Knihy džunglí

Obrázek uživatele ef77

Vodní příměří

Drabble: 

Zapadající slunce prozáří baldachýn listí.
„Jako smaragdy v Udajpúru,“ protáhne líně Baghíra. „Jak mocný byl rádža, jak nádherný jeho dům a zahrady, jaké dary mu přiváželi ti, kdo si jej chtěli naklonit. Ach, kde jsou ti velbloudi okrášlení diamanty, koně ve vyšívaných čabrakách? Kde jsou tví bratříčci, Háthí, tak velcí a nádherní?“
„Odešli,“ smutně pokýve hlavou Moudrý, „dávno odešli.“
Do džungle padá noc. Po nebi, nepovšimnuta, pluje karavana mraků, obtěžkaných příslibem deště.
Měsíc se zhlíží v tůních Vaingangy, dokud jeho obraz neroztříští Velký Háthí, aby uhasil žízeň chladnou vodou. Střepy kreslí kolem odrazu jeho vznešené hlavy na hladině stříbrnou korunu.

Šakal Měsíce

Fandom: 
Drabble: 

Takové sucho, jaké vtrhlo ten rok do džungle, nepamatoval nikdo, dokonce ani Mlčenlivý.

Spalující vedro nejdřív zničilo stromy a trávu, potom dílem odehnalo a dílem pozabíjelo trávožravce, a pro něj zanechalo jen zubožené a vyhublé stíny.

K tomu všemu se ještě dnes při západu slunce ozval Mlčenlivý a nad celou džunglí rozhlásil Příměří. To mu na náladě nepřidalo. Lovit u řeky bylo jednodušší a zábavnější - při hukotu vody v peřejích nemusel být tak tichý a obratný.

Náhle si všiml jasného světla nad hasnoucím západním obzorem. Byl to on, nejzářivější, Šakal Měsíce.

Napajedlo počká. Dnešní noci nejdřív půjde zabít Strach.

Znovu.

Závěrečná poznámka: 

Šakalem Měsíce nazývají obyvatelé džungle Večernici. Je na obloze sice nejzářivější, ale není to skutečná hvězda. Snad to nevadí ;-)

Neviditelný fandom: 

Cesta lesem

Drabble: 

Děcko odložilo košík stranou a prodralo se mezi vlčaty až k matce vlčici, aby se zahřálo. Přitulilo se a podivovalo se: „Vy máte velké uši! Vy máte velké oči! Vy máte velké zuby!“ Máma Vlčice si opřela mohutný šedý čumák o červený čepeček.

Ve vchodu do vlčí sluje se zaklínil obrovský chromý tygr.
„Dobrý den Šér Cháne, kampak, kam? Člověčí mládě je naše!“ řekl táta Vlk.

„Naskoč, škvrně, medvěd Bálú tě ponese! Kdepak bydlí babička? V chaloupce za lesem?“

Před chaloupkou stál myslivec Baldév: „Zrovna jsem tě šel hledat!“
Karkulka objala medvěda a poprosila: „Řekni vlkům, že už jsem doma!"

Langrí

Úvodní poznámka: 

Tak ještě jednou, nesoutěžně. Napadl mě ještě někdo, kdo by vlkům něco vzkázal...

Drabble: 

Seděl na břehu řeky, nad uloveným mladým buvolem, a zakusoval se do nejšťavnatějších kousků masa. Tady, na břehu Vajngangy bylo vždy dost kořisti, ale on byl poslední dobou čím dál nespokojenější. Nejvyšší čas změnit loviště. U Seoníských kopců jsou teď dřevorubci, to by mohla být alespoň zábava.

V křoví to zašramotilo a ozvalo se pokorné zakňučení.

"Co tu chceš, Tabakí. Dnes nemám náladu ani na tvoje pochlebování. A vůbec, nebaví mě to tu. Půjdu lovit jinam."

"Ale můj pane a vládce, podle Zákona přece při změně loviště musíte..."

"JÁ NEMUSÍM VŮBEC NIC! Ale budiž. Když chceš, můžeš Seoníské varovat sám."

Obrázek uživatele Sothis Blue

Rudý květ

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Archivní.

Drabble: 

Rudý květ tančí.
Tančí na hudbu skučení a vytí.
Dupe po čeniších, po hřbetech, praská do rytmu a zanechává za sebou stopu bolesti.
Bosá chodidla šustí na kameni Poradní skály, snědá kůže se rudě leskne. To Pán Rudého květu tančí se svým služebníkem.
A my musíme tančit s nimi.
Tančíme a zpíváme jim.
Ušetři své věrné, Pane Rudého květu!
Vyslyš prosbu Mrtvého vlka, Pane Rudého květu!
Co se ti leskne ve tváři, Pane? Je to pot?
Pane?
Bratříčku?

