Divocí a zlí

Obrázek uživatele Marek

Názory jednoho albína

Drabble: 

"Co je, negře?" zamával albín všema čtyřma rukama, ve kterých držel střelné zbraně, povalenému před obličejem.
Ten se zmohl jen na vyděšené kňourání. Ne pokaždé vám natrhne zadek někdo mající celkem šest končetin.
"Hej, Hnusáku, on je ale běloch," pokusil jsem se vysvětlit albínovi již po několikáté, ačkoliv jsem věděl, že to bude stejně bezvýsledné, jako vždy předtím.
"Máš snad patent na rozum? Podle mě jste všichni negři," odplivl si Hnusák a v koutku pusy zkousl hořící doutník.
Bezradně jsem pohlédl na Elvíru. Ani se na nás nepodívala a dál si rozbalovala jeden bonbon za druhým. Poraženecky jsem pokrčil rameny.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Špatný obchod

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

15+

Drabble: 

„Pracky nahoru, tak abych na ně pěkně viděl.“
Kruh samopalů mířil na neznámého, který před okamžikem vkráčel přímo doprostřed dojednávaného obchodu se zbraněmi.
„Otevři ten kabát, parchante.“
Muž mlčky odhalil vlastní samopal.
„A kurva! Hoď to na zem!“
Muž se zastavil, jakoby přemýšlel. Potom řekl jediné slovo: „Ne.“
Ozvala se salva výstřelů a mluvčímu pašeráků kulka utrhla půl tváře. Pašeráci odpověděli vlastní střelbou, ale muž se změnil v rozmazanou skvrnu. Odněkud vytáhnul glock desítku a sázel kulky jednu za druhou do pašeráckých pršiplášťů.
O pár okamžiků později o zem klepla poslední mrtvola a Patejl stál v rozšiřující se kaluži krve.

Neviditelný fandom: 

Pan hodný

Drabble: 

Jsem sice pan hodný, ale začínám konat podle věty, kterou jsem četl někdy ve dvacátém století na jedné internetové stránce takových šílenců: Chcete konat dobro? Podpořte zlo!
Takže teď s maskou Temného proroka, Nepřítele číslo jedna, procházím recepcí v hotelu, ve kterém si jeden Otec udělal základnu. Na recepci sedí hezká slečna se jmenovkou Mary Sue.

O 16 vteřin později:

Slečna Mary teď leží s rozdrceným hrtanem na zemi, levou ruku, kterou se mi snažila vystřelit mozek z hlavy, rozlámanou. V očích jí slábne život s každým zapumpováním jejího, teď již slabého, srdce.

"Vážně nevíte, kde bych Váženého Otce našel?"

Klidná cesta

Úvodní poznámka: 

Dneska trochu klidných Divokých a Zlích :)

Drabble: 

Hárlý pode mnou slastně brumlal a já si to fičel 160 kilometrovou rychlostí po polské dálnici. Bylo mi jasné, že pokud si nás Olie zavolal narychlo, muselo se něco stát. Péés mi zahřívalo plamenem záda a já vzpomínal na svůj čas. Jak jsme s Elvírou a Hnusákem čistili těžební stanice, jak jsme před útokem vždy zpívali klanovou hymnu a Elvíra při tom hrála na buben. Na to, jak jsem se měl vlastně fajn, než jsme skončili tady.
Najednou se ozval tlumený výbuch a já se na plovoucí motorce málem složil.
Hřebík, zahučel jsem temně. Ten musí jít z kola ven.

Obrázek uživatele Marek

Takový normální boj

Úvodní poznámka: 

Rating 18+
Klasická Kulhánkovina. Nechutnější scény?
A/N: Spojil jsem trochu Divoké a zlé (Patejl) s Cestou krve (3. díl od Martina Moudrého).

Drabble: 

Přepnul jsme do bojové rychlosti. Svět se zpomalil. Přesněji řečeno, svět se pohyboval normálně. Já byl jen hrozně rychlý.
Roztočil jsem řetězy přidělané na rukou a vykročil.
Konec řetězu narazil Protivníkovi do těla a projel jím jako máslo. Respektive než jsem se vzpamatoval, z protivníka zbyl aerosol.
Těch Protivníků bylo víc. Trochu. Hodně. Fajn, bylo jich vážně hodně.
Vzal jsem to tedy dost zeširoka. Představte si sněžnou frézu. Jen kvílení rotujícího řetězu muselo být hrozně demoralizující.
Vypnul jsem bojovou rychlost a rozhlédl se. Zajímavé.
Na zemi se stékaly dva mozky a jedna oční bulva se na mne dívala dost vyčítavě.

Obrázek uživatele Marek

Bitva vs. Jídlo

Úvodní poznámka: 

Teda, téma jsou den ode dne hloupější a hloupější. Už ani vtipné věci mne nenapadají. Chci to už jen přežít. A nebo téma, na kterém se dá vyřádit. Třeba... Ohnivá oblaka!

