

Kdyby ho aspoň nežrali ti zatracení komáři. Deset těch malých tyranů zabiješ a stovka dalších se ti usadí na obličeji. A tak se to pořád opakuje.

Fandom: 

Mstitelka

(Poznámka: nic lepšího už mě asi nenapadne, tak aspoň že tenhle případ tu ještě nebyl.)

Pečlivě vše naplánovala.
Neměla pochybnosti, že dělá dobrou věc. Bylo to jako zabít krvežíznivou šelmu. Zničil už dost životů.
Štěstí stálo při ní, nakonec ji za ním pustili.
Vypadal opravdu tak, jak se povídalo. Hlavu omotanou plátnem a před sebou měl desku na psaní.
Tváří v tvář své oběti přece jen zaváhala. Mluvila s ním. Předložila i seznam lidí, který mu slíbila. Teď už nebylo cesty zpět.
Zatímco četl, vytáhla nůž a udeřila.
„Pomoc, má milá!“
Tolik krve… A bylo to.
Zbavila svět netvora a nyní ji mohou odsoudit.
Jen při pohledu na jeho naříkající družku pocítila Charlotta výčitky svědomí.

Fandom: 
Obrázek uživatele Durwen

Vyber si svého Vůdce

Autorská poznámka: Tod znamená německy smrt.

Jedu ulicí. Všude kolem mě mávají lidé. Heydrich, Heydrich! Kynu jim. Vůdce bude spokojen.Všude mávají vlaječky s naším symbolem, symbolem Říše, symbolem moci.
***
Nervózně přešlápl. Jan se k němu otočil. „Klid. Vražda na tyranu není zločinem.“ Neklidně pokýval hlavou. Bože…
***
Stojím v autě, když náhle vypukne zmatek. „Co se-“ stačím pouze vykřiknout, když mě obklopí bílo.
***
Rozhlédnu se po nemocničním pokoji. „Co se to sakra děje?!“ „ZEMŘEL JSTE.“ Otočím se. Vedle mě stojí kostra v kápi a poťukává kosou. Zrudnu. „To si s vámi Vůdce vyřídí!“ „NEVYŘÍDÍ. ZDE JSEM VŮDCE JÁ.“ Zblednu, ale po chvíli se rozhodnu. „Hail Tod!“

Obrázek uživatele neviathiel

Kvarteto

Pozn.: Drabble je inspirované jednou opravdu povedenou a mrazivou scénou z filmu Lidice.

Sál byl narvaný k prasknutí a neobyčejně tichý. Houslista měl dojem, že jeho škobrtnutí smyčcem o dřevěné tělo houslí museli slyšet až v zadní řadě. Pomyslel na jejich primária Izáka, který už s nimi nikdy hrát nebude, protože byl minulý měsíc poslán do Terezína.
Na jeho místě teď sedí tenhle ďábel.
Během náročného partu neudělal jedinou chybu. Hrál dobře, to musel houslista uznat. Když koncert skončil, uklonil se jako profesionální hudebník, který dostal titul říšského protektora omylem.
"Jsem rád, že jsem mohl nahradit vašeho primária," řekl.
Houslista mu podal ruku.
Reinhardu Heydrichovi zbývaly přesně tři měsíce a pět dní života.

Obrázek uživatele Terda

Než se vítr obrátil

Mimo soutěž... takovej náhlej nápad aneb koho (a taky proč) vlastě Rob zabil a taky koho (a co) zradila Frances.
----
Na moři se vzpoury obvykle rodí na spodní plaubě. Na souši v hospodě. Frances tedy nepřekvapilo, že místem, kde se pravidelně scházelo zdravé jádro rebelantů, byl právě hostinec U Zubatý.
„Zase ztloukli několik našich na křižovatce!“
„To už přestává všechno!“
„Prostě ho zabijem!“
„Pryč s Burnabym!“
Jak snadné bylo najít viníka všech útrap. Kapitán Walter Burnaby. Jakoby smrt jednoho vojáčka mohla vyřešit všechny problémy. Byl to Rob kdo vystřelil. A Frances kdo řekl kudy Burnaby pojede. Taky s ním měla nevyřízené účty. A nejen s ním. V rebelii našla jisté zadostiučinění. Jenže pak se objevila Nemesis. A po ní Skřivánek.

Fandom: 

Spravedlnost

To náměstí zbylo jako relikt svobodnějších dob. Nikdo nesměl být potrestán za nic, co tam vyslovil. A tak se tam samozřejmě stahovali buřiči.
Jeden z nich byl hlasitější než ostatní a podařilo se mu strhnout většinu davu. Poslouchali. Souhlasně bručeli. Formovalo se v nich odhodlání.
Na rohu náměstí stál tyran a občas se pobaveně ušklíbl. Když mu na tvář dopadla kapka deště, zaškeredil se nahoru na oblohu, povzdechl si, stáhl jednomu ze svých strážců ze zad kuši a vystřelil.
Náměstí ztichlo.
Před odchodem se tyran na chvíli zamyslel.
“Jak zněla ta moralitka, kterou se proslavil? Vražda od tyrana není zločinem?”