Dívali se dobře, ó vlci. Dobře se dívali.
Co měli v srdci?
Nezapomenou,
kvetli-li jednou a kvetli-li v noci,
hleď, Rudým květem...

Neviditelný fandom: 
Závěrečná poznámka: 

Ples příšer, 2011

Využívá veršů Petra Bezruče.

Obrázek uživatele Giles Rigby

Nejsme jedné krve

Úvodní poznámka: 

Tvým věrným sluhou bude strach,
Tvým protivníkem bude smích.
A od každého slyšíš soud:
Ty neporušíš kruhů mých!

Drabble: 

Temnotou noci se rozléhal tygří řev a všichni obyvatelé džungle se raději skryli ve svých doupatech. Jen luňák Číl, který je s každým zadobře, se odvážil přilétnout blíž, aby zjistil, co se děje.
Tygřice křičela bolestí a vzteky. Jak mohla ona - nejsilnější v celé Séónijské džungli - porodit jedno mrtvé a jedno chromé mládě.
"Nikdy tě nepřijmou mezi sebe," pošeptala svému jedinému přeživšímu synovi a starostlivě ho olizovala. "Ale to nic, můj ubohý mrzáčku. To nevadí. Nepotřebuješ smečku jako oni. Jejich pohrdání tě naučí krutosti. Nenávist tě udrží na živu. Jednou se tě všichni budou bát. Jednou budeš pánem téhle džungle."

Závěrečná poznámka: 

UKOLÉBAVKA TYGŘÍ MATKY

Pruhy tě v džungli ukryjí.
Nepostavíš se v rovném boji
těm kteří proti tobě stojí.
Jen opatrní přežijí
a tobě stačí když se bojí!

Útok co nikdo nečeká
bude zákeřnou zbraní tvojí.
Staré rány se těžko hojí.
Výsměch tě dávno neleká,
a tobě stačí když se bojí!

Obrázek uživatele angie77

Studené a nejedlé

Drabble: 

„Nuže?“ zeptala se Bílá kobra vyčkávajíc. „Stojí za to pro tenhle poklad zemřít?“
„Nerozumím ti. Je to studené, nedá se to jíst. Snad jen tahle věc,“ ukázal Mauglí na vykládaný ankus, „je zajímavá. Vezmu si ji a za odměnu ti nalovím nějaké dobré žáby, co říkáš?“
„Nepotřebuji jídlo. Sloužím svému pánovi, sloužím slávě velkého města. Nikdo živý se odsud nedostane.“
„Už zase blábolí,“ podotkl Mauglí směrem k velkému Ká. „Otče kober, říkám ti, že město není. Pojď, vezmu tě ven.“

Ale starý had nechtěl. Když mu Mauglí utekl, stočil se do klubíčka a slepýma očima zbožně hypnotizoval převzácné zlaté cetky.

Obrázek uživatele Alasdair MacColla

iPrales

Drabble: 

Nemohli jste se dočkat, přiznejte to! Je tady váš věrný Tabákí, nebojte se. Nenecháme vlky vydechnout, neutají před námi nic! Tentokrát jsem byl na rozpacích, mohu-li s takovou informací na veřejnost, ale vem to sup.
Jakoby nestačilo, že Rákšasí si sama není jistá, které vlče má s kterým vlkem (důkaz: poslala mně do tygřího zadku, když jsem s ní o tom zapředl hovor), Akéla se sice k Šedákovi nezná, ale my víme své. A teď dokonce, považte dotáhla do doupěte člověčí mládě!!! Klaďme si otázku: jak to, že to Rákšasí prošlo?! Co za tím je??
Dusno bylo v Seónijské pahorkatině...

Obrázek uživatele Wee-wees

Dobrý lov

Úvodní poznámka: 

Mám takový pocit, že tenhle fandom dokonce jako muzikál opravdu existuje, nicméně neznám ho, takže toto tím není ovlivněno.

Drabble: 

Potemnělá scéna představuje hustou džungli, v pozadí zní zpěv ptáků a skřeky noční zvěře.
V popředí leží čerstvě skolená kořist.

AKÉLA (velitelským tónem):
Ke mně, vlci! Přišel čas
K hostině zve luňákův hlas
pojďte všichni sem!

Na scénu vbíhají mladá vlčata, která ještě nikdy nebyla na lovu. S nimi i malý Mauglí.

