Moje články

  • Obrázek uživatele kytka

    V předvečer října 1938

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Hänsl, snad bychom měli ještě všechno zvážit. Válka na spadnutí, spousta sousedů už je pryč.“

    „Marie! To už jsme přece probírali.“

    „Povídá se, že nás Čechoslováci chtějí postřílet. Zabijou nás, Hans! Všechny nás zabijou, abychom jim nevpadli do týla.“

    „To je přece nesmysl!“

    „Jak to můžeš vědět? Nevíš! Nic nevíš, jen jim pořád věříš! Kvůli Tobě tady nakonec všichni pochcípáme!“

    „Marie, uvažuj. Čechoslováci se zakopali v těch svých betonových bunkrech a budou v nich sedět, dokud nebude po všem. Byli by blázni, kdyby ne. My nejsme v jejich týle.“

    „Pravda." Máti se zlomí hlas: "My zůstaneme mezi nimi a Němci.“

    Závěrečná poznámka: 

    Drabble popisuje dilema usedlíků z Vitorazska, které bylo připojeno k Československu až v roce 1920. Většina z nich si podržela rakouské občanství, i když měli českou národnost.

  • Obrázek uživatele kytka

    Straka na jasanu

    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    Toho rána Joachim u křížku nebyl. Veruna na něj čekala, celý růženec se pomodlila, ale nedorazil.

    Ke sběrně mléka šla sama, pospíchala, aby dohnala zpoždění a zlé myšlenky se jí honily hlavou. Jestli tak... ti samozvaní čeští mstitelé... nebo banderovci, co prý táhnou na západ... A co ten šelma chlap, co v noční bouřce kolem jejich chalupy okolkoval, jako by ji chtěl uřknout, co ten s tím má společného?

    Na jasanu před vsí vřískala straka nešťastnou věštbu a to už Veruna úzkostí neměla stání.

    Cestou zpátky nechala bandasku u potoka a opatrně jako lasička se vydala k chalupě německých sousedů.

  • Obrázek uživatele kytka

    Přízrak z masa a kostí

    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    Veruna nakrájela denní dávku chleba pro zmoru, položila talířek na zápraží a šla se podívat na místo, kde včera viděla světlonoše.

    V zemi po nočním dešti zůstaly otisky okovaných bot. Veruna si zamyšleně dřepla do mokré trávy.

    Přízrak je nehmotný a těžko by po sobě nechal šlápoty. Takže ten chlap, co ho v noci viděla, musel být skutečný člověk z masa a kostí. Kdo to ale byl a hlavně, co tady dělal uprostřed noci, v tak hrozném nečase?

    Vzpomněla si na povídačky o původních majitelích zdejších chalup, o Němcích, co slídí kolem, aby si odnesli schované cennosti. Nebo otrávili studnu.

  • Obrázek uživatele kytka

    Královna věd

    Fandom: 
    Drabble: 

    Seděla diskrétně stranou, čmárala cosi na kus papíru a ze všeho nejvíc připomínala šedou myšku.

    "Prý královna," ušklíbl se kulturní antropolog, "leda tak královna fachidiotů."

    "No tak určitě," odkašlal si hokejista.

    "Já jsem se stala herečkou," svěřila se muzikálová hvězda, "jen abych se s ní nepotkala."

    "Prosím vás," rozohnil se politolog, "vám nevadí ten její dogmatismus? Kdo v dnešní době může tvrdit, že jen jedno jediné řešení je správné?! Kde je pluralita názorů? Kde je tolerance?"

    Řečená dáma zvedla hlavu od lejster a přelétla společnost zamyšleným pohledem.
    Věděla své.
    Usmála se, sundala z hlavy tiáru... a obkreslila podle ní kružnici.

    Závěrečná poznámka: 

    Omlouvám se všem dotčeným, ale když musíš, tak musíš.

  • Obrázek uživatele kytka

    Rebel bez příčiny

    Úvodní poznámka: 

    nesoutěžní

    Drabble: 

    Venku nad Ku'dammem neony pulsovaly rudě a žlutě, z tančírny sem slabě doléhal rytmus muziky (ne černošské!), ON voněl drahým parfémem, levnou kávou a NEBYL to James Dean.

    Nechápala, proč to udělal, protože v tom nebyla VÁŠEŇ, dokonce ani chtíč; nejspíš z nudy anebo možná chtěl, aby i někdo jiný cítil bolest jako on. Nebo jednoduše JEN proto, že zkrátka mohl.

    Od té noci TA skvrna na stropě zůstala. Ve dne skoro nenápadná, ale s postupujícím večerem stále zřetelnější a ohavnější, bobtnala a bolela. Bolela pořád.

    Nechtěla ho vidět, už NIKDY!!!

    Jenomže máti s tím nesouhlasila.

    A TO bolelo nejvíc.

    Závěrečná poznámka: 

    To by mě zajímalo, jestli někdo tuhle německou minisérii zná.
    První sezóna se odehrává v západním Berlíně v roce 56. Mj.je zajímavé pozorovat, jak odlišné problémy tam řešili v 50. letech oproti Československu.
    V drabble jde o to, že hlavní hrdinku znásilnil bohatý chlápek z "dobré rodiny" a její matka to chce využít, takže ji nutí se s ním scházet a přimět ho, aby si ji vzal.