Drabble: 

„Doba k obědu a tady není ani noha!“ znejistěl jsem uprostřed vylidněného Staroměstského náměstí.
„Temný proroku! Ihned se vzdej!“ ozvalo se z ampliónu, který byl přidělaný pod orlojem.
„Co? Ale já jsem pan Hodný!“ zakřičel jsem do ticha.
„Opakuji! Vzdej se, sic tě stihne trest božího posla!“
„Sic? On vážně řekl sic?“ začal jsem se usmívat.
„Vzdej…“ stihl přístroj prohlásit, než jsem ho ustřelil.
„Pravé poledne, je čas klidu,“ poznamenal jsem do nastalého ticha. „A taky jídla!“ Vzpomněl jsem si na hlad. Přeci, strava je základ života. Já to musím vědět!
Toho dne, mne žádný trest kromě předraženého Twisteru nestihl.

Neviditelný fandom: 
Divocí a zlí
Obrázek uživatele Marek

Pan Hodný....

"Tak sakra, kde to bylo," mumlal jsem si pro nebe a pospíchal v husté mlze po nábřeží.
"Dělej, dělej," povzbuzoval jsem sám sebe.
Kyberkentaur mne honil dvě hodiny po Londýně. Církev Zářícího spasitele vyhlásila pátrání. Nabídla sto tisíc liber. Ani nemusela. Protože všechny oběti z centra hodili na mě, každý by mě prodal i za zmrzlinu.

Najednou jsem to uviděl. Hotel tak zapadlý a špinavý, že by ho ctihodný občan nikdy nehledal. Já ale nebyl ctihodný. Já byl pan Hodný! Potřeboval jsem se v podniku nesoucí hrdý název "Zadek v mlze schovat." Už od pohledu, dělal svému názvu všechnu čest.

Obrázek uživatele Marek

Jídlo si nevybereš....

*Jsem naprosto nespokojený. Tlačil mne čas, tak jsem napsal první věc, co mne napadla. Ale větší blbost, jsem snad ještě nikdy nenapsal.*

Policajt na mě skočil naprosto nečekaně. Reflexivně jsem mu udělal třetí oko první věcí, co jsem měl po ruce. Po mém zákroku už ale nebylo poznat, co to bylo.
Mezitím, si Elvíra cpala plnou pusu Tatrgelových bonbónů. Ještě před necelou minutou, měla odhadem 100 kilo, teď stěží 30.

Pak dorazily posily. Bohužel, naše nebyli. Nám nechodí na pomoc nikdo.

Přepnul jsem do bojové rychlosti a poslal Policejní mozky na výlet.
"Kurva," prohlásila Elvíra naštvaně, šátraje rukou v sáčku, "ten byl poslední."
"Tak si dej ruku." Podával jsem ji utrženou paži. Je to nechutné, ale ona se prostě nějak najíst musí.

Obrázek uživatele Ness

A jak to bylo dál...

Fandom: Divocí a zlí
A/N: Mám ráda šťastné konce. I když, jak pro koho.

Muž ve středních letech stojí u prolézačky. Sleduje, jak holčička ve žluté pláštěnce skáče přes kaluže. Blátivá voda cáká kolem červených gumáčků a blonďáté culíky se jí houpou do rytmu; nebude jí víc než osm.
„Nedáte si bonbón, mladá slečno?“ přijde blíž a natáhne ruku se sáčkem. Otřepané klišé, ovšem stále fungující.
„Kuju, jsou moc dobrý,“ zahuhlá holčička s plnou pusou a upře na něj velká zelená kukadla.
Muži se při tom při tom pohledu zrychlí dech a v kalhotách ucítí příjemné pnutí.
„A jakpak ti říkají?“ Je taková sladká a nevinná... A je tu s ním dočista sama.
„Elvírka.“

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Marek

Klid před bojem…

Fandom: Jiří Kulhánek – Divocí a Zlí
Poznámka: Nejsem si jistý, jestli se píše správně třímetrákové. Popřípadě doplním, opravím. +15 (Znovu se jedná o styl psaní podobný Kulhánkovu. Povídka není zaměřena proti žádným členům jakékoli profese či vyznání.)

Seděl jsem v křesle Šlupky. Bojové vesmírné lodi klanu Pilotů. Poslouchal klanové rádio a sledoval Elvíru s Hnusákem. Říkali nám smrtící trojka. Vůbec, jsem nechápal proč. Všichni vypadali tak mírumilovně. Hnusák si všema čtyřma rukama čistil zbraně, Elvíra jedla před nastávajícím bojem cukr a já rozvalil své třímetrákové tělo naplněné posilovači, zbraněmi a podobnými technologiemi na jedinou židli, která mě unesla. Mohli by nám říkat i jinak. Proč ne třeba Loď Bláznů. I když je pravda, že by to řekli asi naposled. Pohodlně jsem se rozvalil. V uchu se mi ozvala známá znělka. Je 7:00. Čas zabít svého prvního Policajta.

Rok: 
2011
-A A +A