Návrat krásného prevíta

Obrázek uživatele hidden_lemur

Postarší dáma

Úvodní poznámka: 

Uznají neuznají, body nedoženu, únava je veliká, a tak opět sahám k oblíbeným postavám.
Varování: Velmi sprosté slovo. Ale oprávněně!

Drabble: 

Dámy se nikdy neptáme na věk, ale kočky, říkal si Prevít, se snad tak vážně neberou. Jestli ale předpokládal, že se od Bastet dočká přímé odpovědi, velice se pletl.
Hluboce se nad tím zamyslela.
„Logicky vzato nemůžeš sčítat dvě existence.“
„Vím, že tě Anup kdysi lovil utopenou z Nilu. To byla první?“
„Druhá. Ve dvaačtyřicátém mně zastřelili. Na misi v Paříži jsem sletěla z římsy, což byl mimochodem pěkně trapný odchod. Dvakrát mně dostal Inkvizitor, zkurvysyn jeden. A přejeli mně autem…“
„Nemají kočky devět životů?“
„Přesluhuju. Tak se ke mně koukej chovat slušně. Třináctý život," dodala pobaveně, „není žádná sranda!“

Obrázek uživatele hidden_lemur

Vypraný a naškrobený

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma: DMD č. 13. pro 13. 4. 2015. Téma: Vůně vyprané kočky

Drabble: 

Týden po slavném návratu z Egypta zůstával dům tichý. Tak tichý, že by si Bastet skoro bývala musela připomínat, že tu Mungojerrie je.
Prostor naštěstí povolil a začal vykazovat neklamné známky jeho přítomnosti.
Rozhrabaný kočkolit.
Důlek na polštáři.
Prázdné místo ve tvaru stejku.
Nerušila ho. Respektovala jeho potřebu hledat tiché kouty.
Koneckonců, vždycky se vrátil - kotěcí vzpomínka. Studená tlapka na tváři. A nemýlila se.
"Můžu k tobě?" zafuněl.
I v lidském těle byl postapokalypticky hubený. Neměl ponožky. A vrněl. Pustila ho pod deku.
Ucítila levanduli. Důkaz, že poslední týden trávil stočený v Prevítových čistých, naškrobených košilích. Nepochybně s jeho svolením.

Obrázek uživatele hidden_lemur

Pozorovatelé

Úvodní poznámka: 

Únava materiálu je obrovská. Příště bude líp.

Drabble: 

Měli to rádi. Jenom tu stát, pít kafe a pozorovat lidské hemžení. Poslouchat, jak město dýchá. I po všech těch letech jim Londýn připadal jako hráč a mistr převleků. Pořád samé překvapení. A že už je dokázalo překvapit máloco.
Bastet se choulila pod kapucí a tiše sledovala černé houby deštníků, plujících po dláždění hluboko dole. Anup měl pro změnu oči zvednuté k mrakům. Jako vždycky pozoroval Vlákna. Rychle jich přibývalo. Brzy bude tohle město plné Vidoucích.
Shorty už, pokud věděli, poslala pozvánku skoro každém z nich. Teď nezbývalo než počkat. A jak známo, ten nejlepší přehled máte vždycky ze střechy.

Obrázek uživatele hidden_lemur

Zachovejte klid

Úvodní poznámka: 

Pro všechny, kteří postrádají Elizabeth "Herdekbabu" Shortovou. A všechny její klienty. A hlavně klídek!

Drabble: 

Na běžného smrtelníka byla slečna Nordstromová vážně odolná, to se muselo nechat. Trvalo celé tři dny, než konstatovala:
„Ona zřejmě není obyčejná terapeutka, že?“
Anup se usmál. Odpovědi měl na jazyku – včetně okřídleného „Sere medvěd v lese?“ – ale cítil, že by to bylo zbytečné. Koneckonců, dostala tu cedulku.
AŤ USLYŠÍTE COKOLI, ZACHOVEJTE KLID. MÁME TO POD KONTROLOU.
Za dveřmi ordinace se roztříštilo sklo. Pak rána.
„Příště můžete dveřmi, seržante Barnesi. Tu zbraň si odložte. Ano. Ten nůž také. Udělejte si pohodlí, zlatíčko.“
Herdekbabin hlas přetékal laskavostí. Zacelovat díry po ukradených vzpomínkách bolí. Ale jak vidno – měla to zkrátka pod kontrolou.