  • Obrázek uživatele kytka

    Rizika černého obchodu

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Možná, když na mě budeš hodná…“ Hloupej Francek z huby setře slinu, strčí ruku do poklopce a nenechá ji na pochybách, jakou cenu za zboží požaduje.

    Tonka na něj dvě vteřiny nevěřícně zírá, než do ní vlítne zlost:
    „Nech si zajít chuť, idiote!“

    „Neřikej mi tak!“ zaječí Francek, "neřikej, neřikej, neřikej!“ Smýkne s ní stranou, společně padnou na bočnici vagonu, hlava jí křísne o plechovou stěnu. Páchne potem, šmírem a kořalkou, prská jí do ucha svou nekonečnou litanii, divně mlaská a srká sliny skrz zuby, Tonka cítí jeho dech na tváři a jeho pazoury všude, všude.

    Někde blízko třeskne výstřel.

    Závěrečná poznámka: 

    Pokračování tady: https://sosaci.net/node/51878

    A pro věrné čtenáře bonusová otázka: Hloupej Francek se objevil už v Padesátce. Schválně, jestli vás napadne, jakou roli tam sehrál.

  • Obrázek uživatele kytka

    Čokoláda zhořklá

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Předcházející: https://sosaci.net/node/51878

    Drabble: 

    Když Francka prošacujou, kromě pracovní knížky objeví i tabulku čokolády. Té čokolády, kterou by teď měla v kapse Tonka, kdyby Francek z obchodu necouvnul.

    Tonku zamrazí. Francek se tahá za podolek, vychytrale se šklebí a očima těká mezi ní a Němci. Kdoví, co esesmanům napovídá, jen aby si zachránil krk. Do Tonky vjede taková zlost, až skoro zalituje, že ho ten hezoun přecejen nezastřelil.

    „Uprav se,“ poručí oficír, zatímco listuje arbeitsbuchem.
    Zpitomnělý Francek si roztřesenýma rukama prohrábne vlasy.
    "Schnell!" nakopne ho jeden z vojáků do zadnice, takže mu to konečně dojde a natáhne si na holičky gatě.

    Potom ho odvlečou.

    Závěrečná poznámka: 

    Pokračování tady: https://sosaci.net/node/51944

    Téma se tam jen mihlo, ale zato dvakrát:
    1)Tonka má takovou zlost, že chce Francka nechat na holičkách.
    2)Francek si natáhne na holou/na holičky gatě a doufám, že si je tam i nechá.

  • Obrázek uživatele kytka

    Vzít si to na svědomí

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Ještě jednou Rakušáci.
    Docela bezprostředně navazuje na https://www.sosaci.net/node/51878

    Drabble: 

    Důstojník mlčky kouří a pozoruje ji zpod štítku čepice se smrtihlavem. Pak se zeptá: „Co je zač ten untermensch? Jste přátelé?“

    „Ovšemže ne!“

    „Potom mě překvapuje, že ho chcete chránit. Když ho nezastavíme - vy a já - ublíží další dívce. Tentokrát doopravdy. Vezmete si to na svědomí?"

    „Nechci mít na svědomí jeho smrt," odpoví okamžitě, ale hluboko v její mysli se potichoučku rozezpívají pochybnosti jeho hlasem.

    "Samozřejmě," usměje se skoro laskavě a štíhlými prsty oklepe popel z cigarety, "skutečnou štěnici ale přece také zašlápnete. Bez váhání. Bez lítosti.“

    Pustí nedopalek cigarety na zem a důkladně ho zadusí špičkou holínky. Velmi důkladně.

  • Obrázek uživatele kytka

    Kluk z reklamního plakátu

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Předcházející: https://sosaci.net/node/52074

    Drabble: 

    Tonka klečí v písku, opřená dlaněmi o zem, snaží se dýchat a čeká, až se svět přestane houpat. Když zvedne oči, vmžiku pochopí, proč ji ten mizera Francek konečně pustil.

    Vypadá to skoro jako scéna z propagandistického plakátu: Padouch tu stojí v podvlíkačkách na půl žerdi, zatímco elegantní důstojník SS mu drží u hlavy revolver.

    „Schießen Sie nicht, mein Herr!“ vyděsí se Tonka. „Proboha nestřílejte!“

    Esesák k ní natočí tvář. Jako by vystoupil z reklamy od Bosse: vysoký, štíhlý, s nápadnými lícními kostmi.

    V čepici s totenkopfem.

    „Warum nicht?“ zeptá se klidně. „Dejte mi jediný důvod, Fräulein. Proč bych neměl?“

    Závěrečná poznámka: 

    Pokračování tady: https://sosaci.net/node/52045

    Doufám, že důstojník z plakátu bude dostatečný expert přes dobovou módu.
    Mimochodem, věděli jste, že uniformy pro wehrmacht i SS navrhoval Hugo Boss?

  • Obrázek uživatele kytka

    Světlonoš

    Drabble: 

    Z dálky hučela kanonáda, Veruna její nepřetržité dunění cítila brnět pod hrudní kostí.
    Spánek se zlomil v bdění v jediném úderu srdce.
    S bděním přišlo poznání: válka skončila. Je to jen bouře nad horami.
    Nohama znejistělýma spánkem překlopýtala k oknu. Nebeské propusti se otevřely, vítr skučel a strhával do skel jedno vědro vody za druhým, blesk stíhal blesk a světlo bylo jako ve dne.
    Takže se ta postava proti tmavému lesu rýsovala naprosto zřetelně. Vysoká tráva se jí ve větru svíjela u kolen, bílá košile se zběsile nadouvala a narudlé vlasy jí vlály jako koňská hříva v plném trysku.
    Světlonoš.