MAUGLÍ A VLČATA (s podivem):
Co je to, Akélo, tady za věc?
Vždyť to byl bratříček – mladý srnec!
Zvečera běhal tu jako my!
Teď si ho máme dát k snídani?

Vlčata a Mauglí se tváří zmateně. Na scénu vbíhá Baghíra a usazuje se na větvi.

AKÉLA (důrazně):

Už je čas, abyste, vlčata, poznala
pravdu o naší hrdém rodu,
nemůžem jenom trávu žvýkat,
nemůžem jenom srkat vodu!

BAGHÍRA:
To je pravda! Někteří jsou lovci, a někteří jsou loveni - tak zní zákon džungle! Musíte se dozvědět pravdu!

AKÉLA (trpělivě):
Pravda je krutá, tak jak každá
vlčice brání krutě mladé,
krásná je ve svém hněvu.
Poctivý lov – to není vražda
To řeknu bez projevů.

I z vás tak jednou budou vlci
se smečkou běžte každý nov
když prvně vlče v krvi tlamu smočí
já zvolám hrdě – Dobrý lov!

Z povzdálí celá vlčí smečka i Baghíra sborem opakují:
Dobrý lov! Dobrý lov!

Obrázek uživatele Lee

Zákon, který se nepřestupuje

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Věnováno Danae, na jejíž Zákon lovu jsem si při psaní mnohokrát vzpomněla.

Drabble: 

Lov.
Radost a uspokojení, které mu obvykle přinášel, zmizelo s deštěm. Ale vzrušení, touha po kořisti, odhodlání zůstalo. Jen málo předčí v životě šelmy vůni čerstvé stopy.
Vyhládlý a unavený uháněl vpřed.
Šelmy tvrdí, že nejkrásnější na lovu je to, že se zapomíná. Jakmile složíš svou kořist, touha pomalu umlkne a nepropukne, dokud jsi sytý. Kdybys nezapomínal na slast lovu, neustal bys, dokud bys neulovil vše živé.
Ale on nezapomínal. Proto mnohdy lovil více, než musel.
Bylo to k ničemu. Touha byla nenasytná.
Vyběhl z houštin a zaklel. Byl u Vaingangy.

Ani velký Šér Chán se neodváží porušit Vodní příměří.

Neviditelný fandom: 

Phíal

Úvodní poznámka: 

Z mé oblíbené knihy... Báseň na konci pochopitelně není mé dílo, jen vyústění děje ;-)

Drabble: 

Běželi už dva dny a dvě noci, letěli po stopě. Po krvavé stopě.

Předevčírem měli dobrý lov, vlčici s mláďaty. Ale pak mezi ně vtrhnul on, Vontola, jako pomstychtivý démon. Bojoval zuřivě, tři z nich zabil, ale nakonec před nimi musel utéct, zmrzačený.

Zuřili, hnali se za ním, za krví, za pomstou. Daleko, předaleko od svých lovišť na jihu.

***

"Kdo vám dovolil přijít?" ozvalo se náhle shora. "Vraťte se zpátky, vy rezaví psi, s chlupy mezi prsty."

"Žádná nahá opice nám nebude rozkazovat! Všechny džungle jsou naše!"

"Nechce se vám? Tak dobrá, jen pojďte za mnou, naučím vás velké moudrosti."

Závěrečná poznámka: 

Pro krásu nocí jiskřivých — pro noci plné konání,
pro prudký běh a lov a smeček volání!
Pro čistou vůni svítání, než rosa v mraky odletí!
Pro úprk v mlhy náručí a v temných lesů objetí!
Pro druhů našich rušný křik, když Sambar u vody se krmí!
Pro nocí úklady a půtek zdroj!
Pro nutnost býti živ a denní klid —
pro vše to v krvavý dnes jdeme boj!
Žít, ó žít!

Boj

Fandom: 
Drabble: 

Jsme v bezpečí, v našich peleších. Náš přítel není rád, ale musí nás naučit vyrábět přístřešky do deště. Potřebujeme...

Co? Ta zatracená černá kočka? Odvážila se až sem? Bijte ji, na ní. Nás je stokrát víc. To mládě hoďte do studny. Ať si pohraje s Jedovatým národem. Potom si ho najdeme.

A ten vypelichaný starý bručoun je tu taky? Zaženeme je oba! Trhejte! Kousejte! Škrábejte!
Podívejte, utíkají. Ta kočka skočila přímo do jezírka. Ať se vykoupe, třeba bude vonět. A tomu druhému pořádně vyprašte kožich. Vítězství bude naš-

UTÍKEJTE, zachraň se kdo můžeš, je tu náš pán, náš nelítostný Ká.