Fandom: 
Obrázek uživatele Hippopotamie

Bezdomovec

Na nádraží se k nám přišoural bezdomovec. Dostal nějaké drobné a protože jsme stáli a čekali na autobus, dal se s námi do řeči. „Co se vám stalo?“ kývla kamarádka směrem k jeho francouzským holím. „Bouračka.“ „A teď chlastám. Já dycky nebyl todle … já měl ženu a dcerku. Žena vode mne potom vodešla. …A moje malá …. vona mi do poslední chvíle řikala, „tatínku, mám tě ráda“, a já k ní nemoh, byl sem tam zaklíněnej… Věříte v Boha? Dyby byl, já bych ho (vzal svoji hůl a zamířil s ní do oblak), takhle picnul, „prásk,“ „prásk“, „prásk“, že todle dopustil …“

Fandom: 
Obrázek uživatele Sothis Blue

Krutý pán

Grumpa už měl všeho dost. Samé přines jazyk umrlce, umyj s podlahy krev, chyť mladou pannu. Velký pán Hadomor svými černými kouzly ochromoval celý kraj a chystal se na svržení krále. A, pro forma, sňatek s princeznou.
Grumpa dobře věděl, jak krutý pán Hadomor je. Nikdy nedával sluhovi zbytky ze svého stolu, vyžadoval práci za tři a za nesplnění úkolu čekalo tvrdé bití.
A zítra by měl Hadomor ovládnout celou zemi?
To ráno nasadil Grumpa pánovi břitvu pod bradu a fik.
Takže, tady máme čarodějné knihy, tady magický arsenál, tady lektvary…
Grumpa si zamnul ruce. Princezna i království jsou jeho.

Fandom: 
Obrázek uživatele Sothis Blue

Efebe musí být zničeno

Diákon Vorbis věděl, že Efebe musí být zničeno. Efebci zavraždili bratra Mordáka. Dali Omniáncům ovoce v postní den. Měli otroky. Nakazili omniánské duše morem kultu želvy. Hráli divadlo. Odmítali vyjednávání o podmínkách mírové smlouvy. Uctívali falešné bohy. Běhali po ulicích nazí. Neumožňovali delegaci východ z paláce. Měli sekulárního, dokonce voleného vládce. Vysmáli se bratru Mordákovi, když mezi ně přišel hlásat zvěst o velkém bohu Omovi.
Osmý prorok se musí postarat, aby byl Tyran svržen a Efebe, nebo to, co z něj zbude, poznalo pravého boha. Z hlediska vyšší pravdy…
Naštěstí je omniánská armáda už jen pár hodin cesty od města.

Fandom: 
Obrázek uživatele Lejdynka

Je zločinem? Není?

A/N: Slash.

Padli si do náruče. Nevěděli jak.
Hladili se. Nevěděli proč.
Líbali se. Nevěděli kde.
Jen s kým, to věděli.
S přítelem.
Více než přítelem.
Vždycky více, než přítelem.

Země pro ně pochopení neměla.
Objetí jí nic neříkalo.
Hlazení zapomněla.
(Amerika pořádala cuddle parties.)
Polibky jí nechutnaly.
Nevěděla kde je, jak je, proč je a s kým.
Nebyla. Byla sama.
Více než sama.
Vždycky více než sama.

Adam Vražda a Kristián Tyran skončili ve vězení.
Byli odsouzeni.
Později jeden z nich zemřel
a druhý byl sám.
Vždycky sám.

Proč?
Proto.
Protože nepřítel už dávno nevěděl, že
Vražda na Tyranu není zločinem.

Fandom: 
Obrázek uživatele Profesor

Boj ve svatyni

„Stejně mě nezabiješ..,“ posmíval se muž. Vyslal jasně červený paprsek.
Daniel von Drak uskočil. „Jseš si jistý?!“
„Ten tvůj pámbíček by ti to nedovolil,“ odporoval muž. „Přece nezatížíš svou nesmrtelnou duši…“
Daniel neodpověděl. Skočil za obětní oltář.
„Neschovávej se za kámen. Bojuj jako muž!“ poroučel protivník.
„Neschovávám se,“ řekl Daniel. Jeho útočný paprsek byl modrý. „Chci tě zabít.“
Nepřítel se rozesmál. „Nezabiješ.“
„Zabiju,“ ukázal Daniel černý nůž. Bičován smrští rudých paprsků přeskočil kámen. Vyslal modrý proud. Vrhl se po protivníkovi.
„Tělo, duši zlomil jsi, tyrane. Kdo ublížil mnohokrát, smrti propadá. Málos mě znal,“ pronesl, když zabořil nůž do srdce nepřítele.

Stránky

-A A +A