  • Obrázek uživatele kytka

    Jen aby byl kluk ščastnej

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma A není to málo?

    Drabble: 

    Kams dal voči, chlapče, že ses zrovna do týhle holky zakoukal! Děvče je pěkný, o to nic, i za práci umí vzít, ale to je porád málo, nemyslíš?!
    Buch.
    Dyť nemáte lautr nic společnýho, ani půl slova jí nerozumíš! A až ti bude ouvej, kde pro tebe najde hezký slovíčko?
    Buch.
    Že ti jí je líto? Jédinej světe, komu by nebylo. Ale lítost neni dobrej základ pro vztah, můj chlapče, ba ne. Z toho by nevzešlo nic dobrýho pro tebe ani pro ni.
    Buch.

    Zatne sekyrku do špalku a polínka posbírá do koše.
    Dneska ještě vydrží mlčet.
    Zítra se uvidí.

  • Obrázek uživatele kytka

    Přivolat lásku

    Drabble: 

    Seděla na břehu, bosýma nohama čeřila hladinu v tůni. Císařskou svíci v dlaních, jeden květ po druhém nechala padat do vody. Jako maličké zlaté koráby se houpavě vydaly na plavbu do širého světa, za láskou a za štěstím.

    Jestlipak bude ten pravý muž v ten pravý čas na právém místě, aby je uhlídal, aby aspoň jednoho z poslů vylovil, aby vůbec chtěl, aby ho to napadlo.

    Seděl na břehu, bosýma nohama čeřil proud. Jeden po druhém připluly kvítky jako malé koráby. Jeden z nich vylovil a zatočil s ním v prstech. Pak se zasmál a vetknul ho do knoflíkové dírky.

  • Obrázek uživatele kytka

    Na tátovy narozeniny

    Úvodní poznámka: 

    Přepis původního zápisu psaného v němčině.

    Drabble: 

    12. srpna 1947
    Tátovy narozeniny. S maminkou vzpomínáme. Jen Pánbůh ví, kde je mu konec a jestli vůbec ještě žije. Říkají, že naděje umírá poslední, ale ta nejistota je strašná.

    Čím dál častěji uvažuji o odchodu, máti je zásadně proti. Má pravdu, že když odejdeme, s otcem už se těžko kdy shledáme. Ale přestávám věřit a bojím se strávit život čekáním.

    Ráno jsem přišel o kontingent mléka kvůli nějakým spravedlivým. Navíc mě po jejich zásahu viděla V. Teď ví, že jí nemůžu dát nic, ani tu trochu ochrany. Nešť, beztak to nemělo budoucnost.

    Ale byla moc milá. Bože, já bych...!

  • Obrázek uživatele kytka

    Noční můra

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní
    Pro nejvěrnější fanynky Tonky a zrzka Vojtěcha :-)

    Kousek z chybějící části. Tonka se kdysi vydala na hranici zachraňovat jistou městskou paničku. Tu už na blatech nenašla, ale jak se dostala zpátky domů?

    Drabble: 

    Tonka visí Vojtěchovi na zádech a on ji vleče fujavicí jako pytel mouky, boří se do sněhu, padá na kolena a ztěžka vstává, a když mu stačí dech, tak kleje a nadává a vzývá Boha divnými rouhačskými slovy.

    I táta se modlí, ten ovšem pokorně, odříkává Vaterunser tak úpěnlivě, až se Tonce svírá srdce, chce se přidat, ale nemůže si vybavit německá slova a tak jen opakuje Vater unser im Himmel, Vater unser, stále dokola.

    Vater vrávorá před nimi s petrolejkou, světlo se houpe a komíhá, vlastně se houpe celý svět, a Tonce je zle, Bože im Himmel, vážně zle.

  • Obrázek uživatele kytka

    V proudu vody rozpouští se bílo

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje bezprostředně na https://sosaci.net/node/51148

    Drabble: 

    V potoce se válela převržená konev a barvila proud do bíla. Veruna neuměla číst v knihách, ale příběh vydupaný bagančaty do rozbahněného břehu přečetla jediným pohledem.

    Joachim ležel o kus dál. Podobný obrázek už kdysi viděla a srdce se jí v hrudi utáhlo o dva závity.

    Padla na kolena, mokré vlasy mu shrnula z očí. Když začal kašlat, málem se rozesmála úlevou.

    Bez rozmýšlení si sundala šátek, aby si mohl otřít tvář, jenomže zapomněla, že nemá cop, takže se jí vlasy rozstřapatily všude. Zvedl dlaň, jeden pramínek zachytil mezi prsty.

    Manžeta košile se mu vyhrnula a odhalila řetízek vytetovaných číslic.

    Závěrečná poznámka: 

    Vím, že je téma trochu ošizené. Když neuznáte, nebudu se zlobit.

  • Obrázek uživatele kytka

    Svítání u potoka

    Úvodní poznámka: 

    Varování: ošklivý lidi dělají ošklivý věci, ale pořád ještě mládeži přístupno (aspoň myslím)

    Drabble: 

    "Helemese, kdopak je tady. Nějak sis přivstal, fašoune!"