Neviditelný fandom: 

Bůvol

Úvodní poznámka: 

Nahrazení tématu: Sněz mě

Drabble: 

Šer Chán běžel džunglí, rozhlížeje se po kořisti. Věděl, že se před ním třesou všechny zvířata, malé i velké, proto našlapoval tiše, a pečlivě se rozhlížel, aby zahlédl jakýkoliv pohyb.
Proto byl nesmírně překvapen, když před sebou najednou spatřil divokého bůvola, jak stojí zpola zakrytí listím, a klidně se na něj dívá.
"Sněz mě," řekl mu bůvol, a dál na něj hleděl klidným pohledem.
Šer Chán se pečlivě rozhlédl kolem sebe.
"Je to past, že?"
"Ale ne," odpověděl mu bůvol, "Jsem starý, starší než kdokoliv z mého stáda. Už jsem zažil příliš mnoho jar. Sněz mě, a ostatní dnes ušetři."

Obrázek uživatele Wee-wees

Vítězství

Fandom: 
Drabble: 

Nakonec sám nevěděl, jestli je víc člověk nebo vlk. V džungli se cítil doma; volné nebe nad hlavou a kyprá hlína pod nohama ho uklidňovaly. Stísněnost lidských chatrčí děsila.
Po čase ho ale vyhnali všichni – ti z džungle i ti z vesnice. A možná to mu konečně pomohlo zjistit, kdo vlastně doopravdy je – je Mauglí, nic víc, a nic méně.
A když si Šér Chán přišel pro pomstu, zabíjel jako Mauglí – chytře jako člověk, ale s tvrdou nesmiřitelnotí džungle.
Vrátil se na poradní skálu vítězně oděn v jeho kůži. Tam ji také zanechal. Hřála, ale nelíbil se mu její pach.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele ef77

Zavržený lid

Drabble: 

V horních patrech džungle přebývá opičí lid. Moudrý medvěd Bálú neučí jejich Slovo, neboť nemají vlastní jazyk, jen slova, ukradená ostatním.

Sami se považují za nejlepší a nejchytřejší, což s neutuchající vervou prohlašují, dokud se nezačnou prát až do krve. Ostatní jimi opovrhují, protože vyhledávají slabé a nemocné, posmívají se jim a hází na ně klacky a kameny.

Do jejich sídlišť přichází skalní hroznýš Ká jako noční běs.

Lid džungle hledí úkosem na ty, kteří loví pro zábavu, za takových nocí se však obrátí zády, zakryje si oči a zacpe uši.

A Ká tančí hypnotický tanec Smrti mezi Bandar lóg.

Obrázek uživatele Lee

Flamma

Drabble: 

Byl mrzutý. Měl za sebou bezmála sedmnáct mil od řeky Vaingangy a po celou cestu nenatrefil na jediný kus zvěře či dobytka.
"Jestli je pahorkatina na lov taky tak mizerná, mohl jsem zůstat tam, kde jsem byl," bručel si vztekle pro sebe.
Náhle objevil stopu. Nebyla zvířecí. Takový otisk zanechávali jedině lidé.
Znal dobře zákon džungle. Lidé se nejedí. Ale nic lepšího neměl a ostatně, co mu bylo po zákoně. Pustil se po stopě.
Setmělo se. Cítil, že už je blízko. Pak spatřil světlo. Začal vrnět. Jídlo!
Obyčejně se plížil až ke kořisti, ale dnes měl hlad.

Skok. Oheň. Bolest.

Závěrečná poznámka: 

Zvláštní téma, věru.

Obrázek uživatele Sothis Blue

Nejsem vlk

Mauglí kráčel od Poradní skály a do srdce mu padala tma.
Vtom se mu o ruku otřel vlhký čumák.
Ohlédl se. Byl to táta Vlk.
„Jsem na tebe hrdý, Žabáku,“ řekl. „Vlk, jak se patří.“
Mauglí zavrtěl hlavou a vyhrkl mu ještě jeden vzlyk. „Nejsem vlk.“
„Cha!“ odfrkl si táta Vlk. „To může říct jen hlupák. Skoro jsem před sebou viděl Rákšasí. Slitoval ses nad Akélou zrovna tak, jako se ona kdysi slitovala nad tebou. Bojoval jsi stejně statečně a neústupně, jako vždycky bojuje ona. A vysmál ses Šér Chánovi. Říkej si, Žabáku, co chceš – jsi pravým synem své matky.“

Obrázek uživatele Sothis Blue

Rudý květ

Rudý květ tančí.
Tančí na hudbu skučení a vytí.
Dupe po čeniších, po hřbetech, praská do rytmu a zanechává za sebou stopu bolesti.
Bosá chodidla šustí na kameni Poradní skály, snědá kůže se rudě leskne. To Pán Rudého květu tančí se svým služebníkem.
A my musíme tančit s nimi.
Tančíme a zpíváme jim.
Ušetři své věrné, Pane Rudého květu!
Vyslyš prosbu Mrtvého vlka, Pane Rudého květu!
Co se ti leskne ve tváři, Pane? Je to pot?
Pane?
Bratříčku?

