fanfiction

warning: Creating default object from empty value in /data/www/10259/sosaci_net/test/modules/taxonomy/taxonomy.pages.inc on line 33.

Naše řeč, 1. kapitola

Přístupnost: bez omezení (aspoň zatím, za nic ale neručím)
Varování: Varuji vás! A zároveň se omlouvám. Toto je jen další důkaz toho, že já nejsem autorka fanfiction...
Shrnutí: Úryvky z deníku studenta Druidské školy vysoké magie v Budči. Což je asi tak v kostce všechno.
Prohlášení: V povídce jsou použity postavy ze světa Druidské školy vysoké magie v Budči (viz www.budec.net). Vyskytuje se v ní také (prozatím) jedna postava ze světa Harryho Pottera, tudíž patří J. K. Rowlingové. Nejsem si ale jista, jestli by ji poznala a jestli by se k ní vůbec chtěla hlásit.
Tisíceré díky patří Aries, Neviâthiel a Julii za cenné konzultace a rady.
Věnování: Milá Jacomo, toto by měl být tvůj vánoční dárek. Moc se omlouvám, že povídka přichází tak pozdě. A jak, doufám, čtenáři poznají, není ani zdaleka hotová. Ráda bych se slavnostně zavázala, že ji dopíšu co nejdřív, abych splatila svůj dluh Ježíškovi za skvělou povídku, co jsem dostala. Ale znám se, proto radši nebudu slibovat nic, kromě toho, že udělám, co bude v mých chabých (jak jsme se přesvědčili) silách, aby tato první kapitola nebyla i kapitolou poslední. Doufám, že se konce dočkáš. Krásné Vánoce! Nebo spíš jen krásný nový rok...

Sny a útěky

Povídka pro Danae velmi volně inspirovaná písní The First Time od U2.
Postavy, které poznáváte, patří JK Rowlingové. Z jejich používání nemám ani cent.

Jak psát záhlaví?

Záhlaví (někdy také disclaimer) je nástroj používaný především v zahraniční fanfiction. Měl by umožnit jednak lepší orientaci v obsahu povídky, ale také deklarovat to, že autor si uvědomuje svou závislost na původním díle (v našem případě na Harrym Potterovi).

Pravidla pro psaní fanfiction

U autorů fanfiction se můžete často setkat s názorem, že se nebudou podřizovat pravidlům, ať už spisovatelským, nebo dokonce gramatickým, protože jejich tvorba je spontánním dílem a oni cítí, že by nebylo dobré, aby tuto spontaneitu nějak krotili. K takovým lze říci jen to, že když přijdou ke klavíru, u kterého nikdy předtím neseděli, a začnou z něj spontánně vyluzovat zvuky mlácením do kláves, všichni přítomní brzy utečou. Než se z jejich „hraní na klavír“ stane hudba, bude to stát mnoho hodin tvrdé práce. Stejně tak pseudo-spontánním spisovatelům brzy k jejich škodě utečou čtenáři.