    "Nevíš, že do sedmi nesmíš vystrčit čumák z baráku?!"

    "Jestlipak sis stihnul umejt ksicht?"

    "Depak, hoši, árijci se nemejou, ty sou čistý vod přírody!"

    "Spíš maj na rukách tolik špíny, že by to ze sebe nesmyli ani do soudnýho dne."

    "Ale zkusit to můžem. Když ho pořádně namočíme, třeba to pustí."

    "Ale, ale, snad sis neloknul, hošánku?"

    "Měl bys nám bejt vděčnej. Teďkonc ti už nemůžou nadávat, že máš hubu nevymáchanou!"

    "Máš stěstí, že jsme dneska v dobrý náladě. Ještě jednou tě načapáme a porajzuješ přes hranici."

    "Nebo rovnou k pekelný bráně!"

    Závěrečná poznámka: 

    Němci, kteří unikli odsunu, podléhali v poválečných letech různým omezujícím vyhláškám, nápadně podobným těm protižidovským. Např. měli zákaz vycházení od 7 večer do 7 ráno, nesměli jezdit vlakem, zabavili jim kola apod. O neoficiální šikaně nemluvě.

  • Obrázek uživatele kytka

    U odvodu

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Mám jednoho svého oblíbeného Zrzavce, modří vědí.
    Tady nabízím krátký (zatím nepublikovaný) úryvek z Rakušáků. Omluvte kvalitu obrazu, většina padla jako oběť krácení :-)

    Drabble: 

    „Co ty jsi?“ vyštěkne oficír na Vlčka.
    Zrzavec vypne hruď jako pitomej sokolík: „Já jsem Čech.“
    Ani by to nebyl on, kdyby nebyl vzpurnej i před Germány.

    Důstojník se nad ním hrozivě tyčí a dlouze mu z výšky zírá do očí. Pak mu zničehožnic zaboří ukazovák do břicha a hrozivě odsekává po slabikách: „Un-mö-glich!“

    „Jsem Čech,“ opakuje zrzavec.
    Koba nestačil zaznamenat, co se vlastně stalo, ale zrzek se najednou válí na zemi.
    „Auf!“ zařve lajtnant.
    Vojtěch se pomalu sbírá, hřbetem ruky si rozmazává krev po tváři.
    „Jsem Čech.“

    „Na gut,“ kývne oficír a v očích mu zlověstně blýskne, „na gut.“

    Závěrečná poznámka: 

    Všeobecně se má zato, že Češi rukovali do wehrmachtu pouze jako dobrovolníci. To ale platilo pouze pro Čechy na území Protektorátu. Češi, kteří se narodili v Sudetech starousedlíkům (a v Sudetech zůstali i po 1938) byli automaticky považováni za říšské občany a vztahovala se na ně tedy branná povinnost. Vykroutit se z ní bylo hodně obtížné.

  • Obrázek uživatele kytka

    Jako filmová hvězda

    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    Dívce z plakátu ten účes ohromně slušel: módní vlny jí splývaly k ramenům jako závoj.

    I Veruně ten účes slušel, aspoň si to myslela. "Celá jste rozkvetla," lichotila jí frizérka a ona tomu v tu chvíli věřila.

    Když vystoupila z autobusu, už si tak jistá nebyla. Najednou si připadala nemístně. Příliš městsky, příliš... frivolně. Radši si zase uvázala šátek. U potoka vlny ulízla mokrýma rukama a nešťastně se je pokusila svázat do hladkých copů. Marně.

    Hromobití doma ji nepřekvapilo. Babička se křižovala, otec ji uhodil.

    V noci nespala a dumala, jestli si má zítra na cestu s mlékem šátek sundat.

    Závěrečná poznámka: 

    Jestli se divíte, proč tam je ta cesta s mlíkem, vysvětlení je tady: https://www.sosaci.net/node/50542

  • Obrázek uživatele kytka

    O žních

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma Mravenčí práce.

    Drabble: 

    Zastavili na kraji pole, klasy jemně šelestily v ranním vánku.
    Poklekli a otec požádal o požehnání.
    Potom nápřah a první náruč pokosu klesla k zemi.
    Za otcem jako další žnec v řadě trochu nejistě vykročila Veruna. A pak už nikdo. Jen babička a děti s povřísly.

    Krok za krokem, nápřah za nápřahem, hřbet zkřivený a dlaně rozedřené do krve. A jako sůl v ráně vzpomínka na žatvu doma v Karpatech, na dlouhou řadu mravenců ženců postupujících polem, na odebíračky za nimi, na písničky a smích.

    Z úvah ji vytrhlo zakašlání. Na mezi smutný mládenec ukazoval kosou na žito: "Darf ich?"

  • Obrázek uživatele kytka

    Na mši

    Drabble: 

    Zvony odvezené za války se nevrátily, dřevěné světici po tváři stéká slza. Na stěnách mapy dalekých krajů s kontinenty, které se týden od týdne zvětšují, vysílají do zšedlého moře úzké temně zelené kosy.

    I tentotrát tu byli sami. Jen oni a smutný mládenec se svou matkou.

    "Grýsgot," pokývla a uhla očima.
    "Posdraf panbuch," usmál se mládenec.
    Sedli si přes uličku.