Dívali se dobře, ó vlci. Dobře se dívali.
Co měli v srdci?
Nezapomenou,
kvetli-li jednou a kvetli-li v noci,
hleď, Rudým květem...

> (Knihy džunglí) 
> (použity verše Petra Bezruče) 

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Wee-wees

Mládě

Dobře se, vlci, dívejte!

Měsíční paprsek svítí na Poradní skálu, když rozechvělá máma Vlčice postrčí Mauglího dopředu. Tygří řev se žene džunglí. Šér Chán chce to, co mu již jednou uniklo.
Přimluví se medvěd Bálú, po něm Baghíra. Člověčí mládě je malé. Člověčí mládě je slabé. Ať si běhá se smečkou.
„Chceš si ho tedy, Vlčice, ponechat?“
„Přišlo ke mně, maličké bylo, zuby ani drápy nemá, ale nebálo se. Ráda si ho ponechám. Přinese nám štěstí.“
Džungle zná cenu štěstí, odvahy i cenu dobrého skutku. Akéla přijme lidské mládě do smečky.

Dobře se, vlci, dívejte! Dobře – dobře se, vlci, dívejte!

Rok: 
2011
Obrázek uživatele angie77

Přátelé

Ve stínu rozložitého stromu odpočívala trojice přátel.

„Takové sucho už dlouho nebylo. Vypukne hladomor,“ promluvil první.
„Nějak bylo, nějak bude… Poradíme si,“ zavrněl druhý.
„Zrovna ty, tlusťochu, se pár hladových dnů obávat nemusíš,“ doplnil syčivě třetí.
„Nemluvím o sobě, chytráci. Ale co náš maličký? Už takhle je kost a kůže…“

„Neboj, starouši, já se o sebe postarám…“

Mauglí přistál přímo mezi nimi. Pohodlně se opřel o Bálúa, prohrábnul Baghírovi srst, čtverácky zamrkal na Káa.

„Mládě nevycválané,“ povzdechl si černý pardál. „Kdy se naučíš zdvořilým způsobům…“
„Kdypak kdy?“ opičil se Mauglí. „Slyšíš, Bálú? Baghíra myslí, že jsi mě špatně vychoval.“
„Někdy ani sebelepší výchova nepomůže,“ podotknul Ká a výstražně chlapce drcnul svojí obrovskou hlavou.
„Dávej pozor, polámeš mu všechny kosti,“ napomenul ho Bálú.

„Pojďme na lov,“ navrhnul Mauglí. „Už týden se živím kořínky a bobulemi. To není důstojná potrava pro člena Svobodného národa.“
„Plahočit se kvůli vychrtlému kolouškovi?… Ne, díky.“
„Voda v řece klesá. Háthí brzy vyhlásí vodní příměří. Pak bude lov ještě obtížnější,“ upozornil je Bálú a dodal: „Sedí se ti pohodlně, človíčku?“

Mauglí se spokojeně zavrtěl. Byl unavený, kručelo mu v břiše. Ale měl pár výborných přátel, na kterých mu záleželo a kteří by mu snesli modré z nebe.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Sothis Blue

Čas nové řeči

Náthú žil ve vesnici celý rok, ale náhle ho přepadl takový stesk, jako už mnoho let ne.
„Co tě trápí, synu?" ptala se ho Mésúa.
„Čas nové řeči mi vehnal do žil černé mravence. V noci jsem slyšel své bratry a skoro běžel za nimi. Ach matko, odešel jsem z džungle nadobro, proč mě to dál táhne zpět?"
Pohladila jeho dlouhé vlasy. „Proč jsi neběžel?"
„Jen proto, že tvůj syn utíkal se mnou a nedal se zahnat. "
Mésúa se usmála, zvedla chlapce a vysadila ho Mauglímu na ramena. „Jen jdi. Jdi za svými přáteli. Však se oba brzy vrátíte."

Rok: 
2010
-A A +A