Obrázek uživatele hidden_lemur

Cože to píšete?

Úvodní poznámka: 

Snaha byla. Některé postavy jsou ale svérázné. Zejména ty, za které si můžete sami.

Drabble: 

Mou biografii? To je od vás milé. Tak tedy, jsem mrtvý. Oficiálně od roku 1900. Pěkné kulaté číslo. Shorty s oblibou zdůrazňuje, že sčítat dvě existence se nesluší, a já s ní naprosto souhlasím – když pro nic jiného, pak proto, jak strašlivý věk vám vyjde, kdybyste to udělali. Skutečný gentleman je tak stár, na kolik se právě cítí; v závislosti na proměnných jako je skvělá společnost, absence prevítů a dostatek šampaňského.
Skvělé století! Jste sice snáz dosažitelní – (ostražitý pohled na displej mobilu)- ale zase těm otrapům snáz ujedete. Například životopiscům.

(Oblak kouře a burácení motoru Harleye, který velmi rychle odjíždí.)

Závěrečná poznámka: 

Fandom najdete zde: www.previt.wordpress.com
A ještě jednou děkuji všem dlouholetým příznivcům i kolegům prevítologům.

Obrázek uživatele hidden_lemur

Nekonečná řada náhodných otisků

Úvodní poznámka: 

Typické. Když si nevím rady, sahám po ptákovinách.

Drabble: 

Milá Průvodkyně.

V první řadě teď udělám něco, co tě snad definitivně přesvědčí, že se v tomhle století dovedu - byť s jistým sebezapřením - chovat relativně civilizovaně. Omlouvám se. Jo, ukradl jsem Oscarovu složku. Když jste mě nechali spát na Shortyině gauči, nedalo se odolat, to jistě chápeš. Žádný strach, je u mě v bezpečí a dostanete ji zpátky. Prozatím si ji ale nechám. A na základě všech těch srandovních otisků v dlouhatánský časový linii se to celé pokusím nějak pochopit. Nemůžu se zbavit dojmu, že Londýn beze mne bude momentálně daleko bezpečnější, ale vrátím se, to ti můžu slíbit.

Bosie.

Závěrečná poznámka: 

Fandom najdete zde: www.previt.wordpress.com

Obrázek uživatele hidden_lemur

Raději to nečti...

Tedy, ne že bych ho nikdy neviděl ve špatné náladě. Frustrovaného. Ale výraz, který nasadil, ledva po vynikajícím obědě u Shorty usedl do ušáku s knihou, ten zkrátka neměl obdoby.
Dokonce ani já nenalézal dostatek slov, abych ho dokázal popsat. A to bylo na pováženou.
Seděl jsem tam jako na trní, upíjel portské a poočku pozoroval, jak čte. Byl zticha. Oh, ne úplně. Čas od času jemně vyprskl smíchy, potichoučku, jako když uchází balonek, a vzápětí se opět zachmuřil. Už už jsem se nadechoval, abych se zeptal, v čem je problém, když konečně zvedl hlavu.
„PREVÍT? Já že jsem Prevít?“

Obrázek uživatele hidden_lemur

Signifikantní rys

MUSEL to být on. Prostě musel.
Stál jsem zrovna u výlohy knihkupectví, koukal na nějakou šílenou reedici Doriana Graye a v duchu se líně zabýval myšlenkou, že z téhle obálky Oscara zaručeně trefí, když jsem ho zahlédl. Odrážel se ve skle výkladu, vypadal tak nenápadně, jak jen takový tichý, v současném Londýně uvíznuvší Viktorián může vypadat. Dokonalé maskování. Manšestráky. Tričko s logem Ramones. Kecky.
Nejsem Vidoucí, ale tohle bych nepřehlédl.
Jeho oči.
Stejné jako moje.
A hlavně ten nos. Signifikantní douglasovský nos. Moje okurka byla vždycky výraznější, což tedy nebylo fér, ale...
Byl zpátky. Zíral přímo na mně.
„Francisi...“
„BOSIE?“

Obrázek uživatele hidden_lemur

Rychlé století

Téma: Zprava dobrý

Varování: Malý spoiler k Návratu krásného prevíta. A taky bjb jak prase. Omlouvám se.