    "Dejte si na ně pozor," šeptal otci spiklenecky při loučení Velebný pán. "Jsou to Němci. Však víte, můžou se mstít."

    Kraj, kde jeden druhému nevěří.
    Kde lidé mají k sobě i Bohu daleko. Mnohem dál než chtěli.

    Kraj Bohem zapomenutý.

  • Obrázek uživatele kytka

    Vyznání

    Fandom: 
    Drabble: 

    "Depak, Terezko, ty jsi ze všech děvčat ta nejkrásnější. A v dívčí kráse já se vyznám, to mi můžeš věřit, však jsem sloužil u dragounů. Stačilo obléknout modrý kabátec a ženský mi samy padaly do náručí. I jedna vopravdická hraběnka mezi nima byla - no nelžu, proč bych to dělal. Div, že jsem si uherskou nemoc neuhnal."

    Terezka na něj hleděla smutnýma očima a mlčela.

    "Jenže vono se to časem omrzí. Nakonec člověku chybí vobyčejný lidský porozumění. Depak," vzdychl starý pán a roztržitě pohladil Terezčin kamenný nárt, "depak, holka, k žádný jsem nikdy tak upřímnej nebyl, ty jediná mi dovopravdy rozumíš."

    Závěrečná poznámka: 

    Podle legendy se jeden penzionovaný rytmistr od dragounů tak zamiloval do sochy "Terezky" z kašny na Mariánském náměstí, že jí odkázal svůj majetek.

    V drabble to není zmíněno, ale Terezka je skutečně v rouše Evině.

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele kytka

    Ranní

    Drabble: 

    Z údolí stoupá mlha, valí se po louce jako příboj. Nad protější strání se prodral první paprsek slunce. Na zápraží čeká na zmoru chleba nakrájený na kousky.

    Než Veruna zajde do chléva, zazdá se jí, že koutkem oka zahlédla pohyb. Trhne tím směrem hlavou - nikde nikdo, jen z lesa vřískne právě probuzený pták.

    Po dojení Veruna naloží konev s mlékem na záda a vydá se do vsi odevzdat dodávku. Brodí se mokrou trávou, rosa studí do holých lýtek.

    U křížku potká mládence se smutnýma očima. Už se viděli, ale dneska se na ni poprvé usměje.

    Veruně je najednou do skoku.

    Závěrečná poznámka: 

    Nějak mně to letos nejde. Doufám ale, že je k poznání známé přísloví Ranní ptáče, dál doskáče.

  • Obrázek uživatele kytka

    Ve spárech

    Drabble: 

    V noci se Veruně zdálo, že běží o život.

    Věděla, že musí být rychlá, mnohem rychlejší než je, ale stěží dokázala zvednout nohy ze země, zoufale je táhla prachem.

    Uvědomila si, že to je sen, chtěla otevřít oči: nešlo to, snažila se nadechnout: marně. Na hrudi tíha, srdce bušilo zběsile: zmo-ra.

    Pak najednou všechno přešlo. Posadila se, lapala po dechu a vymrkávala slzy. Tentokrát ji zmora neudusila, jenže jednou..., jednou se Veruně nepodaří nadechnout včas.

    "Nech mě být, zmoro," řekla odhodlaně do tmy, "nech mě a já ti zítra dám chleba."

    Škoda chleba, ale ve spárech zmory se probudit nechceš.

    Závěrečná poznámka: 

    Taky se vám někdy něco takového zdálo? Tak teď víte, čím to je :)

  • Obrázek uživatele kytka

    Sousedská 2

    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    "Povidám ti, Mařka, těmadle vočima jsem to viděla! Ty krásný dubový prkna z podlahy vytrhali a místo nich maj jenom udusanej jíl, jak jsou z těch svejch kotárů zvyklý."

    "Třeba to sežrala dřevomorka," navrhne Mařka nejistě.

    "Houby sežrala! Kde by se tam vzala?!"

    "Nebo červotoč...," pokračuje Marie ve hře na ďáblova advokáta, ale Blažena už veksluje na jinou kolej.

    "A jak se na mě ta holka koukala! Jak kdyby mě chtěla uřknout. Ani za chleba nepoděkovala a přitom nemaj co do huby. Marjá, že vona mě uřkla!?"

    "Přece bys na takový pohádky nevěříla.."

    "Já ne," ohradí se, "ale vona jo!"

    Závěrečná poznámka: 

    O prknech se už mluvilo tady: https://sosaci.net/node/50009

  • Obrázek uživatele kytka

    Chléb a sůl

    Úvodní poznámka: 

    Blažena opět na scéně

    Drabble: 

    "Pozdrav Pánbůh," usmála se Veruna na návštěvnici.

    "Jo, až na věky." Ženská zamávala půlkou bochníku a položila ho na ubrus. "Přinesla jsem vám něco do začátku."

    Veruna zděšeně sledovala, jak se chleba kolíbá na bříšku. Každý ví, že to přináší neštěstí. Přiskočila a rychle ho převrátila na záda, jenže se ukázalo, že pečením popraskal, takže je čeká nezdar.

    "Srdce se na něj směje." Ženská natočila zálibně bochník řezem ke dveřím. Ve Veruně hrklo potřetí, protože tak utíká štěstí z domu.

    Pak si všimla, že je pecen ukrojený křivě, a to potom jde všechno šejdrem.

    Bylo jasné, že je navštívila bosorka.

