Táborové hry

Obrázek uživatele girliekatie

Remíza

Úvodní poznámka: 

Příběh, který se opravdu stal na basketovém táboře, kam jsem jako děcko jezdila. Páka byla úplně poslední disciplína jedné dopolední olympiády. Soupeři se v týmech vybírali podle věku - nejmladší proti sobě, nejstarší proti sobě, atd.

Drabble: 

"Jak jsme na tom?" zeptala jsem se kapitána našeho týmu, když přišla řada na mě.
"Je to remíza," pokýval smutně. "O všem rozhoduješ ty!"
"Já to dám, neboj," ujistila jsem ho.
Oba jsme se podívali na mého protivníka. Velmi vysoký kluk, fakt dobrý basketbalista.
"Tvůj soupeř je extra silný, takže po tobě chci hlavně jedno... Soustřeď se a nevyvíjej víc energie, než kolik bude potřeba, abys nepovolila. Když to vydržíš dost dlouho, vyhraješ. On má sílu, ale ne výdrž..."
"Ty mi nevěříš!" obvinila jsem ho. Nemusel odpovídat, bylo to zřejmé. "Jestli vyhraju, budeš mi do konce tábora nosit batoh!"

Nosil!

Obrázek uživatele girliekatie

Rukojmí

Fandom: 
Drabble: 

"Jsme rozdělení?" zeptala jsem se. Ozvalo se souhlasné mručení. "A všichni spokojeni se svou skupinou? Pamatujte, že spolu ve skupině musíte být schopni komunikovat úplně potichu!" Nikdo neprotestoval. "Dotazy?"
"Co uděláme, až do toho znepřáteleného tábora vnikneme?"
"Musíme nepozorovaně. Vezmeme si rukojmí a odvedeme je do našeho tábora. Nezapomeňte rukojmím zavázat oči a zalepit pusu, aby nemohli volat o pomoc a nevěděli, kde je náš tábor!" upozornila jsem.
"Kdo je ideální rukojmí?"
"Osamělé děti. Úplně nejlíp malá holka nebo kluk na cestě z latríny. Ty se moc nebrání a není potřeba zbavit se celé skupiny. Tak jo, zelený tým vyhraje!"

Závěrečná poznámka: 

Takové hry se hrávaly u nás na táboře a byly to naše úplně nejoblíbenější. Brali jsme rukojmí z jiných táborů, případně oni od nás - samozřejmě pokud se podařilo a někdo nestihl zburcovat celý tábor, když nás viděl se plížit lesem.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Terda

Dobrodružství

Úvodní poznámka: 

Tak ještě jedno bez nároku na bodík.
Prostě se to chtělo napsat.

Drabble: 

Pátek. Vlak si to supí přes Malou Chuchli k Radotínu. Za zmoklým okýnkem na mě mrká loděnice. Louka před ní je opuštěná. Děcka jsou v klubovně, když prší. A já bych tam chtěla být s nimi. Zase se vydat na cestu za dobrodružstvím.

Společně jsme se plavili se až na daleký Mauritius. Přečkali jsme bouři i ztroskotání. V uličkách Stínadel jsme honili Širokka a v koutě opuštěného dvora jsme pozdravili partu Rezavých klíčů. S Frodem jsme putovali k Hoře. Prsten jsme nesli temnotou. Za ní nás čekal oheň a vůně špekáčků.

Ale každé dobrodružství jednou končí.
To moje už skončilo.

Závěrečná poznámka: 

Kopčem s Veverčákem a Indiáni se mi tam už nějak nevešli...

Obrázek uživatele Rebelka

Čekání na večeři

Poznámka: Doufám, že se to nehrálo jen u nás... :o) Pro Skřítě, protože v tom kdysi byla vážně dobrá ;o).

Zaklapl dveře a ztěžka se o ně opřel zády.
Jeho žena k němu přišla po špičkách a chytila ho za ruku.
V jejích očích viděl otázku.
Zavrtěl hlavou.
„Zase nic. Říkali… možná že přijdou někdy večer. Ale už tomu moc nevěřím.“
Nic mu nevyčítala. Nerozplakala se, že má hlad.
Jen ho držela a on ji za to miloval. Už skoro padesát let.
„Bude to dobré, uvidíš…“
*
Jakmile se setmělo, postavili se k oknu.
Kroky. Tenké vyděšené hlásky.
„Ony přišly!“ zašeptal Krvavý dědek.
„Naivní děti…“ v očích jí zářila světýlka, když vytáhla ostrý řeznický nůž.
Jedenáctá hodina odbila a lampa zhasla…

Obrázek uživatele Terda

Těžký život kotrčníka

Letní tábory jsou neskutečný pytel inspirace :-)
----
„Áááá!“
Žbluňk. Žbluňk.
Dva nezvedení háčci letí přes příď. Na mojí lodi si nikdo na Titanic hrát nebude!
„Útóóók!“ velí ta starší. Než se stačím vzpamatovat sápou se po bocích lodi jako nějaké chobotnice.
Žbluňk. Žbluňk.
Středáci vyjeveně valí oči a prskají vodu. Spíš než posádku lodi Jeho Veličenstva, připomínají zmoklé krysy.
„A teď kapitána!“ houkne druhý háček. Dva páry rukou se jako chapadla ovíjí kolem bortu. Loď se povážlivě naklání. Vlastní vahou (a pádlem) se snažím zabránit katasrofě.
Plesk! Třísk!
Kapitán svou loď nikdy neopustí.
„Co to je todlecto!? Vy zbabělci zbabělí! Piráti mizerný! Lot...“
Žbluňk.
„Tohle je vzpoura.“

Obrázek uživatele Terda

Štěstí v neštěstí

Tak ještě jedno nesoutěžní...
----
Zápis lodního deníku Lodi jeho Veličenstva Najáda

Středa, 13. Července 2011

18:00 - Večeře: Knedlo-vepřo-zelo. Zataženo. Zvedá se vítr...

...Tohle bylo o fous! Sotva za námi zaklaply dvěře kiosku, už se do nich opírá jednolitá vodní stěna. Je tu hlava na hlavě. Nějací svalovci se snaží udržet prohýbající se okna. Venku panuje chaos. Dokonalý tanec živlů. Vítr a Voda.
A to nás to mělo prý jen líznout...
Pěkné líznutí! Tak tak, že jsme stačili utéct. Zběžně počítám hlavy.
„Najáda! Orfeus! Pegas!“
Je to jako zaklínadlo. Sláva! Jsme všichni. A celí...

O deset kilometrů dál vichr porazil strom. Zůstal pod ním chlapec.

-A A +A