Prevít se chvěl. A došla mu slova. (To se stávalo zřídkakdy. Proto Oscar správně tušil, že ani zdaleka nejde o setrvalý stav.)
„To bylo STRAŠNÝ. Tohlecto...,“ zprudka popotáhl nosem, a Oscar si povšiml, že když je vyvedený z míry, je jeho skotský akcent o poznání výraznější. Prevít zuřivě zagestikuloval a píchl Oscara do prsou.
„Už nikdy, slyšíš NIKDY s tebou nejedu! To, jak jsi zařval Zprava dobrý, a hned nato hodil myšku před tím taxíkem, to bylo... Neskutečný!“
„Uklidni se, drahoušku. Jsme v Čechách. A navíc, tohle je zkrátka takové rychlé století.“
„Rychlé století? Rychlé... století? Ach bože. Potřebuju panáka!“

Obrázek uživatele Tyto Alba

Konvence

„Prosím!“
„Ne.“
„Prosím pěkně!“
„Ne!“
„Prosím pěkně a smutně koukám!“
„Já vím. Ale prostě ne. Nejde to.“
„Ale proč? Pořád nějaké trapné a pitomé konvence! Je to tu horší než za Viktorie!“
„Jde o to, že vražda vlastního otce stojí ještě pořád tak trochu mimo zákon, Bosie.“
„Zrovna mně by ale měli udělit výjimku!“
„To by nepochybně měli, ale zkus to říct před soudem: vážená poroto, zavraždil jsem svého otce, protože to byl hrozný kretén. Jen upozorňuju, že dostat tě z vězení by týmu přidělalo dost práce.“
„A co kdyby to byla nehoda?“
„Zapomeň. A koukej tam vrátit ten samostříl!“

Obrázek uživatele hidden_lemur

Kam se poděl?

Dobrá... Začnu tím, že naházím všechny jeho knihy do krabice, servu ze zdi nad psacím stolem naši fotku a všechno to zašoupnu pod postel. Co nejhloub.
To je celý on! Klidně se vypaří. Už zas!
Nesnáším ho! Zachází s tímhle světem jako s cukrátkem, které je celé jenom jeho. Chrlí ty svoje wildeismy a raduje se, jak mu je všichni baštíme. Klasik, pchá...
Mizera je to! Ne. Už nikdy ho nechci vidět. Je mi fuk, kam se poděl tenhle hrdina bez bázně a hany.
Už nikdy.
CRRR!
„Bosie? Možná by tě zajímalo, že se Oscar vrátil z mise.“
„Okamžitě jedu!“

Obrázek uživatele hidden_lemur

Cena za štěstí

Fandom: Návrat Krásného Prevíta
Poznámka: lemur stále vykazuje neklamné známky placatosti. Takže další BJB. Zítra bude lépe.

"Blbost," řekla Náhoda.
"Kdepak," zakřenil se Osud. (Mezi námi - on vlastně NEBYL hodný. Ve své nejhlubší podstatě odjakživa disponoval vychcánkovstvím malého kluka, vždy připraveného stisknout červený čudlík, jen aby viděl, co se stane.)
"To neuděláš," řekla Náhoda. "Podívej se na něj - je tak šťastný..."
"Bohužel. Jsem nevyhnutelný. A za štěstí se platí."
"Někdy," řekla Náhoda, "tě fakt nemám ráda..."
"Ale pomůžeš mi," prohlásil s jistotou, za kterou by ho s chutí praštila - tím spíš, že byla zcela oprávněná.

Oscar zaúpěl. Poznal by ho kdykoli. Dokonce i s růžovými vlasy a piercingem ve spodním rtu. A takové to bylo hezké století...