    Závěrečná poznámka: 

    U reemigrantů byla i po válce živá víra v lidovou magii a silná pověrčivost.
    Všechny čtyři pověry o chlebu jsou autentické, dřív v českých zemích běžné.

  • Obrázek uživatele kytka

    Pohádkový palác

    Drabble: 

    Usedlost se ztrácela v kopřivovém pralese, ale i tak bylo zřejmé, že proti jejich staré dřevěnici to je hotový palác. Z houští čněl štít s malou pavláčkou, nad sousedni stodolou s čiřikáním poletovaly vlaštovky. Veruně poskočilo srdce v hrudi.

    Probojovali se žahavkami na práh, pod nohama jim zakřupalo sklo. Kamenné zdi vydechovaly studenou vlhkost a plíseň.

    "Totiž," zastavil je mezi dveřmi do síně předseda výboru, "byli tu zlatokopové."

    Prkenná podlaha vyrvaná, pec rozkopaná krumpáčem: ještě v ní zůstal zaražený. Smečka démonů by nadělala menší spoušť.

    Předseda opřel beznohou židli o stěnu. "Hledači pokladů."

    Sen o blahobytném životě splaskl jako bublina.

  • Obrázek uživatele kytka

    Vnitřkem ven

    Drabble: 

    Týden ve vlaku a svět se obrátil vnitřkem ven. V tomhle rubovém světě je slušnost vysmívaná, neslušnost žádoucí a směšné normální; ženské nosí krátké vlasy jako chlapi a bohatí se oblékají jako chudáci.

    Je tu k vidění mnoho divů a zvláštních hraček, ale lidé nevypadají, že by díky nim byli šťastnější. Třeba ty samohybné vehikly doma nejezdily, nejspíš proto, že tam nebylo kam spěchat. Taky hodiny doma neměli, ale ani je nepotřebovali, do kostela je svolal zvon a jinam došli, kdy bylo potřeba. Tady se zdá, že všem řídí život ten malý stroječek.

    Blažený čas Verunina dětství zůstal v Karpatech.

  • Obrázek uživatele kytka

    Sousedská

    Fandom: 
    Drabble: 

    Blažena vyžínala u plotu trávu, ve skutečnosti ale číhala na sousedku.

    "Dobrej večír, Mařenko," narovnala záda.

    "Dobrej." Marie byla ráda, že si může na chvíli oddechnout, cesta do svahu ji zadýchala.

    "Tak už prej přijeli ti Rumuni," opřela se Blažena dychtivě o plaňky. "Jak vypadaj?"

    "Holota, Blážo, úplná holota! Představ si, že děcka ani boty nemaj!"

    Blažena pohoršeně zavrtěla hlavou. "Takovou lúzu sem přitáhnou!
    To abyste si dali pozor na slepice. Takoví maj nenechavý ruce. A do jaký chalupy je dali?"

    "Na zadní paseku."

    "Ale! Ta je pěkná, velká." Blažena se zamyšleně poškrábala srpem na rameni. "Starej odsud přitáh řezačku."

  • Obrázek uživatele kytka

    Matčina náruč

    Drabble: 

    Ve vagonu se přelévá pach potu, kořalky a kouře. Veruna si otře tvář cípem harasky, ale nepomůže to. Po týdnech ve vlaku si připadá špinavá. Přitáhne si otlučený kufřík blíž k tělu a opře o něj bradu.

    Kéž by těch navoněnejch pajácov čert vzal. Prý: Československo vás volá, vraťte se domu, do náruče svej vlasti.

    Celou ves to zachvátilo jako horečka. Verunin otec se nerozmýšlel ani dva dny. Začal tesknit po zemi, kterou vlastně ani nikdy neviděl, jako kdyby to byl ztracenej ráj, a do tejdne je přihlásil k reemigraci.

    Jenže Verunin domov je na karpatskejch stráních, v horách Bihoru.

    Závěrečná poznámka: 

    Mohl by to být seriál.
    Veskrze pozitivní, jestli se mi podaří dodržet svou vlastní challenge. :)

  • Obrázek uživatele kytka

    Dědek chutnější báby

    Drabble: 

    Ta bába s roštím byla tuhá. Zato sběrač borůvek byl... jako víno. Pěkně zakulacený, s výraznou vůní tabáku a lesních plodů. Už archivní ročník. Navíc pozdní sběr je pozdní sběr.

    Holka s kytkama taky nebyla špatná, i když podle mýho se ten slavnej pugét přeceňuje. To je samý pugét květinovej, pugét bylinnej - řeknu vám, náprstníky teda nic moc. Nemám na to srdce.

    Dědek každopádně chutnější. Jenom škoda, že jsem si nevšimnul tý skládací židličky, na který trůnil. Alumínium prý škodí zdraví, ale hlavně: nožičky tý sesle se mi nějak vzpříčily mezi zubama. Málem jsem si jeho stoličkou vylomil svojí stoličku.

  • Obrázek uživatele kytka

    Po velkém prádle

    Úvodní poznámka: 

    Anežka se loučí, nějak se mi to letos posunulo jinam, než jsem původně plánovala a ani jsem příběh její, Slávka a Ludvy nedokončila.
    Ale byla jsem tu s vámi zase moc ráda.
    Děkuji všem za čtení a za milé komentáře, všechny mi udělaly velkou radost.

