Elizabeth Gaskell: Wives and Daughters

Nejdražší Susan,
doufám, že tě tento list dostihne co nejrychleji, tak jen krátce:
V sobotu ráno mne Roger doprovodil na dlouho slibovanou výpravu. Molly mě vybavila pouze slunečníkem a sendviči, očekávala jsem tedy prostou procházku po pláži.
Cestou jsme nicméně minuli úchvatná skaliska, sešplhali příkrou stezkou lemovanou kvetoucími keři a prošli přírodním tunelem, v němž se hromově odrážel zvuk příboje. To samo by bylo skvělým objevitelským cílem, nicméně když jsem přestala zdržovat u balvanů posetých schránkami mořských tvorů, otevřel se nám výhled na pláž... plnou tučňáků! Zde v Africe!
Zkrátka řečeno: musíš konečně také sama přijet!
S naléhavou vzpomínkou,
Magdalene

“Hleďme dámy,” zabručel Roger zpoza novin, “v týdeníku je ten nesmysl také.”
Magdalene stále ještě myslela na včerejší úchvatnou cestu do stepi, takže se zmohla jen na stručné “hm?”
“Naše stařičká chůva přece viděla kometu jako dítě. A noviny vykřikují, že se vlasatice objevuje vždy přesně po stu let.”
“Nechceš jim napsat protičlánek, drahý?” usmála se Molly a podala manželovi konvičku s mlékem.
“V tomto konci světa? Zbytečné.”
Krátce se zamyslel.
“Měli bychom se však na noc řádně připravit.”
“Hm?” byla tentokrát řada na Molly.
“Uděláme si piknik pod hvězdami. Je tu přeci nádherné nebe. A pak můžeme publikovat pozorování.”

"Molly," jemný dotek ji okamžitě probudil.
Tatínek vypadal v ranním příšeří unaveně.
Pomalu narovnávala přeležený krk.
"Posaď se, tatínku. Ohřeju čaj."
"Netřeba, už je zapřaženo. Pojedeme domů?"
"Určitě. Jak je na tom Squire?"
"Bolestně zlomený. Teď spí. A ty, má milá? Neměla by sis zvykat nocovat v cizích křeslech."
"Nehodí se to snad pro dceru lékaře? Vždyť víš, ve skutečně cizím domě by mě děsilo zůstávat."
Lehce se usmál. Dětské křivdičky přetrvají všechno. Vyšli spolu do modrého rána.
Podobně se měla na Hamley Hall probudit ještě dvakrát. Po uzdravení malého Osborna konečně s radostí. V doprovodu spěšného návratu známých kroků.

Sledovat. Stěhovat. Pronásledovat.
Neváhal by dvacetkrát překročit rovník.
Musí být jeho, slíbila to.

Vozem. Pěšky. Na koni.
Neváhal by ani zaměstnat nosiče.
Musí být jeho, napsala mu.

Tiše. Kradmo. Plazivě.
Neváhal ji konfrontovat, ač to bylo urážlivě nevhodné.
Musí být jeho, půjčila si.

Pyšně. Veřejně. Hrubě.
Neváhal to dávat na odiv, ač jméno se utrousit neopovážil.
Musí být jeho, zaprodala se.

Nemohl vědět, jak rychlá křídla mají klepy.
Nemohl vědět, jakým pohonem je hanba.
Nemohl vědět, jak uhání čestné srdce.

Znal jen dunivý tlukot kopyt pohrdání a pomalý tok bažin vlastnění.
Zpil se. Nadával jako nejposlednější vidlák.

Vysmýkla se mu.

Mrs Lice Ottercat si hověla na pohovce pod oknem a spokojeně se usmívala. Přítomnost Miss Burnwood jí dělala vyloženě dobře a stejně tak ona sama byla balzámem na duši své přítelkyni.

Do salonu tiše vstoupil George a krátce se uklonil.
"Madam, přišel vám balíček," oznámil stroze a pokynul nosiči skrytému za dveřmi.
Dřevěná bedýnka stála v mžiku na intarzovaném stolku.
"Mohu?" otázala se Susan a přistoupila k zásilce.
Mrs Lice přikývla.
"Molly Gibson nám posílá z Afriky další vzorky," listovala Susan delším dopisem.
"A Miss Clearance upozorňuje, že jsou to masožravky."
Druhá dáma se protáhla.
"Pokud jim nemusím vařit guláš..."

Na Hollingford pálilo polední slunce. Miss Eliza Paul seděla na hřbitovní zídce a velmi nedobově klátila nohama. Miss Farmer ležela na trávníku opodál a kreslila si prehistorické tvory.
Kolem prokvokaly místní drbny, vzduch jen zašuměl spodničkami a klípky.
"Viděla jsi, drahá! Molly Gibsonová, dítě ubohé, zase mluvila s panem Prestonem," lamentovala Miss Browning.
"Je to tak protivný člověk! Prý dokonce gambler!" pokřižovala se Miss Phoebe.
"Bojím se o ni, skutečně," pokračovala ustaraně první dáma a odcupitala do hokynářství.
Miss Paul pohlédla směrem, kde za kopcem tušila Cumnor Towers.
"Zabít málo, tyhle starý můry. Tenhle skandál snad aby napravovaly vyšší vrstvy."