Rok: 
2011
Obrázek uživatele hidden_lemur

Hlad a láska (a všechno, co s tím souvisí)

Poznámka: únava lemuřího materiálu je dnes vskutku tristní. Takže BJB. Pardon.

Stál tam skoro hodinu. Zíral jim přímo do oken, i když by čistě teoreticky neměl vidět ani ten dům... Nevěděli, jak se s jeho přítomností srovnat, tak zvolili tu nejsnadnější strategii. Dělali, že o něm nevědí. On dělal, že prozatím neví nic o nich. Jejich malá skrýš si žila svým vlastním životem.
Bastet dopila své ranní mlíčko.
Oscar usilovně zíral do knihy.
Robbie nedokázal nic předstírat a zuřivě si hryzal nehet na palci.
Smrť bubnoval na desku psacího stolu, což se ukázalo být zdaleka nejnanervylezoucnějším zvukem v místnosti.
Anup vyhlížel z okna, celkem úspěšně předstíral, že tu není a zároveň si dělal poznámky. V hieroglyfech.
Bylo jen otázkou času, kdy to někdo nevydrží a propíchne bobtnající ticho jako pouťový balonek.
"Heleďte," řekl Oscar, "je jasné, že neodejde. On to prostě nevzdá."
"Samozřejmě že ne," usmál se Anup. "Myslím, že v celém Londýně neexistuje umanutější bytost."
"Je mi líto, že vás moje minulost zase dostala do potíží."
"Ále," mávla rukou Bastet, "byli bychom blázni, kdybychom nepočítali s něčím podobným. Koneckoncům VÍME, kdo to je..."
"Bylo by divné, kdyby to netoužil pochopit. Ovládnout hlad po vědění je totiž docela těžké."
"A láska...," ušklíbl se Anup, "to je mezi námi taky pěkný svinstvo."

Rok: 
2011
Obrázek uživatele hidden_lemur

Běžný den

Poznámka: Omlouvám se. Další pokus, jak vybruslit ze zadaného tématu. A další drabble typu BJB.

Tři.
Není to těžké.
Dva.
Nehýbat se.
Jedna.
Nedýchat.
Teď.

Stvoření z jiného rozměru zavrávoralo a nedobrovolně políbilo dláždění. Vášnivě. A naposledy. Oscar sklonil samostříl a rozhlédl se, jak jsou na tom živí.
Krásný prevít opouštěl úkryt za popelnicí velmi neochotně. Byl otřesen. Byl aromatizován parfémem Eau de Svinčík, na koleni měl přilepenou chilli papričku a nevšiml si toho. Jediné, co mu momentálně bránilo podlehnout pudu a ječet jako školačka byl Oscarův výraz. Absolutně klidný.

"Mám chtít vědět, co to bylo?"
"Ne, pokud chceš dneska usnout."
"Prosím, řekni mi, že takhle nevypadá tvůj běžný den..."
"Nevypadá."
"Díkybohu."
"Bývá i hůř..."

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Kleio

Postreinkarnační průšvih

Fandom: Návrat krásného prevíta (pro neznalé prostě RPS)
Věnování: Pro Adu a Julii, protože ony vědí.

Drsný motorkář v kožené bundě a skládacím samostřílem na zádech usrkl z šálku čaj. Tak lahodný earl grey nepil už… no minimálně století.
Bylo krásné, velice netypicky slunečné londýnské odpoledne, kolem kavárny proudily nerušeně davy lidí, kteří neměli ani tušení, že právě míjejí jednoho z největších spisovatelů, které kdy Británie dala světu. Ostatně, jak by také mohli, byl tu inkognito.
A najednou bum. Oscarovy oči se střetly s těma jeho. Několik vteřin se do sebe navzájem vpíjeli pohledem. Artur "Bosie" Douglas se na něj koukal tím pohledem, který jasně naznačoval, že ví.
Oscar vyděšeně vyťukal telefonní číslo.
„Bastet… máme problém!“

Rok: 
2010
-A A +A