    Drabble: 

    Anežka se posadí na lavičku ve dvoře, nastaví tvář jarnímu slunci. Mezi pavlačemi se honí vlaštovky, na šňůře se pokojně pohupují mokré cíchy a na nich poskakují stíny dovádějících dětí.

    Anežka se té stínohře usměje. A pak si poprvé uvědomí, že ten kousek jejího srdce ztvrdlý křivdou se vstřebal a už netlačí. Na kratičko ucítí v dlani vzpomínku na hebké teplo koňských pysků, promne dlaň palcem, je hebká a měkká, bez rozpraskaných mozolů, bez zčernalých třísek tlejících hluboko pod kůží. Vzpomínky uletí jako stín z bílého prádla.

    Zůstane jen přítomnost vonící mýdlem a čerstvým povětřím, přítomnost dětského smíchu a smíření.

  • Obrázek uživatele kytka

    Mufloní mláďata

    Drabble: 

    Otec se Josefa zeptal, zda bylo nutné navštívit kabinet Velkého Prasáka i se školní výpravou.

    Paní Tichá poznamenala, že spratci nejspíš dostanou psotník. Přemýšlela jsem, k čemu jim ta psí bouda bude, načež mi paní Tichá podala ořechovku se slovy: "Radši si cvakni, holka, nebo eště zcvokneš."

    Josef ovšem tvrdí, že současným dětem nemůže prohlídka uškodit, jelikož jsou tak otrlé, že by zkazily i samotného Velkého Prasáka. Něco na tom zřejmě bude. Dětičky používaly řadu mně neznámých slov. Když jsem je hledala ve slovníku, zdálo se mi, že se portrét Prasáka, pověšený v knihovně, začervenal. Jde vesměs o anatomické termíny.

  • Obrázek uživatele kytka

    Tři variace na zpěvy starých mistrů

    Fandom: 
    Drabble: 

    Podvečer ve staré zahradě

    V trouchnivý bubínek strakapoud buší,
    noty mu jarní déšť maloval tuší.
    Ve staré zahradě zastav se tiše,
    uslyšíš jeho hru na vlastní duši.

    ***

    Třešňové květy

    Zakroužil vítr v našem sadu,
    třešňové květy tiše romejší.

    Zakroužil vítr v našem sadu,
    skráně mi hladí a konejší.

    ***

    Okamžik na samém kraji čtvrtého měsíce toho roku

    Kulíci v bahně u hráze otiskli čínské znaky,
    jespák těm veršům rozumí, ráda bych znala je taky.

    U břehu stojí nehnutě volavka popelavá,
    potápky taky zmohla už procházka kolébavá.

    Na kalnou hladinu z kalného nebe sněží bíle,
    v krajině trochu rozpité zakletá tahle chvíle.

  • Obrázek uživatele kytka

    C140

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Dneska byl tak krásný den, neměla jsem chuť na nic depresivního. Takže vzpomínka na studia. (Ehm, to vlastně taky není tak úplně nedepresivní, ale co už :)))

    Modří vědí.

    Drabble: 

    Míjím dveře 132, 133... Jaké je však mé překvapení, když po čísle 133 následuje číslo 141! Rychlá kontrola, ale je to tak: sedm místností záhadně chybí. Připadám si jak na Grimmauldově náměstí.

    Zkusím vylézt o patro výš, tady všechna čísla spořádaně začínají dvojkou.

    Seběhnu do přízemí a potupně se ptám na cestu ve vrátnici. Z dlouhého popisu trasy, připomínajícího jízdní řád bradavických schodišť, si zapamatuju jediné: směr zelená posluchárna.

    Sleduju zelené šipky a po několikaminutovém orientačním běhu skutečně nalézám svatý grál tajemnou komnatu.

    Dodnes jsem nepochopila, proč je místnost 140 o dvě patra výš než 141, o tajném schodišti nemluvě.

    Závěrečná poznámka: 

    Omlouvám se, jestli jsem něco popletla, už je to dlouho a měla jsem v Celetné jediná cvika v jediném semestru :)

  • Obrázek uživatele kytka

    Snílek

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Pardon, ale musela jsem si to napsat.
    Ještě jednou z uranového lágru.
    Varování: týrání

    Drabble: 

    Kluk stojí na pranýři třetí den. Ve sněhu bos.
    Dojemně odstáté uši mu zbělely mrazem.

    Odmítl sfárat a ​kopat jim uran.
    Protože ho vozí Sovětům.
    Protože ti z něj dělaj' atomovku.
    Protože na tom on se podílet nebude.

    Padne, jako když podetneš strom.
    Bachař do něj šťouchne válenkou.
    Nic.

    Chrstnou na kluka vědro vody.
    Zmátoří se, ztěžka vstane.
    Voda na něm pomalu přimrzá.
    Stojí dál.
    Za svým.

    A v tobě se sváří obdiv, soucit a vztek, strašný vztek na ně, vztek na toho bláznivého snílka i vztek na sebe, že nemáš stejnou odvahu.

    Bez hlesu křičí, i když marně.
    Marně?

    Závěrečná poznámka: 

    Na začátku 50. let šel skutečně prakticky všechen uran do SSSR na jaderné zbrojení.
    Je zdokumentováno několik desítek případů takových odpíračů těžby z důvodu svědomí. Většinou se jednalo o svědky Jehovovy, ale také o adventisty sedmého dne a několik jednotlivců jiného vyznání i bez vyznání.
    Věznitelé se je snažili zlomit mimořádně krutými způsoby, většinou marně.

  • Obrázek uživatele kytka

    Na staré řece Mississippi

    Drabble: 

    Osvěták píseň schválil jako kritiku kapitalistického řádu.
    Když začne ten mukl zpívat, většina ho neposlouchá.

    ...člověk do úpadu štván
    od rána až do západu dře se,
    soucit nezná jeho bílý pán.

    To už se zpěv nese nábožným tichem, stovky vězňů mu visí na rtech.

    Do noci od rána musím pro pána
    dřít bez reptání až do skonání,
    rýže ztuchlá a bič je mou odměnou.

    Kdosi se nesměle přidá, pak další. A další.

    Táhni, dři, sic bílý muž
    tvé síly ranou vzbudí už,

    burácí ze stovek hrdel, chlapi narovnali záda, oči jim planou.

    Čtvrtou sloku utnou obušky.
    Muklové rozehnáni.
    Zpěv zakázán.

    Závěrečná poznámka: 

    Historka je autentická, podle knihy Jáchymovské tábory od Z. Bauera.

    Název drabble je zároveň název písně, jehož text jsem citovala. Jde o meziválečný šlágr Old Man River s českým textem R. Jurista.

  • Obrázek uživatele kytka

    Jihočeské rybníky

    Drabble: 

    Na hladině pluje nebe, na nebi plují oblaka.
    Kumšt je v tom, zachytit tenhle okamžik nikoli tak, jak ve skutečnosti vypadal, ale tak, aby vyvolal stejný pocit, stejný stesk.

    Poškrábe se za uchem násadkou štětce. Co by k tomu asi řekla Zdenka? Přimhouřila by oči, nakrčila nos, na chvíli zadržela dech, než by vynesla ortel. Ještě pořád se jí v duchu ptá na její názor, i když si připadá rozbitý. Rozbitý, zraněný, uražený. Osamělý.

    Nemůže se rozhodnout, jestli chce na plátno přenést to všechno, jestli má odvahu vydat své nitro v plen.

    Říkávala mu Kýťo. Trefnější by očividně bylo Cíťo.

    Závěrečná poznámka: 

    Rým Cíťa - Kýťa byla první věc, co mě napadla, když jsem si přečetla téma a už se mi to nepodařila vyhnat z hlavy.

    Kýťa se přezdívalo jednomu z našich nejslavnějších malířů:Antonínu Chittussimu.

  • Obrázek uživatele kytka

    Rozepře

    Drabble: 

    "Že si nedáte pokoj, táto. Měl byste být rád, že nás nezavřeli a nezavdávat jim pořád příčinu."

    "Tak nakonec jim mám být ještě vděčný? Za co? Že nás ožebračili? Že nás milostivě neposlali do lágru pronic zanic?"

    "Víte, že tak jsem to nemyslel. Snad uznáte, že je lepší dát si pozor a zůstat na svobodě..."

    "Na svobodě," ušklíbne se starý. "Co je to za svobodu, když se člověk musí pořád ohlížet na to, s kým mluví a jak se kouká? Ty se cítíš svobodně, když jim furt ustupuješ? Já si připadám, jak v řetězech!"

    Slávek taky, ale bojí se rouhat.

    Závěrečná poznámka: 

    Sama nevím, na čí stranu bych se postavila.

  • Obrázek uživatele kytka

    Taky jeden případ

    Drabble: 

    "Taky znám takový případ," pravil starý Koreček zasmušile. "Chlap odjel na pole, že bude rozhazovat hnůj, domů se už ale nevrátil. Stará nejprv myslela, že třeba v cestě leží padlý kmen, jenže pak přitáhl kůň prázdný vůz. Po chlapovi jako by se země slehla."

    "Vsadil bych se, že v tom případu figuruje černá Tatra," pokýval hlavou kriminální rada Pašátko. Totiž, bývalý kriminální rada, toho času kriminální živel. "Dodávky plnil?"

    "Plnil. I když u toho cedil krev."

    "A nadávky, co?!"

    "Co se stalo s tím hnojem?" napadlo notáře Holoubka.

    "Co by," ušklíbl se Koreček, "ten teď budou kydat oni na něj!"

    Závěrečná poznámka: 

    Snad je trochu k poznání styl Čapkových kapesních povídek.

  • Obrázek uživatele kytka

    Pod palbou

    Fandom: 
    Drabble: 

    "Kaplan je mistr botník," sekl pan Pinsky. "On dělá jednu botu za druhou."

    "Botník je police," namítla slečna Mitnicková.

    "To taky," zahřímal pan Pinsky. "Botník a tvrdá police!"

    "Neříká se botník, ale švec," pokusila se ještě jednou slečna Mitnicková, ale pan Smidt to smetl ze stolu:
    "Kaplan nedělá švecky, on dělá chyby."

    "Cha," zaútočil znovu pan Pinski, "on dělá šecky chyby, co jsou!"

    Pan Kaplan se nenechal tím soustředěným útokem vyvést z míry. Jako ostřílený komodor se chystal k odvetné palbě.

    "Dámyjapánové," pravil důstojně, "Pinsky má pravdu. Dělám chyby. Ale proč? Pro dobro! Aby vy mohli v cizích chybách pomočit!"

Stránky

-A A +A